Skip to main content

Full text of "Nový velký ilustrovaný slovník naučný, svazek VII., Elektrické visuté dráhy-Fuscamin"

See other formats


NOVY 

VELKÝ ILUSTROVANÝ 

SLOVNÍK NAUČNÝ 

SVAZEK VIL 


Elektrické visuté dráhy — Fuscamin. 



v PRAZE 1930 . 


Etektr. visnté diáliy 


5 


Elektr. výboje 



Elektr. visuté dráhy; vozíky (poháméjí 
80 elektromotory na běžícím ústrojí a 
jisou automaticky řiditelný. Běží na ko- 
lejnicích zavěšených na stropech, stře- 
chách neb na nosných stěnách budov, 
pod širým nebem na železných neb dře- 
věných podstavcích. Vozík sestává z po- 
honné sivřině, závěsu a nádoby dopravní. 
S motorem spojena jest magnet, brzda, 
závislá na iproudu 
kotvy motoru, 
která se uvolní, 
zapne--li se mo- 
tor, a zabírá při 
vypnutí. Proud 
přivádí se s ko- 
lejnicemi souběž- 
ným vedením, 
obyčejně jedno- 
dráto«vým. pak 

slouží i kolejnice _ 

pro drubé póly ve- 
dění. E. v. d. hodí 

pro stoupání do 5%, do 15% ve aiDojení 
s ozubenou tyčí a při ještě větších stou- 
páních až 45% jako elektr. visuté dráhy 
lanové. Rychlost dopravní jest l—2‘5 m 
za vteř. 

Elektrické vlny (elektromagnetické 
vlny), způsob přenosu elektr. kmitů. A. 
Podél vodiče. Přerušíme-li proud na jed- 
nom místě drátu, objeví se toto přerušení 
o něco později na všech dalších místech. 
Je-li toto přerušování pravide-lné, na- 
stane vlnění. Pro obrovské rychlosti vln 
jej ovšem nelze pozorovati. Při každém 
vlnění platí mezi rychlostí vlny v, fre- 
kvencí n a délkou vlny L tyto vzta- 
hy : v nL, nebo ^ = L. (T počet 

kmitů za sekundu.) Rychlost v = 300.000 
km/sec. Pro měření se dobře hodí zaří- 
zení v obr. 1. Dva kondensátory Ai, Bi 



a As, Ba jsou připojeny 
jednak na sekundémí I 
vinutí induktoru, jed- 
nak na jiiskřiště Ti, Ta. 

Osoilačiním výbojům „ J 

Ti— Ta odpovídají výbo- I 
je na Ai, Aa, resp. Bi, 

Ba. V trubici T jsou vý- ^ 
boje nejisvětlejší, když obr. 2 . 




příčný drát O jo v uzlu vlnění. Vzdále- 
nost dvou uzlů (dvou míst nejsvětlejších 
výho-jů) nám udává délku vlny. B. Ve 
volném prostoru. V obr. 2—^1. je proudo- 
kruh s kapacitou, samoindukcí a s ji- 
skřištěm. Při výboji se zařízení zahřívá,, 
na venek však nelze nic pozorovat!, jeli- 
kož nevycházejí žádné silokřivky. Ró- 
ze vřeme-1 i kondensátor dle 2 — II., tu se 
vysílají a přijímají z nekonečna silokřiv- 
ky. Těchto zjevů se užívalo k měření 
rychlostí vlnění a ke stanovování vlast- 
ností vln. (Herty, Righi atd.) 

Elektrické výboje vznikají vyrovnáním 
napětí. I. Samostatný výboj. A. 
Atmosferickým tlakem. Přibližuj eme-li 
nabitý vodič k uzeménému drátu, tak 
dlouho, až odpor vzduchové vrstvy se 
zmenší a přeskočí ji&kra, ma s tane „vý- 
boji; vodič předává svůj náboj zemi. 



Júsfcrový Týboj. 


Elektrická jiskra proráží plyn, kapalinu 
nebo pevné těleso. Napětí, potřebné k pro- 
ražení určité isolace, se měří t. zv. jiskro- 
vým mikrometrem a nazývá se výbojoj 
vým potenciálem. Hodnoty jeho činí 
pro 1 mm vrstvu: u vzduchu 4.700, u skla 
26—60.000, terpentinového oleje 48.000 a 
bezinu 50.000 voltů. Též tvar elektrod 
má vliv na výboj. Krátké jiskry jsou 
přímočaré, dlouhé jsou hadovité. Pra- 
skání jisker nastává rozbitím částic iso- 
látoru. Elektr. jiskra neuvolňuje pouze 
latentní energie, ale též část energie v ná- 
boji nahromaděné, jako teplo a světlo. 
Část se pak sděluje okolí jako elektro- 
magnetické záření. Toto nastává při osci- 
látorových výbojích, které potřebují ma- 
lého odporu. Při velikém odporu a za do- 
statečného přívodu elektřiny nastává t. 
zv doutnavý výboj. Tento doutnavý 



D^utnový výboj. 



Chumáčový výboj. 


proud přechází při bohatém přívodu 
v elektrický oblouk, což ise vysvětluje 
iondsací plynu. — B. Ve izředěném pro- 


Elekti. výboje 


6 


Eleklr. odpor 


stáru. Ve zředěném prostoru se sívětel- 
né zjeivy pohybují ve větší míře. Zoia- 
ielné to je v taík z v. eiektriokém vej*ci. 



Elektrické vejce. 


Podle použitého plynu a materiálu elek- 
trod dostáváme různé druhy tohoto zá- 
ření. Místo jisker nastupují souvislé čáry, 



směřující od anody ke katodě. S postu- 
pujícína zřeďováním plynu se čáry roz- 
šiřují a vyplňují úplně trubice {použití 



Teplo úélnkem Elektrické 

kajtbo<lového zářeni. kolečko. 


u světelných reklam). Je to t. zv. posi- 
tivní světlo. Při dalším zředění se posi- 
tivní světlo stahuje stále více a více 
k anodě až na konec úplně zmizí. II. N e- 


samostatný výboj. Dosud líčené 
zjevy patří k samostatným výbojům. Za 
určitých okolností nastává výboj i při 



Trubice pro neodvislost kaáhodových paprsků. 


mnohem menším napětí (roentgen). Do- 
sahuje se toho ioniaací vzduchu (plynu), 
který se takto stává vodivějším. Síla 



Crooksova trubice pro elektrický atin. 


proudu je zprvu závislá na napětí, později 
však je konstantní (když už všechny iony 
proud vedou). Plamenem se plyn ioni- 



Braunova trubice. 


suje. Na těchto zjevech se zakládají 
ohromné vynálezy radiové a elektro- 
léčebné techniky. 

Elektrické zahříváni. Všude, kde elek- 
třina překo-náívá odpor, vyskytuje ise při- 
měřená tepelná energie. Největší teploty 
se dosahuje při eJetotr. oblooku: 3000 aŽ 
4000 stupňů. Používá se ho k edek-trické- 
mu sváření. V elektrických pecích se 
však používá též Jouleova tepla, vzni- 
kajícího odporem ve vedení. Způsob to- 
pení je buď přímým sáláním nebo zahří- 
váním jiných těleis. 

Elektrické zapalovače působí bud pře- 
skakující jiskrou, nebo rozžhaveným pla- 
tinovým drátem. Vyrábí se pro nejrůz- 
nější způsoby upotřebení. 

Elektrický generátor generátor. 

Elektrický kalorimetr kalorimetr. 

Elektrický odpor, vlastnost proud, 
kruhu, na které je závislý pohyb elektři- 
ny při dané elektromotorické síle. Spo- 
jíme-li póly galvanického článku dlou- 
hým drátem, obdržíme vždy slabší proud 
než při bezprostředním spojení. Tento 
úkaz znamená, že drát jako vodič prou- 
du klade odpor tomuto průchodu. Podob- 


Elektr. odpor 


7 


Elektr. prond 


ně jako průtokové aimožstiví vody v rou- 
rovodu je závislé přímo na tlaku na kon- 
cích vedení a nepřímo na odporu rouro- 
vodu, je též elektrické množství přímo 
závislé na potenciálním rozdílu ohou 
konců vodiče a nepřímo úměrné odporu 
vodiče (Ohmův zákon). Jednotkou od- 
poru jo jeden ohm. Tento odpor má vo- 
dič, který při potenciálním rozdílu 1 V 
propouští proud 1 A. K určení odporu se 
měří voltmetrem napětí na koncích vo- 
diče a ampérmetrem intensita proudu. 
Reciproční hodnota odporu je eleiktr. vo- 
divost. Pro stanovení odporu a vodivosti 
platí různé zákony podle druhu vodiče. 
I. Pevné látky. U drátů se vyjadřuje 


odpor 


vzorcem r = 


s.l 
q ’ 


kde 1 je délka 


drátu, q jeho průřez a s je součinitel od- 
poru, závislý ryze na materiálu. Je to 
t. zv. .specifiaký odpor (resistivita), jehož 

reciproční hodnota . je 4. ev. specií. 

vodivost (kondukítance). Měřímeli 1 v mm, 
q v mm*, je s v ohmech následující: 
hliník 0*0317, olovo 0*207, železo 0*12, ocel 
0*20, měď 0*0175, nikl 0*15, platina 0*108, 
rtuí 0*941, stříbro 0*0163, zinek 0*0625, cín 
0*113, uhel ca. 50, kruppin 0*8483, konstan- 
tan 0*50, manganin 0*43, mosaz 0*0707, nové 
stříbro 0*34, nikelin 0*41. Nejlei>ším vo- 
dičem je tudíž stříbro, mezi technickými 
kovy měď. Čísla se vztahují na teplotu 
15® C. Teplotou odpor stoupá. Slitiny mají 
obyčejně vyšší odpor než jejich kovy. 
U slitin odpor teplotou někdy klesá. 
U konstantanu (40% niklu a 60% mědi) 
se odpor teplotou nemění. Takových sli- 
tin se používá pro zh«cKtovování normál- 
ních odporů. Odporové skříňky se regu- 
lují ikovov. kolíčky něho klikami (reo- 
staty). Regulační odpory v technice se- 
stávají z drátěných cívek, připojených 



KoIIČkoTý odpor. 


na kontakty v kruhu uspořádané. Po 
těchto kontaktech se pohybuje klika, kte- 
rou se jednotlivé odporové cívky do 
proud, kruhu zapínají. V odporech se 
energie proudu mění v teplo. U topných 
těles se to vyžaduje, u regulačních od- 
porů se teplo odvádí. Pojistky slouží k sa- 
močinné regulaci proudu tím, že při ur- 


čité velikosti se v nich vodicí drát roz- 
taví. Známe-li zákon, podle kterého se 
odpor drátu mění s teplotou, můžeme 
vzrůst odporu použiti k měření teploty. 
Odpor úhlu klesá s přibývající teplotou. 



Odpor selenu se mění osvětlením. II. K a- 
p a 1 i n y. Odpor vodních roztoků solí je 
mnohem vyšší než u kovů. (Výjimku 
tvoří rtuť.) Zatím co vodivost kovů si vy- 
světlujeme pohybem elektronů, spočívá 
vodivost kapalin na elektrolytické disso- 
ciaci. V roztoku se část molekul mění 
v iony, které přenášejí proud. Stupeň 
ionisace znamená též schopnost vedení. 
Za specifickou vodivost označujeme reci- 
proční hodnotu odporu sloupu kapaliny 
o délce 1 cm a průřezu 1 cm*, za mole- 
kulární vodivost označujeme součin spe- 
cifické vodivosti a počtu grammolekul, 
rozpuštěných v 1 cm®. První stoupá kon- 
centrací roztoku, druhá zředěním. — 
III. Plyny. O elektrickém odporu plynů 
elektrické výboje. 

Elektrický potenciál potenciál. 

Elektrický proud, stálý pohyb elektři- 
ny ve vodiči. Spojíme-li opačně nabité 
polepy kondensátoru a, b (obr. 1.) vo- 



divým drátem, nastane pohyb elektřiny. 
Příčinou pohybu je rozdíl potenciálů 
obou míst. Zdrojem proudu jsou elek- 
trické stroje a galvanické články. Za 
„směr proudu“ označujeme směr, ve kte- 
rém se pohybuje kladná elektřina. Gal- 
vanický článek tvoří vnitřní část proud, 
kruhu, drát spojující oba póly článku 
tvoří vnější gást proud, kruhu. Pól, při 
kterém elektrický proud z článku vy- 
chází, je kladný, druhý je záporný. 
Proud, kruh může býti jednoduchý nebo 
rozvětvený. Silou proudu (intensitou) 
nazýváme množství proudu proniklé 


Elektr. proud 


8 


Elektrikář 


průřezem vodiče za vteřinu. Je-li toto 
číslo stálé, je proud kontinuitní. Střídavý 
proud mění v pravidelných intervalech 
svůj směr, jeho intensita se mění podle 
stálého zákona. Při stálém proudu je 
intensita proudu I přímo úměrná na- 
pětí V a nepřímo úměrná odporu vo- 
diče r. Pro celý proudokruh platí místo 
potenc. rozdílu V celková elektromoto- 
rická síla E, a místo r platí odpor 

V E 

okruhu R. Je tedy I=— resp. I = 7 T 

r n 

(Ohmův zákon 1826). Při rozvětvení 
(obr. 2.) se proud rozděluje tím způsobem, 



Obr. 2. 


že celková intensita se rovná součtu roz- 
větvených intensit (I = ii + ia + is) a roz- 
větvené proudy se mají k sobě v obráce- 
ném poměru svých odporů (ii : is = rs : n). 
Pro libovolnou sít (obr. 3.) s elektromoto- 



rickými silami El, Ea galvanických člán- 
ků platí Kirchhoffovy zákony: 1. Sou- 
čet proudících iotensit se rovná součtu 
odtékajících: io = iii + u. 2. Součet el. mot. 
sil = součtu součinů intensit a odporů. 
(Proudokruh obcházíme v jednom smě- 
ru.) El —A Ea =' iin + iara — isrs — Í4r4. — 
Účinky proudu. Vodič, kterým pro- 
téká proud, se zahřívá. Mechanický ekvi- 
valent vyvinutého tepla W = i®r (Jouleův 
zákon, 1841). Tohoto zjevu se využívá 
v elektrickém topení a osvětlování, 
v elektrometalurgii a galvanokaustice 
atd. Proudem se rozkládají chemické 
sloučeniny, v okolním prostoru budí 
proud magnetické pole, jehož síla je ne- 
přímo úměrná vzdálenosti od vodiče 
(Biot-Savartův zákon). Rovnoběžné vo- 
diče se přitahují a odpuzují, je-li proud 
souhlasný nebo opačný (Ampěrův zá- 
kon). 

Elektrický přenos sily (energie), nej- 
jednodušší zařízení pro přenos energie 
8 jednoho místa na druhé tvoří dva elek- 
trické stroje, spojené s vedením. Jeden 


stroj (generátor) je poháněn hnacím stro- 
jem, druhý stroj (motor) elektrickou 
energii z vedení dostává a přeměňuje ji 
v energii mechanickou. Dnes má přenos 
síly obrovský význam, jelikož veškeré 
druhy energie (vodní síla, koksárenské 
plyny, špatné druhy uhlí) se využívá na 
místě a v podobě elektrické energie se 
rozvádí na místa spotřeby. Organisace 
zásobování elektrickou energií tvoří t. 
zv. elektrisaci. Různé druhy elektráren 
(hydroelektrárny, uhelné elektrárny atd.) 
pracují do společné sítě s hlavním dálko- 
vým vedením s nejvyšším napětím 
(110.000 volt), které se pak podle rozsahu 
okresů spotřebních míst transformuje na 
napětí nižší, hospodářsky nejvýhodnější. 

Elektrický spotřební měřič, elektric- 
ké měřicí přístroje. 

Elektrický tlak, síla, kterou části ná- 
boje vzájemně na sebe působí, aby opu- 
stily vodič.. Na různých částech vodiče je 
závislá na čtverci elektr. hustoty toho 
místa. Na hrotech a špičkách nastávají 
výbcje 

Elektrický ventil, zařízení, které pro- 
pouští elektrický proud pouze v jednom 
směru. Používá se zde chování elektrod 
o nestejné ploše, vlastností tmavého pro- 
storu při výboji, též galvanickou pola- 
risací vzniklý průchodní odpor mezi ka- 
palinou a elektrodou. E. v. slouží k pře- 
měně střídavého proudu na stejnosměr- 
ný; na nich se zafcládauí krystalové de- 
tektory a bezdrá/tová telegrafie 

Elektr. vozík, s elektromotor, pohonem, 
jehož zdrojem jest akumulátorová ba- 
terie ve vozíku umístěná. Osvědčily se 



Bledchertůr elektr. Tozlk. 


pro svoji snadnou obsluhu, iznačný a vy- 
soký výkon v dopravě mvazadel na ná- 
dražních nástupištích, v dopravě továr- 
ní, ale i na ulicích. 

Elektrický zbytek, di elektrická po- 

larisace a elektr. kapacita. 

Elektrický zvonek, signál. 

Elektridy, pohádko<vité ostrovy janta- 
rové, ikteré se nalézaly podle Pliinia 
v Se v. moři, P,i jantar. 

Elektrikář, elektrotechnikou se zabýva- 
jící člověk. 



Elektrisační stroj 


9 


Elektrodynamická sila 


Elektrisační stroj, zařízení k výrobě 
elektřiny třením. Skleněný kotouč A 
má isolovanou osu a jest postanren na 
skleněných sloupcích h-h. Osa se o<táčí 



klikou k ve směru šipky. Kotouč pro- 
bíhá mezi amalgamovajnými koženými 
polštáři c-c. Tím se kotouč stává kladně 
nabitým a v třecích sloupcích vzniklá 
záporná elektřina se odvádí drátem m 
do země. Prstencem d se elektřina sbírá 
do koule a. Všechny stroje tohoto druhu 
mají spíše význam historický. Pro lé- 
čebné účely se užívá strojů influenčních. 

Elektrit jest tavený kysličník hlinitý. 
Vyrábí se z bauxitu, přirozeného hydro- 
xydu hlinitého tavením v el. peci. Podle 
čistoty obdržíme výrobek různé tvrdosti. 
Výrobek s 1% nečistot ije (bílý, velmi 
tvrdý (Alundum), obyčejně však bývrá 
mnohem více ipřimísenin a výrobek má 
barvu hnědožlutou. Některé druhy obsa- 
hují až 40% kysličníku železí téh o a kře- 
mičitého. Do obchodu přichází zrněný 
o různé velikosti zrna nebo v podobě 
brousků a brusů. (Slouží pro svoji tvrdost 
hlavně jako hrusádlo za náhražku -smir- 
ku, někdy se jej užívá také na výrobu 
ohnivzdorného zboží, ježto má bod tání 
při 1800—2000° C. Přichází též pod růz- 
nými jinými názvy jako: Abrasit, Dyna- 
midon, Elektroruhin, Aloxit. U nás vy- 
rábí se v továrně na karborundum ve St. 
Benátkách. 

Elekfroafinita, Elektronová teorie. 

Elektroanalysa, chem. rozbor elektro- 
lytiakým způsobem, Qs* Elektrochemie, 
Elektrolysa. 

Elektrobiologie, nauka o elektric. je- 
vech u zvířat a rostlin, elektřina 
živočišná. 

Elektrobusy, autobusy, poháněné el. 
proudem, Dráhy elektrické. 


Elektrocnprol, injekční prostředek při 
nakažl. chorobách; koloid mědi, 

Elektrodiagnostika (řec.), vyšetřováni 
elektrickým proudem za účelem diagno- 
sy organických nemocí nervových. 

Elektiodon, elektr. akumulační ohřívač 
vody, který dodává po celý den horkou 
vodu a je opatřen samočinným zapiaa- 
čem proudu. 

Elektrody, vodiče první třídy, ktere 
zprostředkují přechod elektřiny k elek- 
trolytu nebo plynu. Mívají nejrůznější 
tvary podle způsobu upotřebení. Pro svě- 
telné zařízení jsou e. z uhlu, pro elektro- 
lysi z kovu, pro články z uhlu a kovu. 

Elektrodynamická síla, snaží se pohy- 
bovat! vodičem elektřiny nebo magne- 
tismu. Je to síla ponderomotorická (po- 
hybuje hmotou) na rozdíl od síly elek- 
tromotorické. A. Přitahování a od- 
puzování. Ampěrův stojan (obr. 1). 



Dva mosazné sloupky vat nesou dvě 
přesně nad sebou stojící nádobky y, y\ 
naplněné rtutí. Do y y’ se vnoří ohnutý 
měděný drát cde. Dotyk tvoří ocelový 
hrot drátu, který je takto otočný kol 
svislé osy. Zavedeme-li do svorek vat 
proud, postaví se měděná smyčka kolmo 
k meridiánu magn. pole. Stejně působí 



Obr. 2. Obr. 8. 

H5dČDá smyčka Solenoid. 


vodič v obr. 2 a solenoid v obr. 3. B. 
Elektromagnetická a elektro- 
dynamická rotace. Elektrodynami- 

Obr. 4. Proudy magnetu. 

cké síly se vyskytují i mezi částmi prou- 
dokruhu. Dva rovnoběžné vodiče se od- 
puzují, nebo přitahují, je-li v nich proud 


Elekfrodynamická sila 


10 


Elektrochemická theoiie 


stejnosměrný nebo různosměrný. (Důkaz: 
druhý stojan v obr. 1). (Ampěrův zá- 
kon.) Při zkřížených vodičích působí síly 
tak, že se přitahují vodiče, ve kterých 
proud do průsečíku o směřuje, nebo 
z něhož vychází. Xsou-M směry proudu ne- 
souhlasné, vodiče se odpuzují. (Obr. 5.) 



Síly mezi zkříženými vodiči mohou vy- 
volat! stálé otáčení. Podobný elektro- 
dynamický rotační přístroj je v obr. 6. 



Obr. 6. Elek/trodymamický rot&čni přisiro-j. 

Stejné vztahy platí mezi vodičem a mag- 
netickým polem. Směr pohybu vodiče 
určuje Flemingovo 
pravidlo levé ruky. 

(Obr. 7.) Střední prst 
ukazuje směr klad- 
ného proudu, ukazo- 
vák směr magnet, 
pole, pak palec uka- 
zuje směr pohybu Praívidao ťevé ruky. 
proudovodiče. 

Elektrodynamika (řec.), nauka o si- 
lách, vznikajících mezi elektrickými 
proudy nebo mezi nimi a magnety, a 
o pohybech takto vyvolaných. 

Elektroenďoskopie, zkoumání tělesných 
dutin pomocí elektrického světla. 

Elektiofor (řecký), 

Voltou vynalezený 
přístroj k výrobě 
elektřiny spojeným 
účinkem tření a in- 
fluencí. Do kovové 
formy n litá deska 
smoly, „koláč“ g (viz 
obr.) nebo na kovové j 
desce ležící plotna ^ 
tvrdé pryže tře se 
kočičí kožišinou neb ' J 

ohonem liščím — po- ) g 
vstane elektřina zá- ^ \ 

porná. Nabití její za- 
drženo je kladnou, Elekitrofor. 


jí vzbuzenou elektr. v kovové podložce, 
která spojena je se zemí. Přiložíme-li 
poklop m a odvedeme-li dotykem prstu 
nahoře na něm nashromážděnou elektři- 
nu zápornou, zůstává na celém poklopu 
pouze elektřina kladná, kterou můžeme 
nabíjeti Leidenskou láhev. Jelikož iso- 
lací zůstává záporná elektřina v smolo- 
vém koláči stále zachována, může se 
toto nabíjení poklopu opakovati se stej- 
ným úspěchem podle libosti a láhev lei- 
denskou nabiti na značnou sílu. 

Elektiofysiologle (hioelektrické úkazy), 
díl fysiologie, který se zabývá chová- 
ním se živých tvorů vůči účinkům elek- 
trického proudu. 

Elektrogenni orgány, živočišné ústrojí, 
které ik obraně individuia vydává ze 
sebe el. jisik-ry. (Moírmyrus, Oymnotus, 
Torpédo atd.) 

Elektrografle, galvanické leptání zinko- 
vých desek: kresba se provede tuží, nebo 
litografickou křídou, naleptá se jako 
litografie, pak se spojí s měděnou de- 
skou a v galvanické lázni se doleptá. 
E. je též fotografie pomocí roentgenových 
paprsků. 

Elektrogravnra, výrobní pochod ocelo- 
vých razítek. Do roztoku chlonidu am- 
moného zasahuje sádrový podstavec, 
jehož horní, kapalinou nepokrytý konec, 
nese relief, který se má v oceli vylep- 
tat!. Pod sádrou tvoří drátěná cívka ka- 
todu; anodu tvoří ocelová deska polože- 
ná na sádru. Sádra nassává roztok, vy- 
lučuje se chlor, který rozrušuje ocel, až 
celý sádrový obrazec vnikne do ocelové 
desky. 

Elektrochemická theoile valence (mo- 
censtvi). Při elektrolysi se vylučuje prů- 
chodem množství elektřiny jednoho fa- 
radaye (1 F = 96.500 coulombů) jeden 
gramekvivalent prvků nebo sloučenin. 
K tomu, aby se tedy při elektrolysi vy- 
loučil jeden gramatom nějakého prvku 
n-mocného (čili n jeho gramekvivalen- 
tů), je třeba nF = 96.500 n coulombů 
elektřiny. Z toho lze usuzov-ati, že každý 
gramekvivalent kteréhokoli prvku nese 
(ve stavu iontů) náboj jednoho faradaye 
elektřiny čili, že každý n-mocný atom 
prvku nese n jednotkových nábojů (n 
elementárních množství) elektřiny (klad- 
né nebo záporné). Počet těchto jednotko- 
vých nábojů lpících na jednotlivém ato- 
mu prvku se nazývá jeho elektro valen- 
cí. Podle toho, tvoří-li onen prvek ionty 
kladné (kationty) či záporné (anionty), 
lišíme jeho elektro valenci v kladnou (po- 
sitivní) a v zápornou (negativní). Tyto 
názory, které vyslovili již dříve Faraday, 
Hittorf -a Arrhenius, shrnul v jednotnou 
nauku o elektrovalenci Abegg (1898). 





Elektrochemická theorie 


11 


Elektrokardiagram 


Podle něho má každý prvek vedle své 
normální (t. j. hlavní) valence, která .^e 
projevuje silněji, ještě slabší kontrava- 
lenci. Obě jsou povahy elektrické a sou- 
visí s náboji elektřiny kladné a záporné. 
Kontravalenci, která má opačné zna- 
ménko než valence nojmální, obdržíme, 
odečteme-li normální valenci od 8. Nej- 
vyšší kladná valence (mocenství) udává 
skupinu periodické soustavy, do které 
náleží uvažovaný prvek. U prvků kovo- 
vých zůstává záporná kontravalence la- 
tentní (utajenou). Podle moderních ná- 
zorů o atomové struktuře souvisí valen- 
ce s počtem elektronů, které se pohybu- 
jí v obalové vrstvě atomu, t. j. ve vrstvě, 
která je ze všech nejvíce na jeho ze- 
vnějšku („valen ční elektrony*’). Jejich 
počet se shoduje s číslem skupiny pe- 
riodické soustavy, do níž prvek náleží. 
Při slučování uvolňují se tyto valenční 
elektrony ze svých drah. Slučování ato- 
mů se může díti na př. tak, že se jeden 
atom ztrátou jednoho nebo více elektro- 
nů přemění v kladný ion jednomooný 
nebo vícemocný a druhý, přibrav uvol- 
něný elektron (resp. tyto uvolněné elek- 
trony) v ion záporný. Oba ionty se elek- 
trostatickými silami vážou navzájem. 
Tak vznikají sloučeniny (a vazby) hete- 
ropolární (Na-f F-, Na-i- Cl— H+ Cl— 
atd.). Největší Část anorganických slouče- 
nin náleží k nim. Uvolní-li se však na 
obou atomech, jež se slučují, dva elektro- 
ny (na každém z nich jeden) tak, že se od 
nich úplně neoddělují, nýbrž že se oba 
elektrony stávají společnými oběma ato- 
mům, vzniká vazba homeopolámí, jež 
dává znik homeopolámím sloučeninám, 
jako jsou Ha, O 2 , Na, — C — C— G. N. 
Lewis a J. Langmuir se domnívají, že 
valenční elektrony jeví snahu seskupí ti 
se po osmi v sestavy („oktety”) podoby 
krychle, v jejichž osmi rozích tkví elek- 
trony (kubický .atom). Vedle kladné a 
záporné valence (elektrovalence), která 
je určována počtem elektronů, jež urči- 
tý atom ztrácí nebo jež přibírá, rozezná- 
vá Langmuir tak z v. ko valenci, která je 
dána počtem dvojic elektronů, jimiž dva 
atomy spolu souvisí. V molekule fluoru Fg 
je na př. kovalence = 1; uhlík má ve 
všech svých sloučeninách k ovalen c i = 4. 
Podle oktetové teorie mají některé látky 
jako na př. kysličník dusný N 2 O a uhli- 
čitý CO 2 stejnou strukturu: N = O = N, 

0 = C = O (čárky znamenají zde kova- 
lence). Látky podobné struktury nazývá 
Langmuir isostéry (mají stejné objemy 

1 některé jiné fysikální vlastnosti). Tou- 
to teorií, kterou v poslední době buduje 
dále Sidgwick, lze vyložiti radu fysikál- 
ní ch i chemických zjevů již dříve zná- 
mých. S jiného hlediska, lépe teoretic- 


ky opřeného se dívá na valenci London 
(1928). Představuj eme-li si atom složený 
z kladně elektr. jádra, kolim něhož se 
pohybují záporné elektrony, lze jejich 
pohyb charakterisovati čtyřmi kvantový- 
mi číaly (Oíi Elekftronová theorie atomu). 
Souhlasí-li tři z těchto kvantových čísel 
(hlavní, vedlejší a magnetické), mluví- 
me o souhlasných elektronech, které se 
tedy liší pouze čtvrtým kvantovým čís- 
lem (vnitřním). Podle Pauliho (1924) ne- 
existuje v atomech nikdy více elektronů 
než dva, jež souhlasí v uvedených třech 
kvantových číslech. Jinými slovy elek- 
trony, pohybující se kolem jádra, jeví 
snahu kupiti se ve dvojice souhlasných 
elektronů, vedle nichž mohou v atomech 
existovat! ovšem také ještě jednotlivé, 
liché elektrony, které dosud nenáležejí 
do žádné dvojice. Tyto mohou sobě na- 
lézti chybějící partnery v lichých elekj 
trcnech druhého atomu, s nímž se prvý 
proto sloučí. Mocenství (valenci) něja- 
kého atomu je tedy podle Londona mož- 
no pokládáti za mvné počtu jeho lichých 
(t. j, ve dvojice neseskupených) elek- 
tronů. 

ElektFochemie pojednává o vzájem- 
ných přeměnách chemické a elektrické 
energie. Studuje tedy jednak chemické 
děje, které způsobuje elektrická energie 
(jako je na př. chemický rozklad, půso- 
bený elektrickým proudem neboli „elek- 
trolysa” a pod. úkazy), jednak elektric- 
ké zjevy působené chemickými procesy 
(na př. vznik elektr. proudu a tedy elek- 
trické energie chemickými reakcemi, jež 
probíhají v galvanických článcích). E. 
teoretická studuje obecně platné zákony, 
kterými se řídí tyto přeměny, naproti 
tomu upotřebuje e. technická objeve- 
ných zákonitostí a zkušeností k účelům 
průmyslovým (ku přípravě rozmanitých 
látek atd.). 

Elektrochemityple (řec.), grafický po- 
chod, při kterém nastává leptání tisk. 
desek v galvanické skalici modré. 

Elektrolndukční odpuzováni, pohyb za- 
vřeného kruhu proudu elektrodynami- 
ckými silami, které nastanou indukcí. 
Pověsí-li se pohyblivě měděný kruh 
před pól elektromagnetu, oddálí se kruh 
od pólu, budíme-li magnet, protože in- 
dukované proudy jsou v kruhu opačné 
jako u magnetu a nesouhlasné póly se 
odpuzují. Samoindukce z kruhu zpoma- 
luje indukované proudy proti indukují- 
cím a prodlužuje tím doby, ve kterých 
jsou stejného směru a se přitahují; od- 
puzování nabývá tím převahy. Používá 
se e. o. u elektrických strojů měřicích. 

Elektrokardiagram, grafické vyšetřeni 
ztahování se srdce vlastním v něm vy- 


Elektrokazdiagram 


12 


Elektrolysa 


vinutým, do všech dílů těla rozeslaným 
elektr. tproudem, t. zv. akt. proud. E. při- 
jímá se strunovým galvanometrem, který 
spojí se s 2 místy těla (na př. ruce). 
Úderům srdce odpovídají výkyvy pří- 
stroje, jež zaznamenává fotografický re- 
gistrační přístroj. 

Elektiokaidiograíie, postup, jímž do- 
cílí se elektrokardiogramu (Q^). 

Elektiokanstika, elektrolysa. 

Elektrokatalysa, změny v organismu 
lidském, povstávající el. proudem, který 
tělem prochází. 

Elektrokoagnlace, lékařský pochod, 
kterým se pomocí vysokofrekvenčních 
proudů odstraňují různé otekliny. Elek- 
troda se kanálem cystoskopu zasune 
do měchýře, přiloží na nemocný útvar, 
který se teplem rozruší. 

Elektxokollargol, koloidní roztok stří- 
bra. 

Elektrokoloidálni kovy, el. rozprašová- 
ním vyrobené koJoidní roztoky kovů. 

Elektrokovy, kovy získávané pomocí 
elektřiny, nejčastěji elektrolyticky. Q* 
Elektrokoloidní kovy. 

Elektrokaitma, pěstování rostlin pod 
vlivem působení el. produ vys. napětí, 
čímž se výnos podstatně zvyšuje. Hlav- 
ně se ho používá v zahradnictví a óhme- 
lařství. 

Elektroléčba, přímé použití elektřiny 
k léčbě, známé od konce 18. stol., stala 
se znenáhla mnoho používanou léčebnou 
metodou, i když její léčivý účinek není 
teoreticky odůvodněn. Je cenným doplň- 
kem psychotherapie n. sugesce (U*). 
K elektrisaci používá se proudu galvani- 
ckého z baterie nebo z vedení o silném 
proudu pomocí různě silných elektrod. 
Pro vnitrní orgány (žaludek, měchýř 
močový) používá se elektrod hůlkovitých 
nebo rourovitých. Jednoduché místní 
galvanisace používá se s úspěchem u ne- 
uralgií, obrn a také do určité míry u ne- 
moci Basedowovy. K elektrisaci celého 
těla slouží lázeň ve Čtyřech komorách: 
nemocný sedí na stolici, proud přivádí 
se mu stejnoměrné vodou, obklopující 
tělo ve dvou komorách na horních kon- 
četinách a ve dvou na dolních. Větší 
účinek má lázeň celková (při celkové 
neurose, chorobách srdce a cév). Proud 
faradický, jehož účinek spočívá v gy- 
mnastice ochromených skupin svalových, 
vyvolané motorickým podrážděním a 
v dráždění kožním, přivádí se z indukč- 
ního přístroje. Používá se ho při poru- 
chách citlivosti a celkov. neurosách (hy- 
sterie, neurasthenie). Faradisační přístro- 
je podle Bergonié a Nagelschmidta vy- 
volávají stahy svalů podobné normálním. 
Používá se jich k odtučňování a při cho- 


robách srdce. Proud sinusový (sinusoi- 
dální) sestává ze střídavých popudů stej- 
né intensity. Uklidňuje bolest, příznivé 
působí na vstřebání se zánětlivých vý- 
měšků; užívá se ho při hlubokých bole- 
stech dělohy, vaječníků, neuralgiích a 
výměšcích v pánvi. Statické elektřiny 
(franklinisace) se nyní zase více používá. 
Nemocný nabije se influenční elektřinou 
a vybije elektrodou, spojenou s opačným 
pólem. Účinkuje prý příznivě na kožní 
a nervovou soustavu, při vyrážkách, zvi. 
svědivých, u ohraničeného vypadávání 
vlasů, také při nespavosti nervového pů- 
vodu, chorobných úzkostlivých stavech 
a jiných příznacích neurasthenie. D’Ar- 
sonval a Tesla zavedli, na sobě nezá- 
viisle, střídavé proudy o vysokém na- 
pětí a frekvenci. Napětí činí 100.000 volt 
i více. Arson /alisace má prý uklid- 
ňující a bolest tišící účinek. Její vliv 
u nemocí výměny látek a nemocí kož- 
ních, srdce a kornatění tepen, jejž ně- 
kteří chválí, není všeobecně uznán. Sní- 
ží-li se napětí proudu o vysoké frekvenci, 
může vznifcnouti v těle značné teplo, aniž 
by se objevil účinek elektrolytický nebo 
vznikla bolest. Tato metoda jmenuje se 
diathermie a thermopenetrace a používá 
se jí s úspěchem u chronických chorob 
kloubů a neuralgií. Pro účely chirurgi- 
cké používá se e. k popálení nebo po- 
leptání, na př. při nádorech,, zánětech a 
pod. (Q^ galvanokaustika, elektrokoagu- 
lace, Forestova jehla) a rovněž i k elek- 
trolytickému zničení tkání. Zde používá 
se malé, jehlovité elektrody z platiny n. 
ocele, jež vyvolává jako negativní pól 
rozklad a zkapalnění tkáně, jako posi- 
tivní rozrušení tkáně, při čemž se krev 
srazí a krvácení zastaví (Q^ elektrolysa). 
K odstranění cizích těles (úlomky ocele^ 
střel s kovovým pláštěm, zvláště z oka a 
mozku, slouží silné elektromagnety. — 
V širším smyslu patří k e. také ozáření 
Roentgenovými paprsky a jiné druhy 
světla, vyrobenými účinkem elektřiny 
(Q 54 světloléčba). E. používá se i u zví- 
řat, zvláště u koní a psů při místních 
obrnách, také ke zkoušení dráždivosti. 

Elektrolysa, chemický rozklad vodičů 
elektřiny, hlavně kapalných, který způ- 
sobuje elektrický proud, prochází-li 
jimi. Vodiče, jež podléhají elektrolyse, 
se nazývají „elektrolyty' (Faraday). Jsou 
to hlavně roztoky solí, kyselin a zásad 
ve vodě a některých jiných rozpouštěd- 
lech, roztavené soli a také některé pev- 
né sloučeniny. Elektr. proud, zaváděný 
do nich kovovými elektrodami, prochází 
jimi (při dostatečně velikém napětí za- 
pjatém na elektrodách), protože elektro- 
lyty obsahují, dříve ještě, než do nich 


Elektrolfsa 


13 


Elektromagnetismns 


zavedeme proud, „ionty t j. hmotné 
částice opatřené náboji kladné nebo zá- 
porné elektřiny (Faraday, Arrhenius). 
Elektr. proudem se tyto částice uvádějí 
do pohybu, a to kladné ionty (kationty) 
směrem k záporné elektrodě (kathodě) a 
záporné ionty (anionty) směrem k elek- 
trodě kladné (anodě). V povrchu elektrod 
jsou ionty zbavovány svých nábojů a vy- 
bíjejí se proto na nich, přeměňujíce se 
bud v elektroneutrální zplodiny anebo 
reagujíce s materiálem elektrod, po príp. 
s jinými látkami přítomnými v okolí 
elektrod. Tím se elektrolyt chemicky roz- 
kládá a tomuto celému zjevu, t. j. i po- 
hybu iontů směrem k elektrodám i jejich 
vybíjení a tedy rozkladu elektrolytu na 
elektrodách, říkáme elektrolysa. Elektro- 
lyty nepřevádějí elektřiny jinak než po- 
hybem iontů a tento pohyb iontů je ne- 
rozlučně spojen s jejich vybíjením a tedy 
s chemickým rozkladem elektrolytů na 
elektrodách. Je tedy průchod elektřiny 
elektrolyty vždycky nerozlučně spojen 
8 jejich chemickým rozkladem. Při tom 
se různé ionty pohybují různou rychlostí 
(Hittorf), která způsobuje, že se koncen- 
trace elektrolytu mění na obou elektro- 
dách v nestejné míře. Produkty elektro- 
lysy uvolňované na elektrodách závisí na 
jakosti a složení elektrolytu, na intensitě 
proudu (resp. na jeho napětí) a na jako- 
sti elektrodového materiálu. 

Elektrolysa chloridů alkalií,, elektro- 
chemický rozklad chloridu draselného a 
sodného, při čemž vzniká hydroxyd dra- 
selný, resp. sodný a chlor; vhodnou úpra- 
vou pracovních podmínek lze takto při- 
praviti též chlornany a chlorečnany. 
elektrochemie. 

Elektromagnetické rozdělování prová- 
dí se isiiLnými elektromagnety a má za 
účel ro-ztřMění předměítů a nerostů silně 
magnetiokýoh od jiných, nemagnetic- 
kých. 

Elektromagnetismus, elektr. proudy vy- 
volaný magnetismus. A. Magnetické 
pole. proudu. Klidná magnetka se 
proudem vychýlí ze své polohy. Po pře- 
rušení proudu se magnetka navrátí do 
své původní polohy. Myslíme-li si plavce 
(obr. 1.) plovoucího ve směru proudu 

~ J ^ .i. 

= . Obr. 1. Amípérovo praridlo. 


maginetiokého pole iproudo vodiče tvoří 
soustředné kruhy. (Obr. 2.--3.) — B. 


Obr. 2. 

Maf^netlcké pole 
kolem drátu. 



Obr. 3. 
Magnetické BilokřiTky 
kolem drártu. 



Solenoid a elektromagnet. Ko- 
lem kruhového vodiče se tvoří silokřivky 
v podobě kolmých kružnic mimo kruh 
se rozcházející a ve vodiči těsně na sobě 



Obr. 4. 

otáčeni magnetů, 
kolem drátu. 


Obr. 5. 

Sálokřivky kolem 
kr libového vodiče. 


Obr. 6. Silokřivky proudem protáhanó cLvky. 

vzdáleností od solenoidu klesá anačně in- 
tensita magnetického pole. Uvnitř sole- 
noidu ije pole nej silnější. Jeho iinte-nslta 
__ 0*4 ic ni • 

H = j , kde 1 délka solenoidu, n je 

počet Vlinutí, i je intensita proudu. Tyč 



ležící. (Obr. 5.) V solenoidu (obr. 6.) se 
silokřivky chovají podobně. S ubývající 



(-f), oibráceného tváří k magnetce, pák 
80 . severní pól vychýlí ve směru levé 
ruky (Ajmpěrovo pravidlo). Silokřivky 


Obr. 7. Magnetísační cívka. 

Z měkkého železa uvnitř cívky (obr. 7.) 
se magnetisuje: na místě intensity H 


Elektromagnetisimis 


14 


Elektrpmelr 


pole bude silínější indukce B= j » 

kde je penme3j!bi.liíta. Jedi A cm* pilocha 
solenoidu, dostáiváme celk. (počeít siJo^^ 

N = ^ ^ Místo rovnéiho eleOkÉromag- 

netoi používají ee ičasftěji magnety olmuté 
do tvaru U. (Obr. 8.) Noanoist magnetu 



Obr, 8. 



Obr. 9. 

SiloikH-vky t uzaTřeném 
Tnagnet)ickéiu kruhu. 



Obr. 10. 


Fodkameaitý SiJokřivky t přométtném 

odektrftmag?neít. magraetickém kruhu. 


4 u m* _ - - 

se vypočte ze v«z»orce qqq "^ 

m je síla tpólu. — C. magnetický 
kruh. Uvedené vzorce pdatí jen když 
je ísoilenoid nebo elektromagnet uiza- 
vřen do prstence. Takovýto dokonalý 



Obr. 11. FaradayúT elektromagnet. 


magnet, kruh si můžeme mysliti za zdroj 
magnetických proudů. Počet silokřivek 
N znamená intensitu proudu, součin 
0‘4 7T ni je obdoba el. motorické síly a 

znamená sílu magnetomotorickou, — ^ 

|i A 

znamená magnetický odpor. Pak je po- 
dle obdoby Ohmová zákona 

N = 0-4 :: ni : ~V. 


Elektromagnelofon, přistroj s elektro- 
magneticky v pohyb uváděnou membrá- 
nou, sloužící ke značnému zesilování 
tónů. 

Elektiomerkurol, elektropallaxiiol, elek- 
troiplatinol jsou jeanně rozprášené ko- 
loidní kovy (rtuť, paladium nebo pla- 
tina). Přicházejí v podobě sterilních roz- 
toků v arabské klovatině a užívá se rjich 
v (lékařství. 

Elektroměr .jest přístroj k měření spo- 
třeby elektr. proudu, o* měřicí elektr. 
přístroje. 

Elektrometalurgie, dobývání kovů z rud 
pomocí elektr. proudu. Provádí se bud ta- 
vením nebo elektrolyisí, nebo oběma spů- 
soby. Tavením ise vyrábějí různé slitiny, 
kombinovaným postupem se vyrábějí al- 
kalické kovy. Elektrolysí se kovy čistí; 
vylučují se z roztoku nikl, zinek a cín. 
Největšího rozšíření v technice dosáhla 
výroba t. z v. elektrolytické mědi. 

Elektrometr (řec.)), elektrostatický pří- 
stroj k měření elektr. napětí, který se 
liší od elektroskopu toliko tím, že má 
měřicí zařízení. Základem obou je vzá- 
jemné odpuzování dvou stejnojmennou 
elektřinou nabitých částí přístroje, z 
nichž jedna má polohu fixní, druhá pak 
je pohyblivá a může se od pevné části 
působením odpuzujících sil nábojů od- 
dáliti. Při tom síly ty musí přemáhali 
jistou direkční sílu, jež se snaží pohyb- 
livou část přístroje opět sblížiti s částí 
pevnou. 

I. Elektroskopy. a) Nejjednodušší 
je elektr. kývadlo z kuličky bezinkové 
na hedvábné šňůře, jež jest přitahována 
elektr. nabitým tělesem a, dotykem nabita 
stejnojmennou elektřinou, od něho jest 
odpuzována. — b) Pozláitkový elektroskop 
(obr. 1.) jest citlivější, sestává z dvou 
lístků zlatých ine‘bo hliní- 
kových, jež visí u sebe na 
kovové tyčince uvnitř 
sMeněné láhve a při do- 
tyku nabitého přeedmětu 
se samy nabijí a odpuzují 
rýkyvem, jehož rozsah od- 
poivídá velikosti nabití. 
Plátky lze ovlivňovati též 
inílueincí. Přibližujeme-li 
třením viLnou positivně 
nabitou tyčinku skleně- 
jiou, úěinkuje její nabití 
rozdílně na elektřiny v ko- 
vových tělesech elektro- 
bikopu: přitažená negativ- 
. ní soustřeďuje se blíže 
. kondenzorem. =>We.něiné 'tyCinky odpuze- 
ná (positivní jde do lístků. 
Dctkneme-li se ale prstem, mezitím co 
jest třená skleněná tyč ještě na svém 



Obr. 1. 
£)I&ktrome(ir 


Elektrometr 


15 


Elektrometr 


místě, tyče elektroskopu, odvedeme po- 
sitivní elektřinu do země, negativní 
zůstane poblíže influencujícího předmě- 
tu a lístky spadnou k sobě. Oddálíme-li 
pak prst, potom skleněnou tyčinku, roz- 
šíří se negativní nabití po celém elektro- 
skopu a lístky jdou od sebe. Takto ob- 
držel elektroskop od positivně nabitého 
předmětu trvalé negativní nabití. Přiblí- 
žení předmětu způsobuje, že lístky jdou 
ještě dále od sebe, je-li negati'vně, a 
že se sbližují, je-li positivně nabit; 
tím zjistíme stávající nabití, jakož i jeho 
příznak. (Účinek nenabitého předmětu 
liší se od protijmenně s elektroskopem 
nabitého tím, že je lhostejno, jakého pří- 
znaku je nabití elektroskopu.) — c) Kon- 
densačiní elekiro&kop. Volita zesrláJ citli- 
vost elektroskopu tím, že přidal nahoře 
k tyčince nesoucí lístky kovovou desku 
fermežovanou, na niž klade se druhá 
deska e isolovaným držadlem. Isolující 
vrstva mezi deskami tvoří silný konden- 
sátor značné kapacity. Spojí-li se, je-li 
dolejší deska uzeměna, hořejší se zdro- 
jem elektřiny, nabije se tato přiměřeně 
kapacitě kondensátoru značným množ- 
stvím elektřiny, mezitím co vyvinula se 
influencí na spodní desce protijmenná 
stojné síly. Odpojí-li se uzemění, pak 
hořejší deska, klesne kapacita spodní a 
v opačném poměru stoupá potenciál je- 
jího nabití, jež nyní rozhání lístky. 

II. Elektrometry vlastní, a) 
Pozlátkový elektrometr (obr. 2.). Exnerův 



Obr. 2. 

Pozlálíkoívý elektroomeitr. 


Obr. 3, 

Braunův elektrometr. 


elektrometr podobá se obyčejnému po- 
zlátkovému elektroskopu, pod jehož líst- 
ky připevní se těsně škála. Přístroj lze 
obdržeti již cejchovaný, opatřený tabul- 
kou, převádějící údaje stupnice jeho ná 
volty. 

Elektrometr Br-aunův pozůstává z Mi- 
níkové jehly (viz obr. 3.), otáčivé ko- 
lem vodorovné osy a kovového proužku, 
od něhož se jehla odpuzuje oběma polo- 


vinami. Přístroj lze obdržeti dle potřeby 
až do 10.000 voltů. — b) Elektrometr s po- 
mocným napětím. Kovový list zapojený 
na měřená napětí visí mezi deskami 
nabitými protijmenně zvláštní bateriL 
(Obr. 4.) U e. Bohnenbergrova nabíjely 
se desky sloupem Zamboniovým. — 
c) Kvadrant, elektroměry: Thomsonův. 
Nad čtyřmi navzájem isolovanými kovo- 
vými čtvrtkruhovými výsečemi (kvadran- 
ty), ležícími ve vodorovné rovině, visí hli- 
níková jehla v podobě osmy vystřižené 
z plechu hliníkového, zavěšená na koko- 
novém vlákně. Pohyby jehly pozorují se 
zrcátkem r, připevněným na drátu závěs- 


2 



a 


Obr. 4. 
Elektrometr 
e pomocným 
napůtím 
(schematicky V 



Obr. 5. 

Doležálkův quadrátni 
elektrometr. 


ném. Protější kvadranty jsou křížem spo- 
jeny, takže máme vlastně 2 dvojice kva- 
drantů. Podle toho, používáme-li při mě- 
ření ještě pomocného napětí či obejde- 
me-li se bez něho, rozeznáváme při kva- 
drantovém e. spojení heterostatické (s po- 
mocným zdrojem) a idiostatické (bez po- 
mocného zdroje). Konstrukcí je mnoho. 
V obr. 5. kvadrantový e. Doležálkův; 
v obr. 6. elektrostatický voltmetr. — 
d) Absolutní elek- 
trometry. Veškeré 
předem uvedené 
přístroje musí bý- 
ti cejchovány. Ab- 
solutní měření na- 
pětí docílí se ab- 
solutní měření na- 
pětí docílí se abso- 
lutním elektro- 
metrem Thomso- 
novým. Tento spo- 
čívá na měření 
«ox. o ^ jakou se 

Elektrostatický voltmeir. přitahují desky 



Elektrometr 


16 


Elektronová theorie atomu 


nabitého kondensátoru. Na jedno rameno 
yah je isolovaně zavěšena kruhová deska 
kovová, vyvážená na druhé straně vah 
příslušnou tárou. Deska visí v poloze 
vodorovné nad větší deskou kovovou, od- 
vedenou do země, takže obě desky tvoří 
kondensátor, při němž je vrchní deska 
kolektorová, spodní kondensátorová. Aby 
na okraji nenastal rozptyl silokřivek, 
je deska vrchní obklopena ochranným 
prstencem, který spojíme s ní vodivě. 
Ze síly, s jakou se obě desky přitahuji, 
zjištěnou vážením a vzdáleností desek, 
lze vypočítat! potenciál vodiče měřeného. 
Zvláštním druhem e. jest e. kapilární, 
který se hodí toliko k takovým měřením, 
kde chceme co nejpřesněji zjistiti, že ně- 
jakým vedením neprochází zcela žádný 
proud. Kapilární e. Lippmannův zalo- 
žen je na tom, že t. zv. povrchové napětí, 
které panuje na rozhraní rtuti a zředěné 
kyseliny sírové, se změní, jestliže připo- 
jíme s jedné strany k rtuti, s druhé pak 
ke kyselině dva vodiče, mezi nimiž je 
rozdíl napětí elektrických. Pohyb rtu- 
ťového sloupce v kapilární trubici od 
povrchového napětí neseného dává nám 
míru pro hodnotu potenciálního rozdílu. 
Přístroj dá se použiti toliko pro napětí 
pod 1 volt. 

Elektromobil, silostrojové vozidlo, hna- 
né elektromotory (obyč. dva), [které po- 
mocí ozubených kol ženou zadní nebo 
přední kola a odebírají proud akumulá- 
torům, které vezou s sebou. Tyto musí se 
často nabij eti, a proto hodí se elektro- 
mobil toliko jako drožka, neb malý dodá- 
vací vůz na dobrých vozovkách měst- 
ských ulic. 

Elektromotorická řada, elektr. řada 
napětí. 

Elektromotorická síla, příčina odlou- 
čení se obou elektřin, při dotyku neste j- 
hých látek; měří se (ve voltech) hodno- 
tou jí utvořeného rozdílu (potenciálního) 
napětí; elektr. napětí. 

Elektromotory, elektr. stroje, jež pří- 
vodem elektr. proudu se točí a mohou tím 
dávati mechanický výkon. Pevná část 
elektromotoru je stator, rotační: kotva, 
rotor — induktor. Podle druhu proudu 
známe: stejnosměrné elektromotory, tří- 
fázové čili víceřázové (asynchronové a 
kolektorové), synchronové a jednofázové 
motory. 

Elektron (řec.), 1. jméno jantaru, na 
němž byla po prvé zjištěna elektřina tře- 
ním; 2. atom záporné elektřiny (Q^ elek- 
tronika); 3. žlutá slitina zlata a stříbra 
s více než 20% stříiba*a, která se vyskytuje 
v přírodě; 4. slitina z osmi dílů Cu,.3.5 


d. Zn a 4 d. Ni, namodralá, jako silně 
leštěné stříbro. 

Elektronová theorie atomu (moderní 
atomistika), vychází z názoru, že se 
atomy skládají z kladně elektrického já- 
dra, v némž je soustředěna téměř celá 
hmota atomu, a z elektronů, jež obíhají 
kolem jádra v uzavřených drahách (Ru- 
therford 1911). Elektrony jsou nejmenší 
té doby známé hmotné částice, jež nesou 
náboj jednoho elementárního množství 
záporné elektřiny (4-744.10-^® elektrosta- 
tických jednotek = 1-592.10-^® coulombú); 
jsou to tedy jakési atomy elektřiny. Je- 
jich hmota (snad původu elek-tromagneti- 
ckého) je asi 9.10-®8 g a jejich průměr 
menší než lO-^a cm. Kladný náboj jádra 
tvoří tolik jednotkových nábojů (elemen- 
tárních množství) kladné elektřiny, ko- 
lik záporných elektronů se pohybuje ko- 
lem něho, takže na venek působí celý 
atom jako útvar elektroneutrální. Tento 
náboj jádra nebo-li t. zv. „atomové číslo“ 
prvku se rovná jeho pořadovému číslu, 
jak se prvky za sebou uvádějí v periodic- 
ké soustavě Mendělejevově. Opíraje se 
o tento Rutherfordův názor, popsal Niela 
Bohr (1913) svůj model vodíkového ato- 
mu: Kolem jádra, které nese náboj jed- 
noho elementárního množství kladné 
elektřiny a je ve středu kružnice, obíhá 
v jisté vzdálenosti po kruhové dráze je- 
den elektron. Kdyby se tento elektron ne- 
pohyboval po kružnici, musel by býti 
elektrostatickou přitažlivosti vtažen do 
jádra. Děje-li se však jeho pohyb (po 
kružnici) přiměřeně velikou rychlostí, vy- 
rovnává odstředivá síla tohoto pohybu 
přitažlivost jádra a elektron zůstává na 
kružnici. Ježto si atom jako celek musíme 
představovat! jako útvar stabilní, předpo- 
kládá Bohr, že elektron obíhající po kru- 
hové dráze nevyzařuje do okolí žádné 
energie, že je tedy na této kružnici ve 
stavu časově stálém (stacionárním). To 
však se neděje na všech možných a my- 
slitelných kruhových drahách, nýbrž je- 
nom na některých, kvantově vymeze- 
ných. Podle Planckovy kvantové teo- 
rie mění se totiž energie (hlavně pohybů 
kmitavých a otáčivých) rozpojitě, t. j. po 
skocích (kvantech). Obsah energie elek- 
tronu jest na jednotlivých, kvantově 
vymezených kružnicích různý; nejmenší 
je na kružnici nejbližší jádru a roste se 
vzdáleností od jádra. Je-li 4- e náboj já- 
dra vodíkového atomu, — e elektronu, m 
hmota elektronu, vn jeho (lineární) rych- 
lost na př, na n-té kružnici, jejíž poloměr 
je En , je elektrostatická přitažlivost po- 

e- 

dle Couloanbova záko-na a musí 

býti .podle Bohra rovna odstředivé síle na 


Elektrochemie I. 



Solvayův přístroj ((po<lélný roz). 



Townjsorulův přístroj 
(il. vodík. 2. chlor, 4. olej, 
6. liydroxy-d, 8., 6. sůl, 

7. olej, + vodík). 




Elektr, pec iHxUe RossiJio 
(pcrůre®). 



HeroultoTa pec (schcniívt.). 



Eloktr. pec Siemen&o'\'ít 
(průrezV 



Borchorsova pec elektr. 


Frickova pec (schcinat.). 



tStassanova pec (schémat.). 


Giroclova pec (schémat,). 





Elektrochemie II. 



(podélný řez) Elektrolyt, přístroj podle pocliodu dlafraií mněni ho 


(průřez) 



*voiikové zařízeni. (Průřez.) 



Ífiítecké zvonkové zařÍBOni. (Podélný řez.) 



Caiř.t.nerův článek (podélný řez). 



Rliodi-iiův oláneJt (podélný řez). 



Sicmien.sův článek 

Příloha Nového velkého ilustrovaného slovníku naučného. 



H hodin 11 v článek (zvon se spodu). 



Elektronová theoiie atomu 


17 


Elektronová theorie atomu 


této kružnici 


mvn" 

cLn 


Je tedy 


Clil ma°Vn‘ = (1). 


^ 

an’ au 

Veličinu p = mvnan 


nazýváme mo- 
mentem hybnosti elektronu na n-té kruž- 
nici naproti jádru (umístěnému v jejím 
středu), neboli také jeho rotačním im- 
pulsem; Bohr předpokládá, že rotační im- 
puls elektronu na n-té kružnici je celist- 
vým (n-tým) násobkem veličiny —jí — 

CTI 

kde h je t. zv. Planckovo účinkové kvan- 
tum 

h = 6*55 . 10-2^ erg. sec, 

7T Ludolfovo číslo a n celistvé, t. zv. 
(hlavní) kvantové číslo, které charakte- 
risuje uvažovanou dráhu: 

p = manVn = (2). 

z těchto rovnic (1) a (2) lze vypočíst!, 
že poloměr n-kvantové dráhy je 

3^11 = a rychlost elektronu na ní 


47i=^e-m 


Vn = 


27ie» 

nh 


(3J. 


Úhrnná energie elektronu na n-kvanto- 
vé dráze En se rovná součtu pohybové 

energie mvn^ a energie potenciální 


_ť 

an 


= — mv-u : 


En = 4- mvn* — mvn" = — 4" navn“ = — 


2it2m-e^ 


(4). 


n-h“ 

Přechází-li elektron s jedné kruhové 
dráhy, vzdálenější jádra, do jiné, jádru 
bližší (kvantové číslo n > m), vysílá se 
podle Bohra rozdíl energie Em — En = hv 
jako kvantum h^^ zářivé energie do okol- 
ního prostoru. — Kmitočet vysílaného zá- 
ření v je dán rovnicí 

c 2Tz-me* /I 1 \ ^ 


/J 


kde c znamená rychlost, kterou se šíří 
světlo (c = 2*9982.10^® cm/sec), A vlnovou 
délku tohoto záření (této čáry vodíkového 
2jc~me^ 

spektra) a R = — — t. zv. Rydbergovu 

konstantu (R — 10%78 cm-^). Bylo tedy 
podle Bohra možno touto cestou (počtem) 
odvoditi polohu jednotlivých čar vodíko- 
vého spektra v dobré shodě se skutečno- 
stí, což se předtím nikomu nepodařilo. 

Jednotlivé výrazy jako ^ nazývá- 
me termy. 

Novy sJovnik naučný. — Svazek VII. 


U jiných prvků, jejichž náboj jádra je 

n^h* 

-h Ze, je poloměr kruh. dráhy an=- , . ^ 

4Tc^mZe^ 

rychlofst pohybu elektronu po kružnici 
Vn = * obsah energie elektronu na 

n-kvantové dráze 
E„= 


^an 


2::'mZ-e* 

ňňp 


a v = RcZ*. 


f-4- (6). 

Vm- n-j ' 


Podrobným zkoumáním a srovnáváním 
spekter vodíku a jiných prvků (hlavně 
helia a alkalických kovů) se shledalo, že 
atomové jádro není docela pevné, nepo- 
hyblivé, nýbrž že se také pohybuje, a to 
že na př. ve vodíkovém atomu obíhají i 
elektron i jádro kolem společného těžiště. 
Nazveme-li hmotu jádra M a zavedeme- li 

veličinu \í = — , podrží posléze 

M + m 

uvedené rovnice (6) pro an i En platnost i 
v případě pohybu jádra, nahradíme-li 
v nich hmotu m veličinou /w. Pak také 
^ 2n^Z-eV ^ ^ Rco 

1 _ t _ y \ / » 


1 +■ 


h»c (l + 

v ^ mJ * ‘ m 

kde Roo (t. j. Rydbergova konstauta 
v případě nepohyblivého jádra, kdy si 
lze představovat!, že M = oo) má hodno- 
tu 109.737‘3 cm-^ Jinými slovy Rydber- 
gova konstanta R má u různých prvků 
různé hodnoty. Tím se vysvětluje, že na 
př. některé spektrální čáry ionisovaného 
helia jsou poněkud pošinuty naproti ana- 
logickým čarám vodíkovým. — Jak uká- 
zal Sommerfeld (1915), je však i Bobro- 
va představa kruhových drah příliš pri- 
mitivní, než aby dovedla vysvětliti bo- 
hatost spektrálních Čar druhých prvků. 
Sommerfeld si představuje, že elektron, 
obíhající kolem jádra neopisuje dráhu 
kruhovou, nýbrž obecně dráhu elipti- 
ckou, v jejímž jednom ohnisku je atomové 
jádro. Pohyb elektronu na této dráze se 
řídí právě tak Keplerovými zákony jako 
pohyby planet kolem slunce. Tvar těch- 
to eliptických drah je podle Sommerfelda 
určen dvěma kvantovými čísly, z nichž 
t. z v. hlavní (též radiální) kvantové číslo 
n, které splývá s kvantovým číslem Bob- 
rových drah, určuje délku velké polo- 
osy (jež se rovná poloměru Bobrovy kru- 
hové dráhy an) a vedlejší neboli azimu- 
tální kvantové číslo k rozhoduje o veli- 
kosti malé poloosy bn a tedy o výstřed- 
nosti elipsy ^bn = an . • Cím menší 

hodnotu má k, tím protáhlejší je eliptická 
dráha, a stane-li se k = n, přejde elipsa 
v kružnici. Ntad hodnotu n hlavního 
kvantového čísla vedlejší kvantové Číslo 

2 


Elektronová theorie atomu 


18 


Elektronová theorie atomu 


k růsti nemůže. — Hmota pohybujícího 
se elektronu závisí však podle teorie re- 
lativity i na rychlosti, kterou se tento 
pohyb děje, blíží-li se tato rychlost rych- 
losti světla. Přihlížíme-li k této skutečno- 
sti, lze dokázati počtem, který zde nemůže 
býti reprodukován, že di’áha elektronu 
není jednoduchou elipsou, nýbrž že se na 
eliptický pohyb supeii)onuje (vkládá) po- 
malá a rovnoměrná rotace perihélu elipsy 
v její rovině, takže výsledná dráha elek- 
tronu je značně složitá. Perihélem elipsy 
se nazývá bod nejbližší ohnisku, v němž 
je atomové jádro, ve kterém velká osa 
protíná elipsu. Energie vodíkového atomu 
(nebo atomu vodíku podobného) je závislá 
na takových drahách nejen na hlavním, 
nýbrž i na vedlejším kvantovém čísle. — 
Avšak ani Sommerfeldovy eliptické dráhy 
a je určující dvě kvantová čísla nestačí 
k výkladu ohromného bohatství známých 
spektrálních čar a pozorovaných spek- 
trálních zjevů. Důkladné studium jejich, 
opírající se mimo jiné také o důsledky 
t. zv. vlnové mechaniky, přivedlo k ná- 
zoru, že se pohyby elektronů v atomech 
prvků dají formálně vystihnouti pěti 
(resp. čtyřmi) kvantovými čísly. Při tom 
není vůbec třeba uvažovati eliptické drá- 
hy elektronů, které novějším vývojem 
kvantové teorie a vlnové mechaniky 
pozbyly úplně svého původního významu, 
nýbrž mysliti pouze na formální charak- 
teristiku těchto periodických pohybů: 
1. Hlavní kvantové číslo n (Bohr 1913) 
vyjadřuje, do které vrstvy soustavy 
vnějších elektronů náleží určitý elek- 
tron, který je příčinou jisté spektrální 
čáry. U pi^vků, kolem jejichž jádra obíhá 
větší počet elektronů, kupí se totiž jed- 
notlivé elektrony ve skupiny nebo 
vrstvy. U atomu vodíkového a podob- 
ných atomů, na něž nepůsobí žádné 
vnější síly (ani elektrické, ani magneti- 
cké, ani jiné), rozhoduje toto kvantové 
číslo o obsahu energie elektronu, opisu- 
jícího n-kvantovou dráhu. 2. Vedlejší 
kvantové číslo 1_ souvisí s azimutálním 
kvantovým číslem, které (na rozdíl od 
radiálního) zavedli nezávisle na sobě 
Somraerfeld a WiLson (1915), vztahem 
]_= k — 1. Udává rotační impuls dráhy 
elektronu a podle vlnové mechaniky 
může nabývati všech celistvých hodnot 
od nuly až do (n — 1), nikoli však vyš- 
ších. Při přechodu elektronu z jedné 
dráhy do druhé mění se vždy o jednotku. 


s = 2(±V*): 

0 


2s-f 1: 

1 

2 

Multiplicita: 

Singulet, 

dublet, 

Valence: 

0 

1 


A\ = ±l (viz dále). 3. Elektron, pohybu- 
jící se v uzavřené dráze kolem jádra, 
otáčí se mimo to ještě kolem osy, která 
prochází jeho středem. Tato ix>tace 
elektronu se obyčejně nazývá anglickým 
názvem „Spin“ a způsobuje, že elektron 
nabývá, vlastností nepatrného magnetu. 
Z této příčiny má elekti'on kromě uve- 
deného impulsu dráhy ještě také vlastní 

rotační impuls Kvantové číslo 

„spinu“, které je úměrné složce rotač- 
ního impulsu spinu ve směru rotačního 
impulsu dráhy, s ± 4. Rotační 

impulsy dráhy a elektronového spinu 
se sčítají (jako vektory), takže úhrn- 
ný (rotační) impuls (jednoho) elek- 
tronu, který se vyjadřuje novým kvan- 
tovým číslem j, -t. z v. vnitřním (Som- 
merfeld 1920), _j = 2 ± s = 1 ± K. Je-li 
stavby atomu účastno několik vnějších 
elektronů, z nichž každému přísluší otá- 
čivý impuls i dráhy i vlastního spinu, 
sčítají se tyto jejich impulsy (jako vek- 
tory), a to tak, že resultující impuls je 

zase celistvým násobkem veličiny 

resp. u spinu Tak dospíváme 

k celkovému impulsu drah 1 = ^ Ik 
a k celkovému impulsu elektronového 
spinu s 2 (i 3^)* Tyto celkové im- 
pulsy elektronových drah a elektrono- 
vého spinu se sčítají podle zákona ce- 
listvých čísel v úhrnný (rotační) impuls 
celé soustavy vějších elektronů atomu, 
takže jeho vnitřní kvantové číslo 
j = 1 ± s může nabývati celistvých hod- 
not od 1 — s do 1 + s. Je-li tedy 
3 = ^ (± }^) = může úhrnný impuls 
celého atomu nabývati toliko hodnot 
j = I — 3^ a j z= 1 -h jež se od sebe 
liší o jednotku. Je-li s = 2* (± ^) = 1, 
nabývá j hodnot: 1 — 1, 1, 1 + 1, celkem 
tedy (2s + 1). Při přechodu elektronu 
z jedné dráhy do druhé, mění se j 
o jednotku, Aj = + 1, j©*, — 1. Jednot- 
livé hodnoty j mají ovšem vliv na obsah 
energie vnějších elektronů, čímž vzni- 
kají hladiny energie málo od sebe od- 
lišné, což se projevuje ve spektrech 
vícenáisobností (multiplioitou) spektrál- 
ních termů (jež vyjadřují tyto hladiny 
energie) a tedy také multiplioitou čar. 
Výraz (2e + l) udává tedy také multi- 
plicitu spektrálních termů, takže platí 


tu vatahy tyto: 

1 •/• 

2 

% 

3 

4 

5 

6 

triplet. 

quartet, 

quintet. 

sextet, 

2 

3 

4 

5 


Elektronová theorie atom,u 


19 


Elektronová theorie atomu 


Atomy (a malekuly) se sudým počtem 
vnějších elektronů (s = 0, 1, 2...) mají 
tedy podle hořejší tabulky lichou multi- 
plicitu a atomy (resp. molekuly) s li- 
chým počtem elektronů (s = Va, ®/ 2 , . . .) 

sudou multiplicitu. 5. Působí-li na elek- 
trony, obíhající kolem atomového jádra, 
vnější síly (magnetické pole, rotace ja- 
der, na př. v molekulách), orientuje se 
úhrnný (rotační) impuls j ke směru 
vnější síly paralelně nebo antiparalelně, 
a ito tak, že se jeho průmět na směr 
této síly mění podle zákona celistvých 
čísel od + j do j. Kvantové Číslo m, 
které se proto nazývá magnetické 
(Landé 1921), může tedy naJDývati ce- 
listvých hodnot od — j do + j: m = — j, 
— j + l...j — 1, j, celkem tedy (2 j+. 1) 
hodnot. Odhlížíme-li od spinu, je 
2j-hl = 21 + l; ježto rotační impuls 
spinu je u každého elektronu roven bud 
-f* Yi něho — 34^ může m nahývati 
maximálně 2 (2 1 + 1) hodnot. — Těmito 
pěti kvantovými čísly (hlavním a 4 im- 
pulsovými) je celá soustava vnějších 
elektronů v určitém atomu charakteri- 
sována přesně. Kvantová čísla 9'_Í 

mají vždycky kladné hodnoty, naproti 
tomu mohou mí ti s a m hodnoty kladné 
i záporné. Ježto vnitřní kvantové číslo j 
je dáno jako součet kvantových čísel 
1_ a stačí znáti k charakterisaci po- 
hybu elektronů čtyři kvantová čísla 
Ííl* k L s, a m). Podle Pauliho 

(1924) nemohou míti žádné dva elektro- 
ny jednoho a téhož atomu všecka čtyři 
kvantová čísla stejná. Elektronům, je- 
jichž kvantová čísla n a jsou stejná, 
říkáme (podle Pauliho) ekvivalentní. — 
Maximální počet ekvivalentních elektro- 
nů JP je tedy celkem 2 (21 + 1). Elektro- 
ny příslušné k učitému hlavnímu kvan- 
tovému číslu se rozdělují ve skupiny 
(a podskupiny) takto: 


Vrstva 

K: 

n = 1, 1 = 0 

P 


2 

Vrstva 

L: 

n == 2, 1 = 0 

Po 


2 



1 = 1 

Pl 

— 

6 



dohromady 


8 

Vrstva 

M: 

n = 3 1=0 

1*0 


2 



l = 1 

Pl 

zz: 

6 



1 = 2 

Po 

= 

10 



dohromady 


18 

Vrstva 

N: 

n = 4 , 1 = 0 

Po 

— 

2 



1 = 1 

Pl 


6 



l = 2 

Po 

= 

10 



1 = 3 

Po 

= 

14 


dohromady 32 

atd. 


Tím dospíváme k hodnotám 2, 8, 16, 
32, . . . 2 m‘ pro počet prvků v jednotli- 

vých periodách Men děle jevový sous.tavy. 
Všecky myslitelné přechody z jedné drá- 
hy (skupiny) elektronů do druhé nejsou 
možné. Platí tu t. z v. princip výběru 
(selekční princip, Rubinowic 1918): Pře- 
chody elektronů mezi jednotlivými pod- 
skupinami s týmž hlavním kvantovým 
číslem n jsou nemožné. Přípustné jsou 
toliko přechody mezi podskupinami 
s různými hlavními kvantovými čísly, 
méní-li se vedlejší kvantové číslo l_o jed- 
notku (^'1 — ±1), rovná-li se změna vnitř- 
ního kvantového čísla ^j = ±1 nebo 0 
a magnetického ^m ±1. — Chemické 
vlastnosti atomů (a molekul), zvláště je- 
jich valence (mocenství), a také jejich 
vlastnosti spektroskopické záležejí v 
elektro dynamických účincích jejich elek- 
tronů. Elektrony rozdělené v atomech na 
jednotlivé skupiny a podskupiny, jejichž 
počet a složení rozluštiti se pokusili 
u jednotlivých prvků Stoner (1924) a 
Swinne (1925), jeví snahu kupiti se tak, 
aby se jejich impulsy navzájem rušily, 
t. j., aby i -S'1 = 0 i .2's = 0. Jakmile se 
toho dosáhne, stávají se takové elektro- 
ny elektrodynamicky, a tedy také che- 
micky neúčinnými, působí pak jen elek- 
trostaticky, zastírajíce část náboje atj- 
mového jádra. Elektrony tvoří tedy sku- 
piny (vrstvy) po 2(2J_+ 1) elektronech 
(a v nich podskupiny), jejichž účinek je 
navzájem vykompensován. Toliko elek- 
trony nevykompensované, liché, jež atom 
obsahuje nad to, mohou tedy rozhodo- 
vat! o chemických a spektroskopických 
vlastnostech atomů. Rotace (spin) uplat- 
ňuje se na př. u takového lichého, nevy- 
kompensovaného elektronu snahou spo- 
jit! se s druhým elektronem souhlasného 
stavu pohybového (ale s opačným spi- 
nem), aby se jejich impulsy navzájem 
rušily. Nenalezne-li ho mezi lichými 
elektrony vlastního atomu, vyhlédá jej 
mezi lichými elektrony jiného atomu, 
t. j. první atom se slučuje s dmhým, 
resp. s druhými. Rozhoduje .tedy takto 
počet lichých, nevykompensovaných elek- 
tronů o valenci (mocenství) prvku se slu- 
čujícího (London 1928). Ježto však tento 
počet rozhoduje také o multiplicitě spek- 
trálních termů (a čar), souvisí valence 
^ s multiplicitou M vztahem v rr M — 1 
(viz hořejší tabulku). Pro.tože dále i mo- 
lekuly mohou obsahovat! liché, t. j. ne- 
vykompensované, elektrony, lze také 
u nich ml uviti o mocenství. Podle Lon- 
dona souvisí valence molekuly vm s mo- 
censtvím prvků n, a s počtem (homeo- 
polárních, Q* Elektronová teorie) vazeb _z 
rovnicí vm = Vi -}- Vj — 2z. 


2 


Elektronová theorie atonm 


20 


Elektroocel 


Vnější elektrony, obíhající kolem ato- 
mového jádra, musíme dobře lišiti od 
elektronů, které jsou obsaženy v jádře 
samotném. Také jádro není totiž útvar 
jednoduchý, skládajíc se z protonů (vo- 
díkových jader) a elektronů, jež drží pro- 
tony pohromadě. Protonů*) je více než 
elektronů, t j. atomové číslo prvku (rov- 
né náboji jeho jádra) je dáno rozdílem 
počtu protonů a elektronů obsažených 
v jádře. Tyto protony a elektrony nejsou 
v jádře uspořádány nahodile, nýbrž tvoří 
aspoň z části menší celky, z nichž je vy- 
budováno celé jádro. Tak se na pr. se- 
skupují čtyři protony a dva elektrony 
v heliová jádra, tato heliová jádra a dva 
další elektrony v heliové atomy atd. 
(Rutherford a Chadwick, L. Meitnerová). 
Samovolným rozpadem atomových ja- 
der veliké hmoty vysvětlujeme radio- 
aktivitu (a- a /?-částáce jsou obsaženy 
v jádrech radioaktivních prvků již před 
jejich rozpadem). Tím se uvolňují velmi 
značná množství energie, která jsou ne- 
hromadčna v jádrech atomů. 

Elektronová theorie. Faradayova-Max- 
wellova theorie elektromagnetického pole 
nevykládá některých fysikálních zjevů, 
především disperse (neboli rozptylu) 
optických i elektromagnetických vln 
a jejich absorpce. Proto bylo nutno 
ji doplmti, což učinil Holanďan H. A. 
Lorentz (1895) svou t. zv. elektronovou 
theorií. O vybudování této theorie se ve- 
dle něho zasloužili ještě Larmor, Fitzge- 
rald, Abraham a j. Své jméno má tato 
theorie od velice nepatrných, záporně 
elektrických částic, elektronů (Stoney 
1880), jejichž přítomnost předpokládá ve 
hmotách a jimiž vykládá elektromagne- 
tické zjevy. Elektrony jsou jakési atomy 
elektřiny, jejichž záporný náboj se rov- 
ná jednomu t. z v. „elementánnímu množ- 
ství“ e == 4*77 . 10-*® elektrostatických jed- 
notek množství elektřiny, čili T59 . 10-*® 
coulombů. Jejich hmota je nepatrná; je 
asi 1833krát menší, než je hmota vodíko- 
vého atomu, a je jistě z největší části 
původu elektromagnetického, projevujíc 
se nejen odporem proti změně pohybu, 
nýbrž i závislostí na rychlosti, kterou se 
elektron pohybuje. Elektrony jsou totož- 
né s částicemi, z nichž se skládají katho- 
dové paprsky, vysílané kovovými katho- 
dami při elektrických výbojích ve velice 
zředěných plynech. Elektrony jsou sou- 
částky chemických atomů a uvolňují se 
na př. z kovových atomů již působením 
ultrafialového záření dopadajícího na 


*) Počet protonů v jádře se rovná ato- 
mové hmotě prvku (vztahované na vo- 
dík jako jednotku). 


kovy. Dlouhou dobu bylo pátráno ^také 
po kladných elektronech, jejich existence 
nebyla však dokázána. Kladnými sou- 
částkami atomů a molekul jsou vedle 
záporných elektronů vždycky ionty. E. t. 
vychází z názoru, že ve vakuu (vzducho- 
prázdnotě) platí Maxwellovy rovnice 
elektromagnetického pole. Hmoty o sobě 
by neměly vlivu na elektromagnetické 
zjevy, kdyby neobsahovaly elektrických 
nábojů na elektronech a iontech, vlivem 
těchto nábojů se však elektromagnetické 
děje pozměňují. Ježto elektricky nabité 
částice obsažené ve hmotách, hlavně 
ovšem elektrony, jsou zpravidla v pohy- 
bu, doplnil Lorentz Maxwellovy rovnice 
se zřetelem na proud vznikající tímto po- 
hybem, takže doplněné rovnice platí ne- 
jen ve vakuu, nýbrž s jistým omezením 
i uvnitř hmot (těles). Světelný éter je 
podle e. t. sám nepohyblivý, nebrání vš-ak 
nikterak pohybu hmotných částic (elek- 
tronů). V kovech jsou elektrony volně 
pohyblivé, čímž lze vyl ožiti jejich elek- 
trickou vodivost, naproti tomu jsou v ne- 
vodičích i elektrony i kladné ionty při- 
poutány k jistým rovnovážným polohám, 
z nichž se vychylují působením elektric- 
kých sil, čímž se tělesa polarisují. Jsou-li 
elektrony poutány ke svým polohám 
„kvasielajstickými“ silami, mohou na př. 
působením elektrického pole kmitati a 
kmitající elektrony jsou podle e. t, zdro- 
jem světla vyzařovaného atomy. Jsou-li 
vzdálenosti mezi kladnými a zápornými 
součástkami atomů nebo molekul pevné, 
neproměnné, tvoří tyto atomy (nebo mo- 
lekuly) alektrické „dipóly“, jejichž osy 
se působením vnějšího elektrického pole 
tolŮLo více nebo méně stáčejí. Elek- 
trony, obíhající v atomech v uzavřených 
drahách (obdoba molekulárních proudů 
Ampérových) jsou příčinou magnetických 
vlastností. E. t. vykládá takto nenu- 
ceně řadu zjevů, některé její dů- 
sledky nesouhlasily však přece se sku- 
tečností a nesouhlas ten byl vysvětlen 
teprve principem relativity, kvantovou 
theorií a jinými moderními theoriemi. 
Zejména sluší moderní atomistiku po- 
kládat! za další budování e. t., takže se 
v přítomné době názvem e. t. rozumí 
zhusta nejen vylíčená theorie Lorentzo- 
va, nýbrž nauka o elektronech vůbec. 

Elektronové paprsky, katodové a /?-pa- 
prsky, které sestávají z volných (zápor- 
ných) elektr. atomů; elektronika. 

Elektrony žhavené, vysílané, odpuzové 
záporné dílce elektřiny z negativně nabi- 
tých žhavených elektrodů (žhavené ka- 
tody). 

Elektroocel jes<t druh oceli, jež se ra- 
finuje přeitavo váním v eQelktricíké oblou- 


Elektroooel 


21 


Elektrotechn. Svaz Čsl. 


kové fpeci. Její výroiba stále stouipá na 
úkor ocelli k&límikové a užírvá se jí hlarvně 
na nástroje a jako ocele konstrukční. 

Elektrooptické úkazy, zjevy vztahů 
elektřiny a světla. Zvláště: dvojloranost 
nevodičů pevných a kapalných (sklo, 
sírouhlík) mezi elektr. protikladnými 
póly. 

Elektropatologie, nauka o škodách na 
zdraví, způsobených atmosférickou neb 
techn. elektřinou. Nebezpečí silného 
proudu je v intensitě a napětí. Blesk od- 
povídá istřídjaArému proudu o mnoha ti- 
sících voltů a neúčiinkuje často smrtelně, 
kdežto pozorovány již smrtelné úrazy 
techn. elektř. o 110 a 65 voltech; Teslovy- 
ďArsanvalovy vyisokofrekventní proudy 
nejsou člověkem ani pociťovány. Záleží 
mnoho na individuelních poměrech po- 
stiženého, na jeho spoji se zemí, připra- 
venosti neb náhlosti úrazu. Účinky sil- 
ného proudu: zranění kůže, „spáleniny”, 
nikoliv obyč. rázu, nýbrž stoupnutím 
vnitřních kalorií. I při nezraněné kůži 
bývají zjevný zabarvení, otoky a pone- 
náhlé odumírání kůže. Vyvíjí se i sklero- 
dermie. Smrt nastává „psychogenně” vel- 
kým nei^v. otřes&m neb dynamogenně“ 
otřesem mozku, těžkým zničením vaziva 
v mozku neb rušením fpro žití důležitých 
orgánů. Člověk, který tjd přežije, trpí ještě 
dlouho neurosou úrazovou, nespavostí, 
bolením hlavy, potížemi trávení a mo- 
čením bílkovin. Bleskem způsobené účin- 
ky bývají tytéž, jen častěji v silnějším 
měřítku. První pomoc vyžaduje, aby po- 
stižený okamžitě byl vybaven z účinku 
proudu a systematické oživovací pokusy. 
(Umělé dýchání, tření kůže, masáž srdce, 
tepilá lázeň.) Pak teprve ošetření vnějších 
ran. 

Elektropie, elektrostatickou energií 
způsobené chem. přeměny neb hmotové 
změny. 

Elektroradiofon, radiofonie. 

Elektrornbin jest kysličník hlinitý, vy- 
robený tavením v elektrické peci nebo 
pomocí způsobu theirmátového. Silouží 
hlavně jako brusidlo; viz též elektrit, 

Elektrosklo, z kousků skla galvanicky 
vyloučeným kovem stmelené skleněné 
tabule (okenní tabule, vzláště k umě- 
leckému zasklívání). 

Elektroskop, elektrometr. 

Elektrostatika (řec.) nauka o klidné 
t. j. v rovnováze jsoucí elektřině, na roz- 
díl od pohyblivé elektřiny elektrických 
proudů. 

Elektrostatická kapacita kapacita. 

Elektrostatické pole, prostor, ve kterém 
působí elektr. síly a Merý je označen 
různými silokřivkami, vedoucími od jed- 
noho pólu ke druhému. 


Elektrostrikce, nepatrná změna obsahu, 
které podléhají v elektr. poli pevné, ka- 
palné a plynné předměty. 

Elektrotechnik, inž. neb technik, kter>' 
se zabývá praktickým využitím elektřiny. 

Elektrotechnika, techn. výroba a zužit- 
kování elektr. energie, dosáhla teprve 
všeobecné důležitosti, když podařilo se ji 
zhodnotit! stroji. Teprve dynamoelektri- 
ckým principem (Siemens 1867) počíná 
se vzestup e. tovární výrobou strojů 
elektrických, jejichž provedení se zdo- 
konalilo tak, že dnes 90% veškeré mech, 
energie převádí se na zužitkovatelnou 
elektr. energii. Rozeznáváme: e. slabo- 
proudou, t. j. hlavně telegrafy, telefony a 
signálová zařízení včetně služby zabez- 
pečovací, a e. silnoproudou, jež pracuje 
stroji, generátory a motory, podle siněru 
přeměny energie (Q* elektr, stroje). Snad- 
né uspořádání pohonu elektromotory 
proti jiným motorům rozšířilo značně 
elektrotechniku. El. dráhy zatlačily vše- 
obecně koňské a (přechází se k tomu, aby 
se též železnice upravily pro pohon elektr. 
(elektrisace). E. vydobyla si ve všech od- 
větvích strojnictví dominující postavení, 
v hutích, rolnictví, na váleč. a obchod- 
ních lodích, v přístavních zařízeních atd. 
Elektr. osvětlení překonalo osvětlení ply- 
nem. Taktéž stoupla důležitost e. v gal- 
vanoplastice, galvanostegii a hlavně 
v metalurgii. V chem, průmyslu přichází 
v úvahu elektr. výroba karbidů kovů, 
zvláště kalciumkardidu, fosforu, vodíku, 
kyslíku a ozonu, sodíku, žíravého drasla, 
chloru atd. Mimořádného významu docí- 
lila výroba dusíkatých látek ze vzduchu 
světel, obloukem střídavého proudu (c^ 
elektrochemie). Mezinárodní kongresy 
elektrotechniků sestavují normálie elektr. 
provozu a sjednocují elektr. míry. Bez- 
pečnostní opatření jsou v některých ze- 
mích uzákoněny. V jiných řídí se insta- 
lace elektr, zařízení vlastními normami 
a předpisy svazu zemských elektrotech- 
niků. Tyto předpisy vztahují se na roz- 
vádění, vedení, jeho vkládání do zdivá, 
isolaci a tělesa osvětlovací. Pro elektri- 
saci velkých oblastí zřizují se v ČSR. 
elektrisační společnosti veřejnoprávně 
podle zákona elektrisačního. Hygienické 
elektropatologie. 

Elektrotechnický průmysl. ČSH.: 

Čsl. průmysl. 

Elektrotechnický svaz Československý 

(ESČ), založen byl r. 1919 a byl utvořen 
^Wastně z dosud stávajícího Spolku čes- 
kých eleiktro techniků. Úkolem jeho vší- 
mat! si všeho, co souvisí s otázkami 
eleMroteohniokými, hl. tedy po-dipora a 
práce ku povznesení elektrotechnického 


Elekfrotechn. Svaz Čsl. 


22 


Elektroteimie 


průmysilu, živností a obchodů, hájení zá- 
jmů hosípodáThských a organiis-ovati vše- 
chny elektrotechnické ípráce ve státě če- 
skoslovenském. Nejdůležitější prací ESC 
bylo ipo převra4,u vypracování nových 
predjpiisů a norem, které mají vzhledem 
ke své o’hrovsiké důležitosti, jakož i k vůli 
bezpečnosti majetku i osob úřední plat- 
nost. Další důležitou činností ESČ Sbylo 
vybudování přesného plánu soustavné 
elektriisace. — ESČ má dvě skupiny a si- 
ce: elektrárenskou a elektrotechnickou. 

V první (Skupině jsou or^anisovány elek- 
trárny soukromé a veřejné a zabývá se 
všemi otázkami, týkajícími se elektrá- 
ren; členů jest nyní 213 podniků a za r. 
1929 vydáno ceilkem 175 oběžníků, ve kte- 
rých se elektrárnám udílejí rady a poky- 
ny. Pořádány také četné přednášky. — 

V druhé iskupině pak jisou f»rganis ováni 
všichni pracovníci elektrotechničtí, zá- 
vody, podniky atd. ESČ řídí představen- 
stvo a výbory jednotlivýoh skupin; od- 
bočky jsou: Bratislava, Brno, Karlovy 
Vary, Mor. Ostrava, Pllzeň, Hradec Krá- 
lové a Č. Budějovice. Koncem r. 1929 čí- 
tal ESČ 2968 členů, z toho 15 čestných. 
Svazový orgán: Elektrotech-iický Obzor 
a (propasnační časopis: Elektris. Sídlo 
ůstr. kanceláře: Praha XII., Vocelova 3. 
Důležitou je také normalisační činnost 
ESČ; r. 1929 bylo v práci 39 norem, po- 
kračovalo se o 12 dřív. návrzích, z nichž 
dokončeno 6, doplnilo se 5 starších no- 
rem a zaháleny přípravné práce o 12 no- 
vých normách. ESČ zavedl také r. 1926 
značkování elektrotechn. výrobků svojí 
kontrolní značkou; zkoušení výrobků 
děje ise podle předpisů a norem ESČ a 
zprávy o každém novém značkovaném 
výrobku ise uveře^.inují v Elektr. Obzoru. 
Značka ESČ pak usnadňuje odběratelům 
nejen výběr zboží, ale i zaručuje (Spoleh- 
livost předmětu. ESČ jest členem Mezin. 
elektrotechn. komise v Londýně (I. E. C.), 
jejíž porady obesílá svými delegáty a 
četných mezinár. společností jiných. 

Elektrotechnologie, nauka o výrobě 
elektr. istrojů, zařízení, součástek, žáro- 
vek, isolačníob pro<stredků atd. 

Elektrotermie, provádění elektroter- 
mických prací v elektr. pecích. Tyto jsou 
zařízeny tak, že elektrickým proudem se 
provádí topení bud a) k docílení urči- 
tého tepla, nutného podle zákona Jou- 
leova k elektrometalurgické výrobě kovů 
neb jejich slitin, nebo b) při elektroly- 
tickém procesu jako činitele rozkladu. 
Rozeznáváme tyto druhy pecí: odporové, 
indukční, obloukové a kombinované. 

I. Peci odporové. Teplota se do- 
ciluje vysokým odporem vodiče, kterým 
proud elektr. prochází. Každý elektr. 


vodič jest procházejícím proudem více 
nebo méně zahřát. Tato teplota jest tím 
větší, čím větší sílu má použitý elektr. 
proud a čím větší odpor klade vodič. 



Elektrická pec trAtéinu Xaihuilui (achemA). 

Z tohoto důvodu se používá vodičů s vy- 
sokým odporem. Nejjednodušší z těchto 
pecí jsou ony, kde drát jest spirálovitě 
otočen kol ohnivzdorné roury. Až do 
1200° C hodí se nejlépe chromo-niklový 
drát, k dosažení vyšších teplot pak drát 
molybdénový neb volframový. Ve zvi. 
případech používá se tenkého drátu pla- 
tinového a dosaženo až teplot 1600° C. 



Elektric<ká pcc systému Hjorth (schéma). 


Také uhlíku se k tomu účelu používá a 
docíleno uhlíkovou spirálou až 1800° C. 
V laboratořích se obyčejně pracuje ve 
vzduchoprázdných elektr. pecích, t. zv. 
vakuových. K tomu účelu se nejlépe 
hodí uhlíkový spirálovitý vodič. Při ji- 
ném druhu elektr. pecí se používá kar- 
bidu křemíku. Při pecích průmyslových 
tvoří odpor uhlí neb grafit a jednofázový 
proud se přivádí grafitovými elektro- 
dami, ležícími proti sobě (amer. pec 
Baily, používaná pro tavení slitin mědi). 
Pec systému Girod je pecí kelímkovou a 
vytápění děje se stěnami s odporovým 
materiálem (uhlí a křemen); ohnivzdorný 
kelímek jest obalen grafitovým odporem. 

II. Peci indukční V tomto pří- 
padě není elektrod a principem těchto 
pecí jest, že teplo se vyvíjí proudem, vy- 
volaným indukcí. Při takovémto in- 
dukčním zahřátí, jako na př. v elektr. 


Elektrotermie 


23 


Elektřiny rozváděni 


peci Kjellinově (1899) (viz obr,) přivádí 
se střídavý proud (3), 1 jest zesilovač 
ind. proudu (železná tyč) a prsten (4) 
z litiny jest zasazen do kruhu se žláb- 
kem, do něhož se vkládá taviči materiál 
(2). Celá pec jest tedy elektr, transformá- 




Y///M 


TžTTTZTa 


KjelllnoTft elektrická poe (tchemft). 


torem. Velkým pokro- 
kem pro ocel. průmysl 
byl vynález pece s. 
Rdchling-Rodenhausen, 
kde se používá dvou 
tavičích žlábků, spoju- 
jících se v nístěj. Mimo 
primární vinutí jest 
ještě sekundární vinutí, 



-f 

Kjellinova elektr. 
pec. 



Elektrická pec systému Rucbling‘-RodcDhauscr 
Oprůřez). 

končící V deskách, zasazených do stěn, 
které zahřívají taveninu v nístěji, aby 
nenastalo vychladnutí. 

III. Obloukové peci, kde docílí se 
vys. teploty vyzařováním elektr. oblou- 
ku mezi elektrodami a lázní, neb pouze 



Elektrická pec ebloukOTá (systému Rogerson). 

mezi elektrodami. Jednou elektrodou 
jest tavenina, což jest topení přímé; je-li 
tavenina mimo oblouk, který se tvoří 


mezi elektrodami, nepřímé topení. Slouží 
hlavně k výrobě karbidu, ferrosilicia, 
ferromanganu a hliníku. 

IV. Kombinované peci oblou- 
kové a odporové. Vedle elektr. 
oblouku se značná část tepla vyvíjí od- 
porem sázky. Jsou podobny 
peci Héroultově, první elektr. 
peci, použité v prům. k vý- 
robě hliníkové bronzi, kde 
anoda jest utvořena z uhlí- 
kových, spolu spojených tyčí 
a katodu tvoří vyzdívka z de- 
sek uhlík.; elektr. oblouk 
tvoří se tedy mezi každou 
elektrodou a obsahem peci; 
tedy oblouk dvojnásobný. (Q^ 
příloha: Elektrochemie I.) 

Elektrotherapie, léčba elektr. ener- 
gií. 

Elektrotitrace (elektrometrie), druh od- 
měrné analysy analysa chem.), u kt. 
se titruje kapalina až do změny elektr. 
potenciálu. 

Elektrotypie, výroba tiskařských desek 
cestou galvanoplastickou. 

Elektřina, zjev, který vzbuzuje se tře- 
ním určitých těles. V určitých látkách, 
vodičích, se elektřina stejnoměrně roz- 
šiřuje na všechny strany. Přechází též 
B jednoho vodiče na druhý. Rozeznáváme 
dvojí elektřinu. Oba druhy se vzájemně 
přitahují, elektřina stejnojmenná se od- 
puzuje. Sklo na př. třením přijímá stej- 
né množství elektřiny jedné, jako vJria 
druhu druhého. Oba druhy elektřiny 
označujeme: jeden za kladný (-h), druhý 
za záipomVr ( — ), (třením ve sklu vzniká 
-r elektřina, v rohovinách — . Dualistická 
teorie předpokládala, že v normálním 
stavu jsou obě elektřiny přítomny ve 
Btejném množství a jsou tudíž na venek 
bez účinku. Unitární teorie předpoklá- 
dala e. v tělesu pouze jednu. Oběma teo- 
riím je společný princip zachování elek- 
třiny, podle kterého se elektřina ani ne- 
tvoří, ani neničí, ale pouze s jednoho tě- 
lesa na druhé přenáší. Vítězstvím Fara- 
dayových názorů se zdálo, že elektřina 
ztrácí svůj fysikální základ. Elektrický 
náboj se pokládal pouze za počátek a 
konec elektrických silokřivek a silo- 
trubic. Nověji nastal návrat k hmotnému 
pojetí elektřiny následkem elektronové 
teorie. 

Elektřina volná (účinná elektřina), část 
úhrnného náboje (skutečné elektřiny) vo- 
diče, která zbývá po odečtení následkem 
polarisace vodiče vázané a na venek 
účinku zbavené elektřiny. 

Elektřiny rozvádění, I. Radové zapí- 
nání (iza sebou). Proud probíhá všemi 



Elektřiny rozváděni 


24 


Eiettaria 


přístroji za isel>ou. Šotří se mde na vedení 
(ontensita), dosahují se však zn-ačná (ne- 
bezpečná) naiDČítí. Za sebou see dnes za- 
pínají již jen obloukovky. II. Rovnoběž- 
né zapínání (vedde sebe), proud se zde 
dělí na tolik větví, kolik je (přístrojů. 
Každý přístroj oná jen vla^tLií .svoiikové 
napětí. Je to normální způsob zaipojová- 
ní otsvětlovací a průmyslové sítě. Při di- 
mensování nutno poČítati s poklesem na- 
pětí ve vedeíní. Při měatsiké síti se posta- 
ví t. zv. napájecí body s hlav. vedením, od 
kterých se proud teprve rozvádí do vlast- 
ní sítě. Ušetří se tím značně na vedení. 
Náklad na vedení je tím menší, čím je 
větší napětí. Podle elektrotechn. předpisů 
nemá býti mezi vodičem a zemí větší na- 
pětí než 250 V. Provádějí se tři vodiče 
dva krajní a leden nulový. Mezi krajní 
a nulový se zapínají žárovky (220 V) mezi 
oba krajní motory (440 V). Nulový vodič 
je spojen se zemí. Nulový vodič odvádí 
přebytečný proud do strojů. Tímto zaří- 
zením se proti dvouvodičovému ušetří 
asi 60% vod. materiálu. U třífázového 
proudu jsou poměry stejné, jsou zde 
pouze tři vnější a zase jeden nulový vo- 
dič, příloha. 

Elementární (lat.), věci, týkající se zá- 
kladů, začátků. 

Elementární pocity, účinky pocitů, 
zvláště obsahu estetického, vázané na 
smyslové dojmy a jejich prostorové a ča- 
sové spojení. Do této oblasti estetických 
el. p. náleží harmonie barev a zvuků, 
pocity tvaru a pocity rytmu. 

Elementární škola, škola pro vyučová- 
ní elementární (prvopočáteční), zastaralý 
název pro školu obecnou. 

Elementární učení, vyučování v prv- 
ních počátcích některé vědy; ve filosofii 
vylíčení pouček, plynoucích z prvopočát- 
ků některé vědy. 

Elementy, v matematice (také v jiných 
vědách) tolik, co základní poučky, ua př. 
Euklidovy e. v geometrii; někdy také 
tolik, co mizivě malé částky. — Ve hvěz- 
dářství jmenují se e. určité úseky dráhy 
nebeského tělesa: 1. poloviční velká osa; 
2. odstředivost; 3. sklon k rovině dráhy 
země; 4. délka přísluní (perihelia); 
5. střední délka epochy (k označ, místa, 
jež zaujímá nebeské těleso v urč. oka- 
mžiku, v epoše), n. místo toho doba prů- 
chodu přísluním; Q* meteorologické el. 

Elementy velitelské, na válečných lo- 
dích telegrafy, hlásná trouba a telefon 
na zprostředkování rozkazů dělům, mu- 
ničním prostorám a p. 

Elemi (gummi elemi), olejnaté prysky- 
řice různých stromů rodu Burseraceae 
a Ruiaceae, sloužící k přípravě fermeží, 


litograf. barviv, ve farmacii k -přípravě 
různých mastí. Obsahují etherioký olej, 
prytakyřici, alkoholickou látku amyrin, 
kyselinu elemiovou a j. V podobě ma- 
sti (Balsamum Arcaei) slouží elemi též 
k léčení 'zastaralých vředů. 

Elemiová silice (Oleum Elemi), obsa- 
žena jest v nmožství as 30% v pryskyři- 
ci elemiové. Její hutnota jest 0.87 — 0.91, 
oiptioká otáčivost +38® až +53® (ve 100 
mm 'trubici). RozjpouŠtí se v 1 — 5 dílech 
90% alkoholu. 

Elena, město v bulhar. okr. Trnovo, 
asi 5000 ob., v předhoří Balkánu, přes 
něž vede 1097 m vys. průsmyk Tvardica 
do Nové Zagory. 

Elenchns (řec.), protidůkaz, vyvrácení, 
popření; elenktika, umění přesvědčili a 
vyvrátili. Ignoratio elenchi, chyba v dů- 
kazu, vzniklá tím, že se nepřihlíží k tomu, 
co se má dokázali a tvrdí se něco jiného, 
než o co se vlastně jedná. 

Eleonora Marja Józeía (1653—1697), pol. 
královna, žena Michala Korybuta Wišnio- 
wieckiego. 

Eleonora Mater Maria, rozená Apolo- 
nia Fellerová (* 1813 v Kouřimi), spiso- 
vatelka dramatická, 1880 představenou 
kláštera Voršilek v Hoře Kutné, kde 
t 1882. Napsala řadu divadelních her pro 
mládež, z nichž většina vyšla tiskem: hry 
Svatý Václav a jeho babička, a Jesličky 
(zůstaly v rukopise). Lit.: Urbánkův 

Věstník bibl. 3, 1882, 126. 

Eleonoru (herounit), nerchst, vodný 
fosforečnan železitý, malinově červený 
až rudohnědý, t = 3—4, lesklý, krystalu- 
jící v jednoklonné soustavě. (Nal. Eisen- 
stein a Giessen.) — Totožný s ním berou- 
nit z býv. dolu Hrbku u Sv. Dobrotivá 

Elephant Václav, zahradník v bota- 
nické zahradě v Praze 1770. 

Elephantiasis (pachy dermie, řec., „tlu- 
stokožectví“), ztluštění kůže, podkožního 
vaziva i hlubších tkání, což postižené 
části dodává neforemného sloního vze- 
zření. Podstatou choroby je chronické 
(vleklé) zánětlivé bujení pojivá při sou- 
časném mizení svalstva a rozšíření míz- 
ních cév. Postiženy jsou převážně dolní 
končetiny a pohlavní ústroje, řidčeji 
hlava, obličej, prsa a paže. E. rozeznává 
se dvojí: e. nostras a e. při malomo- 
cenství. 

Elert Piotr, pol. knihtiskař ze XVII. 
stol., vedle toho znamenitý zpěvák a 
skladatel. Složil též operu La fama reále. 

Eiettaria Maton, indický rod čel. Zingi- 
beriaceae (zázvorovité) ; keře s pod- 
zemními oddenky, listy na lodyhách 
dvouřadými a souměrnými květy v pro- 


Elettaria 


25 


Elgart Jar. 


tažených květenstvích 
(hroznech a pod.). E. 
cardamomum White et 
Maton skýtá mnoho- 
semenné tobolky, je- 
jichž semen se užívá 
jako koření, podobně 
jako i semen jiných 
druhů tohoto jakož i 
blízce příbuzného rodu 
Amomum, taktéž ro- 
stoucího v trop. Asii 
(O* Amomum). 

Eleusine Gártn., rod 
čel. Gramineae (trávy); 
trávy se 6 druhy v Afri- 
ce a v Asii. E. coracana 
Gártn. (,,korakan“), se 
silnými klasy je přes 
hořkou Chut své mouky Elettaria 

v celé Africe nejdůleži- cardamomum. 

tější obilinou. 

Elensinie (řec.), eleusinské mystérie 
byly nejstarší a nejznamenitější z řec. 
mystérií. Nazvány podle místa Eleusis, 
nedaleko Athén. Byly slaveny k poctě 
bohyň Demetry, Ceres a egyptské Isidy. 
Poslední akt znázornění mystérií vzta- 
hoval se k posvátné oběti pokání a 
zmrtvých vstání. Mysteráe počínaily v mě- 
síci září a trvaly sedm dní. 

Eiensis, nej důležitější město ve staré 
Attice kromě Athén, na sev. pobřeží zá- 
livu E. u dnešní vsi Leosiny. Ve starších 
dobách samost. <sitát, byla E. poi&d. podro- 
bena Athéňany (Q^ Eumolpos). Božstva 
města. Démétra a Pensefoné, měla na 
hradním pahorku svůj slavný chrám 
s mystériemi, jenž byl za Peisistrata 
značně rozšířen, pak Peršany částečně 
pobořen, za Perikla podle plánů Iktino- 
vých (Iktinos) znovu vystavěn; dokončen 
byl však teprve 311 př. Kr. 

Elenter Jerzy (Semiginowski), f 1711, 
dvorní malíř krále Jana Sobieskieho. 
Portrétista. 

Elenthera (Royal Island, eljůthera, 
příp. roil-ailend), jeden z ostrovů Ba- 
hamských, měří 619 km% má 6048 ob. 
(1921). Hl. produkty jsou oranže, ananas 
a kokosové ořechy; jinak obyv. se živí 
rybářství a loďařstvím. Hl. m. Governors 
Harbour. 

Eleutherius (* 456 v Tournai, t tamtéž 
30. 6. 531 jako biskup), křest, světec, mi- 
sionář a kazatel. Svátek 20. února. Atri- 
but: monstrance. 

Eleutheropulos Abroteles PhDr. (* 1873 
v Cařihradě), novořec. fiiloisof, od r. 1914 
prof. v Curychu. Pojímá filosofii jako 
spojení výsledků každého jednotlivého 
badání. Sp.: tJvod do vědecké filosofie 


(1900), Filosofie, všeobecný světový názor 
(1911). Ve svém hl. díle Hospodářství a 
filosofie (1. sv. 1898, 3. vyd. 1915; 2. sv. 
1901) probadal souvislost dosavadní fi- 
losofie s občasnými životními okolnost- 
mi a poměry hospodářskými. 

Elevace (lat), zdvižení, zvýšení, při 
mši pozdvižení hostie, příp, kalicha kně- 
zem k uctění, následující ihned po kon- 
sekraci; při tom se vždy na znamení 
zvonkem krátce zazvoní na menší zvon 
k pozdvihování. Ve hvězdářství tolik co 
výše. V nauce o střelbě zdvižení myšlené 
osy střelné zbraně nad vodorovnou ro- 
vinu o určitý úhel, t. zv. elevační. 

Elevátor, výtah, za- 
řízený na způsob pa- 
ternoster. výtahů pro 
dopravu hl. nabíra- 
telných hmot, jako 
písek, obilí, uhlí, rud 
a pod. zdola nahoru. 
Nekonč. řetěz b (neb 
pás) jest veden pros 
kola ai, 3 í 2 a nese 
řadu koreček c (viz 
obr.). Novodobě po- 
užívá se přímo pásu 
z gumové hmoty 
k dopravě; zboží se 
sype na pás přímo 
a nese se s patřičným 
stoupáním k místu 
určení. Korečkovitý 
elevátor může překo- 
Eierátor. návati značné výško- 

vé rozdíly (až 50 m) 
a může pracovat! svisle i nakloněně. 
Pneumatické elevátory ženou dopravní 
hmotu, ovšem způsobilou, potrubím, je- 
muž se vzduch vytlačuje neb odssává. 
Též osobní a nákladní e. se staví tam, 
kde je živější frekvence, zdviž. 

Éléve (fr.), chovanec, žák; ftaké dříve 
čekatel úř. hodnosti (jako praktikant). 

Elfové, mytické postavy germ. pověstí. 

Elfsborg (úředně Álvsborg, álosborj), 
krajina v jihozáp. Švédsku, měří 12.730 
km^ čítá 309.324 ob. (1925). Hl. m. We- 
nersborg. 

Elgar (elger) sir (1904) Edward (* 1857), 
angl. houslisíta, vairhaník a hudební 
skladatel, 1904 prof. hudby na univ. 
v Birmiinghamu; dosáhl úsipěchů velkými 
oratoriemi a kantátami. Složil také se- 
renády pro smyčcový orchestr, symfo- 
nické studie a mnoho děl menších. 

Elgart Jaroslav, MUDr. (* 10. 5. 1872 
v Ivančicích), primář-chirurg ver. všeob. 
nemoonlce v Kroměříži. Sp.: Některé 
zkušenosti v henniologii (1901), Amíputa- 
tio humeon osteoplastica a j. v. 




Elgar K. S. 


26 


Elgin Ja Ba 


Elgait Karel Sokol, český roímianoipiisec 
a dramatik, * 1874 v Ivančicích, studoval 
v Brně, učitelovaJl v Jaromericích u Mor. 
Budějovic, přešel na školy „Vesny“ do 
Brna, tkde stal se ředitelem j^ůmyslové 
školy >a Učitelského ústavu, zastávaje 
i funkci starosty „Moravského kola spi- 
sov.atelů“, t 1929 v Potštýně nad Orlicí. 
Jako novelisíta vyšel ze škoily Merh auto- 
vý a Mrštíkovy, maje -zálibu v jpopisech 
přírody a smysl ipro vývojové boje mla- 
dých duší; prvotiny „Dissonanční akor- 
dy‘‘ a „Podvečer duše“ uveřejnil v „Lu- 
míru“ (1899), kde počal otiskovati 1 první 
SVŮJ román „Zápas“ (1900), vše pod rod- 
ným jménem „Karel Elgarť‘, ale již po- 
vídku „Děti“ (1902), román „Slunce** 

(1903) a novelu „Mraky** (1905) musil 
v „Lumíru** tisiknouti pod pseudonymem 
„E. Sokoli**. lůnižně publikoval povídku 
„Děti** (Brno 1904), povídky „Kresby** 

(Mor. Ostrava 1906), román „Slunce** 

(Brno 1908), povídku „Májové bouře** 

(Praha 1911), široce založený sociální ro- 
mán „Příval** (Praha 1917, druhé vydání 
1928), povídky „Drobečci a drobečky** 
(Pacov 1919), ipražský román moravských 
studeoutů „Zlaté rouno** (Plzeň 1921), „Mi- 
lostné povídky** (Plzeň 1923), povídky 
„Akord života** (Praha 1923), dvě povídky 
„Zázrak lásky** i( Praha 1924, Libuše), po- 
vídky „Královské pohádky** (Brno 1924), 
zpivu v „Lidových Novinách** otiskova- 
ný román „Černý a bílý‘* (Praha 1925), 
povídka „Veselý silák** (Olomouc 1925), 
fantastický román „Sahara**, po prvé 
otiskovaný v „Českosl. Republice** (1927), 
knižně vyšlý v Brně (1929), povídky pro 
mládež „Zaječí král** (1928), v rukopise 
jsou selské obrázky ,^Dohatýři*‘. Beletrii 
překládal z angličtiny, vydal Josefa Con- 
rada „Almeyerův blud“ (Praha 1919) a 
„Bestie i jiné Čt^^ři povídky** (Prahia 1927, 
Matice Lidu), užívaje jména „Josef El- 
garť*. Ceatoipiané motivy počal otiskovati 
již v „Lumíru** (1899 a 1901), knižně vy- 
dal „Tulákovy lásky** (Praha 1919). Dra- 
matické hry zahájil tříaiktovou veselo- 
hrou „Námluvy** (Plzeň 1919), napsal do- 
sud netiátěnou husovskou tragedii ,^Ne- 
smrtelný** (provedena v Brně 1920), tra- 
gedii „Moloch** (Praha 1922) a hru „Slu- 
novrat** (Brno 1928). V liter, kritice pra- 
coval nejprve pro Pelclovy „Rozhledy**, 
vydal isbomík liter ánních studií „Proti 
paoudu** (Praha 1907), pak pro „Morav- 
skoslezskou Revui“, jíž nějaký čas i re- 
digoval, posléze ipsai divadeiní referáty 
pro brněnské „Lidové Noviny**; knižně 
publikoval „Seznam knih, jaký by mě'1 
býti“ i(Bnno 1909) a „Doslov k Mrštíko- 
vým Zumrům.** (Praha 1912). — Srovnej: 
Theer, Lumír 1904, 310. Staněk, Pískle 


v tmí 1, 1925, 13. Adolf Veselý, nekrolog, 
Naše Kniha 1929, 269. 

Elger Ferdinand (1810—1871), če.sko- 
německý bohoslovec, profesor mravouky 
a pedagogiky i>a bohosloveckém učilišti 
v Litoměřicích. Vydal vědecky založenou 
učebnici mravovědy (Mohuč, 1851), která 
ovlivnila české etiky. 

Elger Zdeněk, Ing. (* 30. 10. 1871), prof. 
vys, šk. technické v Brně, Po absolvo- 
vání technického studia vstoupil do slu- 
žeb fy. Márky, Bromovský a Schulz 



Tnff, ZdcnCk IIÍffeT. 


V Hradci Král. a vyslán byl firmou na 
stud. cestu do Německa, Francie a Švý- 
car. R, 1901 jmenován prof. čes. techniky 
v Brně. Je autorem mnoha věd. spisů, 
z nichž uvádíme: Tabulky pro přednášky 
z obecné nauky o strojích. Měření na 
trojích tepelných s atlasem (Techn. Ma- 
tice), Novodobá kontrola a ekonomisace 
tepelného provozu kotelen (El. Obzor), 
Vyučování a popularisace stroj, chlazení 
(Stroj. Obzor) a j. 

Elgin, 1. hl. m. v Elginshire (Skotsko), 
7776 ob. (1921), v rovině, nazývané za- 
hradou Skotska; zříceniny gotické kate- 
drály, bisk. paláce a kláštera; vinařství; 
2. město ve státě Illinois (USA.), 27.454 
ob. (1920), leží při Fox Riveru, má vý- 
znamnou tovární výrobou hodin a mléč- 
ných konserv. 

Elgin, hr. z E. a Kincardine, Thomas 
Bruče (1766 — 1842), brit. diplomat. R. 1799 
vyslanec v Cařihradě; procestoval Řecko. 
Jeho drahocenná sbírka mramorových 
soch, váz, bronzů, kamejí a řec. mincí 
byla připojena 1816 k Britskému museu. 

Elgin James Bruče, syn předešlého 
(1811 — 1863), brit. státník. Od r. 1841 člen 
dol. sněmovny, 1842 guvernér Jamaiky, 
1846 — 54 generál, guvernér Kanady; sjed- 
nal 1854 vzájemnou smlouvu mezi Ka- 
nadou a USA. V březnu 1857 odešel E. 
vzhledem k nepokojům v Kantonu a mi- 
mořád. plnými mocemi do Číny. Vrátiv 


Elgin J. B. 


27 


Eliášův Jan 


se 1859, stal se generál, poštmistr em; 
1860 odešel opět do Cíny. 1862 stal se 
indickým místokrálem. 

Eiginshlre (-šiř, Moray), hrabství ve 
střed. Skotsku, při Moray Firthu; měří 
1234 km=, čítá 39.300 ob. (1924). Hl. město 
Elgin. 

Elgon jest ve vodě rozpustný olej, po- 
užívaný při výrobě rukavičkářské jirchy 
jako náhražka za žloutky a k maštění 
koži. 

Elgot Jan (t 1452), rodem Slezan, prof. 
fil. a práva na Krakovské universitě. 
Účastnil se koncilu basilejského jako 
vášnivý odpůrce Husitů. 

El Hasa, pobřežní krajina arabská 
při Perském zálivu, čítá asi 100.000 ob. 
(arabsko-perští míšenci), neúrodná, s vý- 
jimkou již. části; dříve turecká, náleží od 
1913 k sultanátu Střední Arábie. 

Elhenický Alois (* 1844 ve Lhenicícb 
u Netolic), čes. stavitel. R. 1869 absolvo- 
val inženýrství na české technice v Pra- 
ze, 1879 usadil se na Smíchově jako sta- 
vitel; zbudoval Ústřední jatky (Praha 
VIL), Hypoteční banku (Praha II.), Ústř. 
nádraží (Praha IL), Kasárny vozatajstva 
(Vršovice), Ústav slepcův (Smíchov). 1887 
zvolen měst. radním a 1888 starostou 
Smíchova, kteréhož úřadu se 1906 vzdal. 

Elche, okr. sídelní m. ve španělské 
prov. Alicante. 33.000 ob. Známé svými 
datlovníkovými lesy. 

EU, kněz v Silo (sev. od Bethelu) 
u Jahnova chrámu, podle pověsti Sa- 
muelův vychovatel. 

Ellade Pompiliu (1869 — 1914), kulturní 
a literární rum. dějepisec. 

Elias (ilaies) Ney (* 1844, t 1897), 
anglický cestovatel, R. 1868 vyměřil 
dolní tok ř. Hoang-ho, 1872 — 73 prošel 
pouští Gobi a záp. Mongolském. Od r. 
1874 procestoval Před. a Zad. Indii, 1879 
Jarkand, 1885 vysočinu Pamirskou. 

Elias Václav (r. z Berouna), dřevo- 
řezbář v Praze 1770. 

EUasberg Alexander (1878 — 1924), rus. 
spisovatel. 

Eliáš (hebr. Elijja[hu]), israel. prorok 
za krále Achaba (9. stol. př. Kr.), kt. horlil 
proti klanění se tyrskému bohu Baalovi, 
jež Achab zavedl v Israeli místo uctívání 
samojediného Jahve. Pozdějšímu židov- 
ství byl předchůdcem Mesiášovým, tal- 
mud srovnává jej s Mojžíšem a Peršané 
učinili z něho učitele Zoroastrova. 

EUáš Alois (* 1890), pluk. gen. štábu; 
hned po vypuknutí války přeběhl do Ru- 
ska, kdež potom vstoupil do čes. legií a 
v r. 1917 odejel s oddílem Husákovým do 
Francie; účastnil se po svém návratu do 
vlasti bojů na Těšínsku i na Slovensku. 


Je stálým členem komise pro odzbro- 
jení v Ženevě a II. zástupcem hlavního 
štábu čsl. branné moci. 

Eliáš František (* 1873), učitel a čes. 
spisovatel a vydavatel dětských časopi- 
sů; vydal několik aktových her. 

Eliáš Josef {* 1827 v Dřevohosticích 
u Bystřice na Moravě), stavitel v Praze. 

Eliáš Oldřich, JUDr. (* 24. IX. 1895 
v Táboře), tajemník Nejvyššího účetního 
kontrolního úřadu. Český spisovatel. 
Pracuje zejména v okultních vědách. Vy- 
dal: Magie a démologie ve staré Baby- 
lonit (1923), Mrtví se mstí? (1924), Golem 
(1924). 

Eliáš Rudolf, pseudonymy Petr Obro- 
vec a Rudolf Pavlov (* 1878 v Pavlo- 
vě u Telče), lyrik a povídkář, učitel, 
vydal sbírky veršů: Jiříčkovy písničky 
(1915), Věnec přání (1917), Slezské bodlá- 
čí (1919), Těšínské elegie (1920), Milá kni- 
ha (1923), knihy povídek: Dětský ráj 
(1916), Jiříčkovy pohádky (1916), Čtení 
našeho potěšení (1916), Šťastné chvíle 
(1916), Povídky o Masarykovi (1920), po- 
vídky Tatíček Masaryk (1921), povídky 
Masaryk osvoboditel národa (1922), Po- 
hádky (1922), povídky Bohatýr Štefánik 
(1922), a deset knížek České dějiny (1923). 

Eliáš Tobiáš (* 1863), pseud. T. E. Ti- 
sovský, vrch. úč. finanč. rada, spisovatel 
pro mládež. Z prací jeho nejznámější 
jsou: Příhody malé myšky, Černý kohou- 
tek, Vesničtí studenti a j. Pod pseud. Ja- 
roslav Hvězda vydal knihu Tajemství 
písma (1896). 

Eliášovo světlo, též Elmský oheň, 
elektrický světelný zjev, jejž lze pozo- 
rovat! ve tmě po bouřích na koncích vě- 
ží, stěžňů, hromosvodů a j. E. s. je výboj 
atmosférické elektřiny a zakládá se na 
vyrovnání vysokého elektr. napětí mezi 
půdou a vzduchem. — Ve starověku byl 
zván tento zjev Castor a Pollux, byly-li 
zjevný na lodích dva plamínky. 

Eliášův Jan, Joanes Eliae (* v druhé 
polovici XIV. věku), český bohoslovec 
protiviklefovský, profesor teologie na 
Karlově universitě, 1393 její rektor, 1398 
kanovník metropolitní kapituly a arci- 
jáhen plzeňský, zemřel asi 1418 v Praze. 
Spolu s Mistrem Ondřejem z Brodu hlav- 
ní odpůrce viklefismu; obvinil 1408 Mi- 
stra Matěje z Knína z reraanenčního blu- 
du o svátosti oltářní na schůzi českého 
národa, 1408 žádal naprosté odsouzení 
Viklefa, stal se členem komise, již arci- 
biskup Zbyněk sestavil k prozkoumání 
spisů Viklefových; byl s počátku příte- 
lem, později však odpůrcem Mistra Jana 
Husa, s nímž zúčastnil se bojů za práva 
českého národa, zůstávaje přísným 


Eliášův Jan 


28 


Eliomys Caere. 


strážcem neporušenosti katolického uče- 
ní. — Lit. Novotný, Jan Hus, 2, 1921, 515. 
Sedlák, Jan Hus 1915, 357. 

Elie de Beaamont (elí de homoň) 
Jean Baptisté Armand Louis Léonce 
(1798—1874), fr. geolog. R. 1829 byl prof. 
v Paříži, 1856 tajemníkem Akademie. Vy- 
dal od r. 1825 s Dufrénoyem (Q^) velikou 
geolog, mapu Fr. (1840 ; 2. vyd. 1855) se 
2 sv. textu (1841 — 78) a napsal Notices 
sur les systěmes des montagnes (1825) a j. 

Eliézei, služebník Abrahamův, z je- 
hož mesopotamského příbuzenstva při- 
vedl Izákovi Rebeku. 

Eligias svátý, biskup noyonský, minc- 
mistr a zlatník VII. věku, patron zlat- 
níků, stříbrníků zámečníků a kovářů, 
jehož kult přenesli i do Čech pražští 
zlatníci, konající pobožnosti zprvu v ko- 
stelíku Svatého Martina na Starém mě- 
stě pražském, získavše později tuto sva- 
tyni, přezvali ji „kaplí svátého Eligia“, 
1592 darovali ji jesuitům, kteří ji zbořili 
a zřídili kapli svatoeligijskou v místech 
bývalého zimního refektáře seminářské- 
ho. Ve svatyni chovali zlatníci mitru, ka- 
lich a prsten svátého Eligia, které jim 
1378 daroval Karel IV., a jež od r. 1876 
chová Národní Museum v Praze. Mitru 
přinesl Karel IV. z Francie 1378 jako dar 
krále francouzského, pochází z počátku 
XIV. věku, pouzdro její je pražská práce 
z konce XIV. století. Kalich je měděný a 
postříbřený v tvaru číše o průřezu licho- 
běžníkovém, pochází však z první polovi- 
ce XVI. věku, postříbřený relikviář zho- 
toven asi v dvacátých letech XVIII. vě- 
ku. Prsten je měděný a pozlacený, s elip- 
sovitým křišťálem, je to patrně cechov- 
ní odznak zlatníků pražských. — Lit.: 
Ekert, Církev vítězná 4, 1899, 609. Památ- 
ky archeologické 28, 1916, 42, 

Eligias od Svatého Jiří, český homi- 
letik, nar. koncem XVII. věku, vstoupil 
do řádu Bosáků Svatého Otce Augusti- 
na (t kolem 1750 v Německém Brodě). 
Vydal: Nebeský vůdce, vedoucí k Svaté- 
mu Janu Nepomuckému (Litomyšl 1736) 
a Kristus Ježíš co růže mezi trním se 
červenající (Praha 1741). 

Ellmé jest nejlepší druh smyrenských 
rozinek, které dosahují až 2 cm délky, 
jsou žlutohnědě zbarvené a obyčejně bez 
jader. Přicházejí v obchodě v bedničkách 
po 25 kg nebo v sudech po 100 kg, po př. 
v pytlích po 50 kg. 

Eliminátoi, přístroj pro usměrnění 
elektr. střídavého proudu elektr. světelné 
sítě pro radiové přijimače, jímž nahra- 
žuje se anodový proud, získávaný dříve 
ze suchých článků (baterií). 


Elimlnovati (lat.), vzdáliti, odstranit!, 
vyloučit! ; eliminace, vyloučení, odstra- 
nění, na př. veličiny, přicházející ve více 
rovnicích, Q*. 

Elin-Pelin, vlast, jménem Dimitr Iva- 
nov (* 1878), bulh. spisovatel. Stud. v Sofii 
a před skončením gymnasia přijal učitel- 
ské místo v rodné vsi, čímž se ocitl v pro- 
středí mu nejmilejším, jež ho záhy zlá- 
kalo k literární činnosti. Pozoroval totiž 
velmi bystře všechny jasné i stinné 
stránky bulh. venkova, vycítil zaostalost 
sofijských Šopů, a přece i mezi nimi 
hledal pravého člověka. Proto psal své 
drobné povídky z bulh. venkova, s kres- 
bami typických figur a dějů, s jemnou 
ironií a ušlechtilým humorem, jenž někdy 
se měnil v zahořklý sarkasmus. První 
zkušenosti nebyly sladké, život bulh. 
venkovana měl mnoho stínů, odtud ta 
zahořklost a odtud také pseudonym Iva- 
nova: Elin-Pelin, značící pelyněk, hořké 
víno, anebo něco zahořklého vůbec. Přes 
to, že povídky Elin-Pelinovy nebyly 
zrovna příjemné pro bulh. čtenářskou 
obec, těšily se pro svou malebnost a ryze 
bulh. pravdivost a přirozenost veliké 
oblibě: v několika větách mistrně je 
v nich zachycen obraz bulh. venkova, 
bulh. přírody a vesnice, v několika vě- 
tách načrtnut bulh. venkovan, že každý 
čtenář ihned cítil dech rodných lánů, po- 
znal své prostředí a neodložil knihy, do- 
kud nepřečetl. S takovým nadšením při- 
jata byla první kniha Povídek Elin- 
Pelinových v r. 1904 a se stejným nadše- 
ním i druhý svazek v r. 1912. Oba svazky 
vyšly po převratu v novém vydání. Elin- 
Pelin náleží k nejoblíbenějším bulh. po- 
vídkářům, ačkoliv nedostihuje umělecky 
na př. stejně oblíbeného humoristu a sa- 
tirika Aleko Konstantinova. Je předsta- 
vitelem bulh. realismu a dobrým pra- 
menem pro poznání bulh. venkova. Je 
spisovatel samorostlý, jenž neveliké cel- 
kem Školské vzdělání doháněl hojnou 
četbou a vlastním studiem, jež mu později 
vyneslo místo v Nár. knihovně sofijské. 
Jeho lit. činnost není velká. Žije v Sofii. 
V poslední době napsal a v Knižnici ma- 
lých vytiskl dvě pěkné knížky pro děti: 
veršovanou pohádku o caru šiškovi (1925) 
a drobné Popěvky k jednotlivým ročním 
počasím (1927), obě s původními kresba- 
mi bulh. malířů Beškova a Siraka Skit- 
nika. — Dobrý výbor z Bulh. povídek 
E.-P. do češ. pořídil a výkladem o autoru 
opatřil K. Drož ve Svět. knihovně 1909. 
Lit.: Sborník E.-P. k 25. výročí jeho lit. 
činnosti, red. AI. Balabanovem, Sofie 
1922; B. Angelov, Bulh. literatura 1923. 

Eliomys Guercinus L. plch zahradní. 


Eliott G. A. 


29 


Elipsograf 


Eliott George Augustus bar. Heathfield 
of Gibraltar (1717—1790), angl. generál; 
sloužil v různých armádách, od 1757 
v anglické, byl 1775 guvernérem Gibral- 
taru, jehož znamenitě hájil všemi pro- 
středky (první plovoucí baterie) 1779— 
1782. Za to povýšen na paira. 

Eliot George, vlastně Mary-Ann Evan- 
sová (1819—1880), angl. spisovatelka. V Co- 
ventry dostalo se jí výborného vychová- 
ní, zvi. v řečech (také v řečt. a hebrej- 
štině) a hudbě. S poč. klonila se k meto- 
distickému útěku před světem, později 
stala se však volnomyšlenkářkou a pře- 
ložila Straussův Život Ježíšův (1846) 
a Feuerbachovu Podstatu křesťanství 
(1854.) Od r. 1854 byla družkou Goetheova 
životopisce G. H. Lewise, aniž by byla 
za něho provdána, poněvadž Lewisova 
manželka ještě žila. Po Lewisově smrti 
(1878) oženil se s ní J. W. Gross. Ve svých 
povídkách a románech vyniká nálado- 
vým, realistickým líčením venkovského 
života, zvi. středních a nižších vrstev 
svého domova. Její typy dětí a žen byly 
sotva předstiženy. Pod vlivem Comteo- 
vým a J. St. Milla rozšířila román z pro- 
středí na psychologický román vývojový. 
Její pozdější romány, ježto již nečerpají 
ze vzpomínek z mládí, jeví určitý nedo- 
statek spontánní fantasie a zálibu pro 
mravně filosofické úvahy. Psala také 
básně a sbírky essayí. Angl. souborná 
vydání: Cabinet-Edition (1878—86, 21 sv.), 
Warwick-Edition (1901 — 03, 12 sv.). Ži- 
votopisy napsal její manžel Gross (G. 
Elioťs Life as Related in her Letters 
and Journals, 1885, 3 sv.). Do češt. přel. 
Silas Marner (Jesenská, 1892), Adam Bede 
(Franta, 1904), Romola (Franta, 1915), 
Červený mlýn (Jesenská, 1892). 

Eliot Gharles William (* 1834), amer. 
chemik a pedagog, prof. a 1869 — 1909 rek- 
tor Harvardovy univ. (Gambridge u Bo- 
stonu). Napsal: A Gompendious Manual 
of Oualitative Ghemical Analysis (1874), 
The Happy Life (1903), University Admi- 
nistration (1908). 

Eliot John (1604—1690), „apoštol In- 
diánů*', kazatel obce independentů. Od 
r, 1646 byl misionářem mezi Indiány, do 
jejichž řeči přeložil r. 1663 bibli. 

Eliot John (1839 — 1908), meteorolog. 
V 1. 1869—87 prof. v Allahabadu a Kal- 
kutě, 1887—1903 generál, ředitel indic. 
observatoří. 

Eliot sir Gharles Norton Edgcumbe 
(* 1864), brit. diplomat, tajemník vysla- 
nectví v Petrohradě, Gařihradě, Washing- 
tonu atd. Od r. 1919 vyslanec v Tokiu. 
Napsal: Turkey in Europe (1900), The 


East Afrika Protectorate (1905), Letters 
from the Far East (1907), Hinduism and 
Buddhism (1921). 

Eliot (eljet) sir John (1592—1632), před- 
ní bojovník za polit, svobody v Anglii. 
Od r. 1614 členem parlamentu, vedl od 
r. 1628 oposici proti Buckinghamovi a 
Karlovi L, a působil pro vypracování Pe- 
tition of Right. Když byl parlament 1629 
odročen, neuposlechl a prosadil ještě tři 
resoluce proti vládě; byl zatčen a zemřel 
v Toweru. 


Elipsa, křivka, náležející mezi kuželo- 
sečky (Pa). Určuje se jako souhrn všech 
bodů, pro něž je nezměnitelný součet je- 
jich vzdáleností od 
dvou pevných bodů 
F a Fi. AAi nazývá 
se velkou osou, BBi 
malou osou. A a Ai 
jsou hlavní vrcholy, 
B a Bi vedlejší vr- 
choly, F a Fi jsou 
ohniska, M je střed. 
FP a Fi P jsou 

ohniskové paprsky, každá tětiva, pro- 
cházející M, je průměrem. Rovná-li se 

MA = a, MB = b, MF = e, 
tedy a2 = b® + e^, 

a rovnice e— y v pravoúhlých souřadnicích 



^ 4 . 1 . 

a* 


b» 


Obsah e-y rovná se :^ab. 

Elipsa (řecký), ve stylistice výpustka, 
výsuvka části větní, nutné sic pro úpl- 
nost, již však lze snadno doplniti ze 
souvislosti. 


Elipsograf, přístroj ke kreslení elips, 
je deska A (Pi obr.), jejíž střed se staví 
do centra elipsy. Deska má dva žlábky. 



Elipsograf. 


protínající se v pravém úhlu, ve kterých 
se pohybují šoupátka C a D, jež jsou 
spojena s tyčí EF. Tato se následkem 
toho pohybuje tak, že každý bod tyče opi- 
suje elipsu. Při tom má se rovnati vzdá- 
lenost bodů GD rozdílu obou poloos 
elipsy. 


Elipsoid 


30 


Elizabeth 


Elipsoid (řec,, podobný elipse), uzavře- 
ná křivá plocha, jejíž tvar ukazuje obr.; 
tři hlavní průřezy 
jsou elipsy. Jsou-li 
ony tři osy různě 
dlouhé, tedy nazývá 
se trojosý e. Jsou-li 
dvě osy stejně dlou- 
hé, je hlavní průřez 
kruhem; je to ro- 
tační e. E. s třemi 
stejnými osami je 
koule. E. náleží ku 

plochám druhého 
stupně, poněvadž ne- 
může býti přímkou 
sečena ve více než dvou bodech. Jeho 
rovnice (a, b, c jsou 3 poloosy): 

v 2 7- 4 

í* Í7’ ■'T’ = 

Eliptický, geometrická forma, mající 
určitou, třeba i vzdálenější souvislost 
s elipsou (Q^). 

Élis (domácí název Valis = rovina), 
nejzáp. krajina na Peloponnésu (nyní 
Mórea), u Jónského moře; snižuje se od 
vých. (arkadijská pohraniční pohoří) na 
záp. k největší nížině na Peloponnésu. 
Hojně svlažovaná Alfeiem a Peneiem, 
měla E. výborné rolnictví a chov dobytka 
a zvi. koní; kultem olympského Dia 
(Zeus) v proslulém chrámovém okresu 
Olympii, kde se konaly velmi hlučné vše- 
národní hry olympijské (Q* Olympia), 
měla posvátný ráz. Krajinu obývalo 
aiolské obyvatelstvo, příbuzné Arkadij- 
cům, až vpádem Herakleovců (okolo 1100 
př. Kr.) připadla Aitolům; přesto zacho- 
vala si oligarchicky spravovaná města 
(v jejich čele Pisa) samostatnost. Teprve 
471 zřídil se demokratický jednotný stát 
s hl. městem Elidou (Élis), kt. se těšil 
z olympského božího míru až do války 
peloponneské. 

Elis František, český básník obrozen- 
ský, píšící verše bezvadnou prosodií pří- 
zvučnou, spolupracovník České Wčely, 
kde otiskl zejména Večer májový (1846). 
Lit.: Jungmann, 1849, 395; Král, O pro- 
sodii 1923, 337. 

EUsa (hebrej. Elišá), israel. prorok 
v 9. stol. př. Kr. Byl vůdcem rady pro- 
roků své doby, u lidu vysoce vážený, 
vášnivý odpůrce král. rodu Achabova. 

Elise (z lat.), výsuvka samohlásky, zvi. 
k zamezení hiátu, na př. jdem’ odtud. 

Elise, zdrobněnina pro Alžběta. 

Elisko-eietrejská škola, filosofická ško- 
la, založená 399 př. Kr. Faidonem, žákem 
Sokratovým v Elidě; trvala až do r. 260 
př. Kr. 


Eiiša ben Abuja, nazývaný pro své od- 
padnutí od židovství též Achěr („jiný“, 
,,odpadlík“), vykladač zákonů z 1. stol. 
po Kr. Bojoval proti židovstvu. 

Elíševa (hebr., ctitelka Boha), matka 
Jana Křtitele (Luk. 1); katol. svátek 
5. listopadu. 

Eliška (Alžběta) Přemyslovna (* 20. 1. 
1292, t 28. 9. 1330), byla to dcera krále 
Václava II. z prvního manželství s Jitkou 
Habsburskou. Byla vychována v klášteře 
svatojiřském na hradě pražském. Pro- 
vdala se v září 1310 za Jana Lucembur- 
ského; nebyla ale s ním šťastna, zdržujíc 
se ponejvíce na Mělníku, ba i v Bavořích. 
Pohřbena jest na Zbraslavi. 

Elita (franc.), výběr, nejlepší, nejpřed- 
nější. — Ve vojenství označují se tak 
sbory, jež zaujímají přednostní postavení 
v armádě pro svůj výcvik, výzbroj, zku- 
šenost atd., na př. pretoriáni, právě tak 
mameluci, janičáři a jiné gardy (Q*). 

Elitní vojska bývala dříve voj., vybí- 
raná ze zvi. zdatných mužů, obyčejně 
též lépe vyzbrojená a vycvičená než 
jiná, tak na př. myslivci (z lesnického 
personálu), hraničáři (z bojovných oby- 
vatelů u nepřátelského území), gardy 
(ze zvi. urostlých lidí), granátníci (ze si- 
láků), v Prusku 1813 dobrovolní myslivci 
(z řad inteligence) a j. Při rostoucí de- 
mokratisaci armád v 19. a 20. stol. 
téměř úplně odstraněna; nicméně lze 
dodnes považovat! na př. italské alpiny 
a bersagliery, franc. chasseurs alpins, 
některá vojska koloniální (na př. franc. 
marockou divisi za svět. války), za e. v. 
Též t. zv. úderné prapory (Sturmbatail- 
lone) byly jednotky e. 

Elltzer Josef (* 1866 v Dolním Žárově), 
český apologeta katolický, překladatel 
z franštiny, farář v Ranné, pak v Mora- 
šicích. Přeložil studie: Briěrovu Převaha 
protestantů nad katolíky (Čas. úvahy 
XI., Hradec Králové, 1907), Coubéovu 
Michal Servet (Nový Věk 2, 1909, 42) a 
Talleyrandovo obrácení (Český Kraj, 
1911). 

Elixír (z arabského el-iksir, kvint- 
esence, „tresť“, též „kámen mudrců“), 
lékárnický přípravek, zhotovený větši- 
nou z vinných výtažků rostlinných za 
přísady olejů, kyselin, solí atd.; Q* též 
životní e., kámen mudrců. 

EUxivace, vyluhování. 

Elizabeth, 1. přístav v severoamer. státě 
New Jersey, 95.682 ob., má významný že- 
lezářský průmysl, V Elizabethportu jsou 
veliké Singrovy továrny na šicí stroje. — 
2. Město v severoamer. státě North Caro- 
lina, 8925 ob. 



Elizondo 


31 


EUis 


Elizondo, vesnice ve špaň. provincii 
Navarra, hl. m. republikánské obce Baz- 
tan, kdysi samostatné. 

Eljasz-Radzikowskl Walery (1840— 
1905), pol. malíř a ilustrátor historických 
pojednání. Vydal Ubiory w Polsce (I., II., 
1879—89). 

Eljaszewicz Tadeusz, polský liter, kri- 
tik. Sp.: Ogólne uwagi nad klasycznošcie^ 
i romantycznošcie^ (1828), Wiek Sofoklesa 
(1829), O sztukach piQknych (1829). 

Eljen (maďař.), ať žije!, nazdar! 

Elk N. J., pseud. AI. J. Kleina. 

Elkab (řecký Eileithya), misto v hor- 
ním Egyptě, na zříceninách starého Ne- 
chabu, býv. hl. města staré hornoegypt- 
ské říše. Nechab byl sídlem bohyně supů 
Nechbety. 

Elkánová Sofie (* 1853), známá švédská 
spisovatelka, autorka četných novel a 
románů. Z nich nejznámější jsou: John 
Halí, Konungen a Alkastróm. 

El-Kantara, palmová oasa v alžírské 
provincii Konstantine, 3500 ob. 

£1-Katx, arabský poloostrov v Perském 
zálivu, stepního rázu, nyní pod ochranou 
britskou, 221,000 km= s 26.000 ob., Araby 
a černými otroky. Hl. město je El-Bida, 
sídelní m. ed Doha. 

Elkesaitové (z aramejského el-k’sai, 
skrytá síla), židovsko-křesťanská sekta, 
příbuzná s gnóstickými Ebionity (<^). 

Elkhart, město v severoamer. státu 
Indiana, 24.277 ob., s velikými železnič- 
ními dílnami. 

EťKind Arkadij Danilovič (* 1869), rus. 
národopisec. 

Elk Mountains (mauntins), pohoří 
v severoamer. státě Colorado, bohaté na 
rudy. 

Ellagová kyselina, Ci^HeOs, vyrábí se 
z plodů divi-divi, myrobalánů, dubové 
kůry nebo po př. i z taninu nebo kyse- 
liny gallové. Tvoří nažloutlé krystaly, 
ve vodě i alkoholu nerozpustné, v konc. 
kyselině sírové rozpustné žlutou barvou. 
Z tohoto roztoku přidáním vody se kyse- 
lina opět vylučuje. Také v louhu dra- 
selném se rozpouští tmavěžlutou barvou. 
V obchodě přichází pod názvem alizari- 
nová žluť v pastě a slouží k barvení 
chromované vlny olivově žlutě. Vybar- 
vení jest velmi čisté, silné 'a stálé. 

EUand (elánd), město v záp. okresu 
Yorkshire (Anglie), 10.552 ob., má bavl- 
něný průmysl, přádelny. 

Elleía Ríngnesa země (rengnes), po- 
lární země v arkticko-amer. archipelu, 
na 77^— 79K® sev. š. a 99—107® záp. d., 
13.200 km^. Objevena 1900 Sverdrupem. 


EUenbergei Frant. (1795—1855), majitel 
realit, zejména cihelny, (kde je dnes 
Lažanského palác na Národní tř.); jeho 
otec František (1758—1839). 

Ellenbogen Wilhelm, MUDr. (‘ 1863), 
něm. rak. politik soc. dem., dlouholetý 
poslanec říšský. 1919 st. místotajemník 
min .obch., pozd. st. taj. min. soc. péče. 

Ellenborough (elnbero) Edward Law, 
hrabě (1790—1871), angl. státník, od 1813 
v dolní sněmovně, od 1828 strážce pečeti, 
1841 — 44 generální guvernér indický, 1846 
povýšen na hraběte, stal se prvním lor- 
dem admirality. 

Ellesmere (elsmir) Francis Egerton, 
hrabě (1800—1857), angl. státník a spiso- 
vatel, 1827 lordem pokladu, 1830 mini- 
strem války; vedle toho zabýval se lite- 
raturou a uměním, dějepisem a země- 
pisem. Velkolepé jsou jeho sbírky umě- 
leckých předmětů. 

Ellice, Lagunové ostrovy, 

Ellichpnre, město v britsko-ind. centr, 
provinciích, 23.899 ob., má náhrobek 
starý 400 let, palác, opevnění, 

EUingex Antonín (* 1719 ve Vitorazi, 
t 1774), český filosof katolický, 1735 stal 
se jesuitou v Praze, profesor koleje a 
akademický kazatel. Vydal Principia 
philosophiae moralis in usum Acade- 
micorum (Praha, 1754). Lit.: Pelcl, Je- 
Buiten, 1786, 238. 

Ellingský skot, barvy žluté až šedivé, 
křížením franckého a hnědého dobytka. 

Elliot (eljet) sir Henry Miers (1808— 
1853), angl. dějepisec, sebral materiál 
o Indii jako tajemník generálního guver- 
néra Indie. 

Elliot sir Henry George (1817 — 1907), 
angl. diplomat, byl vyslancem v Neapoli, 
ftecku, Římě, Cařihradu a 1877—84 ve 
Vídni. 

Elliott (eljet) Ebenezer (1781—1849), 
angl. lidový básník, kovodělník, založil 
sociální poesii svými Cornlaw-Rhymes 
(1831), ve kterých líčí tehdejší bídu 
dělníků. 

EUis Alexander John, pův. Sharpe 
(1814—1890), angl. fonetik, psal díla o vý- 
slovnosti, 

EUis Henry Havelock (* 2. 1. 1859), angl. 
spisovatel; psal spisy o sexuální psycho- 
logii: The Criminal. 

EUis Island (ailend), ostrůvek v pří- 
stavu newyorském, s přistěhovaleckým 
úřadem. 

ElUs Lilian (* 16. 9. 1909 v Goteborgu), 
zprvu tanečnice, nyní filmová herečka, 
známá z řady úspěšných filmů: Král val- 
číku, Poručík Její V., V Prátru zas roz- 
kvetly stromy, Pradlenka Její Výsosti 
(v tomto f, čeští spoluherci) a j. 


Ellissen 


32 


Elsner B. D. 


Ellissen Adolf (t 1872), něm. literární 
historik a politik, bibliotékář v Gotin- 
kách, vydal překlady čínské a novořecké 
poesie. 

Ellmanei Haltspitze (Elmavská hora), 
nejvýš, vrchol Císařského pohoří (2344 m) 
v Severotyrolských Alpách Vápencových. 

Ellner Arnošt, malíř v Jindř. Hradci. 
R. 1610 vymaloval vývod slavatovského 
rodu. 

Ellora (Elurá), vesnice na sev. britsko- 
ind. vasalského státu Haidarabad, zná- 
má svými 30 jeskynními chrámy, vznik- 
lými patrně v 8. — 10. stol. po Kr. Zvi. dů- 
ležitý je chrám Kailása a jeskyně Dhu- 
máríena. 

Ellore (elór, Eluru), město v Madrasu 
(Britská Indie), 45.862 ob. (většina Hindů), 
výroba koberců, ledku a obchod bavlnou. 

El-Midjian, pobřežní země v severozáp. 
Arábii, Midian. 

Elmira (elmaira), město v severoamer. 
státě New York, 45.393 ob., průmysl, zá- 
vody a zvi. polepšovna, ve které je pro- 
veden systém „neurčitých rozsudků^ 
(indeterminate sentences): muži po prvé 
trestaní ve stáří 16—30 let mohou býti 
propuštěni nejdříve po 114 roce bez 
ohledu na výměr trestu, polepší-li se. 

Elmshorn, město v Šlesvicku-Holštýn- 
sku, 15.391 ob., na pravém břehu Dolního 
Labe, strojařský průmysl. 

Elmský oheň, Eliášovo světlo. 

Elmsley (-li) Petr (1773—1825), angl. 
klasický filolog, prof., zasloužil se svými 
vydáními Sofoklova Krále Oidipa, Eu- 
ripida a Aristofana. 

Elmquist Hugo (* 1862), švédský sochař. 
E. zlepšil též modelovací hmotu a li- 
tecký proces. 

Elodea, bylina, mateřídouška. 

Eloesser Artur (* 1870), německý spi- 
sovatel, sepsal díla, pojednávající o dě- 
jinách liter, a divadelních. 

Éloge (franc., elož, z lat. elogium, c^), 
chvalořeč, zvi. na zemřelého člena franc. 
Akademie, proslovená členem nově při- 
jatým. 

Elogium (lat), u Římanů pochvalný 
nápis na náhrobcích, obrazech předků, 
sochách, též úřední zpráva, dobrozdání, 
testament (e. ultimum); v novější době 
chvalořeč; éloge. 

Elohim, hebrejské slovo pro „bohy, 
božstvo", v starobylé řeči pro větší počet 
„bohů", později jméno boha israelského 
jako souhrn moci a dokonalosti. 

Elohista, tak je označován autor oněch 
částí bible, kde jest používáno pro Boha 
označení Elohim místo Jahve. Penta- 
teuch. 


Elongace (digrese), úhel výchylky 
(u kyvadla), t. j. vzdálenost kmitajícího 
tělesa, vyšine-li se z jeho klidu. — 

V astronomii úhlová vzdálenost planety 
od slunce, měsíce od jeho planet 

Elpis (řecký), naděje, též její pesonifi- 
kace. 

Eipl František, MUDr. 1870 v Lišni 
u Brna, t 1904), český lékař, místopisec a 
povídkář; maturoval na českém gymna- 
siu v Brně, lékařství vystudoval na Kar- 
lově universitě v Praze, kde promován 
na doktora, 1899 zubní lékař v Brně, 
1903 v Libni u Prahy. Vydal Zubní kurs 
(Brno 1900), psal do Čas. čes. lékařů. Po- 
vídky a drobné básně psal do Moravy a 
Obzoru, pohádky a pověsti sbíral v oko> 
lí Líšně, jež posmrtně vydány ve Sbírce 
pohádek a pověstí (Praha 1904), v ruko- 
pise zanechal místopisné dílo „Lišen". 

Elsasko, Alsasko. 

Elsenwanger Antonín, pražský knih- 
tiskař, žijící v druhé polovici XVIII. vě- 
ku, 1771 vydával české kalendáře, 1792 
vytiskl dvě české knihy. 

Elsenwangei Antonín (* z Kissingen 
v Bav.) měšťan a knihvazač v Praze 
r. 1770. 

Elsheimer Adam (* 1578), t 1610 v Ří- 
mě), německý malíř. Malířství učil 
se u Ph. Uffenbacha ve Frankfurtě a 
později působil v Mnichově, Benátkách 
a asi od r. 1600 v Římě, kde byl znám 
pod jménem Adamo Tedesco. Olejomal- 
by jeho většinou menšího formátu před- 
stavují scény mytologické a biblické, 
ale důležitější než osoby jest v jeho obra- 
zích široká krajina, takže bývá jmeno- 
ván mezi zakladateli moderního kraji- 
nářství. Obrazy jeho byly kupovány pro 
cis. Rudolfa II. do Prahy a dnes najdeme 
je téměř ve všech světových galeriích. 

V pražské obrazárně Spol. vlast, přátel 
umění jest od něho „Krajina s tivolským 
chrámem Vesty". 

Elschnig Anton, MUDr. (* 22. VIL 
1863), prof. něm. univ. v Praze, přednosta 
něm. oddělení oční kliniky. Napsal mno- 
ho studií a vědeckých spisů z oboru oč- 
ních chorob. 

Elsner August (* 1790), malíř por- 
trétů v Praze; jeho syn August (* 1818), 
oženil se r. 1844 jako hudební umělec 
s Anežkou Górwitzovou z Apoldy ve 
Výmaru. 

Elsner Benjamin Daniel (* v druhé 
polovici XVIII. věku v Berlíně, t 1831), 
českobratrský bohoslovec, po smrti otce 
a bratra zastával od r. 1822 správu cír- 
kve české při kostele betlémském v Ber- 
líně. Napsal některé duchovní písně. 


Etruské umění, 



Etruská nástřnná malba z hrobu Marciova u Corneta. 



Xíl^třtiiná malba z ,,Tomby rasuccini“ ii Chi-usa. 



Etruská klenba v Tusscnlu. 
Podle Canina. 



Sarkofaí? z Cervetri, nymi v Britském museu. 
Přílolia Xovélio velkého ilustrovaného slovníku naučného. 



Kovová socha Aula iictilia. 




Expressionisnius, kubismus a futurismus. 




Lyonol Feinlngcr, Pohled iia mCato Vollersrodu. 


Vincen.it van Coyrh, Cypřiše s měsícem,. 


Pablo Pioasso, Viola. 


Eduard Mumeb, Mrtvá matka. Marc Chápali, Obchodník s dobytkem. 

(Otisk dovol'il ,,Dcr StuTinť* v Berlině.) 


Příloha Nového velkého ilustrovaného slovníku řiauěného. 


Elsner J. Th. 


33 


ďElvert J. 


Elsnef Jan Theofil (* 1717 ve WQg- 
rowě na Podlaší, + 1782 v Berlíně), česko- 
bratrský bohoslovec, vzdělán na škole 
českobratrské v Lešné, 1735 studoval 
v Berlíně, Frankfurtu a v Leydenu, 1743 
jáhen a kněz v Lesně, učitel gymnasia, 
1745 duchovní správce u pánů Mielec- 
kých, 1747 správce české osady v Berlíně, 
kde naučil se Česky a pilně kázal v du- 
chu ryze českobratrském, vydávaje i star- 
ší spisy bratrské; 1761 zvolen ještě 
starším Jednoty bratrské ve Velké Pol- 
sce. Vydal katechismus Mléko Čisté prav- 
dy (Berlín 1748), současně i německý pře- 
klad Katechismu starobratrského (Berlín 
1748), Kancionál (Berlín 1750), Křtu svá- 
tého vysvětlení (1750), Nový Zákon se 
žalmy (1752), Komenského Praxis pieta- 
tis (1754), Otázky katechismusové (1754), 
nové vydání Kancionálu (Berlín 1754), 
v němž umístil i několik svých vlastních 
písní duchovních, německý překlad Hi- 
storie o protivenstvích církve české 
(1764), Komenského Přemyšlování o do- 
konalosti křesťanské (1765), a Nedobyte- 
dlný hrad (1765), Přehled českých převo- 
dův biblických (1765), Versuch einer bóh- 
mischen Bibelgeschichte (Halle 1765), 
otiskl pečlivě zkorigovanou Bibli Kralic- 
kou (Halle 1766), připojiv svůj přehled 
o překladech biblických jako předmluvu, 
Periculum historico ecclesiasticum, quo 
succincta diversorum verbi divini codi- 
cum bohemicorum delineatio exhibetur 
(Berlín 1768), kázání o suchých kostech 
Ezechielových (Berlín 1775), po smrti vy- 
šlo ještě „Lavatterovo upřímné rozsuzo- 
vání sebe Samého (1783). Lit: Das neue gel. 
Europa XVIII. Urban, Rejstřík starých 
písní bratrských, Berlín 1765. Jireček, 
Rukověť 1, 1875, 181. 

Elsner Josef Xaver, žil v letech 1769— 
1854, známý polský skladatel a zaklada- 
tel Varšavské společnosti pro pěstování a 
podporování hudby. Chopin byl jeho 
žákem. 

Elsner Krištof Fridrich (* v druhé 
polovici XVIII. věku v Berlíně, t 1822), 
českobratrský bohoslovec; po smrtí otce 
1782 stal se správcem české církve při 
betlémském kostele v Berlíně; byl lite- 
rárně činný. 

Elsnic František (1850—1917), čes. hu- 
debník (celista), od r. 1874 členem orche- 
stru Prozat div., pak Nár. div., od r. 1901 
archivářem téhož. 

Elssler Fanny (1810—1884), vídeňská 
tanečnice, požívající svého času světo- 
vého jména. Vystupovala ve Vídni, Ber- 
líně, Neapoli, Paříži a v Americe. Pro- 
vdala se r. 1834 v Paříži za Dra Verona, 

Nový s-lovDÍk naučný. — Svazek VIL 


ředitele it. opery a r. 1851 opustila div. 
dráhu. 

Elssler Therese (1808—1878), sestra 
předešlé, která s ní podnikla uměl. tur- 
né po městech evropských a po Americe. 
Provdala se za prince Vojtěcha Pruské- 
ho (1850) a povýšena do stavu baronské- 
ho (von Barnim). 

Elster Ernst (* 1860), německý lite- 
rární historik a stylistik; 1903 universit- 
ní profesor v Marburce, badatel o díle 
Heineově, Schillerově a Goetheově; vy- 
nikl spisy Prinzipien der Literaturwis- 
senschaft, z nichž druhý svazek obsahuje 
psychologicky založenou Stilistik (Halle 
1911), přeloženou Vilémem Bitnarem do 
češtiny (Archiv literární 1, 1919). 

Elsterwerda (Wikow)^ město v seve- 
rových. Sasku, 4600 ob., na dráze Dráž- 
ďany— Berlín, má slévárny. 

Elswick, záp. předměstí Newcastle-on- 
Tyne (Qa), proslulé jednou z největších 
zbrojovek světa, spojenými závody Arm- 
strongovými a Whitworthovými (W. G. 
Armstrong, Whitworth & Co., Ltd.), za- 
loženými 1855. Vyrábějí lodi, děla, střeli- 
vo, stroje, automobily, ocel a bronz; mají 
vlastní střelnici v Risdale a Sillothu a 
filiálky v Manchestru, Erithu a v Itálii 
(Pozzuoli); v Janově je spojená firma An- 
saldo, Armstrong & Co. 

Elšlegi Antonín (* 1876), profesor 

státní konservatoře hudby v Praze od 
r. 1910. 

Eltschkner Antonín (* 1880 v Polič- 
ce) Český esperantista, 1905 vysvěcen 
v Římě, katecheta v Doubravce u Plzně, 
promován na doktora bohosloví v Praze, 
kde stal se kanovníkem Metropolitní ka- 
pituly Svatovítské. Pracuje v čele katoli- 
ckého hnutí esperantistů. 

Eltwllle (Elfeld), město v Německu 
(Hesensko-Nasovsku), 4198 ob. E. (lat. 
Altavilla) bylo založ. 832. Zde r. 1465 měl 
Jan Guttenberg tiskárnu. 

Elnce (lat. eluere, vypírati), metoda 
výroby cukru z melasy, při níž se me- 
lasa mísí s vápnem a lihem se vypírá, 
čímž se vyloučený sacharát váp. odděluje 
od cizích látek (necukrů) a opět kysl. 
uhličitým rozkládá. Tuto metodu zavedl 
r. 1865 Scheibler, ale poněvadž výtěžek 
cukru činil pouze 60%, v řídkých přípa- 
dech více, přestalo se jí používat. 

Eluvinm, formace geolog. 

Elvas (-vaš), město v portug. distrik- 
tu Portalegre, 11.747 ob., býv. pevnost, na 
dráze Madrid — Lisabon, obchoduje s obi- 
lím, olejem a vínem. 

ďElvert Jindřich (* 1853 v Brně), mo- 
ravský politik a publicista; 1870 maturo- 
val v Brně, studoval práva ve Vídni, 

3 


ďEIvert J. 


34 


Émail ombrant 


1874 vstoupil do prakse soudní, kde se 
stal postupně vrchním radou zem. soudu 
v Brně, 1894 člen obec. výboru brněnské- 
ho, 1896 poslanec zem. sněmu, 1897 a 1907 
poslanec na říšské radě, kde patřil 
k straně německých pokrokovců. Jako 
publicista byl vždy rozhodným odpůrcem 
práv českého národa, sdíleje názory své- 
ho otce Kristiána. 

ďElvert Kristián (* 1803 v Brně, t 1896 
tamtéž), moravský historik a politik, syn 
franc. uprchlíka z doby revoluce, zemský 
i říšský poslanec, starosta Brna, pionýr 
německy orientované vědy moravské; 
1848 vůdcem reorganisované Společnosti 
hospodářské, pracoval v její historické 
i statistické sekci, již poněmčil, vedl 
i orgány společnosti Mitteilungen, Noti- 
zenblatt a Schriften, jež sám hlavně vy- 
plňoval kompilacemi, psanými na zákla- 
dě bohatého materiálu. V Brně mu po- 
stavili ještě za živa v špilberských sa- 
dech pomník. — Lit.: Zur Feier d. Hof- 
rath Christian Ritter ďElvert (Brno, 
1893). Rezek, Č. C. Hist. 1896, 133. 

Elvestad Sven (* 1884), norský spiso- 
vatel a žurnalista, známý i u nás svými 
kriminál, romány, které vydal pod pseu- 
donymem Stein Riverton. (Muž, který 
plenil město, 1919, Hlas dobrodruhů 1921, 
R. Robertson na stopě, 1928, Stíny dvou 
mužů, 1925, Železný vůz, 1922 a j.). 

El .... y, Asnyk Adam. 

Ely (ili), město v Cambridgeshire 
(Anglie), 7690 ob., na ř. Ouse, má jednu 
z nejkrás. kathedrál v Anglii z r. 1089. 

Elymas (Bar Jesu), žid. prorok, ra- 
něný slepotou, poněvadž odvracel pro- 
konsula Sergia na Kypru od misijní čin- 
nosti apoštola Pavla. 

Elysée, Palais National de TE., sídlo 
presidenta fran. republiky v Paříži, zbu- 
dované 1718 markýzou Pompadour, s pře- 
krásným sadem. 

Elysées, Champs-E., známé sady v Pa- 
říži, Paříž. 

Elysio Filinto, portug. básník Q 51 Nas- 
cimento. 

Elysinm '(řec. Elysion), u Homera ni- 
vy v nejzazším záp. s věčným jarem, kam 
jsou odnášeni Diovi oblíbenci; u Hési- 
oda a j. ostrov blažených, kde žijí hrdi- 
nové vykoupeni Jovem; u Vergilia a pod. 
místo, kde pobývali ti, kteří byli shledá- 
ni toho hodnými. 

Elžanowski Seweryn (1821 — 1874), pol- 
ský spisovatel. Pro svoji politickou 
činnost nucen r. 1848 se vystěhovati do 
Francie, kde potom žil. Vydával v Pa- 
říži 1857 — 63 Przeglg<d rzeczy polskich 


a byl spolupracovníkem Niepodleglošci 
(1866 — 70). Byl velmi činný ve všech emi- 
gračních spolcích polských. 

Elze, pseud. Ladislava Zamykala. 

Elze Teodor, ThDr. (1823—1900), histo- 
rik jihoslov. reformace a protest, pastor 
v Lublani. Zajímal se o literaturu a kult. 
historii reformace na Slovinsku a uve- 
řejnil z tohoto oboru mnoho prací v ja- 
zyku něm. Hl. sp.: Geschichte der evang. 
Gemeinde in Laibach (1856), Die sloven. 
Gesangbůcher (1884), Die sloven. Bibel- 
bůcher (1895), Die evang. Prediger Krains 
(1900) a j. 

Elzevir (latinis. Elzevirus), proslave- 
ná rodina tiskařů a knihkupců. Zakla- 
datel: Louis E. (1540 — 1617), vazač knih 
a knihkupec v Antverpách, pozd. v Ley- 
denu. Jeho synové Matthys a Egidius a 
vnukové Isák, Abraham, Bonaventura a 
Jakub proslavili dílnu („Officina Elzevi- 
rorum“). svého předka. Rodina vymřela 
1719. Z tisků vydaných a vytištěných 
E-y jsou slavné: Respublicae variae, 35 
svazečků o jednotlivých státech. Dále by- 
li vydáváni klasikové antičtí a literatura 
franc. Daniel E. vydal franc. bibli (1669) 
a Corpus iuris. Lit. A. Willems, Les El- 
zeviers (1880), Berghman, Études sur la 
bibliographie Elzevirienne (1885), G. 
Frick, Die Elzevirschen Republiken 
(Zeitschrift fůr Búcherfreunde 1897-8). 

Elzeviz, zvi. druh písma, pojmeno- 
vaného podle staré knihtiskařské rodiny 
holandské. 

em., zkr. pro emeritus (lat.), čestně 
Vysloužilý, zasloužilý. 

Em, chemická značka pro 1 atom 
emania, emanace. 

Ema, dcera Konráda, krále burgund., 
j. chof čes. knížete Boleslava II., první 
Němka na čes. trůně. 

Emagagaa, tropický keř, Hibiscus. 

Email, sklovina na zubech zuby. 

Email, smalt, neprůhledný druh skla, 
používaný k ozdobě ( 0,1 emailová mal- 
ba) nebo k ochranným povlakům. Je 
to směs boraxového skla, křemene, hlí- 
ny, živce a kazivce, kysličníku kobaltna- 
tého a jiných látek, jimiž se sklo zbar- 
vuje do žádaného tónu. 

Émail & lour (ažur), okenní email, 
technika smaltovací, jíž se užívá v no- 
vější době zvi. v Rusku, Francii a Nor- 
sku; Ojj emailová malba. 

Émail bran, jméno pro zlatotepeckou 
techniku, oblíbenou ve 12. a 13. stol. 

Émail Ghamplevé a clolsonné (franc., 
šámlevé, kloaz-), emailová barva. 

Émail ombrant (emaj ombraň, É. de 
Rubelles), hliněné výrobky s reliéfovými 


Émail ombrant 


35 


Emanz7 


vzory, jež jsou potaženy málo průhled- 
nou glasurou. 

Email (smalt) studený, nevhodné ozna- 
čení pro malbu na kov barvami, zvi. 
u nepravých šperků. 

Emailovaci proces, způsob v auto- 
typii (Qi); srv. též dracotypie. 

Emailová malba, umění malovati ba- 
revnými sklovitými masami, t. j. masami 
zbarvenými kysličníky kovů. Rozeznává 
se émail cloisonné, é. champlevé, é. en 
creux a é. á jour, podle toho, jak je uži- 
to emailové hmoty. — E. m. je známa již 
z doby předkřesfanské. Svého rozkvětu 
dosáhlo toto umění v Byzancii v 10. a 11. 
stol., kde byly takto zdobeny schránky 
na ostatky svátých, medailonky, deštič- 
ky atd. Na tomto podkladě zakládá se 
lidová ruská e. m. Další odrůdy je fili- 
gránské smaltování, pěstované zvláště 
v Uhrách v 16. stol. I ve Francii (v Limo- 
ges) a v Německu dosáhlo toto umění 
veliké dokonalosti. Jisto jest též, že ná- 
rod Čínský a japonský zanechal v tomto 
oboru památky technicky dokonalé. 

Emailováni neb smaltování je způ- 
sob, kterým se kovový povrch některých 
předmětů bud k okrase neb k ochraně 
před různými chem. a j. vlivy opatřuje 
sklovitým povlakem. Tento povlak, 
email, může býti průhledný neb neprů- 
hledný, bezbarvý neb barevný, podle to- 
ho, jakých látek bylo použito. Musí býti 
lehce tavitelný a pravidelně obsahuje 
kysličník ciničitý. Bezolovnaté polevy 
nejsou jedovaté a slouží ku smaltování 
jídelních nádob železných. Pravidelně 
se nanášejí dvě vrstvy a sice základní, 
přicházející přímo ve styk s kovem a kte- 
rá pravidelně nemá obsahovat! cínu, ja- 
kož i vrstva vrchní, pokrývající vrstvu 
základní. Rozemletý živec taví se s bora- 
xem, pak tavenina se roztluče na jemný 
prášek, smísí s hlínou a magnesií a vo- 
dou rozdělá v těsto, jež se pak na důklad- 
ně vyčištěnou desku kovovou nanáší. 
Vrchní vrstva pak sestává z moučky 
křemenné, boraxu, kysl. cínu, vody a led- 
ku, jemně rozemletých, promíchaných a 
vysušených. Potom vkládají se předmě- 
ty do zvi. kamen muflovitých, kdež se za- 
hřívají pouze tak dalece, aby poleva mě- 
la konsistenci těsta. Základní vrstva zů- 
stává pórovitou, zabraňuje praskání 
emailu a chrání železo před působením 
cínu. K dosažení různých odstínů použí- 
vá se emailových barev, různých to ky- 
sličníků kovů, právě tak jako ve sklář- 
ství i<\). Vypálená vrstva tvoří pak ba- 
revný povlak pevně lnoucí na předmětu, 
tvrdý, hladký a lesklý, přílohu ve 
sv. VI. 


Emailové barvy, barevná práškovitá 
skla, jimiž se pomocí oleje maluje por- 
culán, sklo a p. 

Emailový lak, směs barvicích látek 
a olejových laků, jež dává velmi lesklé 
nátěry. 

Emanace (lat., ,,výtok“), ve filosofii 
nauka o stupňovitém vycházení všech 
věcí z božského prapůvodu, již hlásali 
novoplatonikové, gnóstikové a později 
též kabbalisté. — O e. ve fysice světlo 
a radioaktivita. 

Emanačni teorie (emisní teorie), 
světlo. 

Emancipace, podle římského práva 
propuštění dítěte z moci otcovské. V prá- 
vu obecném e. tacita (mlčky učiněná) 
znamená případ, kdy moc otcovská za- 
niká hospodář, osamostatněním dítěte. 
V nynější době bylo přeneseno slovo e. 
též na jiné poměry a rozumí se jím vy- 
manění z různých omezujících vlivů 
(e. ženy, školy, židů). Q* též ženská 
otázka. 

Emancipovali, činiti nezávislým, rovno- 
právným. 

Emaninm, Gieselem r, 1902 nalezený 
radioaktivní prvek, at. v. 220. Jest totož- 
ný s aktiniem. 

Emanosal, tabletky ze sody a ku- 
chyňské soli, s malým množstvím radio- 
vých solí, slouží k přípravě radiových 
lázní, k léčení dny, rheumatismu a ner- 
vosy, 

Emanuel (Manuel), králové portugalští: 
1. E. I., Velký (Šťastný) (1469—1521), na- 
stoupil na trůn 1495. Na jeho popud pro- 
nikl Vasco da Gama do Indie, objevil Ca- 
bral Brasilii a založil Almeida port.-ind. 
říši. E. miloval nádheru, podporoval vě- 
dy a umění. 2. E. II. (* 1889), druhorozený 
syn Karla I., nastoupil na trůn 1908 po 
svém zavražděném otci. R. 1910 byl do- 
nucen vzdáti se trůnu a žije nyní 
v Anglii. 

Emanuel Philibert (* 1528 — 1580), vé- 
voda savojský, syn Karla III., bojoval 
s Karlem V, proti Francouzům, kteří se 
zmocnili Savojska. 

Emanuelský sloh, označení pro ranou 
renesanci v Portugalsku, zavedenou za 
Emanuela I. hlavně Andreou Sansovino. 

Emathia, pobř. krajina ve staré Ma- 
kedonii, mezi Axiem (Vardar) a Haliak- 
monem (Bystrica), původní sídlo mace- 
donských králů. 

Emauzy, o. ve Slezsku, okr. Opava, 
265 ob. (6 čs.). 

Emauzy čili „Na Slovanech^, benedik- 
tinský klášter a kostel, založený Karlem 
IV. na Novém městě Pražském pro mni- 
chy z Chorvátská, kteří pěstovali slovan- 

3 * 


Emanzy 


36 


Embléma 


skou liturgii. Konstitucí ze dne 9. května 
1346 zmocnil papež Klement VI. v Avi- 
gnonu arcibiskupa Arnošta z Pardubic, 
aby klášter zřídil. Karel pak vydal v No- 
rimberku dne 21. listopadu 1347 zaklá- 
dací list, v němž klášteru přidělil statky 
a důchody. Arcibiskup erekční listinou 
dne 14. prosince 1348 zřídil opatství. Be- 
nediktini získali od Vyšehradské kapi- 
tuly 1368 farní kostel svátých Kosmy a 
Damiána, nynější to kapli sv. Václava, 
se stavbou kláštera a kostela počali hned 
po svém usazení v místě podnes řečeném 
Na Skalce, dne 29. března 1372 vysvětil 
chrám arcibiskup Jan Očko z Vlašimě 
kultu Panny Marie, svátých Jeronýma, 
Cyrila a Metoděje, Vojtěcha a Prokopa. 
V den vysvěcení čtlo se evangelium 
o učednících do Emauz jdoucích, proto 
výroční den vysvěcení nazván emauzskou 
poutí a lidově říkáno i klášteru Emauzy. 
Slibný vývoj, podporovaný Karlem IV. 
pořizováním církevních knih v „ušlech- 
tilém jazyku slovanském^ (0^ Evangeliář 
Remešský), pokračoval i po jeho smrti. 
První opat, Pavel Nedvěd (1348 — 1362) 
dostavěl křížovou chodbu a dal ji vyzdo- 
bili světoznámými freskovými obrazy, 
ojedinělým cyklem toho druhu ve střední 
Evropě, vedle karlovotýnských maleb 
výmluvným svědkem českého malířství 
14. věku, představujícím tak zvanou 
Biblia pauperum, bibli chudých. Za tře- 
tího opata, Pavla Kříže (1389 — 1419), po- 
čal převor Petr Šmolka z Podskalí sbí- 
rati dokumenty, kláštera se týkající, 
v knihu Registrum Slavorum, jejíž ori- 
ginál je dnes v cizích rukou, ale úplný a 
doplněný opis z roku 1790 chován je 
v klášterním archivu. Dne 16. října 1419 
vydrancován byl klášter kališníky, za 
čtvrtého opata, Řehoře Kříže (1428 — 1434), 
klášter již živořil a po jeho smrti zřídili 
v něm Husité svoji konsistoř. Po 172 roků 
hynul klášter, až posléze přeměněn 
v krčmu, teprve Rudolf II. ustanovil opět 
katolického opata, Pavla Paminonda 
(1589) a za posledního slovanského opata, 
Adama Benedikta Bavorovského (1615 — 
1635), kdy se počal z minulých pohrom 
zotavovati, předán byl španělským bene- 
diktinům Montserratským, jimiž v ději- 
nách kláštera počíná třetí období (1635— 
1880). Opat se slovanskými mnichy pře- 
stěhován ke kostelu sv. Mikuláše na Sta- 
rém městě Pražském. Za prvního španěl- 
ského opata, Benedikta Penalosa de Mon- 
dragon (1636 — 1646), klášter i kostel vy- 
budovány v baroku, hlavní oltář zasvě- 
cen Madoně Montserratské, slávu klášte- 
ra povznesl pak známý učenec, opat Jan 
Caramuel z Lobkovic (1647 — 1657). Pano- 
vali od té doby v klášteře čilý ruch lite- 


rární, podporovaný postoupením arci- 
biskupské tiskárny benediktinům a po- 
vznesený založením klášterní školy filo- 
sofické i bohovědné. Za opata Leopolda 
Žaldy (1804—1819) oplýval klášter tolika 
vzdělanými mnichy, že mohl převzíti 
správu gymnasia v Klatovech, kde vy- 
učovali až do r. 1870. Za administrátora 
Emanuela Hrdličky (1871—1880) skončila 
doba montserratské reformy a do klášte- 
ra uvedeni mniši benediktinské kongre- 
gave Beuronské, kteří za vedení arci- 
opata Maura Woltera zahájili dne 19. 111. 
1880 slavné chórové modlitby. Beuronští 
umělci vyzdobili chrám i klášter mal- 
bami, opat Benedikt Sauter (1885 — 1908) 
uvedl sem gregoriánský chorál v jeho 
původní formě z benediktinského opat- 
ství Solesraes. Opat Alban Schachleiter 
(1908 — 1920) vystavěl v chrámě tehdy nej- 
větší varhany v Čechách, podporoval 
horlivě tisk, po převratu opustil Prahu, 
když skoro celý klášter zabrán pro kon- 
servatoř. Opatem Arnoštem Vykouka- 
lem, mužem vysoce vzdělaným a vlaste- 
neckým, počíná v klášteře zase perioda 
českých představených. — Lit.: Helm- 
ling, Geschichte des Klosters zu Emaus 
in Prag, 1903. Vajs, Archiv fůr slav. Phi- 
lologie 1908 a 1910. Neuwirth, Wandge- 
málde im Kreuzgange d. Emausklosters, 
1898. 

Emanzská bible, česká, psaná písmem 
hlaholským, náleží k nejstarší recensi 
biblické; z několika dílů zachován je 
v knihovně Klementinské díl druhý 
z roku 1416. — Lit.: Vajs, Česká bible 
Hlaholská, Věstník K. C. S. nauk 13, 1908. 

Emballage (íranc., abalaž), obal (na 
př. papír, voskované plátno, pytle), do 
kterého se zboží balí; též tolik co výdaje 
3 balením spojené. 

Embargo (špaň.), konfiskace lodi i s ná- 
kladem, aby bylo zabráněno jejímu vy- 
plutí z přístavu. 

Embaiéria (řec.), pochodové písně, 
hlavně válečné zpěvy Sparfanů. 

Embarln, světle žlutý sterilní roztok 
merkurisalicylsulfonanu sodného s 0-5% 
akoinu. Obsahuje as 3% rtuti. Slouží v lé- 
kařství k injekcím proti příjici, neboí je 
méně jedovatý než ostatní sloučeniny 
rtuťnaté. 

Embellin, emballin, žlutě zbarvený roz- 
tok formaldehydového mýdla, jehož se 
používá v 2% roztoku jako kloktadla 
proti záškrtu. 

Emberiza, strnadi. 

Embla, v nordickém bájesloví první 
žena. 

Embléma (řecký), ve starověku ozna- 
čení pro díla umění výtvarného, jež byla 
upevněna jakožto ozdoba na kovových 


Embléma 


37 


Embryo 


nádobách; odtud vůbec znak, znamení, 
symbol (kotva pro naději, olivová rato- 
lest pro mír). 

Emblemaia Triboniani, změny, prove- 
dené zákonodárnou komisí za předsed- 
nictví Tribonianova, při sestavování ju- 
stiniánské kodifikace (srv. Corpus iuris 
civilis) na textech starších římských 
právníků. 

Embolia (z řeck.), zanesení pevných 
tělísek (emboli) proudem krevním do 
krevních cév. Někdy bývají e-e velmi 
nebezpečné a i smrtelné. 

Embolle vzduchová, vniknutí vzduchu 
do oběhu krevního. Může nastati při 
poraněních n. i operacích, zvi. v okolí 
velkých krčních cév, na plicích a po- 
hrudnici. Vzduch nassaje se do otevře- 
né cévy a vnikne s proudem krevním do 
pravé komory srdeční. Je-li zde ve veli- 
kém množství, může ihned způsobiti 
smrt. Jindy vnikne ze srdce do plic, kde 
může přerušiti oběh krevní n. se dostane 
do velkého oběhu, načež uvázne v moz- 
ku. Příznaky: veliká úzkostlivost, duš- 
nost, rozšířené zornice a slabost srdeční. 
Jde-li o nepatrné množství vzduchu, na- 
stane zotavení. 

Embollt, nerost, chlorobromid stříbrný, 
olivově zelený, žlutý, lesk démantový, 
tv. 1,5, Chile a Mexiko. 

Embrun (ábro), hl. m. franc. dep. 
Hautes-Alpes s 2684 ob. (1921), na dráze 
duranceské a lyonské, má katedrálu 
z XII. stol. a soukenický průmysl, — E., 
ve starověku Ebrodunum, jest od r. 374 
sídlem biskupa, mezi IX, stol. a r. 1802 
arcibiskupa. 

Embryo, (c^) zárodek, zvi. v prvních 
obdobích vývoje (rýhování, vznik záro- 
dečných listů); také spora, z níž vzniká 
nový jedinec nepohlavní cestou. Toto 
Dvoření se zárodků n. spor přichází pou- 
ze u organismů jednobuněčných (Qa spo- 
rozoa). Bakteriologicky označují se tak 
rozlič. bakterie (Q^). 

Embryo (řec., zárodek), organismus 
ve vývoji, vzniklý z buňky vaječné 
vejce), u zvířat, pokud se nachází v oba- 
lech vaječných, embryonálních (c^) n. v 
obojích, u rostlin ve slupce. 

Embryo zvířecí. U ssavců včet- 
ně člověka nazývá se e. v pokročilém 
vývoji také foetus, plod. Vyživováno je 
bud žloutkem vejce (u ptáků) n. přímo 
tělem mateřským (u většiny ssavců). 
Proto se vyvinou na e. četných zvířat 
zvláštní embryonální ústroje (cx*), tak 
u vyšších obratlovců allantois (p!*)i 
sloužící k dýchání, výživě atd. Velké 
množství žloutku má silný vliv na vývoj 
ve vejci i na e. samotné (Q^ dějiny vý- 


voje). U veliké většiny ssavců včetně člo- 
věka žloutek sice chybí, ale první vývoj 
probíhá v základě zcela podobně jako 
u vajec plazů a ptáků, žloutkem bohatých. 
U většiny obratlovců odlučuje se žloutek 
jako žloutkový vak. Se zvi. způ- 
sobem výživy souvisí i zvláštnosti sou- 
stavy krevních cév, která se vyvinuje 
z části mimo vlastní tělo embrya. U vět- 
šiny ssavců má styk s krevním oběhem 
mateřského těla (oběh placentární). Em- 
bryonální vývoj (embryogenie) tvoří od- 
díl ontogenie (Q^ dějiny vývoje). Počíná 
rýhováním vejce, vznikem zárodečných 
listů a trvá velmi různě dlouho. U čet- 
ných nižších zvířat opouští zárodek vej- 
ce již ve velmi ranném stupni vývoje, 
takže je často třeba dodatečně ještě vel- 
mi značných změn (Q* metamorfosa). 
U většiny ssavců opouští e. vejce n. tělo 
mateřské ve stavu značně vyspělém. 
Z jedné buňky vaječné vzniká většinou 
jen jeden zárodek, velmi zřídka dva (lid- 
ská dvojčata) n. více (polyembryonie). 

Embryo lidské. Embryonální vý- 
voj člověka trvá od oplození až k porodu 
asi 40 týdnů a podobá se vývoji jiných 
ssavců. 

1. Embryonální obaly. Na po- 
čátku vývoje usadí se vajíčka pevně 
ve stěně děložní, která vytvoří kolem 



a.) embryo, b) zóna pellucida, o) amnioa, d) žlout- 
kový vak, e) allantois, f) pui>e6nl stopka, g) dutina 
amnlonálni. 

něho jakési pouzdro (mateř. embryon. 
obaly). Obal, který vajíčko původně obklo- 
poval (zóna pellucida), zmizí a jeho místo 
zaujmou buněčné embryon. obaly, které 
tvoří sám zárodek zatím vzniklý. Jsou 
dva: a) vnitřní (amnion, blána ovčí, 
přímo souvisící se zárodkem a zprvu 
pokrývající pouze jeho zední část, 
z počátku k ní ještě nepřiléhá, ale 


Embryo 


38 


Embryo 


víc a více se zvedá. Tím vznikne du- 
tina amniová, kt. na všech stranách e. 
přesahuje na jeho spodní stranu, takže 
je brzy odevšad obklopuje. Znenáhla 
plní se tekutinou tvořenou zárodkem a 
matkou (liquor amnii, voda plodová 
b) zevní obal (serosa) obklopuje celé e. 
i s vakem žloutkovým. Původně hladký, 
brzy vyhání klkovité výběžky na venek 
a do sliznice děložní, jež k němu pevné 
přiléhá; nyní se jmenuje blána klkatá 
(chorion). Útvar tímto způsobem z vejce 
vzniklý nazýváme vak plodový. Zároveň 
vyroste na e. ze stěny středního oddílu 
střeva na spodní straně váček, allantois, 
který rychle vzroste v hruškovitý vak 
na dlouhé stopce, rozšíří se po choriu a 
vsune se hluboko mezi toto a amnion. 
Také lidské e. má žloutkový vak, který 
s poČ. plodový vak vyplňuje téměř z po- 
lovice, ale svrašťuje se víc a více ve 
váček pupeční (Q^ vak žloutkový), spojený 
stopkou se střevem e. Kolem této stopky 
(průtok žloutkový) a stopky allantois 
vytvoří amnion pochvu, tvoříc tak s ni- 
mi pupečník. Tento je jediným místem, 
jímž e. volně plovoucí ve vodě plodové 
souvisí se svými obaly. V allantois 
vzniknou četné krevní cévy, spojené 
stopkou allantois s e. a vnikající do klků 
choria. Na odpovídajících místech dě- 
ložní stěny vytvoří se rovněž cévy, jejichž 
jemnou stěnou přijímá embryonální krev 
z mateřské krve potravu a kyslík a ne- 
potřebné produkty výměny látkové do ní 
odvádí. Chorion a stěna děložní jsou 
tímto způsobem spolu velmi těsně 
srostlé, představujíce tak koláč plodový 
či lůžko. 



Vývoj embrya; 

Capsella bursa pa-storis: 

a) — c) nositelé embryů v ncjmladSím stadiu vý- 
voje, (1) pokroěilcjSi stav s nositeli (l, 2). 

II. Tvar embrya a vznik ústro- 
jů. VI. měsíci: Nejranější období vý- 
voje jsou velmi málo známa, ježto se 
zřídka pozorují. Nalezen plodový vak 
12 — 13 dní starý, velký 5.5 mm, obsahu- 
jící e. dlouhé 2.2 mm, 15 — 18 dní starý 
plodový vak o průměru 13 mm choval 


povídají štěrbiny 



e. délky 4.4 mm. Na jeho břišní stra- 
ně bylo esovitě zahnuté srdce, vak žlout- 
kový, ještě dosti široce nasedající a al- 
lantois, zevnitř mícha a mozek, které 
vznikají velmi záhy z roury nervové 
(Qi dějiny vývoje), struna hřbetní (chor- 
da dorsalis), tvořící se jako buněčný 
pruh a prvotní obratle. Štěrbiny žaberní 
byly naznačeny. — Asi uprostřed čtvr- 
tého týdne je e. 11 — 13 mm dlouhé, ale 
silné ohnuté, takže hlava a zadní konec, 
opatřený ocáskem, jsou na břišní straně 
velmi blízko u sebe. Toto ohnutí je dvojí 
a ostré, téměř pravoúhlé (ohyb temenní 
a šíjní. Po obou stranách krku je po 
čtyřech štěrbinách a mezi nimi 4 žaberní 
oblouky, jež později mají vztahy k ústro- 
jím čelisti a jazylky, rovněž k uchu. 
Zevním štěrbinám žaberním přesně od- 
vznikající v hltanu. 
Na hlavě tvoří se 
již smyslové ústroje: 
oko, v němž již 
vznikla čočka, jam- 
ky čichové jako zá- 
klad nosu a ucho, 
které povstává z váč- 
ků sluchových. Z pří- 
datných střevních 
ústrojů tvoří se játra 
a slinivka břižní. Ve 
2. měsíci je e. asi 
35 mm dl. a hlava 
silně převládá. Ústa 
tvoří širokou štěrbi- 
nu, na spodině je 
jazykový hrbolek; u otvoru ušního jsou 
základy zevního ucha a obličej se vyvinu- 
je. Krk je velmi krátký, trupem prosvítají 
játra a srdce. Končetiny představují krát- 
ké pahýly s náznakem prstů. Ocásek je 
nejdelší v 5. a 6. týdnu. Prvotní obratle vy- 
tvořily zatím kolem struny hřbetní a mí- 
chy vazivovou pochvu (blánitou páteř); 
tato změní se na zač. 2. měsíce v chru- 
pavčitou a počne se přetvořovati v kost. 
Varlata a vaječníky rozeznají se od se- 
be teprve koncem 2. měsíce. Ve 3. měsí- 
ci odděluje se hlava stále zřetelněji od 
trupu, obličej nabývá v podstatě koneč- 
ného vzhledu a uložení jednotlivých čá- 
stí (čelo, nos, ústa a pod.). Horní a 
dolní končetiny člení se zřetelně ve své 
oddíly. Jako vychlípení předního oddílu 
střeva vznikají plíce, rozdělené později 
ve dva váčky. Játra velmi silně rostou, 
ale žlučník neobsahuje dosud žluči. Po- 
hlavní žlázy, ležící s poč. značně vysoko 
v břiše, sestupují dolů. Na zevních po- 
hlavních ústrojích lze teprve v tomto 
měsíci určiti pohlaví. Zevní tvar e. je 
nyní do té míry dokončený, že již ne- 


Semeno Viola Iricolor 

v podélném řezu 
embryem; 
a) korinek, 
b) dva kotyledony, 
c) endosperm. 


Embryo 


39 


Embryo 


dochází k podstatným změnám (o délce 
a váze tabulku). Ve 4, měs. pokrývá 

Lidský zárodek. 


Věk: 

Délka: 

Váha: 

4. 

týden 

11—13 mm 

— 

2. 

měsíc 

35 mm 

— 

3. 

}» 

6 — 7 cm 

asi 15 g 

4. 

)) 

10—12 cm 

loO g 

5. 

)) 

23 — 28 cm 

180—300 g 

6. 


25—32 cm 

700—1000 g 

7. 

a 

33 — 36 cm 

10—1-5 kg 

8. 

ff 

36—39 cm 

1-5 — 2 0 kg 

9. 

» 

40 — 42 cm 

2-5— 3 0 kg 

10. 


42 — 45 cm 

3 0—3-5 kg 


se hlava řídkým chmýřím a obličej na- 
bývá lidského výrazu. V 5. měs. pozbý- 
vá kůže průhlednosti a. pokrývá se zne- 
náhla sýrovitým mazem (vernix caseo- 
sa). Na hlavě a ostatním těle vyrůstají 
vlasy (chmýří), nehty zrohovatí. E. se 
v plodové vodě prvně pohybuje (nárazy 
hor. a dol. končetinami). V 6. měs. je 
hlava ještě nepoměrně veliká, žlučník, 
obsahuje již žluč. E., kt. vždy ještě plove 
volně v plodové vodě, může se teď živé 
naroditi, může dýchati a nějaký čas se 
pohybovati, ale přesto brzy hyne. V 7. 
měs. může se naroditi a někdy již zůstati 
na živu (předčasný porod). Varlata se- 
stoupí z břicha do šourku. Od 8. měs. 
jsou oční víčka otevřena, rohovka je prů- 
hledná, zornice rozevřená. V 9. n. 10. měs. 
zmizí chmýří a vlasy na hlavě se pro- 
dlouží. Kůže dosud červená má barvu 
běločervenavou a stále je kryta mazem. 

V rouře střevní je šmolka, v měchýři 
močovém moč. Počátkem 10. měs. na- 
stává za normálních okolností porod. 

V posledních měsících má e. při nor- 
málním těhotenství tuto polohu: brada 
je skloněna k prsům, nožky přitaženy 
koleny k břichu, paže buď zkříženy na 
prsou n, na ně přitlačeny, takže ruce 
jsou přiloženy k obličeji. Hlava je dole, 
směřujíc k hrdlu děložnímu. V dřívěj- 
ších měsících, pokud e. plove ve vodě, 
mění často svoji polohu. 

III. Oběh krevní. Soustava krev- 
ních cev vyznačuje se u e. tím, že oběh 
plicní je nahrazen oběhem placentárním 
(srv. dole) a že srdeční předsíně nejsou 
úplně odděleny. Srdce ve 2. měs. sestává 
ze 2 komor a pouze jedné předsíně; tato 
rozdělena je ve 3. měs. ve dva díly pře- 
pážkou s velikým otvorem (foramen ová- 
le). Zatím se utvořily hl. cévy a nyní 
pudí levá komora krev, jako po porodu, 
do srdečnice (aorty) a jejích větví. 
Z těchto probíhají tepny pupeční pu- 
pečníkem k lůžku (oběh placentární), 
kde se děje dýchání foetální, načež žíla 


pupeční odvádí okysličenou (tepennou) 
krev zase k e., kde se vylévá skoro úplně 
do jater a pouze v malém množství žil- 
ním průtokem Arantiovým (ductus veno- 
sus Arantii) přímo do dol. duté žíly, kam 



Podélný řez lidským embryem: 

Krevní obéh. 

DvA = Ducitus venosus Arantii. 

vtéká i žilní krev z vrátnice a jater. Tím 
proudí v dol. duté žíle krev tepenná i žil- 
ní (chudá kyslíkem) a vtéká do pravé 
předsíně, kam přichází i krev z hor. žíly 
duté. Odtud proudí smíšená krev jednak 
skrze foramen ovále do levé předsíně 
(a odtud do levé komory, čímž je oběh 
ukončen), jednak do pravé komory. Tato 
ji vypuzuje do plícnice a z této převážně 
přímo do srdečnice k plícím v malém 
množství, ježto tyto ještě nedýchají. 
U novorozenců nastává naprostý převrat: 
krevní proud pupečníkem náhle ustane 
a začne dýchání plícemi. Části pupečních 
tepen a žil, jež zůstaly v těle, změní se 
ve vazy, ductus Arantii zanikne a fora- 
men ovále se uzavře. 

IV. Nemoci e. Nejčastější jsou zrů- 
dy z poruch vývoje. Srůsty e. s am- 
niem může vzniknouti oddělení (ampu- 
tace) někt. končetiny. Z matčina těla mů- 
že na e. přejiti nakažlivina, na př. ne- 
štovičná n. příjičná, ale ne u všech na- 
kažlivých chorob, ježto koláč plodový 
(placenta) je jakýmsi filtrem, jímž cho- 
roboplodné zárodky neprocházejí. Na 
srdci e. mohou se vytvořiti chlopňové 
vady, nemoci mozku a míchy (vodnatel- 
nost mozku, rozštěp páteře); plod nebývá 
pak obyč. schopný života. 


Embryologie 


40 


Emerich I. 


Embryologie (rec,), dějiny vývoje. 

Embryonální, ještě nevyvinutý, 
embryo. 

Embryonální obaly, obklopující a chrá- 
nící zárodek (embryo), jsou vzácné u bez- 
obratlých (na pr. u hmyzu, štírů), ale 
velmi důležité pro plazy, ptáky a ssavce 
íamniota), zatím co rybám a obojživel- 
níkům (anamnia ) chybí. E. o. vytvořeny 
jsou na rozdíl od obalů vaječných (Q* 
vejce) buňkami zárodku. U ssavců mohou 
býti kromě nich vytvořeny ještě mateř- 
ské e. o., a to děložní sliznicí. Při ukon- 
čení embryonálního vývoje se odhodí a 
dalšího vzrůstu hotového tvora se ne- 
účastní (c\i ústroje embryonální). O e. o. 
u člověka embryo. 

Embryonální typy, vymřelí živočichové, 
jichž vzhled upomíná na vývojové stup- 
ně, především na embryonální tvary zví- 
řat dnes žijících. 

Embryonální ústroje (zárodečné ú., 
u ssavců také foetální ú.), ústroje (orgá- 
ny), které přicházejí pouze v životě 
embryonálním a neúčastní se skladby 
trvalého těla, na př. vak žloutkový, allan- 
tois, embryonální obaly (<\ a embryo). 

Embryotomie (řec.), porodnická ope- 
race, při níž je nutno, aby embryo, které 
je v příčné poloze (Q^ porod), bylo za 
účelem ukončení porodu rozkouskováno, 
ježto obrat na nohu není již možný. Vždy 
jde o plod, který již odumírá. Provádí se 
buď oddělení hlavičky od trupu (deka- 
pitace), neb otevření a vyprázdnění du- 
tiny hrudní n. břišní (eviscerace, exente- 
race). Žije-li ještě dítě, nahrazuje se dnes 
e. císařským řezem (íÍ). 

Emden, m. v prov. Ha- 
noverské (Něm.), 27.807 
ob., při ústí Emže; je to 
nejzáp. něm. mořský 
přístav, čtvrtý co do ve- 
likosti. Připomíná svý- 
mi průplavy a staro- 
bylými domy holand- 
ská města, má průmysl 
rybářský a stavbu lodí. 

Emden, malý německý 
křižník (3650 t, 24 uzlů, 

10 děl 10*5 cm), pod ve- 
lením freg. kap. Karla v. Můlera se na poč. 
svět. války vyznamenal bojem proti ob- 
chodu Dohody, potopiv v Indickém a Ti- 
chém oceáně asi 75.000 t dohodových 
lodí; kromě toho v přístave Pulo-Penan- 
gu u Malakky 28. X. 1914 ruský křižník 
Žeměny (3000 t, 8 děl 12 cm) a franc. 
torpédoborec Mousquet. Dne 9. XI. 1914 
byl u Kokosových ostrovů dopaden 
australským křižníkem Sidney a po ne- 
rovném boji (Sidney 8 děl 15 cm a rych- 


lost 26 uzlů) zničen a jeho zbylé mužstvo 
zajato; část posádky, jež dříve vysazena 
na břeh, aby zničila kabely a bezdrátO' 
vou stanici, zachránila se s řadovým po- 
ručíkem Múckem na škuneru Ayeše do 
Padangu, pak na uhelném parníku Coi- 
singu do Hodeidy, odkud pak po svízel- 
né pouti se probila Arábií do El Ulah na 
dráhu vedoucí do Cařihradu (23. V. 1915). 
— 7. I. 1925 spuštěn nový něm. křižník 
stejného jména (6000 tun, 8 děl 15 cm). — 
Lit.: H. v. Múcke: Emden (1915). 

emeí, pseud. Milana Friče. 

Emendace (lat.), zlepšení, opravení po- 
rušeného místa v rukopisu. 

Emendátoi, opravovatel, zlepšovatel; 
emendovati, opravovati, zlepšovati. 

Ementálský sýr, vyráběný ve švýc. kan- 
tonu bernském v údolí řeky Emmen 
(Emmen-thal) již od 15. století a požíva- 
jící světové pověsti. Původně zpracován 
v horských chatách pastevců, nyní již 
průmyslově. Používá se smíšeného ran- 
ního mléka se smetanou z předešlého 
dne, zahřeje se na 40® C, načež se přidá 
studené mléko večerní a nechá se vysýřiti 
(30 min. za 35® C). Pak se sýrovina roz- 
řízne, míchá a zahřívá se až na 56® C; 
potom se utvořené kuličky vylisují, spojí 
a dají vysušiti; ponechávají se pak zrání 
ve sklepích až ^ roku. Do obchodu při- 
chází v bochnících o váze 90 kg, průměru 
až 100 cm. Jest chuti velmi jemné a la- 
hodné, barvy jasně žluté s četnými t. zv. 
oky, o obsahuje mimo vodu 32% tuku, 
27% dusík, látek a 2% cukru mléčného. 

Emerici Jan, malíř, činný na Sloven- 
sku. R. 1521 s Janem Krausem maloval 
fresky na věži kostela sv. Egidia (sv. 
Krištof, Štěpán, Ladislav a Emerich) a 
ozdobil ciferník věžních hodin. 

Emerlcus od svátého Štěpána, český 
filosof a homiletický spisovatel; stal se 
karmelitánem, kazatelem u Panny Marie 
Vítězné v Praze, kde v polovině 18. věku 
zemřel. Vydal Schola sacra seu quaestio- 
nes praedicabiles in evangelia dominica- 
rum et festorum (1703), Philosophia tho- 
mistica juxta doctrinam collegii complu- 
tensis (1729), knížku o Pražském Jezulát- 
ku, Pražské veliké a malé . . . (Praha, 
1749). — Lit.: Jireček, Ruk. 1, 1875, 182. 

Emerich, pseudonym neznámého ně- 
meckého spisovatele, jehož spis do češti- 
ny přeložil Josef Koun, Slova rozloučení 
křesťanského otce k svému na veřejné 
školy se ubírajícímu synovi (Praha, 1830) 
a vydal Jan Hostivít Pospíšil. — Lit.: 
Doucha: Knih. Slovník 1865, 39. 

Emerich L, král uherský (1196— -1204), 
žil ve stálé neshodě se svým bratrem 
Ondřejem, kterému konečně byl donucen 




Emerich I. 


41 


Emigranti 


postoupit! značnou Část svojí říše. Vy- 
pravil se pak proti Srbům, svrhl za po- 
moci krále zetského Vlkana v Rašce 
Štěpána Nemanju a zval se od r. 1202 
srbským králem. 

Emerich II., syn sv. Štěpána, uh. krále 
a zeť sv. Kresimíra. 

Emerich Jan, malíř a sochař v Praze. 
Pobýval delší čas ve Zhorelci, kdež r. 1587 
ozdobil kazatelnu v kostele sv. Petra, 
t tamtéž 11. 2. 1606. 

Emerling Karel, český bohoslovec; pře- 
ložil do češtiny výbor modliteb pro žen- 
ské pohlaví, sepsaných Janem Nepomu- 
kem Marchalem, a vydal je pod názvem 
Svatá Maria, matko Boží, u Pána našeho 
Ježíše Krista oroduj za nás! (Brno, 1852). 
Lit.: Doucha, Knih. Slovník 1865, 134. 

Emerson Ralph Waldo (1803—1882), 
americký filosof, básník a zakladatel 
transcendentního hnutí. Jeho spisy hlá- 
sají duševní nezávislost, sebedůvěru, dů- 
ležitost lidské přirozenosti, velebnost ži- 
vota a jeho poslání. Styl Emersonův je 
prostý, epigramatický. Hlavní spisy: 
Man thinking (1837), Ethics (1838), Essays 
(1841, 1844), Representative men (1850), 
English traits (1856), The conduct of Life 
(1860), Society and solitude (1870), Letters 
and sociál aims (1876). Vydal také 2 svaz- 
ky básní (1846 a 1867). Do Češť. překlá- 
dali hlavně J. Váňa, J. Mrazík, Em. Leše- 
hrad, J, Pelcl (Essaye, Pokrok vzdělano- 
sti. Představitelé lidstva. Mravní veli- 
kost, Zdroje energie. Snahy a směry, 
Kultura a sebedůvěra a j.). 

Emetika, látky používané v lékařství 
ku zvracení. Náleží sem na př. dávivý 
vinný kámen, emetin, apomorfin a j. 

Emetin, C30H40N2O5, alkaloid, který 
tvoří podstatnou součást dávivého koře- 
ne (Radix Ipecacuanhae). Z rozemletého, 
tuku zbaveného kořene získá se vyluho- 
váním kyselinou solnou. V poslední době 
vyrábí se také synteticky. Tvoří bílý, pů- 
sobením světla poněkud nažloutlý prá- 
šek, ve vodě těžko, v organických roz- 
pustidlech snadno rozpustný, tající při 
74® C, alkalické reakce, jedovatý a půso- 
bící zvracení. S kyselinami tvoří soli ve 
vodě snadno rozpustné. Používá se v lé- 
kařství v dávkách 0 001 — 0 01 g. 

Emiase (řec.), vzletnost, výraznost. 

Emiaticky, s nadšením, vzletně, dů- 
razně (způsob řeči). 

Emiysem (řec.), nahromadění vzduchu 
v tkáních vně plic při zranění dýchacích 
ústrojů. — E. hnilobný, tvoření hnilob- 
ných plynů. Qa rozedma plic. 

Emfysem plicní, chorobné rozšíření 
plicních sklípků (vesikulární e., alveo- 
lární ektasie), častá plicní choroba, jejíž 


příčiny tkví mnohdy v chybné stavbě 
hrudního koše, hlavně však v dlouho- 
trvajících zánětech průdušek. Vážnou se 
choroba stává, až dýchací poruchy uka- 
zují na zmenšenou elasticitu plic, proje- 
vující se prodloužením výdechu, jenž se 
děje s námahou a později pískavě. Po- 
zději je stěžováno i vdechování, ježto ne- 
vydechnutý vzduch je ztěžuje. Často do- 
provázejí chorobu znaky zánětu velkých 
a malých průdušek. Pokračující choroba 
způsobuje překážky krevnímu oběhu a 
zvětšení pravé, pak i levé srdeční komo- 
ry. Léčí se, není-li pokročilá, gymnasti- 
kou dechu. Některá povolání (řečník, 
zpěvák, trubač) ji mohou přivoditi, vedle 
toho stáří. 

Emfytense (z řec.), v římském právu 
dědičné a zcizitelné věcné právo k cizímu 
pozemku, jež poskytuje emfyteutovi prá- 
vo pozemek zužitkovat! po zapravení ur- 
čité činže (kanón). Podobný byl dědičný 
pacht (Ojí) obč. zák. 

Emig Karel (* 1810 v Černici u Kláš- 
terce), stavitel na Vyšehradě. 

Emigrace, vystěhovalectví (Qi). E. bí- 
lých krvinek do tkáně, zvláště při vzní- 
cení (Qi diapedesie). 

Emigrační a kolonisační ústav při 
Masarykově Akademii Práce, zřízený 
r. 1924. Má za účel organisovati naše vy- 
stěhovalectví a podporovat! naši emi- 
graci v cizině. Vydává časopis Csl. 
Emigrace. 

Emigranti, 1. čeští, vystěhovale!, kteří 
opustili vlast pro pronásledování své 
víry. Již r. 1548 mandát proti Jednotě 
bratrské vyd. Ferd. I. pro účast Jednoty 
na odboji za t. zv. Ps» války šmalkaldské 
způsobil, že značná část odešla hl. do 
Polska. Druhý, daleko silnější proud vy- 
stěhovalecký následoval za války třiceti- 
leté (1618—1648), kdy odešla asi V4 až ‘/t 
měšťan, a šlecht, rodin. Též poddaní 
opouštěli půdu, ovšem tajně, i ještě 
v 18. stol. Uchylovali se hl. do Saska a 
Braniborska, Čeští bratří opět do Polska 
a zčásti na Slovensko. Po převratu se 
část rodin potomků jejich vrátila. Byla 
jim dána půda ze zabraných statků. — 
2. E. francouzští stěhovali se ze země hl. 
po zrušení Qa ediktu nantského. Byli 
živlem zámožným a vzdělaným, takže 
pro novou vlast, jíž se stala Anglie a hl. 
Braniborsko, znamenali znamenitý pří- 
růstek. V Braniborsku zvelebili zejm. ze- 
mědělství. Nová emigrace následovala 
na poč. Ga Velké revoluce (1789), hl. du- 
chovenstvo a šlechta. Střediskem se jim 
stalo Porýní. — 3. E. maďarští, účastníci 
boje proti Habsburkům v 1. 1848 — 1849. Po 


Emigranti 


42 


Eminowicz 


zlomení odporu s ruskou pomocí odešlo 
mnoho revolucionářů v čele s Ludv, 
Košutem do Turecka. — 4. E. polští, po 
nezdařených povstáních r. 1831 a 1863 
usedlí hl. v Paříži a ve Švýcarsku. — 
5. E. ruští, odešli po vítězství bolševiků 
(1917). Silný proud jejich, složený ze 
všech vrstev národa, se odhaduje na 
5 mil. duší. Žijí rozptýleni, nejv. střediska 
jsou v Evropě: Berlín, Paříž a Praha. 
Mnoho též v Americe. 

Emil (z lat., Aemilius, „horlivý"), 
křestní jméno; ženský tvar Emilie. 

Émile, název proslulého výchovného 
díla J, J. Rousseaua (Q*), vyd. r. 1762, 
přelož, do č. R. Brejchou. 

Emilia, území v stř. Itálii, zabírá pro- 
vincie Modenu, Parmu, Piacenzi, Reggio 
neir Emilia a Romagnu (Ferrara, Bo- 
logna, Ravenna, Forli), 22.117 km^ se 
3,077.113 ob. (1921), většinou nížinaté, jen 
na jihových. předhoří Apennin úrodné 
území, nazvané podle Aemilia Via (P^). 
Bližší Ovi Itálie (provincie). 

Emilian, elgersburská kamenina, bílá, 
nažloutlá nebo namodralá, neprůsvitná, 
byla vynalezena Drosem; vyrábí se od r. 
1898 v elgersburské továrně na porculán. 

Emin (arab., vlastně amin, „věrný"), 
mužské jméno arabské a turecké. Turci 
používají toho slova též jako titulu pro 
dozorce, intendanty, na př. Šér-Emin, 
městský prefekt cařihradský. 

Emin Bej, Mehmed (* 1869), turecký 
lyrik, hl. spis. Túrkdže šírler (1897) a 
Túrk sasy (1911); autor turecké národ, 
hymny. 

Emin Fedor Alexandrovič (1735 — 1770), 
ruský spisovatel, rodem Polák, dostal se 
do Turecka, přijal islám a vstoupil do 
řad janičářů, posléze stal se prof. v rus. 
kad. sboru. Z jeho děl dlužno vzpome- 
nout!: Nepostojannaja Fortuna (1766) a 
Istoria Rossiji. 

Emin Nikolajevič Fedorovič (* 1814), 
rus. spisovatel a básník. 

Eminence, titul kardinálů, který jim 
udělil papež Urban VIII., chtěje tak vy- 
značit! jejich vysokou politickou hod- 
nost, jaká jim přísluší bezprostředně po 
vladařích. 

Eminentní (lat.), vynikající, výborný. 

Eminescu Michal (1850 — 1889), rum. 
básník a myslitel, studoval ve Vídni a 
Berlíně filosofii, byl pak bibliotekářem 
a novinářem. V 33 letech zešílel. Ve svých 
novinových Článcích ukazoval svému ná- 
rodu cestu, kterou se má bráti na dráze 
politické: Scrieri politice ?i literare 

(1905). Přeložil Kanta a psal menší filo- 


sofické studie. Největší význam mají jeho 
básně, které zřejmě působily na mladší 
generaci. 

Emmingei Erich (* 25. 6. 1880 v Eich- 
státu), něm. politik, rada vrchního zem. 
soudu v Mnichově. V letech 1913—18 byl 
poslancem za střed, od r. 1920 členem ná- 
rodní bavor. strany na říšské radě, 
V prvním Marxově kabinetě byl od 
list. 1923 do dubna 1924 ministrem spra- 
vedlnosti, provedl po něm pojmenová- 
vanou justiční reformu. 

Emingei Josef (‘ 1804 v Matzenu v Dol. 
Rakousích), zpěvák Stavovského divadla 
v Praze. 

Emingerová Helena (* 1852), čes. ma- 
lířka, žačka Javůrkova, studovala v Mni- 
chově a Paříži. Hlavní práce: Podobizna 
malíře Javůrka (maj. Nár, musea), obráz- 
ková kniha Příroda o děti (r. 1904 pod 
pseud. Holarová), hlavně však oblíbené 
jsou její podobizny dětské. S oblibou pě- 
stuje i pastel. 

Emingerová Katynka (Katuše) (* 1859 
v Praze), česká pracovnice hudebně-pe- 
dagogická, pianistka a skladatelka. Stu- 
dovala v Praze, skladbu u Zdeňka Fi- 
bicha, klavír u Karla ze Slavkovských; 
své hudební vzdělání prohloubila a do- 
končila v Berlíně. Roku 1900, po úspěš- 
ném absolvování státní zkoušky z hudby, 
byla jmenována profesorkou na utrakvi- 
stické konservatoři a od převratu působí 
dodnes na pražské státní konservatoři 
hudby. Vedle činnosti pedagogické a 
skladatelské (vydala: Tarantellu pro kla- 
vír, Drážďany, 1882; Písně pro vyšší hlas 
s průvodem klavíru, Praha, 1892; Čtyry 
čtverozpěvy pro ženské hlasy, Praha, 
1901; různé písně, hlavně v hudebním 
časopise „Dalibor"; Polku melancho- 
lickou v hudební příloze „Zlaté Prahy", 
atd.). Rozvinula též horečnou činnost hu- 
debně-kulturní, a v nesčetných koncer- 
tech, přednáškách (v Praze a po nejrůz- 
nějších končinách Čech a Moravy) i ve 
Článcích publicistických (psala do Nár. 
Politiky, Nár, Listů, Zlaté Prahy, Dali- 
bora, Hudební Revue a Ženského Světa), 
věnovala se především propagaci své nej- 
krásnější umělecké lásky, Mozarta, a 
kromě toho Chopina, Smetany a Dvo- 
řáka. Vydala také (u Barvitia) klavírní 
skladby starých českých mistrů: Duška, 
Myslivečka, Vaňhala, Bendy, Koželuha, 
Dusíka, Tomáška a Voříška, ve vzorné 
redakci. Všem výše jmenovaným oborům 
svého hudebně-kulturního působení zů- 
stává stále věrna, se stejnou láskou a 
nadšením. 

Eminowicz Ludwik (* 1881), pol. spiso- 
vatel. Sp.: Noc listopadowa St. Wyspian- 


Eminowicz 


43 


Emler Jos. 


skiego (1909), Poemat (1906). Nejlepší své 
práce otiskoval v Chimerze, Museionu, 
Krytyce. 

Eminowicz Roman (pseud. Jan Fer- 
sten), nadaný poeta polský, předčasně 
zemřelý (1920). 

Emin Paša, vlastně Eduard Schnitzer 
C 29. 3. 1840, zavražděn 20. 10. 1892 v Afri- 
ce), afr. cestovatel, od 1864 v Turecku 
(jako lékař), 1876 byl Gordonem pašou 
jmenován jako Emin Efendi vládním lé- 
kařem. Od 1878 byl guvernérem rovní- 
kové provincie, 1883 byl odříznut od světa 
povstáním Mahdiho. Cestoval se Stan- 
leyem, od 1890 byl v něm. službách. Při 
pokusech proniknout! na pobř. kame- 
runské byl na rozkaz sultána z Kibonge 
zavražděn. — Lit.: Symons: E. P., the 
governor of Equatorie (1928). 

Emil (arab. amir), kníže, panovník, na 
arab. východě a v sev. Africe titul všech 
neodvislých náčelníků. V Turecku též 
součást označení hodnosti, na př. E. 
Achor, nejvyšší podkoní. Sami kalifové 
si přikládali titul E., na př. E. al-Mumi- 
nin, kníže věřících. Panovník osmanů 
vyměnil si r. 1473 titul E. za „sultán“. 
Peršané zkrátili toto slovo na Mir, z če- 
hož povtalo pak slovo mirza, princ, syn 
knížecí. 

Emirát, panství a území některého 
emira. 

Emisař (franc. émissaire), tajný posel, 
vyslanec. 

Emise (z lat., vyslání, vydání), 1. v ná- 
rodohospodářství: e. cenných papírů, 

jako bankovek, obligací, akcií atd. užívá 
se zvi. pro takovou formu opatření kapi- 
tálu, při níž se ten, jenž potřebuje kapi- 
tálu, buď přímo obrací na ty, kt. dodá- 
vají peníze, anebo používá součinnosti 
jedné nebo více bank (konsorcium). 
V tomto případě mohou banky vystupo- 
vat! a) jen jako místa, kde se upisuje, 
b) mohou provésti tento odbyt za pro- 
visi, nebo c) převádějí cenné papíry na 
svůj vlastní účet; při tom si může banka 
vyhraditi, že převezme určitou část te- 
prve později. — • Emitent, kdo emituje 
(vydává) papíry. Emisní banka, banka, 
jež převzala cen. pap. a nabízí je k veřej- 
nému úpisu, příp. prodává je (zabývá se 
emisními obchody). Emisní kurs, cenp,, 
za niž jsou papíry prodávány. — 2. Ve 
fysice: vyzařování elektronů z rozžhave- 
ného drátu katodových rour, světlo. 

Emisní daň, daň z obchodu s cen- 
nými papíry. 

Emisní obchody, obchody bank při 
zprostředkování koupě nebo prodeje 
státních půjček, cenných papírů a stát- 
ních rent. Banka buď obstará inserci a 


prodej na účet státu, nemá při tom žád- 
ného risika a obdrží provisi, nebo přijme 
cenný papír za určitý pevný kurs a pak 
se jej sama snaží (vhodnou inserci, na 
burse) rozprodati, ovšem za ceny vyšší. 
Má sice možnost výdělku, ale při tom 
má i risiko ztráty, že by buď neprodala 
všechny papíry, nebo se ztrátou. E-í o-y 
pravidelně neprovádí jedna banka, nýbrž 
bankovní konsorcium. 

Emisní teorie (emanační teorie), 
světlo. 

Emissa manu (lat.), rukoudáním. 

Emitovati (z lat.), vysílat!, rozšiřovat!, 
cenné papíry dávati do oběhu, emise. 

Emler Jan (* 1. 7. 1877 jako syn děje- 
pisce Josefa E. v Praze), do převratu uni- 
versitní bibliotekář v Praze, od r. 1919 
ředitel knihovny university Komenského 
v Bratislavě, Čestný doktor fil. fak. bra- 
tislavské university, významný propagá- 
tor přírodních a uměleckých památek, 
zakladatel hnutí Za starou Prahu. Redi- 
goval Krásu našeho domova, knihovnu 
Duch a svět a vydal Průvodce po Praze 
(1912) a aktovku 1795 (1921). Universitní 
knihovně v Bratislavě zachránil na ti- 
síce svazků slov. knih, 

Emler Josef (* 10. 1. 1836 v Libáni nad 
Bystřicí na Jičínsku, 1 10. 2. 1899 v Praze), 
český historik; vy- 
studoval gymnasium 
v Jičíně, universitu 
ve Vídni, kde absol- 
voval i tJstav pro 
rakouský dějezpyt a 

1860 promován na 
doktora filosofie, 

1861 suplent české 
reálky v Praze, 1862 
adjunkt zem. archi- 
vu, 1864 adjunkt ar- 
chivu m. Prahy, kde 
se po smrti Erbe- 
nově stal 1871 archivářem, 1872 docent, 
1879 mimoř. a 1887 řádný profesor pomoc- 
ných věd historických při Karlově univer- 
sitě, 1892 řádný člen Čes. Akademie. Byl 
jedním z nejvýznamnějších kulturních 
pracovníků českých, 1861 člen redakce 
Riegrova Slovníku naučného, v níž pra- 
coval od 1864, napsav řadu hesel děje- 
pisných, 1862 redaktor Památek archeo- 
logických a místopisných až do 1863, 
v nichž vedle studií uložil četné po- 
sudky o dílech vědeckých, a referoval 
o schůzích sboru archeologického (Pam. 
arch. 1862 až 1871), 1864 řádný člen Král. 
Čes. Společnosti Nauk, 1866 jednatel 
Spolku historického v Praze až do 1887, 
podával Zprávy o činnosti do Čas. Čes. 
Musea (1867—1883) a do Pam. arch. 



Josef Emler. 


Emler Jos. 


44 


Emler Jos. 


(1870—1877), 1871 redaktor Čas. Čes. Mu- 
sea, který řídil až do 1890, současně po- 
kladník Svatoboru (1871—1881), 1877 jed- 
natel Společnosti Musea král. českého až 
do 1893, podávající podrobné zprávy 

0 činnosti (ČČM. 1878—1893), jakož i Zprá- 
vu o přípravných pracích k stavbě no- 
vého domu musejního (ČČM., 1885), 1879 
redaktor knihovny Dějepis všeobecný 
(Otto, do 1899), 1882 ředitel historického 
semináře při Karlově universitě, 1885 
spolupracovník Ottova Slovníku naučné- 
ho, 1888 tajemník Král. Čes. Spol. Nauk, 
podávající Zprávy o stavu a činnosti 
(Výroční zprávy Společnosti od 1890). Byl 
vychovatelem starší generace českých 
historiků, jimž otevřel první školu vě- 
deckého badání již 1864, kdy stal se 
adjunktem městského archivu, tím spíše 
pak jako docent a profesor university, 
kde zřídil vědecký seminář. Jako učenec 
je dosud naším největším vydavatelem 
pramenů historie české, pracujícím ve 
všech oborech ediční oblasti. Prvotiny 
své uložil v statích Riegrova Slovníku 
naučného (od 1861) a v posudcích lite- 
rárních Památek archeologických (od 
1862), ale již od dob svého studia ve 
Vídni badal v archivech za účelem se- 
znání důležitých listin, jimž je věnována 

1 první vědecká jeho stát O výsledcích 
diplomatického výzkumu některých li- 
stin Konráda II. (Věstník KČSN. 1862), 
jakož i první knižní edice Dekrety Jed- 
noty Bratrské (Praha, 1865), po nichž ná- 
sledovaly studie o dílnách na listiny. 
O kanceláři krále Václava II. (Věstník 
KČSN., 1876) a Die Kanzlei der bdhmi- 
schen Konige Přemysl Ottokars II. und 
Wenzels II. (Praha, 1878), načež se vě- 
noval jednak studiu domácích archivů 
(Pam. arch. 1877), jednak teoretickému 
řešení otázky O potřebě vydati diploma- 
tář český (ČČM., 1877), opisoval a vydá- 
val nejen listiny české (Archiv český, 
1887 a 1888), ale i cizí, pokud měly k české 
historii vztah, jako Dvě české listiny 
z Capestrana z r. 1454 (ČČM., 1887), vydal 
celý Diplomatář kláštera Augustiniánů 
v Roudnici (Věstník KČSN., 1893) a Li- 
stiny archivu někdy Olešnického (Archiv 
český, 1895). Samostatným oborem li- 
stinných pramenů byly desky zemské, 
jež zpracoval v statích O zbytcích desk 
zemských v r. 1541 pohořelých (Pojedná- 
ní KČSN., 1867) a Uiber die áltesten 
Uiberreste eines Citationsquaterns der 
bohm. Landtafel (Věstník KČSN., 1867), 
knižně pak Nejstarší zbytky desk zem- 
ských půhonných (Praha, 1868), Pozů- 
statky desk zemských král. českého (dva 
díly, Praha, 1870 a 1872), stati Uiber die 


Hoflehntafel des Konigreich Bohmen 
(Věstník KČSN., 1870), O zřízení starých 
desk zemských (ČČM., 1870) a Něco 

0 deskách dvorských (Právník, 1870). 
Stejnou péči věnoval výtahům z listin, 
vydav tři svazky Regesta diplomatica 
(Praha, 1882, 1890 a 1892), obsahujících 
výtahy z desíti tisíc listin a Zlomek re- 
gister zápisů markrabství Moravského 
(Archiv český, 1887). Rada nekrologií 
klášterů v Praze, Ostrově, Nových Be- 
nátkách, Doksanech, Krumlově a ve 
Zlaté Koruně (Věstník KČSN., 1878— 
1888), urbářů, z nichž Deset urbářů čes. 
z doby před válkami husitskými (Praha, 
1881), vydal knižně a Zlomek urbáře 
kláštera Hradišťského jako stať (Pojed- 
nání KČSN., 1884), inventářů (1888), pa- 
mětí městských (1894) doplňují poklad 
vydaných listin. V oboru městského 
práva vydal řadu drobných studii v Pam. 
arch.. Věstníku KČSN., v Květech a 
v Právníku (1866 — 1873), všímal si cechů 

1 bernictví, městského vojenství i soud- 
nictví. Církevní právo obohatil materiá- 
lem, obsaženým v pěti svazcích Libri 
confirmationum (Praha 1874 — 1889). Vy- 
cházeje z potřeby vydati co nejrozmani- 
tější prameny pro dějiny českého národa, 
obohatil při tom i literární dějepis mě- 
rou svrchovanou. K posudkům v Pam. 
arch. (1862 — 1864) a k 313 recensím v Čas. 
Čes. Musea (1871 — 1894) lze přičísli stať 
o Antonínu KoniáŠovi (Pam. arch., 1866), 
životopis Karel Jaromír Erben (Praha, 
1871), Palacký a české dějepisectví 
(Osvěta, 1871), Zápisky Jana Jungmanna 
(ČČM., 1871), podle Wattenbacha zpraco- 
vanou stať O písemnictví středního věku 
(Pam. arch., 1872), stěžejní soubor pěti 
svazků Pramenů dějin českých (iPraha, 
1873 — 1893), obsahujících edice pramenů 
stejně hodnotných pro dějiny jako lite- 
raturu, důležitou Rukověť chronologie 
křesťanské zvláště české (Praha, 1876), 
pomůcku to pro archiváře, dějepisce, 
kněze, soudce i advokáty v podobě kalen- 
dáře na léta od 890 do 2000 po Kr.; stať 
O rukopise vratislavském s něm. překla- 
dem kroniky Pulkavovy (Věstník KČSN., 
1877), O kronikáři Jindřichu z Heimburku 
(1878), knižní edici Spisové císaře Karla 
IV. (Praha, 1878), Listy Palackého Pur- 
kyňovi (ČČM., 1880), Zpráva o lučebním 
prozkoumání rasur musejních zlomků 
Alexandreidy (ČČM., 1881), Listy Jung- 
manna k Markovi (ČČM., 1881 — 1886), 
Smlouva o napsání bible České z r. 1416 
(ČČM., 1882), Zpráva o chemickém ohle- 
dání rukopisů musejních (ČČM., 1887), 
Listy českých spisovatelů Markovi (ČČM., 
1887), Kniha starého pána z Rožmberka 


Emler Jos. 


45 


Empecinado 


(ČCM., 1887), Listy Marka k Jungman- 
novi (CCM., 1888—1892), nekrology v Pam. 
arch., feuilletony v Politik a v Národních 
Listech. — Lit: Jan Emler, CCM., 1895. 
Nekrolog, Lit Listy, 1899, 151. Vévoda, 
Náš Domov, 1900, 169. (Podlaha, Bibl. 
2176. Goll, CCM., 1899, 67. 

Emma též Hemma (1005 — 1006) choť 
čes. knížete Boleslava II. 

Emma (Imma), podle pověsti ze 12. 
stol. dcera Karla Vel., tajná manželka 
dějepisce Einhorda. 

Emma Vilemína Teréza (* 1858), krá- 
lovna>matka v Nizozemsku, od 1879 choť 
nizozemsk. krále Viléma III., po jeho 
smrti (1890) regentka za svoji dceru 
Vilemínu až do r. 1898. 

Emmanuel Josef (* 18. 3. 1804 ve Vrbo- 
vém, t 8. 5. 1890 v Košeci), nábož, spiso- 
vatel -slov., řím.-kat. děkan v Košeci 
Svými články a besídkami vyplňoval po 
léta katolické časopisy a vydal 6 knih 
obsahu náboženského. 

Emmanuel, správně Immanuel, hebrej- 
ský výraz, značící „Bůh je s námi“. 

Emmans, také Ammaus, městečko 
v Palestině nedaleko Jerusaléma, známé 
tím, že podle Lukáše 24, 13, zde se zjevil 
Kristus po zmrtvýchvstání dvěma učed- 
níkům do E. jdoucím. 

Emmeleia (řec.), vážný tanec řecké 
tragedie, Q* chór. 

Emmentálské (Lucernské) Alpy, sev. 
pás Bernských Alp, mezi Aarou a 
Reussou. 

Emmentálský sýr, ementálský sýr. 

Emmer František (* 1822 ve Volenicích, 
t 1894 tamtéž), český homiletik; 1845 vy- 
svěcen v C. Budějovicích, farářoval v ro- 
dišti; otiskoval kázání v Posvátné kaza- 
telně (od 1892), založil v Janově u Sobě- 
slavě 1849 lidovou knihovnu. Lit.: Svě- 
tozor 1870, 13. 

Emmeram, svátý, česky zvaný Jimram, 
domnělý patron české země, misionář 
bavorský, umučený 715 nedaleko Mni- 
chova a pochovaný v Režně. Ve staroslo- 
věnské legendě o sv. Václavu (950) čte se, 
že vévoda slavil svátek sv. Emmerama, 
který byl tehdy v Cechách uctíván, ale 
omylem písaře zaměňován byl později 
se sv. Vítem, jemuž byl zasvěcen kostel, 
založený v Praze sv. Václavem. Emme- 
ramu zasvěcen byl však chrám v Nitře, 
postavený kolem roku 830. — Lit.: Hecht, 
Homiliar des Bischofs von Prag, Praha, 
1863, 50. Kalousek, Obrana knížete 

Václava svátého, 1901, 139. 

Emmerlch, město v Něm., 13.929 ob., na 
Rýně, blízko hol. hranice; výroba čoko- 
lády, cukrovinek, likérů. 


Emmerlch Pater, vlastně. Jan Antonín 
Sennel (* 1622 v Komárně, t 1685 ve 
Vídni), kazatel svatovítský; studoval 
v Ingolstadtě, kde 1644 vstoupil do řádu 
kapucínů, misijní kazatel v Dolních Ra- 
kousích, 1655 kazatel u sv. Víta v Praze, 
1662 kazatel ve Vídni, kde 1680 stal se 
biskupem, vlivným rádcem císaře Leo- 
polda I. Neohroženým tepáním nešvárů 
při dvoře královském i u šlechty získal 
si obliby pražského lidu. — Lit.: Svátek: 
Vladaření Leopolda I., Praha, 1894. 

Emmerichová Anna Kateřina (1774— 
1824), jeptiška, žila 1803—1811 v klášteře 
důlmenském, kde každý pátek krvácela 
a dovedla ve vytržení líčiti podrobnosti 
ze života P. Marie, jež zaznamenal Cl. 
Brentano (přel. M. Fencl, 1912, 1929). 

Emmet Robert (1778 — 1803), irský na- 
cionalista, nadšený bojovník za osvobo- 
zení Irska; způsobil v Dublině povstání, 
při němž vrchní soudce Irska, lord Kil- 
marden, byl zavražděn. 

Emmich Otto v. (1848 — 1915), pruský 
generál, dobyl 1914 Lutychu a zúčastnil 
se 1915 bitvy u Gorlice. 

Emmius Ubbo (1547 — 1629), nizozemský 
dějezpytec, prof, v Groningách; hl. sp.: 
Rerum Frisicarum historiae decades 
(1596 — 1616), první krit. dějiny Frj^ska. 

Emmundace, v lékárnictví značí čin- 
nost, jíž se rostlin, neb živočiš. medika- 
mentům odnímají jisté látky, jejich léči- 
vosti překážející, aneb ji poškozující. 

Emoce (lat.), vzrušení, hnutí mysli. 

Emodin, 4-, 5-, 7-trioxy-2-methylantra- 
chinon CHa . C14H4O2 . (OH)6, přichází 
v kořenu rebarbory a v kůře kaskarové 
a krušinové. Tvoří oranžově červené 
jehličky, tající při 250® C, rozpustné Čer- 
venou barvou v alkoholu, éteru, led. ky- 
selině octové, jakož i v alkalických roz- 
tocích. Vyrábí se extrakcí kořene čínské 
rebarbory lihem. Slouží jako projímadlo 
v dávkách 0'1 g. 

E-Moll, tolik co E s malou terč. Akord 
E-Moll: e g h. 

Emollientia, léky, jimiž postižená mí- 
sta lidské tkáně se změkčují a povolněj- 
šími činí, čehož se docílí naprostým kli- 
dem, vlhkými teplými obklady, jinými 
tukovými neb olejnatými prostředky, po- 
užívanými buď vtíráním neb mastmi, 
vlažnými lázněmi neb obklady. 

Emolnment (lat.), výhoda, prospěch, 
užitek, též vedlejší příjem. 

Emona Lublaň. 

Empaistika (z řeck.), připevňování ko- 
vových ozdob. 

Empecinado Juan Martin Diaz el 
(1775 — 1826), hl. hrdina špaň. revoluce 
v r. 1820. R. 1825 po restauraci popraven- 


Empedoklés 


46 


Emscherská studně 


Empedoklés (kolem 483—424 pr. Kr.), 
řetíký filosof iz Aikraganiu; táhl j-ako pro- 
rok a bůh Sicílií, což odůvodňoval svou 
naukou o stěhování duší. Z jeho prací 
zachovaly se nám jen fragmenty veršů' 
(didaktické básně O přírodě a Píseň o 
trestu). Podstata světového vývoje pozů- 
stává podle jeho učení ve směšování čtyř 
elementů (prvků) ohně, vzduchu, vody a 
země, jež jsou brzy spory od sebe oddě- 
lovány, brzy zase láskou sjednocovány. 

Empereni (franc., áprer), císař. 

Empetrum šícha. 

Empidae, druh much zvaných také 
kroužilky (Orthohapha) ; těchto much vy- 
skytuje se u nás veliké množství druhů 
a zejména poletují nad potoky, křovím a 
stromy; jsou dosti dravé. 

Empire (ampir), říše, císařství, zvi. 
franc. za Napoléona I. (le premier E.) 
a Napoléona III. (le second E.); le 
Bas-E., východořímská říše ve své po- 
slední době (od 476 po Kr.), le Haut-E., 
římské cis. ve své první fási (až 476); 
le Saint-E., Svatá římská říše něm. ná- 
roda. — V umění, empirový sloh. 

Empire Day (angl., empair de, říšský 
den), 24. květen, den narození královny 
Viktorie, zavedený od 1902 za školní svá- 
tek ve Velké Britanii a koloniích. 

Empirický, zkušenostní. 

Empiriokriticismus, filosofie skuteč- 
nosti, založ Avenariem a Machem. 

Empirismus (řeck.), filosof, způsob my- 
šlení, jenž připouští pouze zkušenost za 
jediný pramen poznání. — V psycholog.: 
teorie, podle níž nespočívá naše prosto- 
rové cítění na vrozených vlastnostech 
příslušných smyslových orgánů, nýbrž 
výhradně na zkušenosti. 

Empirista, přívrženec empirismu (Q,i). 

Empirový sloh, uměl. isloh franc., 
jenž se vyvinul za cis. Napoléona I., na- 
vazuje na klasicismus římské doby cis. 

Emplastrum, náplast, lékárnický pří- 
pravek, sestávající z podkladu z olejna- 
tého olova, tuku, oleje, vosku, prysky- 
řice a terpentinu. 

Emplektit, nerost, směs sirníků mě- 
di a vizmutu (CusS . BÍ2S3), složením po- 
dobá se wittichenitu (c^) ; nachází se v cí- 
nově bílých, stébelnatých agregátech a 
v jehlicovitých, kosočtverečných krysta- 
lech u Schwarzenberku v Saském rudo- 
hoří a Freudenstadtu v Schwarzwaldě. 
t = 2, sp. v. — 610. 

Emplekton (řec.), zdrvo, (používané 
již í^ímany, jehož viditelné strany sklá- 
dají se z přitesaných kamenů, vnitřek 
zdi však byl jen hrubě omítnut. 


Empoli, město v ital. pro v, Florencii, 
7611 ob., jako obec 21.623 ob., na dráze 
Florencie^Pisa, výroba slaměných klo- 
bouků. 

Empora, bývalo to vyvýšené místo 
v kostelích, pravidelně v postranní lodi 
chrámové, na pilířích spočívající; po- 
zději z těchto empor vyvinuly se gale- 
rie neb kruchty. 

Emporiae, ve starověku přístav v se- 
verozápad. Hispanii, kolonie Joniů; dnes 
San Martin de Ampurias. Tam přistál 
218 př. Kr. Scipio, aby dobyl Španělska 
na Karthagiňanech. 

Emporium (řecký), tržiště, obchodní 
středisko. 

Empotement, rohové zakončení pat- 
ky ať již byzantských, románských neb 
gotických sloupů; mívá nejčastěji formu 
trojlistu. Názvu tohoto užívá se však ta- 
ké v malířství k označení silnějšího na- 
nášení barvy. 

Emptio (lat., koupě), označení právního 
jednání v římském právu toho druhu, 
jaž později označováno jménem trhová 
smlouva. 

Empyema (řec.), nahromadění hnisa- 
vého výměšku v dutinách těla (o^ hnis), 
na př. v dut. pohrudniční, jak se často 
děje po zánětech plic, chřipce atd. Léčení 
spočívá ve vyprázdnění hnisu nabodnu- 
tím (punkcí) n. častěji operativním ote- 
vřením dutiny hrudní po předchozím od- 
stranění části žebra. 

Empyreum (řec.), nejhořejší ohnivé 
n. světelné nebe, tak zvi. u Danteho; od- 
tud empyreický, nebeský, zářivý. 

Empyreuma (řec.) přičmoudlv zápach 
n. chuť; empyreumatický, přičmoudlý. 

Empyrin, empirin jest v Anglii použí- 
vaný název pro acetylosalicylovou kyse- 
linu (aspirin). 

Empyroform, šedohnědý prášek, zisk. 
účinkem formaldehydu na debet z buk. 
dřeva; používá se ho jako prostředku 
utišujícího svědění i vysušujícího a to 
v mastech i sypacích prášcích. 

Ems Emže. 

Emser Hieronymus (1478 — 
1527), odpůrce reformace, ta- 
jemník vévody Jiéího Saské- 
ho; psal prudké spisy proti 
Lutherovi. Lit.: G. Kawerau, 
H. E. (1898). 

Emscherská studně, zaříze- 
ní k čištění odpadových vod; 
zachycené bahno klouže po 
šikmých plochách do jímky, 
kde redukčními pochody po- 
Emscherská zbývá objemu, což je důležité 
studné. pro odvoz. 



Emu 


47 


Enanthon 


Emu (Dromaeus Vieill.), patří do 
čeledě kasuarů (Casuaridae). Jsou to ve- 
licí, pštrosům podobní a příbuzní ptáci, 
žijící v Austrálii. Mají široký, plochý zo- 
bák, hlava je kryta krátkým vlasovitým 
peřím, strany hlavy a krku bývají holé, 
nebo jen prachovým peřím pokryté, 
spodní část krku nese hřívovité peří. 



Emu. 


Emu jednobarvý (Dromaeus novae hol- 
landiae), téměř 2 m vysoký, je hnědo- 
šedě načernalý, nahé části obličeje jsou 
šedomodré. Kdysi obýval končiny jižní 
Austrálie a pobřežní ostrovy, nyní však 
je hojným již jen na málo obydlených ro- 
vinách jižní Austrálie. Byl před léty cho- 
ván u nás v poděbradské oboře a naše 
podnebí výborně snášel. Nyní je v Jabke- 
nicích. 

Emnlgen, rosolovitá hmota, obsahující 
10% tragantu, 5% lepku, 20% glycerinu, 
10 % alkoholu a 50% vody. Slouží k emul- 
gaci pryskyřic a olejů a jako náhražka 
za arabskou klovatinu a tragant. 

Emulgovat!, rozděliti tuky neb pry- 
skyřice ve vodnatých tekutinách tak 
jemně, že částečky zůstanou trvale roz- 
ptýleny. K e. užívá se gumy, bílkoviny 
n. látek sliznatých. 

Emulse (lat.), mléku podobné tekutiny, 
v nichž se vznášejí jemně rozptýlené čá- 
stečky olejovité nebo pryskyřičnaté. Při- 
rozenou emulsí jest mléko a rostlinná 
míza. Umělé emulse (Q* převádění v e- 
mulsi): semennou emulsi připravíme ro- 
zetřením olejovitých semen s malým 
množstvím vody, postupným zřeďováním 
vzniklé tekutiny, kterou na konec přece- 
díme. Nejvíce se používá emulse mandlo- 
vá (mandlové mléko). Olejovitá emulse 
připraví se ze dvou dílů mastného oleje 
(olej mandlový, makový, jaterní tuk, olej 
olivový, ricinový) a 1 dílu práškované 
arabské gumy, která se mísí s olejem a 


postupně zřeďuje s 17 díly vody. Prysky- 
řičnaté emulse připravují se z terpenti- 
nu, balsamu benzoe, asa foetida a pod. 
smíšením s vodou a vaječným žloutkem 
nebo rozpouštěním pryskyřice v alkoho- 
lu a zředěním vzniklé tinktury vodou. — 
Emulsí používá se jako výživných pří- 
pravků, v lékařství a kosmetice a měrou 
rostoucí též v technice. 

Emulsin, jest směsí různých enzymů 
(^)» připravovaných z mandlí extrakcí 
éterem. Štěpí amygdalin v glykosu, ben- 
zoldehyd a kyselinu kyanovodíkovou. 

Emulsiny, kosmetické protředky k my- 
tí, obsahující jemně rozptýlený tuk; 
smíšeny s vodou dávají mlékovitou teku- 
tinu (emulse, o^). E. mandlové (aman- 
diny) obdrží se zpracováním bílého sy- 
rupu mýdlem za přidání tučného man- 
dlového oleje. 

Emys, rod želv bahenních, se štítem 
vejčitým, málo klenutým; ocas mají 
dlouhý. Žije v již. a vých. Evropě, Alžíru 
a j. Bývala chována zpravidla na pan- 
ských sídlech a v klášteřích. 

Emže, 1. německy Ems, holand. Eems, 
lat. Amisia), řeka v severozáp. Německu, 
dl. 320 km, poříčí 12.000 km2. Vyvěrá 
na již okr. Teutoburského lesa (104 m n. 
moř.) a ústí u Emden, 2 km široká, do 
Dollartu. Nejvýznačnější přítoky jsou 
Hase a Leda. Až k Papenburgu je splav- 
ná pro námořní lodi do 4 m ponoru. Čet- 
né průplavy spojují E. s okolními říč- 
ními oblastmi, takže se stala z nejdůle- 
žitějších dopravních cest rýnsko-vestfál- 
ské průmyslové oblasti. — 2. Levý přítok 
Lahmy, 35 km dl., vzniká v pohoří Tau- 
nu a ústí nad Limburgem. 

Emže (Ems), něm. město a lázně le- 
žící ve Wiesbadensku (prov. Hessen- 
Nasavsko), sídlo okres, soudu a celního 
úřadu, v r. 1925: 7160 ob.; státní lázeňský 
dům. Lázně mají prameny 24 — 49° C teplé 
a náleží k nejlepším balneologickým 
lázním. Město samotné bylo již v staro- 
věku voj. táborem. 

Emžská depeše, projev Bismarkův 
o jednání kr. Viléma s Benedettim v láz. 
Emži 13. července 1870. 

Emžský kongres, schůze vyslanců ar- 
cibisk. mohučského, trevírského, kolín- 
ského a knížete-bisk. solnohradského 
1786 v láz. Emži, aby zamezili zasaho- 
vání papež, kurie do arcib. práv, 

Enakité (Anakité, synové Anaka), po- 
dle hebrejské pověsti národ obrů v již. 
Kanaánu. 

Enamelin, nátěr na kamna, obsahující 
67% tuhy, 3% oleje a 30% vody. 

Enanthon, dihexylketon, tridekanon 
(7), C 13 H 20 O . CH 3 . (CHo )5 . CO . (CHj)^ . GHs, 


Enanthon 


48 


Encyklika 


náleží mezi jednoduché ketony. Jest to 
kapalina o bodu varu 260® C. 

Enanthová kyselina, heptylová kyseli- 
na, Acid. oenanthicum, CH 3 (CH 2)6 • CO 2 H, 
připravuje se nejlépe ze svého aldehydu 
(enanthalu) oxydací směsí chromovou 
nebo kyselinou dusičnou. Tvoří se také 
při žluknutí tuků. Jest to olejovitá kapa- 
lina, vroucí při 223® C, hutnoty 0922. 
Opotřebuje se hlavně na výrobu příjem- 
ně vonných esterů enanthových. 

Enantioblastae (řec.), v Eichlerově 
systému rod rostlin jednoděložných (Mo- 
nocotyledones) obyčejně trávovitého 
vzhledu, s pravidelnými květy o svrch- 
ních semenících s přímými vajíčky. Pa« 
tří sem 6 čeledí: Commelinaceae, Xyrida- 
ceae, Eriocaulaceae, Restionaceae, Maya- 
caceae a Centropidaceae. 

Enantiodromie n. enantiotropie (řec., 
„běh vstříc“ n. „obrácení se proti**), u 
Heraklita spolupůsobení protiv, z něhož 
vzniká soulad vesmíru. 

Enantlomorfni (řec.), nazývají se ony 
tvary krystalů, jež postrádají souměrné 
roviny a nejsou shodné, na př. oba 
pravidelné pentagonikositetraedry 
krystal), jež se odvozují z hexakisoktaed- 
ru. E. krystaly ukazují často cirkulární 
polarisaci. 

Enantiotropie, Ve fysice a chemii 
schopnost různých tvarů dimorfních 
hmot, změniti se v sebe navzájem změ- 
nou teploty. Opakem je monotropie, kde 
přeměna je možno jen v jednom smyslu, 
t. j. jedna modifikace je stále labilní 
(metastabilní), druhá stále stabilní. Stý- 
kají-li se obě modifikace, je určitá teplo- 
ta, při jejímž přestoupení neb nedostou- 
pení nastane ihned přeměna v jednom n. 
v opačném smyslu. Tato teplota závisí na 
tlaku a čistotě látky. Přidáním cizí látky, 
podmiňující vznik smíšených krystalů, 
může býti zvýšena n. snížena. Rychlost 
přeměny se tím však vždy zmenší, často 
tak, že k přeměně vůbec nedojde. Pro 
polymorfní modifikace, zvané enantio- 
tropní, je příznačné, že přeměna může 
nastati i za nepřítomnosti rozpustidla, 
tedy vpevném stavu. Nedotýkají-li se dvě 
enantiotrop. modifikace, lze je často za- 
hřáti daleko nad teplotu k přeměně po- 
třebnou, při čemž jedna modifikace může 
býti úplně vynechána. V takových příp. 
má labilní modif. vždy nižší stupeň ta- 
vení. V modifikací enant. a monotropních 
je nově vzniklá forma celkem pravidelně 
orientována proti dřívější. 

Enare (finský Inari-Járvi, švéd. Ena- 
re-trásk), jez. v sev. Finsku. Měří 1421 
km^ 115 m n. m., odtéká do Sev. Led. 
moře a obsahuje nesčetné skalnaté ostro- 


vy a úskalí. Na jihozápad, břehu leží far- 
ní osada Enare, rozlohy 16.204 km^, se 
2010 ob. (1918). 

Enarea, hornatina (až 1800 m) v již. 
Habeši, sev. od Kafty. Hl. m. je Saka. 

Enargit, nerost, síroarseničan měd- 
ný, CU 3 ASS 4 ; t = 3, nachází se v žele- 
zově černých, kosočtverečných krysta- 
lech v Coloradu, Kalifornii, Chile, Ar- 
gentině a na ostrově Luzonu. 

En avantl (fr., ánaván), ku předu! 

En avant, pseud. Karla Scheinpfluga. 

En bloc (franc., an-blok), vesměs, úhr- 
nem; jako parlamentní výraz označení 
nezměněného přijetí n. zamítnutí před- 
loh bez debaty. 

Encablure (aňkablýr), franc. námořn. 
míra — 200 m. 

En cabochon (franc., aň-kabošoň), 
drahokamy. 

En canaille (franc., an-kanaj), sprostě, 
opovržlivě jednati; encanailleovati (aň- 
kanajovati), spolčiti se s luzou. 

Encarnación, pohraniční město v ji- 
hoamer. rep. Paraguay, asi 12.500 ob. 
(1920), na Rio Paraná, s drahou do Asun- 
ciónu. 

Encefalltls, zánět mozku, mozek.* 

Encefalnm (řec.), mozek. 

Enceinte (fr., aňseňt, „ohrazení**), ře- 
těz opevnění, hlavní e., hl. opevnění v o- 
paku k jednotlivým tvrzím, posunutým 
ku předu, pevnost. 

Enceladns (Enkelados), druhý měsíc 
Saturnův, také Enkelados. 

Encephalartos chlebovník. 

Encina (Enzina, Enthina) Juan del 
(1469-1529), špan. básn.; sekretář prvního 
vévody z Alby, později duchovní v Léo- 
nu. Psal básně, duchovní dramatická dí- 
la, pastýřské a divadelní hry, jakož i hu- 
dební skladby. 

Enconnterská zátoka, veliká, otevře- 
ná zátoka na pobřeží již. Austrálie, do 
níž ústí ř. Murray. 

Encovany, o. v. Č., okr. Litoměřice, 
404 ob. (116 čs.). 

Encyklický (řec.), v kruhu probíha- 
jící; encyklický dopis, encyklika. 

Encyklika (řec., lat. litterae encycli- 
cae), církevní výnosy papežské, pojedná- 
vající zhusta o časových otázkách. — 
E. slovanské, skupina okružních listů 
římských papežů, „litterae encyklicae“, 
týkajících se přímo neb částečně věcí slo- 
vanských. Jsou to zejména encykliky pa- 
peže Lva XIII., z nichž „Aeterni patris** 
ze dne 4. srpna 1879 o křesťanské filoso- 
fii doporučovala ve všech vědách za 
pravidlo katolickou víru a autoritativně 
stanovila filosofii Tomáše Akvinského 
v učení a metodě za základ vyučování 





It 1 I I 


If » I 'r r-i 

i' i i-i i’ '-D 


a 


, I ' I '^1 I. 

T» f T í T ' 

I I i I I 


(str 

. 23). 

t, 

1 

■ 

1, 

i 

M 

1 1 

i ■ « 

1 1 ■ 

1 

a 

1 1 i 1 

[ ,.l 1 1 1 

1 

* 

1 

li li 

M X B » 

1 1 1 1 .. 

1 

K 

1 

1 1 1 

é B ■ « a 

lilii 


Trivodičová soustova. 


L\ 

Pčtivodičová soustava. 


a 




TřivodiČovA soustava s akumul. baterií. 




Spojeni vodoroTné. 


K heslu „Exkrementa“ (str. 139). 



Príliřez domu se správnou kanalisaci. 



Pneumatické vyprazdňováni žumpy. 


Příloha Nového velkého ilustrovaného slovníku naučného. 



14 



Vývoj lidského zárodku (eml)rya). 

1. Lidský plodový vak JO — 12 dní starý, 4/1 a) ze ipreflu, b) ze .strany. — 2. Embryo z konce 3. týdne 
(lO/l). 1. nadulina čelní; 2. hor. čelist, 3. dol. čelist, 4. srdce, 5. průtok žlontkový, 6. ocůsek, 7. váček 
sluchový, 8. štčrbiny žaberni, 9. před. končetina, 10. prvotní obratle, 11, ainnion (blána ovčí), 12. zad. 
končetina, 13. stopka allantoisová. — 3. Embryo ve 4. týdnu v amniu s vakem žloutkovým. lO/l. 14, štčr- 
bina ^caberni, 15. oko, 16. amnion (blána ovči), 17. stopka alUintoisová, 18. zad. končetina, 19. amnion, 
20. vak í.lontkový, 21. nrcd. končetina, 22. amiuion, 23. .průtok žlontkový. — 4. Embryo ve 4. týdnu, po- 
někud více vyvinuté. 6/1, 24. ohyb Sijní, 25 otvor uSni, 26. Štěrbina ústní, 27. oko, 28. ohyb temenni, 
29. jamka čicliová (nos), 30. amnion (blána ovčí), 31. chorion (blána kllíatá) s klky, 32. před. konče- 
tina. 3.3, iirvotní obr^tMe, .34. /.ad. končetina. — .j. Embryo v 5. týdnu. 7/1. 35, rýha .‘il/.ni, 30. výbeírk 
čelili, 37. ruka, 38. pnpeČnik, 38. ocásek, 40. otvor uSní, 41. hor. čelist, 42. obratle. — 6. Embryo v 6, 
týdnu. 3/1. 43 prsty, 44. piipcčník, 45. prsty. — 7. Embryo v G. týdnu (asi 2/l). — 8. Embryo od poč. 
3. měsíce v amniu a choriu. 2/1. 46. ehorion (blána klkatá) s klky, 47. amnion (blána ovči), 48. pupeční 
.šňůra. — 9. Embryo v 5. měsíci, spojené pupečnikem s placentou ležící v děloze. Asi I 2. Hrdlo děJožiii. 
je uzavřeno hlenovou zátkou. 19. pupečnik, 50. stěna děložni, 51. placenta (koláč plodový), 52. dutina 
dělo/.ní, 53. stěna poševní, 54. pochva, 55. zevní branka děložni, 56. stěna poSevni, 57. placenta, 

58. hrdlo děložni. 


Encyklika 


49 


Encyklopedie 


universitního. Působila zejména v české 
filosofii na obrození vědeckého badání, 
jak svědčí hlasy Masarykův a Schaue- 
rův, jakož i na rozkvět literatury vědec- 
ké. Důležitější byla encyklika Grande 
munus ze dne 30. září 1800 o sv. věro- 
zvěstech Cyrilu a Metoději, pak Rerum 
novarum ze dne 15. května 1891 o dělni- 
cké otázce, která u nás podnítila vznik 
hnutí křesťanských sociálů, vedených 
publicistou Jirouškem v Cechách a do- 
centem Šrámkem na Moravě, posléze 
Praeclara gratulationis ze dne 20. června 
1894 o sjednocení u víře, jež byla vzpru- 
hou českým zásadám unionistickým. 
Z encyklik pap. Pia X. nejznámější byla 
pro nás Pascendi Dominici gregis ze dne 
8. září 1907 o modernismu, která vyjas- 
nila spornou otázku o existenci reform- 
ního hnutí v českém katolickém kléru. 
Papež Benedikt XV. oslavil 1500. výročí 
smrti svátého Jeronýma, slovanského 
apoštola, encyklikou Spiritus Paraclitus 
ze dne 15. září 1920, papež Pius XI. pak 
300. výročí smrti ruského apoštola Sva- 
tého Josafata encyklikou Ecclesiam Dei 
ze dne 12. listopadu 1923, jakož i význam- 
nou encyklikou povzbudil ruch unioni- 
stický roku 1925. Lit.: Almanach na osla- 
vu Lva XIIL (Praha 1893). Smolík, O uče- 
ní modernistův (Praha 1908). 

Encyklopedický všeobecně vědecký, 
týkající se encyklopedie (<^). 

Encyklopedie, všeobecně souhrnná na- 
uka všech umění a věd v jejich spoji- 
tosti, specielně výklad jednotlivého obo- 
ru vědeckého. Tento výklad může býti 
systematický, t. j. podle logických prin- 
cipů, nebo abecední. I. Systemati- 
cká encyklopedie. Jméno e. se vy- 
skytuje teprve v 16. stol., nicméně ency- 
klopedická díla byla napsána již ve sta- 
rověku. Byly to speciální e. První podob- 
né dílo prý napsal Platonův žák Spensip- 
pos, později napsal Plinius starší dílo 
„Historia naturalis“. První pokus podati 
kompendium všech věd a úměn učinil 
Isidorus Hispalensis r. 600 po Kr. se svý- 
mi „Originum seu etymologiarum libri 
XX.“. Vlastním tvůrcem e. na filosofi- 
ckém základě byl Francis Bacon svými 
spisy: „Novum organum scientiarum 

(1620) a „De dignitate et augmentis sci- 
entiarum (1623). V 18. stol. bylo důležité 
Gesnerovo dílo (Primae lineae isagoges 
in eruditionem universalem) a Sulzerovo 
(Kurzer Begriff aller Wissenschaften). 
V novější době obrátila se systém, e. se 
zvlášt. zálibou na pole specielní nebo od- 
borné e. — II. R e á 1 n í e. K o n v e r - 
sační slovníky. Svého předchůdce 
měla e. v lexikální formě již ve slovníku 


Suidasově ,,Lexikon“ (16. — 17. stol.). Roz- 
voj nastal teprve v 17. stol, zvi. ve Fran- 
cii; Dictionnaires, slovníky Furetiěrův a 
Corneillův. Významné dílo anglické je 
Cyclopaedia od E. Chamberse a němec. 
„Allgm. Lexikon der Kůnste und Wissen- 
8chaften“ od Jablonského (1721). Dějina- 
mi, zeměpisem a biografií zabývá se 
Bayleův „Dictionnaire historique et criti- 
que„ (1696). Nad tyto předchůdce vyniká 
ve filosofickém duchu pojaté dílo Dide- 
rotovo a d‘Allembertovo „Encyklopédie 
ou Dictionnaire raisonné des Sciences, 
des arts et des métiers“ (1751—72, 28 sv., 
k tomu 6 doplňkových svazků). V Ně- 
mecku je největší dílo toho druhu „All- 
gemeine E. der Wissenschaften und Kůn- 
ste‘‘ ve třech sekcích, z něhož až do r. 
1890 vyšlo 167 sv. Dílo toto započali Ersch 
a Gruber, později je přejal F. A. Brock- 
haus. Brockhausův Konversationslexi- 
kon počal vycházet! r. 1796 v Lipsku a od 
r. 1928 vychází 15. vydání pod titulem 
Der GroBe Brockhaus. Souběžně vychází 
7. vydání Meyerova slovníku, který pů- 
vodně jako GroBes Konversations-Lexi- 
kon vyšel v 1. 1840 — 52 v 46 svazcích a 
6 doplňkových. Herderův Konversations- 
Lexikon (1853—57, 5 sv. a nov. vyd.) má 
katolickou tendenci. — Z ostatních cizo- 
zemských a našich encyklopedií uvádí- 
me jen nejnutnější a nejnovější. Ve Fran- 
cii Encyclopédie du XIX. siěcle (1836 — 
59; 3. vydání 1867 — 72, 50 sv.), Grand 
Dictionnaire universel du XIX. siěcle od 
P. Larousse (1864 — 76, 15 sv. a dodatko- 
vé), Nouveau Larousse illustré v 7 folio- 
vých svazcích a jednom doplňkovém 
(1898—1907), La grande Encyclopédie 
U886 — 1903, 31 sv.). Současně velký La- 
rousse vychází v novém vydání. Ve Špa- 
nělsku vychází posud neukončená Ency- 
clopédico universal illustrada europeo- 
americana (1905 a d.). V Portugalsku En- 
cyklopedia Portugueza illustrada. V An- 
glii jest nejrozšířenější Encyclopaedia 
Britannica (po prvé 1768—71), nyní v no- 
vém vydání, ještě nedokončeném. Pro 
sev. Ameriku New International Ency- 
clopaedia (1902 a d.). Pro Nizozemsko 
Oosthoek’s Geillustrerede Encyklopaedie 
(4. vyd. 1914 — 16). Pro Dánsko Store illu- 
strede Konversationsleksikon (1893 — 
1911). Pro Švédsko Nordisk Familjebok 
Konversationsleksikon och Realencyklo- 
pedi (1904 a d.), Bonniers Konservations- 
lexikon (1922 a d.) Ze slovanských zemí 
největší slovník má Rusko Encyklopedi- 
českij slovar (1890 a další). Kromě to- 
ho; Bolšaja encyklopedia (nedokon- 
čena) a nejnovější vydání Bolšaja so- 
větskaja encyklopedia (Moskva 1926 a 

4 


Nový slovník naučný, — Svazek VBL 


Encyklopedie 


50 


Endlerová V. 


d.). Polsko má Orgelbrandovu Encyklo- 
pedja powszechna (1898—1912) a Ilustro- 
wana encyklopedja Trzaski, Everta i Mi- 
chalskiego (I. — V. 1928). Jugoslávie má 
Stanojeviče, Narodna enciklopedija Srp- 
sko-Hrvatsko-Slovenačka (sv. I.-IV. 1925 
a d.). V Čechách vedle slovníku Riegro- 
va, dnes zastaralého, vyšel Ottův slovník 
nauč. (r. 1888, 27 sv., 1 sv. dodatků a nej- 
nověji poválečné dodatky pod titulem 
Ottův slovník naučný nové doby), Masa- 
rykův slovník naučný (od r. 1925), Ko- 
čího Malý slovník naučný (2 sv. 1925 a 
d.). Nejnověji Nakl. Gutenbergovo vydá- 
vá souběžně „Nový velký ilustrovaný 
slovník naučný^ česky, polský Wielka 
ilustrowana Encyklopedja powszechna 
v Krakově, něm. Neues deutsch. Konver- 
sations-Lexikon v Berlíně a chystá vy- 
dání maďarské. Literaturu o specielních 
slovnících Qa slovník a u jednotlivých he- 
sel odborných. 

Encyklopedísté, vydavatelé a spolu- 
pracovníci velké francouzské „Encyclo- 
pédie“, která na podnět anglické ency- 
klopedie Chambersovy v Paříži vychá- 
zela v letech 1751-— 72 pod vedením Di- 
derotovým a d‘Allembertovým jakožto 
orgán filosofického směru, vládnoucího 
v 18. stol. ve Francii. Pojednávala jmeno- 
vitě o náboženství, etice a státovědě. Mal- 
let zpracoval bohosloví a dějiny, Tous- 
saint právní vědu, Doubenton medicínu, 
Ivon logiku a mravouku, Rousseau hud- 
bu a filosofii, Marmontel dějiny literár- 
ní, Dumarsais franc. jazyk, Buffon a L. 
de Jaucourt přírodní vědy, Quesnay Tur- 
got a Morellot národní hospodářství; zú- 
častnili se také Voltaire, baron Grimm a 
jiní. 

Encypan, směs různých enzymů a fer- 
mentů podporujících zažívání. Obsahuje 
trypsin, diastazu, lipasu a slouží při po- 
ruchách zažívání. Vyrábí chem. továrna 
Norgine v Ostí n. L. 

Encystování (řec.), opouzdření někt. 
nižších živočichů, vyschnou-li vody, 
v nichž přebývají při rozmnožování. Ži- 
vočich vytvoří kolem sebe cystu, pouz- 
dro; encystovati se, opouzdřiti se. 

Encytol, krystalovaný boritan cholinu. 
Používá se v lékařství při různých ná- 
dorech k injekcím v 10% roztoku. 

Endaseh, dříve turecká délková mí- 
ra — 65.14 cm, v Rumunsku — 64.109 cm, 
v Egyptě — 63.84 cm. 

Endecha (španěl., endeča), truchlivá 
žalostná píseň, žalozpěv (většinou ze še- 
stislabič. čtyřverší). 

Endemíe (řec. endémos), „domácí“, 
svým vznikem na urč. místa vázaná cho- 
roba, na př. malarie v bažinatých kra- 


jinách. Choroby endemické mohou se 
rozšířiti i v jiných krajích a státi se tak 
epidemií (Q^). Většinou jsou nakažlivé, 
jejich původci nejsou vždy známi. Boj 
proti e. je možný, zná-li se způsob, ja- 
kým se zárodky choroby šíří. — Výrazu 
endemický používá se obecně místo „do- 
mácí“, t. j. nezavedený (o zvířatech, rost- 
linách atd.). Zdomácnění rostlin atd. je 
endemismus. 

Endeibyova země, antarktická země 
mezi 67° j. š. a 50° v. d.; 1831 objevil ji 
angl. kapitán John Biscoe. 

Enderle Mates (* 1556), purkmistr hor- 
ního města Jáchymova a správce báň- 
ského úřadu tamního. Napsal pojednání 
o hornictví jáchymovském (1616) a pře- 
ložil do němčiny hornický řád krále 
Václava IL 

Enderlein Kašpar (1560 — 1633), nej- 
znamenitější něm. cínař renesanční. 

Endermol, podle Hagera směs anilidu 
kysel, stearové s uhlovodíky řady para- 
finové. Slouží jako podklad pro masti. 

En déroute (fr., án dérut), voj. vý- 
znam, znač. zmatek, vládnoucí hlavně 
při ústupu vojska. 

Enders Karel Vilém (* 1778 v Lipsku), 
měst. knihkupec v Praze, zástupcem je- 
ho byl Hugo Sacher; závod zrušen 1836. 

En détail (fran., aň-detaj), v malém, 
jednotlivě Qa detail. 

Endicott Mountais, pohoří ve střed. 
Aljašce, vys. až 2000 m, sev. od ř. Yukonu; 
náleží k soustavě Rocky Mountains (Ho- 
ry Skalisté). 

Endivie, rostlina clr. složnokvětých, 
štěrbák. 

Endl Karel Boromej (* 1879 v Kyni- 
cích na Moravě), český filosof katolický, 
katecheta v Bystřici. Vydal studie 
Pud. intelligence a svoboda v živo- 
čišstvu (Museum, 1901), Katolicismus 
principem pokroku (1902), O spiriti- 
smu (Nový Život 1904), O konci světa 
(Obzor 1910), Jsou-li hvězdy obydlitelny 
a obydleny (1910), v letech 1909 a 1910 
otiskl kázání v rev. Kazatelna. Lit.: Po- 
dlaha, Bibl. 2176. 

Endler Adam Alfred (* 1. XII. 1837 
v Praze), majitel půjčovny^ knih v Tepli- 
cích. 

Endler František (* 1858 v Děčíně), 
českoněmecký bohoslovec, 1899 profesor 
německé university v Praze; vydal Apo- 
logetische Vortráge uber die Gottheit 
Christi (1900), Mariale parvum (Česky 
Praha 1912). Lit.: Podlaha, Bibl. 2176. 

Endlerová Viktorina vlastně Bleserová 
(* 1853 v Trevíru), německá povíd- 

kářka, známá pod pseudonymem „Anto- 


Endlerová V. 


51 


Energetika 


nie Haupť‘, překládaná do češtiny v ka- 
tolických novinách a měsíčnících. 

Endlichei Stephan Ladislav \1804— 
1849), něm. rak. botanik, prof. univ. ví- 
deňské a ředitel tamní botan. zahrady. 
Hlavním jeho oborem byla systém, bo- 
tanika (Genera plantarum, 1836— 50) ; sna- 
žil se zavěsti nový systém rostlin. Pod- 
nikl také cestu do Dál. Orientu a napsal 
čínskou mluvnici. Popsal také květenu 
z okolí Bratislavy. 

Endlinger Jan (* 1733 v Brně, t 3. 
II. 1789 ve Vídni), malíř a rytec. Vzdělá- 
val se u Dan. Grana v Brně, pak na ví- 
deňské akademii a v ňímě, kde žil 18 let 
a vrátil se do Brna. Po 6 letech usadil se 
opět ve Vídni. Na jeho olejomalbách 
chválí se šerosvit. Zhotovil též několik 
mědirytin. 

Endoenzymy (intracelulární fermenty, 
enzymy, obsažené v živočišných a rost- 
linných buňkách, kde vyvinují úči- 
nek, připisovaný dříve živé hmotě; na 
př. alkoholové kvašení v buňce kvasnico- 
vé fermenty). 

Endoflebitis (řec.), zánět vnitřní vrst- 
vy žilní. 

Endogamie i(řec.), sňatek uvnitř urči- 
té národní skupiny, opak exogamie, 
manželství a exogamie. 

Endogenae, v soustavě rostlinstva De 
Candolleově monokotyledony, jichž sto- 
nek podle nesprávné představy nemá 
přibývat! na objemu jako u dikotyledo- 
nů (exogenae) přibýváním na zevní plo- 
še, nýbrž vznikem nových cévních snop- 
ců z vnitřku. 

Endogenní (řec.), vznik z postran- 
ních kořenů a jistých adventivních ra- 
tolestí, kt. vyrůstají z buněk uvnitř tká- 
ně a tudíž pronikají povrchovými tká- 
němi. Opakem je exogenní vznik listů 
a postranní ratolesti z povrchových bu- 
něk. 

Endokanibalismus, požívání vlastních 
soukmenovců, anthropofagie. 

Endokaiditis, nemoci srdce. 

Endokrinní (řec.), činnost žláz, ode- 
vzdávajíc svůj výměšek přímo do krve, 
Qj žlázy. 

Endolymfa, vodnatá tekutina v blá- 
nitém labyrintu (bludišti, pj sluch). 

Endometiitis (řec.), zánět sliznice dě- 
ložní, projevující se výtokem a nepravi- 
delnostmi měsíčků, většinou je nebolesti- 
vý, často vleklý; zánět akutní (prudký) 
vzniká zvi. jako následek infekcí. Léč- 
ba: koupele, tampony, v nutných příp. 
vyškrabání sliznice. 

Endomorfní (endogenní), změny, jimž 
podléhá sopečná hornina při styku s ji- 
nou horninou. Opakem jsou změny exo- 


morfní, jež vidíme na hornině prolome- 
né. 

Endopaiasiti, příživníci, kteří cizopasí 
v těle zvířat; opakem jsou příživníci 
zevní (ektoparasiti). 

Endoplasma (řec.), u buněk a zvi. jed- 
nobuněčných živočichů vnitřní vrstva 
plasmatu, svou skladbou od zevní (ekto- 
plasma) často odlišná, slouží spíše zpra- 
cování potravy, kdežto zevní vrstva má 
úkolem prijímati potravu a růz. popudy. 

Endoi (nyní Endur), m. v území isra- 
elského pokolení Isaěar, známé z bible 
(1. Sam, 28). 

Endoskop (řec.), trubicovité zrcádko 
kovové, slouží k ohledání cibele. osvět- 
lovací přístroje, lék.) 

Endospeim (řec.), živná tkáň v seme- 
nech rostlin (c^ embryonální vak a seme- 
no). 

Endospoi (endosporium), vnitřní vrstva 
výtrusové buňky u tajnosnubných rost- 
lin (kryptogamy); endosporové bakterie 
jsou ony, jež vytvářejí ve vnitru ve- 
getativní buňky spory (výtrusy). 

Endostyl, rýha v žábrovém střevu, 
kopinatce (amfioxus). 

Endothermni jsou reakce, při nichž se 
teplo váže (c^ chemie tepla). Endotherm- 
ní sloučeniny, které při tom vznikají, 
vyvinují v důsledku toho při svém roz- 
padu teplo. 

Endtei (neb Endtner, Enter, Endner), 
rodina norimberských knihtiskařů. Za- 
kladatel rodu Georg (1562 — 1630) založil 
r. 1590 tiskárnu a nakladatelství. Jeho 
syn Wolfgang (* 1593) rozšířil podstatně 
provoz podniku, založil papírnu a písmo- 
lijectví a jeho synové pokračovali pak 
v dalším rozsahu závodů. Nynější firma 
J. A. Stein v Norimberce jest jedním 
z těchto podniků. — U Michala E. vyšlo 
1. vyd. Komenského Orbis pictus (1658) 
a četné č. knihy, hl. právnické. 

Endymión, v řec. bájesloví krásný lovec 
nebo pastýř, jehož Zeus obdařil věčným 
spánkem. Každé noci navštěvovala jej 
v jeskyni pohoří Latmos bohyně měsíce 
Seléné. — Také jméno druhu rostlin, 
Ojí scilla. 

Endzelins Janis (* 1873), lotyšský jazy- 
kozpytec a profesor univ. v Rize. Vydal 
něm.-lot. slovník a lot. mluvnici. Studo- 
val také poměr baltských a slov, jazyků. 

Eneáš Jan, O* Aeneas Jan. 

Eneáš Silvius, Aeneas Silvius. 

Energetický (řec.), energie se týkající. 

Energetický imperativ: „Nemrhej ener- 
gií, zpeněž ji!“ Ostwald Vilém. 

Energetika (řec.), nauka o energii a je- 
jích změnách, o* energie. — Ve filosofii 

4 * 


Energetika 


52 


Energie 


je e. (energetický monismus) světový ná- 
zor, zbudovaný Vilémem Ostwaldem (Qa). 

Energický (řec.), rozhodný, pevný, sil- 
ný, důsledný. 

Energidy, v botanice (podle J. Sachse) 
jádro buněčné spolu s pro<toplasmatem, 
jim ovládaným. polyenergidy. 

Energie (řec.) 1. v obecné mluvě ráz- 
nost a síla karakteru; proto energický 
zn. rázný, plný síly, důsledný, vytrvalý. 
2. ve filosofii jest e. u Aristotela skuteč- 
nost v protikladu k možnosti, činnost čili 
aktualita v protikladu k trpnosti nebo 
k pasivitě. W. Ostwald staví e. na místo 
hmoty: „E. jest práce a vše, co z práce 
vzniknouti neb v ní přeměněno býti 
může.“ 3. v přírodovědě znamená energie 
schopnost vykonávat! práci. Vystupuje 
v různých tvarech. 

A. Mechanická energie: a) ener- 
gie polohy. Zvednuté hodinové závaží 
může opět klesnout! a při tom svou va- 
hou poháněti hodinový stroj, tudíž vyko- 
návali práci. Ve zvednutém tělese nahro- 
maděnou pracovní schopnost nazýváme 
e. polohy (distanční, potenciální), poně- 
vadž jí těleso jen zvýšené poloze vděčí, 
t. j. okolnosti, že jest dále vzdáleno od 
středu zemské přitažlivostí, než když le- 
želo na zemi. Tato e. jest shromážděna 
v akumulátorech hydr. a ve vodních 
přehradách. Její hodnotu vyjadřujeme 
součinem váhy hmoty, která může kle- 
sali, a výškou v metrech, o kolik byla 
klesla. Práci tu máme pak v její jednotce, 
metrkilogramu; b) e. pohyblivá: Každé 
těleso v pohybu má v sobě nahromadě- 
nou energii, která závisí na rychlosti po- 
hybu a hmotě tělesa se pohybujícího. 
U kyvadla přeměňuje se e. polohová 
v pohybovou, neb klesá závaží z nejkraj- 
nější, současně nejvyšší polohy do střed- 
ní nejnižší, ale má v sobě dosti e., aby 
se vyšinulo znovu na stejnou výši, jako 
v počátku pohybu. V tomto má v sobě 
e. polohovou, kterou mění v pohybovou 
(kinetickou). Výkyvy opakují se stále. 
Při tom součet obou e., celá e. výkyvů, 
zůstává konstantní (zákon o zachování 
mech. energie). Stejné zjevy ukazuje vol- 
ný pád. Nabude-li předmět váhy p vol- 
ným pádem s výše s pohybové energie, 
musí se tato rovnali ztracené potenciální 
e. (p. s.). Podle zákonů o volném pádu 
9 81 . t® 

je s = — a v = 9,81 . t, tudíž zo- 

veme-li m = .. !!. hmotou předmětu, 

tJ,ol 

m . v * 

p.szr — 2 — . Můžeme tudíž všeobecně 

tvrdili: energie pohybovaného před- 

mětu je polovina součinu jeho hmoty 


a druhé mocniny rychlosti, kterou 
nazýváme též živou silou. Jest na př. 
pracovní schopnost 100 kg těžké střel> 
o rychlosti 60 m ve vteř. = 

i- . -g^ . 100 . 360.000 = 1,840.000 mkg, 

mohlo by tudíž při třecím odporu země 
100.000 kg, do ní vniknouti 18,4 m hlubo- 
ko. Živou sílu střely možno zjistili z prá- 
ce, kterou vykonává .při vniknutí do těž- 
ké kyvadlové hmoty, že ji z její polohy 
klidu zvedne (balistické kyvadlo), c) e. 
pružná. Práci může vykonávali též na- 
tažené péro, v něm je nahromaděna po- 
tenciální č. pružná e. (e. napětí), která 
vydá tolik e., kolik bylo k natahování 
zapotřebí. V jednotce hmoty pinižného 
tělesa stlačeného neb napnutého obsaže- 
nou e. pružnou nazýváme e. specifickou. 

B. Další druhy energie: a) tepel- 
ná e. Mechanická práce, kterou zdánlivě 
zničí tření, mění se ve skutečnosti v tep- 
lo; opačně může i teplo se měniti v práci. 
Teplo jest formou e. Taktéž při přemě- 
ně tepla v práci platí zákon o zachová- 
ní e. K vývinu 1 kalorie třením jest za- 
potřebí 425,5 mkg mech. práce. Tato čísla 
nazýváme: mechanický ekvivalent tepla. 
Opačně dává spotřeba 1 kal. v paniím 
stroji 425,5 mkg práce. Stlačené plyny 
mají jen zdánlivě e. potenciální, jako 
stlačená pružina. Mluvíme pak o obsaho- 
vé energii plynu. Ve skutečnosti přechá- 
zí práce při kompresi úplně v teplo. Viz 
pneumatické zapalovadlo (kompresní 
teplo). E-xpansí schladí se plyn, jen při 
expansi do vzduchoprázdného prostoru 
nenastane schlazení, neb není odporu; 

b) vnitřní e. v tělesech může býti myš- 
lena se stanoviska molekulární teorie 
jako součet pohybových energií moleku- 
lu a potenciální e., která jest dána tím, 
že molekuly přes síly molekulární, které 
je hledí stáhnouti, zůstávají odděleny 
následkem jejich pohyblivosti. Plyny 
ukazují jen nepatrné známky tohoto sta- 
vu, nenastanou-li chemické sloučeniny; 

c) chemická energie. Každý chera. po- 
chod provázen jest změnou tepelnou. Tě- 
lesa, která nakloněna jsou sloučení, ob- 
sahují tudíž potenciální chem. e., která 
přechází v chem. teplotu při sloučení. 
Totéž množství tepla spotřebuje se při 
rozkladu (disaocíace) sloučeniny; t. j. 
přemění se v chem, energii; d) co jsme 
řekli o chem. e,, platí obdobně při změně 
sekupenství a enanciotropních přemě- 
nách, kt. podmiňují t. zv. energii skupen- 
ství, jakož i pro příběhy rozpouštění (roz- 
pouštěcí teplota), kt. spojeny jsou s mě- 
něním látky; e) elektrická e. Elektrický 
proud může konali práci a vyvíjeli teplo; 
je proto e. elektr. proudv- Elektr. prou- 


Energie 


53 


Enesol 


dem i v odporu x v čase t vyvinuté te- 
pelné množství = i“ . w . t . (zákon Jou- 

0 

leův). Podle zákona Ohmová je i = — ♦ 

tak jest vyrobené tepelné množství též 
= e . i . t , t. j. součin napětí, intensity a 
Času. Toto teplo odpovídá pracovní schop- 
nosti proudu a je součin též míra pro 
e. elektr. proudu. V časové jednotce jest 
tato práce součin ampérů a voltů čili 
watt. 1000 wattů jest kilowatt. Spotřeba 
e. světelného zařízení, měří se v kilo- 
watových hodinách = výkon v kilo- 
wattech X časem v hodinách elektr. po- 
čitadlem měřeným. U střídavého proudu 
přichází k tomu faktor výkonu, který 
bývá od 0 až k 1; f) e. zářivá. Rozechvě- 
je-li se dosti rychle struna neb pero, mů- 
žeme pak slyšeti kmity vzduchu jako 
zvuk, který se šíří kmity zvukovými asi 
340 m/vt. ve vzduchovém prostoru, ne- 
můžeme tudíž vrátiti zpět e. chvějícímu 
se předmětu: část kmitové energie pro- 
měnila se v akustickou e. zářivou. Ve 
vteřině vyzářené množství energie (u la- 
dicí vidlice, příkl. asi 3miliontý díl mkg) 
nazýváme celkové vyzařování, jednotkou 
ploohy ve vteřině prošlou e. intensitou 
zářící. Poslední jest opačně úměrné dru- 
hé mocnině vzdálenosti. Podobně nastává 
e. kmitů tlumící záření v elektr. kmitech. 
Tyto šíří se jako elektromagnetické vlny 
(vlny Hertzovy) v prostoru a představují 
jeden tvar elektromagnetické energie zá- 
řivé. Též paprsky světelné a tepelné jsou 
téže povahy; liší se od Hertzových vln 
toliko menši délkou vln. E. světelných a 
tepelných paprsků zjistíme kalorimetrem 
v nádobě 1 m®, vevnitř načerněné. 

C. Zachování energie. 1. základ- 
ní věta. Veškeré uvedené formy energie 
mohou navzájem v sebe přecházeli, při 
čemž určité množství energie tvaru jed- 
noho poskytuje určité ekvivalentní množ- 
ství e. tvaru jiného. Energie jest veličinou 
Blálou. Tento zákon o zachování energie 
platí i tehdy, kdy energie zdánlivě mizí; 
přechází v těchto případech jen ve formu 
rozdílnou od formy původní. Ve skuteč- 
nosti nelze docíliti všeobecně přímé pro- 
měny energie jednoho druhu v energii 
druhého druhu, aniž by se při tom část 
původní energie změnila zároveň ještě 
v jiné formy, jichž si nepřejeme, avšak 
jejichž vzniku nemůžeme zabránili. 

D. Znehodnoceni (dissipacie, de- 
gradace, rozptýlení) energie. Zákon o za- 
chování e. nepraví, v jakém směru 
probíhají přeměny e. O tom dává 
vysvětlení druhá základní věta. (Car- 
not 1824 a Clarsius 1850.) Každá pře- 
měna e. může nastali jen tenkráte, když 
stávají rozdíly intensity (rozdíly teploty, 


výškové rozdíly, elektr. napětí). Tak pra- 
cuje voda jen, teče-li z vyšší polohy do 
nižší. Teplota dá se převésti v práci to- 
liko, když má možnost z vyšší teploty 
přejiti na nižší. Při tom přechází jen část 
přiváděného tepla na studenější těleso, 
kdežto druhá část, vyrábějíc ekvivalentní 
práci, ztratí se j ako teplo. U parního 
stroje, jenž pracuje, příkl. mezi 127® C a 
27® C, jest teoretický nejvyšší užitečný 
efekt 25%. Stoupá rozdílem teplot mezi 
kotlem a kondensací. Bylo-li by možno 
zchladili páru na — 273® (abs. bod mra- 
zu), pak by byla i proměněna veškera e. 
tepelná v mechanickou. Zůstává tudíž 
vždy část tepla v stroji neproměněna a 
jeví se jako teplo nižší tempera tury. Vy- 
šetřuj í-li se příběhy u ideálního stroje te- 
pelného, sezná se, že uživatelná energie 
jest zřejmě menší nežli nevyužitkovaná 
(entropie). Uživatelnou energii nazývá- 
me energií volnou, zbytek: energií vá- 
zanou. V přírodě nastalé příhody proměn 
energií, které vázány jsou na rozdíly in- 
tensivní, vystupuje konečně vždy jisté 
množství tepla, které nemůže býti pře- 
vedeno v jinou formu energie, když není 
tu ještě nižší teploty, tudíž zůstává bez- 
cennou (dissipacie e.). 

E. Energetika. Na podkladě vět 
o zachování e. a zvětšení entropie spočí- 
vá energetické nazírání světa (energeti- 
ka), jehož stoupencem jest Ostwald. Ne- 
vidí vládnouti v běhu světovém materii, 
nýbrž e. a její proměny a staví pojem e. 
nad materii, kterou považuje za poměrně 
ustálený komplex energií. Skutečnost, že 
při přeměně tepelné energie v jiné formy 
energie, vždy část energie se ztratí, kdež- 
to tyto energie snadno se proměňují v te- 
pelnou, vede k důležitým důsledkům, 
rozšíří-li se věta o zvětšení entropie na 
všecky příběhy a celý vesmír. Všecky 
jiné energie přišly by na nejnehodnot- 
nější, tepelnou, a také tato vyrovnala by 
její tepelné rozdíly. Pak by každý přesun 
energií přestal. (Smrt universa, tepelná 
smrt.) 

Energin, výživný preparát, vyráběný 
z rýže a obsahující kol 92% bílkovin, jest 
těžce rozpustný prášek skoro bez chuti. 

Eneigoklein, výrobek Kolínské továr- 
ny na lučebniny. Obsahuje v 1 tabletě 
5 mg chloridu yohimbinu a také větší 
množství vitaminů. Slouží v lékařství 
jako afrodisiakum. 

Energumen (řec.), blouznivec posedlý 
démonem, exorcismus. 

Enesol, salicyloarseničnan rtuťnatý, 
bílý beztvarý prášek, ve vodě jen ne- 
patrně rozpustný, obsahující 38*46% rtuti 
a 14*4% arsenu. Vyrábí se působením ky- 
seliny methylarseničné na zásaditý sáli- 


Enesol 


54 


Engel E. 


cylan rtuínatý. Slouží v lékařství při pří- 
jici a elefantiasis ve formě injekcí (2 cm® 
3% roztoku). 

Enervace, 1. nervová vyčerpanost, úna- 
va, 2. operát, odstranění nervů (v zubu). 

En face (fr., an-fás), ze předu, čelem, 
cx, face. 

En íamille (fr., aň-famij), „v rodině“, 
v užším kroužku. 

Eníantin (anfaňten) Bathélemy Pros- 
per (obyč. zvaný Pěre E., 1796 — 1864), 
franc. socialista a přivrženc Saint-Si- 
monsův. Byl donucen uprchnouti do 
Egypta, kdež navrhl první plány pro 
Suezský průplav. Po svém návratu do 
Francie založil železnici PLM. (Paris — 
Lyon— Méditerranée), jejímž ředitelem se 
stal. — Lit.: Oeuvres de St. Simon et 
d'Emfantin. 

Enfants de France (fr., aňfaň-de-frans, 
„děti Francie"), dříve název pro záko- 
nité děti a vnuky panujícího krále ve 
Francii. 

Enfants de troupe (fr., aňfaň-de-trup, 
„vojenské děti"), synové vojen, osob, 
kteří byli ve Francii vychovávám na 
státní útraty. 

Enfants perdus, franc., tolik co ztra- 
cenci, t. j. vojíni, vyslaní jako přední 
řady při útoku neb zteči, nebo jako před- 
voj k upoutání nepřítele; totéž co ver- 
lorener Haufe n. verlorene Knechte něm. 
a forlorn hope angl. 

Enfants sans souci (fr., ahfaň-san-su- 
si, „děti bez starosti"), jméno společnosti, 
jíž byla za Karla VI. v Paříži dána výsa- 
da, aby představovala bláznovské kousky 
(sotties, c^). Trvala až do 16. stol. členové 
nazývali se „sots" (blázni), první předseda 
„prince des sots", druhý „měre-sotte". 

Enfant terrible (fr., aňfan-teríbl, „hroz- 
né dítě"), dítě, kt. vypravujíc to, co sly- 
šelo n. vidělo atd., přivádí své okolí do 
rozpaků. 

Enfield, m. v Anglii, hrabství Middle- 
sex, na sev. od Londýna; 60.743 ob; tam 
v Enfield Lock státní zbrojovka: Royal 
Smáli Arms Factory, kde vyráběny ar- 
mádní pušky. Podle ní se nazývá druh 
rýhování hlavně s obloukovitým profi- 
lem, na př. u pušky Lee-Enfield vz. 1893, 
Martini-Enfield atd. 

Enfilovatl (něm. enfilieren, frc. pren- 
dre d‘écharpe, enfiler, angl. to enfilade, 
to rake), postřelovati nepřítele po délce, 
tedy u nepřítele v posici s boku posice, 
u lodi od přídy neb od kormy celou dél- 
kou lodi. V námořní taktice XVIII. stol. 
obtížný, ale velmi účinný manévr, kte- 
rak několika salvami vyřadit téměř ce- 
lou posádku v bateriích. 


Enfle (fr., ánfl), hra s whistov. karta- 
mi, podob, „zamrzlíku", většinou se šesti 
hráči; kdo nepřiznává, bere vynesené 
karty, kdo nejdříve se zhostil karet, vy- 
hrává. 

E&fleurage (fr., ánfleráž), voňavkář- 
ství. 

Engadin (raetorom. Engadina), údolí 
horn. toku ř. Innu, ve švýc. kant. gri- 
zonském. 90 km dl. soutěska Puntauta 
(Pons altus) dělí jej na dvě části: E. hor- 
ní a E dolní. H. E. od průsmyku Maloja 
(1811 m) do Puntauty rovina s Innem 
vytvoř, jezery, slynoucí krásami přír., 
vzdor výšce s mírn. podnebím je z nej- 
navštěvov. alpsk. krajů; středisko zimn. 
sportů, hl. m. Silvaplana, lázně Sv. Mo- 
ritz s hotely v široké kotlině. Obyv. as 
7994 žije z turistiky a pěst. dobytka. D. 
E. od Puntauty do Finstermúnzu (1006 
m) lesnatější, zemědělství a lukařství. 
Turistika soustř. v lázn. Schulsu a Ta- 
raspu. Žel. sp. ze Sv. Mořice napříč E-em 
do Schulsu. 

Engagement (fr., angažmán), závazek, 
umístění, služba; vyzvání k tanci; ob- 
chod (uzavření obchodu); dříve výraz pro 
seč, osobní utkání. — Engagovati (anga- 
žovali), zavázali se, přijmouti do služeb, 
vyzvali k tanci, v šermu: skřížení čepe- 
lů, účastnili se na obchodech. 

Engebrechtsen (Engelbrechtsen) Cor- 
nelius (1468 — 1533), holand. malíř, učitel 
Lukáše z Leydenu, z vůdčích představ, 
ranného holand. malířství. 

Engedi (hebr., „kozlův pramen"), v bi- 
bli častěji připomínané prameny a místo 
při záp. pobřeží Mrtvého moře. 

Engel Antonín, Ing. Dr. (* 4. 5. 1879 
v Poděbradech), prof. čes. vys. školy těch. 
v Praze. Do r. 1920 prof. stát. průmysl, 
školy, od r. 1922 profesorem na české 
vysoké škole technické v Praze. Věnu- 
je se hlavně projekčním pracím archi- 
tektonickým, z nichž uvádíme: Archi- 
tekton. úprava a řešení hydrocentrály 
v Poděbradech (1913—20), archit. řešení 
filtrační stanice v Praze-Podolí (1923 — 
1929), Masarykova student, kolej v Dej- 
vicích, soutěžný návrh regulace území 
letenského 1920 (spolu s arch. Húbsch- 
manem), návrh úpravy pobřeží svato- 
petrské čtvrti a j. 

Engel Emanuel, MUDr. (1844—1907), č. 
politik, lázeňský lékař v Karlových 
Varech. Po studiích stal se sekun- 
dárním lékařem všeob. nemocnice. Nato 
přijal místo u ruského barona Dervisa a 
s jeho syny cestoval po Rusi, Švýcarech, 
Itálii a Francii. R. 1883 usadil se v Be- 
nešově jako praktický lékař a zvolen 
ještě téhož roku do sněmu a r. 1885 do 


Engel E. 


55 


Engelinann R. 


říšské rady rak. jako 
samostatný kandidát. 

Když r. 1900 byla roz- 
puštěna říšská rada, E. 
více nekandidoval a 
usadil se jako prakt. 
lékař v Karl. Varech. 

Na vydání jazykových 
nařízení měl vedle Pa- 
cáka a Kaizla velkou 
úěast. Byl předsedou 
Klubu čes. poslanců na 
říš. radě a jejich mluv- MUDr. Em. Eng©i. 
čím. Ve svém mládí 
byl i liter, činným a vydal Knihu básní 
(1867). 

Engel Johann Christian von (1770—1814), 
něm. historik, rodem ze Slovenska a 
dvorní tajemník. Zajímal se hlavně o dě- 
jiny jižních Slovanů a napsal z tohoto 
oboru četné spisy, kterým ovšem vadí 
stranické zabarvení: Geschichte des Frey- 
staates Ragusa (1807), Geschichte des 
Ungrischen Reichs (I.— V,, 1814), Ge- 

schichte des Ungrischen Reichs u. seiner 
Nebenlánder (I.— IV., 1797—1804). Lit.: 
Radojčič N., Iz historiji hrv. i srpska 
historiografije (1923). 

Engel Josef, MUDr. (1796—1845), prof. 
univ. v Praze. Studoval lékařství v Praze, 
r. 1826 stal se suplentem teor. chirurgie 
a pověřen řízením chirurg, kliniky. R. 
1827 jmenován prof. univ. pražské. Byl 
hledaným lékařem a měl rozsáhlou 
praxi. Zakladatel Matice České. 

Engel z Engelsílnssu, jméno rodu pan- 
ského v Čechách, založ. Servácem, měš- 
ťanem pražským, který za udatnost při 
hájení Prahy proti Švédům povýšen do 
stavu šlechtického. Rod vymřel r. 1743. 

Engelbeig, klimat, lázně ve švýc. kant. 
unterwaldenském, (1920) 2520 ob., koneč. 
Bt. elektr. dráhy Stanstad-E., klášter be- 
nediktinů (zal. 1120), s úst. vychovat. 
Údolí E-ské spojeno dvěma průsmyky 
B vysoč. bernskou; ř. e-ská Aa vlévá se 
do jezera vierwaldstátského. 

Engelbert L, svátý, arcibiskup (1216) 
kolínský, syn hr. Ebeharda z Bergu 
(1185 — 1225), za pobytu Bedřicha II. v Itá- 
lii (1220), správce říše a výchov. Bedři- 
chova syna Jindřicha, jejž 1222 v Cáchách 
korunoval na krále; chránil mír boží, 
ubit z návodu svého synovce hr. Isen- 
burga. V Porýní od r. 1620 ctěn za svátého. 

Engelbertová (Hajslerová) Běla (*1. 3. 
1860), čes. herečka a subreta, posledně 
1912 — 16 u Měst. div. v Plzni. V letech de- 
vadesátých min. stol. jedna z nejlepších 
operetních subret, pak znamenitá he- 
rečka rolí charakterních a komických. 
Choť kapelníka Engelberta. 


Engelbertová Eugenie (dcera Běly E.), 
(* 4. 10. 1889), čes. herečka, od 1905 členem 
činohry Nár. div. v Praze. 

Engelbrecht Theodor (1813—1802), něm. 
lékař a pomolog, věnoval se zvelebení 
pěst. ovoce, založ. stát. pomolog, ústav, vy- 
prac. normalis. sortiment ovoce pro zem. 
silnice a předs. pomol. sdružení. 

Engelbrekt EngelbrektssOn, šlechtic a 
švéd. hrdina za svob. lidu. Se svým sel- 
ským vojskem osvob. téměř celé Švédsko, 
svolal první švédský říšský sněm 1435 do 
Arboga, kdež zvolen říšským hejtmanem. 
Nepřát, šlechta dala mu po bok 1436 
Karla Knutsona (Bonde), pozd. krále. 
Po vítězném tažení do dánsk. již. Švéd- 
ská 1436 ubit ČI. vys. šlechty. 

Engelgardt Alexandr Nikolajevič (1828 
—1893), ruský chemik a agronom, prof. 
zeměděl. ústavu v Petrohradě. 

Engelhait Alois (* 1811 v Praze), malíř 
portrétů. 

Engelhardt David, rytec čakanů min- 
covny pražské v 1. 1593—1601. 

Engelhardt Jiří (1775 — 1862), rus. stát- 
ník, spisov., propagoval školství příliš 
liberálně; vydal Wrangelův polár. cesto- 
pis (1839 2 sv.). 

Engelhardt Viktor (* 1891), kult. filosof 
a politik, od 1922 vl. r. fysik, techn. říš. 
úst. v Charlottenburku. Spisy z oboru 
duševní kultury a svět. názorů minul, 
i soudobých. 

Engelhardtia Leschen., rod čel. Jug- 
landaceae (ořešákovité) ; velké stromy 
s 11, většinou východoindickými druhy, 
z nichž nejobyčejnější: E. spicata Blume 
z Himalájí a Jávy skýtá tvrdé, těžké, 
bledočervené nábytkové dřevo. 

Engelhaus, Andělská Hora v Č. 

Engelmann, pseudonym neznámého spi- 
sovatele německého, jehož mravoučný 
spis do češtiny přeložil Josef Rauten- 
kranz pod titulem „Engelmannova kníž- 
ka, obsahující krátké učení mravů v otáz- 
kách a odpovědích*', jako dárek české 
mládeži škole odrostlé (Hora Kutná 1808, 
pak Praha 1811). 

Engelmann Georg (1809 — 1884), amer. 
lékař a botanik, účastnil se botan. vý- 
prav s.-am. Jeho Botanical Works vyd. 
jeho syn a Assa Gray (1888). 

Engelmann Johannes (1832 — 1912), ně- 
mecko-ruský právník a prof. univ. ju- 
rjevské, kdež přednášel civ. proces a obč. 
právo ruské. Četné právn. spisy v jazyku 
německém a ruském. (Staatsrecht des 
russ. Reiches, 1888.) 

Engelmann Karel (* 1800 ve Vídni), 
učitel hudby v Praze v letech Šedesátých. 

Engelmann Richard (* 1868), něm. so- 
chař. Studoval ve Florencii a Paříži; 



Engelmann R. 


56 


Enghien 


pracoval ve stylu Rodinově a známy jsou 
jeho monum. hrobky v Hanoveru a 
velká fontána ve Zhořelci. 

Engelmann Rudolf, syn Viléma £., 
(1841 — 1888), něm. hvězdář, poté naklad., 
zpracoval Newcombovo Populární hvěz- 
dářství, 7. vyd. 1924. 

Engelmann Theodor Wilhelra (1843— 
1909), prof. v Utrechtu a Berlíně, vydal 
díla lékař., znám pracemi z oboru čin- 
nosti srdeční a svalové. 

Engelmann Wilhelm (1808—1878), knih- 
kupec lipský a bibliograf, maj. předn. 
naklad, záv., vydával knihy veškerých 
oborů naučných. 

Engelmilller Ferdinand (* 23. 12. 1867, 
t 29. 9. 1924), čes. malíř v Praze. Vynika- 
jící krajinář, žák 
Mařákův. Práce jeho 
nalézají se ve všech 
větších galeriích (Ví- 
deň, Praha, Paříž). 

Jeho největší obraz 
Polabí zakoupen čsl. 
státem. Znamenitý 
paedagog, který vy- 
choval celou řadu na- 
šich krajinářů. Byl 
též literárně činný a 
vydal mimo jiné: 

Cesty k malířskému 
umění, 1924. Jeho 
Museum na Hradčanech jest hojně 
vyhledáváno. 

Engelmiiller Karel (* 14. 6. 1872), vrch. 
účet. rada, spisovat, a div. referent. Se- 
psal řadu feuilletonů, románů a životop. 
studií. Nejznámější z jeho prací jsou: 
Černé lilie, Pavouci, Labyrint lásky, 
řlanna Kvapilová, Marie Ryšavá a j. Re- 
digoval Ottův čes. divad. slovník a je di- 
vadelním referentem Nár. Politiky. 

Engels Friedrich (* 28. 11. 1820, t 5. 8. 
1895), německý socialista, spolupracovník 
Karla Marxe, s nímž sepsal komunistický 
manifest (Moskva 1848), Herm Eugen 
Důhrings Umwálzung d. Wissenschafft. 
1878, vyd. 2. a 3. svaz. Marxova Kapitálu. 

Engels Georg (1846—1907), něm. herec, 
vystup, v charakt. veseloher, rolích. 

Engels Robert (* 1866), něm. malíř, žák 
důsseldorf. akademie, znám jako ilustrá- 
tor mnichov. Jugend; čerpá ze staroněm. 
motivů. 

Engelsberg, Andělská Hora (Slezsko). 

Engelsdori, o. v Č., okr. Frýdlant, 
898 n. ob. 

Engelschalk Albert {* v polovici XIV. 
věku v Straubingu), viklefovský boho- 
slovec, 1376 mistr, 1386 děkan, 1391 rektor, 
1402 profesor bohosloví na Karlově učení 
v Praze, kde zemřel. Hlásil se k směru. 


toužícímu po opravách v církvi, jsa 
stoupencem staršího kruhu viklefského, 
vydal Speculum Aureum (1404), spis, po- 
tírající zlořády ústřední správy církevní, 
pak Passio Christi, Lectura super evan- 
gelia dominicalia, Lectura in evangelia 
de sanctis, Responsum de decimis a 
Quaestions super Sent. Lit.: Sedlák, Hus 
1915, 35; Novotný, Hus, 2, 1921, 515. 

Engelšalk (Engelskalk), markrabě 
vých. marky (dnešní Rakousy) ustanoven 
r. 871 s bratrem Vilémem za správce 
Moravy od něm. panovníka Karlmanna 
za sporů mezi Rostislavem a Svatoplu- 
kem. Moravané však zvolivše si za kní- 
žete Slavomíra, vzpírali se dosazeným 
správcům. Když pak vypraveno něm. voj- 
sko pod vedením Svatoplukovým, dohodl 
se tento se Slavomírem. V boji Engelšalk 
6 bratrem padli. Lit,: V. Novotný: Čes. 
dějiny T. 1. 

Engelthaler František (* v polovici 
XVIII. věku v Radnicích, t 1815), če- 
ský spisovatel hospodářský, vysvěcen 
v IPraze, 1764 lokalista ve Skrýšově, 
1772 farář v Oseku u Rokycan. Vedle 
prací v duchovní správě zabýval se 
i zlepšením chovu ovcí, zejména španěl- 
ského plemene, vydal o tom spis Krátké 
a užitečné jednání o dobytku ovčím 
(Plzeň 1800). Lit.: C. C. Musea 1854, 645. 

Engelhalter Karel (* 1784 v Rakovníku, 
t 1840), obrozenský básník český, 1814 
farář v Mitrovicích, 1819 v Mešně, 1826 
v Hostouni. Psal básně do Krameriova 
a Tomsova časopisu Čechoslav. Lit.: 
Jungmann, H. L. Č. 1849. 550. 

Engerth Eduard Ritter v. (1818—1897), 
něm. rak. malíř, od r. 1854 ředitel praž- 
ské Akademie umění, pak prof. histor. 
mal. na akademii vídeňské. Znám hlavně 
svými portréty osobností vídeňského 
dvora a cyklem Figarova svatba ve dv. 
opeře. 1871 — 1892 ředitel cis. obrazárny, 
jejíž katalog vydal. 

Engern (Engergau), stř. část býv. Saska 
na z. od ř. Edery, po obou březích We- 
sery, dělící ji na záp. a vých. Engern 
podle něm. km. Angrivariů. Hl. m. Soest. 
Zánikem vévodství (1180) přešel titul 
vév. na wettinsko-ernestinský pan. rod. 

EngestrOm Wawrzyniec, hrabě (t 1827), 
švédský vyslanec v Polsku a nepřítel 
Ruska. Oženil se v Polsku a stal se pak 
Polákem a pěstitelem styků švédsko- 
polských, v nichž pokračoval jeho vnuk 
Wawrzyniec (1829 — 1908), překladatel 
četných spisů švédských do polštiny. 

Enghien (angián), vlam. Edingen, m. 
v belg. prov. hennegavské, (1920) 4848 ob.; 
krajkářství a textilnictví. 



Ferd. BngelmUller. 


Enghien-les-Bains 


57 


Enchiridion 


Enghien-les-Bains (lebén), láz. ve franc. 
dep. Seine-et-Oise, (1921) 8418 ob., 12 km 
sev. od Paříže, s osmi sirn. prameny. 
Hojně navštěvované Pařížany a známé 
hl. svými mezin. dostihami. 

Enghien (angián), Louis Antoine Henri 
Bourbon de Condé, duc ďE. (1772 — 1804), 
syn Louise Henryho, emigroval 1789, žil 
v Bádensku. 1804 z rozkazu Napoléonova 
zajat a pro zastrašení Bourbonů ve Vin- 
cennes 21. 3. 1804 zastřelen. 

Englftnder Richard, Q* Altenberg Petr. 

Englei Adolf (* 1844), něm. botanik, 
prof. bot. a řed. bot. zahr. v Berlíně, 
vůdčí botanik v oboru systém, botaniky 
a rostl, zeměpisu. 

Engler Josef, rodem z Ostritz v Lu- 
žici, varhaník v Praze 1770. 

Engler Karl (1842 — 1925), něm. chemik, 
prof. na techn. v Karlsruhe, 1870 vynalezl 
umělé indigo, věhlasný badáním a teorií 
o vzniku petroleje. Spis.: Das Erdól, 
1913—1919. 5 sv. 

Engler Vendelín (* 1869 v Kocenicích), 
český spisovatel bohovědný, katol. farář 
v Dolních Počernicích, Psal cestopisné 
črty, zejména o pouti do Lurd (Poklad 
věřících, 1902). Lit.: Podlaha, Bibl. 2076. 

Englewood (englvúd), m. v s.-amer. st. 
New-Jersey, (1920) 11.627 ob., bl. Jersey 
City na ř. Hudsonu, s četn. letohrádky. 

English Bazar, m. v indobrit. Bengál- 
sku asi 16.000 ob., 88 km s. od Murši- 
dabádu. 

English spoken (ingliš spókn), mluví se 
anglicky. 

English Violet, zastaralý hud. nástroj, 
podobný viole ďamour. 

Englisováni, řez jistých svalů na koň- 
ském ohonu, k odstranění jeho skleslé 
neb křivé formy. 

Engliš Karel, JUDr. (* 17. 8. 1880 ve 
Slezské Hrabyni), ministr financí, univ. 
prof. v Brně a náro- 
rodohospodář. spiso- 
vatel. V prvém i dru- 
hém úředn. kabinetě 
zastával úřad min. 
financí, rovněž v r. 

1925 ve vládě Sveh- 
lově. Po volbách r. 

1929 opětně povolán 
jako ministr financí 
do kabinetu Udrža- 
lova. Politicky čin- 
ný, zasedal na zem. 
sněmu moravském 
od r. 1918 — 25 posl. 
nár. shromáždění za 
nár. demokracii. Vynikající odborník 
národohosp., vybudoval svoji vlastní pe- 
něžní teorii, kterou ve svých spisech 


hájí. Spisy: Teorie statistiky spotřeb- 
ného hospodářství (1917), Sociální poli- 
tika (1917), Měnový a finanční problém 
českosl. státu (1919), Peníze (1919), De- 
nár (1923), Národní hospodářství a četné 
jiné. 

Engliš Petr Payne (* v druhé polovici 
XIV. věku v Anglii, t 1456 v Praze), vikle- 
fista, 1413 opustil vlast, 1414 usadil se 
v Cechách, kde byl nejlepším znalcem 
učení Viklefova, 1415 hájil v Praze při- 
jímání podobojí, 1434 správce husitského 
kláštera Na Slovanech; stal se jedním ze 
čtyř vyslanců na sněmu Basilejském. 
1437 odešel z Prahy s Rokycanou před 
Zikmundem, 1448 vrátil se zase do Prahy, 
Česky se po celou dobu nenaučil, psal jen 
latinsky, zejména o eucharistii. — Lit.: 
Bartoš, Lietrární činnosti Rokycany, Pří- 
brama a Petra Payna (Praha 1928, 90). 
Sedlák, Hus 1915, 363. Novotný, Hus 2, 
1921, 536. 

Engoby (franc., angób), massa k pole- 
vám používaná, hlavně při turecké fayen- 
cové keramice a při ital. sgrafitech. Engo- 
bovati zdivo a keramika. 

Engouement (franc., angumán), na- 
hromadění, naplnění, prvé období při 
zánětu plic. 

en grande tenne (fr.), v gala uniformě. 

Engrelnre (franc., ángrelýr), okrajová 
ozdoba z kroužkování, krajkové vroubení. 

En gros (franc., án-gró), ve velkém, 
v celku; opak en détaií, v drobném, 
jednotlivě; engrosista (grosista), obchod- 
ník ve velkém; engros cena, cena ve 
velkém. 

Enguri, tur, vilajet a město, Angora. 

Engyon, antické m. sikulské, Gangi. 

Enharmonické tóny mají sice rozdílné 
matematické podmínky a jsou různě 
psány v notovém písmu, avšak v hudební 
praxi mohou býti pokládány za identické 
(na pr. eis a f, h a ces). Jméno jest od- 
vozeno ze starořecké hudební teorie. 

Enhuber Karl von (1811—1867), něm. 
malíř, stud. v Mnichově, vynikl jako ilu- 
strátor; humor, motivy většinou volil 
z prostředí hornobavorských sedláků. 

Enhúr, egypt. bůh, Q* Onúris. 

Enhydris, zmije mořská. 

Enhydros O* chalcedon. 

En chef (frc., an-šéf), hlava, náčelník; 
generál en chef, nejvyšší velitel vojska. 

Enchelresis (řec.), uchopení se něčeho, 
zákrok (na př. při operacích); e. naturae, 
u Goetha (na př. ve Faustu), činnost pří- 
rody, jíž život tvoří a jemu napomáhá. 

Enchěre (fr., aňšér), vyšší cena zboží; 
enchěrovati, zvýšiti cenu, přepláceti. 

Enchiridion (encheiridion, řec.), v li- 
teratuře bohovědné rukověť, příručka, 



JUDt. Kax&l 


Enchiridion 


58 


Ennemoseie 


z nichž nejznámější je Enchiridion sym- 
bolorum, definitionum et declarationum 
de rébus fidei et morům, spis Jindřicha 
Denzingera (Vircpurk, 1854), významná 
příručka dogmatických rozhodnutí cír- 
kevních sněmů a papežů. 

Enikel (Enentel) Jansen, vid, obč. bás- 
ník, z konce 13. stol., kronikář, napsal 
dvě rýmov. kroniky Weltchronik a Fúr- 
stenbuch von Oesterreich. 

Enjambemeni (fr., anžámbmán), ve 
franc. poetice překročení slov z jednoho 
verše do druhého, zavrženo Malherbem 
a Boileauem, znovuzavedeno Chénierem 
a romantiky. 

Enka, v obchodě různé, jako bělidla 
používané perboráty; E. IV, perborát 
sodný, E. VI rovněž, ale smíchaný se 
sodou, E. V, perborát hořečnatý. 

Enkanstace (řec.), napouštění sádr. od- 
litků k docílení podoby mramoru nebo 
slonoviny. Suché odlitky ponořují se do 
roztaveného stearinu nebo parafinu, nebo 
se natírají roztokem těchto látek v petrol. 
éteru. Obyč. se směs slabě zabarvuje do 
žlutočervena, čímž dociluje sádra teplej- 
šího tónu. 

Enkanstika (řec. enkausis, vypalová- 
ní), druh antické malby, kde používáno 
bylo vosku jako pojidla barev (<^ vosko- 
vá malba). Nanášení této barv. vosk. 
směsi dělo se buď za horka, neb po ploše, 
kde obraz vznikl, a třením rozžhave- 
ným železem docíleno tvrdnutí. Nejstarší 
enkaustické malby byly dochovány na 
egyptských mumiích. 

Enke (staroněm. Encho), pacholek, če- 
ledín; tak nazýván zvi. v již. Něm. až do 
16. stol. polní pacholek, podřízený hl. 
čeledínovi; též vozka, provázející válečný 
oboz. 

Enke Ferdinand (1810 — 1869), knih- 
kupec, zakladatel (1874) známého vědec, 
nakladat. ve štutgartě. 

Enkelados, jeden z gigantů (Q^), pohřbe- 
ný Athénou pod ostrovem sicilským. 

z Enkenfnrtn, šlecht, rodina původu 
brabantského, od. XVII- stol. usedlá v Če- 
chách na panství ledečském a přechod- 
ně i jinde. Zdědivše statky v Dol. Ra- 
kousích, přenesli tam^.r. 1677 sídlo. Po- 
slední člen rodu Václav Adrián (t 1738) 
držel též panství Náměšť na Moravě 
(1732—1738). 

Enkláva (lat.), menší území uzavřené, 
obklíčené jiným státem, exkláva. 

Enklitikon (řec., též enklise), slovo při- 
kloňující se k předcházejícímu, s nímž 
spojuje přízvuk; enklitický, přikloňu- 
jící se. 

Enkolpion (řec.), náprsní schránka 
s ostatky; též náprsní kříž biskupský. 


Enkomion, chvalozpěv či chvalořeč 
vůbec a vítězů zvláště, podle poetiky 
aristotelské útvar odlišný od hymen, jež 
byly chvalozpěvy bohův, v poesii huma- 
nistické hojně pěstovaná forma pochleb- 
ných básní. — Lit.: Vychodil, Aristote- 
lova kniha o básnictví (Brno 1892, 10). 

EnkSping (enčéping), m. ve švéd. kraji 
Upsala, (1925) 5901 ob., na se v. jez. Má- 
larského, proslulé zelinářstvím. 

Enkratlté (z řec. enkrateja, zdrženliví), 
gnosticko-asketická sekta st. křest. En- 
kratick. vlivem působilo egyptské evan- 
gelium; Q* hydroparastaté. 

Enkrinity (trochity, entrochity), stonky 
vymřelých lilijic (Q^), zvláště Encrinus 
liliiformis Schl., které tvoří celé vrstvy 
lasturnatého vápence (Muschelkalk), (tro- 
chitový vápenec). 

Enlevage (fr., ánlevaž), způsob odbar- 
vování, odleptávání barviva při tiskař- 
ství látek. 

En masse (franc.), najednou, v množ- 
ství, v mase. 

en miniatuře (fr., an miniatýr), v ma- 
lém měřítku, zvi. v malířství a j. oborech 
umění, miniatura. 

Enna, starov. m. ve stř. Sicilii, „pupek 
Sicilie“, středisko kultu Demétřina a 
v 1. 135 — 132 př. Kr. povstání otroků, 
dnešní Castrogiovanni. 

Enna August (* 1860), dán. hudeb, 
skladatel; napsal ěetné opery: Čaroděj- 
nice, Kleopatra, Aucassin a Nicolletta 
(dávána též v Praze 1896), Prodavačka 
sirek, Gloria Arsena, balety, symfonie, 
písně atd. 

Ennan, husinal, husinol, desinfekční 
prostředek, obsahující as 50% kresolu, 
stearan sodný, alkohol a volnou žíravi- 
nu. Přichází v podobě tablet. 

Enneady (řec., devítnice), ozn. spisů 
Plotinových, sestáv, ze 6 skupin (E.) po 
9 knihách. 

Enneagynus (řec., devítimanželný), kvě- 
ty s 9 čnělkami. Proto byly řády rostlin 
s podobně utvářenými květy v prvních 
13 třídách Linnéova systému popisovány 
jako Enneagynia. 

Enneandrus (řec., devítimužný), květy 
s 9 tyčinkami. Rostliny s tímto druhem 
květů tvořily devátou třídu v Linnéově 
rostlinném systému (Enneandria). 

Enneberg (údolí Enneberské neb Ga- 
dertal), část tyrolského Pustertalu mezi 
Gródenskými a Ampezskými dolomity, 
s potokem Gadským, přítokem ř. Rienz; 
(1921) kol. 5200 ob.; hl. obec Sankt Vigil 
(asi 500 ob.). 

Ennemoser Josef (1781 — 1841), tyrolský 
lékař, jenž se zabýval mesmerismem, 
okultismem, magií atd. Napsal zejména: 


Ennemoser 


59 


Ensemble 


Dějiny magie a Magnetismus a jeho po- 
měr k přírodě a k náboženství. 

Ennes (eneš) Antonio (1848—1900), por- 
tugal. spisov., do 1877 red. Gazeta do 
Povo a O Paiz, řed. nár. knih., 1890 min. 
nám., 1891 mimoř. kom. ve Vých. Africe. 

Ennis, irský Inis, hl. m. hrabství Clare 
v Irském svob. státě, 5520 ob.; kat. kate- 
drála, seminář, obchod obilím a dřevem. 
Na blízku slavná Erasmus-College, založ. 
E. Smithem. 

Ennlscorthy, irský Inis Coirthe, m. 
v hrabství Wexford Irského svob. státu, 
5500 ob.; přádelny vlny, koželužny, ob- 
chod obilím a moukou. 

Ennis z Attera a z Iveaghe, rod šlecht, 
původu irského. Za nábožen. třenic za 
Jindřicha VIII. (1. pol. XVI. stol.) odešli 
z Irska do Něm. a odtud do Cech. Za 30- 
leté války stáli na straně císařské. I po- 
tom se vyznamenali v bojích, takže r. 
1680 povýšeni cis. Leopoldem I. do rytíř, 
stavu král. českého. Zakoupili se na Prá- 
cheňsku. R. 1784 povýšena jedna větev 
do stavu svobod, pánů. Tato větev drží 
rodové statky Lažany a Milčice, dědic- 
tvím získali na čas též Dolní Počernice 
u Prahy. 

Ennlas Quintus (239—168 př. Kr.), řím. 
básník, napsal dějinné epos Annales 
v hexametru, jejž zavedl do řím. bás- 
nictví, tragedie, komedie, básně, atd. 

Ennlas Šimon z Fenixfeldu, též de 
Phoenicio campo zvaný (* 1520 v Klato- 
vech, t 1561), humanistický básník český; 
studoval na universitě v Praze, 1544 ba- 
kalář, 1548 učitel v Prostějově, pak 1550 
ve ''škole Matouše Kolína z Chotěřiny 
u Svatého Jindřicha v Praze, načež ože- 
niv se, usadil se 1551 v Klatovech, kde 
1554 obdržel jako radní městský pří- 
domek z Fenixfeldu. Byl členem básnické 
družiny Hodějovského z Hodějova, na 
jehož zámek v Řepici i s manželkou svou 
zajížděl. Zbásnil ve 199 distichách Breve 
enconium Olomucii, metropolis in Mo- 
raviae marchionatu (Prostějov 1550), pře- 
básnil Sententiae Syrachi (1555), jiné jeho 
verše vytiskl Mitis ve Farragines. Do 
češtiny přeložil tendenční spis apostaty 
Roberta Barnesa, překlad vyšel však až 
po jeho smrti pod názvem Kroniky a 
životův sepsání nejvrchnějších biskupův 
římských jináč papežův (Norimberk 1565 
a 1567). — Lit: Liber decanorum 2, 1830, 
333; Lupáč, Rerum bohemicarum . . . 
(Praha 1584). 

En-Nukra (arab., dutina), Basan. 

Ennnyant (fr., annůjan), nudný, ob- 
tížný. 

Enoch (hebr. Chanoch), jméno ze Star. 
zákona, zvi. praděd lidstva, jenž žil 


365 let, stýkal se s Bohem a posléze 
k němu odešel. Původ této postavy možno 
najiti v babylon. čaroději Enmeduran- 
kim. Později Židé tuto báji opět oživili. 

Enol, olefinalkohol. 

Enomoto Takeaki neb Buyo, Vicomte 
(1836 — 1908), jap. státník. Zúčastnil se 
vzpoury šogunů proti císaři, r. 1869 zatčen 
a odsouzen; po tříletém věznění obdržel 
milost, byl pak vyslancem v Petrohradě, 
v Pekingu a až do r. 1897 několikráte 
ministrem. Zemřel jako admirál a člen 
Nejv. státní rady. 

Enophthalmus (řec.), zapadnutí koule 
oční (bulbu) do očnice (orbity), cho- 
roby očnice. 

Enormní (lat.), od pravidla (normy) se 
odchylující, nadmíru veliký. 

Enos (ve starov. Aenos), město v evr. 
Turecku, vilajet Tekir-Dagh ,(Rodosto), 
(1920) asi 7000 ob., přístav při ústí řeky 
Marice; sídlo řeckého arcibiskupa, má ci- 
tadelu z dob byzantských, obchod, plav- 
ba, rybářství. Sev. odtud jsou trosky 
města Trajanopolis, jež trvalo až do 
středověku. 

Enosmose (řec., endosmose), Q* osmose. 

Enostosa (enostosis, řec.), nádor, ro- 
stoucí uvnitř kosti. 

Enotrio Romano, pseud. G. Carducciho. 

en passant (franc., an pasan), jda mimo, 
vedle mimochodem. 

en prožil, se strany, profil. 

Enquěte anketa. 

Enregistrement (franc., anrežistrman), 
zanesení do rejstříku za účelem, aby 
soukromým listinám dostalo se pevného 
data, obvyklé hlavně ve Francii a v ze- 
mích franc. práva. Též při tom vybírané 
dávky se tak zovou. Ve Francii sáhá e. 
až do 16. stol.; bývá vybíráno jako dávka 
pevná (droit fixe), poměrná (d. proportio- 
nel), nebo jako dávka odstupňovaná (d. 
fixe et gradué). Dávce podléhají pře- 
devším listiny o převodu vlastnictví. 

Enriqnez Gómez (enrikes gomez) An- 
tonio (* 1600 [?], t 1660 [?]), špaň. spiso- 
vatel, napsal 22 komedie a četná jiná díla. 

en routě (fr., aurut), cestou, kupředu. 

Ens. (lat., jsoucí), ve scholastice každá 
věc nebo bytost; odtud „ens entium“, 
„bytost bytostí**, nebo „ens realissimum**, 
„skutečná bytost**, značí božstvo. 

en sautoir (fr., án sotoar), řád, který 
se nosí na stuze kol krku. 

Ensemble (franc., ansambl), veškeren- 
stvo; v umění harmonické zasahání růz- 
ných jedinců a tak docílené jednotné pů- 
sobení, zvláště souhra v divadle. — V o- 
peře a hudbě instrumentální kusy pro 
ensemble nazývají se čísla nebo kusy pro 
více hlasů neb nástrojů. 


Ensemin 


60 


Enteropneusta 


Ensemin, 1 % roztok kokainu s přídav- 
kem adrenalinu a chloretinu. Slouží jako 
anestetikum v zubním lékařství. 

Ensenada, přístav v Argentině na řece 
La Plata. 

Ensete, druh banánů, Musa. 

Enschedé, hol. tiskařská firma, založe- 
ná Isaakem E. r. 1703, jež dosáhla rozkvě- 
tu za jeho syna Johannesa (1708 — 1780). 
Zvláštností firmy E. byla různá velmi do- 
konale pracovaná písma. Pěstovala se 
zdarem tisk orientální. Podnik existuje 
ještě dnes pod firmou: E. & Zonen. 

Ensiíer (lat., mečník), titul kurfirsta 
saského jako arcimaršálka říše německé. 

Ensign (praporec), pojmenování ná- 
moř. praporčíka v loďstvu USA. Ve Fran- 
cii enseigne de vaisseau — fregatní po- 
ručík. 

En-soi (hebi\, nekonečný), v kabbali- 
stické mystice označení boha. 

Ensor James (* 1860), belg. malíř a 
rytec v Ostende, samouk; maloval hl. 
strašidelné zjevy. 

Enstatit, metakřemičitan hořečnatý, 
MgO . SÍO 2 , přirozený minerál, přicháze- 
jící v nepravidelných kusech nebo zrni- 
tých shlucích, hlavně vrostlý v apatitu. 
Jest barvy šedobílé, žluté, zelenavé nebo 
nahnědlé. Snadno se přeměňuje v talek. 

en snite (franc., ansuit), následkem 
toho; také v doprovodu panovníka se na- 
lézající důstojník. 

Enšpergei, pseud. Václava Chlumec- 
kého. 

Enšpigl Eulenspiegel. 

Entari (tur.), turecký spodní šat u mu- 
žů kratší, u žen delší; druh kaftanu. 
Přes něj se nosívá obyč. pás z látky, 
zv. džubeh. 

Entase (řec.), vydutí, zesílení dříku 
sloupu antických slohů sloupových, 
kontraktura. 

Entada Adans. (Pusaetha L.), tropický 
druh Mimosacei. Popínavý keř s dva- 



Entada ficandens. 
Cáat keře. 


krát peřenými listy, s malými bílými 
nebo žlutými kvítky a semeny veli- 
kosti slepičích vajec ve plochém a dřev- 



Entada ficandens. 

Část kmene. Semeno v lusku. 


natém lusku. E. scandens Benth. roste 
ve vých. Indii a Americe, jeho lusky 
dosahují až 1 m délky a semena mají až 
5 cm v průměru. Zpracovávají se na 
lžice a malé krabičky. 

Entelechie (řec.), umělý výraz filosofi- 
cký, Aristotelem vytvořený, značí formu, 
jež se v látce uskutečňuje, proti pouhé 
možnosti uskutečnění (potencialitě), jež 
v látce je obsažena. V novovitalismu zna- 
čí e. účel, tvořící sílu, jež sama v sobě 
život skrývá. 

Entente (fr., antant), dohoda, svazek; 
e. cordiale (kordial), srdečná dohoda. 
V řeči diplom, e. cordiale tolik, jako spo- 
lek a značí zvláště francouzsko-anglickou 
koloniální dohodu z r. 1904 a z toho vy- 
vinuvší se „Trojdohodu“, jež se za svět. 
války změnila v dohodu desíti a konečně 
ve „spojené a spřátelené mocnosti", 
světová válka, dohoda. 

Enteralgie (řec.), bolesti ve střevech 
střevní nemoci. 

Enterálni, střevní, střevo. 

Enteritis (řec.), střevní nemoci. 

Enteriam, soustava střevní, střevo. 

Enteiloopei, zastar. dopravní prostře- 
dek nizozemských podloudníků. 

Enteroanastomosa (řec.), umělé spojení 
dvou částí střeva. 

Enterokinasa (řec.). Pí Šťáva střevní. 

Enterolith (řec., kamének střevní), P» 
kaménky střevní. 

Enteiologie (řec.), nauka o vnitřnostech. 

Enferomorpha Hav^., zelená řasa z če- 
ledi Ulvaceae s rourkovitou nebo střívko- 
vitou stélkou, mnoho druhů ve všech 
mořích, z nichž některé se pojídají v Au- 
strálii a na jižních ostrovech jako „moř- 
ský salát". 

Enteropneusta (žaludovci). Červům po- 
dobní živočichové, žijící na mořském 
dně. Přední část těla (žalud) jest pohyb- 
livá, spojená límcem s trupem. Přední 


Enteropneosta 


61 


Entrachat 


část střeva proděra- 
věna žáber, otvory, 
proto je řadí někteří 
zoologové k Chordá- 
tům. Ve vývoji larva 
tornarie se podobá 

larvě ostnokožců, 
proto řadí je k těm- 
to. Jiní pokládají je 
za samostat. skupinu 

Helmintomorpha. 

NejdÚležitějŠÍ čeledi Balanog-lossus claví^erus. 

Balanoglossidae. B. Larva, 

clavigerus Ch. ze 
Středozemního moře, až 1 m velký. 

Enteroptosis (řec.; choroba Glenardo- 
va), sklesnutí vnitřností, vyznačuje se u- 
ložením vnitřností, zvi. střev, směrem do- 
lů. Dříve považován za příčinu neúčelný 
oděv, šněrování, vleklá zácpa a podob., 
v dnešní době spíše konstitucionelní zá- 
klad, souvisící s celkovou asthenií Q^. ča- 
sto vyskytují se oba momenty současně. 
Při tom bývají kromě skleslých jater a 
žaludku skleslé i jednotlivé oddíly tlu- 
stého střeva a pravá ledvina. E. prozra- 
zuje se náhlými, kolikovitými bolestmi, 
někdy vedle celkových nervových po- 
ruch, obtížným tlakem, tahem a citlivostí 
v dutině břišní. Léčba snaží se zmírniti 
obtíže bandážemi, což se podporuje léč- 
bou mechanickou, elektřinou, vodoléč- 
bou, masáží a pod.; v úvahu může při- 
jití i zákrok chirurgický, totiž zmenšení 
stěny břišní a upevnění pohyblivých čá- 
stí. 

Enterosan, lék stejného složení jako 
optannin, zásaditý tříslan vápenatý, 
Ca(OIí) . CuHqOq. Tvoří šedohnědý prá- 
šek bez chuti a zápachu, ve vodě skoro 
úplně nerozpustný. Přichází v tabletách 
a používá se ho podobně jako taninu. 

Enterotomie (řec.), řez střevem. 

Enterozoa (cizopasníci), Q* škrkavky. 

Enthuslasmus (z řec. entheos, božím 
duchem naplněn), oduševnění, nadšení; 
enthusiast, nadšený obdivovatel, blouzni- 
vec. 

Enthymem (řec. myšlenka), zkráceny 
logický závěr, při němž nutno první soud 
v myšlenkách rozšířiti. Př.: „Kdybych byl 
doma tak obáván, jako ty v tomto městě, 
opustil bych svůj domov!“ (tedy: opusť 
město). Cicero, 1, Catilin. 17. 

Entita (latinské entitas), utvořeno 
scholastikou od ens, čímž má býti o ně- 
jaké bytosti řečeno, že jest, že existuje. 

Entlebrnch, krásné horské údolí ve 
švýc. kantonu Lucernském, nazvané po- 
dle řeky Entle. 

Entlicher Vojtěch (* 1761 v Žamberce, 
t 1806 tamtéž), český malíř; studoval hu- 


maniora u cisterciáků ve Žďáře, kde 
vstoupil do kláštera, ale odešel zase od- 
tud do Vídně a Pešti jako malířský to- 
varyš, 1791 vrátil se do Prahy, vstoupil 
do kláštera v Břevnově, studoval filo- 
sofii a bohosloví, stal se benediktinem a 
i*. 1795 vysvěcen v Praze, farářoval pak 
v Bezděkově u Police nad Metují. Zane- 
chal řadu maleb náboženských a portré- 
tů současných osobností. Lit.: Dlabač 1, 
367. 

Entnei Josef (* 1897), tajemník, spisov. 
a překl. Napsal: Studené světlo (dobro- 
druž. román 1928), řadu článků, novel, 
feuilletonů, povídek atd. Přeložil: Pohád- 
ky pro dospělé od Jean Q. Ritta. Použí- 
vá pseud. Éter. 

Entoderm, vnitřní zárodečný list, 
hypoblast. 

Entomographie (řec.), popis hmyzu. 

Entomolog (řec.) badatel, konající svá 
studia na hmyzu. Entomologie, věda za- 
bývající se hmyzem. 

Entomoíag (řec.), hmyzožravec. 

Entomofilní, hmyzomilný, e. rostliny 
takové, u kterých opylení se děje hmy- 
zem, za tím účelem jsou květy upraveny 
k lákání hmyzu (na př. medonosné). 

Entomostraca, společný název pro ně- 
kolik řádů korýšů nižších (Phyllopoda, 
Ostracoda, Branchiura, Copepoda a Cir- 
ripedia); dnes se tohoto názvu už neuží- 
vá, protože se poznalo, že příbuznost 
těchto řádů není tak blízká. 

en tortne (fr., antorty), jako želva. 

En tont cas (r., antuka — v každém 
případě), na př. deštník k upotřebení 
i proti slunci. 

Entozoa (řec.), zastaralý název pro ci- 
zopasníky. 

Entťacte (franc.), meziaktí. 

Entrata (it.^ úvod, předehra Qj* intrá- 
dy. 

Entre-cdte (franc,, antrkot), hovězí 
maso na žebru. 

Entre denx Mers (franc., antr dé mer), 
krajina ve franc. dep. Gironde mezi Dor- 
dogne a řekou Garonne, významná pěstě- 
ním vína. 

Entre Douro e Minho, portug. pro- 
vincie, Pa Minho. 

Entrée (franc., antré), vchod, předsíň 
bytu; v kuchařském umění: první jídlo 
nebo předkrm podávaný po polévce; 
v hudbě: úvod, předehra (Pa intrada); též 
vstupné k veřejnému představení. 

Entreíilet (fr., antrfile), vsunutý, oby- 
čejně kratší článek v novinách, „novi- 
nářská vata“. 

Entrechat (fr., antrša), v baletu křížo- 
vý skok, při němž tanečník stehna něko- 
likrát skříží, nohy srazí. 



Entrelacs 


62 


Enzendorfer Adam 


Entrelacs (franc., antrla), ve stavebním 
umění liniemi propletené okrasy; prople- 
tené tahy písma. 

Entremés (špan.), původně druh slav- 
nostní mimické hry, hrané při slavnost- 
ních hostinách v době mezi jídly, pozne- 
náhlu se proměnila ve frašku. Později 
bylo jméno e. přenášeno na mezihry a 
dohry (pasos), spojené s prováděním co- 
medias. 

Entremet (franc.), lehčí jídla, jež se po- 
dávají mezi ostatními chody při hostině, 
jako jemná zelenina, sladké pokrmy, 
paštiky; též druhý hlavní chod při hosti- 
ně, 

Entremettenr (franc.), zprostředkovatel; 
entremise, zprostředkování. 

entre nous (franc., antr-nú), „mezi ná- 
mi“, t, j, řečeno důvěrně. 

Entrepdt (fr.), sklad zboží, skladiště, 
celní sklad; obchod prostřednictvím e., 
prodej a koupě zboží, ležícího ve veřej- 
ném skladišti, z něhož nebylo zaplacena 
clo. 

Entrepreneur (fr.), podnikatel, dodava- 
tel. 

Entreprlse (fr.), podnik, smlouva o pře- 
vzetí stavby, dodávek atd. 

Entre Rios (Španělsky, „mezi řekami‘0) 
provincie Republiky argentinské, mezi 
řekami Paraná a Uruguay, 74571 km^, 
(1928) 570.927 ob. E. je mírně zvlněná ro- 
vina, se dvěma řadami pahorků, táhnou- 
cími se od severu na jih. Na sever se 
prostírá rozlehlý les. Subtropické podne- 
bí přináší bohaté deště. Obyvatelstvo se 
živí chovem dobytka a zemědělstvím. 
Hlavní město: Paraná. 

Entresol (fr.), mezipatro, poschodí. 

Entrevue (fr.), setkání, schůzka, zvi. 
panovníků. 

Entrez! (fr.), vstupte, dále! 

Entropium (řec.), vyvrácení očního víč- 
ka dovnitř, čímž pak brvy dráždí rohov- 
ku. Příčinou bývá jízvovité svraštění se 
spojivky, zvL při trachomu, poleptání a 
difterii oka nebo vleklý zánět spojivky 
3 křečí víček. Vyléčení dosáhne se větši- 
nou pouze operací. E. vyskytuje se také 
velmi hojně u psů; operativní léčení je 
snadné. 

Entnzjastki, femin. hnutí polských žen 
v 1. 1841—60, pracujících o zrovnopráv- 
nění s muži, 

Enukleace, vyloupnutí jádra, na příkl. 
otoku, kloubu; také exartikulace. (E. 
oka.) Enukleovati „vyjmouti jádro“, vy- 
loupnout!. 

Ennnciace, oznámení, prohlášení. 

Ennresis (lat.), močení ve spaní, ne- 
úmyslné vyprázdnění močového měchý- 
ře u dětí ve věku nad dva roky, také u 


dospělých; nejde-li o onemocnění orga- 
nické, spočívá e. většinou na nervovém 
základě. Ošetřuje se duševním ovlivňo- 
váním nebo výchovným opatřením. 

Enveloppe (franc.), obal, schránka; vo- 
jensky: ve starších pevnostech souvislé 
nebo jednotlivě vedle sebe stavěné náspy 
před hlavním opevněním. 

Enweri Ali (f 1190), perský básník, 
autor žalozpěvu o zničení Chorossánu a 
Divánu, vydaného Lucknowem r. 1880. 
Dvorní básník seldžuckého sultána Sand- 
žara. 

Enver Paša (1882—1922), turecký gene- 
rál a politik. Narodil se v Cařihradě a 
vstoupil záhy do tur. armády. Po prvé 
se spojil s Mladoturky při jejich revoluci 
r. 1905 v Soluni a po třech letech znovu 
zúčastnil se politické akce mladotur., 
která donutila sultána Abdula-Hamida 
k prohlášení konstituce r. 1908. Brzy nato 
jmenován E. vojenským attaché v Ber- 
líně. Vrátil se do Turecka za nepokojů 
v r. 1909, ale znovu odjel do Berlína, 
odkud popuzoval Araby ve válce tripol- 
ské proti Itálii. V druhé balkánské válce 
do-byl opět na Bulharech Drinopole 
(1913), za což jmenován pašou a stal se 
zetěm sultánovým. Byl jmenován mini- 
strem války a jeho germanofilská orien- 
tace byla vlastní příčinou, že Turecko za- 
taženo do světové války. Po porážce ústř. 
mocností r. 1918 uprchl Enver na Kavkaz. 
Vyvíjel ale stále politickou činnost, 
spojil se s počátku se Sověty, pak ale se 
jich odřekl a uprchl do Buchary, kdež 
se dal r. 1922 prohlásit! emirem turke- 
stanským. V bojích s rudou armádou 
padl u Dyžambe v Tádžikistánu. — Lit.: 
Liman v. Sanders: 5 Jahre in Túrkei 
(1922). 

Enviado especial, pseud. Vojtěcha Alb. 
Friče. 

En vogne (franc.), v rozmachu, oblí- 
bený. 

Envoyé (franc.), vyslanec. 

Enyalios, příjmení Aresovo (Q^, později 
jméno syna Aresova a Enyo). 

Enz, levý přítok Neckaru, 112 km dlou- 
hý, pramení v sev. Černém Lese a vlévá 
se u Besigheimu. E. je bohatý na ryby 
a slouží k dopravě dříví (vorařství). 

Enzendorfer Adam (* 1720 v slezském 
Skočově, 1 1789 ve Vratislavi), čes. filosof; 
1739 stal se jesuitou a profesorem církev- 
ních dějin při universitě ve Vratislavi. 
Vydal drama Divus Joannes Nepomuce- 
nus contra impios Wenceslai conatus ad 
mortem usque decertans exhibitus (Olo- 
mouc, 1754), Tractatus de Sacramento 
poenitentiae, extremae unctionis et ma- 


Enzendorier Adam 


63 


Eosln 


trimonii (1766) a Tractatus de Deo uno et 
trino (1767). Lit.: Pelcl, Jesuiten 1786, 242. 

Enzio (ital. označení jména Jindřich), 
král Sardinský, nemanžel. syn. císaře 
Bedřicha II. (1220—1272), měl za manžel- 
ku sardinskou kněžnu Adelasii. Od r. 
1239 byl císař, generál, legátem v Itálii; 
začal dobývati Anconu a porazil u Elby 
janovské loďstvo. R. 1249 byl u Fossalty 
zajat Boloňskými. 

Enzootie (řec., od zoon, zvíře), označe- 
ní pro endemii (Q^) u zvířat, rovněž epi- 
zoocie označení pro epidemii O* zvířecí 
nákaza. 

Enzymy, bílkovité látky značně neur- 
čitého složeni; jsou velmi rozšířeny 
v rostlinách a živočiších a v jejich život- 
ním procesu hrají značnou úlohu. Podle 
účinků se rozeznávají: 1. e., které pře- 
měňují nerozpustné uhlohydráty a na- 
konec je přetvoří v rozpustné cukry, na 
př. různé formy diastase; 2. e., které 
druhy vyšších cukrů proměňují v jed- 
noduché cukry, na př. hexosu; 3. e., 
které glykosidy proměňují v cukry a 
různé jiné látky, jako emulsin, myrosin 
atd.; 4. proteolytické, které rozkládají 
růziné formy neroz^pustných látek bílko- 
vitých, jmenovitě pepsin, trypsin, erepsin; 
5. e., které srážejí roztoky, na př. lab 
(sráží mléko), trombasa (hraje úlohu 
při srážení krve), pektasa atd.; 6. e., 
které štěpí tuky, na př. lipasa; 7. oxy- 
dasy, které působí při oxydaci růz- 
ných látek, jmenovitě laktasa, tyrosina- 
sa. Účinek e.-ů. na některé látky je při 
nízkých teplotách velmi nepatrný, vzrů- 
stá s teplotou, dosahuje maxima při 30 — 
50®, pak ho ubývá a při vysokých teplo- 
tách úplně mizí. Některé působí v ky- 
selých, některé při neutrálních a jiné při 
alkalických roztocích. fermenty. 

Enže (Enns), pravý přítok Dunaje v H. 
Rakousích, dl. 260 km, 31 km splavná, 
protéká pod Admontem úzk. údolím Ge- 
sáuse; její přítoky Erzbach, Salza a 
Seyr; je hranicí mezi Horními a Dolními 
Rakousy. 

Enže (Enns), město v Rakousku, hejtm. 
Linec, (1923) 4203 ob., na řece Enži; got. 
chrám, museum, pivovary, strojírny; jed- 
no z nejstarších měst v Rakousku. 

e, o., zkratka ex officio (lat.), z úř. po- 
vinnosti, z úř. moci. 

Eoanthropus Dawsonl Smith Wood- 
ward, fosilní nález lidských kostí z ra- 
ného diluvia, sestávající z několika ú- 
lomků lebky a ze spodní čelisti, která se 
podobá čelisti šimpanzí. Nalezeno 1913 
v PiltdoAvnu (Sussex), P* lidská plemena. 

Eobanns Hessns, humanista a novolat. 
básník Pa Hessus. 


eodem (lat.), téhož; e. die, mense, 
anno, téhož dne, měsíce, roku. 
eo ipso (lat.), právě proto, samozřejmě. 
Eolienne (franc., eolián), pestrobarevná 
tkanina hedvábná, olemovaná česanou 
přízí. 

Eolith, první nástroj lidský. 
Eolithicum, období doby kamenné (Pa); 
eolitický — ke. patřící, 
ďEon de Beaumont (eo de bomó) 
Charles (Chevalier d’Eon), záhadná osoba 
(1728 — 1810); od r. 1755 tajem, franc. vy- 
slán. v Rusku, kdež vystupoval v ženském 
ěatě; r. 1768 poslán do Londýna, od r. 1771 
z rozkazu králova nosil ženský šat až do 
smrti (1810 Londýn), aby nebyla kompro- 
mitována jistá londýnská dáma. 

Eonit jest jiný název pro asbesto-ce- 
mentovou břidlici, zvanou u nás obyčej- 
ně etemit (P*). 

Éós (řec., lat. Aurora), Jitřenka, bohy- 
ně ranních červánků, sestra Héliová a 
Selénina, zrodila s titánem Astraiem vě- 



try a Dennici. Se svého lože na Okeánu 
spěchá před Héliem zvěstovat den; svádí 
krásné mladíky jako Orióna a Tithóna, 
jemuž porodila Memnóna. Starší umělci 
ji představovali s křídly, od 5. stol. též 
bez křídel, nebo při smrti Memnónově, 
ve čtyřspřeží jedoucí po obloze a j. 

Eosamin, azobarvivo, vznikající z 3- 
amino-4-kresolmethyletheru a kyseliny 
yl-natfol-3-8-disulfonové, barví vlnu a 
hedvábí vůči světlu stálou barvou růžo- 
vou. 

Eosandei Johann Friedrich (1670 — 
1729), svobodný pán z Góthe, stavitel ve 
službách kurfirsta Bedřicha III. 

Eos-Chromo-Diiekt, Albertem v Mni- 
chově vynalez, způs. tříbarvotisku. (Pa.) 

Eosin, tetrabromfluoresceín, barvivo 
z řady ftaleinů, pro vlnu a hedvábí, zá- 
řivě Červené barvy. 


Eosinoíilie 


64 


Epauiette 


Eosinofilie, rozmnožení eosinofilic- 
kých krvinek (bílé krvinky, v jejichž 
buňkách jsou nahrom. zrnka, zbarvují 
se kyselým eosinem sytě červeně), obyč. 
při různých těžkých onemocněních, na 
př. leukaemii, trichinose a j. 

Eosot jest směs kreosotových esterů ky- 
seliny valerianové. Jest to žlutá olejovatá 
kapalina, ve vodě nerozpustná, snadno 
rozpustná v alkoholu a benzenu. Užívá 
se jí jako léku při tuberkulose, žaludeč- 
ních a střevních chorobách. 

Eozoické, slují usazeniny z doby ar- 
chaické (azoické) a paleozoické, které 
obsahují zbytky nejstarších organismů. 

EdtvSs Jószef, baron (1813—1871), maď. 
státník a spisovatel. Procestoval v 1. 1835 
—37 západ. Evropu a uveřejnil pak spis 
o reformě trestnic, který vzbudil velký 
rozruch. Z jeho románů jsou nejznám.: 
Vesnický notář (1844 — 46), A Carlhausi 
(1839—40), Uhry v r. 1514 (1847—48). Od 
r. 1840 byl vůdcem maď. reform. hnutí 
a na sněmu 1843 — 44 patřil k význ. opos. 
členům. R. 1848 ministrem školství v ka- 
binetě hr. Batthyányho, po jeho odstou- 
pení žil pak v Mnichově, kdež napsal 
dílo: Uber die Gleichberechtigung der Na- 
tionalitáten (1850) a Vliv ideí 19. stol. na 
utváření států (1851 — 54). Navrátil se pak 
do Uher, kdež pokračoval ve svojí liter, 
práci a v polit, činnosti. Až do r. 1867 
bojoval po boku Deákově; pak opět min. 
školství v kabinetě Andrássyho, prosadil 
rovnoprávnost náboženství a vytvořil 
mod. maď. školství ob. Od r. 1866 presi- 
dentem Akademie. Jeho Sebrané spisy 
vyšly v 1. 1901 — 1909. Patřil k největéím 
buditelům maď. — Do č. přel. Vesnický 
notář (Hynek). 

Eozoon (řec.), domněle zkamenělý 
prvok (Rhizopoda), nejprve objevený 
v rulové formaci v Kanadě a popsaný 
pod názv. E. canadende Dawson, jako nej- 
starší živočich země. Pravděpodobně 


část eozoonu. 

(silně zvětšeno). 

se ale jedná o mineralogické vylouče- 
niny, které mohou přicházeli všude, kde 
jsou uložena zrnka serpentinu ve vápen- 
ci, na př. na českobavorském žulovém 
území. Lit. Móbins: Der Bau des E. cana- 
dense, verglichen mit den Foraminiferen 
(1878); Hauer, Das E. canadense (1855). 


e. p., na navštívenkách značí en per- 
sonne (franc.), osobně. 

Epacridaceae (postrmincovité), malá 
čeleď řádu Ericales, křoviny s malými, 
často jehlicovými listy. Tyčinky střídají 
se pravidelně s korunními cípky, nemají 
přívěsků a jejich prašníky otevírají se 
jedinou podélnou skulinou. Vyskytují se 
asi v 340 druzích skoro výhradně 
v Austrálii, kdež jsou luční rostlinou. 

Epacris Cav., australský rod Epacrida- 
ceí (postrmincovité), okrasné, téměř vždy 
zelené křoviny s krásně zbarven, květy. 
Kol 40 druhů; mnohé se pěstují v evrop. 
sklenících jako rostliny okrasné. 

Epaíos, v řecké mytologii syn Dia a 
Jó (C\i), král egyptský. 

Epagógé (řec.), 1, tolik co indukce, 2 . 
důkaz pravdy z úsudků. 

Epagomeny (řec., „přidané^), 5 dnů, do- 
plňujících rok o dvanácti třicetidenních 
měsících na 365 dní, z toho název pro 
vsunuté dni vůbec. 

Epakta (řec., „přidané”, totiž dni, též 
ukazovatelé měsíce, adjectiones lunae 
zvané), počet dní, který uběhl od posled- 
ního nového měsíce až k určitému dni; 
též stáří měsíce ve dnech toho dne, který 
se jmenuje východiskem e. V kalendáři 
Dionysia Exigua (Qa) byl východiskem e. 
22. březen, od Aloisia Lilia jest jím 1. 
leden. 

Epameinóndas (* 420 — ^362 př. Kr.), 
thébský vojev. a státník. R. 371 př. Kr. 
porazil spartského Kleombrota u Leuk- 
try. Zlomil nadvládu Sparty založ, ar- 
kadského spolku a obnovením nezávislo- 
sti. Messénie. Po bezvýsledném tažení na 
Peloponnés 369 a 367 dobyl Byzancie a 
navázal styky s Chiem a Rhodem. Při 
čtvrtém tažení na Peloponnés 362 zvítě- 
zil u Mantinele, ale sám padl. Ač byl 
šlechetný a nezištný, přece jeho politi- 
cké působení urychlilo vnitřní rozklad 
Řecka. Život E. popsal Cornelius Nepos. 

Eparchiálni archijerej, pravoslavný 
biskup, arcibiskup, metropolita, spravu- 
jící eparchii na základě řádné vlastní 
pravomoci. 

Eparchie (řec.), název území, spravova- 
ného pravoslavným biskupem; v západ- 
ní církvi diecese. 



Epauiette. 


Epauiette (fr.), náramenice, náplecník, 
vojenský odznak šarže. 




Epifyti (cizopasníci). 







Ex liibris cisterciáckého kláštera ve Žďáru. 



Příloha Nového velkého ilustrovaného slovníku naučného. 







Épave 


65 


Epicykl 


Épave (franc., epáv), majetek, jehož 
vlastník není znám; droit ďé. (4i’ua), 
právo státu na takový majetek. 

Épée Charles Michel, abbé de V (1712 — 
1789), franc. kněz a učitel hluchoněmých. 
Založil ústav pro hluchoněmé na Mont- 
martru r. 1770, jejž pak stát r. 1791 pře- 
vzal. Také ve Vídni založil podobný ústav 
r. 1779. Vynalezl zvi. posunkovou řeč pro 
hluchoněmé. Hl. jeho dílo: Institution des 
sourds et muets par la voie des signes 
méthodiques (1776). 

Epeios, tvůrce dřevěného koně před 
Trójou (c^ trojské války). 

Epeira, druh pavouků (Q^ křižáci). 

Epeirogenese, epirogenese. 

Épeiros Qi Epirus. 

Ependym (řec.), vystlání dutin hlav- 
ních center nervových, t. j. komor moz- 
kových a míšního kanálu. Vznícení e. 
sluje ependymitis. 

Epenthese (řec.), „vřadění“ hlásky, 
zvláště i z následující slabiky. Tak na 
př. v řeč. povstává z makarja slovo ma- 
kaira. Epenthetický, vřazený. 

Eperjes, Prešov. 

Épernay, franc. m. v dép. Marné, stře- 
disko vinařství v Champagni, 20.960 ob. 
(1926). Vedle Remeše nejdůlež. místo v ro- 
zesílání champagnského vína (ročně přes 
5 mil. lahví). Již za Merovingů zde byl 
zámek Sparnacum, kde sídlili biskupové 
remeští. — Za svět. války bylo střediskem 
bojů ve druhé bitvě na Marně (v červen- 
ci 1918). 

Epírygit jest směs solí v syrupovité 
formě, která zředěna vodou slouží k vá- 
zání prachu na silnicích. 

Ephebe Fr., rod lišejníků (Lichenes), 
sestává z modrozelených gonidií řasy 
Stigomena, mezi jejímiž rosolovitými 
obaly bují houbová vlákna. Nejznámější 
E. pubescens Fr. tvoří 
vlhkých, horských stě- 
nách černozelené po- 
vlaky. 

Ephedra L., r. Gneta- 
ceí, přináležejících k na- 
hosemenným (Gymno- 
spermae). Keř s dlou- 
hými, přímými na po- 
hled holými větvemi, 
jejichž listy reduková- 
ny na šupiny, s květy 
namnoze dvoudomými. 

Plody bobulnaté, jichž 
se dříve užívalo v lé- 
kařství. Roste v Asii, 

Argentině, Chile a Ka- 
lifornii asi 30 druhů. 

Ephemera (Epheme- 
roidae), jepice. 


Ephialtes (Pimpla) rod lumků (Ichneu- 
monidae) s přisedlým abdomenem a 
dlouhým kladélkem. Klade vajíčka do 
kukel motýlů (mnišek a p.), čímž je vel- 
mi užitečný. 

Ephod (hebr.), jednoduchý přehoz isr. 
kněze, v jehož kapse se nalézaly věštby 
Urim a Tummim. Později nosil vele- 
kněz nádherný e. 

Epiblast (z řečt.), Q* zárodečné lupeny. 

Epiblema (z řečt., pokožka kořenu), 
kořen. 

Epicentrum (řec.), místo na povrchu 
zemském přímo nad střediskem země- 
třesení; Oi zemětřesení. 

Epické básnictví, druh básn. umění, je- 
hož podstatou je vypráv. děje, a které 
stojí jako zvi. druh poesie proti lyrice 
a dramatu. Co drama události názorně 
předvádí, epický básník líčí příběhy a 
děje sám slovem, ne jako v dramatě oso- 
by; naproti tomu jsou v lyr. básnictví 
podstatou citové výjevy. Nejdokonalejší 
ep. básně jsou ty, v nichž převládá zákl. 
forma vyprávěcí. Proti dramatu nemu- 
sí býti ve vypravování událostí přesná 
jednotnost, líčení nemusí časově postu- 
povat!, může býti libovolně přerušeno a 
doplněno dřívějším, co nebylo dosud ře- 
čeno, čímž dociluje se epického napětí. 
Obor e. b. není ohraničen, čerpá látku 
ze života i z říše fantasie; rozlišuje se 
na vážná a komická díla, dále podle slo- 
hu (epos, román, novela, bajka, balada), 
veršovaná a prosaická. Hrdinná báseň či 
epos je vždy ve verších, román a novela 
prosou. V baladě jsou zákl. formy bás- 
nické (vypravování, pozorování, popis, 
citové výjevy) spojeny. 

Epický, vyprávějící, epos. 

Epicykl (řec., příkruží), kruh, na němž 
se pohybuje určitý bod stále touž rych- 



lostí, zatím co střed tohoto kruhu se sou- 
časně a stejnoměrně posunuje vpřed na 

5 



Nový slovník naučný. — Svazek Vlil. 


Epicykl 


66 


Epifanias 


kruhu jiném (deferens). V obr. pohybuje 
se střed epicyklu na kruhu od A až do 
Ae a bod na epicyklu opisuje současně 
dráhu od P až do Pa, zatím co P, 0 R 
atd. jsou body, kterých by dosáhl, kdyby 
se nepohyboval na e. E. zavedl do astro- 
nomie Apollonius a Ptolomeus jich pro- 
střednictvím vysvětlil oběh měsíce a pla- 
net; pro něho byla země středem defe- 
rentního kruhu, ostatní nebeská tělesa 
pak se pohybují na e. Tento kombino- 
vaný systém ale zjednodušen, když Ko- 
perník určil slunce středem. Definitivně 
e. odstranil z astronomie teprve Kepler. 

Epicykloida, kruh, po kterém se bod 
pohybuje stálou rychlostí. Střed tohoto 
kruhu se pohybuje po jiném, unášecím 
kruhu. V obr. se pohybuje střed na zá- 
kladním kruhu z A do Ae, a bod e. opi- 
suje dráhu P až Pe, zatím co P, Q, R 
atd. jsou polohy bodu, kdyby se nepo- 
hyboval po epicykloidě. E. zavedl Apol- 
lonios do astronomie, a Ptolemaios vy- 
světloval jimi svůj geocentrický systém, 
který byl zjednodušen Koperníkem. E. 
z astronomie odstranil úplně až Kepler. 

Epidamnos, antické město, Qa Dráč. 

Epidaaios, ve starověku přístavní mě- 
sto v Argu při Saronském zálivu; pro- 
slulé svatyní Asklépiovou ( 0 , 4 ), s lázeň- 
ským místem velmi navštěvovaným. Při 
vykopávkách (od r. 1881) byly odhale- 
ny četné nápisy, které podávají klíč 
k lékařským názorům starověku. — Nej- 
dávnějšími obyvateli E. byli Kariové, po- 
zději přišli Jonové a Dórové. Obchodem a 
mořeplavbami rozkvetl E. v přední pří- 
stav řecký. 

Epidanrnm, antické město v Dalmácii, 
na místě dnešního Cavtatu (Ragusa Vec- 
chia); uvádí se teprve v římské době; 
bylo v VII. stol. rozbořeno Slovany. 

Epidemie (hromadné nemoci, nákaza), 
rozšíření téhož druhu nemoci v určitých 
kruzích obyvatelstva. Převážně jde o in- 
fekční nemoci, za jistých okolností (vli- 
vem podnebí) též o jiné nemoci. Při ome- 
zeném rozsahu se mluví o domácí epide- 
mii, při rozšíření v celých zemích o pan- 
demii. Nejdůležitější nemoci vyskytující 
se epidemicky jsou: cholera, spála, ne- 
štovice, malarie, difterie, chřipka, mor, 
osypky a žlutá zimnice. Příčinou je 
působení bacilů, přinášejících nemoc, na 
četné lidi přímou nebo nepřímou náka- 
zou. Mnohé epidemie vznikají z endemií. 
E. může trvati týdny, měsíce, dokonce 
celá léta. Obyčejně bývá první onemoc- 
nění nejnebezpečnější, kdežto v druhé 
části e. prudkost projevů nemoci, jakož 


i úmrtnost klesá. Často panují dvě epi- 
demie současně. Rovněž při jedné prudké 
e. ostatní epidemické nebo endemické ne- 
moci ustupují. Proti e. se bojuje přede- 
vším profylaxí: čistota v městě, péče o 
zdravé bydlení a pracovní místnosti, roz- 
umná životospráva atd. 

Epidendrum L., rod z čeledi Orchidea- 
ceae, roste v tropické Americe, epifyti- 
cké, s krásně zbarvenými a jedinečně 
utvářenými květy (E. vitellinum Lindl. a 
j.). Vyskytuje se ve velmi mnoha druzích, 
z nichž asi 800 se pěstuje v evropských 
sklenících. 

Epidermin jest mast užívaná proti spá- 
leninám a kožním nemocen, obsahující 
85% lanolinu, 10% vaseliny, 4% difluordi- 
fenylu a 1% fluorpseudokumolu. 

Epidermis (řec.), pokožka, kůže; u rost- 
lin povrchová vrstva buničnatá (Q^ po- 
kožkové tkanivo). 

Epidiaskop (řec.), O* projekční umění. 

Epidymis (řec.), nadvarlata. 

Epidiorit, nerost, diorit. 

Epidolie (řec.), obrůstání buničných 
vrstev při zárodečném vývoji; epidolická 
gastrula, obrůstací gastrula. 

Epidosif, hornina, skládá se v podstatě 
z epidotu a křemene a tvoří lože v kry- 
stalických břidlicích. 

Epidot (pistácií), nerost, směs křemiči- 
tanu vápenato-hlinitého a vápenato-žele- 
zitého Ha Ca^ (AI, Fe)e Si^ Oae, tvoří jed- 
noklonné krystaly nebo stonkovité, zrni- 
té a celistvé agregáty; většinou zelený, 
zřídka červený, lesku skelného, průsvit- 
ný, se silným pleochroismem, tv. 6 — 7. 
Vyskytuje se na trhlinách augitu, jino- 
rázu, syenitu, dioritu, diabasu a amfibo- 
lu, jest obsažen v znač. množství v ně- 
kterých krystalických břidlicích (břidli- 
ce epidotická) a j. Jeho černé, červeno- 
hnědě průsvitná odrůda jest bucklandit, 
zelenočerná, kysličníkem železitým bo- 
hatá odrůda sluje pistacit, hnědofialová 
až téměř černá, obsahující 14 — 24 proč. 
MnO, piemontit. 

Epiianés (řec., „zjevený**, t. j. bůh 
vtělený ve vládci na zemi). 1. Přídatek 
Antiocha IV. Syr. a egypt. Ptolomaea V. 
2. Syn Karpokratův. 

Epiiania (řec., „zjevení**), u křesťan- 
ských církví zjevení Kristovo. Svátek 
Zjevení Páně slaven 6. ledna již od III. 
stol. se svátkem Narození P. společně 
s východní církví. Později byl v řím- 
skokat. církvi přeložen sv. Narození P. 
na 25. prosince. Evang. církve slaví Ep. 
jen částečně 6. ledna, jinak až následu- 
jící neděli. 

Epiianius. 1. E. sv. (* kolem 315, 
t 12. květ. 403), biskup a církevní spiso- 


Epifanius 


67 


Epigram 


vatel řecký. Vystupoval proti arianismu 
a origenismu a sepsal mimo jiné hist. 
cenný Panarión. — 2. E. Scholasticus, 
církevní dějepisec, napsal na poč. 6. stol. 
lat. výňatky z Církev, dějin od Sokrata 
Scholast. 

Epilora (řec.), opětování týchž slov na 
konci vět po sobě jdoucích, nebo jejich 
časti (opak anaíora). Na pr.: On odpůr- 
ce zbraní přemohl, duševní převahou jej 
přemohl hlavně ale šlechetností jej pře- 
mohl, E. v lékařství sluje chorob, slzení. 

Epiforin, epiphorin, obsahuje vedle ky- 
seliny borité kondensační produkt kafru 
ze silice mátové s fenylesterem kyseliny 
salicylové. Slouží k šňupáiií při choro- 
bách nosní, krční a ústní dutiny. 

Epifysa (řec.), v anatomii nazývá se tak 
konec dlouhé kosti (P^i kosti). Epiphysis 
cerebri, šišinka, cIa mozek. 

Epifysy, uvolnění, oddělování epifys 
(koncových částí kostí) od diafysy (střed- 
ní části) může nastati velikým zevním 
násilím. Zřídka nastává uvol, ep. při zá- 
nětu dřeně kostní, vrozené jpříjici a kur- 
dějích. U mladých individuí je usnadněno 
uvolnění chrupavkovitým terčem, jenž se 
vkládá mezi epifysu a diafysu. Uvolnění 
lze často pozorovat! jen Roentg. paprsky. 
Ošetřování stejné jako u zlomenin. 

Epiíyti (z řeč., pseudoparasiti, tab.: 
,,Epifyti“) jsou zdánlivě parasitující rost- 
liny, jež rostou na jiných rostlinách, aniž 
by však skutečně čerpaly z nich potravu. 
Protože jejich kořeny vyrůstají přímo do 
vzduchu a většinou ani země nedosahují, 
byly druhdy nazývány též atmosférický- 
mi rostlinami. Rostou většinou v tropech, 
kde v pralesích tvoří často neproniknu- 
telnou splet. U nás za zástupce e. možno 
pokládati lišejníky, mechy a různé řasy, 
které rostou na stromech. E., v tropech 
rostoucí, upínají se obyčejně na stromy, 
které zcela obalují a dusí. Jejich vzduš- 
né kořeny obaleny jsou několika vrstva- 
mi dutých buněk (velamen), které jsou 
opatřeny póry, jimiž vnikají dovnitř vod- 
ní páry a srážejí se ve vodu. TaJv opatřu- 
je si rostlina potřebnou vláhu. Velmi ča- 
sto obsahují tyto vzdušné kořeny i chlo- 
roplasty, takže mohou asimilovati. Nej- 
důležitější e. jsou Tillandsia usneoides 
L. (Pa tab. Epifyti, 3), čeleď Brome- 
liacae, jejíž kořeny jsou zakrnělé. T. po- 
krývá větve stromů ve splývajících nit- 
kovitých trsech. Roste v tropické Ameri- 
ce. Jinou e. rostlinou jest na pr. Ficus 
religiosa L. (p^ tab., 6), která kromě při- 
držovacích kořenů vysílá též kořeny vy- 
živovací, které vrůstají do země. Mnohé 
Bromeliacae (na př. Tillandsia bulbosa 
Hook., Pa tab., 2) mají zvláštní listové 
pochvy, v nichž mohou uchovávat! vodu. 


Též t. zv. vakovité listy, které vytváří ja- 
ponská Dischidia rafflesiana Wall. (Pa 
tab., 5), čeleď Asclepiadacae, slouží ja- 
kožto reservoir vody. Podobně i listy u 
Dischidia imbricata K. Sch, zaoblením 
slouží témuž účelu. Vnitrní zásobárny 
vody vyskytují se u mnohých e, orchideí, 
na př. Oncidium limminghi Morr. U epi- 
fyt. Polypodium quercifolium L. (P* 
tab., 1) a Platycerium grande Gm, 
(Qsi tab., 4) vyskytují se též zvláštní šu- 
pinovité listy, které se opírají o kmen 
a při dešti sbírají odplavené rostlinné 
součástky. 

Epigaea L., čeleď Ericaceae. Ze dvou 
druhů nejznámější jest E. repens L., kte- 
rá se vyskytuje od Floridy až po Nový 
Foundland. Je to keř, vždy zelený, po- 
krytý rezavě hnědými chloupky a ne- 
soucí růžové, vonící květy. 

Epigamle (řec.), v řeckém pravěku 
právo vstoupiti v plnoprávné manželství; 
toto právo bylo cizincům přiznáno jen 
ve výminečných případech. 

Epigasfrinm (řec.-lat., regio epigastri- 
ca), horní krajina břišní (Pa břicho). 

Epigenesis (řec.), vývoj organismu po- 
stupným novotvořením; Pa vývojové dě- 
jiny* 

Epigoni (řec., potomci), v řec. pověsti 
hrdinové, kteří boj Sedmi proti Thebám 
po 10 letech obnovili a město zničili. Byli 
to: Aigialeus, syn Adrastův, Alkmaión, 
Diomédes, Promachos, syn Partheno- 
pův, Sthenelos, syn Kapaneův, Ther- 
sandros, syn Polyneikův, a Euryalos, syn 
Mekistův. — V širším smyslu ti (zvláště 
básníci a umělci), kdož nemají dostatek 
tvůrčích schopností a proto jen rozšiřují 
a zpracovávají myšlenky svých před- 
chůdců. 

Epigral (řec.), nápis. 

Epigraíická strana, u mincí strana, 
která nese obraz i písmo zároveň. 

Epigrafik, badatel v oboru starodáv- 
ných nápisů. 

Epigrafika (řec.), věda o nápisech, dů- 
ležitá to nauka pomocná o starých dě- 
jinách. Především sbírá, třídí pramen- 
ný materiál, uložený v trvalých látkách 
(jako kámen, bronz, také dřevo). Od doby 
Aug. Bóckla a jmenovitě T. Mommsena 
zasloužila se tato věda o obohacení a pro- 
hloubení znalostí o skutečném životě 
v starověku, poněvadž zvyklost v nápi- 
sech zaznamenávat! a tím „uveřejňovatť* 
důležité veřejné akty i životní data jed- 
notlivých ofiob, byla velmi rozšířena. 

Epigram (řec.), původně „nápis“ na 
obětním daru, na náhrobku, umělec, díle 
atd., pak básnické rozšíření podobného 


Epigram 


68 


Epilepsie 


nápisu, při kterém se napřed vzbudí na- 
pětí a pak se podá překvapující řešení. 
Očekávání vzniká nadhozením otázky 
nebo pochybnosti; pak následuje výklad 
smyslu. Zakladatelem epigramatického 
slovesného umění byl Simonides Keoský. 
V fiímě významnými epigramatiky byli 
Martialis a Ausonius. U románských ná- 
rodů byl e. satyrického rázu, byl však 
přeměněn v madrigal a v sonet. V č. li- 
teratuře zakladatel e. je K. Ilavlíček- 
Borovský. Z ostatních vynikají Fr. L. 
Čelakovský, J. Neruda, Lad. Quis, J. S. 
Machar, V. Dyk. — Lit.: Obz. lit. a uměl. 
II. 1900. 

Epigramatik (epigramatist), básník epi- 
gramů. 

Epicharmos (t ^50 př. Kr.), řec. skla- 
datel komedií, nazv. Sicilský, žil v Sy- 
rakusách u krále Hierona. Jeho dra- 
mata, psaná dorským dialektem, nebyla 
doprovázena chórem a vyznačovala se 
vtipem a živostí dialogu. 

Epichlorhydrin, Ha C— CII— CIL Cl, vy- 
\/ 

O 

rábí se působením hydroxydu vápenaté- 
ho na dichlorhydrin za sníženého tlaku 
nebo rozkladem dichlorhy dřinu louhem 
alkalickým. Jest to bezbarvá olej ovitá 
kapalina, ve vodě nerozpustná, rozpust- 
ná v alkoholu a éteru. Voní po chloro- 
formu. Hutnota 1.184, bod varu 117® C. 
Používá se jí (podobně jako chlarhydrinu 
za rozpustidlo. 

Epika, <X^ epické básnictví. 

Epikardie (řec.), přemístění srdce saně- 
rcm nahoru (oipak hypokardie). 

Epikaňn, ^-oxynaftyl-o-oxy-m-toluyl- 
kyselina, 

CeH3 . COOH . (OH) . CH» . CioHeOH, 
jest na vzduchu červenající prášek, tají- 
cí při 195® C, snadno rozpustný v lihu a 
olejích. Používá se ho podobně jako na- 
fiolu ve formě 10% masti nebo alkoho- 
lického roztoku proti kožním parasitům, 
svrabu, omrzlinám a po>d. Méně čistého 
Epicarinum veterinarium užívá se ve 
zvérolékařství, 

Epikarp (řec.), plod. 

Epikédion (řec.), smuteční báseň (žalo- 
zpěv). 

Epiklese (řec.), modlitba v pravoslavné 
liturgii, kterou se vzývá Bůh, aby pro- 
měnil svým svátým Duchem chléb a víno 
v tělo a krev Kristovu. — V západ, církvi 
ještě v XVI. st. někteří teologové jako do- 
minikán Ambrosius Catharinus nebo ge- 
nerál minoritů Cheffontaines epiklesi 
považovali za nutnou; nyní se v latinské 
církvi epiklese vůbec neuznává a pro- 
měnění chleba a vína připisuje se slovům 


Kristovým: „Totoť jest tělo mé — totoť 
jest krev má.“ 

Epikrise (řec.), rozhodnutí; vědecké, 
posouzení nemoci se zřetelem na její 
průběh a konec, po příp. výsledky cb- 
dukce. 

Epiklétos (* okolo r. 50 po Kr., f okolo 
r. 138) stoický filosof, původně otrok, žil 
pak jako propuštěnec v ňímě, později 
jako ředitel školy v Mikopolisu. Jeho žák 
Arrianos jeho přednášky sepsal. Jsou 
z nich zachovány čtyři knihy Rozhovorů 
(Dissertationes). Přiblížení ke kynické ži- 
votní filosofii, návrat k základ, názorům 
stoickým a zdůraznění náboženského 
momentu jsou příznaky jeho filosofie. 
Ze starostoické mravouky se zdůrazňuje 
jmenovitě rozdíl toho, co jest v naší 
moci: vůle a správné užívání našich 
představ od toho, co není v naší mocÍL 
tělo, majetek, osud a světový řád, jimž 
se musíme bez reptání podříditi. Lit.: 
E., Rukověť mravních naučení, přel. Fr. 
Drtina (1909). 

Epikur(os) (342—271 př. Kr.), řec. filo- 
sof, založil kolem r. 306 ve své zahradě 
v Athénách školu Epikurejců neboli za- 
hradních filosofů. E. filosofie je přede- 
vším učení o umění života, do jehož slu- 
žeb se staví logika a přírodní poznání, 
aby sloužily vytouženému životnímu 
ideálu dodatečně k zdůvodnění. „Libost 
je počátek a cíl šťastného života, neboť 
v ní poznávám první a naší přirozenosti 
odpovídající dobro“, to je jeho první 
vůdčí poučkou. Nepotřebuje zdůvodnění, 
poněvadž spočívá na zkušenosti. Poně- 
vadž všechny city libosti pocházejí z těla, 
je nejbližším cílem tělesné blaho. Také 
duševní radosti pocházejí teprve z tě- 
lesných. 

Epilace (lat), odstranění vlasů, 
Favus. 

Epilepsie (řec., padoucnice, morbus 
sacer = svátá nemoc), choroba, projevu- 
jící se hl. záchvaty křečí, spojenými 
s bezvědomím. Je buď symptomatická 
n. genuinní. První bývá podmíněna větši- 
nou org. onemocněním mozku (nádor), 
u druhé nelze zjistiti žádnou jinou cho- 
robnou změnu; snad jde o poruchu žláz 
s vnitřním odměšováním, zvi. nadledvi- 
nek a tělísek epitheliálních. E. přichází 
nejčastěji ve 2. a 3. desetiletí, ve stáří 
velmi zřídka. Častá je dědičnost, zvi. dě- 
dičná souvislost s jinými chorobami 
nervů n. duševními a zvi. s alkoholismem. 
E. symptomatická má dvě formy, totiž 
e. Jacksonovu (korovou) a reflektorickou. 
U první jsou záchvaty místně omezeny, 
n. p. jen na jednu končetinu n. začnou na 
jedné polovině těla n. na urč. údu. Pří- 


Epilepsie 


69 


Epimenidés 


činou je podráždění části kůry mozkové, 
z níž vycházejí normální popudy k po- 
hybu. Příčinou e. reflektorické bývají 
zranění neb jizvy na libovolné části tě- 
la, Záchvat zahajuje někdy t. zv. aura 
(t. j. ovanutí, pocit nemocného, jako by 
byl ovanut), častěji pocit jiný, na př, 
mravenčení, pocit tepla n. zvi. bolesti 
kdekoliv na těle, škubáním neb obrnami 
jednotlivých údů (aura motorická), halu- 
cinacemi a pod. Nemocný kácí se náhle 
s výkřikem v bezvědomí, načež velmi zá- 
hy dostaví se křeče, nejprve tonické (hla- 
va je natažena vzad a na stranu, ústa 
pevně sevřena, oči stočeny nahoru a do- 
vnitř, hrudník ztuhlý), pak klonické 
(škubavě), způsobující ne zřídka poraně- 
ni jazyka a pěnu u úst, sevření prstů 
v pěst. Přitom je tep obyčejně mialý, kůži 
pokrývá pot a obličej barvy modročervené. 
Po celou dobu záchvatu úplná ztráta vě- 
domí. Takto probíhá typický velký zá- 
chvat e. (grand-mal). Někdy jsou však 
záchvaty tak lehké (malý z., pétit-mal), 
že jich nemocní ani nezpozorují: nemoc- 
nému vypadnou z ruky věci n. se náhle 
v řeči zarazí. Jako náhradu záchvatu ep. 
(ekvivalent) dostaví se jiné poruchy, na 
př. náhlá porucha vědomí, provázená 
úšklebky, stočení hlavy a údů, koktání. 
Důležité jsou ekvivalenty psychické, t. j. 
stavy pomatenosti, v nichž mohou býti 
spáchány různé Mny (zločiny, na př. 
žhářství). To jsou t. zv. mrákotné stavy 
s dalekosáhlou ztrátou paměti. Záchvaty 
opakují se u někt. nemocných několikrát 
denně, u jiných po týdnech, měsících i 
letech. Někdy přicházejí hl. v noci (e. 
nocturna), u žen zvi. před periodou, v ní 
a po ní (e. menstrualis). Přicházejí-li v sé- 
riích a je-li vědomi mezi nimi vymizelé, 
mluvíme o status epilepticus. Při tom 
bývá porucha duševního stavu. E. může se 
v 10 proč. vyléčili, jestliže se nemocný 
šetří a řádně léčí. Smrt dostaví se buď 
při dlouhém trvání status epil. n. zra- 
něním v záchvatu. Předejiti e.: Varovati 
se sňatků, kde muž n. žena mají dědičný 
sklon k e. neb vůibec k neuropatii. Zá- 
chvat sám lze někdy zameziti, podváže-li 
se pevně úd, v němž se objevila aura, n. 
masáží, silným kožním drážděním, spolk- 
nutím lžíce soli. — U e. symptoma- 
tické řídí se léčba základní choro- 
bou. U e. genuinní je hlavním lékem 
brom, nově také luminal; nemocný má 
se šetřili. Někdy docílí se úspěchu ope- 
rací na mozku (Q^ chirurgii mozku). — 
E. vyskytuje se též u všech domácích 
zvířat, i u drůbeže; nejčastěji u ipsů. 

Epileptol jest svým složením kyselina 
aminomravenčí (Aoidura amidoformici- 


cum). V množství 20—30 kapek’ denně 
slouží jako prostředek protá padoucnici. 
Vydává se jen na lékařský předpis. 




Epilobium L. (vr- 
bovka), čeleď Oeno- 
theraceae (Onagra- 
ceae), byliny s kopi- 
natými listy, malý- 
mi, červenými, čtyř- 
četnými květy, které 
dozrávají ve čtyř- 
hranné, protáhlé to- 
bolky s četnými se- 
meny ochmýřenými. 
Vyskytuje se ve 160 
druzích v severním 
mírném pásu, z to- 
ho u nás 15 druhů. 
E. angustifolium L. 
(Chamaenerium e. 
Scop., vrb. chlupatá, 
Qj* obr.) s nachovými 
květy v terminálních 
hroznech. Roste v le- 
sích evropských, zvi. 
Epilobium auffiistifoiiuTO. plevel na les- 

al vstav s kv&ty, pasekách, ně- 

b) tobolka, c) .semetno, Kdy se JI pouŽlvá 
jako rostliny okras- 
né. V severní Evropě jedí se mladé vý- 
honky jako chřest, na Kamčatce pak 
celá rostlina se pojídá jako zelenina. 
V Rusku používá se sušených listů jako 
náhražky čaje. 

Epilog (řec.), doslov, závěr řeči nebo 
div. hry, poukazující na konec jednání, 
nebo samostatné, vysvětlující sdělení pro 
posluchače. Opak jest prolog. 

Epimedium L. (škornice), čeleď Berbe- 
ridaceae, malé rostlinky s nahloučenými 
listy a s postranními, jednoduchými 
hrozny květů; jedenáct druhů v Evropě, 
Asii a v Severní Americe. E. alpinum L. 

v Alpách s krásný- 
mi, zevně krvavě ru- 
dými, uvnitř žlutými 
květy. Používá se jí 
jako rostliny okras- 
né a jako lidového 
léčeb, prostředku. 

Epimelétové (řec.), 
v Athénách úřední- 
ci v loděnicích nebo 
v celnicích, ale i 
úředníci pro jiné ur- 
čité záležitosti (veř. 
stavby, slavnosti). 

Epimenidés z Knos- 
su na Krétě, řecký 
kněz a věštec; podle 

Epimodium alpinum. 

a) kvét. pásl stada svého otce, 



Epimenidés 


70 


Epiphyllam 


do spánku, trvajícího 57 let. Na rozkaz 
Pythie byl povolán Athéňany (kolem r. 
596—593 pr. Kr.), aby vykonal očišťující 
oběť a zachránil tak obec athénskou 
před neštěstím. 

Epimerie jest název zavedený prof. E. 
Votočkem pro organické sloučeniny 
opticky činné, lišící se pouze konfigurací 
při t. zv. asymetrickém uhlíku, který 
souvisí se skupinou karbony lovou. Tak 
na př. opimerem d-erythrosy jest d;threo- 
sa (čili d-epi-erythrosa). S octanem hy- 
drazinu vzniká u látek epimernich týž 
osazon. (Qs^ otáčivost optická.) 


I 

H— C*— OH 

I 

H— C*— OH 

I 

CHjOH 


< 

I ^H 

HO— C-— H 

I 

H— C'— OH 

I 

CHjOH 


d-erythrosa d-threosa 

(d-epi-erythrosa) 


Epimeiit, Qa Sporozoa. 

Epimétheas (po činu přemýšlející), je 
v řec. báji bratr Prométheův a manžel 
Pandořin. 


Epimorphosa (řec.), pseudomorphosa. 

Epimys, rod hlodavců, krysy. 

Epinal (středověké Spinallum), hlav. 
město franc. dep. Vosges, 26.352 ob. (1921), 
na Mosele, pevnost a důl, železniční uzel. 
V průmyslu vyniká výrobou tkaniv, 
škrobu, tapet a p. V bitvě u E. (v září 
1914) marně se pokoušela něm. armáda 
prorazili francouzské linie. 

Epinastie, rychlejší vzrůst rostlinných 
částí na svrchní straně, čímž je způsobo- 
váno u ml. listů nebo výhonků zakřivení. 
Při hyponastii zmíněné orgány rostou 
rychleji na spodní straně. E. (zde lépe 


ft) 



Epitrofíe (epinaatie). 

prňřez vodorovné vCtve lípy (epitrofíe)^ b) 
dobná vétev smritu (hypotrořie). 


po- 


epitrofie) znamená též excentrické zesi- 
lování vodorovných větví stromů, při 
čemž jednotlivá léta jsou nahoře tlustší. 
Značné tloustnutí let na spodní straně 


větví, hyponastie, hypotrofie, vyskytuje 
se hlavně u jehlič. stromů. 

ďEpinay (-né) Louise Tardieu ďEscla- 
velles. Madame de la Live ď (1726 — 
1783), franc. spisovatelka. Napsala: Mes 
moments heureux (1752), Lettres á mon 
fils (1758) atd, 

Epinge Bedřich (* v pol. XIV. věku 
v Sasku),viklefista, učitel školy drážďan- 
ské, mistr umění a bakalář práv, odešel 
do Prahy, kde kancem července a v srpnu 
1412 v hádání o nauky Viklifovy hájil 
jeho učení o exkomunikaci. Tato jeho 
Positio de excammunicatione zachovala 
se v rukopisech Karlovy university spolu 
s jeho Quaestiones super III. lib. Decre- 
talium. — Srv.: Sedlák, Hus, 1915, 357. 
Novotný, Hus, 2, 1921, 515. Truhlář, Ka- 
talog rukopisů. 

Epinglé (franc. -pen-), jemná, jednoba- 
revná látka z česané příze. 

Epinikion (řec.), oslavná vítězná píseix, 
zejména na počest vítěze ve starořeckých 
národních hrách. 

Epinin, 3, 4-dihydroxyfenylethylmethyl- 
amin, CeH3(OH)2CH2 . CH2NHCH3, tvoří 
bezbarvé krystalky, tající při 188® C, 
které se ve vodě i alkoholu málo roz- 
pouštějí. Jest v obchodě obyčejně jako 
1 % roztok siřičitanu epininu a má po- 
dobné použití jako adrenalin v lékařství 
k anestesi. 

Epiosin jest derivát morfigeninu, kry- 
stalující v průhledných hranolcích, bodu 
tání 195® C, v alkoholu a chlorofoi*mu 
snadno rozpustných, ve vodě a éteru 
nerozpustných, V dávkách 0.05 — 0.1 g 
uklidňuje a uspává. Ježto chutná trpce, 
užívá se obyčejně s mlékem. 

Epipactis Rich., kruštík, čeleď Orchida- 
ceae, vyskytuje se v 10 druzích v Evropě 
a Asii, z toho 5 druhů 
u nás. Nejrozšířenější jsou 
E. palustris Grantz (kru- 
štík bahenní), na baži- 
natých lukách, E. rubi- 
ginosa Gaudin (k. tmavo- 
červený), na vápnité půdě, 
a E. latifolia AU. (k. širo- 
listý), rostoucí k lesích. 
Květy jsou zelené, přechá- 
zející do hnědá. 

Epipedon (řec.), rovina. 
Epiphyllmn Haw., Čeleď 
Cactaceae (kaktusavité), 
s jediným druhem E. trun- 
catum Haw. (E. alten- 
steini Pfeiíf., ,,Kaktury“), 
epifytická rostlina (Q^ epi- 
fyti), rostoucí v Brasilii 
na stromech, u nás je 
pěstována jako rostlina 
okrasná. Nejkrásněji kve- 



Epipaciís 

palustris. 


Epiphyllnm 


71 


Epistolae obscarorum 


te, je-li naroubována na Peireskii acu- 
leatu. 

Eplploon (rec.) Omentum majus 
(latinsky). 

Epipogon Gm. (z řec.), sklenobýl, čeleď 
Orchidaceae, vyskytuje se ve 4 dru- 
zích v Evropě a Asii, E. aphyllus Swartz 
(s bezlistý), malá bezbarvá, saprofytická 
rostlina, rostoucí v stredoevrop. lesích. 

Epirenan, látka obsažená v nadledvin- 
kách a totožná se suprareninem (c^). 

Epirogenese (epeirogenese, řec.), v geo- 
logii souhrnné označení pochodů v kůře 
zemské (klesání a zdvihání), které probí- 
hají ve velice dlouhých dobách. Jsou dů- 
ležité pro vytváření nových pevnin a 
mořsk. zálivů a nebo jako pochody oro- 
genetické při vrásnění dávají vznik no- 
vým pohořím. 

Epirus (t. Épeiros), kraj na Balkán- 
ském poloostrově. Ve starověku samo- 
statné území, později království. Vrcholu 
slávy dosáhlo za Pyrrha (2. stol. 
tířed Kr.), který ovládnuv Makedonii, 
porazil i ňímany. Římané však již 
ve 2. stol. před Kr. proměnili E. 
v svou provincii, která po rozdělení říše 
(r. 395 po Kr.) připadla říši byzant., na- 
čež od r. 1430 patřila Turecku, a teprve 
od válek balkán. (1913) náleží Řecku. 

Episcopins, jméno tiskařské a knih- 
kupecké rodiny basilejské v XVI. stol., 
kterou založil Nicolaus E. (1501 — 1564). 
Společně se svým švagrem vydával řec- 
ké a římské klasiky. Jeho syn Eusebius 
E. (1540 — 1599) přikoupil r. 1568 ještě 
tiskárnu Herwagenovu. 

Episcopins Šimon (Biscop), (1583— 
1643), jeden z náčelníků holandské sekty 
nábož. arminiánů či remonstrantů (<4 
Arminius). 

Episémon, u st. Reků název někdejších 
písmen, jež pozbyly již platnosti a po- 
držely jen hodnotu číselnou. Jsou to: di- 
gamma (6), koppa (90), san nebo sampi 
(900). 

Epision (řec., episium), pysk stydký; 
episiotomie, P* trhlina hráze; episiopla- 
stika, operativní obnovení hráze, při po- 
rodu utrpěvší trhlinu a nezahojené. 

Episkloritis (řec.), zánět vnějšího po- 
vrchu bělimy (o^ oko). 

Episkopálni (řec.-lat.), biskupský; epi- 
skopalismus episkopálni soustava. 
Episkopálové, přívrženci episk. soustavy. 

Episkopálni soustava, zásada v katol. 
právu církevním, která přisuzuje veške- 
rou pravomoc církevní biskupům a je- 
jich shromáždění, v případě rozporů sa- 
motnému papeži. Tato zásada byla při- 
jata reformními církevními koncily 
v XV. stol., na rozdíl od dřív. papežské 


soustavy. (Oji), Ep. soustava v právu pro- 
testantském jest zřízení, podle něhož ve- 
škerá pravomoc nad příslušníky prot. 
vyznání patří zeměpanské vrchnosti. 

Episkopát (lat.), abstraktně biskupství 
jako hodnost biskupská; konkrétně sbor 
biskupů, 

Episkopie (řec.), promítání neprůhled- 
ných těles, projekce. 

Episkopokratie (řec.), vláda biskupů ve 
státě. 

Episkopus (řec. episcopos, „dozorce“), 
biskup; e. in partibus infidelium (b. 
v končinách nevěřících), katol. biskup 
světící, jenž obdržel titul od místa, jež 
kdysi bylo sídlem biskupským, ale dnes 
nalézá se v rukou nevěřících. E. univer- 
salis, všeob. biskup, papež. 

Episkotister, přístroj, 
jímž odstupňuje se a 
měří světlosti. Před 
zdrojem světla otáčí se 
kotouč, jehož úseky se 
dají tak nastaviti, že 
propouští toliko žádaný 
zlomek světlosti. Otoč- 
ná rychlost musí býti 
tak značná, že otevře- 
né a zastřené prostu- 
py splývají v celkový 
Episkotister. dojem. 

Episoda (řec.), vsuv- 
ka, přídavek, původně u st. Reků mezi 
sborovými zpěvy vlože«ný děj. Později 
v básnictví (dnes všeobecně) vložka, 
krátký vedlejší děj, vsunutý do hlav- 
ního děje, 

Epispadie (řec.), vrozená vada roury 
močové (u muže); tato ústí na hořejší 
straně penisu, který bývá často značně 
zkrácený. 

Episternum (řec.), Qa hrudní kost. 

Epištola (lat.), dopis, epištola. 

Epistolae obscurorum virorum (lat.), do- 
pisy tmářů, nazývá se sbírka satir, do- 
pisů veskrze vymyšlených, vyvolaných 
sporem filosofa Jana Reuchlina s po- 
křtěným kolínským židem Janem Pfef- 
ferkornem, který chtěl nechati spáliti 
všechny hebr. knihy, vyjímaje Starý zá- 
kon. Na jeho stranu přidali se později 
zástupcové kolín. teologů; k Reuch- 
linovi přidružili se význační humanisté. 
R. 1514 — 1519 vydal R. dvě sbírky dopisů 
od význačných humanistů, týkajících se 
sporu. Nato vyšla sbírka: E. o. v. ad 
Ortuinum Gratium, obsahující domně- 
lou, vymyšlenou korespondenci kolínsk. 
profesorovi Ortvi^inu Gratiovi od „tmářů“ 
(obscuri viri), jak byli nazýváni odpůrci 
Reuchlinovi a líčí se zde satiricky jejich 
nevědomost, záliba ve zchytralostech a 



Epistolae obscurrorum 


72 


Epithel 


poživačnosti a p. Dílo vyšlo rychle za se- 
bou ve třech vydáních s dodatky a obsa- 
huje dnes celkem 118 dopisů. Jejich skla- 
dateli jsou, jak je nyní dokázáno, Crotus 
Rubianus (o*), Oldřich von Hutten a hu- 
manista Gerber. 

Epistolit, nerost, vodnatý, fluor a ky- 
selinu niobičnou obsahující titanokřemi- 
čitan sodný, železnatý a vápenatý; na- 
chází se v podobě světlehnědých, jedno- 
klonných krystalů na pegmatitových ži- 
lách v již. Grónsku. 

Epistolograí (řec.), písař dopisů. 

Epistioiens (řec.) čepovec, druhý krční 
obratel, (c^ obratel.) 

Epistroía, v hudbě opaikování hl. té- 
matu ke konci prvé věty; v básnictví 
tolik co refrain (O^). 

Epistyl, epistylion (řec.) zz architrav. 

Epištoly, v literatuře křesťanské posel- 
ství, list, písemné sdělení čtenářstvu, za- 
chovaly se v starší české liteoratuře v hoj- 
ných rukopisech i tiscích, z nichž nej- 
důležitější jsou: Epištola svátého Pavla 
ze století XIV., zachovala se v rukopise 
Karlovy university (XVII. E. 8., číslo 4). 
Epištola Eusebia k Damasovi z r. 1410, 
rukopis Karlovy university (XVII. E. 9.). 
Epištoly Pavlovy z roku 1411, rukopis 
knihovny Olomoucké (při Životě svátého 
Františka). Čtyry epištoly Mistra Jana 
Husí ze žaláře z roku 1415, rukopis Kar- 
lovy university (XI. D. 9.). Epištola 
Augustinova k Cyrilovi o velikosti a dů- 
stojenství svátého Jeronýma z roku 1450, 
rukopis Karlovy university (XVII. E. 9.). 
Epištola Cyrilova k Augustinovi o di- 
vech svátého Jeronýma z roku 1450, ru- 
kopis Karlovy university (XVII. E. 9., 
číslo 2). Epištola Mistra Jakuba, lékaře 
dobré paměti, latinským jazykem sepsa- 
ná a v jazyk český přeložená, z r. 1473, 
rukopis Archivu Bratrského (V., folio 31) 
Epistolae latinae et bohemicae z r. 1478, 
rukopis knihovny Palatinské ve Vídni 
(číslo 233). Epištoly Jana Kostky proti 
Pikardům z roku 1478, rukopis Karlovy 
university (XVII. F. 2.). Dvě epištoly 
Jana Kalvína o věcech tohoto času znáti 
velmi potřebných z roku 1536 (tisk Basi- 
lejský). Epištola Jana Kalvína (tisk, Že- 
ne va 1537). Epištola Cypriánova k městu 
Siberis (tisk Kašpara Aorga, Prostějov 
1558). Epištoly a evangelia nedělní a svá- 
teční přes celý rok, opět znovu figurami 
pěknými a summarieuni vytištěné (tisk 
Gůnťherův, Olomouc 1561). Epištoly ne- 
dělní s výklady přes celý rok Mistra Ja- 
kobella, kněze a kazatele zákona Páně, 
věmého a milého tovaryše téhož Mistra 
Jana Husi, kteří jsou ještě nikdy nebyly 
tisknuté, ale již nyní teprv na světlo jsou 
vydané (tisk Norimberský 1564). Epišto- 


ly svátého Ignátia z Antiochie k Marii 
Rasobolitě, překlad z latiny Matouše Be- 
nešovského (Praha 1570). Epištoly a 
evangelia i pašije (tisk Olomoucký 1580). 
Basilia Velikého epištola i o životu sa- 
motném z roku 1599, rukopis Karlovy 
university (XVII. G. 6,). Etesia Matěje 
Sušického epištola neb ipsaní Awentroo- 
ta Jana k velikomocnému králi Hyšpán- 
skému z roku 1614. — P* Truhlář, Ka- 
talog rukopisů. Jungmann HLC 1849, 681. 
Index librorura prohibitorum, Praha 
1770. 

Epištolní strana, v katol. kostele pravá 
strana oltáře (při pohledu z lodi). 

Epitaf[iam] (épitafion), (řec.), náhrob. 
nápis; také pomník nápisem opatřený. 

Epitaíios (řec,), pohřební řeč; v Athé- 
nách státem ustanovená řeč při pohřbí- 
vání vojínů, padlých za vlast. 

Epitasis (řec,), napětí, dramatické za- 
uzlení. cXi katastasis. 

Epithalamion (řec., epithalamium, lat.) 
svatební píseň, u Římanů též oslavná bá- 
seň na novomanžely a jejich rodiny. 

Epithel (řec.) živoč. pletivo, které buď 
kryje nebo vystýlá orgány. Rozlišuje- 
me: krycí e. s plochými buňkami, cylin- 
drický (válcovitý) e., složený z válco- 
vitých buněk, kubický e., vířivý e. 



Epithel rostlin. 

A) průřez, B) řez podélný, n) jádro 
Silně zvétSeno. 


s buňkami opatřenými brvami a pod. 
Epithely kryjící tělo bývají často chrá- 
něny ochranou blankou, cuticulou, která 
u členovců je chitinová a dosahuje 
značné tvrdosti. Jednotlivé buňky e. 



a) Válcový epithel, h) výřivý e. (z tenkého 
střeva), n) jádro, n’) tělísko jaderné. 

mohou býti žlázkovité a vchlípením dá- 
vají původ žlázám vícebuněčným. Pů- 
vodně jednovrstevný ep. mění se Často 
v e, vícevrstevný, na př. epidermis 
u obratlovců, kůže, která často bývá 
v hořejších částech zrohovatělá. Epithel, 
který vystýlá orgány nazývá se endo- 


Epithel 


73 


Equisetum 


thel; dutinu břišní vystýlá peritoneum 
či coelothel. 

Epitheliálni tělíska, glandulae parathy- 
reoídeae, malé žlázky po obou stranách 
krku, v bezprostřední blízkosti štítné žlá- 
zy se nacházející. Odnětím jich dostavují 
se křeče, končící smrtí, jak u lidí, tak 
i u zvířat. 

Epithel zárodečný, epithel zárodečných 
žláz, z kterých vznikají pohlavní buňky 
(Qi vaječník, varle). 

Epitheliálni (řec.), epithelu náležející 
z něho vzniklý. Epithelioma raci. 

Epitheton (řec.), přídavek, slovo, jež 
k jinému pojmu přidává se jako znak. 
Ep. ornans, ozdobný přídavek, hojně 
v epickém básnictví užívaný, na př. rů- 
žovoprstá Zora. 

Epitholové zlato a stříbro, slitiny cínu 
a mědi, v jemně práško vitém stavu 
slouží k léčení ran u dobytka. 

Epitimie (řec.), trest, jejž v pravoslavné 
církvi příslušný biskup ukládá duchov- 
ním osobám a členům církve vůbec, na 
př. vyloučení z účasti na svátostech ne- 
bo při církevním rozloučení sňatku do- 
časný zákaz provinilé straně uzavříti no- 
vý sňatek. Epitimie může být na odů- 
vodněnou žádost potrestaného a na do- 
poručení místního duchovního správce 
po nějaké době zkrácena neb i úplně 
prominuta. 

Epitimie (řec.), u st. fleků vlastnictví 
měšťanských ctností; opak bezectnost, P:* 
atimie. 

Epitomé (řec.), výtah z díla, historický 
nástin; krátký souhrn vědeck. díla. Epi- 
toraator, spisovatel epitomů. 

Epitrachelion (řec.), v řeck. stavitelství 
krček sloupů. (c\i sloupy); v řecké církvi 
štola kněží a biskupů. 

Epitrichinm (řec.), povlak z odumře- 
lých buněk pokožkových pokrývající zá- 
rodek ssavčí. 

Epitrit[us] (řec.), stopa o základní for- 
ixiě .—.u— * — (trochejská stopa s koneč- 
nou dlouhou slabikou), spojená nejčastěji 
s daktylem, daktyloepitrit. 

Epitroíie (řec.), epinastie. 

Epitrop (řec.), v pravoslavné církvi ho- 
spodář, pokladník, správce jmění církev- 
ní obce; bývá to laik. 

Epizoa (řec.), cizopasníci. 

Epizóotie (řec.), epidemie dom. zvířat. 

Epódos (řec. ,,dozpěv“), třetí strofa, ji- 
nak sestavená než dvě předcházející; též 
krátký konečný verš následující po del- 
ších verších. 

Epocha (řec.), zadržení, určitý okamžik 
nějaké události, od něhož můžeme za- 
číti počítati jednotky časové; nesprávně 
často ve smyslu celé doby, periody. 


V astronomii okamžik, od něhož počítá- 
me oběh hvězdy. 

Epokol jest kreosotový preparát, po- 
užívaný hlavně při infekčních chorobách 
dýchacích cest. 

Epoleta (franc. épaulette, angl. epaulet, 
něm. Epaulett), nárameník u uniformy, 
ve formě pásky, zapnuté obyčejně na 
knoflík, rozšířené kruhovitě neb půlmě- 
sícovitě na kraji ramena a opatřené tam 
prýmky neb třepením. Mají původ ve 
Francii v XVIII. stol. jako odznak dů- 
stojnický; později dány všem elitním (<P») 
vojskům a od Napoleona III. celé armá- 
dě. Podle franc. vzoru zavedeny též v ji- 
ných armádách. 

Epomeo, sopka na ostrově Ischia (zál. 
Neapolský), vyhaslá od r. 1302, 792 m vys. 

Epona, galská, od starých Římanů pře- 
jatá ochránkyně koně, osla a mezka. 

Eponina, věrná choť Sabino va, který, 
poražen v galské vzpouře r. 69 po Kr., 
musil se ukrývá ti v jeskyni, kdež jej E. 
navštěvovala po plných devět roků. Když 
pak byl úkryt Sabinův vyzi^azen a on 
měl býti popraven, nechtěla E. bez něho 
žiti a urazivši cis. Vespasiana, byla spol. 
se svým chotěm usmrcena. Její věrnost 
jest obvyklým námětem básnickým. 
Také Vrchlický této látky použil. 

Eponit, velmi čisté živočišné uhlí, uží- 
vané k odbarvování cukerní šťávy. 

Eposi epické básnictví. 

Eppingei' Karl, JUDr. (1853—1911), něm. 
politik, povol, advokát. Zvolen r. 1895 po- 
slancem českého sněmu a předsedou ně- 
meckých pokrok, poslanců. R. 1907 po- 
volán do rak. sněmovny panské. 

Éprouvette (fr.), zkumavka, nádobka 
z tenkého skla, použ. v chem. laborato- 
řích. 

Epsomit, síran hořečnatý a hořká 
sůl. 

Epstein Leo, JUDr. (* 1883), něm. práv- 
ník, vrchní rada fin. prokuratury v Pra- 
ze a odborník v menšin, otázkách. Zase- 
dal také jako zástupce něm. menšiny na 
pražské radnici. Sp.: Der nationale Min- 
derheitenschutz ais internát. Rechtspro- 
blem (1922). 

Equatorial, Rovníkové provincie afr., 
Q* Francie: kolonie. 

Equidae, čel. lichoprstých ssavců, O* 
Perissodactyla. 

Equipage, souhrn cestovní výpravy, t. 
j. soukromý kočár s koňmi i posluhou. 
Dle § 679 obč. zák. dlužno e. pokládati 
pouze za povoz, určený k osob. pohodlí. 

Equisetum L. (přeslička), rostlina, ná- 
ležející mezi tajnosnubné cévnaté (Cryp- 
togamae vasculares), čeleď Equisetaceae, 
jediná dosud zbylá ze třídy Equisetinae 


Eqnisetnm 


74 


Eranos 


(přesličkovité). Vyskytuje se ve 24 dru- 
zích, které jsou velmi rozšířeny. E. 
arvense L. (p. polní), která má lodyhu 
jarní a letní. Jarní lodyha je jednodu- 



chá, světlehnědá, nesoucí sporangia. 
Letní lodyha je zelená, bohatě rozvětve- 
ná, 15 — 30 cm vysoká a neplodná s čtyř- 
hrannými větvemi. Roste jako těžce vy- 
korenitelný plevel v Asii, Evropě, Se- 
verní Americe a v severní Africe. Její 
kořeny rozvětvují se někdy až do hloub- 
ky 6 metrů. V tropech některé plazivé 
druhy dosahují výše až několikametrové 
a to při tlouštce 1—2 cm. 

Equitatns (lat.), u starých Římanů jíz- 
da, též ale rytířstvo (<\ rytíř). 

Equifes (lat.), jezdci. Nejstarší římská 
jízda sestávala ze 3 centurií po 100 
jezdcích, později rozmnožena na 18 cen- 
turií. Jako e, sloužili nejdříve pou- 
ze Patriciové, později jim bylo 6 cen- 
turií vyhrazeno. Každý z jezdců obdržel 
od státu určitý obnos k nákupu koně a 
k zaopatření obroku. Kůň ovšem zůstá- 
val majetkem státním. Bylo to vybrané 
vojsko, jehož žold byl trojnásobně vyšší 
než u pěchoty. Každé legii bylo připojeno 
300 jezdců, které ale se členili nikoliv 
v centurie, nýbrž v turmae po 30 jezd- 
cích. Za Maria byly ale jízdní oddíly le- 
gií odstraněny. Tito jezdci stávali se to- 
tiž během doby zvi. kastou bohatých lidí, 
kteří se poz-ději zabývali hl. obchodem pe- 
něžním, když tento senátorům zakázán. 
Pouze každoroční přehlídka 15. července 
zůstala j*ako památka na vo<jenský ráz e. 
(travectio equitum). Jako odznak e. byl 
úzký purpurový pás na tunice. 


Équivoque (frc., ekivok), dvojsmyslný, 
pochybný. 

Eqnuleus (lat), souhvězdí Malého koně 
na severním nebi. 

Equus (lat), druh jednokopytníků, 
kůň. 

Er, chem. značka pro 1 atom erbia. 

Éra (lat aera), určité období časové. 

Era, manganem bohatá tvrdá ocel. 

Era, pseud. Jana Mikše. 

Era The, angl. týdeník, hájící zájmy 
divadelníků a hudebníků z povolání. Byl 
založen r. 1838. Vydává také roční Alma- 
nach Era od r. 1868. 

Era, srbský zábavný a humoristický 
list, vycházející týdně v Bělehradě. Zalo- 
žen byl r. 1882 a jest jedním z prvních 
týdeníků tohoto druhu v Srbsku. 

Erannls, Píďalky. 

Eradit je v podstatě hydrosulfit, a to: 
eradit B je pasta, připravená z bezvodého 
hydrosulfitu a glycerinu, eradit C je 
v podstatě řormaldehydsulfoxylát sodný 
(c^ hydrosulfit). 

Egragrostis Host., milička, čeleď Gra- 
minae (trávy). Jsou to trávy s oboustra- 
nou, dosti volnou latou (panicula). Ze 100 
druhů, rostoucích v teplejším pásmu, 
nejdůležitější je E. abessinica Lk., která 
se pěstuje v Habeši jako obilí pro svá 
četná zrna, velikosti prosného zrna. Ji- 
ných druhů používá se jako trávy okras- 
né; na př.: E. cylindriflora Host. z Ha- 
beše, nebo jsou to druhy, jako na př.: 
E. minor Host. a j., které byly zavlečeny 
k nám podél železničních náspů. 

Eranos (řec.), u starých Reků hostina, 
k níž doručoval každý účastník jídla 



Eraojthís hiemalis. 



Eranos 


75 


Erben E. J. 


(merenda); pak spolek k vzájemnému 
podporovaní nebo společnému pobavení. 

Eranthis Salisb. (talovín), rod Ranun- 
culaceae, vytrvalá rostlina, vyskytující se 
v sedmi druzích ve střední Asii a v obla- 
sti stredomořské. E. hiemalis Salisb. (ta- 
lovín západní, O* obr.) má lodyhu 5 — 15 
cm dlouhou a žluté květy, roste v jižní 
Evropě, kvete v únoru a v březnu (oki^as- 
ná rostlina). 

Era oi good feeling (angl., šťastná 
doba), ve S'poj. státech severoamer. doba 
presidentství Monroea (1817 — ^25), kdy 
zbytky federalistů úplně zmizely a zů- 
stala pouze strana demokratická. 

Erár (aerarium, z lat. aes, peníze), u st. 
Římanů státní poklad v chrámě Satur- 
nově, podléhající senátu, kdežto fiskus 
byl ve správě císařské; byl za republiky 
spravován kvestory, později jinými úřed- 
níky a připadl ve 3. stol. římské poklad- 
ně. Dnes používá se těchto označení, erár 
a fiskus, pro majetek státní a všeobecně 
pro vše, co se státem souvisí (erámí). 

Erasmns Rotterdamský (* 1467 v Rot- 
terdamě, f 1536 v Basileji), slavný huma- 
nista. Žil od r. 1516 jako král. rada (ač 
byl mnichem) ve službách cis. Karla V. 
a věnoval všechen svůj čas studiu teolo- 
gie, filosofie, ba i filologie. Byl nejslav- 
nějším humanistou 16. stol. a protivní- 
kem pedantismu cirk. učenců. Proti zlo- 
řádům církve a scholastiky vystoupil ve 
svém vážném spise Enchiridion railitis 
Christiani (Příručka bojovníka božího) a 
v žertovné satiře Encomium moriae 
(Chvála bláznovství): v obou zdůrazňo- 
val prakt. význam křesťanství a tím při- 
pravoval cestu reformaci, k niž však se 
nepřidal. Napadl i Luthera ve spise Dia- 
tribe de libero arbitrio (1524, Rozprava 
o svobodné vůli). Z jeho teol. prací vyniká 
jeho vydání řeckého originálu N. Zákona 
s lat. překladem (1. vyd. 1516, 2. vyd. 
1519 — podle tohoto vydání překládal 
Luther N. Z. do něm.). Vydával i četné 
cirk. otce. — Z jeho filolog, spisů vyniká: 
De recta latini graecique sermonis pro- 
nunciatione (1528, O správné výslovnosti 
jaz. řec. i lat), kde uplatnil nynější vý- 
slovnost jaz. řec. (t. zv. etacismus). 

Erassi Michail Spiiúdonovič (1823 — 
1899), ruský malíř-krajinář, prof petro- 
hradské akademie. 

Erat F. U., pseud. Frant Taufra. 

Erató (Líbezná), jedna z 9 Mus, bohyně 
milostného básnictví; vyobrazuje se s ly- 
rou v ruce. 

Eratosthenes (275 — 195 př. Kr.), řecký 
učenec, ředitel knihovny alexandrijské; 
založil věd. zeměpis, psal o stv. komedii, 
filosofii a astronomii. 

Erazim, ms. v Č., okr. Horšovsky Týn. 


Erazim, malíř v Praze II. v 1. 1421-36. 

Erb, heraldika. 

Erban Karel (* 1901), č. lyr. básník. Vy- 
dal knihy veršů Chudý stůl (1925) a 
Krkonoše (1927). 

Erben Bohdan (* 1861), zemědělský spi- 
sovatel a prof. hosp. akademie v Táboře 
(od r. 1899). Pracuje hl. v zeměď. pokus- 
nictví. 

Erben Engelbert, JUDr, (* 1866 v Žam- 
berku), bývalý první náměstek předsedy 
nejvyššího účet. kontr. úřadu v Praze. 

Erben František (* 1874), známý sokol- 
ský pracovník a výk. borec, vydav. Cvič. 
listů (1905 — 1909) a Tělocviku (1921). Nyní 
uč. voj. tělocv. školy v Praze. 

Erben J. B. (‘ 1837 v Nové Páce, t 1923 
v St Louisu), novinář a spolk. pracov- 
ník; přišel do Ain. r. 1859 a byl prvním 
redaktorem Nár. Novin. 

Erben Josef (* 1830 v Kostelci nad 
Orlicí), statistik a zeměpisec, profesor 
na české reálce pražské, 1862 docent 
statistiky při pražské polytechnice, ku- 
stod map v Ces. museu, 1870 ředitel sta- 
tistické kanceláře v Praze, kde 1910 ze- 
mřel. Účastnil se živě evropského hnutí 
statistického, vydal O teorii statistiky 
průmyslu (1861), Rusko země, stát a ná- 
l od (1868), Počátkové zeměpisu (vyd. třetí 
1868), Politická a místopisná mapa král. 
Českého (1869, vyd. 10. 1884), přeložil Gin- 
delyovy Dějiny války třicítiíeté (1870), Du- 
díkovy Dějiny Moravy (díl I. a II. 1875), 
Gindelyův Dějepis všeobecný pro nižší 
třídy středních škol (1880), od roku 1871 
vydával ročenku Statistická knížka hlav. 
města Prahy. 

Erben Karel Jaromír (* 7. listopadu 1811 
v Miletíně na Královédvorsku), básník, 
historik a folklorista; studoval od r. 1831 
filosofii v Praze, načež se 1833 věnoval 
právům, jež absolvoval 1837, kdy vstoupil 
do soudní a pak fiskální prakse, 1841 
■aktuár Král. Čes. Spol. Nauk; 1842 oženil 
se s Barborou Mečířovou. 1843 vystoupil 
ze státních služeb a pracoval v zemských 
službách pro Palackého, 1846 asistent Ces. 
musea, r. 1848 zúčastnil se politického 
hnutí, pa^acoval v redakci Pražských No- 
vin, poslán jako důvěrník Slovanského 
sjezdu na snčm chorvatský, 1850 sekre- 
tář a archivář Českého musea, 1861 archi- 
vář města Prahy, 1857 zemřela mu choť 
a 1859 oženil se po druhé s Žofií Mast- 
nou, 1864 ředitel pomocných úřadů mě- 
!sta Prahy; 21. listopadu roku 1870 
zemřel na žloutenku v Praze. — Jako 
studující práv přiveden byl Palackým 
ke studiu historie, poslouchal 1835 před- 
nášky o diplomatice a heraldice, opisoval 
důležité prameny, od 1843 pak probádal 
Palackému řadu venkovských archivů 


Eiben E, J. 


76 


Erbovní měšťané 


pro čes. diplomatář a ovocem této činno- 
sti byla vědecká díla, z nichž důležité 
jsou edice Bartošovy Kroniky pražské od 
1524 až 1530 (Praha 1851), Regesta diplo- 
matica nec non epistolaria Bohémi ae et 
Moraviae (1854), Die Primatoren der ko- 
nigl. Altstadt Prag (1858) a vydání Ne- 
storova Letoipisu ruského (1867). — Pa- 
lacký uvedl jej i do oboru vydávání pa- 
mátek liter.; E. připravil materiál pro 
první díl Výboru z literatury české (1845), 
vydal Tomáše ze Štítného Knížky šeste- 
rý o obecných věcech křesťanských 
(1852), Krištofa 1 -Iax'anta z Polžic Cestu 
do Sv. země (1854 a 1855), Legendu o sv. 
Kateřině (1860), tří díly Spisů Husových 
U865 až 1868), druhý díl Výboru z lite- 
ratury české (1868) a dvé zpěvů staroru- 
ských: O výpravě Igorově a Zádonština 
(1869). — Sbíraje materiál historický pro 
Palackého doplňoval soustavně i své 
sbírky lidové poesie, takže mohl vydati 
tři svazky sbírky: Písně národní v Če- 
chách (1842 až 1845), k nimž připojil i 
studii Slovo o písni národní (1845), v níž 
vyjádřil souhlas s idealistickým pojetím 
Herderovým o sbírání písní jen esteticky 
hodnotných a kulturně důležitých, Pro- 
stonárodní české písně a říkadla (1862 a 
1863), po druhé vydané (1886 — 1888), Sto 
prostonárodních pohádek a pověstí slo- 
vanských v nářečích původních (1865), 
jako čítanku slovanskou s vysvětlením 
slov, posléze Vybrané báje a pověsti ná- 
rodní jiných 'větví slovanských (1869). — 
Vniknuv hluboce do podstaty poesie slo- 
vanského lidu, vytvořil jako původní 
básník svůj jediný, ale podivuhodný bás- 
nický čin, vydav po dlouhé přípravě slav- 
nou Kytici (1853), která vyvrcholila nejen 
celý vývoj české poesie předbřeznové, ale 
položila i základ k tradiční poesii ná- 
rodní nové doby. Všecek proniknut my- 
tickou i pohádkovou epikou a lyrikou 
lidu českého i vůbec slovanského, pocítil 
touhu vyjádriti některé ty báje, jichž hlu- 
boká pravda a znamenitá cena kulturní 
ho uchvacovala, formou co nej ryzejší, 
nejpůsobivější a nej rázovitější, aby se ob- 
sah jejich drahocenný v obalu důstojně 
vštípil umělé literatuře a drahým se stal 
potomstvu národa, z něhož pocházel; slo- 
žil řadu básnických pověstí, jichž látku 
čerpal bud z lidových tradic, nejvíce do- 
mácích, nebo přímo ze života. Otevřel 
české literatuře hluboký zdroj domácího 
baladismu, z něhož svou tvůrčí vlohu 
osvěžovali pak všichni významní čeští 
básníci. Sám připravil ještě druhé vy- 
dání (1861) a posmrtné třetí (1871), ale po 
jeho smirti stala se „Kytice^ klasickou 
knihou české poesie, která, počínajíc 
čtvrtým svým vydáním, pořízeným Umě- 
leckou Besedou s ilustracemi a s úvodem 


Vrchlického (1891), vyšla podnes asi tři- 
cetkrát. Vedle Kytice mizí ostatní Erbe- 
nova básnická tvorba lyrická i drama- 
tická (veselohra Sládci, 1836^ byla však 
pečlivě sebrána Jaroslavem Sutnarem ve 
svazku Veškeré spisy básnické (1905) a 
Stanislavem Součkem (čČMor., 1915). 
Z překladů do cizích jazyků podnes vy- 
niká německý Albertův a Kwaiserové Der 
Blumenstrauss (1900). — Srv.: Brandl, Ži- 
vot (1887), Vrchlický, Studie a podobizny 
(1892). šolc. Hlídka liter. 1892 a 1893. Má- 
chal, Lit. česká XIX. stol. 2, 1903. Sutnar, 
Veškeré spisy básnické (1905). Král, Li- 
sty filologické 1911. O samostatné Kytici 
čti: Šujan, Erbenova Kytice (Brno 1896), 
Schenk (Zábřeh, 1901), Quis (Svět. knih., 
1901), Sekanina (Praha, 1924, Neubert) a 
Durych (Praha, 1924, Kuncíř). 

Erben Jarmil, pseud. K. Jar. Erbena. 

Erben V., pseud. Vlád. Čecha. 

Erberg Bernhard (1718—1773), něm.-rak. 
genealog a topograf. Sp.: Notitiae illu- 
stris Tegni Bohemiae (1761). 

Erbes Frant. Kaj,, malíř ze Žatce, 
v Praze ok. r. 1747. 

Eibium, Er, prvek ze skupiny vzác- 
ných zemin (O^) , atomová váha 167,7, at. 
>5. 68 . Kysličník Ero O 3 a soli mají růžo- 
vou barvu. Kysličník barví plamen ze- 
leně. 

Erbovní listy a diplomy byly vydávány 
povýšencům do stavu vladyckého na dů- 
kaz oprávněného užívání erbu. Nové po- 
výšení bylo zapisováno do desek zem- 
ských. Byly zavedeny za Karla IV. Před 
tím byl odevzdáván nově povýšenému 
vladykovi jen štít se znakem a povýšení 
veřejně oznamováno, takže k podání dů- 
kazu o původu vladyckém bylo třeba vě- 
sti 7 svědků. Erb. list činil toto zbyteč- 
ným. Lit.: Král z Dobré Vody: Heral- 
dika. 

Erbovní měšťané (erbovníci), byli v če- 
ských zemích obyvatelé měst, kteří byli 
mandátem královským za peníze, za pří- 
mluvu aneb za nějakou zásluhu obda- 
řeni erbem, načež přičinili ku svému 
jménu nějaký přídomek. Zbohatlí mě- 
šťané v druhé polovici 15. stol. a ve stol. 
následujícím toužili po vyznamenání er- 
bem, aby si jím mohli ozdobiti dům, 
prsteny a pečeti, S erbem spojeno bylo 
vladyctví, nikoli šlechtictví. Erbovní mě- 
šťané povoláváni byli k úřadu konšel- 
skému, z nichž brán byl primas, a drželi 
v městech důležité úřady. Erb byl dě- 
dičný, ale na manželky, nebyly-Ii dě- 
dičkami svého zemřelého manžela, se 
podle zemského zřízení nevztahoval. 
Přídomky ve století 15. byly brány 
podle statků, rodiště nebo sídla; po- 
zději stalo se nepěknou modou, že se 


Erbovní měšťané 


77 


Erek 


volily k Českým jménům tituly německy 
znějící, aneb aspoň s německou koncov- 
kou, ačkoli jejich nositelé ani německy 
neuměli; byli ovšem také měšťané, kteří 
takovýmto nevkusem opovrhovali. Ma- 
touš Kolínský na pí*, obdržev erb a při- 
dav sobě přídomek „z Chotejřiny“, pro- 
hlásil: „Já jsem snadno mohl německých 
jmen dorf, berg, štein sobě dáti, ale jsem 
Cech a na tom dosti mám.“ Jak uvedeno, 
8 propůjčeným erbem šlechtictví spoje- 
no nebylo, neboť král český až do obno- 
vení zřízení zem. neměl práva šlechtictví 
udíleti. Erbovní měšťan mohl však kurii 
rytířskou prošiti, aby byl mezi rytíře 
přijat, a tato mohla mu podle volného 
uvážení vyhověti, což záviselo na splnění 
určitých podmínek. Byl-li přijat, byl za- 
psán se vším všudy v desky zemské. Ta- 
kovýto novotný rytíř šel ovšem v pořadí 
drahnou dobu za rytíři starobylými. Ve 
století 16. rozmohla se tato „městská ari- 
stokracie“ velice, takže na př. v městech 
piažských měli erbovní měšťané převa- 
hu nad měšťany neerbovními. — Lit,: 
Winter, Kulturní obraz českých měst. 
Rybička, Cas. česk. Musea 1862 a 1886. 

Erbovní pověsti snaží se vysvětliti, jak 
vznikl některý erb, ať šlecht, či mést. 
Obyčejně se vysvětlení děje cestou báji- 
vou, nadpřirozenou. 

Erbovní strýcové, název pro několik 
osob, jimž udělen stejný znak a titul, ač 
nebyli příbuznými. Často byly cizí osoby 
prostě přijímány k ea*bu a titulu i bez 
svolení králova, což však bylo zakazová- 
no a povýšencům takovým bráněno v při- 
jetí do stavu. 

Erbovní znamení obecná, v heraldice 
opak heroldských kusů, jsou znaky, zo- 
brazující věci přírodní {zvířenu, rostlin- 
stvo, nerosty, tělesa nebeská, zemní), vy- 
myšlené (z bájesloví) neb umělecké, ře- 
meslné. heraldika. 

Ercilla y Zúniga Alfonso de (1533 — 
1594), sl. špan. básník epický. Odešel roku 
1555 do Chile, kdež se zúčastnil bojů 
v araukátLské válce. Pak procestoval 
střední a jižní Evropu a stal se komořím 
cis. Rudolfa (1576). ZemřeJ v Madridu. 
Jeho epos La Araucana ve stylu Ariosto- 
vě obsahuje 37 zpěvů a vyšel 1569 — 1590; 
zjednal mu zvučné jméno největšího bás- 
níka špan. této doby. 

Ercker ze Schreckenielsn Lazar (f 1594), 
rodem ze Saska, mincmistr pražsJcý. 

Erckmann-Chatrian, společné lit. jmé- 
no franc. spisovatelů Emila Erckmanna 
(1822 — 1899) a Alexandra Chatriana (1826 
— 1890). Poznali se r. 1848 a od té doby 
psali společně svoje díla takovým způso- 
bem, že dlouhá léta byli považováni za 
jednoho spisovatele. Jejich romány a no- 


vely odehrávají se v Alsasku, jejich vla- 
sti, a vynikají znamenitým líčením mra- 
vů a poměrů Alsasanů. Mnoho jejich pra- 
cí přeloženo do češtiny a jejich děl: L’ami 
Fritz a Les deux Frěres (Les Rantzau) 
použil Mascae:ni jako libreta pro svoje 
opery. 

Erdeljanovič Jovan PhDr. (* 1874, 

Pančevo), srbský etnograf a profesor un. 
bělehradské od 1919. Uveřejnil četné prá- 
ce z oboru národopisného v Etnograf. 
Sborníku (Donje DragaČevo, Kuči, Bra- 
tonožici). Sborn. Cvijičově (Makedonski 
Srbi) a Niederlově. 

Erdélyi Vojta (* 1893), malíř v Užho- 
rodě, portretista. 

Erdody Ivan, hrabě (1760—1806), bán 
choirvatsko-dalmatsko-slavonský (1790— 
1806). 

Erdbdv Petar, hrabě (t 1566), bán chor- 
vatsko-dalm.-slavonský (1557 — 1566). 

Erdddy Torna, hrabě (1558—1624), bán 
chorvatsko-dalmat.-slavonský (1584—1595, 
1608 — 1614). Byl též nojv. pokladníkem 
říšským. 

ErdOsy Sylvester Jánoš (1504 — 1560), 
mjaď. reformátor a protest, far. v Levoči. 
Přeložil do maďarštiny bibli a vydal 
mluvnici maď.-latinskou (1539). 

Erdúdka, o. na SL, okr. Námestovo, 
2159 ob., 2145 čs. 

Erebos (rec.), pratma, podsvětí. Hesiod 
personifikuje E. jako syna Chaova; se 
svojí sestrou Nocí (Nyx) zplodil Aitéra a 
Den (Heméra). 

Eiector, sval vzpřimující, svaly. 

Erechteion, svatyně na athénském 
Akropoli, v němž byli uctíváni Athéné 



Erechteion v Athénách. 


Poliada, Poseidón a Erechtheus. Po zbo- 
ření Peršany r. 480 př. Kr. byl vystavěn 
nový, dosud ve zříceninách zachovaný 
chrám v atticko-jonském slohu. 

ErechteuSi myt. král athénský, který 
byl uctíván v chrámu Erechteion na 
Akropoli současně s Poseidónem. 

Erek (Erec), hrdina starofranc. báje 
o králi Artušovi; následován svou chotí, 
vydá se na cestu za dobrodružstvím. 



Erekce 


78 


Erepce 


Erekce (lat, „vzpřímení se“), zduření 
někt tkání (tkáně erektilní), zvi. duři- 
vých těles pohlavního ústrojí, zakládá se 
na tom, že jejich četné dutiny naplní se 
krví, a přestane, jakmile se vyprázdní. 
V duřivých tělesech mužského pohlavní- 
ho údu, obsahujících jinak málo krve, 
rozšíří se vlivem nervů (nervi erigentes) 
tepny, takže silněji přitékající krev se 
vměstná v soustavě dutinek; tím pyj 
zduří a vzpřímí se (eriguje se). Při ta- 
bes, cukrovce atd., také ve stáří, erekce 
ustává; někdy je chorobně zvýšená. 

Erekčni knihy (erectionum libri), knihy 
zřizovací nebo nadační, obsahující zápisy 
o církevním majetku (založení chrámů, 
klášterů, špitálů, obročí, o pirávu patro- 
nátním a pod.). Jest zachováno 15 sv. to- 
hoto důlež. pramene hist.-tprávního, jdou- 
cího od r. 1358 až do 1602. Jsou uloženy 
v knihovně kapituly sv.-vítské v Praze. 
Pro dobu předhusitskou jest to důležitý 
pramen historický, osvětlující mnohé 
stránky dávného života církevního i so- 
ciálního, podávající množství materiálu 
topografického a rodopisného. Svazek 
první zaujímá dobu v letech 1358 — 1376, 
následují svazky II. (1375—1388), III. (1385 
—1390), IV. (1390—1397), V. (1398—1407), VI. 
(1397—1405), VII. (1405—1408), VIII. (1407 
—1412), IX. (1408—1414), X. (1413—1419), 
XI. (1415—1419), XII. (1375—1401), XIII. 
(1380—1460), XIV. (1457—1499), XV. (1541- 
1602). Stručný výtah z 13 svazků otiskl 
Balbín (Miscellanea, I. dekáda, V. kniha, 
druhá část 39 — 310, Praha, 1683), připojiv 
cenný index obsahu. Znovu vydal knihy 
I. — V. Klement Borový (Praha 1875 — 1889), 
po něm vydával další knihy Antonín Po- 
dlaha (Praha, 1915). — Lit.: Pelcl, Jesui- 
ten, 1786, 52. Podlaha, Catalogus codi- 
cum manuscriptorum, 1923, 3. 

Eiremias Ondřej, (* 1835 v Dolní Ce- 
rekvi), malíř porculánu v Praze. 

Eremiáš Vojtěch, někdy též „Jeremiáš**, 
(* v druhé pol. XVII. st. v Poličce), český 
spisovatel náboženský; po vysvěcení 
v Praze vstoupil do řádu Benediktinů, 
působil v Maria Celli, t v první polovině 
XVIII. stol. v Litomyšli. Vydal O milo- 
stech Panny Marie Cellenské (Praha 
1715’^ nově upravené vydání v Trnavě 
(1726), Kroniku Gellenskou (Litomyšl 
1716), dedikovanou Norbertovi Matheide- 
sovi ze Závětic. — CCM., 1858, 314. 

Eremita (z řec. érěmos, „pustina"), 
poustevník. Anachoreti, lidé, kteří o sa- 
motě se oddávali svým rozjímáním a 
svému mrskání. 

Eremitáž (franc. [hjermitage), poustev- 
na. Také jméno carského paláce (Ermita* 
ge, 1840-52) v Petrohradě. 


Eremurus M. Bieb., rod č. Liliaceae, 
obrovská perenna ze stepí horské záp. a 
střední Asie; běložluté nebo růžové hvěz- 
dovité květy skládají hustý, válcovitý, 



Eremurufi hiímalaicuis. 
b) poupě, c) plod. 


předlouhý hrozen na 2 — 3 m vysokém 
stvolu. E. himalaicus M. Bieb. a jiné dru- 
hy se pěstují pro ozdobu. 

Eienburg Ilja Grigor 
(* 1891), ruský spiso- 
vatel a publicista v Pa- 
říži, Berlíně. V češť. 
přelož. Bouřlivý život 
Lazika Rotschwanze 
(Koenig, 1928), Dýmky 
(Písek), 1924), Historie 
jednoho léta (Koenig, 
1927), Láska Jeanny 
Neuvillové (Píšek a 
Hora, 1925), Neobyčej- 
J. G. Erenbujff. né dobrodružství Julia 
Jurenita a jeho žáků 
(Píšek, 1926), Nesnáze kavárenského po- 
valeče (Koenig, 1927), Rváč (Koenig, 
1926), Trust D. E. (Píšek, 1924), V průtoč- 
né uličce (Koenig, 1928), život a smrt 
Nik. Kurbova (1926). 

Erepce (lat.), vyrvání, násilné vynětí, 
odnětí. 



Erepsin 


79 


Ergograi 


Erepsin jest ferment střevní šfávy 
(sliznice střevní), který působí na částeč- 
ně již rozložené bílkoviny (stravuje je) 
a rozkládá je až na aminokyseliny. 

Erepton je směs aminokyselin, vyro- 
bená podle způsobu Abderhaldenova fer- 
mentativním štěpením masa tuku zbave- 
ného nebo bílkovin. Jest to hnědý, hygro- 
skopický, ve vodě snadno rozpustný prá- 
šek, kvasničné vůně. Obsahuje as 11.6% 
dusíku. Užívá se spolu se sladovým vý- 
tažkem v 10% roztoku při výživě nemoc- 
nvch. 

Eretismns (řec.), dráždivost, obzvláště 
chorobně zvýšená; eretický, dráždi vý, 
dráždící. 

Eretria (nyní Aletria n. Nea Psara), 
staré jónské město na ostr. Euboie, kdy- 
si kvetoucí, r. 490 Peršany zničené a po- 
mocí athénskou opět vybudované. Dří- 
vější slávy však nedosáhlo. 

Erfnit, saské m. a provincie: 1. m. E. 
má 136.589 ob., je 213 m n. m., na ř. Gera, 
křižov. dráhy Berlín — 

Lipsko — Frankfurt nad 
Moh., říční příst., nej- 
důlež. průmysl, m. du- 
rynské. Rada chrámů 
(il ev., 14 katoL, 1 sy- 
nagoga). Průmysl: obuv, 
kovy, stroje, konfekce, 
nábytek, lampy, cukr, 
čokol., chem., pivovary. 

Obchod semen, a zahr. znak m. Erfurtu. 
Rada středních škoř, 

2 konservatoře, 4 musea, 3 divadla, 
od r. 1392 do r. 1816 bývala tu uni- 
versita, po níž zbyla věd. akad. — 2. Kraj 
E. má 567.884 ob., yi kat., má 12 okresů: 
E. m., E. venkov, Heiligenstadt, Ho- 
henstein, Langesalza, Můhlhausen in 
Thůr. m. a venkov, Nordhausen, Schleu- 
singen, Weissensee, Worbis, Ziegenrůck. 

Erfnrtský kongres schůzka cara Ale- 
xandra I. a Napoléona I. r. 1808. Bylo na 
ní okázale obnoveno spojenectví obou cí- 
sařů, sjednané r. 1807 v Tylži. 

Eríurtský program vydán r. 1891 soc.- 
dem. stranou v Něm. po odvolání výji- 
mečných opatření Bismarckových proti 
socialismu. Program byl zbudován sice 
na marxistické ideologii, ale řada polit, 
a hospodář, bodů znamenala zmírnění 
revoluč. sklonů a hesel socialist., čímž 
opuštěno hledisko dřívějšího t. zv. cx* 
gothajského kompromisního programu 
z r. 1875, jakož i požadavků Lasalla a 
jeho stoupenců. 

Eríurtský sněm, sešel se v březnu 1850 
na podnět Pruska, aby vypracoval — po 
odmítnutí revoluč. úistavy frankfuirt. par- 
lamentu — novou ústavu pro užší spol- 
kový stát něm. v duchu návrhu gen. J. 


M. Radovi^itze, osob. důvěrníka pruského 
krále Fridr. Viléma IV. Cílem návrhu 
bylo vybud ováti spolek něm. stájtů v čele 
8 králem pruským. Ústava se měla drže ti 
v základ, rysech revoluč. ústavy z r. 
1849, uznávala základní občan, práva a 
zřizovala sněm o dvojí komoře. S Rak. 
měl býti smluven jen širší spolek pro 
společ. politiku hospodář, a zahr. V čele 
mělo státi čtyřčlenné direktorium. Rak. 
s poč. souhlasil o, ale po potlačení maďař, 
povstání (1849) nemínilo se dáiti V5rtiačiti 
Pruskem z vedení ve spolku něm. států. 
Docílilo též toho, že v září 1850 byla ob- 
novena ispolková rada ve Frankfurtě n. 
Moh., třebas neúplná, načež v list op. na 
diplomat, schůzce v Olomouci Prusko 
bylo donuceno vzdáti se myšlenky užší- 
ho spolku bez Rak. Ovšem na konferenci 
drážďanské (poč. r. 1851) nedosáhlo ani 
Rak. úplného vítězství nad Pruskem. 
A tak v květnu 1851 byla obnovena stará 
spolková akta z r. 1815, podle níž Rak. 
bylo členem spolkového státu jen za své 
země české a alpské. 

Erg., jednotka práce, práce. 

Ergastnlam (lat), u Ríra. pracovní 
dům, vězení pro otroky; odtud ital. er- 
gastolo, trest, jenž odpovídá našemu ža- 
láři. 

Ergln jest směs homologů benzenu, zí- 
skaných z ikamenouhelného nebo hnědo- 
uhelného dehtu. Slouží jako palivo pro 
výbušné motory. 

Ergo (lat), nuže, tedy. E. bibamus! 
„Nuže, tedy pijme!“ 

Ergograi, přístroj ke zkoušení a regi- 
straci výkonu svalů. U ergografu, sesta- 
veného podle Mossa, napne se předloktí 



Ergograf <podlc Mossa. 


a prostřední prst provlékne se koženým 
prstenem. K prstenu připevněna jest 
struna ze střeva, která vede přes kotouč 
a na druhém konci má závaží asi 3—5 kg 
těžké. Před kotoučem jest umístěna a na 
strunu zapnuta páka, obdobná páce 
stroje psacího, která veškeré pohyby za- 
znamenává na začerněný papír. Osoba, 
pokus dělající, musí podle taktu co nej- 
silněji strunu napínati. Při ergografu 
podle Klemma působí pohyb ruky na 
držadla A proti odporu pružného péra. 

1 Jednotlivé tlaky zaznamenávají se tuž- 



Ergograf 


80 


Ericaceae 



Ergograf podle Klemma. 


kou, která se uchopením držadel pohy- 
buje a sílu pohybů zaznamenává. Na 
připojených hodinkách dá se pak celý 
výkon vypočítali. 

Ergopan jest iprepa/rál připraveiný z ná- 
melu (Secajle cornutum). Přichází v po- 
době roztoku nebo tablet a používá se ho 
podobně }ako ostatiních iprípravků hlav- 
ně ik zastavení 'krvácení. 

Ergostat, přístroj 
k určení pracov- 
ní výkonnosti sva- 
lů. Ruční klikou 
se pohání brzdo- 
vý kotouč, spo- 
jený se signali- 
sačním zařízením. 

Ergotin, označe- 
ní více výtažků 
z námelu získa- 
ných, jichž se po- 
užívá v lékařství. 

Ergotinin, alka- 
loid, CasHaGNsOr., 
jest obsažen asi 
v množství 0.25% 
v námelu (Secale 
cornutum) a lze 
jej také z něho 
přímo získati ex- 
trakcí éterem. 

Tvoří dlouhé jeh- 
ličky, tající při 
229° C, dobře roz- 
pustné v Chloro- Ergostat. 

formu a éteru, 

méně v benzenu a alkoholu (1 d. ve 292 
d. chladného nebo 52 d. vroucího eullko- 
holu). Působí jako iproistředek zastavu- 
jící krvácení. Velmi snadno se roizMádá. 

Ergotoxln, CssHíiNsOe, druhý alkaloid 
obsřtže^ný v námelu, který se zíiská z ma- 
tečných louhů po výrobě ergotininu. Ve 
zředěných alkaliích se rozpouští. Tvoří 
šedobílé jehličky, tající při 164° C, špat- 
ně rozpustné ve vodě a alikohoílu, dobře 
v (louhu draselném. Bývá poikiládán za 



vlastní účinnou součást všech preparátů 
námelových. V dávce 0*00065 — 0*0013 g 
rozpuštěn ve vodě slouží k injekcím 
proti ikrvácení. 

Eihardt Heinrich (1840 — 1928), němec- 
ký průmyslník; založil 1878 nástrojárnu 
v Důsseldorfu, 1889 akc. spol. Rheinische 
Metallwaren unl Maschiineinfobrik (zv. 
krátce Rhein metali), jež se zabývala hl. 
výrobou dél a istřeliva a propracovala 
zejm. rychlopalné dělo, houfnici s měni- 
telným zákluzem a pod. a dodnes smí 
jako jediná továrna v Německu vyrábět 
střelné zbraně a střelivo. Vedle toho za- 
ložil růz. jiné továrny, vesměs na želez- 
ný materiál. 

Erhardt Hermann (* 1881), německý 
námořní důstojník, za svět. v. ve štábu 
baltického locTstva; řídil operace proti 
Oeselu, s dobrovolnickým s»borem zv. 
Brigádě E. se 'zúčastnil 1919 Kappova 
(C^) pokusu o převrat; uniknuv do Mni- 
chova, založil tam t. z v. Organisaci C.; 
zatčen, ale uprchl z vězení 1923. Spis: 
Kapitán Erhardís Abenteuer u. Schick- 
sale, vyd. Fr. Freksa 1924. 

Erhardt Jan Gotfrid (1726—1761), malíř 
v Praze I. 

Erhart Gustav, český básník, vystupu- 
jící y 1. padesátých a šedesátých v dite- 
rárníoh revuích s verši přízvučnými 
značně nepřesné pr.osodie, blíže nezná- 
mý. — Lit.: Král: O prosodii, 1924, 408. 

Erhetmayger Jan, malíř v Praze III. 
okolo r. 1711. 

Erica (vřes), rod č. Ericaceae, podobá 
se vřesu obecnému (Calluna vulgaris 
Hulí., <^), jenže má korunu nadmuté 
trubkovitou, delší značně než kalich. Na 
vápenitých štěrcích horských Alp a již. 
Evropy až do Čech roste E. Carnea L. 
(herbacea), vřes pleťový s červenými 
květy v hroznu. Ve středozemských mac- 
chiích tvoří neprostupné houštiny až 3 m 
vysoká E. arborea L. (o* stromovitý). 
Celkem 8 evrop. druhů. V již. Africe 
(Kapsko) rostou nádherně kvetoucí dru- 
hy, jež se u nás pěstují v kořenáčích. 

Ericaceae (vřesovité), čeleď řádu Eri- 
cales, menší dřeviny, polokeře a keříky 
s malými, úzkými, obyčejně vždy zele- 
nými listy. Květy 4— 5četn4 koruny trub- 
kovité neb zvoncovité, semeník spodní. 
Typy hlavně xerofytní. Někdy tvoří 
podstatné složky vegetace. Asi 1350 druhů 
po celé zeměkouli. Čeleď se dělí na: 

1. Ericoideae s rody: Calluna, Erica; 

2. Rhododendroideae (rod Rhododen- 
dron); 3. Arbutoideae (Andromeda, Arcto- 
staphylos, Galtheria, Arbutus); 4. Vacci- 
nieae (Vaccinium). 



Knipirový sloh. 

1. i. Frsiiirouy.ský viMpirový sloh / iloliy Napolromi I. — i. AiiRlický 
empirový sl(»li. 


Přihilin Xnví‘lio velkvlio jlustrí»v;uu*ho sIovíiíUu icmřiířlio. 


Ericales 


81 


Erijský piůplav 


Ericales, řád Sympetal; patří sem rost- 
liny s 5- nebo 4četnými květy, řadící se 
do čeledí Pirolaceae a Ericaceae. 

Ericinio Vojtěch Ranconis ab, též Voj- 
těch Raňků-v z Ježo-va, český bohoslovec 
a filosof, nar. v první polovici XIV. věku 
v Ježově na Táborsku; studoval na nej- 
slavnějších universitách evropských, byl 
v Oxíordě, 1348 mistr svob. umění učení 
Pařížského, kde stal se i profesorem, 
rovněž jako na učení v Oxíordě, 1355 
rektor učení v Paříži, 1366 kanovník 
u isv. Víta, 1369 ischolastik kostela Praž- 
ského, 1372 z-nova profesorem v Paříži, 
1371 pracoval v Praze až do 1388, kdy 
zde zemřel. Byl svého času největší auto- 
ritou bohovědné učenosti v Praze, první 
z Čechů přišel do síty ku s universitou 
v Oxforde, tehdy ohniskem pokrok, ideí, 
stále se uče rozmnožoval i svou vědec- 
kou knihovnu, stávaje se pověstným pro 
své rozsáhlé vzdělání, podle úsudku 
Tomáše ze §tíného jsa „mužem hrozné- 
ho rozumu a obdivné ipamě-ti“. Zasáhl 
významně do vývoje české kultury i li- 
teratury jako stoupenec Milíčův i Ma- 
těje z Janova, ustlnje s nimi zároveň 
o zlepšení mravů kněžstva i o zvýšení 
vzdělání, určiv své jmění na podpory 
studujícím, rozeným Cechům, chtějícím 
stu dováti v Paříži či v Oxíordě, a boha- 
tou knihovnu odkáuzal klášteru v Břev- 
nově, kde je pochován. Psal jen v latině 
traktáty o dogmatických námětech a 
proslul Apologií, namířenou proti názo- 
rům arcibiskupa Jana z Jenštejna o prá- 
vu odúmrtním. České smýšlení projevil 
v hájení Štítného proti pražským mi- 
strům, kteří zavrhovali jeho češtinu při 
sepisování učených knih. Působil vůbec 
jako vlivný činitel kulturně, politicky 
a nábožensky. — Srv.: Tadra, ČČMusea 
1879. Podlaha, iSeries 1912, 42. Sedlák, 
Hus 1915, 364. Novotný. Hus 2, 1921, 524. 
Krofta, ČČHist. 22, 1916, 456. Jakubec, 
DLČ 1, 1929, 205, 212. 

Ericsson John (1803 — 1889), švédský in- 
ženýr později ve službách amerických, 
pův. setník švédské armády; odebral se 
1826 do Londýna, kde s Braithwaitem 
sestrojil lokomotivu „Novelty“, jež však 
nezískala ceny, na niž počítal. Vynalezl 
řadu věcí, m. j. různé thermické stroje, 
patentoval 1836 lodní šroub, za nějž ob- 
držel část ceny, věnované admiralitou; 
1839 přesídlil do Spojených států, kde se 
hlavně zabýval stavbou lodí, z nichž nej- 
známější je „Monitor“ (1862), jenž se 
osvč*dčil za občanské války a dal jméno 
typu dodnes reprodukovanému; byla to 
první bitevní loď, v níž zavedena dělová 
věž. Vedle toho konistruoval torpéda. Lit.: 
Church; The Life of J. E. (1890). 

NoTý alovník naučný. — Svazek VR. 


Ericsson Nils, baron (1802—1870), bratr 
předešlého, rovněž inženýr, zabýval se 
hl. vodními stavbami a zejm. vytvořil 
švédskou železniční síť. 

Eridanos, 1. v řec. podání řeka (Pád 
h. -Rhůne); 2. velké souhvězdí na jižní 
obloze. 

Eridino jablko Eris. 

Erie, severoamer. kmen indiánský, zv. 
též Irokésy. 

Erie, severoamer. příst, město ve státě 
Pennsylvania na jezeře Erijském, 93.370 
ob. Význ. obchod dřívím, uhlím a obilím, 
rybářství, loďařství, železárny; výroba 
pian a varhan. 

Erigeron L. (tu- 
ran), rod č. Com- 
positae, má úbo- 
ry paprskovitých 
víceřadých květů 
sestaveny do lat; 
asi 150 druhů zvi. 
v Sever, a Jižní 
Americe. E. acer 
L. (t, ostrý) s úbo- 
ry bledě nacho- 
vými, je plevel, 
rozšířený v celém 
sev. mírném pás- 
mu a E. cana- 
densis L. (t. ka- 
nadský) je roz- 
vlečen jako plevel 
po celém světě. 
Severoamer. dru- 
hy se pro krásné 
květy pěstují též 
v zahradách. 

Érigoné, v řec. 
bájesloví Ikarova 
dcera, která se ze 
žalu nad jeho 
smrtí oběsila. Po- 
_ . dle jiné verse mi- 

Engeron canadenaiff, lenka Dionysova, 

matka Stafylova. 

Erichsen, dánský badatel v Grónsku, 
Qa Miliěrs-Eríchsen. 

Erichthonios, v řec. bájesloví 1. syn 
Dardanův, otec Trosův; 2. syn Hefai- 
stův, vynalezl prý čtyřkolový vůz a byl 
Diem jako vozka zařaděn mezi hvězdy. 

Erijské Jezero (dř. Lake of the Cat, 
kočičí j.), nejjižnější z pěti jezer v Sev. 
Am., 402 km dl., 50 — 92 km šiř., 25.426 km^ 
spoj. ř. Niagarou s jez. Ontario; důležitá 
dopravní cesta, ačkoli většina přístavů 
je po pět měsíců zamrzlá. 

Erijský průplav (od r. 1917 N. York 
State Barge Canal), v severoamer. státě 
N. Yorku, mezi městem Buffalo na Erij- 
ském jezeře a Albany na řece Hudsonu, 

6 



Erijský průplav 


82 


Erithacus 


622 km dl., vedl. rameny spojuje veletoky 
Sv. Vavřince a Susquehanna, k dopravě 
obilí, soli, uhlí a dříví. 

Eriksson Christian 
(* 1858), švéd. sochař; 
jeho práce jsou v mu- 
seích ve štokholmu, 

Kpdani, Goteborgu a 
Chicagu. 

Erinye, fúrie, v řec, 
mytologii litice, bohyně 
pomsty; Aléktó (ne- 
únavná), Megéra (závi- 
stivá), Tisifoné (vraždu 
mstící); jejich hlavy 
byly ověnčeny hady, 
v rukou pochodně, důt- 
ky a p.; sluly též Eii- 
menidy, bohyně, chrá- ^rinje 
nící řád svět. a trestá- poutá Peirithia. 
jící všeliké přestupky. 

V Římě: Furiae, Dirae. 

Érinna (350 př. Kr.), řecká básnířka; 
zachováno jen několik málo hexametrů 
a distichů. 

Erio-barviva 'jsou kyselá bar v Lva na 
vlnu. 

Eriobotrya Lindl. (mišpule), z čeledi 
Rosaceae malé, vždy zelené stromky, asi 



Eriobotrya japonica. 

a) věter 3 květom, b) kvét, c) plod, d) průřez plodem 


10 druhů je domovem ve vých. Asii. 
E. japonica (mišpule japonská) pěstuje 
se pro plody v Japonsku a jižní Evropě. 

Eriocaulaceae, rod bylin z řádu Enan- 
tioblastae. V tropech asi 550 druhů. 

Eriometr podle (HaTitmanna jest pří- 
stroj tk určení jaikosti vlny podle počtu 
vln, .připadající ina určiitou délku. Srov- 
nává se zde .nenatažené vláikno vlny 
s mosaznou stupnicí, is přílušným po- 
čtem vln (zoubků). 

Eriophorum L. (suchopýr), z čeledi Cy- 
peraceae, bylina, rostoucí na bažinatých 
lukách s bílými, hedvábně lesklými 


klásky, kterých se užívá k naplňování 
polštářů. 15 druhů v mírném severním a 



Eriophorum vag^íuatum. 
a) květonsirví, b) klásek. 


arktickém pásmu. E. vaginatum L. se 
vyškytá zvláště na rašeliništích sever- 
ního a západního Německa. 

Eriophyidae (Phytoptidae), čeleď j*oz- 
točů (Qa). Eryophyes (syn. Phytoptus) vy- 
volává hálky (Osj) na listech rostlin. 

Eris (řec.), bohyně sváru, dcera noci; 
nebyvší pozvána na svatbu Pélea a The- 
tidy, hodila mezi pozvané bohyně zlaté 
jablko s nápisem „nejkrásnějšť*, zavi- 
nila tím svár mezi Hérou, Athénou a 
Afroditou, a byla proto nepřímou původ- 
kyní války trojské, Paridův soud. 

Eristika (z řec., eris = svár), umění 
hádati se, umění disputovat!; eristik, 
svárlivec, vyškolený v disputaci. 

Eristov Georgij Davidovič, kníže 
(1811 — 1864), budiiteil gruzínského lidu, 
oitec :je<ho jazyka a .význ, spisovatel. Za- 
kladateli prvního časopisu gruzínského 
Ciskari. 

Eristov Rafael Davidovič, kníže (1824 
—1921), spisovatel grnzínský, redigoval 
gruz. Silo viník Orbelianiho a napsal četné 
veselohry a básně. 

ErithacuS] rod ptáků zpěvných, droz- 
dovitých, s jemným, šidlovitým zobákem, 
se štětinkami u kořene a zobákem na 


Rehck ifthradni. Rťhck iXonácí. 

konci vroubkovaným. Počítáme k nim 
rehka domácího (též řehák, Čermák, 
čancořík), E. titys, rehka zahradního, E. 
phoenicurus L., modráčka severního (též 
tundrového E. (Cyanecula) suecicus L., 





Erithacns 


83 


Erlebach 


který má hvězdu na modrém krčku, čer- 
venku, E. rubeculus L., která má hruď a 


červenka. Slavik uherský. 

hrdlo načervenalé, nejznámějáího z této 
skupiny slg^/íka obecného, E. luscinia L. 


Modráček severní. Slavik. 

h posléze slavíka uherského, E. (Lusci- 
nia) philomela Bchst., slavík. 

Erithalis L., keř z čeledi Rubiaceae. 
E. fruticosa L. s bílými, příjemně voní- 
cími květy, roste na Antillách a posky- 
tuje citrónové dřevo. 

Eritis sicnt Dens scientes bonům et 
malum (lat., budete jako Bůh, vědouce, 
co dobrého a zlého jest), z bible (1 Moj- 
žíš, 3, 5). 

Eritrea (Erythraea), od r. 1889 ital. kol. 
na pobřeží Rud. moře, 119.700 km", 407.681 
ob., z toho 4284 Italů, ostatní větš. arabští 
Mohamedáni; nezdravé podnebí na po- 
břeží, nejteplejší na světě. Obyv. živí se 
chov. dobytka, též zemědělstvím (obilí, 
zelenina, bavlna, banány, tabák); u ostro- 
vů dalackých lov perel. Obchod větši- 
nou v příst. Masava a Asáb. Vývoz: kůže, 
sůl, perleť, perly a palmové ořechy; do- 
voz: potraviny, různé tovary a j. V 19. &t. 
upravila Itálie hranice novými smlou- 
vami s Egyptem a Habeší. 

Eritríchium Schrad., z čeledi Boragi- 
naceae, asi 30 druhů, zvláště v sev. Ame- 
rice. V Alpách E. nanum Schrad. (kos- 
menka nízká). 

Erivaň, dř. rus. gubernie na Kavkaze, 
od 1918 nejlepší Část sovět, republ. Armé- 
nie; obyv. Arméni, Tataři, Kurdové, Ru- 
sové a Rekové; pěstuje se obilí, len, ba- 
vlna, ovoce a víno; chov velbloudů, 
mezků a oslů; hl. m. E., 48.000 ob., sídlo 


arm. bisk., universita. 1827 bylo město 
dobyto rus. gen. Paskěvičem. 

Erjavec Fran (1834—1887), slov. pří- 
rodopisec a gymn. profesor, tvůrce slo- 
vinské přírodověd, terminologie, S po- 
čátku věnoval se beletrii (Črtice, 1858, 
Veliki petek, 1857, Huzarji na Polici, přel. 
i do češt., 1863), později přír. vědám: 
O postanku i razvitku traskavica (1862), 
Slavonija u malokologičnom pogledu 
(1875) a nejí. jeho dílo: Die malakolog. 
Verháltnisse der gef. Grafschaft Gorz 
(1877) a Mineralog, terminologija (1886). 
Slovenská Matica vyd. jeho sebrané spisy 
redakcí Fr. Levca v 1. 1888—1889. Lit.: J. 
Prijatelj, Letopis Matice Srpske, 1907. 

Erjavec Fran ml. (* 1893), slovinský no- 
vinář. Byl pův. učitelem, později úřed- 
níkem min. soc. politiky. Vydává s P. 
Flereem slovinské klasiky pro mládež a 
kromě toho napsal četné spisy : Naša 
Istra (1919), Srpske nar. pripovedke 
Ú922), Slovenci (1923, přeloženo do češti- 
ny), Zgodovina socijalizma v Srbiji 
(1293) a j. 

Erka, podle staronorských pověstí: 
Thidrekssága, manželka krále Attily; 
v písni Nibelungů sluje Helche a je 
první manželkou Attilovou; v písni Edda 
sluje Herkja; žila s Attilou před jeho 
sňatkem s Krimhildou. 

Erkelenz, město v rýn. prov. na trati 
Cáchy— Důsseldorf; strojírny^^ tkalcovny, 
obchod obilím; od roku 1815 připojeno 
k Prusku, 7040 ob. 

Erlach Hieronymus von (1667 — 1748), 
francouzský, později rak. generál ve špa- 
nělských válkách. 

Erlach Johann Ludwig v. (1595—1650), 
vojevůdce ve válce třicetileté; jako dů- 
stojník Kristiána Anhaltského zajat 

V bitvě na Bílé hoře; později Ludvíkem 
XIII. jmenován vrchním velitelem franc. 
vojska v Německu a rozhodl bitvu 

‘U Lense (1648). 

Erlach Karl Ludwig v., nejvyšší velitel 
hotovosti bernské, po dobytí Bernu vlast- 
ními vojíny zavražděn (1798). 

Erlangen (Erlanky), 
\město v Bavorsku, sev. 
od Norimberku, 12.120 
ob., četný průmysl, uni- 
versita, botanická za- 
hrada, státní ústav pro 
pěstění včel a drůbeže. 

Erlebach Josef, český 
básník, otiskující své 
prosodicky zcela bez- 
vadné verše příizvučné 
Znak m. Erlangen. y literárních orgánech 
let šedesátých. — Srv.: 
Král, O prosodii 1924, 406. 







6 


Eilebachová 


84 


Erodium 


Eilebachová Veroniika Marie, nábožen- 
&ká horlkelka z družiiny &taroříšské Jo- 
sefa Filoriá/Tia, řádová sesítra, í^ropagující 
po Moravě dílo tohoto kajtoliokého apo- 
logety. Vydala Listy '(Veliká u Strážnice 
1911). 

Erlenmeyer Emil (18^ — 1909), něm. 
chemik, prof. organ, chemie na nniver- 
siřtě mnichovské. Od r. 1871—83 vydával 
Liehigs Ann-alen. Badal hl. v odvětví 
slouč. naftalinu a látek azo-, hydrazo- a 
asoxy-ových. Sp.: EinfluB Liehigs auf 
die Entwicklung der reinen Chemie 
(1874). Vynalezl zvL, po něm nazvanou 
baňku kužedov. tvaru, sloužící k chem. 
účelům. 

Erlich (Ehrlich,) Lambert, ThDr. 
(* 1878), profesor bohosloví na universitě 
lublaňské a význ. národní pracovník slo- 
vinský. R. 1919 zúčastnil se jako Člen 
jihoslov. delegace mírové konference 
v Paříži. Sp.: Katoliška cerkev (1919), 
Origin. of Aust. Reliefs (1922) a j. 

Erlingsson Thorstein (1858 — 1914), is- 
lándský básník, pův. právník, pozd. no- 
vinář. Jeden z nejradikálnějších básníků 
islandských, pln soustrasti s lidským 
utrpením. 

Ermeland (Ermland, Varmie), krajina 
ve Vých. Prusku, 4250 km^, 250.410 obyv., 
1466—1772 polská, od té doby pruská; 
byla vždy biskupstvím; nejdůl. biskupem 
byl Aeneas Silvius Piccolomini, pozdější 
papež Pius II. 

Eimenrich (Ermrich), podle něm. po- 
věsti Ermanarich, král Ostrogotů; r. 375 
•podlehl Hunům. 

Eiment (staré Hermonthis), město 
v hor, Egyptě na r. Nilu, asi 13.000 ob.; 
velký cukrovar. 

Ermis František Alois, č©s, ispiisovatel 
kato-lický, * 1849 v Přerově, 1876 vysvě- 
cen v Olomouci, kaplanoval v Bludově, 
kde stal se farářem a 1912 -zemřel. Psal 
kázání do Blaho vesta (1880), Posvátné 
kazatelny (od 1883), Kazatele (od 1884), 
cestopisnou čírtu U Matky Boží Casto- 
chovské (Apoštolát CM 1910), životopis- 
nou stát Rudolf 'Kašpar (Náš Domov 
1896). — Srv.r Podlaha, Bibl. 2177. 

Ermisch Hubert (* 1850), saský děje- 
pisec, který se zajímal i o české dějiny. 
Sp.: Dresden und Hiussitenkriege (1920), 
Studien zu sáchsisch-ibohm. Beziehungen 
1464—1471, atd. 

Ermitáž, eremitáž. 

Erna, zkr. z Ernestina, česky Arnoštka, 
žen. křest, jméno. 

Erndtl Hendrich, apatykář v Praze na 
Malé straně r. 1617. 

Ernest Adolf, Ing.Dr. (* 29. 9. 1879), 
prof. biochemie na vys. škole zemědělské 
a les. inženýrství v Praze. Z péra jeho 


vyšlo mnoho prací a statí z oboru agri- 
kulturní chemie a lidovýchovy. 

Ernestinský (Arnoštovský) domácí řád; 
společný řád vlád. saských rodů: Alten- 
burg, Goburg-Gotha a Meiningen. 

Ernestinum, pražsQcý ústav pro výcho- 
vu a vyučování idiotů, 'založ. 1871 Spol- 
kem paní Svaté Anny za spolupůsobení 
pedagoga a lékaře K. Amerlinga. Zprvu 
byl umístěn v Kateřinské ulici na Nov. 
městě Pražském pod názvem Hephata, 
kde vyučoval i pozdější specialista vý- 
chovy hluchoněmých, kanovník Kmoch. 
Později přesídlil 1872 do paláce hrabat 
Šternberků na Hradčanech. Po Amerlin- 
gově 'Smrti 1884 řídila ústav jeho choť 
Františka Svatava Amerlingová do 1887, 
po ní synovec Čeněk Amerling. Reforma 
v zařízení provedena 1901 a ve vedení 
1903, kdy stal se řediteilem psychiatr K. 
Herfort, jenž za pomoci kněžny Arnošty 
Aueršpergové získal ústavu Školské 
sestry Svatého Kříže. Rozkvět zaražen 
převratem, vláda zabrala budovu pro dů- 
stojnickou školu a ústav přestěhován do 
zámečku kníža/tiKmských v Budeničkách 
u Zlonic, kde jen obětavostí paní Dinky 
Nádherné a ředitele Herforta ohrožené 
dílo zachráněno s pomocí Sester Nepo- 
skvrněného Početí Panny Marie. Vedle 
vyučování všeobecného má ústav i prak- 
tické (kursy řemeslnické a hospodářské 
i rodinné. 

Ernolit jest umělá hmota, vyráběná 
z kvasnic a usazeniny ze štoků v pivo- 
varech působením form aldehydu. Vznik- 
ne hnědý prášek, který se dá barvili 
minerál, barvivý. Lisováním do přede- 
hřátých forem 'tvoří se rohu podobná 
hmota, jež se dá dobře zipracovati. Užívá 
S3 na knoflíky, isolační materiál, ruko- 
jeti a elektrotech. materiál. 

Ernst Karel {* v Dinkelsbůhlu v Bav.), 
cínař v Praze 1770. 

Ernst Valentin Josef Ferdinand (* 1799 
v Darmstadtu), herec v Praze v letech 
padesátých. 

Ernutln jest tekutý námelový prepa- 
rát, obsahující všechny důležité součásti 
námele, hl. ergotoxin, který nemá dráž- 
divých vedlejších účinků. Jest to žlutá, 
čirá kapalina, příjemné chuti, které se 
užívá v lékařství k zastavení krvácení 
v dávkách 1*8 — 3*5 cm® vnitřně nebo 0'3 
— 0'6 cm® k injekcím. 

Erodin, umělé mořidlo z kultury bak- 
terií k barvení kůže na červeno. 

Erodium L’Hérit. (pumpava), bylina 
z čeledi Geraniaceae s lichospeřenvmi 
listy, s jednotlivými nebo v okolíky se- 
stavenými květy a plody, jichž osiny se 
šroubovité stáčejí; asi 60 druhů, nejvíce 
v oblasti středomořské, E. cicatarium 


Erodium 


85 


Erose 


‘Sm. v Evropě, se v. Africe; v Asii jest 
plevelem. E. moschatum L’Hérit, v jižní 
Evropě a sev. Africe s vůní pižmovou, 



byla užívána dříve v lékařství. Plodů 
8 velmi hygroskopickou osinou (zvláště 
u E. gruinum L. z již. Evropy) užívá se 
k sestrojování primitivních vlhkoměrů. 

Eroico (it.), hrdinně; Eroica, 3. symf. 
Beethovenova (Es-dur). 

Erós (Mílek, Amor), 
řecký bůh lásky; byl 

vyobrazován jako 
krásný jinoch nebo 
rozkošné děcko s kří- 
dly, lukem a šípy 
nebo s hořící po- 
chodní; uctíván nej- 
více v Thespiích, kde 
každé 4 roky se po- 
řádaly slavnosti Ero- 
tidie. Mezi nejkrás- 
nějšími uměl. díly 
byla socha E. od 
Praxitela v Thes- 
piích, kde byla též Er6s. 

socha bronzová E. 

od Lysipse. Ve filosof., hlavně u Plato- 
na, jest e. fil. pud k poznání ideí. 

Erose (z lat.), vymílání, vypírání te- 
koucí vodou anebo deštěm, v širším 
smyslu odnášení mořským ledem a le- 
dovci, jakož i větrem; tekoucí voda čá- 
stečně mechanicky odnáší zvětráním 
uvolněné horniny (ablaceodnos), částečně 
chemicky rozkládá; v pevných horni- 
nách lehce rozpustitelných, jako kamen- 
ná sůl, sádra, křída, povstávají tím kostr- 
batiny, groteskní útvary; nejkr. příkl. 
říční e. jsou v krajině coloradské USA. a 
u Bolzana v Itálii; rovněž značné e. jsou 


v křídových útvarech na Kavkaze, v Sas. 
Švýcarsku, v Číně, ve vápenc. krajích 
Dolomitů. E. nepřichází jen na povrchu, 



Zemní pahrbky v granitu u Kamence v Sasku. 


nýbrž i pod zemí. V horninách tvoří se 
po dlouhotrvajících deštích neb tání 
sněhu dlouhé, rovnoběžné brázdy ve 



£ični erofie v Ciné. 


směru odtékající vody nebo nepravidelné 
hluboké jámy. U vápence a hl. u sádry 
vznikají t. z v. zemní píšťaly, komíny, 
jeskyně, prolákliny. Zvláštním úkazem 



Kotlo výmolové v Lucernu. 



Erose 


86 


Ertl V. 


erosivní činnosti jsou pod vodopády se 
vyskytující kotle výmolové, kolmé vy- 
hloubeniny na dně tekoucích vod, často 
několik metrů hluboké; dále zemní pyra- 
midy, pobřežní terasy a p. Účinek e. 



Terasovitá erose. 


větrem jeví se hlavně v pouštích, a to 
přenášením písku. — V medicíně e. čípku 
při katarech pochvy a hrdla dělohy, hl. 
po porodu. — E. zubní, poruchy skloviny, 
jevící se jako dirkovanost skloviny, vy- 
hloubeniny n. pruhovanost. 

Erótéma (řec., mn. č. erótémata), otáz- 
ka; erótématika, umění dávati otázky 
tak položené, aby byly vylákány odpo- 
vědi, hodící se k určitému jakémus úče- 
lu; erotematická metoda vyučovací, ^ 
Vyučování. 

Erotika (z řec.), nauka o lásce; milostné 
básnictví; erotický, milostný; erotik, mi- 
lostný básník. 

Erotin obsahuje účinné součásti cele- 
rového kořene. Slouží y lékařiSítví. 

Erotomanle (řec., šílenost z lásky), cho- 
robně přehnaná láska ke skutečnému 
nebo fant. předmětu, dostavuje se jako 
známka mnohých duš, chorob (šílenství, 
paralysa). 

Erpek Antonín, MUDr, (1843—1921), 
oblíbený lékař v Praze. R. 1868 promo- 
ván na doktora lékařství. Studoval pak 
ještě ve Vídni, Berlíně, Lipsku a Heidel- 
berku, po návratu usadil se v Praze. 
Přispíval svými Články do Čas. Ces. lé- 
kařů, byl spolupracovníkem Eiseltovy 
Odborné pathologie, kam napsal stati 
z oboru chirurgie a hl. gynaekologie. 

Errare humanum est (lat.), chybovat! 
jest lidské; přísloví cirk. otce Jeronýma. 

Erratnm (lat., mn. errata), chyba, omyl, 
hl. chyba tisku; erratické balvany, blud- 
né balvany. 


Error (lat.), chyba, omyl; e. in calculo, 
účetní chyba; e. facti, skutečná chyba; 
e. iuris, právní omyl; e. iuris nocet, práv- 
ní omyl škodí; e. facti non nocet, skut. 
omyl neškodí; e. in corpore, chyba v před- 
měte; e. in persona, záměna. 

Errorius, přezdívka potupná, kterou 
husitští bohoslovci Jaai z Jesenice, Šimon 
z Tišnova a Dětřich z Niemu označili 
papeže Řehoře XII. — Si^v.: Sedlák, Hus 
1915, 357. 

Ersek-Újvár Oíí Nové Zámlky na Slov. 

Erséol jest sulfoisalicylan chinolinu. 
Tvoří bílé, hedvábně lesiklé krystalky, 
tající při 220® C, slabě kyselé reakce. Ve 
stud. vodě se špatně roz^pouští, snadno 
ve vodě teplé nebo slabě okyselené. Uží- 
vá se proti reumatiamu a nervovým cho- 
robám. 

Eisch Joh. Samuel (1766 — 1828), něm. 
bibliograf, vydav. Allgem. polit. Zeitung 
fur alle Stánde od r. 1786, dále Allgem. 
Repertorium der Literatur (1793 — 1809) a 
Allgem. Literatur-Zeitung. R. 1806 jme- 
nován řád. prof. zeměpisu a statistiky, 
1808 vrch. bibiiotekárem v Halle, kdež 
založil společně s Grubrem (o^) ÁHgem. 
Enzyklopádie der Wissenschaften und 
Kúnste, kterou až do 21. dílu sám řídil. 

Erskine Robert (Areskin), angl. lékař 
Petra Velikého, průkopník lékárnictví a 
lékařství na Rusi. t 1718. 

Erslev Christian (* 1852), dánský děje- 
pisec a prof. na univ, kodaňské, 1916 — 24 
říšský archivář. Vzorný vydavatel histor. 
pramenů. Sp.: Dansk Historisk Tido- 

okrift .(1913—17). 

Ertel Jan Bohumír, slovenský básník, 
* koncem XVII. věku v Kremnici, stu- 
dov^al ve Vittemherce, 1720 duch. správce 
evang. v Ožďanech, 1732 správce slov. 
i něm. osady v Báň. Bystřici, 1737 v Šo- 
proni, kde 1758 zeonřel. Přispěl jedenácti 
písněmi do „Cythaa^y** Třanovského a 
jednou do „Evang. funeibrálu“ Pavla Ja- 
kobaeiho. — Srv.: Tablic, Poezie 2,1808. 

Ertholmene, skupina otstrovů, Chri- 
sliansó. 

Ertl Jan, Český filosof, * 1886 v Lipní- 
ku na Mor., 1909 vysvěcen v Olomouci, 
kde stal se adjunktem boho vědné fakul- 
ty, pak katecheta v Prostějově, profesor 
gymnasia v Přerově. Otisíkl Filosofické 
prvky v teologii Tomáše ze Štítného 
(Museum 1907), O Boží jednoduchosti 
(Museum 1909), káizání v Rádci duchov- 
ním (od 1913). — Srv.: Podlaha, Bibl. 
2177. 

Ertl Václav, Český filolog, * 1875 v Do- 
bříši, situdoval gymnasium v Příbrami, 
filoisofii v Praze, kde st^al se suplentem 
na žižkovské reálce, působil v Náchodě, 
1904 profesor čes. reáJky v Praze, kde 


Ertl V. 


87 


Erythem 


12. února 1929 zemi*el. Vydal /přaklady 
z franšřtmy A'na4;ola France Zahrada 
Kpikurova (Praha 1898), s Čermáikem 
Laveleyovu Vládu v demokracii (Praha 
1897), (pak pracoval o dějinách staré li- 
teratury česiké, z níž vydal Příhody 
Václava Vratislava z Mitrovic (Praha 
1906J, Podikoní a žák (Praha 1919), sípolu 
s Grimmem, Vilókem a Máchalem uspo- 
řádal čtyřdílnou Čítanku pro -vyšší třídy 
škol středních (1909 — 1912), se Smetán- 
kou a Vlčkem Stručné dějiny literatury 
České, s Pražáicem a Menšífkem Rnikověť 
dějin literatury česiké, posléze jako zna- 
lec češtiny zpracoval Geibauerovu Krát- 
kou mluvnici českou (10. vydání 1924), 
vlastní Stručnou mluvinici českosloven- 
skou (2. vyd. 1924), Mluvnici česJíOu pro 
školy a učit. ústavy (9. vyd. 1926). Drob- 
né Časové úvahy o naší mateřštině 
(Praha 1930) sestavil Hýsek z jeho statí 
v Nár. Listech (1927 a 1928) a z revue 
Naše íleč, jejímž byl redaiklorem. — Srv.: 
Foit, Naše Kniha 1929, 77. Thon, Nár. L. 
1930, 177. 

Erttl Jiřík z Nisy, malíř v Praze od 
r. 1615. 

Eruca Tourn., z čeledi Cruciferae 
s oblými šešulemi, asi 10 druhů v oblasti 
středomořské. E. sativa (roketa obecná), 
lletá bylina, pěstuje se v již. Evropě jako 
zelenina, v Indii pro olejnaté plody. 

Erudita societas kis-hontensis, sloven- 
ské sdružení literáiní, kiteré si založily 
evang. kruhy r. 1809 v Hoňte s vlasr.ním 
vědeckým časopisem Solennia bibli othe- 
cae kis-hontanae, vycházejícím v 1. 1809 
— 1830, a s velikou knihovnou. — Srv.: 
Czambel, Čeština a slovenčina, Budapešt 
1887. 

Erugo, ohean. slož. zásaditý ootan měd- 
natý. Přichází do obchodu ve dvou for- 
mách: modrý čili měděnka francouziská 
a zelený čili švédská měděnka. Slouží 
k přípravě barev mailířsikých. 

Ernková kyselina, CH3(CH2)7CH = 
CH{CH2 )iiC 02H, obsažena je sloučena 
s glycerinem v oleji řepkovém, z něhož 
se také vyrábí. Jest též součástí ole^je 
z bílé i černé hořčice a semene řeřišnice 
kapucínské (Tropaeolum majus). Tvoří 
jehličkovité krystalky, tající při 33-5° C, 
vroucí při 281® C při 30 mim. Slouží na 
výrobu různých léčiv jako sajodinu, sa- 
brominu, lipojodiinu a elarsonu. 

Erupce (z lat), výbuch; v médie., vy- 
rážka, osutina. 

Eruptivni, vyvřelá hornina, láva; ka- 
mení, které je vyráženo z vnitra země do 
výše ve žhavě tekutém stavu a potom 
ztuhne. Je znatelná svým nepravidelným 
složením, jdoucím napříč ostatní horni- 
nou, a různými úlomky z vnitra země. 


Ervasin, kyselina acetyl-p-kresotinová, 
CH3 CoH 3.(OGH3CO)COOH, slouží jako ná- 
hražka kyseliny ace tyl ošal i-cylové (aspi- 
rinu) při 1‘eumatismu a neuralgii. Tvoří 
bílé krystalky, ve vodě málo, v alko- 
holu a éteru dobře rozpustné, tající při 
141® C. Přichází obyčejně v tabletách po 
^ ó g. 

Ervěnice, město v Č., okr. Chomutov, 
4028 ob. (1298 čs.); meteorolog, stanice, 
státní elektrárna, zásobující proudem 
svým i Velkou Prahu; hnědouhelné doly, 
mlýn, pila, kerani. továrna. 

Eryngium L. (máčka), z Čeledi Umbelli- 
ferae, vysoké křoví s nedělenými nebo 
peřenoklanými listy, často s ostny a 
strbouly; asi 200 druhů, na všech pevni- 
nách, 26 v Evropě. E. campestre L. (máčka 
polní), rozvětvené, šedozelené křoví s tu- 
hými, ostnitými, peřenoklanými listy a 
bělavými květy, roste na suchých mí- 
stech v Evropě, Asii a sev. Americe. 
Mladé kořínky jsou jedlé. E. maritimum 
L. (vekož mořská) s modravě zelenými 
listy a modrými květy, roste ve střední 
a již. Evropě a sev. Americe. Ve střední 
Evropě pojídají se jejich výhonky jako 
salát. E. alpinum L., E. amethystinum L. 
a jiné druhy jsou též zahradní rostliny. 

Erysimin jest glykosid složení C4H7O2, 
obsažemý v semenech tryzeile (Erysimum 
aureum Bieb). Působí podobně jako digi- 
talin prudce na srdce. Tvoří beztvarou 
látku, ve vodě i alkoholu snadno roz- 
pustnou a při 190® C tjající. 

Erysipeloid (řec.), choroba z infekce 
ranné, vyskytuje se zvi. u lidí, kteří při- 
jdou ve styk se syrovým masem a zvíře- 
cími odpadky, v podobě zrudnutí a zdu- 
ření na prstech a ruce; zmizí nejvýše po 
třech týdnech. Léčení: místní nehybnost 
a antiseptické obvazy; zdá se, že injekce 
sera proti Července vepřů (susserin) 
často rychle a dobře působí. 

Erysol, čirá bezíbarvá kapalina, pách- 
noucí po kafru. Jest směsí kyseliny kar- 
bolové a kafru, podobného složení jako 
kamfenol (O^). Užívá se v lékařství při 
růži (erysipeld) a pod. nexnocech, způso- 
bených nákazou bakterielní. 

Erystiptikum, směs hydí^astininu, ex- 
traktu hydrastinového a sekakorninu. 
Slouží v ženském lékařství k zastavení 
krvácení. 

Erythem (řec. eryth[r]ema), zrudnutí 
kůže, které částečně zaujímá větší plo- 
chy, jako při úpalu a působení světla 
(úžeh sluneční), částečně přichází ve 
tvaru uzlů, puchýřů n. kruhů; vyznačuje 
rozličné choroby. Těžším tvarem je ery- 
hema nodosum, přicházející ve tvaru 
červených skvrn n. modravě červených, 


Erythem 


88- 


Erythromelalgie 


tuhých, bolestivých uzlů na předních 
plochách holení a hřbetu nohy. Současně 
je horečka a těžší poruchy celkové. E, léčí 
se studenými obklady a salicylovými pří- 
pravky. 

Erithraea L., zeměžluč, 
z čeledi Gentineae, bylina 
se vstřícnými přisedlými 
nebo lodyhu objímajícími 
listy, růžovými květy a 
dlouhými, mnohosemen- 
nými tobolkami; asi 30 

druhů. E. centaurium 
Pers. (zeměžluč lékařská), 
je to hořký prostředek pro 
posilnění žaludku (Herba 
centaurii) a E. linariifolia 
(zeměžluč Inicolistá), bývá 
až 40 cm vysoká s masově 
červenými květy, roste 
v celé Evropě, Přední Asii 
a sev. Americe u lesních 
cest a v hájích. 

Erythraeas, též Erytha- 
cus avaný, českobratrský 
biskup a spis., Červen- 
ka Matěj (IV., 159). 

Erythrai, jedno z 12 ión- 
ských měst v Malé Asii, 
naproti ostrovu Chios, 
s proslul, chrámem Hérakleovým; domov 
erythť. Sibyly, jejíž jeskyně objevena 
1891; zříceniny u dneš. Lytri. 



Erythrasma (řec.), choroba kožní, při- 
cházející v jamce podpažní, mezi šour- 
kem a stehnem, vyvolaná potem a plísní. 
Léčení zakládá se na důkladném omý- 
vání sírovým mýdlem a potírání lihem. 

Erythrejské moře (Rudé moře), u Ile- 
rodota moře na jih od Asie, později jen 
část mezi Arábií a Indií. 


Erythren 1'3-butadien, diviinyl, CíHo, 
(CHs = CH . CH = CII 2 ), jest uhlovodík se 
dvěma dvojinými vazhami. Vyrábí se ží- 
háním erythritu s kyselinou mravenčí, 
nejčistější methylací meithylpyrolidiinu. 
Ve velikém vyrábí se z kyseliny karbo- 
lové. Za obyčejné te,ploty jest píyinný (b. 
v. 2*6" C). .Jeho polymerisací tvoří se 
umělý kaučuk a proto má nyní tech- 
nický význam. 

Erythrin (kyselina erythrinová), na- 
chází se v četných lišejnících a v někte- 
rých řasách, je bezbarvý, rozpouští se 
snadno v alkoholu, vařením s vodou roz- 
kládá se v pikroerythrin a kyselinu orse- 
linovou, která rozkládá se dále v orcin 
a kysličník uhličitý. Erythrin barví se na 
vlhkém, amoniakálním vzduchu čer- 
veně. V červeném amoniakálním roz- 
toku erylhrinu vzniká chloridem vápe- 


natým purpurově červená sraženina 
pourpre frangais. 

Erythrit (erytromannit, erytroglucin), 
čtyřmocný alkohol: 

CH 2 . OH . (CH . 0H)2 . CH 2 . OH, 
nachází se v protococcaceích jako ester 
kyseliny oxalové a v četných lišejnících 
a řasách jako ester kyseliny orselinové 
(erythrin, Q^). Připravuje se zmýdelně- 
ním erythrinu roztokem hydroxydu sod- 
ného nebo synteticky. Tvoří bezbarvé 
krystaly, chutná sladce, ve vodě se roz- 
pouští snadno, jest opticky inaktivní a 
není schopen kvašení. 

Erythrina L. flet- 
kolusk), z čeledi 
Papilionaceae, v 
tropech rostoucí 
stromy nebo trni- 
té keře s licho- 
spřeženými listy 
a s velkými, nej- 
častěji šarlatově 
červenými květy 
a luskami, obsa- 
hujícími semena 
leskle červená; asi 
30 druhů. V již. 
Americe používá 
se měkkého, kor- 
kového dřeva (Ba- 

Erythrina crista galii. racara) k výrobě 
zátek. E. crista 
galii L. (Qa obr.), náleží k nejkrásnějším 
druhům; strom s dlouhými hrozny tma- 
vočervených květů a světle modrými ží- 
hanými semeny je sázen hojně v již. 
Evropě. 

Erythroblasty (řec.), buňky ve slezině 
(u ryb, mloků), nebo v morku kostním 
(u ostatních obratlovců, člověka), tvoří 
červené krvinky. 

Erytrocyty nazývají se če'rvené ikrvin- 
ky v krvi obratlovců, obsahující hemo- 
globin, který se snadno okysličuje a opět 
odkyslicuje, čímž se kyslík i kysl. uhli- 
čitý přenáší do těla. Na tomto procesu 
jest založeno dýchání obratlovců. V 1 cm® 
lidské krve jest asi 5 mil. erytrocytů. 

Erythrodextrin (tvoří se jako přechod- 
ný produkt při výrobě dextrinu ze škro- 
bu. Nazývá se tak nroto, poněvadž se 
barví roztokem jodu červeně (erythros). 

Erythrofobie (z řec., též ereutofobie =: 
strach před zardčním), u nervosních 
strach před zarděním v nepříhodné 
chvíli; červenají se obyčejně při nej- 
menší příčině; léčiti možno hypno.sou. 

Erythromelalgie (řec.), velmi vzácná a 
zdlouhavá choroba, zví. u mužů, proje- 
vující se prudkými bolestmi, silným 
zrudnutím a zduřením prstů na rukou a 



Erythromelalgie 


89 


Escalade 


nohou. Léčení: posílení celkového stavu, 
také operace — sympatektomie (o^). 

Erythronium, starý název pro prvek 
vanad. 

Erythronium L. (kandík), z čeledi Li- 
liaceae, asi 7 druhů, 6 v severní Americe. 
E. dens canis L. (psí zub) rozšířen z Ja- 
ponska až do jižní Evropy; ve střední 
Evropě jen pod Medníkem poblíž ústí 
Sázavy do Vltavy a na jižní Moravě. Má 
listy s tmavě nachovými skvrnami a rů- 
žové nebo nachové květy. 

Erythrophloeum 
Afz,, strom z čeledi 
Mimoseae s luska- 
mi, jichž semena 
jsou uložena v duži- 
ně; asi 5 druhů 
v Africe, Číně a 
Austrálii. E. guine- 
ense Don. E. je vel- 
ký strom se sudo- 
zpeřenými listy, 
roste na Kap Pal- 
mas a v Sierra Leo- 
ne; kůra je velmi 
jedovatá a lehko se 

, , ffuiineease. 

láme, v sev. Ameri- 
ce se používá proti úplavici. 

Erythrosin (růzmých značek) jest ky- 
selé pyroninové barvivo, vyr. z fluores- 
ceinu působemím iodu a kyseiliiny jodič- 
né. Slouží .podobně jako eosin k harvení 
bavlny, vlny, juty a zvláště hedvábí, na 
výrobu laků, k barvení potravin atd. 

Erythrophytoskop, podobný přístroj, 
spojením modrého kobaltového a světle- 
červeného skla, propouští krajně červené 
a modré paprsky. 

Erythroskop (z řec. erythros = Červe- 
ný, skopein, hleděti), optický přístroj 
z rubínového a modrého kobaltového 
skla, propouští jen nejkrajnější červené 
paprsky. 

Erythrosy náležejí mezi aldehydioké 
cukry tetrosy vzorce CJIsO-i. Jsou chuti 
sladké, redukují Fehilingův roztok. Ná- 
leží sem: d-erythrosa, která se získá 

z d-arabinosy. Jest to -sladký levotočivý 
syrup; 1-erythrosa, vznikající podobně 
z 1-arabinosy. Syrup pravotočivý. (d+1)- 
erythroisa, vznikající smíšením laktivních 
forem; jest o*pticky in aktivní a dá se 
opět rozdělit na obě složky. 

Erythroxylaceae (koko vité), rod dvoj- 
děložných z řádu Gruinales; jsou to 
stromy nebo keře, asi 200 druhů, domácí 
zvláště v teplejší Americe. Nejdůležitější 
čeleď: Erythroxylon. 

Erythroxylon[um] L. (koka), tropický 
keř z čeledi Erythroxylaceae s červeným 


dřevem, jednoduchými listy, malými, bí- 
lými, stopkatými kvítky a jednosemen- 
nými peckovicemi; asi 190 druhů, nej- 
více v již. Americe. E. coca Lam,, koka 
pravá byla posvátnou rostlinou u Pe- 
ruánců; její nahořkle chutnající listy byly 
sušeny a domorodci je smíšené s pope- 
lem a vápnem žvýkali. O účinnosti listů 
koky Qi kokain. E. areolatum na Ja- 
maica dává červené dřevo. 

Erzberger Matthias (1875—1921), něm. 
státník, pov. učitel; potíral 1917 v říšském 
sněmu něm. váleč. politiku a uveřejnil 
1918 návrh Společnosti národů; stát. ta- 
jemník, pozd. ministr fin. (daňová re- 
forma); podepsal v Compiěgne (11. XI. 
1918) příměří s Francií. 1921 zastřelen 
býv. důstoj. Schulzem a Tillesenem. 
Napsal: Erlebnisse im Weltkrieg (1920). 

Erzeram, hl. m. v tur. Arménii, 48,500 
obyv., opevněné, důl. obchod, středisko; 
vývoz vlny, kožišin, mědí, olova a průvoz 
perských koberců; okolní rovina jest 
velmi úrodná. V rusko-tur. válkách byl 
E. často Rusy dobyt, i ve svět válce 1916 
vzat Nikolajem Nikolajevičem, avšak 
mírem Brest-Litevským 1918 přiřčen opět 
Turkům. 

E. S. (Mistr E. S.), německý mědirytec 
15. stol.; jeho obrazy jsou ze 1466 — 1467, 
většinou nábožen. rázu; zachováno ně- 
kolik set listů; význam počát. písmen 
E. S. nebyl dosud zjištěn. Lit.: L. Gust, 
The Master E, S. and the Ars moriendi 
(1899). 

Es (ital. Mi bemolle, franc. Mi bémol, 
ang. E. fiat), v hudbě snížené e. Es-dur 
stupnice: es, f, g, as, b, c, d. (3 b). Es-dur 
akord: es-g-b. Es-moll akord: es-ges-b. 

Esa de Queiroz José Maria (1843 — 1900), 
vynikající mod. port. romanopisec. Hlav- 
ní zástupce realismu v Portugalsku; 
jeho naturalistické příběhy vynikají 
skvělou charakteristikou osob. 

Esau (Edóm), prvorozený syn Isáka a 
Rebekky, prodal své prvorozenství své- 
mu bratru Jakubovi; praotec Edomitů. 

Esbachovo činidlo, směs pikrinové a 
citrónové kyseliny, kterou se sráží v te- 
kutinách bílkovina; nehodí se však 
k přesnému měření. 

Esbjerg, dánské přístavní město v Jut- 
sku, 23.807 ob.; parníkové spoj. s Lon- 
dýnem, Hamburkem a j. městy; rybolov 
a průmysl, loděnice; na záp. od E. jiskro- 
vá stanice Blaavand. 

Escadron (franc.), eskadrona; chef 
ďescadron velitel e.; e. cyklistická, kulo- 
metná, technická, remontní, náhradní. 

Escalade (franc., z lat. scala = žebřík), 
ztečení hradeb po žebřících. — V Ženevě 



Escalade 


90 


Eschscholtzia 


12. prosince nár. slavnost na paměť od- 
ražení útoku 1602. 

Escalopes (franc.), řízky telecího masa 
nebo zvěřiny, dušené nebo pečené, při- 
pravované s omáčkou. 

Escambia River, řeka v Sev. Americe, 
225 km dl. (150 km splavná), vzniká 
v Alabamě a ústí do zálivu Mexického. 

Escapade (franc.), skok koně, splašení 
se koně. 

Escarpins (franc.), lehké, taneční stře- 
více; en escarpins, v plesovém úboru, 
t. j. s taneč. střevíci, v hedváb, punčo- 
chách atd. 

Esclava Don Miguel Hilarion (1807 — 
1878), španělský hudební skladatel a teo- 
retik. Byl v Madridě dvorním kapelní- 
kem. Napsal četné mše, tři opery, hudeb- 
ní učebnice. Vydal církevní skladby špa- 
nělských mistrů ve sbírkách: Museo 

organico espaňol. Lira sacro-hispaňa 
(1869, 10 sv.). 

Escorial El (špaň.), místo vešpaň. prov. 
Madrid, sestává ze staré vesnice el E. 
de Albajo a města San Lorenzo del E. 
nebo E. de Arriba. Vedle E. de Arriba 
august. klášter San Lorenzo, zv. obyčejně 
el Escorial, zbudov. Filipem II. 1559 — 84; 
pod chrámem Panthéon s hrobkami špa- 
nělských králů od Karla V. Knihovna 
přes 130.000 sv. a 4000 rukopisů; na jihu 
velký park. 

Esciupalo, býv. portug. stříbr. a lékár- 
nické závaží = 24 graos. 

Escndo (špan., štít), jméno četných 
šipain. port/ug. a ijilioamer. mincí zlatých 
a stříbrných. ]. Ve 'Španěl-aku zl. escudo, 
mající 400 maraA^edis, nebyl ani ražen; 
pouze jako dublony (2 e.) a escudiilly (14 
e.) byily více známy. Do r. 1870 [počítán 
pah e. po 1000 iinilesiímech neb po 10 
reálech neb po 100 centimos. Stříbrný e. 
= % peso, byl ražen od r. 1707 v ryzí 
váze Í2'78 g a r. 1868 vzat z oběhu. — 
2. V Portugalsku zlatý e. by.l ražen od 
1722 — 1835 a měl 3*29 g váhy ryz. zlata. 
1854 — 1911 = e. mWreisu a byl mincovní 
jednotkou tehdejší portug. zlaté měny 
(1*773 g váhy, 916% ryzosti). 1911 — 1913 
snížena ryzost na ®®®/iooo, pak aJe opět 
zvýšena. Od r. 1924 irazí Portugalsko ni- 
klové e. pro Angolu. — 3. V jižní Ame- 
rice (raženy zlaté e. v ryzosti ®®®/iooo, tak 
v Bolivii od r, 1863 jako ^/lo onzy s 2*25 g 
zlaté váhy, v Columbii jako ‘/s condoru, 
který se rovnal 10 frankům, taktéž 
i v Chile. 

Esdrélón, rovina v sev. Palestině, 120 — 
150 m n. m., dříve silné obydlená, byla 
znovu zalidněna hl. židovskými koloni- 
sty, kteří se zabývají zemědělstvím. 


Eseň, o. v Podk. Rusi, okr. Užhorod, 
1899 ob. (29 čs.). 

Eserin, jedovatý alkaloid, obsažený 
v bobech kalabarských. Lépe physostig- 
min '(C^). 

Eserinový olej jest za horka připra- 
vený roztok 0*2 g suchého saJlicylanu 
physostigminu ve 40 g o.livového oleje. 
Užívá se v očním lékařství. 

Eseři, lid. název pro příslušníky ruské 
strany soc.-revoluční, vzniklé na přecho- 
du stol. 19, a 20. SpojovaiLa v sobě pro- 
gram evrop. 'Socialismu a býv. rus 
naroclničestva, čímž chtěla ispoijiti třídní 
boj dělníků s povstáním sedláků i s te- 
rorem inteligence. Roku 1906 na prvém 
sjezdu došlo k rozštěpení na „národní 
socialisty**, zříkající se revoluě. metod 
boje a ha zcela devé „maximalisty**. Za 
války byli vystřídáni ve vedení ruské 
revoluce vítěznými bolševiky. 

Eschatologie (řec.), nauka o posledních 
věcech člověka (o smrti, o posledním 
soudu, zmrtvýchvstání, spasení nebo za- 
tracení). 

Esche August, van, rytec válců v Praze 
r. 1837. 


Echenloer Peter (1420 — 1481), něm, hi- 
storik, od r. 1455 m. písař ve Vratislavi, 
kdež napsal Historia Wratislavensis (od 
r. 1438). Dílo toto je hl. důlež. pramenem 
pro studium doby Jiřího z Poděbrad. 

Eschei z Linthu, Arnold (1807—1872), 
syn následuj., švýc. geolog, vydal Carte 
géologique de la Suisse. 

Eschei z Linthu, Johann Konrád (1767 — 
1823), švýc. státník, 1814 clen curyšské 
státní rady, provedl kanalisaci řeky 
Linthu (odtud jeho čestné jméno). 

ďEscherny Frangois Louis, hr. (1733 — 
1815), franc, spisov., přítel Rousseauův. 
Sp.: De régalité (1796), Philosophie de 
la politique (1798) Mélanges de littéra- 
lure (1809). 



Eschke Hermann 
(1823—1900), němec- 
ký malíř, maloval 
mořské a říční po- 
břežní krajiny. Též 
jeho syn Richard 
byl krajinářem. 

Eschová Matylda 
(* 1828), česká malíř- 
ka genrů a lidových 
typů mor. Žila dlou- 
há léta v Brně a ve 
Vídni. 

Eschscholtzia 

Chám., rod čel. ma- 
koví tých (Papavera- 
ceae); lleté až vy- 
trvalé byliny, podob- 
né vnějškem i’ůžkat- 


Eschscholtzia 


91 


Eskorta 


cům (Glaucium), s jemně zpeřeně dělený- 
mi listy a větš. žlutými květy a šešulo- 
vitými tobolkami. Na 120 druhů od Kali- 
fornie po Mexiko. E. californica Chám. 
s jasně žlutými až oranžovými, někdy 

1 bílými květy a dvoulistým, obrízně 
opadávajícím kalichem, jest ve vlasti vy- 
trvalou, u nás však pouze v semenech 
přezimující rostlinou pěstovanou. V Ame- 
rice je Herba Eschscholtziae oblíbeným 
prostředkem pro spaní. 

Esilit jest kyseMnovzdorná litina, uží- 
vaná hlavně v chem. průimyslu. Jest to 
slitina železa s 12 — 19% křemíku. Při- 
chází v obchodě těž pod růz. jin. názvy, 
jako: acidur, tantiron, durinon a j. 

Esino, řeka ve střed. Itálii, 74 km dl., 
vzniká v Apenninách a ústí u Ankony 
do Jaderského moře. 

Esk, jméno několika řek ve Skotsku; 
největší protéká romant. lidolím Esk- 
dalemuir a ústí do zálivu Solwayského. 
E. jezero v Irsku, E. pohoří v Irsku. 

Eskádra (něm. Gesohwader, tfrc. esca- 
dre, angJ. squadrojí), taktická jednotka 
íoďistva, mající často i účel operační. E. 
má v moderní době 4 — 8 lodí (u křižníků 
méně, u bitevních lodí více), áe podří- 
zena vtlajkovému důstojníku, je buď sou- 
části loďstva (C^), neb operuje samo- 
statně. Skládá 'se někdy ze 2 divisí po 
3 — 4 lodích; e. křižáků se v některých 
marinách nazývá skupinou (Gruppe). 

Eskadrona, též švadrona (něm. Eska- 
dron frc. escadron, angl. -squadron), z lat. 
squadra, pův. čtverec, v němž šikovány 
větší bo jové jednotky, od konce XVI. stol. 
nejmenší taktická jednotka jezdecká, zv. 
dříve kompanie; nyní organisační i tak- 
tická jednotka jezdectva, odpovídající 
setnině (rotě) u pěšícJi vojsk a baterii 
u dělostřelectva. V čsl. arm. jí velí ka- 
pitán a skládá se normálně ze 4 čet po 

2 družstvech; kulometná má 4 kulomet- 
né Čety, technická četu zákopníků a četu 
spojovací. Úhrnem asi 150 mužů a o něco 
více koní. Pluk se skládá ze 4 jezdeckých, 
1 kulometné a 1 technické e. E. atakuje 
ve dvou řadách. 

Escadron sacré, oddíl jezdeckých dů- 
stojníků franc., kteří se sdružili k ochra- 
ně Napoléonově při ústupu z Ruska 1812. 

Eskalin jest směs 1 d. prášku hliní- 
kového se 2 d. glycerinu. Užívá se v lé- 
kařství jako náhrada za vizmutité soli 
proti žaludečnímu a .střevnímu krvácení. 

Eskamotáž, obratnost, umělost, kterou 
se odklízejí různé předměty; eskamotér, 
kejklíř, kouzelník (pracuje rukama 
hbitěji, než divák dovede sledovali); 
eskamotovati, obratně něco odstranili 
nebo ukrýti. 


Eskarpa (něm. Eskarpe, fr. escarpe, 
angl. escarp), vnitřní (t. j. obránci bližší) 
stěna zákopu, zejm. pevnostního pří- 
ko>pu. Kontereskaiqja (Kontereskarpe, 
contre-escarpe, counterscarp) je vnější 
(t. j. k nepříteli obrácená) stěna zákopu; 
u opevnění se za ní nalézá pravidlem 
t. z v. krytá cesta (gedeckter Weg, che- 
min couvert, covered way), jíž se užívá 
pro hlídky (pochůzky). 

Eski-šehr starověké Dorylaion, staro- 
bylé turecké město v Malé Asii, 
45.000 obyv., leží při řece Pusrak, na 
anatolské dráze, je světoznámé blízkými 
doly na mořskou pěnu. Zde 1097 po- 
razili Křižáci pod vůd. Boh. z Bouillonu 
Seldžuky. 

Eskimo, sukno křížkovitě tkané z hla- 
zené příze. 

Eski Stambul, předhoří na záp. pobřeží 
Malé Asie naproti ostr. Tenedu. Na záp. 
straně vesnice Dalian se zříceninami mě- 
sta Alexandria Troas, kde přebýval též 
apoštol Pavel. 

Esko, tríselný extrakt, je sloučenina 
chromité soli se 'synthetickou tříslovi- 
nou, užívaná k vydělávání kozin a te- 
letin. Dává velmi jemnou, plnou kůži. 

Eskompt (franc. escompte), diskonto, 
úroková srážka za nakoupené zboží; es- 
komptní banka, společnost, která vymě- 
ňuje směnky se srážkou úroků, Oj, eskont, 
diskont. 

Eskopeta (z lat. sclopetum), krátká 
puška (karabina) jízdních střelců ve 
Francii, hl. za Karla VIII. (konc. XV.) a 
na poč. XVI. stol. Eskopetiéři, karabiníci, 
opatření touto izbraní. 

Eskorta, doprava vyšetřovanců neb 
vězňů četnictvem neb policejní stráží; 
podle nařízení min. vnitra, vydaného na 
žádost min. spravedlnosti má se taková 
eskorta, vyjímaje nutné případy, pravi- 
delně díti 1 četníkem. Ovšem při tom 
nutno bráti zřetel také na počet dopra- 
vovaných osob, nebezpečnost jejich, délku 
trvání takové eskorty i na nutnost šetře- 
ní nákladů s vypravením e. spojených. 
Dle praes. výnosu vrch. zem. soudu čís. 
20760-1/24 má býti předvedení trestance 
ku vzdálenému soudu pro ušetření ná- 
kladů s e. spojených provedeno jen teh- 
dy, kde toho zákonné předpisy nevyhnu- 
telně vyžadují. Eskortování nemocných 
a choromyslných vězňů četnictvem upra- 
veno byl nařízením min. sprav, ze 7. XII. 
1888, č. 19860 vest. min. sprav. č. 47 ai 
1888. Ohledně eskortování trestanců 
z jedné trestnice do druhé, za účelem, 
aby zjednán byl jednostejný postup, bylo 
nařízeno výnosem býv. min. zeměbrany 
z 25. I. 1915 č. XX/340, že nutno se, v pří- 


Eskorta 


92 


Espada 


pádě, že trestnice nemůže svými orgány 
eskortování provésti, obrátiti na přísluš- 
nou okres, polit, správu o poskytnutí 
potřebného doprovodu četnictvem. Jen 
v případech nanejvýše nutných může se 
trestnice přímo obrátiti na četnickou 
stanici samu. Ohledně provádění eskort 
po V. Praze vydalo posádkové velitelství 
zvláštní rozkaz ze dne 8 . X. 1922, č. 225, 
dle něhož není dovoleno provésti eskor- 
tu v Praze v době nejživějšího ruchu a 
voliti cestu pro e. po hlav. ulicích jako 
jest Václavské nám., Národní třída, Pří- 
kopy a pod. 

Eskorta (něm. Eskortě, fr. escorte, 
angl, escort), vojensky družina: a) totéž 
co čestný průvod, poskytovaný obyčejně 
jezdecky hlavě státu, vyslancům cizího 
státu při jejich přivítání a ipod,; b) zá- 
štita, mající chrániti transport, zejm. ná- 
mořní. Transport s válečnými loďmi, 
tvořícími e., sluje 'dohromady konvoj. 

Eskuletin (aesculetin), 4,5 di-oxykuma- 
rin, CgHeOi 4- II 2 O. Nalézá se v kůře di- 
vokého kaštanu (Aesculus hippocasta- 
num). Jemné jehličky, v horké vodě a 
lihu rozpustné, chuti hořké, 

Eskulin, aesculin, esculin, jest součást 
kůry maďalu (Aesculus hippocastanum). 
Jest to glykosid. Jeho zředěného roztoku 
užívá se jakožto filtru, pohlcujícího 
ultrafialové paprsky ve fotografii. 

Eský, pseud. Emanuela Janského. 

Eskymácká zátoka (Aviktok nebo Ha- 
milton-Inlet), hluboký záliv s četnými 
ostrovy na sev. pobřeží Labradoru, stře- 
disko lovu tuleňů a ryb; rybářská vesni- 
ce Rigolet (1200 ob.). 

Eskymák (Innuité, což značí lidé), 
severoamer. národ, původní vlast jejich 
byla pravděpodobně v Severní Asii 
nebo na Labradoru; jsou e. v Grónsku, 
na Labradoru, e, střední a e. západní 
na Aljašce a Aleutech; jsou střední po- 
stavy, žlutohnědí a černovlasí, živí se lo- 
vem zvířat a ryb. Bydlí v dřev. domech, 
zemí chozených, nebo ve sněh. chatr- 
čích; žijí družně, bez pohlavárství, v jed- 
noženství; jsou dovední obráběči dřeva a 
ukazují uměl. nadání v řezbářství. O ře- 
či jejich napsali pojednání S. Klein- 
schmidt (Grammatik), Můller, Bourquin, 
Petitot (Vocabulaire frangais-esquiman) 
a j. Lit.: Dali, Tribes of the Extreme 
Northwest (1887), Nansen, Život Esky- 
máků (1903) a j. bar. přílohu. 

Esmann Gustav Fred. (1860 — 1906), 
dánský spisovatel a dramatik, autor čet- 
ných veseloher z kodaňského života: 
Starý dům, Otec a .syn. Ostříž a j. 

Esmeralda (šp. smaragd), druh polky, 
pojmenovaný po baletu E. od Pugniho; 


jméno hrdinky (cikánky) z Hugova ro- 
mánu Notre Dáme de Paris. — E. taneč- 
nice ze Smetanovy opery Prodaná ne- 
věsta. 

Esmeraldas, řeka v Ecuadoru, vlévá 
se do Tichého oceánu, jen v krátké části 
splavná. 

Esmcraldas, pro v. jihoamer. republ. 
Ecuador, mezi Andami a Tich. oceánem, 
14.155 km 2 , asi 35.000 ob., rovina s pra- 
lesy, řekami Santiago a E.; podnebí 
vlhké a teplé. Hl. město E., asi 6000 ob. 
na řece E. 

Esnanlt-Pelterie Robedt (* 1881), franc. 
ing., povzbuzen pokusy bratří Wrightů, 
věnoval se letectví; stavěl motory v Bou- 
logni a konstruoval 1907 první úspěšný 
jednoplošník. 

Esne (Esna), kraj. město v hor. Egyptě, 
asi 20.000 ob., na levém břehu Nilu, vy- 
stavěné na zříc. staroegypt. Enys nebo 
Sne, pozd. Latopolis. 

Eso, též as, touš, nejvyšší karta v každé 
barvě, označená ve franc. kartách jed- 
notkou. 

Esop Josef Václav, MUDr. (* 1813 v Da- 
čicích u Pardubic, t 1880 v N. Bydžově), 
český lékař a básník; studoval gymna- 
sium v Rychnově, filosofii a medicinu 
v Praze, kde 1840 promován na doktora 
lékařství, působil v Dačicích, 1842 měst- 
ský lékař v Novém Bydžově. Byl z ná- 
rodních buditelů kulturních i politi- 
ckých, jako básník otiskoval svou lyriku 
i epiku v Květech (od 1836), pracovanou 
bezvadnými verši přífzvučnými, v ruko- 
pise zanechal spis O zelinářství; CI 4 
Urbánek, Věstník bibl. I., 1880, 120. Král, 
O prosodii, 1924, 337. 

Esop Karel, Ing. (* 1863), generál v. v. 
Před světovou válkou sloužil jako dů- 
stojník u 4. žen. pluku, za války jako in- 
spektor muniční továrny ve Wollers- 
dorfu a po převratě jako přednosta re 
paračního oddělení při MNO. Vynikající 
znalec v oboru výbušnin. 

Esoterická společnost, tajný spolek 
vzniklý 1892 z budhistických společností, 
jehož účelem bylo tajným uctíváním na- 
hlédnout! do světa, do něhož dospěje 
duše po smrti. 

Esoterický (z řec., vnitřní), tajný, svě- 
řovaný jen některým žákům (od sta- 
rých filosofů); opak exoterický (vnější) 
pro ostatní veřejnost; esoterik, zasvěce- 
nec; exoterik, veřejný i obecný. 

Espada (šp.)^ kord, též kordem ozbro- 
jený zápasník; espadilla, malý kord; 
espadon (franc., špaň. espadón), velký 
kord, obouručný meč v XVI. stol., končíř. 


Espada 


93 


Espresso 


Espada (Španělsky), meč; též zápasník 
(toreador), jenž zabíjí býka v aréně 
mečem (kordem). 

Espadon (ital. spadona), dlouhý dvou- 
ruční meč, nošený v XV. a XVI. stol. 
Švýcary a lancknechty; něm. zv. Biden- 
hánder. Míval někdy vlnitou čepel 

Espagnat Georges ď (* 1870), franc. ma- 
líř, vynikající pestrými a velkorysými 
malbami. 

Espagne (franc.), Španělsko. 

Espagnol (franc.), španělský, Španěl; 
španělský šňupavý tabák (spaniol); 
ohař, stavěči pes (vycvičený k lovu ko- 
roptví). 

Espartero Joaquin Baldomero Fernán- 
dez, vévoda z Victorie (1793 — 1879), špaň. 
vojevůdce a státník, bojoval proti Don 
Karlovi, 1840 min. předsedou a 1841 zem- 
ským vladařem; 1843 uprchl do Anglie, 
po návratu 1848 opět min. předsedou. 

Esparto (Sparto, Atocha ve Španělsku, 
Haifa, Alfa v Alžíru), svinuté, tuhé listy 
španělské a severoafrické trávy Stipa 
tenacissima L (Macrochloa tenacissima 
Kunth.) a Ampelodesmus tenax Link., 
sloužící za „slámky‘‘ do viržinek, jakož 
i k hotovení všeho druhu pleteného zboží 
(rohoží, klobouků, košíků atd.). Z listů 
získávají se též 10 — 40 cm dlouháj tvrdá 
vlákna (prům. 0.09 — 0.5 mm), užívaná 
v provaznictví, k vycpávání podušek, 
v poslední době v Anglii i k výrobě pa- 
píru. Část španělského „esparto" pochází 
však ze španělské, zvi. v okolí Barce- 
lony rostoucí trávy lygeum spartum, jež 
však nedává zboží rovnocenného. 

Espenberg Karl v. (1761 — 1822), estonský 
lékař a cestovatel. Nazvána po něm hora 
na Sachalinu a mys na Aljašce u zálivu 
Kotzebue. 

Espeia, Jan, ps. Jana Mikše. 

Espérance (fr., naděje), hra v kostky. 

Esperanto, umělý jazyk mezinárodní, 
sestavený varšavským lékařem L. Za- 
menhofem (1859 — 1917), který svou práci 
uveřejnil 1887. Jazyk vyniká neobyčejnou 
snadností; má fonetický pravopis, mluv- 
nici jen o 16 pravidlech, používá slov 
mezinárodně již známých po většině z la- 
tiny odvozených, umožňuje velmi jedno- 
duše tvorbu slov, takže každý, kdo zná 
několik pravidel, může si ze základního 
pojmu odvozené pojmy vyvoditi. E. jest 
v přítomné době nejrozšířenější mezi- 
národní jazyk. O jeho propagaci pečuje 
Universala esperanto-asocio v Ženevě, 
u nás pak Svaz československých espe- 
rantistů, který vydává i orgán svůj La 
Progresso. Učebnice esperanta napsali: 
H. K. Bouška, Janečka-Babinec, Ždárský- 
Procházka, Kůhnl, Štěpánek, Šupichová. 
Slovníky: Čánský, Riedl, Tittl, Čejka. 


Esperanza, zeměděl. osada v argent. 
prov. Santa Fé na Rio Salado, zal. 1856, 
obydená hl. švýc. a něm. kolonisty. 

Esperanza, La, město v Hondurasu 
blízko Siery de Opalaca, asi 11,500 ob. 

ďEsperey Louis Franchet, Fran- 
chet ďE. 

Espichel, Gábo (staré Barbarium Pro- 
montorium), předhoří na portug. pobřeží 
mezi zálivy lisabonským a setubalským. 
Maják. 

Espinel Vicente Martinez (1551 — 1624), 
špaň. básník a hudebník; původně vo- 
ják, potom kaplan, virtuos na kytaru; 
psal básně Diversas rimas con el arte 
poetica y algunas odas de Oracio (1591) 
a jiné. 

Espingole (franc.), střelná zbraň, jejíž 



Espingole rakouského kyrysníka. 


celá hlaveň se nabíjela střídavě střelami 
a prachem. 

Espirando (ital.), v hudbě umdlévavě, 
ztraceně, zanikavě. 

Espirito Santo (portug., Svatý Duch), 
úzký pobř. stát v Brasiíii, 45.000 km*, 
640.000 ob., mezi st. Rio de Janeiro na 
jihu a Bahia na severu, s nesplavnými 
řekami a několika přístavy; podnebí na 
pobřeží tropické, vlhké, v horn. krajích 
příjemné; trop. květena i zvířena; pěs- 
tuje se káva, bavlna, v horách dobývá se 
monazit a mramor. Hl. město s přísta- 
vem Victoria. 

Esplanade (franc.), esplanáda, rovná 
velká prostora před budovou nebo za- 
hradou; též označ, ulice; planiště (u hra- 
deb, tvrzí, pevností) nutné pro dobrou 
vyhlídku a volný účinek střel, zbraní. 

Esploratore (it.), vyzvědač, rozvědčík, 
též název příslušníků 39. čsl. pluku ital. 
legií. 

Esponton (též sponton), e ital. spun- 
tone, ozdobný oštěp, jejž nosili nižší pě- 
chotní důstojníci v XVII. a XVIIl. stol. 

Espoz y Mina Francisco (1786 — 1836), 
špaň. náčel. rot, po vpádu Napoléona 
(1813) z prost, vojína vrchní velitel nad 
Navarou a baskickými provinciemi; 1822 
nejv. generál revol. vojska, podlehl 1823 
Francouzům v Barceloně. Žil potom 
v Londýně a byl 1834—35 opět vrchním 
vůdcem proti Karlistům. 

Espressivo (ital.), v hudbě, výrazně, 
významně. 

Espresso (it.), spěšný, rychlý. ■ 


Espringal 


94 


Essen H. H. 


Espringal, druh velikého středověkého 
lulku, na lafetě kolové, střílejícího těžké 
šípy hl. při obléhání; později též dělo 
s vidlicovitou lafetou. 

Esprit (franc., z lat. spiritus), duch, 
důvtip,, věhlas, ostrovtip. — Bel-esprit, 
krasoduch, znalec krásných umění (uží- 
vá se obyčejně posměšně). — E. fořt, 
svobodný myslitel. — E. de corps, sbo- 
rový duch, stavovské sebevědomí. — 
E. ďescalier, opožděný nápad. — E. des 
lois, duch zákonů, název zn. díla Montes- 
quieuova (1748). 

Esprit de coips (frc., něm. Korpsgeist, 
Gemeingeist), voj. sborový duch, t. j. 
duch, proniknutý zásadami jistého Siboru 
neb sdružení, vědomí sounáležitosti k to- 
muto sboru a ochota obětovati osobní 
prospěch cti sboru, t. j. bud vojskového 
tělesa (pluku, praporu, zejm. tam, kde je 
stará tradice), nebo v širším smyslu celé 
armády. Jeví se kamarádstvím, solida- 
ritou, účinnou pomocí a v boji stateč- 
ností a touhou vyznamenat] se a prosla- 
viti svoje sdružení. Pěstuje se ukazová- 
ním na slavnou minulost sboru (pluku, 
divise, posádky, u lodí se opakují histo- 
rická jména a pod.), zápasy a závody 
mezi různými jednotkami, úctou k pra- 
poru jako představiteli sboru a pod. 

Esprits (franc.), jednoduché voňavky, 
v alkoholu rozpuštěné étherické oleje. 

Espionceda José de (1808 — 1842), špaň. 
bás., jako 141etý hoch psal polit, básně, 
pozd. účastník franc. revoluce: napsal 
román Don Sancho Saldaňa; z básní El 
Pirata, El Verdugo, El Cosato a četné j. 

Esq., zkr. z esquire. 

Esqnilin (esquillinus mons — Eskvilin- 
ská hora), jeden se sedmi pahorků stár. 
ftíma, na něm domus aurea == „zlatý 
dům‘' Neronův, nyní návrší S. Maria 
Maggiore. 

Esquimalt (Esquimault), silně opev- 
něný angl. válečný přístav na jihu kan. 
ostr. Vancouveru v Brit. Kolumbii, hlub. 
a leduprostý přístav a doky. 5000 ob. 

Esquire (angl., zkr. esq., ze stár. anglo- 
norm. escuier, scutarius, ,jštítonoš“)» čest- 
ný titul nižších erbovníků (občanských, 
později i šlechty). 

Esra Ibn (1092 — 1167), žid. vykladač 
bible a básník, psal též o gramatice, filo- 
sofii, matem, a astron., básnil hymny a j. 

Esiomské jezero, jezero na dánském 
ostrově Sjaellandu, 14 km^, až 24 m hlu- 
boké, spojené průplavem a Kategatem. 
Na E. j. zřícen, klášt. Esrom a zámek 
Fredensborg, letní král. sídlo. 

Essad Ahmef Paša (1863 — -1920), albán- 
ský generál a politik. Pocházel ze staré 
albánské šlecht, rodiny. S počátku slou- 


žil v turecké armádě v Makedonii, v bal- 
kánské válce byl velitelem ve Škodru. 
Během krátké vlády prince Viléma 
z Wiedu byl vlastně on skutečným 
vládcem Albánie a ve svět. válce jme- 
noval se sám hlavou alb. armády. Roku 
1916 přistoupil ke spojencům, ale v tóm- 
že roce dobyli Rakušané Albánie; Essad 
paša pak uprchl do Soluně. Jeho známo- 
sti a styky se Srby byly příčinou, že Ita- 
lové, kteří dobyli znovu Albánie, ne- 
dovolili mu více návratu. Žil nějaký čas 
v Paříži, kde byl též z krevní msty roku 
1920 zavražděn Albáncem Rustemem. 

Es-Salt (asi biblické Ramot Gilead), 
město v britské části Zajordání, 15.000 
obyv., 795 m n. m.: zemědělství, vinař- 
ství, na blízku ložiska fosfátu. 

Essay (fr., pokus), krátké pojednání 
obsahu vědeckého n. literárního, vzorné 
písemné pojednání; první e. napsal Mon- 
taigne 1580, v XVIII. stol. Cowley, Dry- 
den, Temple, Addison a j.; v XIX. stol. 
Macaulay, Bulver, Stanhope, Hermann, 
Grimm, Bahr, ve formě nenucených 
úvah o časových otázkách. Ceskoslov. 
essayisté: Arn. Procházka (Gesta krásy), 
Ot. Březina (Hudba pramenů), Jakub 
Deml (čtyři knihy essayí), Karel Sezima, 
dále Gótz (Jasnící se horizont), Jiří Ka- 
rásek ze Lvovic (Impresionisté a ironi- 
kové), F. X. Salda (Boje o zítřek, Juve- 
nelie), A. M. Píáa (Moderní literatura), 
Rutte a Hillar (divadlo), Zdeněk Nejedlý 
(hudba), dále Ar.ne Novák, Bedřich Vác- 
lavek, Karel Čapek, J. B. Čapek, J. V. 
Sedlák a j. — E. ve filatelii znamená 
přijatelný náčrt nových známek. 

Essbuket (franc. ess-bouquet), voňavka 
z bergamotského a citrónového oleje. 

Esse (lat., býti, sloveso), býti na svém 
e., býti ve svém živlu. 

Essedarii (lat.), gladiátoři. 

Essejští (něm. Essáer, Essener), čle- 
nové židovské sekty za časů Kristových; 
zavrhovali celý řád vzděl. světa, sou- 
kromé vlastnictví, peníze, obchod, sňatek 
a rodinu, otroctví a požívání masa; vě- 
řili v nesmrtelnost duše a předurčení. 

Essellen Christian (1823 — 1859), něm. 
revolucionář, napsal v Ženevě (s J. F. 
Bekkem) „Dějiny jihoněm. květn. revo- 
luce 1849‘\ vystěh. se 1852 do Sev. Amer. 
a vydával v Detroit časopis „Atlantis^. 

Essen Hans Henrik, hrabě (1755 — 1824). 
švéd. důstoj. a státník; zrušil nevolnic- 
tví, po uzavření Unie do 1816 místodrž. 
v Norsku a říšský maršál. Jeho dopisy 
na krále Karla XIV. Jana vydal Nielsen 
(1867). — Frederik, svob. pán z (1831— 
1921), prasynovec předch., švéd. státník, 
jako finanční ministr zavedl agrární a 
průmyslová cla. 


Esseci 


95 


Estaunié 


Essen (něm. Essen an der Ruhr), velké 
průmysl, město pruské v rýnské prov., 
470.500 (1025) obyv., ve středu rýnsko- 
vestfálské průmyslové oblasti; říění pří- 
stav; má 35 katol. kostelů, 24 evangel. 



Essen. 


a 2 synagogy. Na západ od starého 
města ohromné Kruppovy železář, záv., 
město samo pro sebe; kromě těchto záv. 
i jiné továrny na stroje, par. kotle, pivo- 
vary atd., dále kamenouhelné doly, ka- 
menné lomy, cihelny a j. Obchod hlavně 
průmysl, výrobky a uhlím; kromě čet- 
ných vzdělav. ústavů též odborné školy 
hornické a stavitelské; klášter jesuitů 
a františkánů, ředit. stát. drah a j. úř. 
1923 — 1925 bylo E. obsazeno Francouzi. 

Essence (lat), důležitá účinná sou- 
částka drogy: étherický olej nebo alko- 
holický výtažek drogy, nebo roztok éther. 
olejů v alkoholu. Též koncentr. příprav- 
ky k výrobě alkohol, nápojů studenou 
cestou. 

Essence (firanc.), esence, silice, tresf, 
výtažek. 

Essanští 0^ Essejští. 

Essentia (lat), essence, bytost; rovněž 
podstata; quinta essentia, .trest, jádro. 

Essencialismns, jakýsi druh estetické- 
ho objektivismu (<4). 

Essequibo, řeka v Brit. Guyaně, 750 km 
dlouhá, vzniká na Sierra de Acarai, vlévá 
Se čtyřmi ústími do Atlant oceánu; po 
ní nazvána též část Br. Guyany. 

Essertiei Daniel (* 1888), prof. franc. 
ústavu v Praze a pěstitel styků česko- 
francouzských. 

Essex, angl. šlecht titul XII. — XVI. st, 
v někol. rodinách po sobě: Mandeville, 
Fitzpiers a j., r. 1572 přešel na rod. De- 
vereux a r. 1661 na rod. Capel. 

Essex Robert Devereux, hrabě z (nar. 
r. 1567), oblíbenec královny Alžběty, 1599 
jmen. místodržitelem v Irsku ku potla- 
čení vzpoury, uzavřel mír a proti roz- 
kazu královny se vrátil do Londýna, byl 
obžalován a popraven (1601). 

Essexit, hrubozrnná hornina, skládá se 
z vápenato-sodného živce, ortoklasu, 


augitu, nefelinu atd., nachází se na Elbě, 
v Sedmihradsku, Brasilii atd. 

Essexský vepř, angl. plemeno žírného 
bravu. 

Essipová-Lešetická Annetta {* 1851), 
ruská pianisíka a hudební skladatelka; 
choť hudeb, skladatele Theodora Leše- 
tického. 

Essitol JSOU tablety z octanu hlinitého, 
sloužící k rychlé přípravě roztoku octanu 
hlinitého. 

Esslingen, virtember- 
ské město na Neckaru, 
240 m n. m., (1925) 40.560 
obyv., větš. evangelíků. 
Starobylé město z doby 
císaře Fridricha IT,, se 
starým hradem a čet- 
nými kostely (sv. Dio- 
nysa ze 13. stol.), gotic- 
kou radnicí z r. 1430, 
Znak m, Esslingen:. nemocnicí SV. Kateřiny, 
zal. ve 13. stol. atd. čet- 
ný průmysl. 

Es-Sur (stár. Tyrus), zpustlý přístav 
ve státě Velkém Libanonu v části franc. 
Sýrie, asi 6000 arab. ob,, sídlo maron. 
biskupa, 

Estado de Sao Paolo, republikánské 
noviny brasilské, zal. 1874. 

Estaíeta (štafeta), dříve zvi. jízdný 
posel, mající vyříditi rychle vzkaz neb 
rozkaz; míval podložené koně na dráze, 
kudy jel, aby mohl rychle cestovati; 
často též několik poslů na různých sta- 
nicích, tvořících relais, z nichž první 
odevzdává vzkaz druhému, jenž jej zase 
rychle dopraví třetímu atd. (štafetový 
běh). 

Estampe (franc.), otisk, na př. mědi- 
ryt, ocelorytina. 

Estancia, statek v .Tiž. Amer. pro chov 
dobytka ve velkém, při rozsáhlejším 
hospodářství má ohromné pastviny, na 
kterých pastevci na koni (gauchos) opa- 
trují mnoho tisíc kusů dobytka. Tyto e. 
jsou v někter. jihoamer. státech vážnou 
překážkou zlepšení hospodář, poměrů 
malousedlíků a život, podmínek evrop. 
vystěhovalců. ^ 

Estanciero (špaň.), majitel estancie. 

Estatuto reál (šp., královské ustano- 
vení), umírněně svobodomyslná ústava 
šp. vladařky Marie Kristiny z roku 1834, 
zrušená vojenským povstáním 1836. 

Estaunié Édouard (* 1862), franc. spi- 
sovatel. Napsal kromě uměl. kritik četné 
romány, vyznamenávající se skvělou 
dikcí: L’erapreinte (1895), La vie secrěte 
(1908), Les choses voient (1913), L’ascen- 
sion de M. Baslěvre (1919), L’appel de la 
routě (1922), L'infirme aux mains de lu- 



Estaunié 


96 


Estetika 


miěre (1924). Do č. přelož. Nanebevstou- 
pení páně Baslévrovo M. Treybal 1925. 

Este, jeden z nej starších loiíž. rodů 
italských. Jeden z předků r. E. Albert 
Azzo II. doprovázel Jindř. IV. 1077 do 
Kanosy; jeho syny Welfem IV. a Ful- 
kem I. rozdělil se rod E. na dvě větve, ně- 
meckou (z níž pocházejí knížecí domy 
brunšvický a hanoverský) a italskou, 
která získala města Ferraru, Modenu a 
Reggio. Ital. větev vymřela po meči 1803 
Herkulem IV., jehož dcera Marie Beatrix 
provdala se za Ferdinanda, syna císaře 
Františka I., který byl zakL rak. větve 
ďEste. — František V., syn Františka IV., 
ztratil 1859 svá panství (zabráním Itálie). 
Po jeho smrti přešlo jméno E. na arciv. 
Františka Ferdinanda, a po jeho smrti 
(v Sarajevě roku 1914) na druhého syna 
Karlova, Roberta. 

Estébanez-Calderón Serafín (1799-1867), 
špaň. spisovatel, vys. voj. úředník, na- 
psal pod pseud. El Solitario historický 
román Cristianos y Moriscos (1838) a 
Escenas andaluzas (1847). 

Ester (Esther), schovanka žida Mardo- 
cheje na perském dvoře, kterou král 
perský Ahasver (Xerxes I.) pojal za man- 
želku; zachránila židy před pomstou 
Hamanovou. Jméno Ester přichází 
buď od babyl. bohyně Istar nebo spíše 
od perského stára = hvězda. Dramaticky 
zpracoval její dějiny Racine. 

Esterdermasan, přetučněné mýdlo, ob- 
sahující asi 20% kys. salicylové. 

Estérel, Monts de V, horské pásmo ve 
franc. depart. Var a Alpes-Maritimes, na 
pobřeží Středozem. moře s horou Ví- 
naigre (616 m), tvoří červená, porfyrová 
úskalí. 

Esterellit, výborný dacit ze žil živce a 
křemene, dobýv. v hors. pásmu Estérel 
Q* dacit. 

Estergala Matěj (* koncem 18. věku), 
slovenský básník duchovní, vydal Kře- 
sťanský nábožný zpěvník (Trnava, 1835). 
Viz Fejérpataky, Kalendář 1835. Jung- 
mann, HLČ., 1849, 550. 

Esterházy Anežka, hraběnka (* 21. I. 
1902 v Budapešti), známá filmová he- 
rečka, po prvé u Sascha-Filmu ve Vídni, 
od r. 1924 pak v Berlíně v řadě filmů 
mezinárodní produkce. 

Esterházy Marie Charles Ferdinand 
Walzin, hrabě (* 1847). Sloužil u pluku 
zuavů jako major a udal kapitána Drey- 
fusa ze zrady. Dreyfus měl podle jeho 
udání opsati důležité vojenské doku- 
menty a nabídnout! je prostřednictvím 
attaché pař. Schwarzkoppena Německu. 
Dokázáno je ale, že Esterházy sám na- 
podobil písmo Dreyfusovo a nabízel urč. 


informace v Německu. Dreyfus trestán 
deportací na Ďábelský ostrov. Esterházy 
však vypověděn na nátlak veřejného mí- 
nění z Francie a později se ke svému 
činu přiznal. 

Esterházy z Galanty, nejbohatší a nej- 
mocnější maď. rod šlecht., od r. 1238 roz- 
dělený na 2 větve, Zerházy a Illésházy; 
první větev rozd. se na další Gzesznek, 
Zólyom a Kraknó; tato poslední pak ve 
2 větve, Pápa a z Fraknó, která získala 
panství Edelstetten a přišla s ním pod 
panství bavorské. Hraběcí r. E. má 3 li- 
nie: Forchtenstein, Csesznek a Zólyom. 

Esterka, židovská milenka krále Kazi- 
míra Velkého. Literát, využili Broni- 
kowski, Bulharyn a j. 

Esterlin, dř. mincovní váha v Belgii a 
Francii. 

Esterové číslo, udává nám počet mg 
hydroxydu dras., jehož potřebujeme ke 
zmýdelnění neutrálního esteru v 1 g 
tuku. Jest rozdílem mezi číslem zmýdel- 
nění a kyselosti; tuky. 

Estery kyseliny octové. Ethylester jest 
obsažen v malém množství v octu, ko- 
ňaku a v některých druzích vína. Při- 
pravuje se destilací bezvodého octanu 
sodného s alkoholem a kyselinou síro- 
vou. Tvoří bezbarvou kapalinu, voní po 
ovoci, mísí se s alkoholem i s vodou, hoří 
čadivým plamenem. Používá se jako 
rozpustidlo, k přípravě ovocných třeští, 
k zlepšení chuti kořalky, octu atd., v lé- 
kařství při léčení hysterie, mdlobách, ža- 
ludečních křečích. — Amylester kyseliny 
octové (octan isobutylkarbinolu) připra- 
vuje se destilací octanu draselného 
s amylalkoholem a kyselinou sírovou, 
tvoří bezbarvou kapalinu, voní po ovoci, 
slouží k přípravě ovocných třeští a ve 
fotometrii (Q^i Hefnerovo světlo). Též 
jiné estery kyseliny octové voní po ovoci. 

Est, Est, Est, dobré muškátové víno 
z Monte Fiascone, na jez. Bolsenském 
(prov. Rím). 

Estetika, věda, studující krásno v pří- 
rodě i v umění, zálibu, umělecké tvoření, 
hodnoty, hodnocení, zákonitost umě- 
leckých děl. Slovo e. pochází z řec. 
aisthesis, a znamená původně nauku 

0 smyslovém vnímání; teprve Baum- 
garten (Aesthetica, 1750) užil ho v dneš- 
ním smyslu. Estetika zkoumá přede- 
vším zákony, kterými se řídí est. záliba 
při svém vzniku i při svém trvání. 
Určujíc povahu této zálihy, používá jako 
pomocných věd psychologie, fysiologie, 
biologie, sociologie, etnologie a historie. 
Potom přistupuje k určení formální 

1 obsahové stránky est. objektu, a studuje, 
jak a co probouzí estetický cit subjektu. 



ťlskyináci. 

1. Letni stanový tábor. -i. Zimní tábor. :i. Kskymák ze Smithsumlu. 4. Kskymák 
ze zálivu ÍTiulsonskélio. 5. Dívka z (írónska \e slavnostním oilěvii. 6. Dívka 
z (írónska po koupeli. 7. Lskymáeká velká hxr a kajak z jižního Cfrónska. 


Přiloha Xnvóho vclkóho ilu.strovan<*ho slovníku iiiinCmMu). 


Estetika 


97 


Estetika 


Estetická libost vzniká jen tehdy, jsou-li 
odstraněny veškeré faktory, nepramenící 
přímo z posuzovaného objektu. Není tedy 
vše, co se líbí, est. krásným, nebo hod- 
notným. Libost est. vznikne souhlasem 
mezi subjektem a objektem; značným 
vlivem působí tu t, zv. vcítění. Libost 
takto vzniklá a přenesená v pojmy jest 
čistá radost z krásna, a pojem krásy není 
již citový jev, ale rozumový. Krásno est. 
díla jest dáno jednotností v mnohotvár- 
ném, při čemž se vyžaduje významný 
obsah, který vzbuzuje a uspokojuje cit 
a fantasii. Po tomto stanovení vztahu 
mezi objektem a subjektem určuje e., ja- 
kými zákony se má říditi um, dílo, aby 
působilo pravou est. libost. To jest nor- 
mativní stránka vědy. Vyžaduje se um. 
pravdivost, aby dílo bylo pravým obra- 
zem umělcovy duše, vnitřní zákonitost 
díla, jedinečnost zpracování, určitý svě- 
tový názor atd. Ačkoliv umění neovládá 
pojmy, přece jenom odkrývá světy, které 
možno tušiti jen hlubším citovým pro- 
niknutím, a proto pro život myšlenkový 
je nesmírně důležité. A i na tomto poli 
studuje e. i sociální působnost umělecké- 
ho projevu. E. je velmi mladá věda, a 
proto i metoda její není ještě zcela ustá- 
lena. Proto možno mluviti o různých 
směrech est. badání, různých cestách, 
kterými se badatelé berou za jediným 
cílem popsati, utřídit! a vysvětlit! feno- 
mény související se zázrakem krásy. Ro- 
zeznáváme: e. filosofickou, která ' se 

snaží řešiti e. problémy metodou filoso- 
fickou, deduktivní, spekulativní; e. for- 
mální (Herbart, Hostinský), studující po- 
měry est. prvků, jakožto primérních jevů 
est .záliby; e. experimentální (Fechner), 
která určuje přímý a asociační faktor 
est. záliby; e. experimentální (Fechner), 
logickou (Lipps, Groos), zkoumající pod- 
mínky u subjektu, kterými i objekt snaží 
se pochopit! ; e. objektivní (Meumann, 
Dessoir, Volkelt), která pozoruje pod- 
mínky záliby v díle samém obsažené; 
e. fenomenologickou (Meckauer, Driesch), 
stýkající se mnohdy s e. filosofickou; 
e. etnologickou a sociální (GroBe, Ruskin, 
Burckhard, Wundt), která studuje po- 
měr umění a společnosti; e. biologickou 
(Spencer, Sully, Dessoir, Guyau), která 
zapříčiňuje existenci est. jevu prvotními 
životními projevy. Mimo tyto povšechné 
směry, dělíme e. na obecnou, která po- 
jednává o všeobecných podmínkách, kte- 
rými se krásno projevuje, a e. speciální, 
t. j. e. jednotlivých oborů (hudby, vý- 
tvarnictví, literatury). Tyto speciální e-y 
jsou skoro vědecky významnější, nebot 
se zakládají na bedlivém studiu mate- 

Nový slovník naučný. — Svazek VIL 


riálu, kdežto do obecných e. snadno 
vniká apriorní koncepce. 

Dějiny, Základy e. objevují se již 
v starověku. Pojem krásna zaměstnával 
Platona (krásno je projev věčných ideí 
a působí radost z poměrnosti a uměře- 
nosti), Aristotela (umění vzniká zákoni- 
tou duševní činností, buď nápodobou 
neb doplněním přírody a lidských skut- 
ků), Plotina (krásno působí přítomnost 
ideje ve věci), sv. Augustina (krásno ab- 
solutní a relativní, poznávané rozumo- 
vým koněm). Ve .středověku pracoval 
v e-ce sv. Tomáš Aquinský, který podal 
mnoho cenných myšlenek o poznávání 
krásy (krásu poznává rozum, správným 
postřehem vnitřní dokonalosti díla) a po- 
výšil krásu na metafysický princip svě- 
tového dění. V novověku Leibnitz vy- 
kládá, že krásno je harmonie věcí, zapří- 
činěná číselným poměrem prvků. Baum- 
garten zakládá e-u jako samostatnou 
vědu. o smyslových a rozumových mo- 
hutnostech. Lessing vybudoval základní 
poučky o hranicích umění a prostředcích 
uměleckého vyjadřování. Otec moderní 
filosofie, Kant, vysvětluje krásno sou- 
hlasem mezi ideou a formou, a Hegel na- 
zývá obsah krásna absolutním. Herbar- 
tovi náleží zásluha, že e-u postavil na 
přesný vědecký základ, učiniv výcho- 
diskem formu, t. j. libý poměr mezi nej- 
jednoduššími prvky, a tím definitivně 
učinil konec metafysické spekulaci. E. 
formální poskytovala pevný, hmotný, 
vnímatelný základ, na kterém se vyvi- 
nula moderní e., jejíž druhy jsme výše 
vyjmenovali. V Čechách pěstovali e-u: 
Tomáš ze Štítného (pod vlivem sv. To- 
máše a Augustina) a v nové době Pa- 
lacký, Jakub Malý, T. Klácel, Bolzano. 
První velký český estetik byl Durdík 
(Aesthetika, 1875), který budoval v in- 
tencích Herbartových; Tyršovo dílo zá- 
keřně přerušila brzká smrt. Světové výše 
dosáhla česká estetika Hostinským, jehož 
Estetiku r. 1922 vydal jeho žák Nejedlý. 
Zástupci dnešní české e-y jsou Marka- 
lous, Mukařovský, Nejedlý, Zich. 

Literatura. Ze starší liter, jsou 
důlež. spisy. Vischer: Aesthetik, 1846—57, 
Fechner: Vorschule d. A., 1897, Lipps: 
A., Psychologie d. Schonen und d. Kunst 
(1903—06), Z novější: Meumann: A. d. 
Gegenwart, Wundt: Vólkerpsychologie 

III., 1923, Ziehen: Vorlesungen uber A., 
1923, Dóring: Philosophie d. Kunst, 1922, 
Hostinský-Nejedlý, E., 1922, Lálo: Intro- 
duction á Test., Puffer: The psychol. 
of beauty, 1905. Z e. speciálních: Uměl. 
průmysl: Semper: Stil in d. techn. und 
tekt. Kůnsten (1860—63). Pro výtvarni- 

7 


Estetika 


98 


Estradiot 


ctví: Cornelius: Elementargesetze cl. biIcL 
Kunst, 1903, Sorgel: Einfuhrung in die 
Architekturásthetik, 1918. Pro hudbu: 
Moos: Die Philos. der Musik, 1924. Pro 
kritiku: Rathedener: Die Kunstkritik, 

1915. Pro literaturu: Ermatinger: Das 
dichterische Kunstwerk, 1921. Česky: .1. 
Knap: Úvod do krásné literatury, 1924. 

Estetismus, literární směr, vypěstova- 
ný hl. Oskarem Wildem o^. 

Esther Fr., malíř v Praze III., okolo 
r. 1735. 

Estienne, franc. rodina knihtiskařů, 
vydavatelů řeckých a lat. klasiků; ^ 
Stephanus. 

Estinto (it., zhasínající), v hudbě nej- 
slabší pianissimo. 

Estiva (špaň.), srovnání zboží na lodi; 
estivovati, zatížili loď stejnoměrné. 

Estkowski Ewaryst (1820 — 1856), pol. 
pedag. spisovatel. 

Est modus in rébus, šunt čerti denique 
fines (lat), z Horácových Satir I., 1, 106, 
„jest míra ve věcech; jsou určité konečně 
meze; všecko má své hranice". 

Estok (Íráne, estoc, estoque, něm. 
Panzerstecher), meč, širší neb užší, jehož 
dvojsečná čepel měla tvar velmi pro- 
táhlého rovnoramenného trojúhelníku, 
vybíhajícího v ostrý hrot, z velmi tvrzené 
oceli, nosil se v XV. — XVI. stol. u jezde- 
ctva vedle obvyklé poboční izbraně jako 
pomocná 'zbraň na proražení krunýí*e; 
u rak. husarů až do XVIII. stol. proti tu- 
reckým drátěným pancířům. Estokáda 
(it. stoccata), vycházkový meč s širší 
čepelí k bodu i seku, nepříliš dlduhý. 

Estompe (franc.), těrka, k roztírání 
barev, černé křídy, atd.; á Testompe, 
těrkový výkres; estomper, kresliti, stí- 
novati těrkou. 

Eston jest zásaditý octan hlinitý 
AI (OH) (CHaCOO)^. Tvoří bílý, jemný, ve 
vodě skoro nerozpustný prášek, působící 
desinfekčně a jako stahovadlo. 

Estonci, národní kmen ve vých. Evropě, 
obývající území nynějšího Estonska, po- 
čtem asi milion ob. Nazývají se Talíopoěg 
(syn země), nebo Maamees (muž země), 
jsou vysocí, silní, malých rukou a nohou; 
obývají často ještě hrubé sruby bez ko- 
mínů; jsou luterán, nábož. Po zrušení 
nevolnictví 1817 stoupla jejich vzděla- 
nost i blahobyt. Estonská řeč je původu 
uralsko-altajského s několika nářečími, 
silně promíšená němčinou a ruštinou, na 
očištění od cizích vlivů a příměsků se 
pracuje. U E. je vyvinutý sklon k poesii. 
Hrdina Kalewi Poěg je opěvován ve 
sbírce téhož jména, ve 20 písních 
(19. stol.). 


Estonsko (est. Eesti, franc. Estonie, 
ruský Estljandija, něm. Estland), od 
r. 1918 samostatný stát mezi zálivem 
finským a rižským, z bývalé guber- 
nie Estonské a sev. části Livonska, 

47.550 km% 1,115.621 ob., četné potoky a 
říčky, z nichž největší 
je pohr. řeka Na rva 
s krásnými vodopády 
nedaleko města Narvy; 
pevnina obklíčena asi 
70 ostrovy, přes Vs plo- 
chy jsou lesy (v nichž 
dosud medvědi a vlci), 
Vb louky a pastviny, 
přes Vb orná půda. Oby- 
vatelé většinou Estonci, 
E«tonak». 5 % r^sů, 6% Němců, 
4% Lotyšů, nábož. 85% ev., hl. m. Tal- 
linn (Reval, 125.000 ob., větší města Nar- 
va (35.000 ob.), Tarta (60.000 ob.). Převládá 
zemědělství, pěstuje se žito, oves, ječmen, 
brambory a len, chov dobytka a koní, 
malé, silné, est. rasy. Průmysl papír- 

nický, metalurgický (hl. v Tallinnu), tex- 
tilní, lihový, pivovarský a četné dřevař- 
ské podniky. Vývoz: len, bavlněné zboží, 
dříví, papír, cement, potraviny. Dovoz: 
uhlí, petrolej, železo, sůl, mouka, cukr; 
E. jest pro obchod Ruska s ost. Evro- 
pou státem průvozním; má též své ob- 
chodní loďstvo (asi 460 lodí); pen. jed- 
notka 1 estonská koruna = 100 saja- 
kům zz 100 eston. markám dřív. měny z= 
9 Kč. Estonsko jest dem. republikou, má 
říšské shromáždění (Riigikogu) se stem 
členů volených na 3 roky; předs. mini- 
sterstva je současně nejv. hlavou stá- 
tu (Riigiwanem). — E. stalo se 1721 ruskou 
provincií, 24. list. 1918 prohl. rep. Eston- 
ská, 18. pros. post. pod ochr. Dohody, 
2. II. 1920 mír se Sověty. Lit.: K. R. 
Eesti Statistika, Grand, Eesti maastiku- 
lised ůksused (1922) a j. 

Estoral, mentholester kyseliny borité, 
Mentholum boricum BO3(CioHi0)3, vyrábí 
se působením chloridu boritého BCI3 na 
menthol. Jest to bílý, ve vodě a alkoholu 
nerozpustný, ipo mentholu páchnoucí 
prášek. V roztoku nebo ve styku se sliz- 
nicí rozpadá se na menthol a kyselinu 
boritou a proto působí antiseptický. 
Užívá se jako šňupavý prášek při akut- 
ních a chronických zánětech nosních. 

Estrada (fr:), estráda, zvýšený díl po- 
dlahy před oknem, pódium, stupínek, je- 
viště, tribuna. 

Estradiot (stradiot), v XV.— XVI. stol. 
vojín lehkého jezdectva, původu albán- 
ského, slovanského n. řeckého, ozbroje- 
ný kopím; sloužil hl. jako pátrač. 



Estragon 


99 


Ešelon 



Estragoa (Herba Dracunculi), jest 
sušená naC kozalce (Artemisia Dra- 
cunculus), rostliny pelyňkovité, pochá- 
zející z Asie a dnes místy pěstované 
(Sasko). Slouží jako koření, k přípravě 
silice estragonové a octa estragonového. 

Estragonová silice (Oleum Dracunculi), 
vyráibí se destilací kvetoucí rostliny ko- 
zalce (Artemisia Dracunculus). Jest to 
bezbarvá nebo světle žlutá kapalina, 
anýzové vůně, hutnoty 0.900 — 0,945. Ob- 
sahuje anethol a t. zv. estragol (methyl- 
chavicol). 

Estrajh Karl, Dr., Oestreich Karl 
Dr. 

Estramazon (ital. stramazzone), dvoj- 
sečný palaš (O^) ze XVII. — XVIII. stol. 
B velikým košem na jílci, podobný skot- 
skému claymoru. 

Estrangelo (z řec. stronggyle, kulatý), 
jméno starého syrského písma, jehož se 
nyní opět hojně v Sýrii používá. 

Estrapade (franc.), houpání; šibenice; 
Plače de TEstrapade, náměstí v Paříži, 
na kterém stávala šibenice. 

Estreichei Alojsy Gonzaga Rafal (1786 
—1852), prof. přírodovědy v Krakově. 

Estreichei Karol (1827 — 1908), pol. bi- 
bliograf. Sp. Gůnter Zeiner i éwietopolk 


Fijol, O bibljografji a vícesvazkovou Bi- 
bliografii literatury polské. 

Estreichei Stanislav (‘ 1869), syn pře- 
dešlého, pokračoval ve vydávání Polské 
bibliografie a vydal sv. XXIIL — XXVI. 
Vydal též Wspomnienia Ambrozego Gra- 
bov^skiego 11909). 

Estreicher Tadeusz (*1871), pol. chemik 
a prof. univ. ve Švýcarsku. 

Estrella, Setra da, nejvyšší pohoří 
v Portugalsku, v pro v. Beira, mezi ře- 
kami Mondezo a Zezera; uprostřed, mezi 
čtyřmi hor. jezery Malháo de Serra, 
1991 m vys. hora. 

Estremadura, 1. krajina v záp. části 
Španělska, s prov. Badajos a Cáceres^ 
41.860 km-, 1,105.088 ob., 2. portug. prov. 
17.972 km^, 1,544.704 ob., hl. m. Lisabon. 

Estremadura, šestivlákná bílá bavln, 
příze, nejprve ve Španělsku zhotovená. 

Estrup Jakob Brónnum Scavenius 
(1825 — 1913), dánský státník, 1865 — 69 mi- 
nistr spravedlnosti, 1875 min. fin. a min. 
předseda. 

Esvelit, látka, podobná tvrdé gumě, 
k elektr. isolaci, vyrábí se z osinku (as- 
best). 

Ešelon (ír. échelon), voj. vlak v ruské 
armádě a v ruských legiích. 


7* 


EŠka 


100 


Etapa 


Eska František (* 1830 v Přitiirami, 
t 1903 v Praze), český liturgik, vysvěcen 
1855 v Praze, vikarista na Vyšehradě, 
farář v Michíi, 1876 farář v Plané, 1885 
na odpočinku v Praze. Vydal Mše svátá, 
oběť vždy trvající (Praha, 1861). Vina- 
řický, CKD., 1861, 309. 

Eškičevič Vasa (* 1873), srbský malíř, 
žák Rěpinův. Studoval před válkou 
v Rusku na carské akad. umění a za 
svůj obraz Zabajk. kozáci obdržel cenu. 
Za svět. války bojoval jako dobrovolník 
v srbské armádě a žije nyní v N. Sadu, 
kde maluje scény a obrazy ze svět.války. 

Ešner Václav, PhDr. {* 1872 v Uhlíř. 
Janovicích), 1896 vysvěcen v Praze, kde 
promován na doktora filosofie, vice- 
rektor Koleje Arnošta z Pardubic, farář 
v Kyjích u Dol. Počernic; tiskl svoji ly- 
riku ve Vlasti (od 1917). 

Eszterházy de Gřalantha Mikuláš II., 
hrabě (1582—1645), nepřítel Gábora Beth- 
lena, jehož porazil u Nitry; od r. 1625 
uher. palatinem. 

Eszterházy de Galantha Mór, hrabě 
{* 1881), maď. politik, člen poslanecké 
snémovny od r. 1910 a od r. 1917 mad. 
min. předseda. 

Et (lat.), a, ve firmách &, v němč. 
zkratka slova etwas při bursovních zá- 
znamech, když uzavřeno za tento kurs 
jen málo obchodů. 

Eta, jap. kasta lidí, dříve považovaná 
za nečistou, poněvadž prováděla nečistá 
řemesla, jako pacholci katovi. Bojují 
dosud za svoje zrovnoprávnění a čítá se 
jich 1.5 mil. duší. 

Eta, praobyvatelé ostrovů Filipín- 
ských, Negrito. 

Et ab hoste doceri, lat. přísloví: I od 
nepřítele se můžeme poučit. 

Établissement (fr.), podnik, zaříizení, 
etablovati, zaříditi, zavésti obchod. 

Etacismus, výslovnost erasmovská 
(v řečtině rj jako e), itacismus, 

Étage (fr.), etáž, poschodí, patro. 

Étagére (franc., etažér), police, stojánek 
beze stěn, na sloupcích, s několika pří- 
hradami pro knihy a p, 

Etah, eskym, kmen na záp. pobřeží 
Grónska, sídlí ze všech národů nejsever- 
něji (na 78° 18' sev. šíře). 

Étalon (franc.), normální závaží nebo 
norm. míra; étalonner, cejchovali; éta- 
lonnage, cejchování nebo poplatek za 
cejchování; étalonneur, cejchmistr. 

Etamin, (fr.), tenká, lesklá, průhledná 
látka vlněná, polohedvábná nebo hed- 
vábná. 

Etampes (Estampes) Anna 1508— 
1576), vévodkyně z Pisseleu, vlivná mi- 
lenka Františka I., franc. 


Étang (fr.), vodní nádrže na fr. pobře- 
ží Atl. oceánu a Středozemního moře, 
vzniklé z pobřežních říček a úzkou řadou 
dun od moře oddělené, některé říčky 
jsou s nimi spojeny, často slané; podo- 
bají se ital. lagunám. 

Etapa, původně cesta uražená za ur- 
čitou dobu, n. př. denní pochod vojska 
a p. Nyní znamená ve válce prostor me- 



zi operačním pásmem, kde operují armá- 
dy (divise, armádní sbory), a zápolím, 
v němž jsou hlavní skladiště, zásobárny 
a ústavy těchto armád. E. (něm. Etap- 
pengebiet, franc. zone ďétapes, angl. 
Lines of Communication) spolu s operač- 
ním pásmem (zone d‘opérations, Opera- 
tionsgebiet, area of operations) tvoří po- 
le; ostatní je zápolí (Hinterland, arriěre). 
řiranice mezi těmito prostory se mění 
podle toho, jak armády postupují; mezi 
polem a e. ji určuje vrchní velitel ope- 
rujících armád, mezi e. a zápolím mini- 
sterstvo vojenství. Soubor činnosti voj- 
ska v e. se nazývá etapní službou; její 
organisace je u různých armád různá. 
U nás je velitelem e-ní služby generál 
se štábem, jemuž jsou podřízena e-ní 
vojska, skládající se z praporů a rot 
(většinou staršího a méně zdatného muž- 
stva). Obyčejně je celé válčiště i se zá- 


Etapa 


101 


Éter 


polím děleno vez'tikálně na oblasti jed- 
notlivých armád; kolem e-ní služby 
v jedné oblasti je zásobování armády, 
ochrana komunikačních tepen, přesuno- 
vání vojsk, přesun a odsun materiálu a 
mužstva atd. Zásobování a přesuny jsou 
v moderní době založeny na železniční 
síti, jen výjimkou též na dopravě mo- 
torové. Pravidlem má každá armáda 
přidělenu aspoň jednu hlavní železniční 
trat, probíhající od zápolí až k hranici 
operačního pásma; etapní službu koná 
e-ní inspektorát, jemuž jsou podřízena 
e-ní velitelství; u inspektorátu je náčel- 
ník polních železnic, generální intendant 
armády, náčelníci služby sanitní, tele- 
grafní, poštovní a j. Jednotlivé divise 
(armádní sbory) mají při tom v. zápolí 
přiděleny jednotlivé okrsky e-ní, odkud 
se všecky zásoby dopravují na tzv. počá- 
teční stanici (Etappenanfangsort, sta- 
tion-magasin), odkud se posílají na ve- 
likou stanici ležicí v e. pásmu, zvanou 
regulačním nádražím (Obergangsstation, 
gare régulatrice), kde je přejímá tzv. re- 
gulační komise, jež je pak diriguje dále 
po trati do hlavní zásobovací stanice 
(Etappenhauptort, gite principále d‘éta- 
pes) ležící ještě na konci e-ho pásma, od- 
kud je dopravní velitelství posílá jed- 
notlivě na zásobovací stanice (Land- 
Etappenorte, gites d‘étapes), ležící na ce- 
stách spojujících hlavní zásobovací sta- 
nici s jednotlivými divisemi (sbory). 
Jsou-li v e. splavné vodní toky, využívá 
se jich podobně jako drah. Etapními 
ústavy jsou polní pošty, polní a divisní 
nemocnise, pekárny, různé parky (že- 
nijní, muniční, automobilní), jatky, koň- 
ské nemocnice a j. Zvláštní službu ko- 
nají vozatajské prapory, železniční pra- 
pory, zásobovací odřady a j. 

État (franc., z lat. status), stav, výkaz, 
rozvrh, rozpočet, stát; ve vojenství po- 
četní síla vojska a koní, až do 1918 bylo 
válečné, mírové a zásobovací état. 

Etatismus (franc.) ve Švýcarsku snahy 
pro rozšíření práv spolku; opak snahy 
na prospěch kantonů. 

TEtat, c’est moi (franc., stát, to jsem 
já), domnělý výrok Ludvíka XIV., prone- 
sený 13. IV. 1655 před paříž. sněmovnou. 

État-maior Ifr., něm. Stab, angl. staff), 
štáb (C^) vojskového tělesa neb vyšší jed- 
notky; e. m, général -generální štáb (Q^). 

États géaéranx (etá ženeró), všeobecnj 
stavové, název pro franc. sněm od r. 1302, 
kdy král Filip IV. Sličný po prvé při- 
bral k zástupcům stavu šlechtického a 
kněžského třetí stav městský. Scházel se 
potom v nepravidelných lhůtách, zejmé- 
na k povolování berní. Teprv r. 1357 sta- 


noveno, aby se scházeli dvakrát do roka, 
ale to neprovedeno ani později, kdy krá- 
lovská moc vzrostla, takže v 16, stol. byli 
stavové svoláváni jen v nejdůležitějších 
případech. Od r. 1615 nesvoláváni až 
r. 1789, kdy vlivem měst. zástupců se 
prohlásili za národ, shromáždění ústavo- 
dárné, čímž zahájena nová epocha ve 
franc. dějinách; O* Velká Revoluce. 

Et cetera (lat., zkr. etc.), a ostatní. 

Etelen, ethylester kyseliny triacetyl- 
gallové (CH3C0.0)3C6ll2.0.C0.C2H6, tvoří 
bílé, ve vodě nerozpustné krystaly, ta- 
jící při 134 — 136® C. Užívá se v lékařství 
v dávkách 0.5 g jako střevní stahovadlo 
a proti průjmům. 

Eteoklés, v řeckém bájesloví syn Oedi- 
pův a Jakostin, padl v souboji se svým 
bratrem Polyneikem. 

Éter ps. Josefa Entnera. 

Éter (řec.), jemná, celý vesmír a pro- 
stor mezi atomy vyplňující látka, která 
byla pokládána za nositelku světelných 
vln. Jelikož též elektrické a magnetické 
zjevy vykládají se pomocí éteru, nazývá 
se optika, nauka o elektřině a magne- 
tismu, jedním slovem „fysikou éteru“. 
Pro nesnáze ve výkladu elektromagne- 
tických zjevů pomocí éteru někteří fysi- 
kové zřekli se předpokladu jeho exi- 
stence {o^ teorie relativity). 

Éter, chemická sloučenina, V2miká ze 
dvou molekul alkoholu odštěpením vody. 
Příkladem jest ethyléter, jenž vzniká 
z ethylalkoholu: 

2 CirHsOH — H 20 zirC 2 H 6 . O . C2H5 
ethylalkohol voda ethyléter 
Jednoduchý e. (na př. ethyléter) ob- 
sahuje dvě stejné, smíšený e. nestejné 
alkylové skupiny; na př. amylethyléter. 
C2H5 . O . CbHu vzniká z jodethylu a amy- 
látu sodného. E. jsou těkavé kapaliny; 
mají-li vysokou molekulární váhu, pev- 
né látky. Jsou lehčí vody, v ní téměř 
nerozpustné, velmi stálé. Zcela odlišně 
chovají se složené e. či estery. Tyto vzni- 
kají působením kyselin na alkoholy, sná- 
ze destilací alkoholu se solí příslušné 
kyseliny za přítomnosti silnější kyseliny 
minerální : 

2 CHs . CO2K+2 C2HBOH+H2SO4 = 
octan draselný alkohol kys. sírová 
= 2 CHa . CO2 . C2HB4--K2SO4+2 H2O 
ethylester kys. oct. síran dras. voda 
Estery jsou většinou těkavé, často pří- 
jemně vonící kapaliny, lehčí vody; alka- 
lickými louhy rozkládají se (zmýdel- 
úují), při čemž vzniká alkohol a sůl 
příslušné kys. Některé estery vyskytují 
se v přírodě a mnohé jsou příčinou 
aroma četných plodů (c^ ovocný éter). 
Též tuky jsou složené étery. 


Éter 


102 


Eternit 


Éter, sirný éter, ethyléter; A. ace- 
ticus, ester octový; A. bromatus, ethyl- 
bromicl; A. pro narcosi, ethyléter použí- 
vaný k narkose: A. petrolei, petrol. éter; 
A. sulfuricus, sirný éter, ethyléter. 

Éterické oleje (těkavé oleje, esence), 
těkavé kapaliny, jež jsou příčinou char- 
akteristické vůně rostlin, zvláště jsou 
rozšířené ve květech, semenech a slup- 
kách. Na množství a jakost éterických 
olejů má vliv podnebí, stanoviště, roční 
doba pěstění. Některé é. o. vznikají te- 
prve při rozrušení rostlinné tkáně z lá- 
tek, které až dosud byly od sebe oddě- 
leny. Tak na př. jsou hořké mandle bez 
vůně; rozetrou-li se s vodou, rozštěpí se 
amygdalin (c^) enzymem emulsinem 
v olej hořkomandlový, kyanovodík a 
cukr. Podobně vzniká é. o. hořčičný te- 
prve rozetřením hořčičných semen s vo- 
dou. Rostliny, z nichž se získávají é. o., 
hojně se pěstují, zvláště růže, máta pe- 
prná a levandule; největší kultury jsou 
v jižní Francii u m. Grasse, Cannes, 
Nizza. É. o. získávají se z některých ole- 
jem bohatých částí rostlinných, jako 
z bergamottovýcl^, citrónových a pome- 
rančových slupek roztrháním olejových 
buněk jehlami nebo struhadly; volně vy- 
tékající olej jest velmi jemný. Převážná 
většina éterických olejů získává se de- 
stilací rostlin s vodou nebo s vodní pa- 
rou. Destilační produkt jest obyčejně 
kalná voda, která obsahuje rozpuštěný 
éterický olej a silně po něm voní (desti- 
lovaná, aromatická, éterická, vytažená 
voda). K oddělení na povrchu vody plo- 
voucího éterického oleje slouží floren- 
tinská láhev (O^). Některé rostliny desti- 
lací neposkytují é. o., jiné velmi jemné 
rostlinné vůně (fialky) destilací podlé- 
hají hluboké změně. V těchto případech 
musí se é. o. vázati na tuk (Q^ vonav- 
kárství). Rostlinné části extrahují se 
též petroéterem, benzolem, chloridem 
uhličitým, trichlorethylenem a rozpus- 
tidlo se pak odstraní destilací. Frakcio- 
novanou destilací lze z mnohých é. o. 
odděliti vlastní vonící látku a získati 
takto koncentrovaný olej prostý terpenů. 
É. o. jsou tekutiny, rozpouštějící se ve 
vodě málo, snadno v alkoholů, éteru, 
chloroformu, sirouhlíku a mastných ole- 
jích. Vydávají vůni rostliny, z níž byly 
připraveny, často teprve tehdy úplně a 
věrně, jsou-li rozpuštěny ve velkém 
množství alkoholu, jenž se pak zředí vo- 
dou. Otáčejí rovinu polarisovaného svět- 
la, na papíře způsobují mastnou skvrnu, 
která na vzduchu pozvolna mizí, roz- 
pouštějí tuky, pryskyřice, síru, fosfor, 
většinou jsou lehčí vody, s jejímiž pa- 
rami těkají. Složení mají velmi rozma- 


nité; mnohé jsou směsi terpenů, jiné ob- 
sahují též aldehydy, alkoholy, fenoly, 
ketony, kyseliny, estery. Při nízké tep- 
lotě některé éterické oleje vylučují pev- 
né látky (istearopteny, kafry)., kdežto 
eleopten zůstává tekutý. Slouží k výrobě 
léčiv, likérů, cukroví, voňavek, lacinější 
jako rozpustidla laků, v malbě na porcu- 
lán atd. 

Eternit, asbesto-cementová břidlice. 
V poslední době dávno již před světovou 
válkou ujímaly se i v zemích našich vý- 
robky umělé stavební hmoty, jejíž lil. 
.součástí byl a s b e s t neboli o s i n e k. 
Nerost tento je povahy vláknité, pružné, 
lesku voskového, hedv., někdy i kalné- 
ho a patří ke druhům augitu, slídy a 
serpentinu. Přichází povětšině ve slou- 
čení nebo poblíže ložisek jmenovaných 
ininerálií, s nimiž má mnoho spol. vlast- 
ností, takže je někdy znalci těžko určiti 
hranici toho kterého nerostu. Obsahuje 
vždy určité množství vody a jeho složení 
jest různorodé. V podstatě rozeznáváme 
asbest lepšího druhu, t. zv. amiant 
(z řec. slova amianthos^ což značí nepo- 
skvrněný), jenž vyznačuje se krásnou 
bílou barvou, dl. vlákny a hedv. leskem. 
Nalézá se na Korsice, ve Štýrsku, Tyrol- 
sku, Piemontu, Savoysku, ve Fr., Švý- 
carsku a v Rusku, kdež v gub, permské 
tvoří celou horu, dosti rozložitou. Na roz- 
díl od tohoto vzácnějšího druhu rozezná- 
váme ještě obyč. asbest hnědý, n. dřevní 
osinek (t. zv. skalní dřevo), jehož se na- 
chází dosti v Tyrolsku a hl. v ohromném 
množství v Kanadě. Odtud vyváží se do 
celého světa. V posl. době byla objevena 
bohatá ložiska tohoto hrubého druhu, 
avšak barvy šedivé, v Jugoslávii. Druhu 
tohoto používá se právě pro jeho vý- 
značné vlastnosti, zejm. nespalitelnost, 
pružnost a odolnost proti povětří, ve sta- 
vebnictví, kdež zaujímá čelné místo. Již 
záhy začaly se konati pokusy, hl. ve 
Švýcarsku, s osinkem hnědým, jenž byl 
drcen na drobné části a spojován s jiný- 
mi látkami, hl. cementem. Došlo se 
zkouškami k různým směsím a začaly 
se z materiálu tohoto lisovati dlaždičky 
a krytiny povětšině kosočtverečného 
tvaru. Pro svou trvanlivost měly dobrý 
odbyt a dosud se jich s výhodou používá 
při stavbách k účelům právě řečeným; 
nazývají se asbestocementovou břidlou, 
při čemž se přidává cementu asi i mé- 
ně. Jsou proti taškám páleným mnohem 
odolnější a při požáru vydrží iieobyč. 
žár, aniž docházejí větších poruch. Hl. 
tajemstvím výroby všech těchto druhů 
břidlic je poměr cementu a jiných smě- 
sí, jež přidávají se k tomuto umělému 
materiálu. Nevýhodou jsou: poněkud 


Eternit 


103 


Ethnarch 


vyšší cena, jež spadá hl. na dovozné 
z ciziny, clo a j. — V našich krajích 
CSR. vyskytuje se podružně něco asbesy 
tu v souvislosti se serpentinem neboli 
hadcem; vl. a pův. ložiska však netvoří. 
V posl. době byla asbestová břidla po- 
někud zatlačena jinými, jí rovnocennými 
umělými hmotami, jako kalofrigem a p., 
jejichž podstatnou částí jest křemelka 
neboli křemenina, porésní to a lehká 
hmota nerostná, jejíž mnohé cenné vlast- 
nosti plně vyváží přednosti nejlepšich 
asbestových břidlic. 

Etésiai (řec.), pasátní větry severní, 
v Řecku vanoucí, přinášející suché po- 
časí, Q* pasátní větry. 

Etesins Matěj Chládek {*v druhé pol. 
16. věku v Sušici), čes. bohoslovec, kněz 
podobojí, 1621 farář u sv. Vojtěcha 
v Praze, kde dán byl do vězení, protože 
šířil učení pikhai’tské a lid z kazatelnice 
bouřil, propuštěn jsa na revers, musil 
v prosinci 1621 odejiti do vyhnanství. 
Vydal: Epištola neb psaní Jana Avent- 
troota k velikomocnému králi Hišpán- 
skému (Praha, 1614), Kázání pohřební 
nad synáčkem Ctibora Vitanovského 
z Vlčkovic (Praha, 1614). — Lit.: Skála, 
Historie Česká 5, 1870, 83. Historia perse- 
cutionum 1648, 184, Index librorum pro- 
hibitorum 1770, 106. 

Etex Antoine (1808 — 1888), franc. malíř, 
sochař, architekt a spisovatel. 

Ethan, CoHo, CH3 • CH3, uhlovodík řady 
parafinové, nachází se v přírodě podobně 
jako methan v zemním plynu a v naftě. 
Připravuje se v malém elektrolysou ky- 
seliny octové nebo octanu sodného. Jest 
to bezvarvý plyn, hořící slabě svítivým 
plamenem, který se dá při 4® C tlakem 
46 atm. zkapalniti. Ve vodě a alkoholu 
se poněkud rozpouští. Dá se lépe okysli- 
čiti než methan. Pozvolnou oxydací na 
př. ozónovaným vzduchem tvoří se pře- 
chodně alkohol ethylnatý a acetaldehyd. 

Ethanal jest název dle ženevské no- 
menklatury pro aldehyd octový acetalde- 


Ethanol jest název dle ženevské no- 
menklatury pro alkohol ethylnatý (c^ 
líh). Užívá se někdy pro absolutní líh. 

Ethelbert (560 — 616), král anglosaský, 
přestoupil *597 se svými poddanými na 
křesťanství a uznal papežem vyslaného 
mis. za prvního arcibiskupa z Canter- 
bury. 

Ethelismus (řec.), názor, podle něhož ‘ 
základní a hlavní silou duše jest vůle; 
voluntarismus. 

Ethelred, králové angličtí. 


Ethelred I. ('866 — 871), bojoval nešťast- 
ně proti Dánům a zemřel následkem 
zranění v boji. 

Ethelred IL, slabý vládce, pod nímž 
říše trpěla nájezdy Normanů, dal 1002 
všecky v Anglii usedlé Dány povraždit 
a vyvolal tím války s dánským králem 
Svenem a jeho synem Knutem, v nichž 
byl poražen a jeho říše Dány obsazena. 

Ethelstan, král anglosaský od r. 925, 
syn Edvarda st. (t 940) porazil u Bru- 
nanburgu Skoty, Iry a Brity. 

Ethelvolf (Ethelvulf), anglosaský král 
(t 850), porazil 851 J)ány u Ockley. 

Ethen Waldemar (* 1883 v Prostějově), 
český básník a essayista^ vlastně Štěpán 
Kcžušníček, 1902 maturoval na gymna- 
siu v Uher. Hradišti, 1907 absolvoval fi- 
losofickou fakultu v Praze, studoval filo- 
sofii ve Vídni, v Lipsku, Berlíně a Mni- 
chově, 1908 promován na doktora filoso- 
fie v Praze, 1909 euplent gymnasia v Pro- 
stějově, 1913 v Kyjově, odkudž poslán 
jako „podezřelý^ na frontu, 1919 profesor 
ve Vyškově, žije pensionován v Prostě- 
jově. Založil 1905 akademický klub 
„Ethos“ v Praze, po válce pak „Klub hi- 
storický a státovědecký“ i odbočku „Jed- 
noty filosofické^ v Prostějově, 1923 člen 
výboru župního „Osvětového svazu“ 
v Olomouci, 1924 pracoval v komisi od- 
zbrojovací ve Vídni a v Lyonu. Literár- 
ně byl činný od 1904 pod pseudonymem 
„Pellides“ (recense a feuilletony), později 
pod pseudonymy „Ethen“, „Štěpán Pro- 
Btějovský“ a „Kristina Ráthová“ psal 
drobné studie o spisovatelích a kultur- 
ních pracovnících moravských, jež vy- 
dal souboniě jako „Portréty a siíhuety“ 
(Prostějov 1926), jako „Ethen" napsal 
v letech 1904 až 1920 sbírku sonetů 
„Z hor a nížin“ (Prostějov 1926). 

Etheredge, Sir George (1635 — 91), angl. 
dramatik, autor četných, úspěšných a fri- 
volních komedií. Love in a tub (1664), 
She would if she could (1668), The man 
of mode (1676), Works (1704). Lit.: Perry: 
Comic spirit in restoration drama (1925). 

Étery ovocné jsou sloučeniny orga- 
nických kyselin s alkoholy, t, zv. estery. 
Tak na př. éter ananasový jest másel- 
nan ethylnatý C3H7 . COOC2H5, éter 
hruškový jest octan amylnatý OH 3 . 
COOCcHii, éter jablkový jest isovaleran 
Isoamylnatý (CH 3 ) 2 CHCH 2 COOC 6 Hn atd. 

Ethiopie, Afrika. 

Ethmoid[alia], tři kosti čichového 
pouzdra v lebce obratlovců (uprostřed 
mesethmoid, po obou stranách exeth- 
moidy), u člověka srostlé v kost čicho- 
vou (ethmoid[eum], lebka). 

Ethnarch (řec.), lidový kníže; též úřed- 
ník (místodržící) u Židů a Arabů, naléz. 


Ethnarch 


104 


Ethyiéter 


se pod řím. panstvím. — Ethnarchie, 
místodržitelství. 

Ethos, český akademický klub, založe- 
ný v prosinci 1905 v Praze na podnět 
filosofa Štěpána Kožušníčka, prvního 
svého předsedy, jehož činnost vyčerpá- 
vala se studiem problémů ethických a 
iniciativním zájmem o umění, propago- 
vaném přednáškami sochaře Bílka, Mi- 
loše Martena a jiných představitelů kul- 
turních. Za války se rozešel. 

Ethylacetylen, C^Ho, C2H5.C=CH ná- 
leží mezi uhlovodíky řady acetylenové 
(e jednou vazbou trojnou). Jest to kapa- 
lina vroucí již při 18*5® C. Tvoří se půso- 
bením drasla na dibrombutan. 

Ethylalkohol, C2H0O, C2H5OH, alkohol 
ethylnatý (Q^ líh obyčejný). 

Ethylamin, C2H7N, CH3 . CH2 . NH2, při- 
pravuje se podoibně jako methylarain 
působením ethyljodidu nebo ethylchlo- 
ridu na amoniak. Jest to kapalina, vroucí 
při 16.6® C, hutnoty 0.689 při 15® C, ve vodě 
snadno se rozpouštějící, reakce silně al- 
kalické, čpavkového zápachu, žíravá. Za- 
pálena shoří žlutým plamenem. Používá 
se jí při výrobě barviv a léčiv a také 
přímo v lékařství, ježto tvoří s kyseli- 
nou močovou snadno rozpustné soli. 

Ethylbromid, bromid ethylnatý, Aethy- 
lium bromatum, Aether bromatue 
CHa . CH 2 Br, vyrábí se z alkoholu ethyl- 
natého působením hromu za přítomnosti 
fosforu nebo působením bromidu drasel- 
ného a kyseliny sírové. Jest to kapalina 
páchnoucí po chloroformu, hořící krásně 
zeleným nečadícím plamenem, vroucí 
při 38® C, hutnoty 1.430. Používá se ho 
při výrobě barviv k ethylaci a v lékařství 
jako anestetického prostředku k lehčím 
narkosám. 

Ethylcelnlosa, AT-celulosa, jest éter 
celulosy, vznikající z alkoholu a celu- 
losy vystoupením vody. Vyrábí se půso- 
bením ethylchloridu nebo diethylsulfátu 
na alkalicelulosu. Jest to šedožlutý, bez- 
tvarý prášek, ve vodě, kyselinách a ží- 
ravinách nerozpustný, snadno rozpustný 
v různých organických rozpustidlech 
(alkoholu, chloroformu, benzenu, acetonu 
atd.). Používá se jednak na přípravu 
umělého hedvábí, filmů, celuloidu podob- 
ných hmot, jednak na přípravu velmi 
pevných a pružných laků, impregnaci 
látek, umělou kůži atd. 

Ethylen (elayl, ethen, olejotvorný plyn, 
těžký uhlovodík), CH 2 = CH 2 , vzniká při 
suché destilaci kameainého uhlí (jest ob- 
sažen ve svítiplynu), tuků, pryskyřic, 
vedením lihových par rozžhavenou tru- 
bicí, z ethylbromidu působením alkoho- 
lického louhu draselného, addicí vodíku 


na acetylen atd. Připravuje se, vedou-lí 
se páry alkoholu do kyseliny sírové, za- 
hřáté na 170®. E. jest bezbarvý plyn na- 
sládlé vůně, při 0 ® zkapalní se tlakem 
42 atm. a tvoří bezbarvou kapalinu, jež 
ochlazením tuhne. Hoří svítivým plame- 
nem; smíchán se vzduchem a zapálen, 
prudce explo-duje. Smíchán se stejným 
objemem chloru, tvoří olejovitou kapa- 
linu (odtud název olejotvorný plyn). 

Ethylenbromid, ethylendibromid, di- 
brom-l,2-ethan, Aethylenum bromatum, 
BrlÍ 2 C . CHoBr, vyrábí se přímo uvádě- 
ním ethylenu C 2 H 4 do bromu za studená. 
Jest to kapalina, tuhnoucí při 10® C, 
vroucí při 131.7® C, hutnoty 2.182 při 
20®/4® C. Slouží v lékařství proti padouc- 
nici a na výrobu glykolu a jeho derivátů. 

Ethylendiamin, NH2CH2 . CH2NH2, vzni- 
ká působením amoniaku na ethylen- 
bromid a při hnití organických látek; 
hustá kapalina amoniakálního zápachu, 
reaguje silně alkalicky, velmi jedovatá. 

Ethylenglykol (ethylenalkohol, glykol, 
ethandiol), CH 2 OH . CH 2 OH. — Vzniká 
z ethylenu účinkem peroxydu vodíku; 
hustá kapalina, chuti sladké, vře při 
197®. 

Ethylenchloiid, ethylendichlorid, di- 
chlo'r-l,2-ethan, Aethylenum chloratum, 
CIH 2 C . CH 2 CI, vyrábí se přímou konden- 
sací chloru s ethylenem nebo z ethyl- 
chloridu dalším působením chloru. Jest 
to bezbarvá kapalina, vroucí při 83.7® C, 
hutnoty 1.257. Byl znám již na konci 
XVIII. stol. (olej holandských chemiků). 
Slouží v lékařství k místní anestesi a 
je surovinou pro výrobu glykolu a růz- 
ných preparátů organických. 

Ethylétei (éter, sirný éter), C 2 H 6 . 0 . 
CsHs, vzniká působením konc. kys. síro- 
vé, fosforečné, chloridu zinečnatého atd. 
na alkohol za odštěpení vody. Při pří- 
pravě destiluje se alkohol s kys. síro- 
vou; tou měrou, jak uniká reakcí vznik- 
lý éter, přikapuje se alkohol. Pomocí 
vhodných chladičů (deflagmátorů) zbaví 
se destilát alkoholu a vody, promývá- 
ním roztokem sody zbaví se kys. sírové, 
rektifikuje se páleným vápnem. Působe- 
ním kys. sírové na alkohol vzniká na- 
před kysel, ethylsírová (o^) C 2 H 6 . SO 4 H, 
která dalším alkoholem rozloží se na 
éter a kys. sírovou: 

C2H5OH + C2H5 . SOíH = 

“ C2H5 . O . C2H5+H2SO4 
E. jest bezbarvá, pohyblivá kapalina, 
příjemné, osvěžující vůně a vypařuje se 
za silného ochlazování. Vře při 35®, tuh^ 
ne při — 129®, jest nadmíru zápalný; smí- 
šen se vzduchem prudce exploduje. Roz- 
pouští pryskyřice, tuky, éterické oleje, 
brom, jod, síru, fosfor atd. — Smíšen 


Ethyléter 


105 


Etiketa 


s alkoholem slouží jako rozpustidlo 
střelné bavlny ku přípravě kolodia,, 
k extrakci tuků, ku přípravě chemic- 
kých preparátů. V lékařství používá se 
e. k vyvolání úplné nebo částečné nar- 
kosy, též při mdlobách. Oblíbená je 
směs tří částí alkoholu s částí e. (spi- 
ritus aethereus, Hoffmanské kapky.) Pije 
se též jako opojný nápoj; nemírné po- 
žívání je zdraví škodlivé jako alkoholu. 
Valerius Cortus připravil e. 1540 z alko- 
holu a kys. sírové a nazval jej oleum 
vitrioli dulce. Později byl e. nazván sir- 
ným éterem, ale B. Rose r. 1800 doká- 
zal, že neobsahuje síry. Jackson r. 1841 
poznal jeho anaesthetický účinek, lékař 
Marton uvedl jej r. 1846 v praksi. 

Ethylchlorid (chlorethyl, monochlor- 
ethan), G 2 HbC 1 , připravuje se působením 
koncentrované kyseliny solné na alkohol 
a jako vedlejší produkt při přípravě 
chloralu. E. je bezbarvá tekutina, s chlo- 
rem poskytuje napřed ethylidenchlorid 
GHaCHCb, poté perchlor-éter G 2 GI 0 . 
E. užívá se při výrobě dehtových barev, 
dále k místní anaesthesi, též jako inha- 
lačního prostředku k vyvolání krátko- 
dobé narkosy. E. používá se též ve směsi 
s methylchloridem (metethyl), anebo 
s chloroformem a éterem. 

Ethyliden, dvojmoc. radikál GH 3 « GH =r, 
je obsažen na př. v ethylidenchloridu. 

Ethylidenaceton, penten(2)-on(4), CH3. 
CH = CH . GO . GH3, vyrábí se z hydra- 
cetylacetonu odstraněním vody zahřívá- 
ním s anhydridem octovým nebo bez- 
vodou kyselinou šfavelovou. Jest to bez- 
barvá, páchnoucí kapalina, hutnoty 
0.856, vroucí při 124° G. 

Ethylisobutyl, isohexan, 2-methylpen- 
tan, (GH3)2 . GH . G3H7 jest uhlovodík 
rady parafinové, obsažený v naftě ame- 
rické. B. v. 60« G, h. = 0.654. 

Ethyljodld (jodtehyl), CsH^J, vzniká 
působením jodovodíku na alkohol a 
účinkem diethylsíranu na roztok jodidu 
draselného. E. je bezbarvá kapalina čes- 
nekového zápachu, vře při 72^ slouží 
k přípravě chemických preparátů a 
dehtových barev. 

Ethylmerkaptan, G 2 H 5 SH patří mezi 
t. zv. thioalkoholy. Vyrábí se ve velkém 
destilací sulfhydrátn sodného NaSH 
s ethylsíranem sodným 

/OG,Hb 

so,:; 

^ONa 

Jest to bezbarvá, odporně páchnoucí ka- 
palina, hutnoty 0.840, vroucí při 34.7® G. 
Slouží k výrobě uspávadel, jako sulfo- 
nalu, trionalu, tetronalu a j. 

Ethylnitrlt (ethylester kyseliny dusité), 
C 2 H 5 NO 2 , bezbarvá kapalina příjemné 


ovocné vůně. Slouží k přípravě diazo- 
sloučenin. E. je hlavní součástkou v lé- 
kařství používaného Spiritus aetheris 
nitrosi, který se připravuje destilací lihu 
s kyselinou dusičnou; užívá se ho v lé- 
kařství jako močopudného prostředku 
a k povzbuzení chuti. 

Ethylol, ethylchlorid, G 2 H 6 GI, jest ka- 
palina vroucí již při 12,2® G, hutnoty 
0.910. Užívá se k místní anestesi. 

Ethylpentan, triethylmethan, G 7 H 16 , 
(G 2 Hs) 3 GH ‘jest uhlovodík řady parafino- 
vé. Jest to kapalina hutnoty 0.670, vroucí 
při 93.8® G 

Ethylpropylacetylen, S-heptiUj G3H7C = 
G . G 2 H 5 jest uhlovodík řady acetylenové. 
Kapalina hutnoty 0.760, vroucí při 106® C. 

Ethylsírová kyselina, G 2 HBO . SO 2 . OH 
připravuje se smíšením 96% alkoholu 
s konc. kyselinou sírovou za mírného 
chlaizení. Vzniká také jako meziprodukt 
při výrobě éteru. Protože její barnaté, 
vápenaté a olovnaté soli jsou ve vodě 
rozpustné, dá se dobře oddělili od kyse- 
liny sírové. Vyrábí se někdy také addicí 
z ethylenu a konc. kyseliny sírové při 
vyšší teplotě. Její soli vylučují se ‘z roz- 
toku v pěkných krystalech, varem se 
však rozkládají. Volná kyselina získá se 
rozkladem ethylsíranu barnatého kyse- 
linou sírovou a odpařením ve vakuu. 
Jest to bezbarvá, olfrjovitá, ke sklu ne- 
lnoucí kapalina, která se také již za 
obyčejné teploty, rychleji varem roz- 
kládá na alkohol a kyselinu sírovou. 
Používá se jí ve velkém k srážení ka- 
seinu z mléka, jejích sodných a drasel- 
ných solí v lékařství. 

Etické hnutí, vzniklo k amer. „Free 
Religions Association“, které chtělo 
etiku úplně odloučiti od náboženství. 
Hnutí rozšířilo se do Anglie a Německa 
a snažilo se hl. mládež vychovávat! ve 
spravedlivosti, pravdivosti, lidskosti a 
vzájemné úctě. 

Etický, mravní, morální. 

Etienne Charles Guillaume (1778 — 
1845), franc. spisovatel, za cis. censor a 
red., člen Akademie. 

Etienne Eugěne (1844— • 1921), franc. 
politik, 1905 — ^06 a 1913 ministr války. 

Eticho, vévoda Alemanů z konce VII. 
stol., otec sv. Otilie, patronky Alsasu. 

Etika (z řec. ethos = mrav), mravo- 
věda, mravouka, jednání o původu, vý- 
voji a podstatě mravních pravidel; 
filosofie. 

Etiketa (z fr.), nálepka, Štítek (ozdob- 
ný) na zboží neb na označení různých 
druhů zboží. — Společenský nebo dvor- 
ský mrav a způsob (dvorní etiketa). 


Eiiketovati 


106 


Ettei-Hvozdomil 


Etiketovati, opatřiti nálepkami, štítky, 
vinětami. 

Etikoteologie (rec.), fil. náboženská 
nauka, podle níž jsou mravní zákony 
božská přikázání; též pokus vyvoditi 
přítomnost a vlastnosti boží ze jsouc- 
nosti mravního vědomí a světového řádu. 

Etiolement (fr.), zakrnění; etiolovati, 
blednouti (rostliny, rostoucí ve tmě), ze- 
lená barva bledne a žloutne; stonky 
jsou dlouhé ale slabé, listy mají dlouhé 
ale tenké stopky a jsou často svinuty; 
e. rostliny nejsou schopny přizpůsobení, 
nejsou-li dány zavčas na světlo a není-li 
jim umožněn normální vzrůst. 

Etmal (niz.), při plavbě na moři v době 
od poledne do poledne příštího dne 
(24 hod.) ujetá trať, měřená v moř. mílích. 

Etna, též Mongibello, nejvyšší sopka 
evropská, v úžině Catanijské na Sicílii, 
3274 m vys., dosud činná. 

Etnický, pohanský, etnicismus, po- 
hanství. 

Etnognoste, mravoznalství. 

Etnografie (z řec.), národopis; líčení 
cizonárodních vzdělaností; etnografický, 
národopisný; etnograf, národopisec. 

Etnologie (řec,), národověda, národo- 
sloví, národoznalství, nauka o původu 
a rozdělení národů; etnologický; národo- 
pisný. 

Etolie, Aitólie, hornatá krajina řecká, 
ležící severně od zálivu Korintského, 
která nabyla značného významu hl. ve 
IV. stol. př. Kr. Řecko, dějiny. 

Etologie (etografie), líčení povahy oso- 
by, mravů a zvyků národa; etolog (eto- 
graf), popisovatel povah a zvyků. — 
V zoologii pátrání o způsobu života zví- 
řat (ekologie, biologie, bionomie). 

Eton, m. v angl. hrabství Buckingham 
na řece Temži, 34 km záp. od Londýna, 
proti Windsoru. 3370 ob. Proslulé svojí 
kolejí, E. College, založ. r. 1440 Jindři- 
chem IV., nejslavnější a největší v celé 
Anglii. Lit.: Lyten, A históry of E. Coll. 
1490—1910 (1911). 

Etos (řec.), mrav, morální smýšlení. 

L’Étranger, pseud. Josefa Koblice. 

L’Étranger, pseud. Josefa Matějky. 

Etranglenr (fr.), zakrucovačka, za- 
hrnovačka. 

Etrennes (fr.), novoroční dárek. 

Etropolje, město v Bulharsku, 4603 
obyv.; v bl. opuštěné žel. a olov. doly; 
etropolský Balkán (přechod Rusů 1878). 

Etrurie, království, utvořené Napo- 
léonem z velkovévodství Toskánského, 
1801 dáno princi Ludvíkovi z Parmy; roz- 
hodnutím senátu 1808 bylo částí franc. 
císařství (Q^ Toskana). 


Etrurie (Etruria, pozd. Hetruria, u Reků 
Tyrrhenia), kraj. ve střed. Itálii; ve stár. 
silně zalidněná, úrodná, s četnými pří- 
stavy; na jihu sopeč. útvaru, v kráterech 
sopek jezera: Lago di Perugia, Lago di 
Bolsena, Lago di Vico, Lago di Bracciano, 
Lago di Bassano a j., řeky Arno, Ombro- 
ne, Tiber. Nerosty: železo na Elbě, měď, 
olovo; důlež. města: Pisa, Fiesole, Arrezo, 
Perugia a j. Jméno od Etrusků, kteří 
už před založením Říma vynikali vlastní 
vzdělaností. Byli do V. stol. př. Kr. nej- 
význam. námořní mocí stár. světa; byli 
pokročilí v lékař, vědě, přírodovědě i ve 
hvězdářství. Od Reků převzali některé 
bohy, jako Dionysa; jejich vlastní bož- 
stva: Vertumnus, Nortia, Vedius (zlý 

Jupiter), podsvětní bozi Mantus, Mania 
a Mánes; přinášeli lidské oběti; hry 
gladiátorské v Římě byly též etruského 
původu. — Politicky byla E. spolkem 
12 měst, kterým vládl král (Lars), později 
magistráty. Na vrcholu slávy byla E. 
600 — 475 př. Kr., i Rím často pocítil je- 
jich moc. Po mnohých bojích s okolními 
národy podlehli r. 283 Římanům a stáli 
se poddanými Říma. 

Etruská řeč je zachována asi v 8000 
nápisech, větš. náhrobních, bez obsahu; 
jediný literární text, část knižního svitku, 
byla nalezena u jedné eg. mumie (nyní 
v Záhřebě). V řeči E. nebyla nalezena 
příbuznost řečí jiných národů, jisto je 
jen, že není původu indogermánského. 
Nápisy byly uveřejněny v „Corpus 
Inscriptionum etruscarum“ od C. Pauliho 
(1893 — 1902); po smrti Pauliho zabýval se 
e, ř. G. Herbig a Deecke. 

Etruské umění; na umění Etrusků pů- 
sobil velice jejich čilý styk s Féničany, 
Kartaginci a Reky; jsou známy jejich 
stavby městských zdí, vodovodů a chrá- 
mů, Technika stav. byla převzata Ří- 
many a ještě po dlouhých letech možno 
pozorovati její dokonalost; v malířství 
uplatnil se vliv starořeckých obrazů; 
obrazy e. líčí scény denního života, barvy 
neodpovídají však přírodě (na př. modří 
koně a p.). Ostatní umělecké práce, na př. 
bronzová zrcátka s malbami, zbraně, 
i zlaté věci; velké hliněné sochy v chrá- 
mech a p. 

Etiuskové, ob. Etrurie Etrurie). 

Ettanin (arab.), hvězda druhé velikosti 
v souhvězdí Draka. 

Ettaro (it.), P* hektar. 

Ettel-Hvozdomil Josef, JUDr. (* 1861)., 
český právník, do převratu advokát, 
nyní úředník min. unif., soud. tlumočník 
maďarštiny a srbochorvatštiny. Sp.: 
Kniha srbo-chorv. konversace (1913). 


Ettel V. 


107 


Eaascomycetes 


Ettel Vincenc (* 1784 ve Vrchlabí), 
malíř mědirytin v Praze od r. 1821. 

Ettel Vít Jindřich (" poč. XVII. věku 
v Kostelci u Prostějova, t 1668 v Olo- 
mouci), český knihtiskař. Vychová.n 
v klášteře Minoritů v Olomouci, jehož 
kvardián Matouš Žačkovič z Gniazdova 
dal jej na u-čení ke knihtiskaři Mikuláši 
Hradeckému z Krusnova, který jej pak 
poslal na zkušenou do Německa, hl. do 
Kolína n, R., 1652 uvázal se ve správu 
tiskárny Hradeckého, 1654 oženil se 
s vdovou Dorotou Hradeckou, tiskárna 
přešla na vdovu a později na dru- 
hého manžela Jana Josefa Kiliána, 
q* Elvert, Beitráge zur Geschichte Máh- 
rens 1854, 61. 

Etterich Augustin (* 1815), herec 

v Praze. 

Etterichová Klotylda, herečka v Praze 
v letech šedesátých. 

Ettl Hubert Josef (* 1850 v Bošíně, 
t 1920), český spisovatel náboženský, 
1874 vysvěcen v Olomouci, kde vstoupil 
do řádu Kapucínů. Psal o terciářských 
otázkách do „Serafínských Květů‘^ (od 
1901). Q* Podlaha, Bibl. 117. 

Ettlinger Max (* 1877 ve Frankfurtě 
n. M.), novoscholastický filosof německý, 
1917 profesor university v Můnsteru. Od 
roku 1903 redigoval měsíčník „Hoch- 
land“ a od 1908 „Liter. Ratgeber fůr die 
Katholiken Deutschlands^, které měly 
veliký vliv na literární hnutí českých 
katolíků v družině pražské revue „Me- 
ditace“. Bitnar, Gralbund, Meditace 1, 
1908, 451. 

Etty William (1787—1849), angl. malíř- 
klasik zvučného jména, člen Akademie. 

Etuda (etyda), v hud. skladba pro cvik 
určité nástrojové techniky. Koncertní e., 
skladba technicky nesnadná, určená k ve- 
řejnému provedení. V etudách rozhoduje 
technická stránka skladby a nikoli 
obsah. Koncertní etudy psal hl. Chopin. 
Instruktivní: Cramer, Clementi, Czerny 
a jiní. 

Etui (fr.), pouzdro, schránka. 

Etymolog (řec.), slovozpytec, badatel, 
který pátrá po původu slov a kmeno- 
sloví; etymologický, slovozpytný, e. 
slovník. 

Etymologicnm (řec.), kniha slovo- 
zpytná; slovník s ohledem na odvoze- 
niny slov. Vyšly: E. magnum, E. genui- 
num, E. gudianum, Angelicanum a j. 

Etymologie (řec.), nauka o původu 
slov, teprve v 19. stol. na věd. zákl. při- 
vedená. Lit.: G. Curtius, základy ř. e., 
Prellwitz a Boisacq (1907 — 16), pro řečti- 
nu; Vaniček a Walde (1910) pro latinu, 
Berneker pro slovanské jazyky, a j. 


Etzlaub Erharl (t b*^46 v Norimberku), 
kreslič map, 

Etzweiler Vilém (* 1643 v Praze, t 1717 
na Vyšehradě), český historik církevní, 
studoval v arcibisk. semináři, 1666 vy- 
svěcen, děkan v Duchcově, 1679 rektor 
are. semináře v Praze, 1691 kanovník na 
Vyšehradě. Napsal Notitiae Regni Bohe- 
miae o přírodním bohatství, o soudnic- 
tví i o církevních poměrech Cech, ruko- 
pis otiskl Karel Kříž ve svém spise In- 
troducio ad sacram historiam Bohemiae 
(Praha 1764). 

Eu, chem. značka pro 1 atom europia. 

Eu, řecká předpona, označující něco 
dobrého a pěkného; opak dys. 

Eu (ó), město franc. dep. Seine-Infe- 
rieure, 5960 ob., s přístavem na kanále 
E., který je ve spojení s mořským pří- 
stavem Tréportem. Nádherný zámek 
prince Orléanského ze XVI. stol., část. 
zničený r. 1902 požárem. 

Eu (ó) Gaston, prince ďOrléans, 
comte d’E. (1842 — 1922), vnuk Ludvíka 
Filipa a syn vévody de Nemours; oženil 
se r. 1864 s Isabellou, korun, princeznou 
brasilskou, převzal r. 1869 vrch. vedení 
bras. vojska ve válce proti Paraguayi a 
porazil Lopeza (q^). Po revoluci r. 1889 
opustil Brasilii a žil pak na svém zámku 
v Eu. 

Euandros (řec.), dobrotisko; Evander, 
dobrý duch, asi jako Pan. v Římě pův. 
faunus; podle pověsti založil město na 
Palatinu, učil lid vědám a umění a za- 
vedl uctívání Pana. 

Euascomycetes (Carpoascales), řád hub 
vřeckatých (Ascomycetes) s vřecky se- 
stavenými ve zvláštních plodnicích v t. 
zv. rouško (hymenium či thecium) na 
rozdíl od Exoascomycet, jež postrádajíce 
plodnic, tvoří vřecka volná. Podle tvaru 
plodnic rozeznáváme 3 hlavní skupiny: 
a) Perisporineae (Plectascineae), mají 
plodnice kulovité, všestranně uzavřené, 
t. zv. perithecia, uzavírající uvnitř vřecka. 
Mimo saprofytické čeledi Aspergillaceae 
(Aspergillus, Penicillium) patří sem i čel. 
Erysibaceae (Erysiphaceae), zapouštějící 
svá haustoria do pokožkových buněk 
vyšších rostlin a tvořící na těchto práško- 
vité povlaky, známé pode jménem padlí 
(padlí vinné, obilné, chmelové atd.; mo- 
nografie českých Er. vyšla od prof. dra 
J. Kliky r. 1923). — b) P’yrenomycetineae 
mají plodnice dokonale uzavřené (peri- 
thecia), pouze v době zralosti na vrcholu 
okrouhle se otvírající, vystlané theciem. 
Perithecia, obyč. živě zbarvená, nachá- 
zejí se obyč. na povrchu n. uvnitř zvlášt- 
ního stromatu. Sem patří na př. paličko- 
vice nachová (Clavipeps purpurea; zná- 
mý jedovatý námel na žitě). Na hmyzu 


Eaascomyostes 


108 


Encalyptas 


cizopasí rod Cordyceps, na list. stromech 
Nectaria (hlivenka), na starých pařezech 
Xylaria atd. — c) Discomycetineae mají 
thecia v době zralosti vždy obnažená, 
rozprostřená na povrchu plodnice, jež 
zove se zde apothecium. Sem patří na př. 
čeleď Pezizaceae (kustřebkovité) s misko- 
vitými a Helvellaceae s kloboukovitými 
plodnicemi Morchella a Helvella). 

Enbaryt jest velmi jemný síran bar- 
natý, smíšený s některými látkami kol- 
loidními, který se dá ve vodě snadno 
rozptýliti. Slouží v lékařství při foto- 
grafování Rontgenovými paprsky k vy- 
plňování vnitřních orgánů (žaludku 
a pod.). 

Eubilein jest směs sodných solí kyse- 
liny glykocholové a olejové. Slouží jako 
lék proti žlučovým kamínkům. 

Eubiol jest čistý hemoglobin s důleži- 
tými solemi a (bílkovinami krve. Ve vodě 
se rozpouští tmavě červenou barvou. 
Užívá se v lékařství při anemii (bled- 
ničce) a k přípravě hematogenu. 

Enbiosa jest hematogen glycerinu pro- 
stý, učiněný trvanlivým Impregnací ky- 
selinou uhličitou. Slouží jako výživný 
a činnost povzbuzující přípravek. Při- 
chází ve dvou druzích: slaně aromatická 
a sladká eubiosa. 

Enbiotika učí, že nemoci a chorobné 
zjevy jsou veskrze následky určitých 
příčin, které jsou zabranitelny, některé 
snadněji, jiné nesnadněji. Záplava ne- 
mocí i pohrom duchovně-mravních má 
jediný hlavní původ: slepé zabloudění 
lidstva od základní přirozené cesty ži- 
vota k patvaru života v nynějších mě- 
stech. Proto vyvozuje toto nepohnutelné 
základní pravidlo přirozeného života: zá- 
kladní typ občanského života je ne- 
vyhnutelně zemědělský. Každý musí 
aspoň několik hodin denně vénovati 
vedle práce svého povolání pravidelné- 
mu pěstění svého kousku půdy (své za- 
hradě, polní práci, svému domácímu 
hospodářství). Vědecký podklad dal to- 
muto učení universitní profesor dr. Sta- 
nislav Růžička a získal živou odezvu ne- 
jen v republice CsL, ale především v za- 
hraničí. Léčebná péče, kterou jsme v na- 
šem státě pozvedli na úroveň hodnou 
světové konkurence, potřebuje zdůrazně- 
ní ve své preventivní složce. Jde o to, 
zameziti vůbec možnost nemoci, pokud 
jen se dá. Nemoc, kterou se vykupuje ná- 
vrat zdraví, je penízem, jehož suma stále 
vzrůstá. Léčení nemocí stojí víc než za- 
bránění onemocnění. Šíří se nemoci so- 
ciální, zaměstnanecké, roste invalidita, 
jež zaviňuje zrychlené tempo práce, 
množství strojů a nedostatečná ochrana. 


Klesá počet porodů, aby poklesl v do- 
hledné době na číslo, oznamované u vy- 
mírajících národů. Rostou města, aby 
zabrala místo volných polí, vykácela lesy 
a ubrala zdravého vzduchu obyvatelům. 
Je velká nouze o byty a práci, činitele 
v neposlední řadě zdravotní. Propagaci 
zdravotní hygieny, potírání sociálních 
chorob všeho druhu, zdravotní poučení 
a hlavně šíření smyslu pro zdravou po- 
travu, byt a zábavu, vzal si za úkol 
spolek „Eubiotika" v Praze. 

Euboia (Egripos, it. Negroponte), ostrov 
v Egejském moři, 377 km^ na vých. po- 
břeží Řecka druhý nejv. ostrov ř., oddě- 
lený od pevniny 35 m šir. přemostěnou 
úžinou mořskou; hl. m. Chalkis, 17.300 
obyv., hl. Řekové a Albánci; ložiska hně- 
dého uhlí, mramoru, na sev. části ostr. 
sirné teplé prameny. 

Eubornyl jest borneolester kyseliny 
a-bromisovalerové. Jest to kapalina 
vroucí při 175 — 178® C. Slouží jako nervy 
utišující a uspávači prostředek. 

Enbalides z Miletn, řec. filosof 4. stol. 
př. Kr., známý svými chytacími otázka- 
mi (acervus) a uzávěry (mendax, velatus, 
calvus, cornutus). 

Eabulos, řecký básník, žijící kol r. 376 
př. Kr., autor četných komedií. Jejich 
obsah týkal se většinou současníků, kte- 
ré zesměšňoval, na př. Euripida. 

Eacalyptus L’Hérti. (blahovičník), rod 
Čel. Myrtaceae (myrtovité) s asi 160 druhy 
vesměs australskými; statné stromy 



Eucalyptus glabulus. 
a) kvetoucí v&tev, b) kvét v průřezu, 
c) plod, d) vTáek plodu 

s jednoduchými, úzkými, obyč. hranou 
k slunci postavenými listy, obojakými 
květy s mnoha tyčinkami a srostloplá- 
tečnou korunou při rozkvětu čepičkovitě 


Encalyptus 


109 


Eudoxin 


odpadávající. Plody dřevnaté, 4pouzdré 
tobolky. Tvoří zvi. v jižní Austrálii 
známé řídké, následkem postavení listů 
bezestinné savanové lesy eukalyptové. E. 
amygdalina dosahuje mezi stromy nej- 
větší výšky 155 m při objemu 30 m. Z listí 
mnohých druhů připravují se aromatické 
oleje, užívané ve voňavkářství (tak z E. 
citriodora Hook.) nebo v lékařství, zvi. při 
chorobách plicních (E. globulus Labill.). 
Z kmenů jiných druhů dobývá se pry- 
skyřice, užívaná pode jm. australského 
kina v lékařství (adstringens), koželuž- 
ství a k přípravě barev. Mnohé druhy 
roní po napíchnutí hmyzem sladkou 
šfávu na vzduchu tuhnoucí, užívanou 
pod jménem novohollandské manny jako 
prostředku počistivého. Konečně i dřeva 
mnohých druhů užívá se jako dř. sta- 
vebního, hl. k stavbě lodí, dřeva E. mar- 
ginata (Jarrah.) a k výrobě kostek na 
dřevěné dlažby. Některé druhy skýtají 
i cenná dřeva pokojová (světlá dřeva 
australská, australský mahagon). Ná- 
sledkem velmi rychlého vzrůstu ssají 
eucalypty z půdy velmi mnoho vody; 
proto vysazovány jsou (zvi. E. globulus) 
v krajinách močálovitých, kde vysušová- 
ním bažin omezují šíření se malarie (tak 
v Itálii); O* eukalyptový olej. 

Eucampia Ehrb., rod rostlin řádu Dia- 
tomeae (rozsivky), tvořící spirální coe- 
nobia. 

Enceiin jest složen ze stejných dílů 
vody a parafinové masti s 5% oxychole- 
sterinu. Slouží jako trvanlivý, nepách- 
noucí, bílý podklad pro masti, bezvodého 
(Eucerinum anhydricum) užívá se proti 
chorobám nosním, ušním, očním a j. Za 
přídavku vonných látek poskytuje kré- 
my na plet (Nivea-krém). 

Encken Rudolf (* 1846 v Curychu), 
švýc. filosof, 1908 obdržel Nobelovu cenu 
liter., 1874 — 1920 prof. v Jene; tjest nej- 
význ. bojovník idealistické metafysiky 
v duchu mod. protestantismu. 

Euclea L., rod čel. Ebenaceae; 17 stro- 
movitých, vesměs afrických druhů s po- 
živatelnými plody (embolo, guari). E. 
pseudebenus P. May z Kapska posky- 
tuje t. zv. oranžské dřevo ebenové (Orange 
riwer ebony). 

Endaimonie (řec.), trvalá blaženost. 

Endaimonismns (z řec.), směr, označu- 
jící rozkoš za nej vyšší cíl konání; pod. 
utilitarismus. 

Eudeimol jest salicylan nikotinu. Tvo- 
ří krystalky ve vodě snadno robustné, 
b. t. 117.5® C. Jako 0.1% mast neibo roz- 
tok užívá se proti parasitním kožním 
nemocem. 


Eudialyt, načervenalý nerost, chlor ob- 
sahující zirkonokřemičitan sodíku, váp- 
níku, železa a ceru, nachází se v šeste- 
rečn. krystalech nebo celistvý v elaeo- 
lithovém syenitu v Grónsku, na polo- 
ostrově Kola, v Norsku, kdež sluje též 
eukolit. 

Eudiometr (řecký), přístroj 
k určování množství kyslíku ve 
vzduchu. Do vrchního uzavřené- 
g. ho konce kalibrované skleněné 

[ trubice jsou proti sobě zataveny 

J dva platinové drátky E. naplní 

h se rtutí, otevřeným koncem po- 

t staví se do nádoby se rtutí, ze- 

I spodu žene se přes rtuť do e-u 

á určité množství vlhkosti a kys- 

i ličníku uhličitého, zbaveného 

vzduchu, připustí se asi stejný 
objem vodíku, odečte se objem 
^ směsi a mezi zatavenými plati- 
^ novými drátky dá se přeskočit! 
^ elektrické jiskře. Nastane slou- 
ží čení dvou objemů vodíku s 1 ob- 
jemem kyslíku na vodu, nastane 
Eudíomeír, úbytek plynu a rtuť v e-u stoup- 
ipris^oj Q určitý objem, který lze od- 
anaiyse čísti. Ze zmenšení objemu lze vy- 
kysJíku a počítá ti množství kyslíku v pů- 
j. píynů. vodní směsi (asi % zmenšení ob- 
jemu). Eudiometrie, zkoumání 
kyslíkového obsahu vzduchu. 

Eodisté, franc. mis. sdružení, zal. J. 
Eudesem, za rev. rozpuštěné, 1826 obno- 
vené; účinkuje v USA., Kanadě a Ko- 
lumbii. 

Eudokia, Eudoxia, dcera franckého 
vůdce Bauta, od r. 395 manželka vých.- 
římského cis. Arcadia, kterého pro jeho 
slabošství úplně opanovala; zapudila 
r. 404 patriarchu J. Chrysostoma do 
Kappadokie. 

Eudokia Makrembolitissa, dcera byz. 
cis. Konstantina VIII., proslavená svojí 
krásou; 1017 panovnice za skut. vlády 
svého švakra Dukase, později zavřena 
do kláštera, kde se věnovala vědě. 

Eudonym P. S., pseud. Jana Spačila. 

Eudophyty (Entophyty, řec.), rostliny, 
parasitující uvnitř těla rostlin jiných, 
jako na př. některé houby, jež nanejvýše 
jenom svými orgány rozmnožovacími 
přerůstají mimo svého hostitele, 

Eudoxie (rus. Jevdokia) Feodorovna 
Lopuchin (1669—1731), první manželka 
cara Petra Velikého, 1698 zavřena do 
kláštera a po nastolení Petra II. osvo- 
bozena, 

Eudoxin jest vizmutová sůl tetrajod- 
fenolftaleinu (nosofenu). Je to červeno- 
hnědý prášek, bez vůně a chuti, ve vodě 
a lihu nerozpustný. Užívá se v lékařství 


Eudoxin 


110 


Eaíyllin 


buď vnitrně k desinfekci zažívacího 
traktu nebo zevně jako náhražky za 
jodoform do rány a při kožních nemo- 
cích. 

Eudoxos z Knidu, řecký hvězdář, ma- 
tematik a lékař (408—355 př. Kr.), podnikl 
velké cesty, založil si školu v Kyziku, 
pak přišel se svými žáky do Athén, kde 
učil vedle Platóna na Akademii. 

Eudrenin obsahuje v 1 cm* 0.01 g chlo- 
ridu /í-eukainu a 0.033 g chloridu adre- 
nalinu. Užívá se k injekcím při lokální 
anestesi. 

Euergetés (řec., dobrodinec), přívlastek 
Ptolomea III. (24^221 př. Kr.) a Pto- 
lomea VIII. (170—116 př. Kr.). 

Eaíemie (řec.), křesť. svátá, umučena 
prý v Chalcedonu za Diokleciána. Svátek 
16. září. 

Enfemie, též Ofka, manželka Oty I. 
Sličného, knížete olomouckého, sestra 
krále uherského Ladislava I. a matka 
Svatoplukova. Založila společně se svým 
manželem známý klášter v Hradišti 
u Olomouce r. 1078. Zemřela r. 1111 a 
pochována v Hradišti vedle svého chotě. 

Euíemismus (řec.), zmírňující, zkrášlu- 
jící výraz, na př. „zesnouti“ pro smrt. 
Eufemisticky, zkrášlujícím způsobem. 

Euíerin (eupherin) jest syrup, obsahu- 
jící vedle extraktu tymiánového ještě 
guajakol, kyselinu glycerinfosforečnou 
a arsen. Užívá se při onemocnění dý- 
chacích cest. 

Eaíerrol jest olejovitá emulse síranu 
železnatého, uhličitanu draselného a ky- 
seliny arsenité. Do obchodu přichází 
v želatinových kapslích. Užívá se v lé- 
kařství při nervose, anemii, chlorose, 
v rekonvalescenci po těžkých nemocích 
a pod. 

Enfonie (řec.), dobrý zvuk. Názor, že 
eufonické hlásky bývají vsunovány pro 
docílení dobrého znění (na př. b ve fr. 
slově nombre), je nesprávný. 

Eufonium, 1. (euphonion, řec., lahodně 
znějící), hudební nástroj, zhotovený 
Chladnim 1790, skládající se ze skleně- 
ných trubek přiměřeně dlouhých. Doty- 
kem mokrým prstem vydávají jemný 
zvuk. — 2. Plechový nástroj hudební 
(barytonový roh). 

Euforbium jest zaschlá mléčná šťáva 
kaktusu podobného pryšce pryskyřičné- 
ho (Euphorbia resinifera), rostoucího 
v sev. Africe. Náleží mezi klejoprysky- 
řice. Tvoří žlutavé neb žlutohnědé, ne- 
pravidelné, křehké kousky, jež se vylu- 
čují na květních okolících, ostnech a plo- 
dech. Pryskyřice má astrou, palčivou 
chuť, ale jest skoro úplně bez zápachu. 
Prášek snadno způsobuje zánět sliznice 
a dráždí ku kýchání. Působí silně poči- 


stivě a proto užívala se dříve jako silné 
projímadlo. Dnes se užívá na náplastě, 
mastě a k nátěru na kovy. 

Euforin, euphorin, fenylurethan C 2 H 5 . 
CO 2 .NH.C 6 H 6 vyrábí se působením ani- 
linu na ethylester kyseliny chloromra- 
venčí. Tvoří bezbarvé krystalky, ve stu- 
dené vodě těžko, v alkoholu a éteru 
snadno rozpustné. Taje při 52® C. Ucho- 
vává se chráněn před světlem. Používá 
se ho jako prostředku proti bolení hlavy, 
proti nervovým a reumatickým bolestem 
a na rány místo jodoformu. 

Euíorión, 1. podle řec. báje okřídleny 
syn Achillův a Helenin, zabitý Diovýiii 
bleskem. — 2. fiec. gramatik z Chalkis 
na Euboii (* 275), knihovník Antiocha 
syrského skládal eposy a epigramy. 

Euforismns (řec.), teorie, podle níž 
smysl života má být uskutečněn doko- 
nalým člověkem v dokonalém státě. 

Eufrasie (kolem 380 — 410); křesf. svátá; 
svátek 13. března. 

Eaírat (per. Ufratu, hebr. Phrat, syr. 
Ephrat, arab. El-Fara), největší řeka 
v Přední Asii, as 2700 km dl., odvodňuje 
území 673.000 km^; pramení v arménské 
vysočině, přijímá Tochma-Su, protéká 
Taurem 600—1000 m hlubokou soutěskou, 
tvoří na 300 peřejí, teče pak na j.-z. a na 
jih, u Meskene se obrací na vých., později 
na j.-v.; důležité přítoky ústí jen z leva 
(Belich, Chabur). Od Hitu protéká ro- 
vinou, hojně zavodňovanou kanály, 
u Bagdadu se blíží na 35 km Tigridu; 
spojuje se s ním však teprve 20 km nad 
Basrou; vzniká tak Šatt-el-Arab, ústící 
do Perského zálivu. Stav vody podléhá 
značným změnám; vysoká voda panuje 
od března do června a dovoluje paro- 
plavbu až do Samsatu, pravidelná plavba 
je však možná jen do Hitu. V E-u je 
hojnost ryb. 

Eufrosyna (t k. 470), křest, svátá, žila 
prý dlouho v klášteře přestrojena za mu- 
že. Svátek 11. února. — Jiná E., uctívaná 
v Basileji, patří k jedenácti tisícům 
panen (o^ Uršula), 

Euírosyné (řec., veselá mysl), jedna ze 
tří Oa Grácií. 

Euftalmin, euphtalmin, CiTHariNOa jest 
bezbarvý krystalický prášek, tající při 
113® C; přichází v obchodě obyčejně v po- 
době chloridu. Tento je na vzduchu stá- 
lý, taje teprve při 183® C, ve vodě, v alko- 
holu se dobře, v éteru špatně rozpouští. 
Užívá se v očním lékařství místo atro- 
pinu. 

Eufyllin, euphyllin jest sloučenina 
theofyllinu a ethylendiaminem. Jest to 
nažloutlý, krystalický prášek, ve vodě 
z části rozpustný. Obsahuje as 80% theo- 


Baiyllin 


111 


Eucharistia 


fylliau. Slouží jako diuretikum v lékař- 
ství. 

Engallol, roztok pyrogallolmonoacetátu 
v acetonu, natírá se při léčení šupina- 
tých lišejů. 

Euganejské pahorky (Monti Euganei 
n. iPaduani), v sev. Itálii, jz. od Padovy, 
nej v. vrch Monte Venda 603 m; hustě 
zalesněny, mramorové lomy; proslulé 
sirné prameny, Abano Bagni, Battaglia 
a j. 

Engatol jest směs sodných solí o-ami- 
nofenolsulfokyseliny a p-aminodifenyla- 
minsulfokyseliny s peroxydem vodíku. 
Slouží jako neškodné barvivo na vlasy. 

Eugen Fr. (1663—1736), princ Savoj- 
ský, rakouský vojevůdce; odmítnut na 
dvoře Ludvíka XIV., vstoupil do vojska 
rak., účastnil se bitvy za osvob. Vídně 
od Turků a všech dalších bojů s Turky, 
které jako polní maršál u Zenty a pozd. 
pod Bělehradem na hlavu porazil. Jako 
vítěz, vojevůdce účastnil se též válek ve 
Španělsku, Itálii, Nizozemsku a Polsku. 
Přes své vojen, zaměstnání měl smysl 
pro vědy a shromáždil ve Vídni krás- 
nou knihovnu, část to pozdější státní 
knihovny. 

Eugen (z řec.), t. Evžen — Sv. E. kar. 
taginský biskup z konce 5. stol. Šířil 
křest, mezi Vandaly. — Jm. papežů: E. I. 
(652—57) snažil se o odstranění rozkolu 
mezi záp. a vých. církví. — E. II. (824 — 
827). Proti obrazoborectví a pro větší 
kázeň kněžstva. — E. III. (1145-^3) mu- 
s'l o Bím dlouho bojovati za podpory 
vév. norm. Rogera. Dal podnět k 2. kříž. 
výpravě. — E. IV. (1431 — 47). Svolal kon- 
cil basilej., jímž byl pro rozpory sesazen. 
Ale E. IV. uhájil své místo proti nově 
zvolenému Felixů V. hlavně zásluhou 
Eneáše Sylvia, načež přeložil koncil 
do Ferrary (r. 1438) a pak do Florencie. 
Za něho dosaženo návratu části vých. 
křesťanů k církvi katol. (o^ uniaté). 

Engenia, Michelii, rod čel. Myrtaceae 
(myrtovité), zahrnující stromy i keře 
s listy vždy zelenými a květenstvími oby- 
čejně hroznovitými, nesoucími za plodu 
chudosemenné bobule. Asi 700 druhů to- 
ho rodu náleží vesměs tropům, hl. ame- 
rickým. Nejznámější jsou: E. Michelii 
Lam, z Brasilie, E. pseudocaryophyllus 
Dec. z Brasilie a E. australis, jichž aro- 
matické plody jsou jako ovoce i jinak 
upotřebitelné. E. cheken Hook. et Arn. 
z Chile poskytuje listy užívané v lékařství 
(prostředek tonický, antiseptický, diureti- 
kum, expektorantium), E. acris pak olej 
užívaný v parfumerii. O nejdůležitějším 
druhu E. caryophyllata Ndz. Caryo- 
phyllus aromaticus. 


Eugenie, histor. diamant Kateřiny II., 
51 kar. těžký, původu brasilského neb in- 
dického, která jej věnovala Potemkinovi. 
Napoléon III. jej koupil svojí nevěstě 
Eugenii jako svat. dar. Nyní jest v ma- 
jetku jistého indického maharadži. 

Eugenie (z lat.), t. Evženie. Sv. E. mu- 
čednice, žila ve III. stol. v ňímě. E. Marie 
(1826 — 1920), pův. hraběnka španěl, z Mon- 
tijo (j=ch). R. 1853 provdána za frc. cis. 
Napoléona II L, jehož dlouho přežila j. 
hrab. z Pierrefondu. Žila jednak v Anglii, 
jednak ve Španělsku. 

Eugenika (řec.), „učení o dobrém ro- 
du“, zvi. v zemích s angl. řečí označení 
pro hygienu rasy. Původcem názvu je 
zakladatel Francis Galtou, jenž ji takto 
definuje: „E. je věda, zabývající se vše- 
mi vlivy, jež zlepšují vrozené vlastnosti 
rasové a jež umožňují rozvoj těchto vlast- 
ností k největšímu možnému užitku cel- 
ku.“ Lit. A. Brožek, Zušlechtění lidstva 
(1914), J. Kříženecký, Kapitoly o euge- 
nice (1921). Česká společnost eugenická 
založ. 1915. 

Eugenol (allylguajakol), Ce . II3 . C3H5 . 
OCH3 . OH, nachází se v oleji hřebíčko- 
vém, skořicovém, kafrovém atd. Připra- 
vuje se působením hydroxydu draselné- 
ho na olej hřebíčkový a destilací s ky- 
selinou sírovou. Tvoří bezbarvý, hřebíč- 
kově vonící a chutnající, ve vodě málo 
rozpustný olej. S manganistanem dra- 
selným v alkalickém roztoku poskytuje 
vanilin. ^ isoeugenol a voňavé látky. 

Eugol obsahuje p-naítol, eukalyptol, 
salol, menthol, kys. boritou, extrakt ha- 
mamelidový a něco formaldehydu. Slouží 
jako antiseptikum. 

Eugufoím, acetylenový methylendigua- 
jakol, používá se v podobě prášku nebo 
masti při léčení vředů, 

Euhémeios, řec. filosof k. r. 300 př. Ki\, 
autor utopistického spisu (Hiera anagra- 
fé) o ideálním státu na třech ostrovech 
v Indickém oceánu; bohové byli prý pů- 
vodně poizemští králové, kteří se dali 
uctívat. Euhémerismus nazývá se zbož- 
ňování zasloužilých lidí. 

Eucharis PL, rod rostlin čel. Amaryl- 
lidaceae (narcisovité) z Kolumbie. E. 
amazonica Hort. a E. candida Schlim., 
s řapíkatými, podlouhle vejčitými listy 
a okolíky bílých, vonných květů, náleží 
k nej pěknějším pokojovým clbulnatým 
rostlinám. 

Eucharistia (díkůčinění), nazývá se od 
pivních dob křesťanských a) večeře Pá- 
ně, b) svátost oltářní (tělo a krev Kri- 
stova pod způsobami chleba a vína), c) 
mše Svatá. Důvodem je, že Kristus usta- 
novuje ji při poslední večeři, před tím 
Bohu díky činil a že se touto svátostí 


• Eucharistia 


112 


Eukalyptová silice 



Euchari^ ama^onica. 


Bohu díky vzdávají; eucharistika, učení 
o večeři Páně, 

Euchaiistický; e. kongres, církví svo- 
laná mezin. schůze, za účelem rozšíření 
uctívání Nejsv, svátosti mezi věřícími; 
stálý předseda je biskup namurský; e. 
svaz národů ve Vídni. 

Eucharistie Svatá, revue spolku kněží, 
klanějících se Nejsvětější Svátosti oltářní, 
sodálů Mariánských, Unie Apoštolské a 
kněží terciářů; založena 1895 v Kromě- 
říži, kde vycházela redakcí Doběny a 
dantisty Jana Blokše, pak v Olomouci, 
kde ji řídili Alfons Pryč a Josef Ocetek. 
(Viz Dostál, CKD 1899, 335. Podlaha, Bibl. 
1850.) 

Euchaiistini (kněží Nejv. svátosti, So- 
cietas Sanctissirni Sacramenti, zkr. S. S 
S.), sdružení, založené 1856 Petrem Ju- 
lianem Eymardem, 1895 papežem potvr- 
zené; čes. „Eucharistia“ od 1880; 1850 zal. 
Eymard též řehol, sdruž. Eucharistinek. 

Encharius, kř. svátý, domněle žák apo- 
štola Petra a první biskup Trierský; pa- 
mátka 8. prosince. 

Euchelaion (řec.), svátost, spojená 
s modlením a pomazáním u vých. církví; 
odpovídá poslednímu pomazání u církve 
řím. katol. 

Eucheuma Ag. (Euchema), rod třídy 
řas červených (Rhodophyceae) s plo- 
chou, rozmanitě větvenou stélkou. Někte- 
ré druhy (na př. E. spinosum Ag.) jsou 
na jihoasijském pobřeží pojídány jako 
salát, též slouží k výrobě agaru. 

Enchinin, chininethylkarbonát, 

, CnoHsnN.O 

vyrábí se z chininu působením kyseliny 
chloromravenčí. Jest to bílý, ve vodě těž- 
ko, v alkoholu a éteru snadno rozpustný 


prášek, tající při 91° C, skoro úplně bez 
chuti. Vodný roztok reaguje alkalicky. 
Tvoří snadno krystalovatelné soli. Užívá 
se v lékařství místo chininu v dávkách 
0.25--0.5 g. 

Euchlaena Schrad., rod Čel. Gramineae 
(trávy). Jediný mexický druh, pokládaný 
dnes za mateřskou rostlinu naší kuku- 



Eiicliloena mcxicana. 
a) samčí, b) samičí květ. 


řiče, je širokolistá, kukuřici podobná trá- 
va E. mexicana Schrad., dorůstající 2 — 7 
na výšky, sloužící v teplých krajích za 
kimivo a u nás pěstovaná někdy jako 
tráva okrasná. 

Euchologion (řec.), hlavní obř. kniha 
vých. církve, obsahuje bohoslužebný řád 
pro mši, svátosti, modlitby atd. 

Euchroif, temně zelený nerost, vodna- 
tý arseničan měďnatý, tv. 3-5 — 4, spec. v. 
3*3, krystaluje v soustavě kosočtver. 

Eakainy, deriváty oxymetylpiperidinu. 
V lékařství užívá se pouze ^-eukain (ben- 
zoylvinyl-diacetonalkamin), hl. v podobě 
soli kyseliny solné nebo mléčné. Při stej- 
né účinnosti jest 4krát méně jedovatý 
než kokain, používá se ho rovněž jako 
anaesthetického prostředku. 

Eokalyptin jest přečištěná destilovaná 
silice eukalyptová, které se užívá podobně 
jako francovky k masáži, jako prostřed- 
ku desinfekčního a k čištění vzduchu. 
Často užívá se též mýdla, ústní vody, 
zubní pasty a karamelek s přídavkem 
čisté eukalyptové silice. 

Eukalyptol cineol. 

Eukalyptová silice (olej) (Oleum Fuca- 
lypti), vyrábí se destilací vodní parou 
z čerstvých listů různých druhů blaho- 
vičníků a to hlavně b. kulato-piodého 
(Eucalyptus globulus). Jest to čirá, kaf- 
rově páchnoucí a hořce aromaticky chut- 
nající kapalina, hutnoty 0.86 — 0.94, vrou- 
cí při 170— 233° C. Obsahuje až 70% ci- 
neolu (eukalyptolu). Slouží jako antisep- 
tikum, při horečkách a na výrobu euka- 
lyptolu. 


Eukalyptové listy 


113 


Eulatin 


Eukalyptové listy, Folia Eucalypti, 
jsou sušené listy blahovičníku kulato- 
plodého (Eucalyptus globulus), rostoucího 
původně v Austrálii a dnes pěstovaného 
ve všech tropických krajinách, kde je 
sázen, aby odvodňoval vlhké, malarií za- 
mořené krajiny. Listy jsou úzké, poně- 
kud prohnuté, kožovité, po okraji ztlu- 
stlé. Mají příjemnou aromatickou vůni 
a aromatickou, poněkud nahořklou pří- 
chuť. Obsahují L 6 — 3% silice eukalyp- 
tové, dále třísloviny, pryskyřici a hořké 
látky. V lékařství užívá se u nás hlavně 
listů dovážených z Itálie a sev. Afriky. 
Používá se jich na výrobu silice, jako 
prostředku horečku utišujícího a vyrábí 
se z nich tinktura (lihový výtažek), jež 
slouží proti žaludečním a střevním kata- 
rům, s vodou zředěna ke kloktání a na 
obvazy. 

Enkalyptový olej, destilací listí růz- 
ných druhů rodu Eucalyptus s vodou 
získávané éterické oleje; surový pro- 
dukt rektifikuje se sodným louhem. Su- 
ché listí Eucalyptus globulus poskytují 
1 - 6 — 3proc. jasně žlutý olej, který svou 
vůní po cineolu občerstvuje a chutná 
příjemně po koření; jest pravotočivý a 
skládá se z cineolu (eukalyptolu), d-pi- 
nenu a jiných terpenů. Nahrazuje se 
přípravky z E. odorata, oleosa, cneori- 
folia a dumosa. Olej z E. amygdalina vo- 
ní silněji po terpenech, otáčí nalevo, ob- 
sahuje málo cineolu. Některé eukalypto- 
vé oleje obsahují převážně citronellal, 
jiné citral, některé voní po perníku. E. o. 
slouží proti horečce (rozprašují se 
v místnostech), při nemocech dýchacích 
orgánů, k parfumování mýdel, k pří- 
pravě zubních a ústních vodiček. 

Eukasin, kaseinamoniaková sloučeni- 
na, doporučuje se jako výživná látka 
v polévce, kakau, čokoládě, zvi. při dně. 

Euklas, vzácný nerost, křemičitan bé- 
ry Inato-hlinitý, jasně zelený, žlutý, mo- 
drý až bezbarvý, průhledný, tv. 7 - 5 , spec. 
v. 31, vyskytuje se v jednoklonných 
krystalech v Brasilii, na Urale, v Tyrol- 
sku. Zelený nebo modrý broušený euklas 
jest hledaným drahokamem. 

Eukleidés (Euklid), 1 . po zahnání 30 
tyranů první archon v Athénách (403 — 2); 
byla za něho zavedena mileská (Eu- 
kleidova) abeceda. — 2. E. z Megary, řec. 
filosof, založil po smrti Sokratové 399 př. 
Kr. „megarskou školu“. — 3. E., „otec geo- 
metrie**, k. r. 300 př. Kr., v Alexandrii 
u dvora Ptolemaia Sotera. Ze spisů je 
nejdůlež. „Sto-icheia**, t. j. prvky geome- 
trie, o 13 knihách shrnující axiomaticky 
vše, co bylo tehdy o geometrii známo 
(český překl. F. Servít, 1907). „Data** je ja- 

Nový slovník nAučný. — Svazek VIT. 


kýsi Úvod do geom, analysy, „Phainome- 
na**, obrys astronomie. Lit.: T. Smith: 
Euclid, his Life and System (1902). 

Euklidova geometrie, název geom., po- 
kud se zakládá na axiómatech, stanoven. 
Euklidem. Tato geom. je nástrojem pří- 
rodních věd a techniky a jediná, již lze 
názorně představili. Neeuklidova geom. 
je taková, kde jsou euklid. axiómata na- 
hrazena jinými; teorií relativity řadí se 
i tato geom. k přírod, vědám. geo- 
metrie. 

Euknemie (řec.), trojhranná forma ty- 
picky evrop. holenní kosti, rasový znak 
jako opak Q* platy knemie. 

Eukodal, obsahuje chlorid dihydroxy- 
kodemanu, omamující a bolesti zmírňu- 
jící prostředek. 

Eukodin, kodeinbrommethylát, uklid- 
ňuiící, méně jedovatý než kodein, takže 
může se používali ve větších dávkách 
morfosan). 

Eukol, guajakolacetát, 

C 0 H 4 OCII 3 . OCHa . CO, 
jest bezbarvá kapalina, v éteru a alko- 
holu snadno rozpustná, hutnoty 1.138, 
vroucí při 240® C. Používá se jako lék. 

Eukrasie (řec., „dobrá směs**), v helen- 
ském lékařství výraz pro správný poměr 
šťáv v těle ( 9 d lékařství). 

Eukrit, gabru podobná hornina, sklá- 
dá se z anorthitu, dialagu nebo augitu 
a olivínu, nachází se hlavně ve Švédsku, 
Norsku a Irsku. — Též z anorthitu a au- 
gitu se skládající meteority. 

Eukupin, odrůda chininu podobného 
alkaloidu kupreinu, ničí zárodky vředů, 
utišuje bolesti při rakovině, protržení ko- 
nečníku a používá se též vnitřně při 
chřipce. 

Eulachonový olej náleží mezi rybí tuky 
(trány). Vyrábí se z některých druhů ryb 
(Thaleictys pacificus), vyskytujících se 
v Brit. Sev. Americe. Má hutnotu 0.865 
—0.872. 

Eiilaktol jest práškovitý výživný pre- 
parát, vyrobený z mléka za přídavku 
rostlinné bílkoviny. 

Eulalie (řec., „dobrořečná), žen. křest- 
ní jméno; křest, svátá, umučena prý za 
Diokletiana. Svátek: 10. pros. 

Eulan B, F, extra, W, jest prostředek 
sloužící k trvalé ochraně vlny, peří atd. 
proti molům. Předmět se namáčí do 1 — 
2.5% roztoku a pak se promyje a vysuší. 
Pravděpodobně složen jest z komplexních 
anorganických kyselin a jejich solí vedle 
různých tajných přídavků. 

Eulatin jest směs stejných dílů kyse- 
liny p-brombenzoové a antipyrinu. Jest 
to bílý, hořký prášek, sloužící jako lék 
proti kašli v dávkách 0 . 1 — 0.5 g jednou 
za 3—4 hod. 


8 


Eulaxans 


114 


Eunomios 


Enlaxans, sodná sůl fenolftaleinu, slou- 
žící jako projimadlo, ipřichází v tabletách 
po 0.05, 0.1 a 0.2 g, které obsahují ještě 
cukr. 

Eulanburg, st. šlechtický rod horno- 
saský, o němž první zmínka již ve 12. 
stol. R. 1786 povýšeni na pruská hrabata. 
Z nich nejznámějáí: Philipp, kníže (1847 
— 1021), něm. diplomat, intimní přítel 
Viléma II. a velice vlivná osobnost ně- 
mecká. Zapleten byl do známého pro- 
cesu Maxmiliána Hardena, obviněn 
z homosexuality, kompromitován a do- 
nucen odejiti do ústraní. Vydal knihu 
svých vzpomínek: Aus 50 Jahren (1923). 

Eulengebirge, o,. Soví pohoří. 

Eulenspiegel Till (t 1350), něm. šprý- 
mař; procestoval Dolní Sasko, Duryňsko 
a Vestfálsko; hrdina četných příběhů, 
vzniklých původně k. r. 1500, hojně pře- 
ložených a zpracovaných. 

Euler Karl (1828—1901), něm. učitel tě- 
locviku a odbor, spisovatel (Die Gesch. 
des Turnunterrichts a j.). 

Enlei Leonhard (1707—83), matematik 
a fysik, působil hl. v Rusku, napsal as 
200 odborných spisů; vynikl zvi. v mate- 
matice, kde učinil zcela nové objevy (na 
př. variační počet). 

Eulerova věta: v každém rovinami 
ohraničeném, jednoduše souvisejícím tě- 
lese (Eulerův mnohostěn) rovná se počet 
úhlů, rozmnožený o počet ploch, dvojná- 
sobku počtu hran. Byla uveřejněna Eu- 
lerera 1758, znal ji však již Descartes, 
snad i Archimedes. 

Enllthin (blejno vizmutové), nerost, 
kremičitan vizmutový BÍ4SÍ3Ó12, tvoří 
malé čtverečné krystaly, hnědý a žlutý, 
lesku démantového. 

Enlogie (řec., „dobře znějící výraz“), 
kněžské požehnání obci; též tolik jako 
eucharistie; dosud neposvěcený chléb. 

Enlysit, z olivínu, diallagu a granátu 
složená hornina. 

Eumalos, „pastýř vepřů“, věrný sluha 
Odysseův. 

Euman jest sérum, uživané ve zvěro- 
lékařství proti moru vepřového dobytka 
a vyráběné za pomoci příslušného bacilu. 

Eumekon jest opiový preparát, obsa- 
hující asi 1.5% chloridu morfinu a zba- 
vený škodlivých příměsí. Obsahuje též 
salicylan sodný a j. látky. Slouží v lé- 
kařství proti morfinismu a jako ná- 
hražka za morfium v těžkých případech. 

Enmenés E. z Kardie v Thracii, 341 př. 
Kr. kancléř Filipa macedonského, arci- 
kancléř Alexandra Vel. Po jeho smrti byl 
místodržitelem v Kappadocii a v Pafla- 
gonii, porazil 321 Kratera a Antipatra. 


Bojoval s Polyperchonem proti Antigo- 
novi; 316 byl zrazen a zabit. 

Eumenés II. (t 159;, král pergamon- 
ský, podporoval Římany zvi. proti Antio- 
chovi Vel. syrskému a proti Macedonii; 
pokusil se o dohodu s Perseem maced. 
a dostal se tak do řím. nepřízně. Založil 
pergam. knihovnu a dokončil Oltář 
pergamonský. 

Eumenidy, řecké bohyně msty, Eri- 
nye. Též sl. tragedie Aischylova, provo- 
zovaná v Athénách 453 př. Kr. 

Enmenias (‘ k, 260 po Kr.), řím. řečník 
z Gallie, jsou mu připisovány tři řeči 
o Konstantinovi a řeč o Constantiovi. 

Enmenol jest tekutý extrakt z čín- 
ského tang-kulového kořene, jehož se 
užívá proti obtížím menstruačním. Při- 
chází také v podobě tablet. 

Enmolpos, v řec. báji syn Poseidonův, 
král thrácký, pomáhal Eleusině proti 
Erechtheovi a zajistil mír tím, že se 
prví podrobili Athénám; jeho potomci 
(Eumolpidové) vykonávali pak u Eleu- 
sinů nejdůležitější úřad. 

Emnydrin, atropin-methylnitrát, 
C17II23ON.NO3.CH3, vyrábí se z atro- 
pinu methylací a působením kyselinou 
dusičnou. Tvoří bílý, krystalický prášek, 
tající při 163® C, ve vodě a alkoholu 
snadno, v éteru a chloroformu skoro 
nerozpustný. Slouží jako náhražka za 
atropin v očním lékařství v dávkách 
0.001 — ^0,0025 g. Jest píoidce jedovatý a 
proto musí býti uchováván odděleně a 
chráněn před světlem. 

Eunaplos ze Sardu (k. 345—420), řec. 
řečník, napsal jako přívrženec novopla- 
tonismu 23 biografií filosofů a pokračo- 
vání kroniky Dexippovy o době 270-404. 

Eunaterol jest čistý olejan sodný. Při- 
chází jako bílá, měkká, mýdlu podobná 
hmota, páchnoucí slabě po kyselině ole- 
jové. Užívá se proti žlučovým kamínkům 
v podobě pilulek, povlečených čokoládou. 

Eunol a a /?, naftol-eukalyptol. Tave- 
ním směsi a- nebo ^-naftolu s euka- 
lyptolem vznikají chemické sloučeniny 
intensivní aromatické vůně a hořké chuti, 
a-naftol-eukalyptol tvoří krásné jehličky, 
při 40® C měknoucí a při 73 — 75® C tající 
na čirou kapalinu, ^-naftol-eukalyptol 
má bod tání 50® C. Obě sloučeniny těkají 
s vodními pai^ami, jsou ve vodě neroz- 
pustné, rozpouštějí se v alkoholu, éteru 
chloroformu, benzenu, olivovém oleji a 
horkém glycerinu. Používá se jich na 
rány jako antiseptika a při kožních ne- 
mocech. Uchovávají se chráněny před 
světlem. 

Ennomlos (t 393), od 360 arian. biskup 
v Kyziku, byl vypuzen do vyhnanství pro 


Ennomios 


115 


Enphorbia 


rozpory s unionistickou formulí cis. Con- 
stancia. 

Eunuch (kleštěnec, kastrát), všeobecně 
muž zbavený varlat nebo též penisu, ne- 
schopný tudíž plození, s charakteristi- 
ckým tvarem těla; v užším smyslu kle- 
štěnec, pověřený v Orientě správou ha- 
rému. Na vých.-řím. dvoře byli kastráti 
často oblíbenci císařů a velmožů a eu- 
nuchos bylo dokonce pojmenování urč. 
úřadu, asi jako komoří. Náčelník černých 
eunuchů u tur. dvora se nazýval Kislar 
Agassi. E. byli v 17. a 18. stol. hlavně 
v Itálii velice oblíbeni jako zpěváci 
(soprán); zrušením mnohoženství jejich 
význam klesá až skoro úplně mizejí. 

Ennnchoidismns, kleštěnecký útvar tě- 
la, vznikající nečinností pohlavních žláz; 
rozlišuje se e-ní ztučnění a vzrůst. Obě- 
ma je společné zakrnění vnitřních a 
vnějších pohlavních orgánů a odlišný 
vývoj t. zv. druhořadých pohlavních 
znaků (vousu, prsou, pánve a pod.). 


Eupator (řec., „ze vznešeného otce“), 
přídomek syrských a pontských králů, 
na př. Antiocha V. (164-— 162) a Mithrida- 
ta Vel. (120—63). 

Eupatorium 
Tourn. (konopáč), 
rod čel. Gomposi- 
teae (složnokvěté) 
s asi 400 druhy 
bylin i keřů, jež 
až na 6 jsou do- 
movem v Ameri- 
ce. U nás roste 
volně na vlhkých 
místech pouze E. 
cannabinum (k. 
sadec), vytrvalá 
až 1^ m vysoká 
bylina se vstříč- 
nými, téměř k sa- . 

^ v Eii]>atorjum canDabium. 

mému řapíku ve a) vétcv s kvétem, b) květ. 
3 — 5 kopinatých 

úkrojků rozdělenými listy a bělonacho- 
vými úbory květů v konečných svazeč- 
cích na vidlanovitě rozvětvených vět- 
vích, skládajících chocholičnatou latu. 
Dříve užíváno ho jako domácího pro- 
středku na rány. Některé severoameric- 
ké druhy jsou pěstovány v zahradách. 

Eupatoriai Jevpatoria. 



Eupen, belg. město v prov. lutyšské, 
do r. 1920 pruské krajské město, na ř. 
Veseře, 12.650 ob. Četný průmysl a živý 
obchod. 


Euphorbia (pryšec), rod čel. Euphor- 
biaceae; vrcholíková květenství jsou slo- 
žena ze zdánlivých kvítků, cyathií, t. j. 


cymosních květenství, jichž srostlý obal 
sestává z 5 podpůrných' listénců; ve stře- 
du obalu je Q květ (pouhý pestík) a ko- 
lem 5 květů ff, redukovaných na 1 ty- 
činku. Obal napodobuje pravý květ zbar- 
vením a medovými žlázkami. Rod tento 



Eupliorbia pulcherrina. 


obsahuje 600 druhů, z nich je v Cechách 
16. Hlavně je rozšířen v sub tropech a su- 
chých vnitrozem. stepích a pouštích. 
Kosmopolitické druhy plevelové jsou u 
nás zastoupeny: E. helioscopia L., p. se 
žlázkami elliptičnými a E. Peplus L., p. 
okrouhlý se žlázkami půlměsíčnými (na 
půdách hnojených). Na suchých úhorech 
je hojný E. Gyparissias L., p. chvojka 
s bohatým okolíkean vidlanů s listeny 
žlutými a červenými. Druhy humosní ro- 
stoucí na vlhčích místech v hájích, mají 
t\usté oddenky a vysoké lodyhy (1 m). Na 
stepích a pouštích rostou druhy sukku- 



Eupborbia Lathyris L. Eupliorbia splcmlens. 


entní, napodobující vzezřením stromovité 
kaktusy. Stonky jsou tlusté, masité, 4- 
i vícehranné až křídlaté, hrany mají 
ostny, listy se nevyvinují. Kandelábro- 
vitým větvením vznikají neproniknutel- 
né houštiny. V Egyptě a Vých. Indii ro- 
ste E. antiquorum L., na Kanárských 

8* 


Euphorbia 


116 


Euiesol 


ostrovech E. canariensis L., E. resinifera 
v Marokku poskytuje Os» euphorbium. 
E. splendens Lodd. a E. pulcherrima 
(Poinsettia p. Gr.) s rudými květy se pě- 
stují ve sklenících. 

Euphoibiaceae (pryšcovité), čeleď rost- 
lin dvouděložných ze řádu Tricoceae; 
všecky vegetativní části jsou prostou- 
peny mléčnicemi; květy ve květenstvích 
racemosních nebo cymosních jsou někdy 



Croton tiglium. 

a) samčí, b) samičí květ, c) plod. 


redukovány až na jednu tyčinku. Semena 
jsou opatřena masíčkem (caruncula) 
z olejnatého pletiva (roznášejí je proto 
mravenci). Květy jsou někdy nápadné 
zbarvenými podpůrnými listeny. V Evro- 
pě jsou 2 rody bylinné^ ostatní jako dře- 
viny rozšířeny v tropech a sub trop ech. 
U nás Mercurialis (bažanka) a Euphor- 
bia (pryšec). Mnohé poskytují olej (Ri- 
cinus, Croton), Hevea kaučuk, Manihot 
ságo „tapioka^, Mallotus barvivo, Aleu- 
rites též olej atd. Mléko Hippomane ze 
Sev. Ameriky jest prudce jedovaté, 

Enpborbium, klejopryskyřice z mléka 
Euphorbia resinifera Bg. z Marokka (též 
z jiných sukkulentních druhů toho ro- 
du). Obsahuje euphorbon, kyselinu eu- 
phorbinovou a kaučuk. Dává se do ná- 
těru a užívá se ho ve zvěrolékařství. 

Eupborion, časopis pro liter, historii, 
řízený prof. Sauerem v Praze; zal. 1901 
(Vídeň), 

Enpboxie (řec.), subjektivní pocit blaha 
nemocného; vzniká buď sám dokonce též 
u smrtelně nemocných a umírajících, 
nebo bývá způsoben lékařovým zásahem. 

Enpbrasia L. (světlík), Scrophularia- 
ceae, nízká bylina se vstříčnými,, oby- 
čejně dlanitě dělenými listy,, malými 
květy a smačklou tobolkou; asi 100 dru- 
hů v mírném klimatu, obyčejně polo- 



Eu.]>hrasia 

officinalis. 


parasitujících na ko- 
řenech (o^ polocizo- 
pasnik). E. officina- 
lis L., světlík lékař- 
ský, s bílými, fialo- 
vě a žlutě zbarvený- 
mi květy, rostoucí 
na lukách a pastvi- 
nách v Evropě a Se- 
verní Americe, byl 
dříve používán v lé- 
kařství při očních 
nemocech. 

Enpbnismns, způ- 
sob angl. prosaic- 
kého stylu, obvyklý 
v angl. písemnictví 
až do r. 1590; ná- 
padné spojování 
protikladů nebo pa- 
rallel, zdůrazněné 
alliterací neb slovními hříčkami a ilu- 
strované častými „Eupheus“ (1580) od 
Johna Lyly. — gongorismus a mari- 
nismus. 

Eupicin jest přípravek z dehtu jehlič- 
natých dřev a formaldehydu. Jest to 
světle šedý, slabě páchnoucí prášek. Do 
obchodu přichází v podobě masti, tink- 
tury, emulse nebo tekutého mýdla. Užívá 
se proti kožním nemocem, 

Eapolis, řec. básník starší attické ko- 
medie (446 — 411), vystoupil již v 17 letech 
a byl sedmkrát vítězem. 

Eupompos, řecký malíř ze Sikyonu, 
žij. k. 390 př. Kr., z^ožil t. zv. sikyonskou 
školu, propagující zvi. teoretické znalosti. 

Eaporíln, chemický apomorfin-brom- 
methylát, podporuje výmět jako apo- 
morfin, dráždí však mnohem méně k dá- 
vení, 

Eupyrin, vanilin-p-fenetidin, C 19 H 21 NO 5 , 
vyrábí se tavením směsi vanilinu s p-fe- 
netidinem a překrystalováním taveniny 
za směsi benzenu a petroléteru. Tvoří 
nazelenalé krystalky, špatně rozpustné 
ve vodě, dobře v alkoholu, éteru a chlo- 
roformu. Slouží v lékařství jako anti- 
pyretiikum. 

Enrasie, pojmenování spojených pev- 
nin Evropy a Asie (zaved. E. Suessem). 

Enrasijci, pojmenování míšenců Evro- 
panů s domorodci v Britské Indii; jsou 
velmi důležitou složkou v sociálním vý- 
voji ind. říše. Ženy jsou považovány za 
krásné, muži jsou však slabí. 

Enre, fr. řekEi, pramení na svahu Per- 
che v dep. Orné, 226 km dl., ústí do Seiny 
11 Rouenu. 

Earesol, resorcinol-acetát, 

CoH4(CH)0 . COCH3 jest nažloutlá, s vo- 
dou se n emisi cí, hustá olejovitá kapa- 
lina, aromatické vůně, vroucí při 283® C. 


Euresol 


117 


Eurysthenidové 


Rozpouští se v aceto-nu, alkoholu, chloro- 
formu a alkaliích. Užívá se v lékařství 
proti kožním nemocem podobně jako re- 
sorcin, buď přímo v podobě 10 — ^30% 
roztoku v acetonu nebo ve spojení se 
sírou. 

Eurhodiny, ke třídě azinů patřící deh- 
tové barvivo, vznikající vstupem amino- 
skupiny nebo alkylované aminoskupiny 

do molekule fenazinu CoH*(^^^CoH 4 

Tvoří červené až fialové soli. Sem patří 
neutrální barviva, na př. neutrální čer- 
veň, vznikající společnou oxydací dime- 
thyl-p-fenylendiaminu a m-toluylendia- 
minu a neutrální violeť, vznikající z p- 
aminodimethyl-anilinu a m-fenylendia- 
minu. V průmyslu se nepoužívají, jelikož 
jsou citlivá vůči kyselinám a alkaliím. 

Enrhodoly, mohutností a fluorescencí 
eurhodinům podobná barviva, vznikají 
zo sulfokyselin asinu tavením s hydro- 
xydem draselným. 

Enrich, nejmocnější král Vizigotů, 466 
— 484, vrah a nástupce Theodericha II., 
zmocnil se celého Španělska a Gallska 
až k ř. Loiře a Rhóne. 

Euripidés (k. 480-406), řecký tragik, 
vzdělal se podle Anaxagora a sofistů 
Prodika a Protagora, vystoupil jako bás- 
ník 455, prvního vítězství dobyl teprve 
r. 441. Jeho díla brojí otevřeně proti tra- 
diční víře, myšlení a stylu; vládnoucí 
osud jest u něho jen náhodou, nestaral 
se ani o tradiční pravidla umění, ani 
o ideální krásu. Chór jest u něho téměř 
jen pomůckou. Hlavním cílem bylo mu 
zobrazení vášně; nejlépe se mu dařily 
ženské charaktery, zvi. špatné. Používal 
prologu. Bez ohledu na četné nedostatky 
patří k nejduchaplnějším básníkům a byl 
velmi oblíben; měl velký vliv na pozdější 
dramatiky, i římské. Napsal asi 92 dra- 
mat. Do češť. překl. Durdíkem, Stiebit- 
zem, Pražákovou, Sedláčkem. 

Euripos (,,sund“)^ přirozený, asi 2 m 
hluboký průplav mezi ostrovem Euboia 
a Řeckem; nyní se nazývá Egripo. — Též 
vodou naplněný příkop kol zápasiště 
v římském cirku. 

Eurlt, celistvá nebo jemně zrnitá hor- 
nina, složením podobná četným porfy- 
rům. 

Eurofen (isobutylorthokresyljodid), žlu- 
tý amorfní prášek, voní slabě po šafrá- 
nu, působí antiseptický, není jedovatý; 
v chirurgii používá se ho jako jodo- 
formu, též při syfilitických nemocech 
kožních, při tuberkulose hrtanu a j. 

Europa, v astronomii druhý měsíc Ju- 
piterův, objev. r. 1610 Galileiem. 

Europa, malý písečný ostrov v jižní 
části průlivu Mozambického, má zname- 


nitý přístav; patří Francii. Asi 50 obyv. 
Ložiska guana a lov želv. 

Europé, v řecké báji dcera fénického 
krále Agénora; byla unesena Diem, pro- 
měněným v býka, na Krétu, kde porodila 
Minoa, Rhadamanthya a Sarpédóna. Na 
Krétě byla uctívána pod jménem Hellotis 
nebo Hellotia. Bývá označovaná za bohy- 
ni měsíce. 

Europe nouvelle, E, pařížský týdeník, 
založ. 1917, hájí nepolitické zájmy nacio- 
nálního bloku; uveřejnil důležitá před- 
válečná akta. 

Europium, Eu, vzácný kov, at. č. 63, 
atom. váha 152,0. Kysličník EU 2 O 3 a od 
něho odvozené soli mají barvu růžovou. 
Mimo chlorid EuCL je znám ještě EuCh; 
oba barví plamen červeně. 

Eurosamararlnm, mezi europiem a sa- 
mariem ležící vzácný prvek. 

Euiótas (nyní Iri), hl. řeka v Lakonii, 
pramení na hoře Chelmos, ústí vých. od 
Gythionu; tvoří v ústí do moře nezdravé 
bažiny. Na jejím břehu byla st. Sparta. 

Enxyale, jedna z Gorgon. 

Enryale Salisb., Nymphaceae, s jedním 
druhem E. ferox Salisb. Je to vodní rost- 
lina, s listy velkými až 1 m, kruhovi- 
tými^ štítovitými, na spodní straně znač- 
ně trnitými, které splývají na vodní hla- 
dině. Květy jsou purpurové, příjemně 
vonné, o průřezu 5 cm. Pochází z tro- 
pické Asie; je pěstována ve sklenících. 

Euiybiadés, hl. vůdce Reků ve druhé 
perské válce (480 před Kr.); po porážce 
u Thermopyl chtěl ustoupit na Pelo- 
ponnés, na naléhání Themistoklovo se- 
trval u Salamis, čímž bylo docíleno ví- 
tězství. 

Eurydiké, manželka Orfeova, na útě- 
ku před Aristaiem zemřela, uštknuta 
hadem. 

Enryhalinni (řec.), živočichové, snáše- 
jící značné rozdíly obsahu soli (úhoř, lo- 
sos a j.). Protiva: ž. stenohalinní. 

Eurykleia, Odysseova kojná, kt. ho po- 
znala při návratu podle jizvy na noze. 

Eurymedón, řeka v Pamphilii (j. pobř. 
M. Asie); zde porazil 470 př. Kr. Kimón 
athénský Peršany a dosáhl vyklizení 
maloasijského pobřeží. 

Eurymedón, athén. vojevůd. Bojoval 
425 př. Kr. na Sicílii, Padl při obléhání 
Syrakus 413. 

Eurynomé, dcera Okeánova, matka 
Charit. 

Eurypylos, 1. kníže thessalský, ukořis- 
til obraz Dionysiův. Odnesl jej do Achaje, 
kdež založil nekrvavé uctívání Dionysia; 
2. král z Kósu, Herakleem přemožený. 

Euryskop, přístroj, kterého se používá 
při fotografování. 

Eurysthenidové, spartský král. rod. 


Enrystheas 


118 


Eathanasie 


Eurysthens, král mykénský, přispěním 
bohyně Héry zvítězil nad Heraklem. 

Eurythermní (rec.)e opak stenothermní, 
živočichové, schopni vydrželi velké roz- 
díly teploty. 

Enxytmie (rec.), krásně učleněný po- 
hyb, na pr. při tanci, v hudbě, v řeči; 
eurytmicky, krásně (při pohybu). 

Enrytos^, v řecké mytologii král Oichal- 
ský, usmrcen ze msty Apollónem. 

Easapyl je smés chlor-m-kresolu a 
draselné soli kyseliny ricinolové v po- 
měru 1:1. Přichází v podobě 1% vod- 
ního roztoku a užívá se jako desinfekční 
prostředek. 

Ensebios, 1. z Caesareie (Palestina), 
(260—340), biskup, žák Pamphyliův; na- 
psal první nábožen. kroniku. — 2. E. z Ni- 
komedie (t341), biskup a pozd. patri- 
archa cařihradský, 337 pokřtil Kon- 
stantina Vel. 

Ensebius z Nenmarktn (* v druhé polo- 
vici XV. věku v slezském Neumarktu, 
t 1531 ve Velkém Hlohově), český apo- 
logeta; stal se františkánem, 1511 defi- 
nitor, 1524 provinciál české františkán- 
ské provincie. Byl znamenitým kazate- 
lem a obhájcem katolictví proti prote- 
stantům ve Slezsku, zanechal rukOtpisně 
prameny dějin řádu v českých zemích. — 
Lit.: Chronica Prov. Bohemiae, 1, 238. 
Vrbčanský, Nucleus Minoriticus (Praha, 
1746, 21). 

Eusemin jest fysiologický roztok ku- 
chyňské soli s 0.75% chloridu kokainu a 
0.5% 1% roztoku adrenalinu. Slouží 

v zubním lékařství k místní anestesi. 

Euskopol, čistý, opticky inaktivní 
bromhydrát skolpaminu C17H21NO4 . HBr, 
osvědčený prostředek uklidňující a uspá- 
vači, používá se snolu s morfiem k vyvo- 
lávání narkosy t. zv. skolpamin-morfiové. 
Do obchodu přicházející skopomorfin je 
sterilisovaný roztok 0,0012 g euskopolu a 
a 0,03 g chlorhydrátu morfia ve 2 cm vody. 

Euspongia oíiicinalisi nejz.námější druh 
houby k mytí. 

Eustach, Dr., pseud. Dr. Jos. Pátý. 

Eastach, svátý, patron myslivců; mu- 
čedník, žijící za Hadriána; svátek 20. září. 

Eustach od Svatého Anděla Strážce 
(* počátkem XVIII. věku v Praze, t 1779), 
český malíř v ceroplastice; vstoupil do 
řádu Karmelitánů, byl převorem na růz- 
ných místech, posléze provinciálem 
v Praze. Prováděl malby ve vosku pro 
obrazárnu Martiniců ve Smečně, Vzkří- 
šení Lazara pro klášter Klarisek na 
Františku v Praze, některé kusy jsou 
podnes v Itálii. — Lit.: Dlabač, 1, 372, 

Eustachius (t r. 1770 v Praze), člen řá- 
du bosých karmelitánů v Praze a na- 
konec provinciál řádu. Známy byly jeho 


malby ve vosku zvi. upraveném. Z nich 
vyniklo Lazarovo vzkříšení pro klášter 
blahosl. Anežky v Praze. Některé získala 
obrazárna Martiniců ve Smečně. 

Eustenin, theobromin-natrium s jodi- 
dem sodným, C7H7N402Na . NaJ tvoří 
bílý, ve vodě rozpustný, hořký prášek, 
obsahující 51.1% theobrominu a 36.05% 
jodidu sodného. Užívá se v lékařství 
jako diuretikum (podporuje vyměšování 
moči), při arteriosklerose (zkornatění 
tepen) a j. 

Eusynchil, nerost, vanadičnan olova 
a zinku, tvoří žlutočervené, kulovité neb 
hroznové agregáty (Hofsgrund v Ba- 
densku). 

Eutannin, směs stejných dílů mléč- 
ného cukru a třísloviny, isolované 
z myrobalánů (kyseliny chebulinové). 
Jest nerozpustný ve šťávách žaludečních 
a rozkládá se teprve ve střevě. Slouží 
proto jako střevní stahovadlo. 

Eutektikum (rec., snadno tající), směs 
dvou nebo více látek (eutektická směs, 
eutektická slitina), která má nejnižší bod 
tuhnutí (eutekt. bod). též tuhnutí a sli- 
tiny. 

Eaterpe Mart. (kapustoň), rod vyšších 
palem, s 10 druhy, v tropické J. Americe, 
se štíhlým, hladkým kmenem,, zpeřený- 
mi listy, košťovitou palicí květní a tma- 
vopurpurovými bobulemi. Mladé listové 
výhonky E. oleracea Mart. (O^ tab. trop. 
les.) a jiných druhů, požívají se jako 
kapusta. Dužnina plodů od E. edulis 
Mart., z vých. Brasilie, rozemnuta ve vo- 
dě poskytuje modrou tekutinu (Assai), 
nejoblíbenější to pochoutka v Pará; dá- 
vá se také zkvasiti v palmové víno. 

Euthanasie (řec., eu, dobrý, thanatos, 
smrt), působení smrti tam, kde není 
přijímána jako zlo, nýbrž kde je dobrem, 
vysvobozením. — S hlediska trest. práva 
označuje se euthanasií úmyslné usmrce- 
ní člověka, trpícího krutými mukami, 
proti nimž není pomoci, nebo nezhojitel- 
nou nemocí, při čemž motivem činu je 
soucit s usmrceným. Čin takový je pak 
mírněji trestný nebo i beztrestný. Zá- 
konné úpravy se dostalo e. nejprve 
v právu norském (§ 235. tr. z.), kde se 
praví: „. . . zbavil-li kdo z útrpnosti ži- 
vota nevyléčitelně chorého . . .“, ukládán 
pak může býti mírnější trest. Jinde jest 
uzákonění euthanasie otázkou budouc- 
nosti. — Jinou skutkovou podstatu na- 
vrhoval Liszt v Německu. — U nás 
v CSR. prof. Miřička spolu s ostatními 
tvůrci čsl. osnovy trest. zák. navrhuje 
v § 271, odst. 3: „Usmrtí-ii vinník úmysl- 
ně jiného ze soucitu, aby uspíšil jeho 
neodvratnou nedalekou smrt a tím ho 
osvobodil z krutých muk, způsobených 


Euthanasie 


119 


Evangeliář 


nezhojitelnou nemocí nebo jiných těles- 
ných muk, proti nimž není pomoci, může 
soud trest mimořádně zmírniti neb od 
potrestání upustiti.“ — Stanovení zvlášt- 
ní skutkové podstaty pro e. a privilego- 
vání jí vzbudilo rozruch, dehaty, před- 
nášky. Namítáno proti: nebezpečí derno- 
ralisace netrestáním zásahů proti lid- 
skému životu, omyly diagnosy a progno- 
sy atd. Důvodem pro: zbytečno by bylo 
trestat! stejně přísně jako při vraždě 
tam, kde není skutečností, jež činí čin 
pachatelův společnosti nebezpečným, kde 
není úmyslu škoditi, kdy naopak čin 
může přinésti ulehčení. Dosud u náa 
tr. čin e. je trestán podle zákona jako 
vražda. 

Euthymij, patriarcha trnovský od r. 
1375, jeden z nejvýznačnějších bulhar- 
ských spisovatelů pozdního středověku. 
Věnoval se hl. úpravě staroslov. knih 
modlitebních, potíral sektu Bogomilů a 
napsal četné životopisy svátých. 

Euting Julius (1839—1913), něm. cesto- 
vatel; prošel Malou Asii, Řecko, sev. Afri- 
ku, Arábii a uveřejnil mnoho poznatků 
ze svých cest. 

Eutokios z Askalónu, řecký matema- 
tik, v 6. stol. př. Kr., sebral komentáře 
Archimedovy a Apolloniovy. 

Eutropia, křesťanská svátá, mučednice 
alexandrijská, v 5. st., svátek: 15. května. 

Entropie (řec.), pravidelné změny kry- 
stalografických (geometrických a fysi- 
kálních) prvků a konstant, souvisící s va- 
hami atomovými a molekulárními. Zná- 
me-li chemické složení nějaké látky a 
krystalografické vlastnosti dvou, chem. 
složením příbuzných látek, můžeme pře- 
dem udati krystalografické vlastnosti oné 
látky. Naopak známe-li krystalografi- 
cké vlastnosti nějaké látky o nedosta- 
tečně známém chem. složení a známe-li 
chemické složení jiných dvou látek, oné 
krystalografickými vlastnostmi podob- 
ných téže entropické řady, můžeme pře- 
dem udati její chemické složení. 

Entropius Flavius, římský spisovatel; 
zúčastnil se r. 363 př. Kr. tažení proti 
Poršanům a byl prokonsulem asijským; 
napsal římský dějepis až do r. 364. 

Entropius, křesť. svátý, mučedník, ve 
3. stol. 

Eutychés, archimandrita cařihradský 
v V. stol., zakladatel monofysitismu; 
synod cařihradský za předsednictví bi- 
skupa Flaviana ho sesadil (448), ale byl 
na koncilu efeském rehabilitován (449). 
Koncil kalchedonský (451) ho ale od- 
soudil definitivně; monofysitismus. 

Euvaselina jest ceresinem tvrzená 
neutrální vaselina, na vzduchu velmi 
stálá, sloužící jako podklad pro masti. 


Enxanthinová kyselina, CioHieCio, jest 
obsažena v indické žluti (Indián Jellow); 
tvoří žluté jehlice, chutná hořkosladce, 
vařením se zředěnou kyselinou sírovou 
dává euxanthon HO.CeHa.CO.O.CGHa.OH. 

Euxenit, modročerný nerost, skládá se 
z niobotitanátu yttria a uranu, obsahu- 
je též erbium, cer a železo; nachází se 
v kosočtverečných krystalech, též celist- 
vý v norském pegmatitu. 

Euxenium, se zirkonem se nacházející 
vzácný kov, atomová váha 178, není bez- 
pečně znám. 

Euxinograd, zámek na Černém moři, 
sv. od Varny, letní sídlo bulharského 
krále. 

ev., pseud. Edvarda Valenty. 

Eva (hebr. Chava, lat. Heva), podle 
bible první žena, žena Adamova, 

Eva, měsíčník pro vzdělání českých 
žen a dívek, založen 1904 v Novém Ji- 
číně Karlem Dostálem Dutinovém, redi- 
gován Marií Kavánovou a Aloisem Ko- 
lískem, později Bedřichem Konaříkem. 
Ročníkem IV. (1907) změnil se v „sborník 
pro umění, vzdělání a zábavu se zřete- 
lem k ženské otázce“, vycházející ročně 
šestkrát, od 1908 opět jako měsíěník 
v Prostějově, od 1911 s třemi přílohami 
v Olomouci redakcí Ladislava Zamykala, 
1923 přešel do majetku Lidových závodů 
tiskařských a nakladatelských v Olo- 
mouci, poslední dva ročníky (1924 a 1925) 
redigovala Aloisie Keltnerová. Počátkem 
1926 zanikl list, který byl orgánem lite- 
rární družiny katolické Moderny. Lit.; Za- 
mykal, Našinec, 1920. Zháněl, Našinec, 
1913. 

Eva z Hluboké, pseud. Růž. Jesenské. 

Evadé (franc.), uprchlíky pohrdavé 
označení zběhlého kat. kněze^ „páter vy- 
klouz“. 

Evakuace (něm. Ráumung, frc., angl. 
evacuation), vyklizení, t. j. odstranění ci- 
vilního obyvatelstva, raněných, nemoc- 
ných, popř. cenného materiálu z ohrože- 
ného území n. přímo z bojiště. Děje se 
podle e. plánu, v němž jsou stanoveny: 
e. území, z něhož se lidé a věci odvážejí, 
transporty, jimiž se e. provede, den nebo 
dni, kdy se tak děje a různé jiné podrob- 
nosti dopravního e. plánu. Provádějí ji 
úřady voj. za spolupůsobení civilních. 

Evakuant, ventil ve varhanech, kte- 
rým se vypustí zadržený vzduch, aby po 
ukončení hry nezněl ještě nějaký tón. 

Evangelia dětství Ježíšova, apokryfy, 
vypravování o Kristově dětství ze staro- 
křesfanské doby, na př. protoevangelium 
Jakubovo neb vypravován5 Tomášovo. 

Evangeliář (lat.), kniha obsahující vý- 
ňatky z evangelia, které se čtou při bo- 
hoslužbách. 


Evangeliář Remešský 


120 


Evaporátor 


Evangeliář Remešský zvaný též „Sá- 
zavský“ a „Eniauzský'‘, kniha perikopní, 
složená ze dvou rukopisů staroslověn- 
ských, cyrilského a hlaholského. První 
je původu jihoruského z XIL věku, byl 
již v XIV. věku v pražských Emauzích, 
kam přišel darem od Karla IV. s domně- 
ním, že jej psal svátý Prokop. Druhý je 
z roku 1395, ozdobený iniciálkami a 
obrázky. Původ z rukou opata Prokopa 
popřeli již Kopitar a Hanuš, určili jej 
Sobolevskij, Pastrnek a Vondrák. Husity 
odcizena byla kniha 1419, dostala se do 
Cařihradu asi 1451, pak iji 1546 koupil 
kardinál Karel Lotrinský, který ji daro- 
val katedrále v Remeši, kde stala se kle- 
notem korunovačním, za revoluce se na 
ni zapomnělo, až ji 1835 objevil Turge- 
něv v městské knihovně remešské, kde 
se dosud nalézá. Po prvé vydal ji Silvestr 
v Paříži (1843), podle této edice pořídil 
Hanka otisk v Praze (1846), pak slavista 
Leger v Paříži (1899). — Lit.: Francev, 
K historii vydání Remeš-ského evangelia 
(Č. Č. Musea, 1900, 164). 

Evangeliář Vyšehradský, též „Vyše- 
hradský kodex“ zvaný, korunovační 
evangeliář krále Vratislava z dnihé po- 
lovice XI. věku, dílo osobité školy ma- 
lířské, ikonograficky velmi bohaté, která 
vytvořila celou skupinu příbuzných vý- 
tvorů, z nichž zachovány „Evangeliář 
kajpitulní“ (íPraha), „Evangeliář Poznaň- 
ský“ a „Evangeliář Hnězdenský“. Ori- 
ginál chová se v knihovně Karlovy uni- 
versity. — Lit.: Lehner, Česká škola ma- 
lířská XI. věku (Praha, 1902). Podlaha, 
Soupis rukopisů, I., 97. 

Evangelická církevní rada, 1. ev. do- 
zorčí a správ, úřad v Hamburku, 2. po- 
jmenování úřadu členů církevní správy 
(v Anhaltu, ve Frankfurtu n. M.), 3. ozna- 
čení užšího sboru církevní cirk. samo- 
správy v Oldenburku, 4. název úřadu du- 
chovního správce cirk. obvodu ve Val- 
deku, 5. v mnohých ev. církvích čestný 
titul pro zasloužilé duchovní, 6. v kat. 
církvi c. r. je někdy označení pro správu 
cirk. majetku. 

Evangelická Alliance, sdružení evang. 
věřících, zejména z Velké Britanie a sev. 
Ameriky k ochraně protestantismu. Pod- 
nět k založení byl dán r. 1845 v Liver- 
poolu; 1846 založ, v Londýně. 

Evangelická harmonie, obsah čtyř 
evangelií (sebrán) shrnut v jedno sou- 
vislé vyprávění. První Ev. h. sepsal Ta- 
tian (kolem 170) a nazval ji Diatessaron. 

Evangelická strana, levá strana oltá- 
ře, kde bylo čteno evangelium (v církvi 
katolické) a rozdáván chléb (v církvi 


evangelické). Na této straně v prvních 
křesť. kostelích byl pult pro evangelium. 

Evangelisace, šíření ev. učení evangelia 
spolky. V Itálii na př. Chiesa Evangelica 
Italiana, ve Francii: evangel. misse^ ve 
Španělsku: Evangelicko-španělská cír- 

kev, v Německu: Společnost pro šíření 
ev. učení za katolíků . . . atd. 

Evangelista (řec.), ten, jenž přináší 
radostnou zprávu; v užším slova smyslu 
člověk, který psal o kázání, činech a 
utrpení Kristově. 

Evangelistas, skupina čtyř skalnatých 
k Chile patř. ostrůvků ve Velkém oceáně, 
s meteorologickou stanicí a majákem. 

Evangelium (z řec.), dobré poselství, 
podle ev. Marka radostné poselství o krá- 
lovstvím božím, prorokovaném Kristem, 
pak zprávy o životě a skutcích Ježíšo- 
vých. Jsou čtyři evangelia: podle sv. Ma- 
touše, Marka, Lukáše a Jana a nazývají 
se kanonická (na rozdíl od evangelií 
apokrifických). 

Evangelium aeternum (lat.), věčné 
evangelium^ nazvané podle spisů Joachi- 
ma z Fiore; k tomuto ev. napsal Ger- 
hard z Borgo San Domino úvod, ve kte- 
rém vystupuje proti papežské moci. 

Evangelium svatojánské, název pro 
zlomek lat. evangelia, překl. z X. stol., 
chovaného v Národ, museu v Praze. 
Známý padělatel prvých památek čes. 
písemnictví Václav Hanka vepsal mezi 
řádky staročes. překlad, který pak r. 1828 
vydal za svůj „objev" nejstaršího čes. 
překladu evangelia. Falsifikát rozpoznal 
již Dobrovský. 

Evans David (* 1804 z Illkestonu 

v Anglii), mechanik v Praze, od r. 1833 
ve zdejších zemích; jeho syn Jinkin, 
rovněž mechanik C 1825 v Rottfortu 
v Anglii), s Josefem Lee založil továrnu 
na stroje v Praze. 

Evans Oliver (1755 — 1819), americký vy- 
nálezce. Pracoval s počátku zároveň se 
svým bratrem v dolech a tam vynalezl 
několik zařízení, zjednodušujících práci. 
Vynašel první stroj na využitkování 
vodní síly a páry. Plány jeho poslány do 
Anglie, a ač nebyly tak účinné jako 
plány Wattový, možno přece považovat! 
Evanse za jednoho z prvních objevitelů 
pamí lokomotivy. 

Evan-Thomas, Sir Hugh (* 1862), brit- 
ský admirál; velel v bitvě u Jutska páté 
angl. eskádře bitevních lodí, jež se vy- 
znamenala nejpřesnější palbou celého 
loďstva. 

Evaň, o. v Č., okr. Roudnice, 529 ob. čs., 
mlýn. 

Evaporátor (lat., vypařovač), přístroj 
na námořních lodích k vypařování slané 


Evaporátor 


121 


Evian-les-Bains 


mořské vody, čímž se získá neslaná voda 
pro lodní kotel. 

Evaristus, křest, svátý, římský biskup 
kolem r. 97 — 105. Svátek: 27. října. 

Evarnyčkyj Dmytro Ivanovyč (* 1855), 
ukraj. hist., člen-korespondent Ukrajin- 
ské Akad. Věd. Hl. práce: Istorija zapo- 
rožských kozakov, o 3 dílech (Petrohrad; 
1892, 1895, 1897), Sborník materialov dla 
istorii zaporožských kozakov (Petrohrad, 
1888), Dniprovi poroby (Charkiv, 1928). 

Evase (lat.), vyhnutí se, uniknutí. 

Evekce (z lat.), hlavní period, porucha 
elipsy měsíční, objevena Ptolemaiem. 

Evelyn John (1620—1706), angl. spiso- 
vatel, jehož dílo Diary poskytují výstiž- 
ný obraz doby 1640 — 1706. Zúčastnil se 
založení Royal Society r. 1662. 

Eventualita (lat.), možný případ, mož- 
nost, okolnost. 

Eventuální otázka, kladená porotním 
soudem porotcům pro ten případ, že by 
na předcházející otázku odpověděli zá- 
porně. Pro přesnost porotního řízení je 
tato otázka velmi důležitá, aby soud zji- 
stil, jak porotci pohlížejí na otázku viny, 
případně na některou důležitou skuteč- 
nost, když měli toliko možnost, aby se 
k předchozí otázce vyjádřili prostým: ne. 
Protože v hlavní otázce se soud táže na 
trestný čin podle obžaloby, objevují se 
v e. o. zhusta skutečnosti zjištěné te- 
prve během řízení. Příklady na e-í 
o-u: otázka hlavní: jest trestní čin do- 
• konaný? o. e.: je to jen pokus? ot. hl.: 
je to vražda?, o. e.: je to zabití? O. e. 
zní vždycky na mírnější výrok nežli ot. 
hlavní, protože jinak by obžalovaný ne- 
měl možnosti se účinně hájiti, zvláště 
když položení otázek porotcům děje se 
teprve ke konci hlavního přelíčení. 

Eventus (lat.), výsledek. 

Everdingen, Allart, van (1621 — 1675), 
holandský malíř, procestoval Norsko a 
Švédsko; maloval ponejvíce norské kra- 
jinky. 

Everdingen, Ewond, van (* 1873), 

holand. meteorolog, od r. 1905 ředit, me- 
teo-rolog. institutu v Utrechtu. 

Everest, Mount (maunt), nejvy&ší hora 
světa v Himalájích, na hranicích proti 
Tibetu, 8840 m vys., dříve Gaurisankar 
nazývaná; nyní se jmenuje G. hora, 
7144 m vys.; Tibeťané nazývají E. údolí 
bohyně; trigonometricky byla vyměřena 
sirem Georgem Everestem (odtud její 
jméno). Při pokusu o slezení E. dosáhli 
rekordu Angličané; vystoupili do výše 
8604 m. 


Evernia Ach. (větvičník), Diseolichenes 
(Qi lišejníky). .Jsou to keříčkovité lišej- 
níky, se stélkou plochou, dohromady 
smačklou a rozvětvenou. E. prunastri 
(větvičník slívový), na spodní straně bě- 
lavý, vytváří na stromech a větvích, 
zvláště na švestkách, stromovou praši- 
vinu. 

Evers Frant. (* 1871), něm. spisovatel 
v Berlíně; lyr. básník. Sp.: Symphonie 
(1891), Fundamente (1893), Konigslieder 
(1895), Deutsche Lieder (1895), Ernte- 
lieder (1902). 

Evert Alexander Jermolájevič (* 1857), 
ruský generál; účastnil se válek 1877 a 
1904 — 05, poražen na počátku svět. války 
u Krasniku od Dankla, později velitel 
západní ruské skupiny armád (fronty), 
zkazil svou liknavostí úspěch ofensivy 
gen. Brusilova 1916 a 1917 odvolán. 

Evertsen, holandský námořnický rod, 
z něhož vynikli: 

Jan (1600—1666), viceadmirál pod 
Martinem Trompem (CXJ; účastnil se I. 
i II. války holand. -angl. (1652 — 54 a 1665 — 
1667), stal se vrchním velitelem 1665 po 
smrti Wassenaerově (o^); padl v 2. bitvě 
u Northforelandu. 

C o r n e 1 i s (1610—1666), bratr přede- 
šlého; stal se vrchním velitelem po něm, 
zemřel však téhož roku. 

C o r n e 1 i s ml. (1642—1706), syn přede- 
šlého; velel pomocnému loďstvu, vysla- 
nému do Dánska 1676; 1688 velitel loď- 
stva, jež provázelo Viléma Oraňského do 
Anglie; vyznamenal se výbornou takti- 
kou v bitvě u Beachy Head 10. VIL 1690. 

Every, jedno- až dvoustěžňová plavid- 
la s plochým dnem pro plavbu po řekách, 
pobřeží i k lovu. 

Everyman (angl., everimen, každý), 
angl. hra s mravoučnou tendencí, napsa- 
ná na základě indického podobenství 
o přátelství v nouzi. Dějiny lit. ukazují 
na vzor holandský. 

Evetovič Ivan Nepomuk (1860 — 1923), 
srbský spisovatel a posl. na sněmu uher- 
ském (1912), jakož i v ústavodárné 
skupštině, probošt v Bačce. Napsal ně- 
kolik histor. spisů ,z dějin Bačky (Iz 
prošlosti grada Báje). Význ. nár. pracov- 
ník na dřív. uher. území báčském. 

Evhe, kmen sudanských černochů v již- 
ním Tógu, Dahomé a Yoruba. 

Evian-les-Bains (eviafi le béň), město 
ve franc. dep. Haute-Savoie, s 3201 ob., 
na břehu jezera ženevského; alkal. mine- 
rální 12° prameny. E., bývalé Aquianum, 
bylo kdysi hlavním městem gavotským. 


Evident 


122 


Evolnta 


Evident (lat, patrný, zřejmý), naprostá 
jistota; evidence, zřejmost, patrnost, míti 
něco v evidenci — udržovati v patrnosti. 
E. branců, soupis branců. 

Evil-Meródach (Amél-Marduk), syn Ne- 
bukadnezara IL, krále babylonského; 
osvobodil zajatého židovského krále Jo- 
jachina. 

Evocatio (lat.), vyvolání, e. inferorum, 
zaklínání duchů; ev. sacrorum, vzývání 
bohů obleženého města, aby se usadili 
v Římě, ev. militae, vojenská výzva. 

Evodia Forst., rod obsahuje tropické 
keře, z čeledi Rutaceae; má asi 45 dru- 
hů. E. hortensis Forts., je ozdobný keř 
v oblastech jižních moří. Ve střední 
Evropě je pěstován ve sklenících. 

Evodin, C 12 H 18 NO 12 , alkaloid, naléza- 
jící se v kůře stromů Evodia febrifuga, 
rostoucích v brasilské prov. Minas Gerae. 

Evokace (lat), v státním a procesním 
právu býv. říše německé (až 1806) povo- 
lání obžalovaného před cizozemský soud 
a zvláště vynětí jisté právní záležitosti 
z pravomoci soudu zemského a přiká- 
zání této před soud císařský. Proti 
e — ^ím snažili se brániti říšští stavové 
dosažením evokačních privilegií (privi- 
legia de non evocando). Ve francouz- 
ském procesu rozumíme e — í (évocation) 
pravomoc soudu druhé instance změniti 
rozsudek první instance, věc na sebe po- 
táhnouti, t. j. dále jednati, důkazy při- 
pouštěti atd. 

Evoluce (lat), vývoj, rozvoj; v mate- 
matice odklonění rovinné křivky; e. se 
nazývají pohyby při cvičení větších vo- 
jenských oddílů. — E. u námořního loď- 
stva rozumí se pohyb loďstva, přecháze- 
jícího z nějaké taktické polohy do jiné. 

Evolucionismns či vývojový názor 
světový vysvětluje vznik a všechno dění 
vývojem, který neustále trvá. Jak celý 
vesmír, tak každá jeho součástka o sobě 
se neustále přetvořuje, vyvíjí. Formuli 
tohoto vývoje stanovil angl. filosof Spen- 
cer: Vývoj je změna neurčité, nesou- 

vislé stejnorodosti v určitou, souvislou 
různorodost, jež provází ro<zp tylo vání 
pohybu a ucelování látky. Odstínem e-u 
je cíl transformism. 

Evoluční teorie (vývojová teorie), svě- 
tový názor, podle kterého trvá ve veške- 
renstvu veliký proces (děj) vývojový. 
Tato všeobecná nauka vývojová dělí se 
v kosmogenii (vznik a proměna světo- 
vých těles), geogenii (vznik a proměna 
země [geologie], jakož i změny chemi- 
ckých prvků [na př. rozklad radia]) a 
nauku rodozkumnou (teorie Q* dědično- 


sti). — V nauce o státu vyplývá e. t. 
z pojetí státu jako organického celku a 
odmítá násilné zasahy (na př. revoluce) 
jakožto škodlivé. 

Evolventa (lat.) nějaké křivky (evo- 
luty), souvisí s ní vztahem, který lze vy- 
světlit! takto: mysleme si, že na křiv- 
ku AB...G jest na- 
vinuta niť, upevně- 
ná v bodě G a saha- 
jící až pod bod A. 
Odvineme-lí tuto niť 
tak, že část odvinu- 
tou udržujeme pořád 
napnutou, takže je 
pořád tečnou ke 
křivce odvinované, 
opisuje volný konec 
nitě e. HK...P. 

Evonymin jest glykosid získávaný 
z kůry brslenu (Evonymus atropurpu- 
reus). Jest to žlutý, v alkoholu rozpust- 
ný, jedovatý prášek, užívaný zřídka 
v lékařství v dávkách 0.03 — 0.2 g. 

Evonymus L. (brslen), dřevina, nále- 
žející do čeledi belastraceae; listy oby- 
čejné vstřícné, celokrajné neb pilovité, 
květenství úžlabní se 3—5 laločnatými 
tobolkami a semeny obklopenými masitě 
červeným pláštěm (arileus), asi 70 dru- 



Evonymus europaca. 

a) vét(w s kvéiy, b) kTČt shora, c) plod, 
d) kvét se sírany. 


hů, zvláště ve východní Asii. E. europea 
L. (E. vulgaris MilL, brslen obecný n. 
kvadrátky) je až 3 m vysoký keř 
s elipčitými listy, zelenožlutými květy, 
světle červenými tobolkami a oran- 
žově červeným obalem semenným, který 
je velmi rozšířený v Evropě a v Asii. 
Dřevo je velmi husté, bleděžluté a opo- 
třebuje se na soustružnické práce. E. 
japonica Thunb. z Japanu se hojně pě- 
stuje pro ozdobu. 

Evoluta, evolventa. 



Evropa 


123 


Evropa 


EVROPA, 

díl světa, nej menši z těch, které tvoři 
Starý svět. 

Přehled obsahu: Jméno, světové 

postavení a hranice. — Plocha a ěleni- 
tost. — Moře. — Povrch půdy. — Geolo- 
gický přehled. — Přírodní bohatství. — 
Vodopis. — Podnebí. — Flora. — Fanna. 
— Osídlení. — Náboženské poměry. — 
Politické poměry. — Národohospodářské 
poměry. — Dějiny, — Literatura. 

Jméno, světové postaveni a hranice. 

Slovo E. jest, jak se zdá, asyrského nebo 
foinického původu. (Foinicky e r e b — 
temnota, t. j. západ slunce.) E. je vlast- 
ně největší poloostrov Asie, ke které je 
celou svou východní stranou přimknuta. 
Ale samostatný a zvláštní vývoj evrop- 
ského lidstva a jeho postavení ve svě- 
tových dějinách opravňuje, aby byla E. 
čítána za samostatný světadíl. Již její 
světová poloha jest charakteristická. Je 
ve středu pevniny, obklopená Amerikou, 
Afrikou a Asií, a ačkoliv jen s Asií bez- 
prostředně souvisí, přece jest oddělena 
od ostatních světadílů jen mořskými 
úžinami. Sever, západ a jih jest obklo- 
pen mořem, ale jižní tato hranice při- 
bližuje se Asii a Africe, že jen průlivy 
jest přerušena plocha pevniny (Gibral- 
tar, Sicílie, Dardanely, Bospor). Východní 
hranice je cele kontinentální. Přirozená 
hranice jest utvořena Urálem, Jergenij- 
ským pohořím a nížinou Manyčskou. 
Politická hranice Ruska přesahuje Urál. 
Nejsevernější bod E. je Severní mys na 
Mageró, 71° 10' s. š.; nejjižnější pak mys 
Tarifa ve Španělsku, 36°. Jižní pobřeží 
Kréty protíná 35. stupeň. Nej západnější 
bod jest Mys da Roca, 9° 31' z. d., ale 
západní břeh Irska (Dunmore Head 10° 
29') dosahuje o stupeň dále. Nejvýchod- 
nější bod jest 65° 10' vých, d. na severu 
Urálu. Největší podélné rozpětí jest 
5560 km (Mys Sáo Vicente, Karský záliv), 
nejširší 3860 km (Severní mys, mys Ma- 
tapan); nejužší m. v E. jest mezi Záli- 
vem du Lion a Biskajským, 370 km. 

Plocha a rozčlenění. Evropa podle 
politických hranic s ostrovy Kanárský- 
mi, Madeirou a Azory 1925 má plochu 
10,776.000 km% podle fysických hranic 
(až ke Kavkazu a Urálu) s polárními 
ostrovy 10,050.000, bez nich 9,970.000 km®. 
Okrouhle je tedy plocha E. rovna 10 mil. 
km®. Žádný světadíl nemá tak veliké 
pronikání moře a souše jako E., žádný 
bod není více vzdálen od břehu moře 
než 1200 km (v Asii 2500 km); na 119 km^ 
připadá kilometr pobřeží (u Afriky na 
1067 km®). 12 poloostrovů možno zřetelně 


rozeznati: Kanin, Kola, Skandinávie, 

Jutsko, Sev. Holandsko, Normandie, Bre- 
tagne, Iberský poloostrov, Itálie, Balkán, 
Krym. (2.7 mil. km®, yí světadílu.) Břeh 
obklopuje mnoho ostrovů, mimo Island 
jen úzkou úžinou oddělených. (S Nova- 
jou Zemljou, bez Azor a polárních ostro- 
vů 664.000 km®.) Ostrovy tyto tvoří pře- 
chod mezi pevninami. (Ostrovy a polo- 
ostrvoy tvoří světadílu, 3,450.000 km^) 
Jsou to Island, ostrovy kol Skandinávie, 
Finska, Anglie, Dánska, Faroery, Korsi- 
ka, Sardinie, Sicílie, Malta, řec. archipel. 

Moře. Břehy E. omývá na severu Le- 
dové moře, na západě Atlantický oceán, 
který do pevniny zasahuje dvěma veli- 
kými zálivy Středozemním mořem 
(3 mil. km® a Baltickým 1 mil. km®), 
které sloužily od pradávna čilé dopra- 
vě a stykům mezi národy, neboť neod- 
dalují jednotlivé země příliš daleko od 
sebe. 

Povrch půdy. Z ^/s vyplňuje povrch E. 
nížina, která souvisí s velikými plocha- 
mi severoasijskými. V Evropě se táhne 
od záp. hranic Francie^ Německem, Ru- 
skem až k Urálu. Tato nížina zasahuje 
i do Anglie. V Rusku jest přerušena vy- 
sočinou Valdajskou (351 m), v Německu 
pohořím u toku Rýna. Horstvo E. tvoří 
dvě pásma: severní Skandinávie a jižní, 
jehož jádro tvoří Alpy. Mezi nimi pne 
se pásmo středoevropské, které tvoří Kar- 
paty, německá a francouzská skupina. 
Karpaty dostupují Štítem legií 2663 m. 
Jižně od Tater pne se uherské Středo- 
hoří ve spojení s Bakoňským lesem. 
V jižní E. souvisí s Alpami nejúže Apen- 
niny, které dostupují výše 2914 m (Gran 
Sasso). Také ital. ostrovy jsou hornaté. 
Itálie jest jediná část E., kde dosud trvá 
vulkanická činnost. Balkánský polo- 
ostrov vyplňuje Balkán (2371 m); rovněž 
ostrovy v Iónském a Egejském moři 
pnou se do značné výše. (Ida na Krétě 
2469 m.) Iberský poloostrov je také vět- 
šinou hornatina. Středem táhne se Ka- 
stilské pohoří, které vrcholí v Sierra de 
Gredos (2660 m). Mezi Francií a Španě- 
ly pnou se Pyreneje (Maladetta, 3404 m); 
jejich sev.-záp. pokračování tvoří řetěz 
Kantabrijského pohoří. Na jihu oddělu- 
je andaluská nížina Guadalquiviru Sier- 
ru Nevadu (Mulahacén, 3481 m). — Ang- 
lie blíží se útvarem horstva Skandiná- 
vii. Západní pobřeží je hornaté, východ 
je rovina, pouze Skotsko jest vysočina. 
Irsko jest hornaté při březích, vnitro je 
ploché. (Kdyby všechna pohoří byla za- 
rovnána, Činila by výška E. pevniny 
300 m. Pouze 1% celé plochy přesahuje 
výšku 2000 m. V Asii 14%.) Pod 200 m 
zůstává 57% půdy. (V Asii jen 25%.) 


Evropa 


124 


Evropa 


Geologický přehled. Rozmanitá členi- 
tost E. jest podmíněna geologickým slo- 
žením. Útvary archaické formace (rula 
a krystalická břidlice) jsou velmi rozší- 
řené v středních hlavních řetězech. Na 
sev. převládá Fennoskandie, kterou 
nalézáme ve velikých prostorách ve Skot- 
sku, sev, Irsku, na Balkáně a v jižním 
Rusku, Francii, Sardinii a Korsice v zá- 
padní a střední části Iberského polo- 
ostrova. Cambrium, silur a devon jest 
rozšířen ve Velké Britanii, Bretagni a 
Normandii, protíná v širokém pruhu 
Iberský poloostrov, a jest obsažen v Py- 
renejích. Vrstvy tyto nacházíme i ve 
středním Německu, Cechách, sev. Mora- 
vě, na hranicích Balkánu, Skandinávii 
a Rusku. Kamenouhelná formace jest ve 
Španělsku, Francii, Belgii, Velké Brita- 
nii, Německu v souvislé prostoře. Perm 
tvoří rozsáhlá území ve středním Ně- 
mecku a v Rusku, mezi Moskvou a Urá- 
tem. Trias pak jest rozšířen mimo Kar- 
paty a Balkán v Německu, jiho-vých. 
Spanělích, v trochu odlišném složení i 
v Anglii a v Alpách. — Juru najdeme 
v územích tímto jménem označených 
(Švýcarská, Švábská a Francouzská Ju- 
ra), ve Španělsku, Itálii, Alpách, Polsku, 
Rusku, od Moskvy směrem k Ledovému 
moři. Wealden, útvar mezi jurou a kří- 
dou, nalézáme v jihovýchodní Anglii, se- 
verovýchodní Francii, v severozápadním 
Německu. Křída se vyvinula v Anglii, 
Francii, Dánsku, v jižním Švédsku, na 
Rujané, ve Vestfálsku, Sasku, sev. Ce- 
chách. ve Slezsku, v Polsku. Také ve vý- 
stavbě Alp, Karpat, Apennin jest silně 
zúčastněna. Terciér najdeme ve starším 
útvaru v Pyrenejích, Alpách, Apenninách 
a v Karpatech, v mladším pak (pliocén) 
v jižní Anglii, Itálii a v jižním Rusku. 
Na mnohých místech vznikly vulkani- 
ckou činností vyvřeliny trachytu, ande- 
situ, fonolitu, basaltu. — Diluviu nále- 
žejí nejúrodnější krajiny Evropy, údolí 
Rýna, části Uher. Ledová doba zanecha- 
la své stopy v nížině anglické, německé, 
nizozemské a v nížinách baltských zemí. 
Z alluvia pocházejí nánosy řek, jezer a 
moří. Poměrně slabá jest činnost sopeč- 
ná; činné sopky nacházejí se jen na 
Islandě, v Itálii (Vesuv, Etna, Stromboli) 
a v Řecku (Santorin). Tektonická vý- 
stavba Evropy není nijak jednoduchá. 
Pyreneje, Alpy„ Apenniny, Balkán a 
Karpaty dostoupily teprve v terciéru 
nynější své výše. Plocha Skandinávie a 
Ruska se všemi útvary jest až ke kam- 
brijskému základu horizontálně polože- 
na. Zato západní Norsko, střední a zá- 
padní Evropa nemá ani kambrijských 
a silurských vrstev. Geologicky velice vy- 


vinutá západní Evropa byla již koncem 
siluru nakupena, takže ve Skotsku a 
v Irsku devonské usazeniny nerušeně 
spočívají na starších útvarech. Český 
Les patří již předkarbonským dobám, 
od té doby nebyl nikdy vysazen geolo- 
gickým přesunům. Podobně je tomu i ve 
střední německé vysočině a ve francouz- 
ském středním plateau v jejich starých 
řetězech. Představují zbytky pohoří, 
v karbonu utvořeného a s Alpami sou- 
visejícího, které bylo ale v permské době 
zase zničeno. Archaické břidlice, které 
se prostírají kolem centrálního plateau 
ve Francii a v Bretagni a v přilehlých 
územích, ba i v jihozápadní Anglii, při- 
pomínají toto pohoří, na kterém ještě 
paleozoické usazeniny v Comwallu a De- 
vonshire, v západní uhelné pánvi Fran- 
cie a Belgie (pod mladými vrstvami i 
pánev pařížská a londýnská), jakož i 
dno průlivu La Manche, byly zúčastně- 
ny. Západní pokračování tohoto armori- 
ckého pohoří propadlo se do Atlanti- 
ckého oceánu (srovnej geologii Česko- 
slovenské republiky a jednotlivých zemí.) 

Přírodní bohatství. Evropská uhelná 
ložiska vznikla v karbonu a terciéru. 
Hl. území jsou Anglie, severovýchodní 
Francie^ západní Německo, Slezsko, se- 
ver Moravy a v přilehlých územích Pol- 
ska. Železná ruda jest obsažena v růz- 
ných formacích; nejdůležitější ložiska 
mají Německo, Anglie, Francie, Španěl- 
sko, jižní Rusko a Švédsko. Kamenná 
sůl nachází se v permu (sev. Německo), 
v triasu (Wůrtemberg, Baden, Alsace), 
v terciéru (Španělsko, Anglie, Haliče 
Sedmihrady) a tvoří se v osamělých 
stepních jezerech bez odtoku ve vých. 
Evropě dodnes. Petrolej nalézá se v Kar- 
patech a v Rumunsku. Ze vzácných kovů 
nachází se zlato jen v sedmihradském 
rudohoří a ve středním Uralu, stříbro 
pak v Norsku (Konsberg) a v španělské 
provincii Guadaljara. Španělsko má i 
rtuť (Almadén v Sierra Mořena), kterou 
nacházíme jen na několika místech ve 
vých. Alpách a v Toskánsku. Měď jest 
velmi rozšířená na Urále, v Duryúsku, 
v Cornwallu, Španělsku (Rio Tinto) a 
Jugoslávii. Cín jest však velmi řídký; 
nachází se v saském Rudohoří, v Bre- 
tani a Cornwallu, olovo a zinek ve Wa- 
lesu, Slezsku, v Porýní a na Sardinii. 
Rudy niklu a kobaltu jsou v Rudohoří, 
Duryňsku, v záp. Alpách a Skandinávii, 
radium opět v Rudohoří, antimon pak se 
dobývá jako průvodce zlatých a stříbr- 
ných žil v Harcu a Rudohoří. 

Vodopis. Rozdělíme-li si Evropu přím- 
kou od jihozápadu k severovýchodu, pak 
toky severozápadně od ní vtékají do 


Evropa 


125 


Evropa 


Atlantického oceánu, toky jihovýchodně 
vlévají své vody do moře Středozemního 
a Kaspického, které nemá spojitosti ee 
světovými moři. Pobřežní země Balti- 
ckého moře jsou bohaté na jezera. (Nej- 
větší jsou jezero Ladožské a Oněžské); 
tak ve Finsku zabírají jezera 12% veške- 
rého povrchu, ve Švédsku pak 8 %. Pří- 
značné pro Balt jsou hluboké zálivy, do 
kterých ústí Západní Dvina, Němém, 
Visla a Odra. Podo'bně jest tomu v Se- 
verním moři při ústí Labe, Vesery, Maa- 
su a Rýna. Do kanálu La Manche ústí 
z větších řek jedině Seina. Přímo do 
Atlantického oceánu se vlévají: Loira, 
Minho, Duero, Tajo, Guadiana, Guadal- 
quivir. Mezi přítoky Baltu a Severního 
moře, Atlantického oceánu a moře Stře- 
dozemního existuje hustá sít kanálů. 
V Alpách leží četná jezera; největší jest 
jezero Ženevské a Bodamské. Mezi čet- 
nými přítoky moře Středozemního jsou 
jen Ebro, Rhóne a Po (Pád) řeky druhé- 
ho stupně; ostatní jsou malé polostrovní 
řeky. Zato moře Černé přijímá tři vele- 
toky, z nichž největší jest Dunaj, 2900 
km dlouhý, s úvodím 820.000 km^ druhá 
největší evropská řeka. Další jsooi Dněstr, 
Dněpr a do Azovského moře ústící Don. 
Největší řeka Evropy Volha ústí do je- 
zera Kaspického, které jest největší na 
světě. Evropa jest vedle Ameriky nejbo- 
hatší díl světa, co se hydrografie týče. 

Podnebí. Rozeznáváme pět klimatických 
oblastí : 

1. Studené pásmo, zabírá Island, 
Špicberky a nejsevernější kraje Skandi- 
návie a Ruska. Hospodářsky jest bezvý- 
znamné. 

2. Atlantické pásmo, zaujímá 
západní Evropu. Charakteristickým jeho 
projevem jest nepatrný rozdíl mezi teplo- 
tou denní a noční, vlhkost vzduchu, čet- 
né srážky ve studených měsících, oblač- 
né nebe. Rozdíl teploty mezi červe-ncem 
a lednem jest na pobřeží Francie 15®, na 
západě Irska dokonce jen 8®; převládají 
záp. větry. Největší srážky jsou v Cum- 
berlandě (Anglie) 431 cm, zatím co střed- 
ní Francie má jen 66, Belgie 68, Dánsko 
jen 60 om. 

3. Středoevropské pásmo, za- 
bírá Německo, Polsko, C. S. R., Rakousko, 
Maďarsko. Charakteristioké jest i>rzdní 
jaro, množství srážek má průměr 50 — 80 
cm, obloha v zimě jest zastřená, převlá- 
dají západní a jihozápadní větry: vý- 
chodní větry vanou jen na jaře a na 
podzim. 

4. Východoevropské pásmo, 
vládne ve Švédsku, Finsku a Rusku; 
vyznačuje se dlouhou a silnou zimou a 
mírným létem. Převládají větry severo- 


západní a jihozápadní větry, které sice 
někdy přinášejí v létě horké vlny, v zimě 
ale silné vánice a snižují teplotu na míru 
nejmenší. Počet srážek jest skrovný, pou- 
ze 25 cm, půda ale jest dosti vlhká, ná- 
sledkem tání obrovských spoust sněhu. 
Teplota června a ledna jest velmi rozdíl- 
ná; tak vykazuje Archangelsk +16° a 
západní a jihozápadní větry, které sice 
—14®, Samara +21'’ a — 12®, Kijev +19® 
a —6°, Bukurešť +23® a — 4®. 

5. Středozemní neb subtropi- 
cké pásmo objímá všechny země při 
moři Středozemním. Vyznačuje se su- 
chým létem a dešítivou zimou. K severu 
počet suchých měsíců ubývá. Tak Malta 
má 5 bezdeštných měsíců, Sicílie 4, Nea- 
pol 3, Rím 2, Florencie 0. Suché měsíce 
ve Španělsku jsou: Jižní břeh 5, Lissa- 
bon 4, Porto 3. Roční množství srážek ko 
lísá mezi 464 cm (záliv Kotorský) a 30 
cm (španělské vnitrozemí); tak má jižní 
úpatí Alp 12G, jižní Francie 70, Sicílie, 
jižní Portugalsko a Cařihrad jen 60 cm. 
Východně ubývá kolísání teploty; střed- 
ní teplota v lednu a v červnu jest v Ří- 
mě 8® a 25®, v Athénách 9® a 27®. Tlak 
vzduchu jest v létě značný; převládají 
severní větry. Skalnatá pobřeží Středo- 
zemního moře mají své místní větry: na 
Adrii je to hora, ve Francii mistral, v již- 
ný Itálii široko, ve Španělsku leveche. 

Flora. Bohaté členění a příznivé pod- 
nebí umožňují v Evropě velmi rozmani- 
tou květenu. Asi ^/ao pevniny pokrývá 
flora aťktická (v sev. Skandinávii, na 
poloostrovech Kola a Kanin), kterou 
charakterisují bezestromé tundry pokry- 
té mechy, lišejníky, poldkeři a přezimu- 
jícími křovinami. Od 70® rovnotběžky již- 
ně rozkládá se evropské pásmo lesů, kte- 
ré oibsahuje evropské pevniny; dále 
na jih vládne květena středomořská a 
step. Severní část toho lesnatého pásma 
tvoří stromy jehličnaté (až k 60® s. š.), 
jižněji, pak stromy listnaté. Pokročilá 
kultura způsobila citelný úbytek těchto 
lesů. Ve Skandinávii a ve Finsku tvoří 
lesy borovice, smrk a bříza. Květena ev- 
ropského lesnatého pásma tvoří svéráz- 
nou směs rozmanitých prvků. Od zápa- 
du a od jihu vnikla do lesnatého pásma 
květena atlantská, zvláště keřovité vře- 
sy a věčně zelená cezmina (Ilex aqui- 
folium L.), od jihovýchodu pak flora 
pontická, která obsahuje rostliny bal- 
kánského poloostrova, jako stříbrné lípy, 
bezy a j. Na severovýchodě zasahuje 
přes Urál flora sibiřských pralesů. Mi- 
mo tyto cizorodé prvky převládá ve stře- 
doevropském pásmu flora baltická, kte- 
rá pokrývá povodí Baltického a Sever- 
ního moře, kde zakotvila teprve od do- 


Evropa 


126 


Evropa 


by ledové. Evropská flora štěpní zaují- 
má jednu pětinu zemědílu, a její roz- 
šíření odpovídá kontinentálnímu podne- 
bí jižní a východní Evropy. Domovem 
jejím jest jižní Rusko, odkud se rozšíři- 
la i do Uherské nížiny. Jednotlivé rost- 
liny vnikly i do Čech, Braniborska, 
Duryňského lesa a do Harcu. Druhé 
středisko štěpní flory vyvinulo se ve Špa- 
nělsku mezi Tajem a Guadianou, sever- 
ně od Sierry Nevady, v okolí Murcie a 
středního Ebra. Souvisí přímo s florou 
atlantsko-středomořskou. Pro země stře- 
domořské určují křoviny věčně zeleného 
pásma (jednu osminu Evropy zaujíma- 
jícího) vegetaci, kterou nejvíce charak- 
lerisují skupiny oliv, myrt, vavřínů, kře- 
meláků, klokoček, citroníků, Erica arbo- 
rea L. a j. Stejně se vyskytuje dub, kaš- 
tan, buk a stromy jehličnaté. Zakrslá 
palma tvoří v nejjižnějším Španělsku 
rozsáhlé skupiny, ale na italských ostro- 
vech jest řidčí a východně mizí docela. 
Lesnaté pásmo východní v Epiru a Thes- 
salii jest domovem divokého kaštanu, 
platanu a stříbrné lípy. Konečně jsou pro 
středomořskou vegetaci charakteristické 
louky, porostlé nízkými polokeři, které 
se zásadně liší od luk středoevropských. 
Kulturní rostliny jsou závislé na pod- 
nebí. V jižní Evropě, kde převládá vět- 
šinou umělé zavodňování, jsou nej důle- 
žitější: datlová palma, oliva, citroník, 

jedlý kaštan, réva, cukrová třtina, ku- 
kuřice a pšenice; v ostatní Evropě, kde 
převládá hospodářství polní: réva, pec- 
ková a jádrové ovoce, kukuřice, pšenice, 
ječmen, žito, oves a brambory. Ječmen 
dosahuje v Norsku až 70. rovnoběžky. 
Kukuřice a pšenice převládají v západní 
Evropě, žito a ječmen ve východní E. 
Ještě v jižní Skandinávii se daří pšenici. 
Réva dosahuje hranice, kterou tvoří 
přímka: ústí Loiry, Bonn, Míšeň, Slez- 
sko, Mohilev na Dněstru. 

Fauna. Nejsevernější kraje Evropy ná- 
ležejí i zvířenou pásmu polárnímu. Nej- 
důležitější zvířata jsou: velryba, lední 
medvěd, stříbrná liška, sob, lumík, bě- 
lák, křemenáč, alka, tuleň. Ostatní E. 
náleží k paleoarktické oblasti, která mi- 
mo jižní oblast charakterisuje téměř ce- 
lou evropskou faunu. Hlavní zástupci té- 
to oblasti jsou ssavci: medvěd, vlk, liš- 
ka, jezevec, los, kamzík, kozorožec, srnec, 
zajíc, bobr, svišť, ptáci, z nichž většina 
odlétá na zimu na jih, hlavně do Afriky: 
drozd, strnad, sýkora, špaček, vrabec. 
V dobách sedění na vejcích shromaž- 
ďují se na březích Norska, Skotska a při- 
lehlých ostrovech nesmírná hejna vod- 
ních ptáků. Plazi a ještěři na severu chy- 
bějí úplně; v již. krajích jsou již častější. 


z nichž jen menšina jest jedovatá (zmi- 
je); z ještěrů vyskytuje se ještěrka, mlok 
a salamandr. Nejdůležitější ryby jsou: 
kapři, pstruzi, štiky, lososi, jeseter, úhoř, 
treska skvrnitá, sledě, v mořích. Jižní 
části Evropy náležejí k středozemské 
sféře; vyznačují ji po živočichopisné 
stránce magot (Simia inuus L., na Gi- 
braltaru), šakal, daněk, dikobraz, cha- 
meleon a tarantela. Polním lesním hos- 
podářstvím bylo přirozené rozšíření fau- 
ny velice změněno; tak mnohá zvířata 
v některých krajích byla vyhubena 
(vlk, medvěd, rys, los, bobr, orlosup bra- 
datý, orel skalní), jiná byla z cizích ze- 
mí zanesena (bažant, ondatra pižmová) 
nebo zavlečena (mšice révová a j.). Z do- 
mácích zvířat rozšířil se všeobecně kůň, 
Skot, ovce, vepř, drůbež, husa, kachna, 
včela; na severu zobecněl sob, v jižním 
Rusku velbloud. Pro jižní Evropu jsou 
významní: buvol, mezci, osel a koza; tam 
také daří se chov bource morušového. 

Osídleni. Obyvatelstvo patří nordické, 
alpinské, středomořské a východoevrop- 
ské rage, ale do východních krajů vnikli 
Mongolové. Na severu Ruska a ve Skan- 
dinávii vytvořila Finsko-ugrická národní 
skupina v sebe uzavřený okruh, ke kte- 
rému se počítají i přistěhovalí Maďaři 
ve střední Evropě. Této národnostní sku- 
pině jsou velmi blízcí Samojedové. Poně- 
kud jižně rozkládá se mohutná skupina 
slovanská, která se dělí na 1. Litevce, 
Lotyše a staré Prusy, 2. vlastní Slova- 
ny, kteří se opět dělí na Východní sku- 
pinu (Velkorusové, Malorusové, Bělo- 
rusové), Západní skupinu (Poláci, Češi, 
Slováci, Lužičané, Polabané, Slovinci) a 
na Jižní skupinu (Srbové, Chorvati, Bul- 
haři, Slavonci). Jihovýchod Evropy za- 
ujímají národové illyrsko-trácko-řečtí, 
ke kterým patří Albánci, Rumuni a Re- 
kové. Střední a severní Evropu obsadily 
kmeny germánské: 1. Skandinávci, 

2. Angličané a Skotové, 3. Holanďané, 
4. Němci. Západ a jihozápad EvrOipy 
osídlili Románi (Francouzové, Italové, 
Raetorománi, Ladini, Friaulové, Španě- 
lové, Portugalci) a Keltové (Irčani, Galo- 
vé, Kymrové a Bretoňci). K nim připo- 
jují se ještě Arméni, Osmané a malé tur- 
kotatarské kmeny, mongolský kmen Kal- 
myků v jihovýchodní Evropě a potulní 
cikáni. K Semitům patří po celé pevni- 
ně roztroušení Židé a skrovný kmen Mo- 
risků, potomků Arabů, v odlehlém Alpu- 
jarrasu ve Španělích. Isolované místo 
zaujímají Baskové v některých krajích 
Pyrenejí, snad zbytek Iberů, praobyvatel 
Iberského poloostrova. Z uvedených ná- 
rodů zabírají Slované, Germáni a Romá- 
ni pět šestin všeho obyvatelstva evrop- 


Evropa 


127 


Evropa 


ského. O jazykových poměrech Evrop- 
ské jazyky. Souhrnný počet všeho ev- 
ropského obyvatelstva odhaduje se 1930 
na 465 mil. Přesnou číslici nelze udati, 
neboť sčítání lidu děje se v každém stá- 
tě v jiném roce. V posledních sto letech 
se počet obyvatel více než zdvojnásobil. 
Kočovníků jest v Evropě jen asi 1 milion. 
Hospodářsky nevyužitkovány jsou ledo- 
vé pláně a hory severu, pobřeží Sever- 
ního Ledového moře a stepi keispické. Ce- 
lá ostatní Evropa má pevně usazené oby- 
vatelstvo. Rolnictví tvoří základ kultury 
téměř u všech evropských národů, ale 
žádný národ dnes již není zcela na něm 
závislý. Obchod zaměstnává ponejvíce 
západní národy (Němce, Angličany a 
Francouze), rovněž jest stejný poměr ve 
vědě a umění. 

Náboženské poměry. Evropa jest zcela 
křesťanský zemědíl. Nekřesťanů jest mi- 
zivé procento. (10 mil. židů, 8 mil. Mo- 
hamedánů, 250.000 pohanů.) Mohamedá- 
ni sídlí na Balkáně a na březích Kaspi- 
ckého moře. Pohané jsou roztroušeni ve 
velikých plochách při dolní Pečoře, na 
Kaspickém jezeře, v urálských a lapon- 
ských pohořích a v ledových krajích Ko- 
ly, a >patří většinou tatarské a finské ná- 
rodnosti. Křesťané rozdělují se ve tři 
veliká vyznání: rímsko-katolické, pravo- 
slavné a evangelické. První ovládá jiho- 
západ, druhé východ a třetí střed Evro- 
py. Římští katolíci jsou Románi, Irové, 
část Skotů, Němců a Madarů, Litevci, 
Poláci, Češi, Slovinci, Slováci a Chor- 
vaté, evangelíci jsou národové germán- 
ští, pravoslavní pak Východní Slované, 
křesťanští Albánci, Rumuni, Valaši, Re- 
kové a obyvatelé archipelu. Finové jsou 
z většiny evangelíci. 1910 bylo 194 mil. 
katolíků (43 proč. všeho obyv. Evropy), 
110 mil. evangelíků (24 proč.), 126 mil. 
pravoslavných (28 proč.). 

Politické poměry. Z národnostních 
skupin evropských trvalé samostatné 
státy vytvořili jen národové germánští, 
románští a slovanští. Kulturní státy ani 
po světové válce nejsou obývány jen jed- 
ním národem. Z převážně germánských 
států mají jen Norové a Švédové mezi 
sebou na severu Laponce, Lucemburk a 
Nizozemí jsou národnostně jednotní. 
Totéž skoro platí o Dánsku, kde jen na 
jihu žije něco Němců. Ve Velké Britanii 
a v Irsku tvoří původní obyvatelstvo 
keltské dnes pouze 6 proč. obyvatelstva. 
Ve Švýcarsku, převážně německém, žije 
31 proč. Románů. Dnešní Rakousko jest 
národnostně jednotné. Z bývalého Zali- 
tavska připadlo Československu 3 mil., 
Itálii a Jugoslávii 250.000 Němců. Ně- 
mecko po odstoupení určitých zemí stalo 


se až na Lužičany státem jedné národ- 
nosti. Slované tvoří většinu obyvatelstva 
v Rusku, Ukrajině, Polsku, Českosloven- 
sku, Jugoslávii a v Bulharsku. Přesto 
nacházejí se v jejich územích četné ná- 
rodnostní menšiny, tak v Rusku jmeno- 
vitě kmeny mongolské a tatarské, židé, 
Němci, v Polsku židé a Němci, v Česko- 
slovensku Němci a Maďaři, v Jugoslávii 
Němci, Maďaři, Bulhaři a Albánci. Ro- 
mánskými národy jsou obydleny: Fran- 
cie, Španělsko, Portugalsko, Itálie a Ru- 
munsko. Mezi nimi však rovněž žijí men- 
šiny jiných národních kmenů, tak ve 
Francii 1*7 mil. Němců, 1-3 mil. Keltů, 
160.000 Vlámů, 100.000 Basků a 600.000 
Italů, v Itálii žije půl milionu Slovinců 
a Chorvatů, přes jednu čtvrtinu milionu 
Němců, v Rumunsku 1 mil. Němců, 2 mi- 
liony Maďarů a Ruthenů. Také Rekové, 
v jejichž žilách koluje dnes krev slovan- 
ská, turecká a albánská, musí rozšířenou 
vlast sdíleti s Albánci, Jihoslovany, Tur- 
ky a s Bulhary. V Belgii menšina Valo- 
nů politicky potlačila většinu germán- 
ských Vlámů. Pouze Španělsko a Portu- 
galsko (až na nepatrný zlomek Basků) 
jest národním státem. Z nových evrop- 
ských států jsou Finsko, Estonsko, Lo- 
tyšsko národními, kdežto v Litvě obývají 
četné zlomky různých národů. Na jihu 
Evropy Černá Hora vzdala se své politi- 
cké samostatnosti, Albánie jest obývána 
jen Albánci. Zbytek evropské turecké 
říše obývají mimo Turky také Bulhaři, 
Albánci a Rekové. Dnešní Maďarsko jest 
národnostně jednotné. Před světovou vál- 
kou bylo v Evropě 20 států, a to 15 mon- 
archií a 5 republik. Dnes je 34 (velkých) 
států, z toho jest republik 18. Moc někte- 
rých států dosáhá však i na jiné země- 
díly, ve kterých získaly kolonie. Úhrn- 
ný koloniální majetek evropských států 
činil 1929: 56 mil. km^ s 540 mil. obyva- 
tel, t. j. 41 proč. veškeré souše a jedna 
třetina ob. celého světa. Bližší Ko- 
lonie. 

Národohospodářské poměry. Národo- 
hospodářské poměry Evropy vyznačuje 
stále rostoucí industrialismus. Počat 
osob, věnujících se průmyslu, obchodu 
a dopravě, převyšuje počet osob, věnují- 
cích se (Zemědělství. Vysoce civilisované 
státy, kterým Evropa vděčí za své svě- 
tové vedení, staly se státy čistě indu- 
striálními; své zemědělství udržují více 
z politických než z hospodářských ohle- 
dů. Tento vývoj jest zapříčiněn mohut- 
nými ložisky železa a uhlí, značnou hu- 
stotou obyvatelstva, znamenitými do- 
pravními poměry, které průmyslu, pra- 
cujícímu na skrovném místě, zajišťují 
dalekosáhlý odběr. Na 380.000 km želez- 


Evropa 


128 


Evropa 


ničních tratí, 270.000 tratí vodních zpro- 
středkují styk. Dnes k těmto cestám do- 
pravním přistoupila i doprava vzdušná. 
Přes svá bohatá ložiska jest přece jen 
Evropa odkázána na dovoz surovin, kte- 
rý opět podmiňuje veliký vývoz výrob- 
ků. Silný vývoz i dovoz jest pro Evropu 
podmínkou zdárného hospodaření. V ev- 
ropských přístavech činilo dovezené zbo- 
ží 1913 částku 470.152 mil. K a vyvezené 
zboží částku 437.160 mil. K. Prostředni- 
ctvím svého obchodu podařilo se Evropě 
před světovou válkou nahromaditi četné 
kapitály, kterými ovládala svět. Čtyř- 
letým opuštěním mimoevropských trhů 
ztratila Evropa většinu svých odbytišť, 
takže roku 1924 dovoz překročil vývoz 
o 110.160 mil. Kč. Pokles ten byl zaviněn 
jednak tím, že USA. obsadily valnou část 
evrop. odbytišť, jednak tím, že zámoř. 
stáy snaží se osamostatniti od evrop- 
ského zboží. Rovněž již nemá Evropa 
prvenství na moři. Musila ustoupiti USA. 
Daleko tíživější však jest finanční zá- 
vislost Evropy od Ameriky, neboť vět- 
šina evropských států musila si vypůjčiti 
od Spojených států. Hospodářskou tíseň 
zvětšil ještě versaileský mír, ve kterém 
byly zrušeny dávné hospodářské svazky, 
a nesmírné naklady na vojsko, které ne- 
jsou v poměru s hospodářskou kapaci- 
tou většiny evropských států. Staré, 
přední postavení Evropy ve světovém ho- 
spodářství docílí se jen tím, vytvoří-li 
se z Evropy jediný hospodářský celek. 
K tomu cíli nutno, aby padla dosavadní 
celní ohraničení jednotlivých států. Vid- 
no, že myšlenka Spojených států evrop- 
ských má důvod více hospodářský než 
ideový. 

Literatura. Hettner: Lánderkunde 
von E. 1925. — Geikie: Praehistoric Euro- 
pe. 1880. — Feist: E. im Lichte der Vor- 
geschichte. 1910. — Hann: Handbuch d. 
Klimatologie. 1926. — Schimper: Pílan- 
zengeographie. 1898. — Kobelt: Verbrei- 
tung der Tierwelt der gemáBigten Zone. 
1902. — Ripley: The Races of Europe. 

1900. — Fouillée: Esquisse psychologique 
des peuples européens. 1902. — Hirt: Die 
Indogermajien, ihre Verbreitung, ihre 
Urheimat und ihre Kultur. 1905—07). — 
Dubois: Geographie econ. de TEurope. 

1899. — Supán: Die territoriale Entwick- 
lung der europáischen Kolonien. 1906. 
Nejlepší mapy E. jsou v atlantech, které 
sestavili Stieler, Debes, Andree. 

Dějiny. Pradávné obyvatelstvo Evropy 
potlačil od severu přišlý kmen Indo- 
germánů, ale dějiny Evropy počínají na 
jihu u Egejského moře od 3000 let před 
Kristem, kdy indogermánští Rekové vni- 
kali poznenáhla do Thesalie a do Řecka, 


potlačivše původní Frygothráky a smí- 
síce se s Maloasiaty neindogermánskými. 
Mezitím rozšířili se indogermánští La- 
tinové od Alby Longy po celé Itálii, do- 
byvše sídel praobyvatelů Itálie, iberů, 
Ligurů, Illyrů, Etrusků, Gallů, až 266 
př. Kr. získali celé území italské. Z této 
země rozšířila se po březích Středozem- 
ního moře světovláda římská, která byla 
plodem řecké kultury. Dobytí španěl, 
krajů, ležících severně od Alp až po La- 
be, Britanie získalo tyto země kultuře 
mediterranské. Germánší kmenové vnik- 
li za stěhování národů do Římské 
říše a zmocnili se jí, přijali latinský 
jazyk a smísili se s Římany. (Go- 
tové. Vandalové, Langobardi, Franko- 
vé), čímž byla vytvořena raga román- 
ská, která se opět mezi sebou dále ště- 
pila, ale kulturně a nábožensky zůstala 
jednotnou, pod vedením papežského Ří- 
ma, zatím co tentýž vliv vykonával na 
východě Cařihrad. Brzo se objevují Ita- 
lové, španělé, Portugalci, Francouzové a 
Rumuni jako samostatné národy s vlast- 
ní kulturní sférou, z které od 11. a 12. 
století vykvétala literatura vysoké úrov- 
ně. V územích střední a severní Evropy, 
kam nedosahovala moc římská, vytvořily 
se státy germánské a slovanské. Jejich 
národní a státní uvědomění bylo uspíše- 
no tím, že přijali křesťanství, čímž se 
stali tito kmenové účastni tehdejší vše- 
ovládající kultury. Jen tím se mohlo stá- 
ti, že Karel Veliký mohl obn oviti staré 
římské císařství, a po jeho rozpadnutí 
Otto I. románsko-germánskou říši. Vý- 
chodní její část, stala se cele německou, 
zvláště když polabské slovanské kmeny 
splynuly s Němci. Na východě ovládl 
kulturu Cařihrad a na západě Rím, a pod 
jeho patronancí utvořily se i slovanské 
státy. Nový duch zavládl Evropou v do- 
bě humanismu a renesance, která proti 
středověkému kolektivismu byla vzpou- 
rou individuality. Vědecké myšlení a po- 
chopení pro praktický život rostlo stále 
více a více a stvořilo moderního Evro- 
pana, kterého charakterisovalo: vzdělání 
na klasickém podkladu antiky, křesťan- 
ství a národní uvědomění. S vývojem 
moderního státu vyvinula se i myšlenka 
mocenská, která rostla od 15. stol. a 
umožnila vzrůst a rozkvět velikých stá- 
tů. Čistě duchovním majetkem germán- 
ských národů byla reformace, jako pro- 
test proti středověkému kolektivismu a 
centralismu moci. V téže době objevení 
Nového světa změnilo postavení Evropy, 
která, obdařena bohatou členitostí, mír- 
ným podnebím a překvapujícím nadá- 
ním indogermánské ragy, považovala se 
do r. 1500 za jediného nositele kultury 



Evropa 


129 


Evropa 


a lidství. Neznalost Starého světa utvrzo- 
vala Evropu v této domněnce. Objevením 
Ameriky a plavbami do Indie byla otře- 
sena domněnka o Evropě jakožto stře- 
du světa, i když indogermánská raga 
vbrzku stala se svými koloniemi pánem 
i těchto dalekých, rozlehlých krajů. Tím, 
že Evropa tyto nové kraje dobyla, koloni- 
sovala neb aspoň obchodem přiblížila 
evrop. civilisaci, podkopala si sama své 
vedoucí postavení. Prohlášení neodvislo- 
sti Spoj. států (1776) upozornilo značně 
na tuto věc. Nebof tehdy se rozdělila 
indogermánská raga na dvě síly, pracu- 
jící proti sobě týmiž zbraněmi. Ačkoliv 
skvělé kolonisační úspěchy Francie a 
Velké Britanie udržely Evropě vůdčí svě- 
tové postavení, v 19. stol. světová válka 
ukázala jasně pravý stav věcí, kdy vůdčí 
postavení Evropy aspoň na poli hospo- 
dářském bylo zničeno. Po válce u všech 
dosud podmaněných národů ozvala se 
touha po svobodě a nezávislosti, jak vid- 
no u britských dominií, v Číně, kde ev- 
ropský obchod a vliv ztratil svou půdu. 
Má-li Evropa udržeti a vytvořiti onu 
moc, jakou se honosila r. 1500, pak jest 
svrchovaně nutno, aby se zorganisovala 
v jediný kulturní, civilisační a hospodář- 
ský celek, ve Spojené státy evropské. Jen 
tak by mohla s úspěchem čeliti imperia- 
listickým ideám politickým vlivem mla- 
dých, avšak silných Spojených států, Ja- 
ponska, Číny a j. zemí zámořských. Stát- 
ní dějiny byly ovládány v moderní Evro- 
pě výše popsanými ideami. Nový element 
dostavil se do evropské situace, když po 
zničení říše byzantské značného a někdy 
i rozhodného vlivu se domohlo Turecko, 


které opanovalo celý Balkán, a do r. 1700 
Rusko. V základním rysu evropských 
dějin jsou osoby vládců jednotlivých stá- 
tů věcí vedlejší při výševypsaném duchu 
moderních evropských dějin. Jest ovšem 
otázka, zda Rusko, hlavně dnešním svým 
vývojem, nestává se mocí více asijskou 
než evropskou. Rozluštění tohoto problé- 
mu však musí přinésti budoucnost. Mů- 
žeme říci, že do světové války dějiny 
Evropy stojí ve znamení politiky světo- 
vládné, ovládané myšlenkou síly a moci. 
Vidno, že to jest stará myšlenka 17. a 18. 
století, prováděná jen moderními pro- 
středky techniky a dopravy. Světová vál- 
ka vyrovnala rozpory mezi státy evrop- 
skými mezi sebou, ale dala vznik novým 
rozporům, nové mocenské politice světo- 
vládné mezi dvěma stranami, z nichž jed- 
nu tvoří národové evropští a druhou ná- 
rodové zámořští. Kdo z nich zvítězí v této 
řevnivosti, nelze dnes říci. Jisto jest však, 
že dosavadní politika světová jest plodem 
evropského ducha, evropské kultury a 
konečně i evropských dějin. 

Literatura. Mahrenholtz-Wúnsche: 
Grundzúge der staatl. und geistigen Ent- 
wicklung der europ. Volker (1888); Debi- 
dour: Histoire diplomatique de TEurope 
(1890); Dyer: History of Modem Europe 
(1901 — 1906); Freeman: Historical Geo- 
graphy of Europe (1903); Sidgwick: The 
Development of European Polity (1903); 
Seignobos: Polit. Geschichte des moder- 
nen E. (1894 — 1924); Chamberlain: Die 
Grundlagen des 19. Jh. (1919); Vogel: Das 
neue E. und seine historisch-geogr. 
Grundlagen (1923). 


Evropské státy: 


Jméno a státní forma 


1. Československo, republika . . 

2. Německo, spolková republika . 

3. Saarské území, obsazená země . 

4. Gdaňsko, svobodné město . . . 

5. Rakousko, spolková republika . 

6. Lichtenstein, knížectví . . . . 

7. Švýcary, spolková rep 

8. Nizozemí, království 

9. Lucemburk, velkovévodství . . , 

10. Belgie, království 

11. Francie, republika 

12. V. Britanie, království . . . . 

13. Irsko, dominie 

14. Man, království 

15. Normanské ostrovy, republiky . 

16. Dánsko, království 


cd 

o 

o 

g 


rC 

O 

o 

o 

> 

4íí 

Hl. město 

E 


cd 



O 

'Z 


140.394 

13.613 

970 

Praha 

468.746 

62.430 

133*1 

Berlín 

1.910 

768 

402*1 

Saarbrúcken 

1.894 

384 

202*7 

Gdaňsko 

83.833 

6.534 

78*0 

Vídeň 

159 

12 

72*3 

Vaduz 

41.295 

3.880 

94*0 

Bern 

34.201 

7.527 

220*1 

Haag 

2.586 

285 

110*3 

Luxemburg 

30.440 

7.466 

245*3 

Brussel 

550.986 

40.744 

73*9 

Paříž 

241.761 

44.026 

182*1 

Londýn 

68.447 

2.973 

43.4 

Dublin 

572 

60 

105*4 

Douglas 

195 

90 

462*7 

St. Heliers 

44.326 

3.457 

78*0 

Kodaň 


Nový slovník naučný. — Svatek VII. 


9 


Evropa 


130 


Evropa 



a 

o 

o 

s 


Jméno Forma vlády 

o 

o 

> 


Hl. město 


E 

rá 

ců 




O 



17. Island, království 

, . 102.846 

102 

1-0 

Reykjavik 

18. Švédsko, království 

, , 448.460 

G.074 

13-6 

Štokholm 

19. Norsko, království 

. . 323.795 

2.789 

8-6 

Oslo 

20. Finsko, republika 

. . 388.279 

3.526 

9 1 

Helsingfors 

21. Estonsko, republika 

. . 47.549 

1.115 

24-8 

Reval 

22. Lotyšsko, republika 

. . 65.791 

1.845 

28-3 

Riga 

23. Litevsko, republika 

. . 55.899 

2.171 

38*8 

Rovno 

24. Polsko, republika 

. . 388.390 

27.177 

700 

Varšava 

25. Maďarsko, království 

. . 92.916 

7.980 

85*9 

Budapešť 

26. Rumunsko, království 

. . 294.244 

17.200 

58*5 

Bukurešf 

27. Portugalsko, republika .... 

. . 88.740 

5.622 

63-4 

Lisabon 

28. Španělsko, království 

. . 297.879 

21.771 

43-7 

Madrid 

20. Andorra, republika 

. ■ 453 

5 

11-6 

Andorra 

30. Monaco, knížectví 

. . 1-5 22 

147700 

Monaco 

31. Itálie, království 

. . 309.940 

40.550 

130*8 

Rím 

32. Vatikán, absolutní monarchie . . 

. . 44 

ha 555 ob. — 

Vatikán, m. 

33. San Marino, republika .... 

. . 61 

13 

215 0 

S. Marino 

34. Gibraltar, kolonie korunní . . . 

. . 5 

21 

4.1320 

Gibraltar 

35. Malta, kolonie korunní .... 

. . 316 

225 

7110 

La Valete 

36. Jugoslávie, království 

. . 248.987 

12.017 

48*3 

Bělehrad 

37. Albánie, království 

. . 27.538 

832 

30*2 

Tirana 

38. Řecko, republika 

. . 122.930 

5.600 

45*6 

Athény 

39. Bulharsko, království 

. . 103.146 

5.483 

53*2 

Sofia 

40. Turecko (evr.). republika . . . 

. . 23.554 

1.203 

5M 

Cařihrad 

41. Rusko (evr.), SSSR 

. . 4,354.000 

105.258 

24*2 

Moskva 


Zahraniční obchod důležitých států 
r. 1925. 


Země: 

V milí. Kč 
Dovoz Vývoz 

Země: 

V milí. Kč 
Dovoz Vyvoz 

Německo ..... 

99.456 

70.384 

Nizozemí 

31.412 

21.296 

Belgie 

26.532 

17.213 

Rakousko .... 

16.220 

8.960 

Dánsko 

14.889 

13.546 

Polsko 

9.010 

8.200 

Finsko 

4.000 

5.600 

Rusko 

3.446 

4.896 

Francie 

70.312 

72.644 

Švédsko 

12.453 

10.430 

V. Britanie .... 

189.872 

138.784 

Švýcary 

15.532 

12.240 

Irsko 

9.620 

7.392 

Španělsko .... 

14.832 

7.720 

Itálie 

28.484 

20.960 

Jugoslávie .... 

3.552 

4.120 

Litevsko 

645 

896 

Československo . . 

15.736 

16.888 


Povrch Evropy. 

Z celkového stavu evropské půdy jest: 


Vzdělané plochy 44% 

Lesů 31% 

Stepí G% 

Neproduktivní plochy .... 19% 


Evropa 


131 


Evropa 


Výsledek těžby evropských států r. 1927. 


V millionech tun V 1000 tunách 



r 


a 

o 

N 





STÁT 

3 

<3 

2 

5 

*3 

•9Í 

O) 

o 

o 





Z 



> 

> 


o 



s 

Vt 

£ 

v 

•N 

c 

M 

3 

c 

fc* 

3 

Cf2 

v 

o 

o 

Měď 

Československo 

. . 15-2 

20-6 

1-2 

10 

0-9 

7 

2 

2 

Německo 

. . 1327 

124-3 

51 

10-2 

12-2 

41 

66 

78 

Belgie 

. . 231 

59 

01 

2-8 

29 

171 

53 

12 

Francie 

. . 44 0 

0-9 

35 0 

7-5 

70 

49 

21 

8 

Velká Britanie a Severní Irsko . 

. . 248‘4 

— 

11-2 

6-3 

7-5 

55 

5 

17 

Itálie 

01 

10 

0*2 

0-3 

1-4 

4 

22 

— 

Lucemburk 

. , — 

— 

5-3 

2 3 

21 

4 

— 

— 

Nizozemí 

. . 6-9 

0-2 

— 

— 

— 

16 

— 

— 

Norsko a Špicberky 

. . 0-4 

— 

05 

— 

— 

— 

— 

— 

Rakousko 

. . 02 

2-8 

07 

0-3 

0-4 

10 

5 

4 

Polsko 

. . 340 

0-1 

0-3 

0-3 

07 

97 

20 


Rusko 

. . 16-2 

— 

1*1 

0-8 

1-1 

— 

11 

4 

Švédsko 

. . 01 



65 

0-5 

0-5 

3 



2 

Jugoslávie 

. . — 

4-1 

— 

— 

— 

— 

11 

5 

Španělsko 

. . 60 

04 

3-5 

0-4 

0-4 

12 

141 

45 

Maďarsko 

. . 07 

6-4 

— 

— 

— 

— 

— 

— 


Osevná plocha hospodářských rostlin r. 

V km^ 

0 3 O 

O V 

*3 £ « 2 

2 o *5 > * 

oS o tt 

1927. 

otS 

a 

v 

cs 

o 

c 

> 

"Z 

a 

— jĚ 

o 1 

Kukuřice ^ 

Československo . . 

6.390 

8.140 

7.100 

8.530 

6.500 

2.940 

170 

130 

41 

Německo . . . . 

46.984 

18.732 

14.784 

34.759 

27.995 

4,341 

727 

155 

66 

Rakousko . . . . 

3.780 

2.010 

1.470 

3.120 

1.770 

230 

400 

— 

— 

Švýcary 

200 

700 

60 

200 

480 

20 

150 

— 

— 

Nizozemí . . . . 

1.950 

610 

270 

1.480 

1.720 

690 

— 

— 

— 

Belgie 

1.580 

2.320 

320 

2.660 

1,680 

710 

— 

20 

— 

Lucembursko . . 

70 

140 

20 

290 

150 

3 

16 

— 

- - 

Francie 

7.970 

53.450 

7.100 

34.570 

15.760 

2.200 

13.730 

— 

700 

Velká Britanie . . 

160 

6.910 

4.720 

11.960 

3.300 

— 

— 

90 

— . 

Irsko 

20 

140 

490 

2.610 

1.480 

70 

— 




Dánsko 

2.080 

1.020 

3.120 

4.240 

770 

300 







Norsko 

90 

100 

610 

970 

500 









Švédsko 

3.440 

1.640 

1.680 

7.300 

1.580 

410 







Finsko 

2.300 

160 

1.110 

4.430 

690 

30 







Polsko 

48.890 

11.390 

12.390 

26.200 

24.060 

2.020 







Maďarsko . . . . 

6690 

15.800 

4.090 

2.850 

2.530 

620 

2.200 

10.480 

208 

Rumunsko .... 

2.810 

31.010 

17.640 

10.840 

1.788 

820 

2.800 

42.190 

304 

Španěl, a Portugal. 

7.360 

43.810 

18.020 

7.730 

3.090 

620 

13.980 

2.620 


Itálie 

1.240 

49.860 

2.360 

4.870 

3.540 

880 

42.790 

15.900 

391 

Jugoslávie . . . . 

2.090 

18.300 

3.910 

3.790 

2.260 

420 

1.780 

20.630 

110 

Rusko 

281.610 

307.330 

70.740 

173.840 

28.180 

6.180 

— 

28.860 

— 


9 


Evropa 


132 


Evropa 


Výnos hospodářských produktů ve státech Evropy r. 1927 v 1000 tunách. 


STÁT 


® a 

u <u 

a S 

OJ ® >o 

o 

to 

o 

> 

b. 

o 

.D 

B 

b 

ukrová 

řepa 

! Vino 

o 

jt 

.Q 



CU 

o 

n 

O 

til 




Československo . . 1.099 1.262 1.285 

1.458 

9.109 

8.124 

1.060 

(CH) 

11 

6 

Německo . 


. . . 3.418 6.834 2.738 

6.347 

37.550 

10.854 

1.428 

(CH) 

7 

14 

Rakousko 


... 282 462 225 

417 

1.298 

551 

212 

(K) 

97 

— 

Švýcary . 


... 155 40 12 

42 

696 

50 

350 

— 

— 

Belgie . . 


. . . 443 555 91 

669 

3.309 

1.983 

— 

(CH) 

3 

• — 

Nizozemí . 


... 139 345 66 

332 

2.400 

1.768 

. — 

— 

— 

Lucemburk 


... 20 9 3 

40 

171 

2 

35 






Francie . 


. . . 7.739 935 1.210 

5.407 

15.760 

2.200 

49.226 

(K) 

546 

13 

Britanie . 


. . . 1.518 25 969 

1.263 

4.990 

— 

— 

(CH) 

13 

— 

Irsko . . 


... 39 5 137 

678 

2.482 

136 

— 

— 

— 

Dánsko 


... 260 260 780 

870 

520 

1.060 








Norsko . . 


... 17 15 102 

184 

605 

— 








Švédsko . 


... 308 476 272 

1.145 

1.068 

993 






— 

Finsko 


... 22 291 121 

539 

625 

55 

— 






Estonsko . 


... 29 171 94 

98 

742 

— 








Lotyšsko . 


... 72 259 130 

177 

717 

— 








Litevsko . 


... 144 538 188 

243 

1.264 

— 








Polsko . . 


. . . 1.476 5.688 1.634 

3.390 

34.060 

3.620 

— 






Maďarsko 


. . . 2,064 523 508 

315 

1.807 

620 

1.952 

(K) 1.760 

26 

Rumunsko 


. . . 2.635 243 1.250 

852 

1.780 

1.092 

2.810 

ÍK) 1,760 

26 

Španělsko 


. . . 3.942 674 2.008 

592 

3.620 

620 

13.980 

(K) 

633 



Portugalsko 


... 311 113 43 

93 

259 

— 

8.000 

(K) 

312 

— 

Itálie . . 


. . . 5.395 151 206 

446 

3.540 

880 

42.790 

(K) 2.220 

44 

Jugoslávie 


. . . 1.540 150 315 

292 

1.012 

420 

2.855 

6K) 2.142 

7 

ftecko . . 


... 362 31 274 

72 

— 



1.899 

(K) 

173 

52 

Bulharsko 


. . . 1.289 209 306 

109 

60 

242 

1.428 

(K) 

524 

16 

Rusko . . 


. . . 20,400 24.600 4.700 

13.000 

55.360 

9.900 

— 

(K) 3.800 




Stav obchodních lodi 

r. 1927. 





Stát 


Lodí parníků Tonáž 
TŠech z toho Tmil.t. 

Stát 


Lodi 

všech 

parníků Tonáž 
z toho v mil. t. 

Německo 


. . 2.028 1.947 307 

Nizozemí . 


. 1.099 

1.046 260 

Britanie . 


. . 8.559 8.161 19-44 

Švédsko . 


. 1.385 

1.203 130 

Francie . 


. . 1.828 1.527 3-51 

Španělsko 

• • 

. 930 

789 1 18 

Itálie . . 


. . 1.353 1.035 303 

Dánsko . 


. 772 

652 1-06 

Norsko 


. . 1.805 1.740 268 










Železnice evropských států. 






Stát 


ca 

1913 1927 í i 

Rt.át 

1913 

1927 

s 

á 



km km g g 




km 

km 


Z 



připadá km 






připadá km 

Evropa . . 


. 346.741 379-991 4 9 

Španělsko . 

. . 15.350 

15.572 

3 

7 

Z toho má: 



Švédsko . . 

. . 14.202 

15.378 

3 

25 

Německo . 


. 63.740 57.641 12 10 

Československo . 

— 

14.030 

10 

10 

Rusko . . 


. 58.441 56.370 1 8 

Rumunsko . 


3.763 

11.784 

4 

7 

Francie . . 


. 51.188 53.561 10 13 

Belgie . . 


8.814 

11.093 

36 

14 

V. Britanie 


. 38.126 39.262 16 9 

Maďarsko , 


— 

9.529 

10 

11 

Itálie . . . 


. 17.664 20.664 7 5 

Rakousko . 


— 

6.684 

8 

10 

Polsko . . 


. — 19.271 5 0*7 

Švýcarsko . 


5.077 

57.48 

14 

15 


Evropa Mladá 


133 


Eweit 


Evropa Mladá. Když se r. 1831 a 1832 
nepodařily pokusy o povstání ve střední 
Itálii, sešli se uprchlíci různých národů 
ve Švýcarsku. Zde vznikl spolek Mladé 
Evropy, který utvořil O* Mazzini z Ml. 
Itálie, Ml. Polska a Ml. Německa. Tyto 
tři spolky, 1834 sbratřené, založily podob- 
ná sdružení mezi republikány ve Francii, 
Španělsku a v Belgii; když Švýcarsko 

r. 1836 vůdce vypovědělo, spolek se roz- 
padl. Ital. skupina nabyla zvlášt. význa- 
mu Mazzinira. Mladé Německo od r. 1836 
(sídlo v Londýně) rozvíjelo živou činnost. 
O ml. Irsku Ml. Polsko působilo v Pa- 
říži a v Londýně pro obnovení Polsky. 
Mladoruská strana souvisela s nihilisty 
Qi. Mladoturci chtěli poměry v Tu- 
recku přetvořiti podle vzoru západních 
zemí. 

Evropská komise dunajská byla usta- 
vena po válce krymské na mírové 
konferenci v Paříži r. 1856, obnovena 
kongresem berlínským r. 1878 a konfe- 
rencí londýnskou 1883. Požívajíc práv 
exteritoriallty, bděla nad dunajskou do- 
pravou od Braily až k ústí. Po světové 
válce obnovena. Sídlem je Galac. 

Evropské jazyky. Ze živých řečí evrop. 
náleží většina k indoevrop. skupině, a to 
hlav. ke třem největším kmenům: ger- 
mánskému, románskému a slovanskému. 
Ve střední a severní Evropě vládnou ger- 
mánské řeči: němčina, angličtina, dán- 
ština, švédština, norvéžština, islandština. 
Románské jazyky ovládají převážně ji- 
hozápad: frančtina, provengálština, ka- 
talánština (Katalanii), španělština, por- 
tugalština, italština; na vých. rumunšti- 
na. Na východě vyskytují se hlavně slo- 
vanské řeči: ruština, slovenština, čeština, 
srbochorvatština, bulharština. Drobnější 
samostatné evropské jazyky jsou baltické 
řeči: litevská a lotyšská (blízce příbuzné 
slovanskému jazyku), keltické řeči na 

s. -z. (irština, galská řeč ve Skotsku, kym- 
rická ve Walesu, bretoňská v Bretani), 
konečně novořečtina a albánština. — Ji- 
né než indoevropské jazyky jsou finsko- 
ugrická skupina (finština, estonština, la- 
ponština, vogulština, zyrjanština, votja- 
čtina, čeremiština, mordvinština), ve- 
směs na území dřívějš. nebo nynějš. Rus- 
ka; maďarština v Maďarsku. S finsko- 
ugrickou skupinou je příbuzná též samo- 
jedština na Severním ledovém moři. — 
Evropské výběžky asijské turko-tatarské 
skupiny jsou: turečtina, v jižním Rusku 
čuvaština a nogajština. — Zbytky řeči 
evropského praobyvatelstva tvoří baski- 
cký jELzyk v Pyrenejích. 

Evropský koncert, smlouvou v Chau- 
montu (1814) zal. právní dohoda evrop. 
států k zamezení válek. Byl pak nahra- 


zen Haagským smírčím soudem, tento 
pak Svazem národů. — Lit.: Ch. Dupuis; 
Le principe ďequilibre et le concert 
européen (1909). 

Evviva! (ital.), ať žije! 

Evzoni (z řec. dobře opásaní), 

myslivci (Q^) v řec. arm., mají uniformu 
přizpůsobenou národnímu kroji (krátká 
otevřená kazajka; škrobená, skládaná 
suknice zv. fustanella; přiléhavé spodky 
a trepky s pompony, řecká čapka s dlou- 
hým třapcem). 

Evžen (řecký Eugenios = blahorodý), 
mužské křestní jméno. 

Evžen Savojský, Eugen. 

Evženie, křest, sv., domněle mučednice 
za Valeriána, řím. panna, vstoupila podle 
pověsti za muže přestrojena do kláštera 
v Alexandrii a stala se opatem; uct. 24. 
(25.) prosince. 

Ewald Carl (1856 — 1908), dánský nove- 
lista. Jeho romány mají politické pozadí 
a líčí většinou odpůrce ortodoxního ži- 
vota. Největší význam mají jeho drobné 
povídky ze zvířecího života, psané s vel- 
kým pochopením. Jsou to vlastně alego- 
rické obrazy skutečného života. Mnoho 
jich bylo přeloženo též do češtiny, a to: 
Na rybníce. Co příroda vypráví (Hacken- 
schmied), Ferina lišák (K. Franta), Můj 
hošík (M. Krausová), Tiché jezero (H. Ko- 
sterka) a j. 

Ewald František (* 18. VIII. 1820 v Pra- 
ze), divadelní akvisitér v Praze. 

Ewald Johannes (1743 — 1781), dánský 
básník, zúčastnil se války sedmileté. 

Ewas Edward Radcliffe Garth Russell 
(* 1881), angl. polární cestovatel a bada- 
tel, námořní důstojník; v roce 1807 vstou- 
pil do námořní služby a v r. 1902—1904 
zúčastnil se první antarktické výpravy 
na lodi „Morning“. R. 1909 zúčastil se ja- 
ko druhý velitel britské antarktické ex- 
pedice pod velením kapitána Scotta a 
r. 1912 po smrti téhož stal se hlavním ve- 
litelem této expedice. Za světové války 
sloužil v loďstvu u belgického pobřeží. 

Ewers Hanns Heinz (* 1871), spisovatel, 
žij. v Berlíně, za války byl internován 
v sev. Americe. Nejznámější romány jsou: 
Alraune, Vampir. Ve svých románech a 
groteskách pracuje fantastickými a su- 
gestivními motivy. V češtině přel.: Alrú- 
na (H. Filla, 1921), Hrůza (E. Šubert, 
K. Weinfurter, 1911, 1926), Láska (E. A. 
Hruška, 1920), Posedlí (K. Weinfurter, 
1920), Srdce králů (B. Spurný, 1917), Upír 
(O. Reindl, 1926), Zaklínač duchů (K. 
Weinfurter, 1925) a j. 

Ewert Alexej (* 1857), ruský generál; 
zúčastnil se války s Japonskem a války 
světové; velel později i rudé armádě, ale 
byl pak zabit bolševiky. 


ex 


134 


Excenfr 


ex (lat), předložka), často před tituly a 
hodnostmi, óznačuje-li bývalý titul; na 
př. excisař, exministr. 

Ex, chem. značka pro 1 atom euxenia. 

Ex abrupto (lat), náhle; nenadále. 

Exacerbace (lat), zhoršení při nemoci; 
exacerbovati, zhoršiti. 

Ex aeqno et bono (lat), podle slušnosti 
a práva, jak se sluší a patří. 

Exakce, vymáhání od věřitelů; exactio- 
nes, talliae, mimořádné církevní daně. 

Exaktní (lat), přesný, vědy exaktní jsou 
fysika, matematika, chemie, astronomie; 
vědy tyto vedou k přesnému matematic- 
kému poznání. 

Exalgin, methylacetanilidL CeHsN . 
. (GHa) . (COCHs) vyrábí se působením 
monomethylanilinu na acetyl chlorid. 
Přichází v bezbarvých, v horké vodě a 
alkoholu snadno rozpustných krystal- 
cích, tajících při 102« C, vroucích při 
254.70 C. Užívá se v lékařství vnitřně 
jako prostředek proti neuralgii a bole- 
stem hlavy. 

Ex animo (lat), ze srdce. 

Exaltace (lat), pozdvižení mysli, cito- 
vé vzrušení; exaltovaný, pobouřený, roz- 
čilený. 

Exaltatio crncis (lat), povýšení kříže. 

Examen (pl. examina, lat.), zkouška; 
examen testium, výslech svědků; examen 
rigorosum, obzvláště přísná zkouška při 
doktorátech. 

Examinátoři synodální, zkušební ko- 
misaři ze řad duchovenstva, určení zkou- 
šeti, zda kandidát ucházející se o nějaký 
cirk. úřad má vlastnosti pro tento úřad 
potřebné. Jsou biskupem navrženi a sy- 
nodou (= cirk. sněm) potvrzeni. Neko- 
nají-li se diecesní synody, jmenuje exa- 
minátory biskup sám; slují pak exami- 
nátory prosynodálními. 

Examinant, ke zkoušce jdoucí, ten, 
jenž má býti zkoušen, examinace, zkouš- 
ka, zkoušení, výslech; examinátor, zkou- 
šející, dotazovatel. 

Examinatorinm (lat.), nyní repetito- 
rium, přednáška, kterou obyčejně mají 
mladší docenti. 

Examinovati, zkoušeti, vyslýchati. 

Exarace, vyrýhování, pohybem ledovce 
se na některých místech obnaží půda. 

Exarch (řec. exarchos), vojevůdce, ve- 
litel, od 6. stol. oficiální titul byzantské- 
ho náměstka v Itálii (exarchát ravenn- 
ský), 

Exarcha, název náměstka, jemuž svě- 
řil patriarcha v církvi východní část 
svých práv buď na čas nebo doživotně. 
Jmenovali se tak také první metropoliti 
význačných politických o«blastí, na př. 
antiochenský, efeský, který nazýván ex. 
„celé Asie“ atd. Později se stal výraz 


„exarcha“ pouhým titulem. Jenom v Bul- 
harsku obnoven tento úřad r. 1870. Ex- 
archa bulharský je hlavou autokefální 
(samostatné) církve bulhar. a jemu je 
podřízeno 11 metropolitů. 

Exarchát, území podrobené moci ex- 
archa (místodržícího). Exarch byl státní 
úředník. Nej důležitější v dějinách je e. 
ravenský. V Ravenně sídlil exarch císaře 
byzantského. Exarchové zasahovali ča- 
sto do vnitřních záležitostí církve západ- 
ní, do volby papeže atd. R. 735 podrobil 
král francký Pipin e. raven. římskému 
papeži a tím jeho histor. význam zanikl 
nadobro. 

Exartikulace (lat.), vykloubení konče- 
tiny v kloubu otevřením kloubu nebo 
proříznutím vazů kloubových, aniž se 
kost oddělí. Nejčastěji nastává vyklou- 
bení prstů u rukou nebo u nohou. 

Exaugnrace (lat.), zbavení svatosti 
určitých míst výrokem augurů. 

Exc., exoudit (lat. vytiskl, vydal), od 
16. — 17. st. na mědirytinách. Dodatek ke 
jménu nakladatele; též zkratka pro slo- 
vo excellence. 

Ex capite (lat.), z hlavy, z paměti; 
z právního důvodu. 

Ex cathedra (e. c. Petři, lat.), výrok 
z učitelské stolice Petrovy, neomylné vý- 
roky papeže o učení víry a mravů. 
neomylnost. 

Excedovati (lat.), vybočovat! z dovole- 
ných mezí, výstředně si počínati, dělati 
výtržnosti (o^ exces). Excedent, svárlivec, 
výtržník. 

Excelence (lat.), původně titul králů 
longobardských a franckých, pak něm. 
císařů až po Jindřicha VIL, volených 
římských a ostatních králů, později vy- 
slanců. Dnes oslovují se e. též presidenti 
republik, vyslanci států a ministři v me- 
zinárodním styku. 

Excelsior (lat., komparativ od excel- 
sus, vznešený), vynikající dobrotou; také 
jako motto („stále výše!“) a též se užívá 
jako pochvalného výroku pro zboží. 

Excelujici (lat), vynikající, výborný. 

Excentr, výstředník, kruhovitá plotna 
(A), která se pohybuje kol excentricky 
položené osy (W) a prsténcem (B) jest 



volně uzavřena, na němž jest připevně- 
na excentr. tyč (S). Vzdálenost středu osy 
od středu plotny nazývá se excentricitou. 


Excentricita 


135 


Execíiovati 


Excentricita (lat), excentrický. Ex- 
centrická chyba u nástroje spočívá v tom, 
že střed kruhového rozdělení se nekryje 
se středem otáčení. 

Excentrický (lat.) nesoustředný, vý- 
střední. Excentr., nesoustředné kružnice 
nebo koule jsou takové, jejichž středy se 
netotožní. Soustředné (koncentr.) mají 
společný střed. Výstřední, excentr. je člo- 
věk, jehož myšlení a jednání jest přehna- 
né nebo fantastické, velice odlišné od 
všeob. měřítka. excentricita. 

Excentrický pocit, úkaz, kdy příčinu 
podráždění, jež postihlo nerv v některém 
bodě, mylně klademe do zakončení nervu. 
Narazíme-li na př. loktem, máme často 
pocit v kůži na malíčku; také amputo- 
vaní mají občas pocity, jako by měli 
ještě scházející úd (integrální pocit am- 
putovaných). 

Excentrik (lat.), varietní umělec, který 
přehnanými posunky a pohyby těla do- 
provází drastické přednesy. 

Exceptio (lat.), výjimka; právně: ná- 
mitka. E. excussionis, exkusse; E. litis 
pendentis, soudní námitka právní závis- 
losti. E. rei judicatae, soudní námitka 
právoplatně rozhodnuté věci. (C^ právní 
moc.) 

Exceptio plniinm (concubantium nebo 
construpatorum), námitka toho, kdo jest 
pokládán za otce nemanželského dítěte, 
že matka během doby početí obcovala 
s jinými. V takovém případě pak není 
nároku na přiznání otcovství a výživy. 

Exceptionelní (franc.), výjimečný, ne- 
obyčejný. 

Exceptio rei iudicatae, námitka, že 
nárok žalobní byl již jednou pravoplat- 
ně rozhodnut. 

Exceptis excipiendis (lat.), s výjimkou 
teho, co má býti vyňato. 

Excerpovati (latinsky), něco vyjmouti 
(z knihy); excerpt, výňatek. 

Exces (lat. excessus), vybočení, překro- 
čení určitých mezí, zejména překročení 
policejních předpisů, jež se vztahují na 
veřejný klid a pořádek. 

Excesivni (lat.), vybočující z mezí, ne- 
znající míry. 

Excipovati (lat.), vyjmouti, stanoviti 
jako výjimku. 

Excise (lat.), vyseknutí. E. v exek. prá- 
vu. Činí-li si někdo vlastnické právo na 
věci někomu zabavené, které mají při- 
jití do dražby, může podati proti vedené 
exekuci žalobu excisní, vylučovací podle 
§ 37 ex. ř. Žaloba tato může míti účinek 
odkládací a vyhoví-li se jí pravoplatně, 
omezí se exekuce pouze na ony věci, na 
které nebylo uplatněno právo vlast- 
nické. 


Excitace (lat.), vzrušení, povzbuzení; 
excitativní, vzrušující; excitabilita, po- 
drážděnost. 

Excitovati (lat.), vyzývati, pobádati. 

Exclnsiva (též ,,veto“), protest učiněný 
právní formou proti tomu, aby určitý 
kandidát nabyl cirk. úřadu. Tohoto prá- 
va dostalo se od Apošt. Stolice některým 
panovníkům, resp. v nové době vládám. 
Posléze rozuměl se e. protest kladený Ra- 
kousko-Uherskem, Francií a Španělskem 
proti volbě určitého kandidáta za papeže. 
Byla vykonávána prostřednictvím někte- 
rého kardinál a- volitele nebo vyslance u 
Ap. Stolice zplnomocněného. Naposled se 
vyskytla při volbě kard. Rampolly, slo- 
vansky orientovaného. Zakročilo Rak.- 
Uh. a zvolen potom Pius X. Týž papež 
však vyhlásil klatbu na každého, kdo by 
do volby papeže, 

Excoecaiia Lin. 
(oslep), Euphor- 
biaceae, asi 30 
druhů v tropech 
starého světa. E. 
agallocha L. z Vý- 
chodní Indie až 
Austrálie. Je to 
strom se kmenem 
často nízko se- 
hnutým, rozpuka- 
ným a nepříjem- 
ně páchnoucí te- 
kutinou mléčnou, 
jež je velice ostrá 
a jedovatá. Vstřík- 
nuta do očí může 
způsob, oslepnutí. 

Excusezl (fr., exkizé), promiňte! 

Ex decieto (lat), na základě soudního 
rozhodnutí. 

Exe, řeka v Anglii, 89 km dl., pramení 
v Exmoor Forest, u Tivertonu splavná 
a ústí u Exmouthu do kanálu La Manche. 

Exeat (lat), „ať zahyne!“); propouštěcí 
list, propustka, dovolená; biskupské do- 
volení pro duchovní k úřednímu jednání 
mimo jejich obvod. 

Execíiovati (Qiai.), ovičiti čety v zachá- 
zení se zhraní, jakož i ve všech obratech. 
Execírka platí jako hlavní měřítko pro 
voj. způsobilost Čety. Element voj. cvi- 
čení stvořil vlastně Gustav Adolf, Wald- 
štýn a Fridrich Vilém I. Za Napoléona 
byla pak věnována obzvláštní péče cvi- 
čení vojska. Když se vojsko vycvičí v po- 
chodu, v obratech aM. v četách, přistu- 
puje se k cvičení v taktických oddílech 
(setnina, eskadrona, baterie atd.). Pak 
jsou též menši vojenská cvičení, jež tvoří 
přechod k velkým voj. cvičením, ma- 
névrům. 


zasahoval exclusivou 
čímž význam e. mizí 



Excoccnria 

agnllfjclia. 


Execntive docnments 


136 


Exekuční řád 


Executive docnments, každoroční po- 
vinná zpráva presidenta USA., podávaná 
kongíresu o celkovém stavu státu spolu 
s návrhy, které uznává za prospěšné a 
nutné, aby je kongres vzal v úvahu. 

Exelmans Rémy Joseph Isidore, hrabě 
(1775—1852), maršál franc., bojoval ve 
válkách revolučních a napoléonských, 
kde se vyznamenal u Slavkova, Borodi- 
na, Vilna, Craonne a j.; při návratu Na- 
poléonově z Elby postaven v čelo jezdec- 
tva a kryl Grouchyho po bitvě u Wa- 
terloo. 1851 maršálem. 

Exedra (řec.), ve starém Řecku polo- 
kruhové výklenky v sloupeních nebo ji- 
ných stavbách; v římských soukromých 
domech sedadly opatřené místnosti, ve 
středověku tolik jako apsis. Též zahrad- 
ní aavička polokruhovitého tvaru. 

Exegese (řec.), vysvětlení, výklad, hlav- 
ně bible; exegeta, učený vykladač Písma 
sv.; exegetika, umění vykládati. 

Exegese biblická, část bohoslovné vo- 
dy, která snaží se vyložili náiležitě smysl 
Písma sv. Je to nyní soubor výkladů od- 
borníků vynikajících ve věcech biblic- 
kých. Prohloubení e. vedlo v nové době 
ke kritice bible, budující na inejnovějších 
výsledcích badání filologického i poznat- 
cích jiných věd, pokud mají vztah ke 
správnému výkladu bible. 

Exegi monumentům aeie perennius 
(lat.), „vzbudoval jsem pomníky nad kov 
trvalejší^. Citát z Horáce („Ody“ III., 
30, 1.). 

Exekrace (lat.), silavnostní zaklínání; 
exekrovati, proklínali; exekrabitní, zloře- 
čený, šeredný. 

Exekuce (lat.), provedení, výkop, usku- 
tečnění, právní donucení. V trest. proce- 
su uskutečnění trestu, obzvl. trestu smrti. 
Daňová exekuce, nucené odevzdání ve- 
řejných dávek a důchodů. Nesplní-ili po- 
vinná strana svůj závazek, má strana 
druhá možnost, aby svůj nárok proti ní 
uplatňovala exekucí. Na místo nedostá- 
vající se vůle osoby povinné musí na- 
stoupiti donucovací moc státní, jež dopo- 
může vymáhajícímu věřiteli k uspokoje- 
ní. E. jest buď soudní (řízení vede se 
u soudu) nebo správní, jež náleží do obo- 
ra působnosti správních úřadů. Nejčas- 
tější jest e. soudní. Soud povoluje e. pro 
všechny soukromoprávní a i pro veřej- 
noprávní nároky. Stane se tak po před- 
ložení vykonatelného exekučního ti- 
tulu se strany vymáhajícího věřitele. 
Vymáhající věřitel má právo volby 
exekučního prostředku a může i zažádat! 
za povolení nékolika jich současné. Způ- 
sobů soudní exekuce jest více: e. na 
svršky (mobilámí), e. na pohledávky, jež 
příslušejí straně povinné proti třetím 


osobám, které se pak v ex. řízení nazý- 
vají poddlužnikem, e. na služební platy, 
e. na kapesní zájem a na pokladní hoto- 
vost, e. na nemovitosti, e. zřízením nuce- 
ného práva zástavního na nemovitostech, 
e. vnucenou správou, e. létací atd. Při 
movitých věcech nejprve se provede za- 
bavení (výkonný orgán soudní pozna- 
mená na svršku, že jsou zabaveny pro 
určitého vymáhajícího věřitele), pak 
uschování věcí a posléze prodej (c^ 
dražba). Výtěžek z docílené ceny rozvrh- 
ne soud mezi vymáhající věřitele. U pe- 
něžitých pohledávek soud provede zaba- 
vení a přikázání (k vyhrání nebo na 
místo placení) a uloží poddlužníkovi, aby 
se vyjádřil, zdali pohledávku uznává či 
nikoliv. Na peněžité pohledávky, které 
nejsou dosud splatné, možno věsti t. zv. 
e. zajišfovací. — E. správní jest úřední 
výkon, kterým se donucuje povinná stra- 
na .plniti rozhodnutí a příkazy správních 
úřadů. Může býti buď berní, je-li vyko- 
návána úřady finančními, nebo politic- 
ká, vykoná vají-1 i ji úřady politická Tato 
e. se řídí ustanoveními vládního nařízení 
ze dne 13. I. 1928, č. 8 Sb. z. a n. 

Exekuce staroměstská, právní výraz 
pro vykonání rozsudku smrti nad 27 
vůdci čes. povstání proti Habsb. v letech 
1618 — 1620. Rozsudek vykonán 21. VI. 
1621 na Staroměstském nám. v Praze. 
Mezi popravenými byli 3 pánové (Šlik, 
Budovec a Harant z Polžic), 7 rytířů 
(Kaplír, Dvořecký, Michalovic, z Bílé, 
z Losu, Černín a Konecchlnmský) a 17 
měšťanů St. a Nov. města Praž., Kutné 
Hory a Žatce (Kochan, Štefek, Kobr, 
Šultys, Hošťálek, Jizbický, Kozel, Kocour, 
Rečický, Vitman, Vokáč, Rupel, Haun- 
schild, Jesenský, Kutnaur, Sušický a 
Vodňanský), Hlavy dva^nácti poprave- 
ných byly pak ra potupa a výstrahu vy- 
věšeny na staroměst. věži motstecké, od- 
kudž byly sňaty teprve r. 1635 emigran- 
ty, vrátivšíími se na Čas s vítěznými 
Švédy. — Lit. E. Denis: Konec samost. 
čes. (přel. J. Vančura). 

Exekuční komisař, soudce, jemuž 
u oikresního jakožto exekučního soudu 
přísluší samostatné obstarávání věcí 
s výkonem ex. spojených (povolení a za- 
mítnutí exekuce, rozhodování žalob ex. 
se týkajících, nařizování roků atd.). 
U okr. á u kraj. soudu (při ex. na nemo- 
vitosti, ex. soud) jest e-lm k-eon vždy 
samosoudce. 

Exekuční listiny, vykonávací listiny. 

Exekuční řád, .zákon ze dne 27./ V. 1896, 
ě. 79 ř. 2 ., podle ktetrého se řídí exekuční 
řízení. Novela jeho jest z l./VI. 1914, č. 
118 ř. z. (t, zv. novela o lilevách soud- 
ních). Několik čsl. zákonů pozměnilo e. 


Exekuční řád 


137 


Exercitia spiritualia 


ř. jen zcela neipatraě. Podjp»inným [práv- 
ním praimenem pro ex. řízení jest civilní 
řád soudní. Bylo by omylem domnívati 
se, jak se často děje, že e. ř. jest dělán 
pro vymáhající věřitele. Má sice zaručo- 
vati, jakým způsobem nastupuje státní 
moc doinucovací proti povinné straně, ale 
jinak spíše chrání dlužníka před nevhod- 
nými zásahy se strany věřitelů. Jest to 
zvláště patrno z toho, že normy jeho 
jsou naprosto přesné a pak i z toho, že 
soud nikdy neprovede žádný úkon ze své 
úřední mooi, nýbrž toliko na návrh vy- 
máhajícího věřitele, a často mu ještě uklá- 
dá preklusní lhůtu k podání takového 
návrhu. Na Slovensku a P. Rusi platí 
exekuční zákon čl. LX. z r. 1881, novelo- 
vaný v r. 1908, 1912, 1923 a 1928. Zvláště 
poslední novela «(č. 23/28) jest důležitá 
lim, že sjednotila předpisy ex. řízení na 
věci movité v histor. zemích i na Slov. a 
P. Rusi. Jest to významný krok na uni- 
fikaci ex. zákonodárství v obou právních 
oblastech. 

Exekuční řízení zahajuje exekuční 
soud na návrh vymáhajícího věřitele 
proti dlužníku a které se končí zrušením 
exekuce. 

Exekuční soud, soud, vykonávající 
exekuci. Je nutno rozeznávati soud, který 
e. povolil, a soud, který ji provádí. V ně- 
kterých případech může to býti jeden a 
týž soud. Zásadně jest e. s. přísluš- 
ný soud okresní, v je-hož obvodě povinná 
strana bydlí nebo v jehož obvodě má 
majetek, na který se e. vede. Krajský 
soud jest příslušný k výkonu e. tehdy, 
vede-li se e. na nemovitosti, zapsané 
v zemských deskách, v železniční nebo 
v horní knize a při e. na jiné knihovní 
nemovitosti jen potud, má-li se povoliti 
nucené zřízení zást. práva (vklad) u vlož- 
ky vedené u Jiraj. soudu. Ministerslcým 
nařízením bylo u nás stanoveno, že pro 
obvod města Prahy a Brna jesit zřízen 
toliko jeden okresní soud, provádějící 
exekuce. V Praze jest to samostatný 
okresní soud exekuční, v Brně jest sou- 
částí okresního tsoudu pro Brno -město. 

Exekuční titul, liistinný doklad, na zá- 
kladě kterého jest možno vésti exekuci 
proti dlužníkovi, § 1 exekučníiíio řádu 
vypočítává, co jest ex. titulem: rozsud- 
ky a usnesení soudů řádných i mimo- 
řádných, -smíry, rozhodnutí správních 
úřadů nebo veřejných orgájjů, platební 
příkazy a výkazy nedoplatků o daních, 
pcplatcích a o pojistném předepsaném 
podle sociálních zákonů (avšak jen teh- 
dy, jsou-li opatřeny doložkou vykonatel- 
nosti), výroky rozhodců, notářské spisy, 
mimoisoudní výpověď nájemní atd. Kaž- 
dý e. t. mxisí obsahovati přesné označení 


osoby oprávněné i rovinné, vyznačení 
předmětu, rozsahu a času povinného 
plnění a vyslovení povinnosti k nějaké- 
mu plnění nebo opominutí. Bez předlo- 
žení e. t. soud exekuci nepovolí. Do- 
klad musí býti předložen v originále 
nebo v úředně ověřeném opise. 

Exekutiva, výkonná moc. Stát, aby 
mohl pro vést i jednotlivé zákony a aby 
měl možnost přinutiti ty občany, kteří 
zálionům a různým nařízením nechtějí 
učiniti zadost, potřebuje výkonné moci. 
Orgány e. jsju jednak org. oivlní, jed- 
nak policie, četnictvo, vojsko a stráž po- 
hraniční, případně d orgány další, na 
které e. byla přenesena. Název e. užívá 
se v poslední době také pro sbor osob, 
které jsou pověřeny v určitém sdružení 
výkonnou, prováděcí mocí (na př. e. od- 
borov. organisací soukr. zaměstnanců). 
Význam slova e, jest v tomto případě 
přibližně asi tentýž jako „ústřední vý- 
konný výbor“, presidium neb pod. 

Exekutor (lat.), vykonavatel, uskuteč- 
ňovatel; úředník, do jehož moci spadá 
donucovací opatření veřej, důchodů. 

Exekutovati (lat.), provésti, uskutečni- 
ti; právním donucením pohnali; popravu 
provésti; exeknlivní, provádějící, usku- 
tečňující. 

Exemce (lat.), vynětí, osvobození od 
všeobecně uloženého břemene (na př. 
exemce z daní); v kanonie, iprávu vy- 
jmutí z duohov. jurisdikce biskupa die- 
cése a podřízení vi^chnosti vyšší; ještě 
jest několik exemtaích biskupů, kteří 
podléhají bezprostředně papež, stolici. 

Exemplář (lat.), kus; jednotlivý výtisk 
knihy atd.; exemplárně, pří/kladně; k od- 
strašení sloužící, přísný. 

Exemplář povinný, výtisk povinný. 

Exemplikace (lat.), provedení příkladů; 
ověřený opis i istiny opsáním jejího pů- 
vodního zněmí. Exemplikovati, na příkla- 
dech objasni ti. 

Exemplum (lat.), příklad; výstražný 
příklad; početní úloha. Exempli causa 
nebo gratia, zkráceně e. c. nebo e. g., na 
příklad, exeinpla docent, příklady po- 
učují. 

Exequatur (lat., „nechť vykoná^), jed- 
nání, jímž vláda státu určuje konsulovi 
vykonávání jeho povinností. E. se dělí 
podle předlohy dosazovacího listu na 
úřad (lettres de provision), jehož vyho- 
tovením odesílající stát provede jmeno- 
vání. Může býti odepřen při vážných po- 
chybnostech vůči osobě konsulově. 

Exeqniae, pohřební obřady st. Říma- 
nů, později také v křesťanství. 

Exercitia spiritualia (lat), duchovní 
cvičení, v katol. asketice obzvláštní cvi- 
čení ve zbožnosti péčí o vlastní duši. 


Exercitia spirítualia 


138 


Existence 


Dříve známá již v Máěterídh, v 16. -stol. 
jesuity zavedena i mezi .světské duchovní 
a laiky. Sestávají z motlitby, úvah, čtení 
a něikolikadenního mjlčení. Též (lidové 
missie se obyčejně tprovádějí podle 
způsobu ex. Něco podobného jest i u me- 
todistů. 

Exercitium (lat.), cvičení, zvláště vo- 
jenské školení. Úloha cizojazyčného 
překladu, též scriptUin nebo pensum 
zvaná. 

Exergue (fr., exerg), na mincích linií 
pod obrazem mince oddělená část, kde 
je letopočet. 

Exeter, hlav. m. Devonshire (Anglie), 
59.260 ob., na řece Exe, sídlo anglikán- 
ského biskupa, normansko-gotická ka- 
tedrála, se slavnou exeterskou knihou, 
jež je cennou sbírkou staroangl, ruko- 
pisů. angl. literatura. 

Exeiint (lat.), odcházejí, ustupují; e. 
omneš, všicitni odcházejí. '(Scénická 
označení v divadelních kusech.) 

Exhalace (lat.), výpar, výdech (zvláště 
kouře při zemětřesení). 

Exhaustní metoda (lat., vyčertpávací 
metoda), jednání při výpočtu obsahu po- 
stav a těles, jež používá hlavní myšlen- 
ky počtu do nekonečna, aniž by užívalo 
vyvíjejících se metod. Na př. může se 
vypočítali ohsah kruhu, když se stanoví 
obsah napsaného pravidelného mnoho- 
úhelníku se stále větším počtem úhlů, 
jež stále určitěji obsah kruhu určují. 

Exhanstor (vyssavač, ssací ventilátor), 
stroj, jenž vyssává plynné hmoty, příkl. 
plyny báňské z dolů, spotřebovaného 
vzduchu z divadelních sálů atd. neb 


Exheredovati (lat.), vydědili; exhereda- 
ce, vydědění; exheredat, vyděděnec. 

Exhibit, podací číslo úřední podatelny. 

Exhibitionismus (lat.), obnažení po- 
hlavního ústrojí před jinými osobami, 
zvláště před ženami nebo dětmi, nastá- 
vá při různých duševních poruchách. 

Exhibovali (lat.), předali, doručlti, po- 
d-ati, předložití; exhibitům, podání, poda- 
cí tspis. Exhibice, předložení; exhiblční 
žaloba (actio ad exhibendum), žaloba na 
předložení nějaké věci. 

Exborta, krátká, ale obsažná proimluva 
při bohoslužeb, úkonech. Nazývají se 
tak izpravidla ipromluvy při ranních bo- 
hoslužbách a promluvy pro studující 
mládež. 

Exhnmace (lat.), vykopávání pohřbe- 
ných mrtvol k účelům soudně lékař- 
ským, provádí se na soudní nařízení, 
když podezření ze zločinu vyskytne se 
až po pohřbení. Po delší době bývají 
mrtvoly, zvláště v suché zemi, hez zápa- 
chu (munifikované). Působí-li na rozklá- 
dající se mrtvolu voda, může se utvořili 
mastný vosk (P^ mrtvotuk). Organické 
jedy lze zjistiti pouze výjimečně, arsenik 
1 po 10 až 20 letech. Kosti mohou býti 
dobře zachovány i po několika staletích. 

Ex hypothesi (lat.), podle předpokladu. 

Exchange (angl., ixčénd), výměna, zá- 
měna; změna; obrat; bursa, směnka. 

Exchequer (angl., ixčeker, échiqer, 
ešikié, „šachovnice'*), v Anglii jméno pe- 
něžního komorního soudu (Court of E.), 
kde se jedná a rozhoduje o důchodech a 
právu komory. 

Exchequei-biUs (angl.), pokladn, směn- 
ky, vyd. angl. fin. min. podle usnesení 
parlamentu na delší dobu. 

Exchequer Bonds, st. poukázky na 
delší dobu (až 5 roků). 

Excipiens (lat.), při přípravě léku, to- 
lik jako conistituens. 

Excitantia (lat.), dráždivě prostředky. 

Exigovati (lat.), požadovati, vymáhali 
(dluh); exigent, vymahatel; exigence, po- 
žadavek; exigilní, vymahatelný. 

Exil (lat.), exilium, vyobcování, vy- 
hnanství. 

Exil babylonský, dvojí odvedení kme- 
nů judských Chaldejskými do Babylonu 
(597—586 př. Kr.); mělo za následek, že 
židé jsou nyní bez vlasti. 

Exilovat! (fr.), vypudlti z vlasti, zemi 
zakázatá, ze země vyhostiti. 

Eximius (lat.), oslovení doktorů teo- 
logie, výtečný, slovutný. 

Eximovati i(lat.), vyjmouti z něčí moci; 
0,4 Exenace. 

Ex improviso (>lat), znenadání. 

Exine, o^ pyl, pel. 

Existence (lat.), jsoucnost, bytí. 



Rootovo dmyi^liadlo. 

vlhkého vzduchu ze sušáren, chladíren 
a pod. Nejiobyčejněji: odstředivé ventilá- 
tory, jednostranné i dvojité, pak Rootova 
dmychadla. Tato mají dvě dvouzubá ko- 
la či písty, které při stejné otáčivé 
rychloisti točí se opačným směrem. Jed- 
ním zubem se proti sobě odvalují, dru- 
hým současně těsní pro-ti vnitřní stěně 
pouzdra. U c ssaje se vzduch nebo plyn, 
u d vytlačuje. 



Existenční minimum 


139 


ExUbris 


Existenční minimum, nejmenší množ- 
ství příjmů, jež jsou žádoucí k nutné vý- 
živě (jednotlivce nebo celé rodiny). Co 
platí jako e. m., řídí se podle podnebí, 
kulturní výše a určitého způsobu života 
národa; důchodová daň. 

Existenční věta, v logice příčina, dů- 
vod, jež vyslovuje jsoucnost určité věci. 

Exit (lart.), odchá/zí! exeunt. 

Exitus (lat.), izánik, konec. E. letalis, 
smrt. 

Ex iure (lat.), podle práva. 

Exkardinace, trvalé propuštění klerika 
z diecése (ev. řeholníka ze řádu) zvláštní 
propouštěcí listinou, zvanou litterae ex- 
cardinationis, dimissoriales pei^petuae 
(dříve t. zv. Exeat)! Dává je biskup jen 
tehdy, je-li zaručeno písemně, že jiný 
biskup přijme klerika navždy do své die- 
cése. Udílí se z vážných důvodů a je 
právně neúčinné, pokud exkardinovaný 
není přijat do nové diecése. 

Exkavace (lat.), vyhloubení jeskyně. 

Exkl., zjkrácenina pro exclusive. 

Exklamace (lat.), výkřik, zvodání. 

Exklava (lat.), malé území oddědené od 
území nějakého státu. enklava. 

Exklndovati (lat.), vyloučiti; exkluse, 
studentské vyloučení: ponižující vylou- 
čení, obyčejně exkluse „c. i.“ (cum infa- 
mia, beze cti, s hanbou) označená; exklu- 
sivní, vylučující, výlučný; exklusivnost, 
výlučnost, vyloučení. 

Exklusive, j. exklusiva; příslovce: vý- 
lučně, s výjimkou (oipaik: inclusive). 

Exkomunikace (klatba, vyobcování 
z církve), druh cirk. trestu, kiterý vylu- 
čuje provinilého z katol. církve s účinky 
cirk. právem stanovenými. (Vylučuje 
z účasti na svátostech a bohoslužbách, 
činí neschopným cirk. úřadu; odpírá se 
křesťan, pohřeb.) Vztahuije se pouze na 
fysické osoby, duchovní i laiky. E. jsou 
dvojí, a) latae sententiae, t. j. ta- 
kové, které nastávají bez soudu ihned, 
j-akmile se kdo dopustil činu, na který je 
e. stanovena; b) ferendae sententiae, t. j. 
e. uvalené na provinilého ipo předcho- 
zím soudním řízení. Provinění, stíha- 
ných e., je značný počet. Některé e. 
uvaliti vyhrazeno je papeži (na nejzávaž- 
nější proviinění), ostatní hiskupům. Zpro- 
stiti e. může ten, kdo ji na provinilce 
uvalil. V případě smrti exkomundko váné- 
ho může tak učiniti každý zpovědník. 

Exkomunikovati (lat.), vyloučiti z círk- 
ve, poalatá do vyhnanství. 

Exkoriace (lat.), Pa odření kůže, exko- 
ri ovátá, kůži odřítí; stáhnou ti, dříti. 

Exkrece (lat.), vyměšování. 

Exkrál, panovník zbavený moci panov- 
nické bud z důvodů politických neb 
zdravotních. 


Exkrement (lat., výměšky, trus, lejno 
[lat. faeces, podle toho také fekalie]), 
látky, jež tělo odstraňu je, a které se tvo- 
ří z nestrávených zbytků potravin, obsa- 
hujících velké množství bakterií. Větší 
množství výměšků tvoří se z potravy 
rostl., menší z masité. Výměšky obsahují 
hlavně sirovodík, indol a skatol, ze kte- 
rých pochází jejich zápach. Z ústrojí za- 
žívacího pochází hlen, rozpadlé leuíkoci- 
ty a buňky epithelu. Také při hladu tvo- 
ří se ještě lejno. Při nemocech jsou vý- 
měšky pozměněny. Peristaltickými po- 
hyby střev jsou výjmésky vytlačovány 
ven. Stolice sama je doprovázena ner- 
vósDÍm akteim, při němž se současně sta- 
hují bnšní svaly a bránice. Opoždění sto- 
lice může hýti nebezpečné, poněvadž 
může přivodit i aurtointoxikaci (sebeotrá- 
vení) jedovatými rozkladnými látkami. 
Jest proto pra^ddelná stolice (aspoň jed- 
nou denně) pro zdraví velice důležitá. 

Exkrety (lat.), výměšky. Látky, které 
organismus již nemůže spotřebovati a 
pomocí žláz odstraňuje (o^ exkrement), 
u živočichů na př. moČ a pot. U rostlin 
dostávají se e. na povrch rostlinného těla 
(e. v užším slova smyslu), anebo hroma- 
dí se ve zvlášt uch orgánech v těle rost- 
linném výměskové tkáně). K vnějším 
výměškům patří mimo jiné vosky, prys- 
kyřice, balsámy a pod. a z nich se sklá- 
dající lepkavé povlaky na povrchu pu- 
penů, stonků atd. a med. šťávy nektar). 
Vnitřní výměšky (exkrece) ukládají se 
ve zvláštních buňkách nebo mezibuněč- 
ních prostorech a skládají se z vápenco- 
vých solí, gumy, slizu, éterických olejů 
a pa^yskyřic, mléčných šťáv, třislovin, 
miTosinu a j. E. chrání rostliny před 
vlhkem (vosky), nzavíraijí rány (prysky- 
řice a mléčné šťávy), odstrašují zvířata 
a chrání před nimi (Q^ ochranné pro- 
středky rostlin) nebo naopak vábí zvířa- 
ta (medové šťávy a vonné látky květin). 
Nemají-li rostlinné e. žádného účelu, 
sluji sekrety. 

Exkurse, výlet, vycházka za odb. ve- 
dení, odbočka (ve výkladu). 

Exkusace (lat., franc. excuse, ekskúz), 
omluvení; exkusovati (fr.), omluví ti. 

Exkusse (lat.), soudní řízení věřitele, 
kterým se snaží o vyrovnání, hlavně pro- 
vedením žaloby proti dlužníkovi, který 
nemůže platiti, která se musí podala dří- 
ve, než jest žalována osoba, schopná pla- 
tit, jež za dlužníka ručila. Excepio n. 
beneficium excussionis, ručení. 

Exlex (lat.), ten, kdo stojí mimo zá- 
kon, nechráněný, psanec. 

Exlibris (lat., z knih), česky knižní 
značka, nálepek v knize na označení 
majitele. Knižní značka jest starší než 


Exlibris 


140 


Exogenní sňy 


kniMisk. Již dávní majitelé rukopisných 
kodexů ověřovali své majetnictví nejen 
pouhým podpisem, ale i kresbou, zna- 
kem heraldickým. Dokladem toho je 
malované exlibris českého krále Jiřího 
v rukopise knihovny wolfenbůttelské. 



Kreslené Ex llbrls krále 
Jiřího z Poděbrad. 

Brzy však dřevoryt ovládl značky kniž- 
ní a podnes je nejvděčnější technikou 
grafickou pro hotovení knižních značek. 
Charakter jeho totiž plně odpovídá 
knihtisku. Od počátku též užíváno he- 
raldických emblémů a teprve novější 
demokratická duba přinesla novou ná- 
plň, která buď způsobem vážným nebo 
humoristickým představuje nám zvyky, 
povahové sklony, záliby majitele knihy. 
Jest pak to vnější známka, kterou ma- 
jitel knihy nejenom označuje svůj ma- 
jetek, ale současně chce upozorni-ti na 
svou osobitost. A tak starší šlechtické 
znaky nahradila naše doba předměty 
denního života. Zejména značky erotic- 
ké s oblibou vyhledávají všech odznaků 
Priapových. Malířská stylisace doplňuje 
úpravu knižních značek. Značky jsou 
též předmětem vášně sběratelské^ jako 
každá drobná grafika. Otisky sběratel 
získává ponejvíce výměnou za své vlast- 
ní značky. Za tím účelem jsou zaklá- 
dány spolky exlibris tů, kteří vydávají 
adresáře sběratelů a výměnné listiny 
(u nás Kroužek českých exlibristů), ane- 
bo publikace a sbírky značek. Největší 
sbírky českých značek knižních má Ná- 


prstkovo museum v Praze, K. J. Obrátil, 
řed. škol, V. Rudl, ber. řed. v Ml. Bole- 
slavi, MgPh. Mojmír Helcelet v Brně, 
Ant. Plecitý na Vinohradech. — Lit.: Bo- 
len ský, Sbírka knižních značek (1923), 
B. Beneš-Buchlovan, Moderní česká ex- 
libris (1926) a Sborník pro exlibris a 
jinou užitkovou grafiku (red. Jar. Malý). 
Slovník umělců hotovících exlibris se- 
stavil Roubal a Rytíř (1930). 

Ex mandato (Jat.), podle příkazu. 

Exmatrikalovati (nl.), vymazati, vy- 
škrtnouiti z matriky (opak: immatriku- 
lovati); odtud exmatrikulace, vymazání 
z matriky, u vys. škol vyškrtnutí poslu- 
chače. 

Exmisse (lat.), vystěhování na soudní 
rozkaz; exmisní žaloba, žaloba o vy- 
stěhování. 

Ex more (lat.), podle způsobu a mravu. 

Exner E., pseud. V. Reizníčka. 

Exner Franz (1802 — 1853), něm.-rak. 
filosof a prof. pražské univ. 1831 — 1848. 
Byl odpůrcem Hegla a stoupencem ná- 
zorů Herbartových. — Lit.: Smetana, Zá- 
pisky. 

Ex nexu (lat.), mimo závazek; ex- 
nexuace, zrušení závazku. 

Ex nihilo nil fit (lat., také ex nihilo 
nihil), z ničeho nic není. Věta se po prvé 
vyskytuje u řeck. filosofa Melissa. 

Exodin, směs methyléterů kyseliny 
rufigalové a acetylrufigalové. Jest to 
žlutý, ve vodě neox)zpustný prášek, ta- 
jící při 180 — 190® C. Vyi’ábí se z kyseliny 
rufigalové zahříváním s methylsíranein 
draselným a působením anhydridu octo- 
vého na vzniklý produkt. Používá se ho 
jako mírného a neškodného projímadla. 

Exodium ('lat., východ), ve starořím. di- 
vadle veselejší dohra po tragedii. 

Exodus (řecko-lat.), druhá kniha Moj- 
žíšova, jednající o odchodu Židů z Egyp- 
ta Pentateuch). 

Exogamie (ř., sňatek s cizimikami), 
sňatek mezi přislušiníky různých kmenů 
(Q* endogamie a sňatek). 

Exogenae (ř,), v De Gandollově rostl, 
systému rostliny dvouděložné, endo- 
genae. 

Exogonium Choisy, jalapa, náleží ke 
Convolvulaceím. Jsou to popínavé rostli- 
ny nebo keře. Asi 15 druhů je rozšířeno 
v tropické Americe. E. purga (ovijnice 
horní č. jalapo), obsahuje ve svých koře- 
nových hlízách convolvulin (o^), jenž pů- 
sobí jako silně počišťující prostředek, 
velmi dráždí, ale ve větším množství 
způsobuje zánět. 

Exogenní síly (řec.), v geologii soubor- 
né označení pro všechny zevně (hydro- 
nebo atmosféry) působící síly, které pů- 
sobí proti silám endogenním, t. j. zvnitr- 




Exogenni sfly 


141 


Expense 


ku působícím. erose, dejiudace, větrá- 
ní, horsftva. 

Exoneratio (lat.), propuštění; exonero- 
vati, propustiti. 

Ex opere operato, opus operátům. 

Exophthalmns, choroby oěnice a ne- 
moc Basedowova. 

Exoplasma (ektoplasma), endoplas- 
m<a. 

Exorbitant (lajt.), nesmírný; exoribitan- 
ce, překročení míry. 

Exorcismus (r.), zaříkávání (^») a vy- 
hánění zlých duchů, vyhánění ďábla, ve 
staré církvi používané u lidí „posedlých 
zlým duchem“. švýcarští reformátoři jej 
zamítají, luteráni přísně zapovídají. — 
Exorcisovati, vyháněti zlé duchy. 

Exorcista (lat.), zaříkavač ďábla neb 
zlých duchů v katolické církvi. Ozna- 
čení těch, kteří mají čityři nižší svěcení 
(Cl* ordinace) a jichž se používá k exor- 
citsmu. 

Exoriare aliqnis nostris ex ossibns ul- 

tor (lat), „a z našich kostí ať povstane 
mstitel!'* (Vergilius, Aeneis IV, 625.) 

Ex oriente lux (lat., světlo z východu), 
nejprve se užívá o východu slunce, pak 
obrazně o křesťanství, jež pochází z Vý- 
chodu. 

Exornace (lat.), vyzdobení (na př. řeči). 

Exostem(m)a Pers., Rubiaceae, stromy 
s hořkou korou, kožovitými listy, dosti 
velkými, bílými libovonnými květy a ko- 
zoví tou nebo dřevnatou tobolkou. Ze 30 
druhů, poskytuje E, caribarum Wild, na 
Antilách, t. zv. jamajskou kůru chi- 
novou, E. floribundum Roem., falešnou 
kůru chininovou, která obsahuje mimo 
chinin (o^) ještě cinchonin (c^) a ještě 
kyselinu chinovou. 

Exotherma (ř.), uvolňující teplo, v che- 
mii při vznikání urČ. směsí; exothermic- 
ké reakce, takové, při nichž se uvolňuje 
teplo; exothermické směsi, takové, kte- 
rých se užívá k snižování teplot, ^ ther- 
mochemie. 

Exotický (ř.), cizokrajný; v geologii ji- 
ného druhu, pocházející z jiných forma- 
cí. — Exoty, cizokrajná zvířata a rostliny. 

Exoty, akcie nenotifikované, na burse 
jen v přehledu bankami vedené. 

Expander (angl., ikspendr), napinaČ, 
v sev. Americe vynalezený příistroj k cvi- 
čení svalů, tahem napínají se silné ela- 
stické provází z gumy, neb z ocelových 
spirál (jedním koncem je upevněn ve 
zdi, nebo má držadla k uchopení na obou 
koncích). 

Expandovati (lat.), roztáhnouti, rozpí- 
nati; expansivní, ro-ztažitelný; expansiv- 
no'St, roztažitelno-st. 

Expanse (lat.), rozpínavost, hlavně 
u plynů (c^) a páry. 


Expansní Jazýček, jazýček v soustruhu 
pro kovy. 

Expansní lístek, zařízení v tkalcovství, 
které udržuje niti v osnově v určité 
vzdálenosti od sebe, tkanivo. 

Expansní stroje, Q* motory. 

Expansní šoupátko jest rozváděči or- 
gán parního stroje, který řídí dobu trvá- 
ní expanse. Pa parní stroj. 

Expansivni střela, u rýhovaných pře- 
dovek střela, jež se při výstřelu měla roz- 
táhnouti a pevně vtisknouti do rýh. Do- 
cilovalo se toho buď železným a p. klín- 
kem, upevněným na dně střely v dutině, 
do níž se tlakem plynů vtlačil a stěny 
její roztáhl, nebo se dutina roztáhla sa- 
ma působením plynů. Sem patří kon- 
strukce se jmény Minié, Nessler, Tim- 
merhans, Podevi^ils u pušek a Charrin, 
Pavrot, Můller, Dahlgren a j. u děl. 

Expatiiovati (lat.), vypovědět! ze země; 
e. se, vystěhovat! se. Expatriace, vypo- 
vědění ze země. 

Expectorantia (lat.), prostředky, způso- 
bující zvracení, jako fenykl, anýz, ipeka- 
kuanha, terpentinový olej, senega, aný- 
zový amoniakální roztok, opiová tinktu- 
ra, obsahující benzoe atd. 

Expedice (z lat), výprava (na př. no- 
vin, knih a pod.), ale t. výprava vojen., 
vědecká. 

Expedice česká, Krameriova knihárna 
a novinárna v Praze, Oj» Česká expedice 
(IV,, 163). 

Expeditionary Foice (expediční armá- 
da), zvaná ona část britské armády, jež 
byla podle vojenské organisace Halda- 
neovy (P^) z r. 1906 určena k rychlému 
zakročení mimo hranice Velké Britanie. 
Za světové války převezeny do Francie 
zprvu dva sbory a divise jezdectva; po- 
zději se ovšem počet jednotek velmi roz- 
množil. Q* světová válka. 

Expedient, výpravčí, úředníky pověře- 
ný expedicí pošty, jakož i všemi prace- 
mi, které s tím souvisejí, jako vedení 
rejstříku, archivu, kartotéky atd. 

Expeditus, jméno domnělého křest, svá- 
tého a mučedníka. E. jest uctíván hlavně 
ve Francii a Itálii asi od r. 1700, jako 
pomocník („expedient") v beznadějných 
případech. Svátek 18. (a 19.) dubna. 

Expedovat! (lat.), vypraviti, odeslati, 
dopravo váti; expediatur, „budiž vypra- 
veno". Expedice, zasílání, vyhotovení, vy- 
pravení; výpravna; výprava k účelům 
válečným nebo vědeckým. 

Expektorace (lat.), ulehčení srdci, 
v med. j. vyvržení, vrhnutí. 

Expektorovati (lat.), něco vykašlatl, 
expektorovati, ulehčiti si srdci mluvením. 

Expense, soudní útraty, vydání. 


Experiment 


142 


Exponenciální funkce 


Experiment (lat.), výzkumná, pokusná 
zkouška; řízení, při němž se hledí vy- 
zkoušet! a prozkoumati určitý přírodní 
úkaz s vyloučením všech vedlejších 
stavů. Bačo Verulámský osvobodil exp. 
a t. zv. exaktní metodu od filosofujícího 
hloubání a položil tím základ k pokroku 
přírodních věd v nové době. Vědy exper. 
jsou takové, při nichž se přihlíží k před- 
vedení pokusů. Také psychologie podro- 
buje pokusům složité pochody duševní 
tím způsobem, že cestou metodicky upra- 
venou je připravuje, aby je pak sama 
mohla pozorovat. 

Experimicntálni (lat.), zakládající se 
na pokusech; e. morfologie; e. pedago- 
gika; e. terapie. 

Experimentům crucis (také Judicium 
crucis, lat. „boží soud křížem“), druh bo- 
žího soudu, při němž se soupeři posta- 
vili pod kříž s rukama stranou vztýče- 
nýma; komu dříve klesly ruce, byl po- 
kládán za vinna; obecně: rozhodující 
zkouška. — Podle Bača Verulamského 
pokus, jenž při pochybném stavu věcí má 
zvláštní důkaznou sílu, obdobně jako 
ukazovatel cesty na křižovatce rozhoduje 
o správné cestě. 

Expert (fr.), odborník, znalec. 

Expert (eksper) Henri (* 1863), franc. 
učitel hudby, vydal sbírku děl franc.- 
nizozemských skladatelů 15.— 16. stol.: 
Les maítres musiciens de la renaissance 
frangaise (^ sv. 1894 — 1908). 

Expertisa, znalecký posudek. 

Experte creditel (lat., „zkušenému 
věřte!“), okřídlené slovo z Virgiliovy 
Aeneidy (XI, 283), Siliem Italikem změ- 
něno v Crede experto („věř..,). 

Explantace (lat.), vysázení rostlin. Pře- 
nášení žijící tkáně nebo části orgánů do 
neživých medií (krevní plasma, krevní 
sérum, lymfa a j.), které jim umožňují, 
třeba na krátkou dobu další život a vzrůst. 
E. je důležitá v experimentální zoologii. 

Explicit (lat.), jest u konce, konečná 
formule ve starých rukopisech a tiscích. 

Explikace (lat.), vylíčení, vysvětlení. 

Explikovati (lat.), od sebe odděliti, vy- 
svčtliti. 

Explicite (lat.), jasně rozvinuto; opak 
k implicite, Q^. 

Explodovat! (lat.), s výbuchem se roz- 
trhnout!, roztříštili; explose a trhací 
látky. 

Exploitace (fr.), využití, vykořistění. 

Exploitation de Thomme par Thomme 

(franc., eksploatasio ďlom par lom), vy- 


užitkování člověka člověkem, heslo saint- 
simonisty Bazarda, který měl na mysli 
názory využitkovací teorie. 

Exploitovati (franc., eksploa-), vyko- 
řistiti. 

Explorace (lat.), vyzkoumání, hlavně 
umělé vyzkoumání nemocného k účelům 
diagnosy. 

Explorovati (lat.), vyzkoumati. 

Explose (lat.), výbuchem a mecha- 
nickými účinky doprovázené náhlé, che- 
mickým rozkladem obyčejně způsobené 
vyvinutí a rozpětí určitých plynů a par, 
jejichž objem velikou teplotou se značně 
zvětší. Vzniká tím tlak, pomocí jehož se 
vykonávají určité práce. Tlak závisí 
hlavně na druhu vyvinujícího se plynu, 
na objemu, temperatuře, též na množ- 
ství uvolněného tepla. Označíme-li jej 
(vyjádřeno v kaloriích) Q, vydá pro- 
dukt Q X 427 (mechanický ekvivalent 
tepla, vyjádřený v kilogramometrech) po- 
tenciální energii explosivní substance, 
nebo potenciál, který označuje největší 
pracovní výkon. Ale skutečná přeměna 
této energie v práci jest jen částečná a 
využívá se jí jen nepatrně. Začátek re- 
akce, která vyvinuje plyn, nazývá se 
zapálení. Explosivní látka musí dostati 
počáteční temperaturu, střelný prach 
315°, třaskavá bavlna 183° — 186°. Detonace 
šíří se třaskavinou ve vlnách, jejíž 
rychlost závisí přímo na tlaku, zvětšuje 
se hustotou látky. 

Explosivní látky, všecky látky, jež ex- 
plodují; ve vojenské technice buď hnací 
(střelný prach a j., přípravky k nabíjení 
patron), neb trhací (náplň, náloživo), neb 
zapalovací a rozněcovací (zápalky, roz- 
nětky, rozbušky). 

Explosivní motor, výbušný motor. 

Explosivní střela, výbušná, nyní každá 
puma a střela dělová (granát, šrapnel, 
kartáč); dříve se tak zvaly puškové stře- 
ly, jež byly opatřeny výbušinou, aby se 
při vniknutí do těla roztrhly; používalo 
se jich proti dravé a nebezpečné zvěři; 
proti lidem zakázány Petrohradskou 
konvencí 1868; nicméně obyčejné plné 
střely, zvlášť upravené, při určité rych- 
losti a nárazu na pevné části organismu 
(kosti) se tak deformují neb tříští, že 
mají stejný účinek; rovněž trhací účinek 
mají pevné střely při velké rychlosti 
proti orgánům naplněným tekutinou (ža- 
ludek, měchýř a p.). Q* expres a dum- 
dum. 

Exponenciální funkce, funkce tvaru 
a« s pevným a a proměnným z (v kom- 
plexním oboru). Tato funkce není jedno- 
značná, neboť {= má na př. dvě. 


Exponenciální funkce 


143 


Expressionismus 


tri hodnoty atd. Určíme-li však číslo e 
mezní hodnotou řady: 

l + -L + ^+ - J— + ... 

1 1.2 1.2.3 1.2. 3. 4 

—> 2,7182818.... 

ztotožňuje se vždy jedna z hodnot 
s mezní hodnotou řady 

A + ^ + 5! + + . . . 

1 1.2 1.2.3. 1.2. 3. 4 

Jednoznačnou, spojitou funkci e^, defino- 
vanou touto mezní hodnotou, nazýváme 
expon. funkcí v užším slova smyslu. 
Expon. funkce je periodická s čistě ima- 
ginární periodou 2 ^ i (kdež i = V — 1) 
Pomocí této, může také každá funkce 
býti jednoznačně určena. Inversní funkce 
k expon. f. se nazývá přirozený loga- 
ritmus (log). Z y = plyne tedy 
X =: log y. Pozoruhodná jest Eulerova 
rovnice, jež spojuje expon. f. s kruhovou 
funkcí: e^^c cos x + i sin x (Q^ funkce). 

Exponent (lat., vlastně vyložený, nebo 
blíže určující [počet]), mocnitel, Ó* po- 
tenciál. 

Exponovat! (lat.), vysaditi na př. ne- 
bezpečí, vysvětlovat!, vykládali; exponi- 
bilní, vysvětlitelný; exponibilita, vysvět- 
litelnost. 

Export (lat.), vývoz; plurál: exporty, 
předměty vývozu; exportovat!, vyvážeti; 
exportér, vývozce. 

Exportní akademie, t. j. vysoká ob- 
chodní škola. Nejstarší exportní akade- 
mie, založená ve Vídni při rak. obchod- 
ním museu (otevřená 1. října 1898, od 
r. 1919 se nazývá Vysokou školou pro 
světový obchod). 

Exportní komisionář, komisionář, který 
zprostředkuje obchodní objednávky se 
zámořskými krajinami. 

Exportní spolky (exportní syndikáty), 
společnosti většinou menších nebo pro- 
středních továrníků, jejichž úkolem je 
bezprostřední vývoz tovarů do ciziny. 
K podporování odbytu skládají ex. sp, 
zboží svých členů do vzorkových vývoz- 
ních skladišť. 

Exposé (franc.), vyložení, vylíčení; 
spis, který obsahuje takový výklad. 

Exposice (lat.), vyložení, výstava; vy- 
světlení. V dramatě znamená e. před- 
poklady děje a stav věcí při počátku 
děje, nejlépe, když vzbuzuje silné napětí 
a rychle přechází k vlastnímu ději. 

• Exposita, duchovní správce expositury, 
t. j. cirk. obvodu, vyloučeného z původ- 
ního většího obvodu. Vykonává pravo- 
moc podobnou pravomoci faráře, má 
vlastní úřední pečeť, vede samostatné 


matriky a koresponduje s úřady přímo. 
Je však ustanoven bez investitury (o^). 

Expositura (lat.), vedlejší závod, který 
je oddělený od hlavního; filiální kostel; 
expositus, kooperátor, který je přidaný 
k filiálnímu kat. kostelu k bohoslužbě. 

Ex post (lat.), potom, dodatečně. 

Expres, v puškařství název, jehož užil 
angl. puškař Purdey r. 1856 pro loveckou 
rýhovanou kulovnici malé ráže, silným 
nábojem prachu, dávajícím velikou rych- 
lost (odtud jméno) olověné střele, která 
byla na špičce vyhloubena, aby se při 
nárazu v těle zvěři sploštila a způsobila 
větší zranění. Dosud obvyklá lovecká 
zbraň, zatlačená však nyní zbraněmi 
s bezdýmným prachem a střelou pláští- 
kovou. 

Expres (ekspre, lat., franc.), zvláštní, 
spěšný, výrazný; par e., po zvláštním 
poslu; též rychlovlak, veř. posluha. 

Expresní vlak, vlak, mající mimořád- 
nou rychlost a zastavující pouze ve vel- 
kých stanicích. Orient-Express spojuje 
Calais s Bukureští přes Paříž, Mnichov, 
Vídeň, Bratislavu, Budapešť; Simplon- 
Orient- Express obsahuje trať Calais, Pa- 
říž, Lausanne, Benátky, Bělehrad, Sofia, 
Cařihrad; jižní express: Paříž, Madrid, 
Algeciras; severní express: Paříž, Brusel, 
Berlín, Varšava, Riga. Vlaky tyto mají 
restaurační a lůžkové vozy, třetí třída 
neexistuje, mnohdy ani druhé není, pouze 
první. 

Express delivery stamp, spěšná znám- 
ka poštovní. 

Expresse (lat.), výraz; u harmonia za- 
řízení, které činí sílu tónů závislou na 
tlaku nohou. 

Expressionismus, umělecký proud ve 
XX. stol., stojící ve vědomém protikladu 
k základním 'thesím impressionismu cx*. 
Nechce jen tzachycoviati dojmy z vnější 
reality, ale poidárvati vnitřní nálady 
vlajstního nitra umělcova v uměleckém 
díle. V umění výftv/aímém slouží jako 
prostředek silné ajednod ušení foarmy. — 
Jako foirma v uzarvřených konturách na- 
nášejí se barvy na širokých plochách, na 
rozdíl od tendencí impressionismu, kte- 
rý barvy rozkládal a nepokládal za ne- 
zbytnou věc půvaihné provedení, celek 
často se rozpadal v řadu skvrn. E. mi- 
luje hlavně motivy nábož. Toto hnutí, 
které vzniklo ve Francii, vedli kol r. 1890 
Cézanne a Gauguin, Holanďan van Gogh, 
kteří působili mocně i na naše umělce; 
v básnictví vedl e. k úplnému odklonu 
od zobrazování skutečnosti a napodobo- 
vání přírody a způsobil rozpadnutí přís- 
ných forem básnických. Na místo psy- 
chologické drobnokresby nastupuje exta- 
tioký výraz citů. Jednotlivé postavy epic- 


Expressionismns 


144 


Extense 


kého a dramatického uimení nejsou (po- 
dávámy obíektiwiě, ale stávají ise -částí 
vnitřního života hásníkova. K exípressio- 
nistům se počítají ve Francii P. Claudel, 
A. Rimhaud, F. Jammes a j.; i u nás 
patří nékteří (básníci (Sova) částí svého 
díla ik exjpressionŤstÍLm. C esko slově n- 

sdcá reipublika, malírstiví. 

Expressis verbis (lat), jasnými slovy, 
jasně. 

Expressivní (nlat), výrazný. 

Expressivni varhany, harmonium. 

Ex professo (lat.), z povolání. 

Expiomise (lat.), převzetí dluhu (O^) 
po dohodě s věřitelem. Expromitent, dluh 
přejímající, expromitovati, někoho zpro- 
stit! závazků převzetím dluhu. 

Expropriace (la/t.), vyvlastnění (Q^). 
Zákon o vyvlastnění vytýčil Karel Marx. 
Snažil se na podkladě dějin dokázali, že 
buržoasie se domohla moci jen vyvlast- 
něním výirohy a že vývoj dospěje neod- 
vratně k vyvlastnění výroby širokými 
vrstvami lidovými, k socialismu, „Vy- 
vlastňovatelé budou vyvlastnění. Dříve 
se jednalo o vyvlastnění Širokých vnstev 
lid. málo uchvatiteli, dnes jde o vyvlast- 
nění uchvatitelů širok. vrstvami lidu“. 
Lit: K. Marx: Das Kapital, sv. 1, str. 
691, (Vyd. Kautsky 1914.) 

Expnlsace (lat.), vypuzení (připravení 
o statek), vykázání; ve středověku též 
vypovědění z obce; expulsivní, vypuzují- 
cí, odvádějící. 

Exsikace (lat.), vysoušení; exsikativní, 
vyisusující. 

Exsikátor (lat.), vysoušeč, jest skleně- 
ná nádoba se zabroušeným, těsně přilé- 
hajícím příklopem, obsahující v dolení 



Exsikátor. 


Části látku, odnímající vodu (na př. vy- 
žíhaný chlorid vápenatý, konc. kyselinu 
sírovou a pod.). E. slouží k vysušování 
vlhkých látek, aniž bychom je zahří- 
vali. Ahy se působení látek zvýšilo, od- 
čerpává se často vzduch vývěvou. 

Sxspektance (lat.), exspectantiae, ex- 
spectativae gratiae), v církevním právu 
čekatelství na dosud neuprázdněné cír- 
kevní úřady; v užším slova smyslu 


kapitulou propůjčená čekatelství na pre- 
bendy v kapitule, dosud neuprázdněné. 

Exspektativni léčení (methodus exspe- 
ctativus), vyčkávací postup léčení ne- 
moci, kdy lékařské ošetřování omezuje 
se jen na uvedení a udržování pacienta 
v těch poměrech, v nichž nemoc nejleh- 
čeji probíhá. Exsp. léčení jest nepřípust- 
né, pokud není známa bezpečně isprávná 
diagnosa a tenkrát, je-li možný přímý 
zásah. 

Exspektovati (lat.), vyčkávati nebo míti 
na něco naději. 

Exspirovati (lat.), vydechnout!, exspi- 
race, vydechnutí. 

Exspoliovati (lat.), oloupiti, pleniti, 
exspoliace, oloupení, plenění. 

Exstinkce (lat.), uhasnutí, zničení; 
exstinktivní, hasící. Exstinktivní proml- 
čení, promlčení následkem jehož pohle- 
dávka a pod. zaniká. 

Exstirpace (lat.), vytnutí; chirurgické 
odstranění chorobné tkáně, novotvarů 
onemocnělých orgánů a pod. 

Exsndace (lat.), tvoření výpotku; exsu- 
dativní, tvoření výpotku napomáhající; 
exsudovati, vypocovati. 

Exsudát (lat), vypocené, výpotek při 
zánětech (o^i zánět), nahromadění se pa- 
tologických látek, sestávajících se jak 
z tekutin, tak i hmotných částeček, vylu- 
čovaných z cév. 

Extabulace (lat), výmaz z knihy po- 
zemkové proti intabulaci, zápisu. 

Extase (řec.), vytržení, nej vyšší stupeň 
nadšení, obzvláště náboženského, v němž 
se člověk domnívá, že jest ve styku 
s nadsmyslným světem (božstvím). E. 
hrála rozhodující úlohu u mystiků všech 
dob a zemí. E-tický, jsoucí u vytržení; 
Doctor exstaticus, čestný název mystika 
Jana z Ruysbrocku. 

Extemporale (lat, mn. č. extempora- 
lia), přednesená řeč bez přípravy, ihned, 
s patra (ex tempore); ve vyučování pí- 
semné cvičení, nepřipravené, bez jakých- 
koliv pomůcek. 

Extemporovali (lat), mluviti nebo psáti 
bez přípravy (s patra), improvisace. 

Extendovati (lat.), rozpínati, rozšiřo- 
vati, rozvádět! ; extensivní, roztažitelný, 
extensibilita, roztažitelnost. 

Extense (lat), roztažení, natažení. 
V chirurgii extense a contraextense, tah 
a protitah, na př. který se vykonává na 
horním a dolním konci zlomené kosti, až 
zlomenina dostane se do správné polohý. 
Permanentní extensí rozumí se stejno- 
měrný trvalý tah, vykonaný zvláštními 
přístroji na zlomených neb zkřivených 
údech. 


Expresionismus a futurismus- 



Paul C6wiiine, Ovoce. 


Emil Nol<le, Temné noci. 





Francouzské malířství I 



Jean A. D. Ingres: Bertin starší (Louvre). 


Jacques Louis David: 

Svcgrušo umělcova. Mme Sériziat (Louvre). 


Eugénc Delacroix: 28. července 1830 (Louvre). 






Camitle Corol: Jitro (Louvre). 


Antoinc Watte au: Tanec (Postujíim). 


Eztense universitní 


145 


Extrakty 


Extence universitni, vznikla v Praze 
1899 vedle pražského „Osvětového svazu“ 
(c^), za vedení profesorstva Karlovy uni- 
versity za účelem lidovýchovným, aby 
populárními přednáškami, soustavnými 
kursy a přístupnými spisky rozšiřovala 
duševní obzor všech vrstev národa ve 
smyslu moderní vzdělanosti. Vůděími 
duchy byli filosofové Drtina a Čáda, 
kteří pilně psali vhodné publikace. Vy- 
brané přednášky universitní extense po- 
dává Sbírka přednášek a rozprav, vydá- 
vaná nakladatelstvím Ottovým, obno- 
vená 1907 Drtinou, nyní vedená Milosla- 
vem Hýskem. 

Extense vysokoškolské jsou přednášky 
univ. a těch. uěitelů pro širší veřejnost 
mimo půdu univ. a techniky. Mají sezna- 
movat! veřejnost přístupným způsobem 
8 posledními výsledky jednotlivých oborů 
lidského vědění. 

Extensivni (lat.), rozsah mající, nebo 
rozsahu schopný. Opak: intensivní, 
velikost. 

Extensivni plemena domácích zvířat 

jsou nenáročná, odolná, značně výkonná 
a hodí se pro extensivni hospodářství. 

Extensnm (lat.), podrobný výklad, per 
e. obšírně, podrobně. V knihtisku sazba 
p. e. =r v celé šířce, přes celou stranu. 

Extérieiir (franc., -riér), zevnějšek, po- 
vrch, vnější strana. V dobytkářství (o^) 
povšechný stav zvířete. 

Exteriorita (lat.), vnější strana, povrch. 

Exteritorialita (lat.), výjimečná okolnost 
v mezinárodním právu, spočívající v tom, 
že určité osoby a věci, ve státě se nalé- 
zající, přece nepodléhají jeho svrchova- 
nosti a zákonům jak v civilním, tak 
v trestním soudnictví. Právo e. náleží 
zejména představiteli cizího státu s jeho 
družinou, vyslancům s diplomat, poslá- 
ním, dále vojenským oddílům při po- 
chodu územím spřáteleného státu, ko- 
nečně i váleč. lodím v cizích přístavech 
za doprovodu diplomat, návštěv. 

Exteritoriální (lat.), mimo obvod stát- 
ního území jsoucí, tamějšírn zákonům 
nepodléhající, exteritorialita. 

Exterminovatl (lat.), vykázati za hra- 
nice (země), vytnouti. Exterminace, vy- 
hoštění; vytnutí. 

Externí (lat.), vnější, cizí, cizozemský. 
Externista (privatista), žák, který do 
školy nechodí (nejčastěji na reálce a 
gymn.), připravuje se soukromě a pak 
skládá zkoušky a maturitu. Externát, jest 
učiliště, které poskytuje vyučování, ale 
v němž chovanci nebydlí. 

Externsteine, skupina pěti 30 — 40 m 
vys. jeskyň v pískovci u Hornu v Teuto- 
burském lese. 

Nový olovník aaučiiý. — Svatek Vn. 


Extems, pseud. Ludviky Godlewské. 

Extinctenr (franc., -ktér), hasicí pří- 
stroj, <Xi hasicí přístroje. 

Extinkce (lat.), shášení, poměr inten- 
sity absorbujícím prostředím prošlého 
záření k intensitě záření před průcho- 
dem tímto prostředím. Roste s tlouštkou 
(d) absorbujícího prostředí úměrně vý- 
razu e®<i; a jest absorpční koeficient 
(k. extinkce). 

Extra (lat.), mimo, nad to, zvláště. 

Extra, amer. název pro statistky ve 
filmu. 

Extra ecclesiam nnlla salns ( — eklé — , 
lat.), mimo církev žádné spasení, sa- 
mospasitelná církev. 

Extrahovat! (lat.), vytahovat!, udělati 
z něčeho výtah, na př. výtah z účtů; vy- 
luhovati rozpustné látky z něčeho, vy- 
luhování. Extrahent, kdo pořizuje nějaký 
výtah. 

Extraits (franc., ekstré), extrakty, 
esence. 

Extrajudicial (lat.), mimosoudní. 

Extrakce (dat.), vytahování, v chemii 
vyluhování. Při porodu v)^írání plo- 
du rukama nebo kleštěmi. 

Extractum (dat.), extrakt, výtažek (^ 
extrakty); E. Absinthii, vermutový ex- 
trakt, E. Aloěs, e. z aloe, E. Belladonnae, 
rulíkový e., E. Galami, kalamuQOVý e., 
E. Cardui benediotini, chocholníkový e., 
E. camis, e. z masa, E. cascarildae, kas- 
karillový e., E. Chinae aquosum, s vo- 
dou připravený chinový e., E. Colocyn- 
thidis, kolokvintový e., E. Condurango 
fluidum, kondurangový e., E. Conii, bole- 
hlavový e., E. ferri pomatum, železem 
připravený e. z kyselých jablek, E. Fili- 
ciis, e. z kapradí, E. fluidum, e. kapalný, 
extrakty, E. Frangulae fluidum, ka- 
palný e. krušinový, E. Gentianae, hořco- 
vý e., E. Hydrasitis fluidum, kapalný e. 
hydrastový, E. Hyoficiami, blínový e., E. 
Liquiritiae radicis, E. Glycyrrhizae, e. ze 
sladké'ho dřeiva, E. maJti, sladový e,, E. 
Malti ferratum, železo obsahující e. slad- 
ký, E. Opii, opiový e., E. Rhei, rebarbo- 
rový e., E. Secalis oornuti, haeni 08 )ta>ti- 
cum, námelový e., E. Senegae, senegový 
e., E. spissum, hustý e. extrakty), E. 
siccum, suchý e. (cx* extrakty), E. Strych- 
ni, E. nucum vomicarum, e. z vraního 
oka. 

Extrakt (dat.), vý?taih z kmih, spisů a p. 
Výpisník, v kupectví kniha obsahující 
výpisy ostatních knih obchodních. 

Extraktivní látky, organ, látky o do- 
sud nedostatečně známé kon.^tituci, vzni- 
kající extrakcí látek původu rostlinného 
nebo (avírecího vodou. 

Extrakty (dat. extracta, výtsLŽky), pre- 
paráty, které se připravují extrakcí, vy- 

10 


Extrakty 


146 


Eybl 


luhicrváiním (O^) rostlijiiiých látek vo- 
dou, alkoholem, éterem atd., odpařením 
vzniklé kapaliny, až nabude syrupovité 
konsistence nebo až do sucha. E. obsa- 
hují ve větší koncentraci účinné sou- 
části látek, z nidhž byly priipiraveny, po- 
kud v použitém rozpustidle se rozpou- 
štějí. Někdy připravují se extrakty od- 
pařením vylisovaných š>tav, když z nich 
byly vhodným způsobem odstraněny ne- 
účinné látky, jako sliz, bílkoviny, chlo- 
rofyl a pod. Podle konsistence rozezná- 
váme extrakty kapadné (řídké a husté) 
a suché, četné extrakty používají se 
v lékařství extraotum). 

Extra muros (lat,), za hradbami, mimo 
město. 

Extranens (lat.), přespolní, cizí. V práv- 
nické mluvě osoba rodině cizí, s ní ne- 
spřízněná. 

Extraordinarium (lat.), výjimečnost; ve 
finančnictví jednotlivé příjmy a vydání, 
na rozdíl! od stálých, hospodářství. 

Extraordinář (extraordinarius, lat.), 
mimořádný profesor na vysokých ško- 
lách. 

Extra ordinem (lat.), mimo pravidlo. 

Extrasystola (lat, řec.), předčasné sta- 
žení srdce, vyvolané mimořádným popu- 
dem, které se vkládá mezi normální pra- 
videlný sled úderů srdečních; systola. 

Extravagance (novolat), výstřednost, 
pošetilý kousek; extravagantní, výstřed- 
ně, přepjatě jednající. 

Extravasát (lat.), výron krevní do 
tkáně. 

Extrém (lat. extremum), krajnost, 
jindy: vnější, přehnaný, radikální. V ma- 
tematice maximum nebo minimum 
určité funkce. 

Extremita (lat.), krajnost; extremity, 
anatom., okončetiny ( 0 , 1 ). 

Extrémy (lat.), krajnosti, nejvyšší a 
nejnižší hodnoty povětrnostních činitelů 
(tlak vzduchu, teplota, vlhkost a pod.). 
Střední e. jsou střední hodnoty nejvyš- 
ších a nejnižších hodnot každého dne, na 
př. za měsíc. Absolutní e. jsou nejnižší a 
nejvyšší hodnoty za uvažovanou dobu, 
rozdíl mezi nimi je pak absolut. kolísání. 

Exadativni diathesa (zápalná diathe- 
sa), hlavně u kojenců se objevující dis- 
posice pro onemocnění, které mimo vše- 
obecnou slabost, časté poruchy při trá* 
vení přes pečlivé ošetřování a pravidel- 
nou stravu projevuje se hlavně disposici 
kůže a sliznice k zánětům a vyrážkám. 
Zanícenými místy mohou se pak snadno 
do organismu dostati infikující látky. 
Záněty a vyrážky vznikají nej častěji 
v krajině anální a tříselné, v podpaždí a 
v záhybech všech kloubů. Na hlavě ná- 


sledkem silnějšího tvoření se lupů a 
vzrostlé činnosti tukových žláz vzniká 
hnědý, svrbící škraloup (strup). Podobné 
strupovité znetvoření na tváři vzniká 
hlavně u příliš dobře živených kojenců. 
Po zapálených a mokvavých zjevech ná- 
sleduje dlouho trvající, prudce svrbící, 
suchý, lupovitý stav. V jiných případech 
vznikají červené skvrny a pupeny, které 
přecházejí v tvrdé pupence (urticaria pa- 
pulosa, lichen strophulus). Po onemoc- 
nění kůže a žláz nadýmají se lymfatické 
uzliny napadeného místa, což často do- 
provází horečka (ephemera). Nastává-li 
tento zjev samostatně, nazývá se lymfa- 
tickou diathesou, kdežto skrofulosou roz- 
umí se komplikace tuberkulosy s exuda- 
tivní nebo lymfatickou diathesou. V těž- 
kých případech všeobecné e. diathesy 
i malé podněty (přehřátí lázní, příliš 
pečlivým zabalením, náhlé ochlazení, 
leknutí) mohou způsobiti náhlé zastavení 
srdeční činnosti. Exudativně disponova- 
ný organismus jest vystaven nebezpečí 
různých infekcí (tuberkulosa, zápal plic, 
difterie a pod.). Pečlivým ošetřováním 
exudativní diathesy ve věku dospělejším 
skoro úplně zaniká. Ošetřování nedostat- 
kem znalosti hlubších příčin musí se 
omezovati na dodržování všeobecnému 
zdraví vyhovujících podmínek, na vylu- 
čování možnosti nákazy a přirozenou vý- 
živu aspoň v prvních šesti měsících 
života, 

Exndol jest mast, obsahující ichthyol, 
mazlavé mýdlo a j. drogy. 

Exulant, pseud. Karla Judy. 

Exulanté (franc, Émigrés, vystěho- 
valci, též Réfugiés, refúžie), lidé, kteří 
opouštějí svou vlast, aby ušli politické- 
mu nebo náboženskému pronásledování; 
na př. franc. protestanté za Ludví- 
ka XIV. (Qi edikt nantský), čeští prote- 
stanté po bitvě na Bílé hoře, Poláci 
r. 1795 a 1831. V užším slova smyslu slují 
e. emigranty (O^). 

Ex ungue leonem (lat.), přísloví, podle 
spáru lva (poznáš), t. j. z mála posoudíš 
celek. 

Ex usu (lat.), podle zvyku. 

Exuvie (lat.), jako relikvie (ostatky) 
chované šaty nebo jejich části; v zoo- 
logii při svlékání stažená kůže na př. 
Q hadů, hmyzu, raků a p. Dříve válečná 
zbroj odňatá nepříteli. Kořist vítězova. 

Ex voto (lat.), podle slibu, pamětní 
dary; též nápis na nich. 

Eybl Jan Evangelista (* 1840 v Němčí- 
cích u Netolic, t 1901 v Křečhoři), Český 
spisovatel náboženský; studoval gymna- 
sium v Čes. Budějovicích, bohosloví 
v Praze, kde 1866 vysvěcen, kaplan na 


Eybl 


147 


Ezzelino 


Slivici, katecheta v Kolíně, 1876 farář 
v Křečhoři. Tiskl stati apologetické, ho- 
miletické a pedagogické v Blahověstu 
(od 1871), překládal články z Bossneta, 
Fénelona, Massilona a Rozavena, vydal 
Povrchni pohledy na přírodu (Praha, 
1881). — Lit.: Tumpach, nekrolog, CKD., 
1901, 583. 

Eyck Hubert a Jan van, bratří, zakla- 
datelé holandského malířství; pocházeli 
z Maeseyck. Hubert, starší C 1370 v Cen- 
tu). Velké oltářní dílo (gentský oltář) 
zanechal nedokončeno. Jan (* as 1390 
v Bruggách) byl dvorním malířem Jana 
Bavorského v Haagu a od 1425 ve služ- 
bách vévody Filipa Burgundského. 1432 
dokončil gentský oltář. Po Janu van E. 
se zachovalo asi 30 maleb, z nichž mnoho 
oltářních, Tři Marie na hrobě, Zvěstová- 
ní Panny Marie atd. Četné miniatury. 

Eyck von Tony (* 16. XI. 1912 v Haa- 
gu), od 14 let herečka, od r. 1929 u filmu. 
Známá z velkých rolí filmů Procitnutí 
jara. Revolta ve vychovatelně a j. 

Eydamský sýr, vyráběný v Holandsku 
z plnotučného mléka a přicházející do 
obchodu v červených koulích, váhy 
až 4 kg. 

Eye August v. (1825™1896), historik, od 
1875 byl Činným na uměl.-průmysl. škole 
v Drážďanech, 1879 — 89 v Brasilii, kde se 
věnoval kolonisačním práčem. 

Eyre (Lake Eyre, lek ar), největší solné 
jezero v Austrálii, objevené 1840 Eyrem; 
má rozlohu 9.300 — 13.000 km-’ a jest 12 m 
pod hl. moře. Přítoky, téměř vždy vy- 
schlé, naplňují jen zřídka jezero, obklo- 
pené pískem a solnými nánosy. 

Eyria (Eyres, áiro, a árs), jihoaustral- 
ský poloostrov mezi zátokou Spencero 
vou a Velkým austral. zálivem; jest ob- 
klopen řetězem pohoří Gawlerova, na 
jihu vybíhá mysem Catastrofe a má pří- 
znivý přístav Port Lincoln. 

z Eysernu Ferdinand (* v Praze, t po 
r. 1624). Učil se malířství u Mat. Hutské- 
ho od r. 1572 a patřil pak k čelnějším 
malířům pražským. Maloval oltářní 
obrazy v Týnském kostele a j. a podo- 
biznu lékaře Jana Jesenského, podle níž 
zhotovil rytinu Petr Iselburgh r. 1614. 


z Eysernu Jan, malíř v Praze v letech 
1624 — 31. Syn malíře Ferd. z Eysernu. 

Ezdráš (Ezra, řec. Esdras), zakladatel 
vystěhovalecké obce židovské; vyvedl 
Židy ze zajetí babylonského 458 př. Kr.; 
napsal 4 bibl. knihy, kniha E., druhá Ne- 
hemia, třetí je řecký překlad E. knihy, 
čtvrtá židov. zjevení. 

Eytzing Michael, rak. kronikář ze 
XVI. stol. Vstoupil do služeb Ferdi- 
nanda I. a vyslán jím do Belgie r. 1568. 
Sp.: De Leone Belgico ab an. 1559 — 1583. 

Ezechiel (z hebrej. jména Jecheskel), 
žid. prorok; byl za krále Nabuchodono- 
sora poslán do vyhnanství, kde působil 
od 593 asi do 571 př. Kr. Před pádem Je- 
rusaléma 586 předpověděl jako Jeremiáš 
pád Judey. Jest nazýván otcem židovství. 

Ezechiel, židovský básník v 2. st. př. 
Kr.; napsal v řeckém jazyku příběhy ze 
židovských dějin. Zlomky vydány Fi- 
lippsonem (1830). 

Ezjon Eabei, staré příst. m. v Petrej- 
ské Arábii, blízko Elathu; jest o něm po 
prvé zmínka při pochodu Israelitů do 
Kanáan. Šalamoun tam dal vystavět! 
lodi pro plavbu do Ofíru. 

Ezop, Aisópos, Aesopus, 
známý řecký bajkář ze 
VI. stol. př. Kr. Byl prý 
otrokem na ostrově Sámu; 
jeho bajky se tradicí záhy 
rozšířily po celém Řecku 
a byly sebrány teprve 
koncem IV. stol. př. Kr. 
Démétrem Falerským. 

Ezzelino (lil.) da Ro- 
mano (Ezelin) (* 1194), 

náčelník Ghibelinu; při- 
dal se k svému dřívější- 
Ezop. uiu protivníku císaři Fried- 
richu II. Od r. 1239 vládl 
krůtě v marce treviské. Když si chtěl pod- 
robit! Milán, utvořil se spolek proti němu, 
jímž byl 1259 poražen, zajat a krátce nato 
zemřel r. 1259. Jeho bratr Alberich byl 
usmýkán k smrti, když předtím byli 
jeho synové a dcery před jeho zraky 
hrozným způsobem povražděni. 



10 


p 


148 


Fabias 


F 


F, šestá písmena v abecedě, hláska, jež 
se tvoří mezi honiími zuby a dolním 
rtem. V rím. nápisech značí f nebo F =z 
filius nebo fecit. V knihařství a účet- 
nictví F = folio. V elektrotechnice zastu- 
puje F název — farad, při teploměrech — 
Fahrenheit. V chemii jest F značkou pro 
1 atom fluoru. Na receptech píše se f 
místo fiat, na př. f. emulsio, budiž udě- 
lána emulse. — V rostlinopisu f napsané 
před lat. názvem značí formu (formu ně- 
jakého druhu). Na regulátoru hodinek 
značí F =: faster (angl., rychleji); opak 
S =: slower, pomaleji). V hudbě jest F 
jedním ze sedmi základních tónů hu- 
dební soustavy, jenž byl psán jako klíč 
(clavis signata) před notovou linku (ba- 
sový klíč, původně skutečné písmeno F). 
I.inie F byla v notách gregoriánského 
chorálu dlouhý čas znázorněna červenou 
barvou (minium) a C-linie žlutou (cro- 
cum). V Itálii a Francii znamená F tón = 
Fa. V notových značkách f značí = forte, 
ff = fortissimo. 

Fa (obch.), zkr. firma, faktura. 

Faba (lat.), P* bob; fabae albae, bílé 
boby; f. calabarica, kalaberské boby. 

Fabeck Max von (1854 — 1916), německý 
generál; účastnil se v říjnu — listopadu 

1914 nezdařeného německého útoku na 
Ypres jako velitel arm. oddílu; od března 

1915 velitelem 11. arm., pak 1. arm. na 
západě, od září 1915 do řina 1916 velite- 
lem 12. a 8. armády proti Rusku. 

Faber (lat.), ve starém Símě řemesl- 
ník, obzvláště kovář. V řím. vojsku byli 
fabri (zbrojnoši) pod vlastním velitelem 
(praefectus fabrum). 

Faber A. W., Castell, továrna na tužky, 
ve Steinu u Norimberka, nejstarší továr- 
na v Německu, zal. 1760. 

Faber Jan z Hamburku, malíř v Praze 
v 1. 1676—96. 

Faberius Martin (t 1599), český huma- 
nista a spisovatel v Chrudimi. 

Fabián, křest, svátý, řím. biskup od 
236 — ^250 po Kr.; umučen za Decia. Svá- 
tek: 20. ledna. 


Fabián, malíř, Q* Puléř. 

Fabian Society (angl., febien-sosaieti), 
socialistický spolek, zal. 1883 v Londýně 
radikálními měšťany, jenž má za cíl pře- 
vedení zeměděl. majetku a veškeré pro- 
dukce do rukou státu. Odmítá však třídní 
boj; orgánem jeho jsou: New Statesman 
a New Age. 

Fabian Václav, PhDr. (* 11. VI. 1877), 
ředitel Národop. musea v Praze od roku 
1922, odb. spisovatel, autor mnoha prací 
z oboru historie, archeologie a národo- 
pisu. Nejvíce jeho prací týká se národo- 
pisných poměrů na Morav. Valašsku. 

Fabiana Ruiz et Pav., náleží k Solana- 
ceím; jsou to malé keře, s malými listy, 
jednotlivě stojícími bílými květy a dvou- 
chlopňovou tobolkou; 14 jihoamerických 
druhů, upomínajících na ořech. F. imbri- 
cata Ruiz et Pav. (Pichi) se v Chile upo- 
třebuje při dobytčích nemocech, v Evro- 
pě při nemocech měchýře, zánětech mo- 
čovodu a jaterních chorobách. 

Fabjančič Milan (* 1897), středoškol. 
profesor a slovinský spisovatel. Radu 
svých novel a poslední jednání tragedie 
„Pod kamnom“ uveřejnil v lublaňském 
„Zvonu“. 

Fabiánek František (* 1884), č. sochař, 
žák Myslbekův. 

Fabianism, Fabian Society. 

Fabiánová-Širová Karla (* 2. I. 1877), 
čes. operní pěvkyně, od r. 1896— 1998 čle- 
nem opery Nár. divadla v Praze. 

Fabiánová Marie, PhDr. (* 1872 v Želez. 
Brodě), ředitelka II. čes. m. dívčího reál. 
gymnasia v Praze. Od 1. ledna 1924 první 
ředitelkou II. čes. měst. dívčího reálného 
gymnasia v Praze, které založeno roku 
1923 osamostatněním poboček m. reál. 
gymn. div. „Krásnohorská**. 

Fabié Frangois (* 1846), básník franc., 
vynikl hl. líčením povah zvířat. Sp.: La 
poesie de bětes. Les voix rustiques. (Do č. 
překl. Vrchlický.) 

Fabius, jméno členů patricijského rodu 
starořímského, Fabiů. Nejstarší Fabiové 


Fabins 


149 


Fabrikát 


bojovali proti osvobození plebejů, vedli 
téměř sami boj proti Vejům a byli 477 
př. Kr. až na Quinta F. Vibulana úplně 
zničeni. 

Fabins Quintus F. Maximus Rullianus; 
vyznamenal se v taženích proti Etrus- 
kům a Samnitům, stal se r. 315 diktá- 
torem. 

Fabins Quintus F. Maximus Verruco- 
sus Cunctator (t 203 př. Kr.); byl pětkrát 
konsulem a dvakráte diktátorem, V dru- 
hé punské válce stal se po porážce 
u Trasimenského jezera diktátorem a 
vedl válku tak, že se vyhýbal srážkám 
s Hannibalem a unavoval ho drobnými 
potyčkami, odkud přímení jeho Cuncta- 
tor (Váhavý). 

Fabins Quintus Pictor, nejstarší řím- 
ský annalista; napsal římské dějiny 
v řeckém jazyku. 

Fable convenne (franc., fabl-koveny), 
smluvená bajka, pohádka, v niž se vše- 
obecně věřilo. Toto úsloví pochází od 
Voltaira. 

Fablel (starofranc., -ló, později fableau, 
fabló, pikardsky fabliau, fablió), šprý- 
movné vypravování ve verších, jež bylo 
rozšířeno ve Francii obzvlášť ve 13. st. 
Dochovalo se jich asi 150, jejichž látka 
jest čerpána z lidového podání a jest 
pův. z Orientu. Zpracování jest reali- 
stické, až cynické. 

Fablian (fablió), q* fablel. 

Fábor (fr. faveur), úzké barevné stuhy, 
ozdoba kroje, používané při lidových 
slavnostech. 

Fabor, pseud. F. A. Borovského. 

Fabre Emil (* 24. III. 1869), franc. dra- 
matik. 1915 jmenován administrátorem 
Comédie Frangaise; napsal č. dramata, 
v nichž popisuje satiricky politické a fi- 
nanční kruhy francouzské. 

Fabre Ferdinand (* 1827), franc. spiso- 
vatel; napsal romány, kde líčí s oblibou 
svůj rodný kraj Cevenny a za hrdiny 
volí obvykle kněze. 

Fabre (fábr) Frangois Xavier (* 1766), 
franc. malíř; založil ve svém rodišti 
Montpellier museum, uměleckou Školu a 
veřejnou knihovnu. Jeho malby patří ke 
klasickému směru. 

Fábrl Gregor (* 6. III. 1718 v Hrušově, 
t 3. VIII. 1779 v Prešově), ev. superinten- 
dent, náboženský spisovatel slov. Vydal: 
Gantata (1744), Colloquium acerbum 
(1746), Animam acceptorura beneficiorum 
memorem (1744), Actus disputationum 
(1747), Considerationes rei scholasticae 
(1773) a Vpřimné Napomenutj Ewange- 
lických Krzesťánůw (1776). 


Fábri Samuel, ev. farář a učitel v Sa- 
binově, slov. spisovatel hospodářský 
18. stol. 

Fabrice (lat.), zpracování, budova, díl* 
ny. F. ecclesiae; kostelní budova, jmění 
určené k jejímu udržování, pokladna pro 
stavby chrámové. 

Fabrice (fabris) Georg Friedrich, hrabě 
(1818 — 1891), saský generál a ministr vál- 
ky, v kteréžto funkci přičlenil saskou 
armádu k říšskému vojsku. 

Fabricius Filip (vl. jm. Plater), král. 
písař český. Svržen 23. V. 1618 za svými 
pány, čes. místodržícími Slavatou a Mar- 
tinicem, s oken kanceláře na praž. hradě 
do hradebního příkopu. Neublíživ si val- 
ně, prchl do Vídně, kde oznámil cis. Ma- 
tyášovi počátek odboje čes. Za svou služ- 
bu byl povýšen do Šlecht, stavu s přídom- 
kem z Hohenfallu. 

Fabricius Gajus F. Luscinus, 282 př. 
Kr., řím. konsul; vyjednával po porážce 
u Heraklee s Pyrrhem; Pyrrhova těles- 
ného lékaře, jenž se mu nabídl, že svého 
pána otráví, vydal P., načež tento pro- 
pustil všechny římské zajatce. 

Fabricius Hugo (* 1712), člen kláštera 
benediktinského na Sázavě. Spis o sv. 
Prokopu (1764). 

Fabricius Hyacint, jesuita a čes. spiso- 
vatel. Napsal: Pilný dělník (1761). 

Fabricius Jan (t 22. IX. 1675), spisova- 
tel slov., rodák oravský, prof. v Březně, 
Košicích a Sibíni. Vydal: Exercitatio 

Theologica (1663), Dissertatio philosophi- 
ca (1665), Examen discursus (1667) a jiné 
teolog, knihy. 

Fabricius Jan ml. (* 24. XII. 1672 
v Betliari, t 16. XI. 1734 v Tisovci), ev. 
farář a senior v Tisovci, spisovatel ná- 
boženský a dějepisný. 

Fabricius Kryša Gabriel (f 1757), dolno- 
lužický spisovatel. Sp.: Quirsfeldische 
Deutsch und Wendisch vermehrte Cate- 
chismusfragen (1711), Praxis pietatis 
Germano-Vandalica (1723). 

Fabricius Leopold (1721—1772), jesuita 
a kazatel u sv. Klimenta v Praze. Psal 
náboženské spisy. 

Fabricius Matěj (* 24. II. 1743 v Trna- 
vě, t 3. I. 1803 v Bojně), kat. farář v Ši- 
monovanech a v Bojně. Psal latinsky ná- 
boženská díla. 

Fabricius Pavel (1590 — 1649) ze Stráž- 
nice. Český bratr a od roku 1632 biskup 
v LeŠně. Pracoval s Komenským proti 
Martinovi z Dražova. 

Fabricius Václav, děkan v Hořicích 
v 17. stol. 

Fabrikát (lat.), výrobek, zhotovený plá- 
novitě pomocí strojů ve větších dílnách. 


Fabrís A. 


150 


Fábek Viad 


Fabrls Antun (1864—1904), nejprve pro- 
fesor, pak novinář a politik. Od r. 1895 
redigoval nacionalistický list „Dubrov- 
ník“, r. 1902 založil literární list „Srdj“ 
pro pěstování staré dubrovnické tradice 
literární; byl též uvězněn pro báseň Tro- 
janoviěovu, jíž v něm uveřejnil a v ža- 
láři si podkopal zdraví. V letech 1897 — 
1903 vydával též kalendář „Dubrovnik“. 
hit P. Popovič: Iz književnosti, 3 (1919). 

Fabrovy Chalupy, o. v C., okr. Kadaň, 
285 ob. (5 čs.). 

Fábry Emil, JUDr. (* 1885), advokát ve 
Zvoleni. R. 1911 složil advokátní zkouš- 
ku, poté usadil se jako samostatný ad- 
vokát ve Zvoleni; zúčastnil se již před 
převratem veškerého veřejného života 
slovenského. 

Fábzy Jan Alexandr (* 15. II. 1848 ve 
Vavrišové, f 14. X. 7908 ve Slatině), ev. 
farář, slov. spisovatel a horlivý spolu- 
pracovník slov. časopisů; psal také verše 
ve stylu poesie prostonárodní. 

Fábry Josef (* 1858 v Něm. Lupči, 
t 1928 v Turč. Sv. Martině), slov. národo- 
hospodářský pracovník; po gymnasiál- 
ních studiích v Revúci odešel do Kubína, 
kde se vyučil kupcem a usadil se v Mar- 
tině. Pečoval hlavně a vymanění obcho- 
du z rukou židovských a maďarských a 
jako člen obchodní komory v Pešti hájil 
tam slovenské zájmy. Stál při kolébce 
četných slovenských hospodářských a 
peněžních ústavů, továren a průmyslo- 
vých podniků a věnoval se hlavně po- 
vznesení slovenského cukrovarnictví a 
pivovarnictví. Jeho dům byl vždy ote- 
vřen českým a slovenským turistům. 
Jeho syn Pavel byl po převratě županem 
šarišským. 

Fabry Řehoř (1718 — 1788), rektor v Pre- 
šově a superintendent. Lat. básník, poeta 
iaureatus. 

Fábry V. Alois i(* 1878 v Povážské 
Bystrici), amer.-slov. malíř a revoluční 
pracovník; stud. malířství v Německu a 
přišel r. 1904 do New^-Yorku, kdež se usa- 
dil. Maluje ponejvíce akvarely a olejové 
portréty, 

Fabula (lat.), u starých Římanů báje a 
drama. F. crepidata, tragedie s řeckým, 
f. praetexta s římským námětem a kostý- 
mem; f, palliata, komedie s řeckým, f. to- 
gata s římským námětem a kostýmem. 
F. dočet, báje učí, morálka historie jest.. 

Fapada, fasáda. 

Face (franc., fas), obličej, přední stra- 
na; en f. (á — ) u portrétu: docela zpředu. 
V opevnění slují f. přímky, svírající úhel 
na vrcholu bastionu, pevnosti atd.; 
bastion. 


Facetiae (lat., žerty, vtipné řeči), v re- 
nesanci sbírky latinských vtipů. První 
sbírka, pocházející od humanisty Poggia 
(Facetiarum, knihy IV.), byla hojně na- 
podobována. 

Facetta (franc.), malá, vybroušená 
ploška na drahokamu, skle atd.; v tis- 
kařství šikmé hrany na klišé a leptu. 

Facialis, týkající se obličeje (facies), na 
př. arteria facialis, tepna obličejová. 

Facialis, sedmý mozkový nerv, ovláda- 
jící svalstvo obličejové; mimický nerv. 

Facies (lat.), podoba, tvářnost, v geo- 
logii charakteristické, petrograficky nebo 
paleontologicky odlišné znaky současně 
se utvořivších hornin. Z petrografických 
vlastností nebo organických zbytků lze 
často usuzovat! na vznik horniny. Podle 
toho, máme-li na mysli zvláštnosti petro- 
grafické, či paleontologické, mluvíme 
o petrografické, resp. paleontologické f. 
Dále rozeznáváme f. mořskou, sladko- 
vodní, se zřetelem k paleontologii mlu- 
víme o korálové f., cefalodové f. a pod. 

Facies Hippocratica, výraz v obličeji 
u umírajícího, popsaný po prvé Hippo- 
kratem. 

Facilides Viktorin, rod. Mezřický 
(t 1637), exulant český a kazatel v Perně, 

Facilis Jan, Husička neb Býčkovský 
zvaný, luterský farář v Ejvanovicích 
v 16. st. a polem, spisovatel. 

Fapon sans, bez okolků. 

Fagon (faso, franc.), tvar, podoba, způ- 
sob, výraz, střih, též v obch. jako druh 
nebo tvar výrobku. 

Factotum, důvěrný pomocník šéfův. 

Factam (lat., mn. č. facta), skutek, udá- 
lost; facto, nebo de facto, vskutku; ipso 
facto, skutečně. Facta concludentia, zá- 
věrečné skutečnosti; facta loquuntur, 
skutky mluví. 

Facultas (lat.), schopnost něco udělat; 
f. docendi, schopnost k vyučování; exa- 
men pro facultate docendi, zkouška 
schopnosti pro učitelský úřad na vyšších 
školách. 

Fáček František (1826 — 1886), notář 
v Jindř. Hradci. Po studiích vstoupil do 
soudní služby, později jako mag. tajem- 
ník do služeb obce pražské. R. 1867 zvo- 
len za poslance na sněmu, 1868 podepsal 
památnou deklaraci. R. 1872 stal se no- 
tářem v Jindř. Hradci; proslul návrhem 
obec. řádu v Cechách a návrhem proti 
požadavku Němců o rozdělení Cech. 

Fáček Vladimír, JUDr. (* 6. V. 1870), 
zemský odb. přednosta a ředitel Zemské- 
ho úvěr. fondu živnost, v Praze, pracov- 
ník sociální a národohospodářský. Za 
stranu státoprávní demokracie vyslán do 
revoluč. Nár. shrom., r. 1920, 1925, 1929 


Fáček Vlád. 


151 


Faggot 


zvolen do senátu za stranu nár. demo- 
kratickou. Pracuje hlavně v oboru fi- 
nančním, hospodářském a sociálním 
(chudinství, bytové a maloživnostenské 
otázky atd.). Člen správního výboru Nár. 
Politiky. 

Fadějev Rostislav Andrejevič (1824— 
1883), ruský generál a spisovatel. Účast- 
nil se války balkánské (1876 — 78). 

Faden (angl. fathom, fedhem, „sáh*‘, 
dánský favn, faun), délková míra pro 
měření hloubky a v námořnictví moř- 
ská míle). Jako míra při hranicích dříví 
jest 1 f = 6X6>^ stopy = 1*744 m». 

Faden, v heraldice byl úzký šikmý 
pruh, táhnoucí se šikmo přes erb, a zna- 
menal ve směru od prava nahoře do leva 
dole mladší nebo vedlejší linii, a opačně 
označoval nemanželsky zrozeného. 

Fading (angl., féding), v radiotelegrafii 
a radiotelefonii slábnutí vysílaných zvu- 
ků, až i úplné zaniknutí na kratší dobu; 
síla zvuku sama se pak vrací, aniž by na 
přijímači bylo cokoliv měněno. Příčina f. 
není dosud zjištěna. Jest přičítána t. zv. 
Pa Heavisideově vrstvě. 

Fádní, nudný, protivný. 

Fadrusz Jan (1858—1903), slov. sochař 
v Bratislavě. 

Faeces (lat., fekálie), výměty, obzvláště 
střevní; také usedlina, sraženina. 

Faenza, město v ital. provincii Raven- 
na, (1921) 20.177 ob., má radnici (bývalou 
residenci Manfredů) a výrobu majoliky. 
F. byla 1501 v držení Caesara Borgie a 
byla 1509 připojena k papežskému státu. 

Faenza, majolika (fayence, fajás), ná- 
doby a předměty s krásným, bílým, 
lesknoucím se povlakem; byly vyráběny 
od polovice 14. st. ve Faenze. Znakem f. 
jest modrý podklad, žlutá, bílá a modrá 
barva na malbách. 

Výro-ba f. byla dávno znama v Egyptě 
a v Asii, odkudž Araby zavezena do Špa- 
něl. Jméno f. utvořeno podle ital. města 
Faenzy ve stol. 14. Nejvíce rozkvětu f. 
v Itálii projevila za renesance a f. vya-á- 
běly továrny v Derutu, Pesaru, Faenze a 
Urbině. Bohatý kolorit byl příznačný pro 
jejich výrobky. Podle továrny na Major- 
ce nazývána též majolika. Z ostatních 
zemí vyniklo Holandsko továrnou Delft- 
skou, se zbožím modře kolorovaným, a 
v Anglii továrna Johna Wedgwooda. P* 
přílohu. 

Faesfos (Faistos), prastaré město na 
Krétě nedaleko jižního pobřeží, známé 
dvěma 1900 — 02 od Italů vykopanými 
předhistorickými paláci, z nichž mladší 
jest zbudován na troskách staršího, od 
základů zničeného. Oba však náležejí do 
kruhu krétsko-mykénské kultury. Starší 


(asi z r. 2000 př. Kr.) upomíná půdorysem 
na současný palác v Knossu, mladší (asi 
1400) vybočuje ze způsobu krétských 
staveb a připodobňuje se achaiským pa- 
lácům, tak jak je líčí Homér. Lit.: Mos- 
so: The Palaces of Crete and their Buil- 
ders (1907). 

Faetón, 1. (řec., zářící), v řeckém mytu 
syn Héliův a Klymany; obdržel na svou 
prosbu od otce na jeden den řízení slu- 
nečního vozu, nemohl však oře udržeti, 
zapálil svět a byl od Dia bleskem 
usmrcen. U Homéra jest F. přídomkem 
Héliovým. Ve výtvarném umění jest 
pád F. s oblibou zobrazován, hl. na řím- 
ských náhrobcích. 

Faeton, čtyřkolý kočárek, který pán 
sám řídí, vzadu se sedadlem pro slouží- 
cího, fiakr. 

Fafernoch (fafrnoš, z něm. Waffen- 
pock), část rytířského výzbroje, pův. zá- 
voj na přílbě, látková ozdoba na helmě. 

Fafl Zdenko, JUDr. (* 1818), sekretář 
obch. a živn. komory. Odborník v celní 
politice a spisovatel četných pojednání. 

Fagaceae (číškonosné, Cupuliferae), 
dvojděložná čeleď z rádu Fagales; dře- 
viny, s listy nedělenými až hluboce pe- 
řenodélnými, jednodomými květy, v di- 
chasiálním uspořádání ve strboulky nebo 
klasy, s jednoduchým, 4 — 7dílným, liste- 
novitým okvětím, 4 — 7 nebo 8 — 14 tyčin- 
kami a Sdílným spodním semeníkem. Tři 
přehrádky nesou po 2 visutých vajíč- 
kách; vespolek tedy 6, z nichž toliko 
jedno vyroste v semeno. Plody jsou jed- 
notlivé, obklopeny po 2 neb 3 čiškovitě 
zduřenou osou (cupula, číška). Čeleď ob- 
sahuje asi 250 druhů, v málo rodech, 
z nichž jsou nejznámější Fagus (buk), 
Quercus (dub) a Castanea (kaštan jedlý). 

Fagara L., často trnité stromy neb 
keře z čeledi Rutaceae, s jednoduchými, 
Sčetnými, neb zpeřenými listy, malými 
květy a peckovitými plody; přes 130 dru- 
hů ve všech trop. zemích. F. flava Krug 
et Urb., ze Záp. Indie, zvi. Portorica, po- 
skytuje západoindické dřevo hedvábné, 
hojně používané na nábytek, k vykládání 
a p. F. (Zanthoxylum) pterota L. ve stř. 
Americe poskytuje železné dřevo jamaj- 
ské, které pro svou odolnost vůči lomu 
se používá na stavbu lodí. 

Fagarské hedvábí, plané hedvábí, 
Attaca. 

Fagging-system (feg-), angl. obyčej, po- 
dle něhož žáci nejvyšších tříd používají 
žáků nižších tříd za famulanty (poslu- 
hy); fag (famulus) požívá za odměnu 
ochrany a podpory svého fag-mastera. 

Faggot (fagot faget), otep, svazek, dří- 
vější angl. závaží = 120 liber. 


Fagibine 


152 


Fahrenschon P. 


Fagibloe, jezero u Nigeru v západní 
Africe, 70 km záp. od Timbuktu, jest 
mimo Niger ve spojení s jezery Bonkor, 
Tele atd. Nejlepším přístavem jest Port- 
Aube. 

Fagonia Tourn, trnitá, polehavá rost- 
lina z čeledí Zygophyllaceae; asi 18 druhů 
na stepích a pouštích oblasti Středo- 



Fagonia arabica. 
a) plod. 


zemního moře, v jihozápadní Africe, 
Kalifornii a Chile. F. arabica L. (o^ obr.) 
je vůdčí rostlinou Libycké pouště. 

Fagot (ital. fagotto, franc. Basson, 
angl. bassoon), dříve dolcian, hl. zá- 
stupce basové polohy ve skupině dřevě- 
ných nástrojů v dnešním symfonickém 
orchestru. Náleží k nástrojům o dvoji- 
tém jazýčku, dech se přivádí kovovou 
trubicí v podobě S. Tónový rozsah jest 
Kontra B — es. Kontrafagot má rozsah 
o oktávu hlubší. 

('dulcián) jemný. 

Fagraea Thunb. 

Loganiaceae; po- 
pínavé, neb epi- 
fytické dřeviny, 
s tlustými listy, 
bílými neb žlutý- 
mi, často velkými 
květy, v cymos- 
ním květenství a 

vícesemennými 
bobulemi; asi 30 
druhů ve Vých. 

Indii až Austrá- 
lii. F. auriculata 
Jack, 8 velkými, 
bílými květy, kte- 
ré obyčejně stojí po 3 na konci větví, ro- 
šte v Indii a na Malajském archipelu. F. 
fragrans Roxb., stále kvetoucí strom, je 
hojně pěstován na Molukkách á v Indi- 
ckém archipelu. Jeho hnědé, tvrdé dřevo 


jest jedním z nejdůležitějších užitkových 
dřev Birmy (královské dřevo). 

Faguet Émile Auguste (1847— -1916), 
fi anc. lit. kritik, prof. na Sorbonně a člen 
Akademie. Sp.: Études littéraires; Notes 
sur le theátre contemporain; Politiques 
et moralistes du XIXe siěcle. Přel. do č.: 
O lásce (J. Skoch), Uvedení do svět. lite- 
ratury (J. Dvořáček). 

Fa-hlen (čin. „lesk zákona“), jméno 
budhistického kněze Kunga, jenž pro- 
putoval začátkem 5. stol. po Kr. střední 
Asii a Indii, odkudž přinesl drahocenné 
svaté knihy. 

Fahbeck Pontus {* 1850), švéd. děje- 
pisec a národohospodář, byl konserva- 
tivmím členem první komory a byl přá- 
telsky nakloněn Němcům. Napsal četné 
spisy a byl přívržencem celního ochra- 
nářství. 

Fahlmerová Jana, Goethova přítelkyně 
z mládí; přišla 1772 do Frankfurtu a 
navštěvovala Goethův dům. Dopisy G., jí 
adresované, podávají mnohé podrobnosti 
ze života básníkova. 

Ffihnrich Antonín, PhDr. (1802 — 1852), 
č. spisovatel a gymn. prof. Sp.: Kritisch- 
etymol. Wórterb. der deutsch. Sprache. 

Fahoan František (1844—1900), profe- 
sor v Olomouci, ve Slavonii a Rakovníce. 
Překládal ze srbochorvatštiny a vydal 
učebnice tohoto jazyka. 

Fahoan Jaroslav, JUDr. (* 1881), min. 
rada Stát. pozemk. úřadu a národohosp. 
spisovatel. 

Fahrenheit Gabriel Daniel (1686 — 1736), 
něm. fysik, žijící hl. v Holandsku, vyná- 
lezce četných fysikálních přístrojů, hí. 
barometru a teploměru. Teploměr tento 
začal naplňovat! rtutí a jako bod 0 svojí 
stupnice určil největší mráz v roce 1709 
v Gdánsku. Sestrojil také areometr a 
termobarometr. 

Fahrenschon Frant. Kašpar (1726— 
1796), malíř. Po studijní cestě v Itálii a 
Německu usadil se v Praze a připomíná 
?e jako hledaný portrétista. Maloval hl. 
pro rodinu hrabat Pachtů. Na zámku 
v Mníšku jsou od něho čtyři podobizny 
bratří Pachtů s odznaky živlů z r. 1769. 
V Praze jest od něho podobizna arcib. 
Antonína Petra Příchovského ve velké 
aule Karolina a v arcib. paláci i na Staro- 
městské radnici v Praze jsou podobizny 
cis. Josefa II. (1782) a Leopolda II. (1791), 
v soukr. maj. skupinová podobizna dítek 
z hrab. rodu Valdátejnů, ve Veltrusích 
na zámku portrét hr. Vád. a Rud. Chot- 
ka. Podobiznu herečky Ed. Scholzové ryl 
podle jeho malby Jan Balzer. 

Fahrenschon Pavel Bedřich (1677 — 
1740), malíř v Praze. Byl členem malíř. 


Na varhanách jest f. 



Fagnioa aurieulaia. 
a) plod. 



Fahrenschon P. 


153 


Fa|fr Jar. 


pořádku na Malé straně a od r. 1704 na 
Starém městě. Maloval podobiznu lékaře 
a univ. profesora Jana Fr. Lowa (1723), 
která jest nyní ve Strahovském klášteře. 
Pro Boží hrob v chrámu sv. Víta v Praze 
maloval r. 1713 20 figur a r. 1718 dalších 
13 figur. Pro starom. pořádek malířský 
zhotovil 1715 stručný překlad všech knih 
cechovních do němčiny. 

Faiakové (řec.), v Homerově Odyssei 
národ rozmařilých plavců na ostrově 
Scherii. 

Faidherbe Louis Léon César (1818^ 
1889), franc. generál; sloužil u genie v ko- 
loniích, 1854 guvernér Senegambie, 1864 
do pense, reaktivován 1870 a jmen. ve- 
litelem severní armády, s níž úspěšně 
odporoval Manteuffelovi u La Hallue (23. 
XIL), byl však při pokusu o vyproštění 
Paříže 19. I. 1871 od Goebena na hlavu 
poražen. Psal vědecká díla o Sudanu a 
Senegambii a vyd. Campagne de 1’Armée 
du Nord (1871). 

Faidra, v řec. mytologii choť Thé- 
seova; obžalovala Hippolyta a sama se 
po jeho smrti zabila. Látku zpracoval 
dramat. Eurlpides a Racine. 

Faienca fayence. 

Faille (franc.), v geologii tolik jako 
přešinutí. Též hedvábná látka se zesí- 
leným útkem. Šátek na hlavu brabant- 
ských měštek. 

Fainéant (franc.), zahaleč; les rois 
fainéants, bezmocní králové, sarkastické 
pojmenování franc. králů, zvi. Ludvíka V. 

Fairbanks Douglas (* 23. V. 1883 v Den- 
veru, Color.). Populární amer. herec fil- 
mový od 1911, v r. 1919 pak spolu s Grif- 
fithem, M. Pickfordovou a Ch. Chapli- 
nem založili filmovou výrobnu United 
Artists, pro niž hrál hlavní role filmů, 
jež prošly celým světem, jako: Zoro 

mstitel, Robin Hood, Zladěj z Bagdadu, 
Don Ol Černý pirát, Gaucho, Železná 
maska a Zkrocení zlé ženy spol. s M. 
Pickfordovou, s níž se oženil 1920. 

Fairbanks Douglas jun. (* 1907), syn 
předešlého a jeho první choti herečky 
Beth Sully. Od 1923 hraje pro film 
(Stephen Steps Out, Stella, The Basker 
a jiné). 

Faiifax Edward (k. 1580 — 1635), angl. 
spisovatel, přeložil Tassův Osvobozený 
Jerusalém (Godfrey of Buloigne). 

Fairíax Thomas, lord (1612 — 71), angl. 
generál, velel nejprve parlamentním voj- 
skům, spojil se pak s Cřomwellem, 
posléze usiloval o dosazení Karla II. 

Fair Island, vl. Faro, strmý, 217 m vys. 
ostrůvek mezi ostrovy Orkneyskými a 
Shetlandskými, as 120 ob. 


Faissal (též Faizal, Fessal) al Hnsain, 
král irácký (* 1885), třetí syn hedžás- 
ského šerifa Husaina; od 1913 účastnil 
se jako poslanec arabského nacionálního 
hnutí, 1915 se připojil k vzpouře Arabů 
proti Turkům, vedené pluk. Lawrencem 
(<\i) a svěřeno mu velitelství nad arab- 
skými vojsky, s nimiž vedl drobnou vál- 
ku proti turec. komunikacím v Arábii a 
Palestině. Byl zvolen 1920 králem syr- 
* ským, ale od Francie neuznán; od 1921 
voleným králem v Iráku (Mesopotamie). 
R. 1930 podnikl cestu Evropou. 

Faistenberger, rodina řezbářů tyrol- 
ských ze 16. a 17. st. 

Faistenberger Benedikt (f 1703), řezbář 
v Praze. 

Fait accompli (franc.), hotová událost, 
kterou nelze již pozměnit. 

Fait Emanuel, PhDr. (1854:— 1929), stře- 
doškol. prof. a cestovatel. Napsal cestop. 
díla Kavkaz (1894), Ruská střední Asie 
(1904), Dobrudža a j. Byl dlouholetým 
jednatelem Ostř. spol. č. profesorů. 

Faizabad (Fyzabad), hlav. město di- 
vise F. (31.639 kmS 6.9 mil. ob.), brit.-ind. 
Spojených prov., as 56.000 ob., na ř. 
Gogra; obchod obilím, Bylo zal. 1732 a 
1775 mělo přes 100.000 ob.; z pozdějšího 
úpadku se povzneslo po r. 1890. 

Falzi (1547 — 95), perský „král básníků“ 
na dvoře vel. mogula Akbara, napsal prý 
101 knihu; se svým bratrem Fazlim pla- 
tili za nejlepší básníky na per. dvoře 
v Delhi. 

Fajans Kazimierz (* 1887 ve Varšavě), 
prof. fysik, chemie v Mnichově. Pracuje 
v radiotechnice. Sp.: Radioaktivitát und 
neueste Entwicklung der Lehre von den 
chem. Elementen (1919). 

Fajans Waclaw* {* 1884), polský ná/ro- 
dohospodář, ředitel banky ve Varšavě a 
viceministr financí. Sp.: Die russische 
Geldwáhrung (1909), Wahanie walutowe 
w šwietle došwiadczeú wojny (1917), Kry- 
zys walut. v paústwach koalicji (1920). 

Fajbner Fr. (1672 — 1718), malíř v Praze. 

Fajlr Frarit., JUDr. a PhDr. (* 1892), č. 
filosof, úř. St. úřadu statist. a socio- 
log. Sp.: Veřejné knihovny v Cechách, na 
Moravě a ve Slezsku (1923), Positivismus 
a náboženství (1925), Masaryk a Comte 
(1925) a j. 

Fajii Jaroslav (* 1883 v Lounech), ge- 
nerál, přednosta leteckého odboru MNO. 
Po absolvování české reálky i techniky 
a po nastoupení služby vojenské za svět. 
války upadl do ruského zajetí; vstoupil 
do čs. legií, zúčastnil se různých bojů, 
stal se posléze velitelem I. dělostřelecké- 
ho pluku. Po návratu do vlasti v r. 1923 
povýšen byl na generála. 


Fajfrlík K. 


154 


Faktnrní knihy 


Fajírlik Karel, JUDr. (* 1859), advokát 
v Mor. Ostravě, vynikající nár. pracov- 
ník kraje Bezručova. Založil Sokolskou 
jednotu v Mor. Krumlově, dlouholetý 
starosta župy moravsko-slezské. R. 1906 
zvolen poslancem do zem. sněmu, po pře- 
vratu vyslán za stranu nár. demokrat, 
do revol. Nár. shromáždění, ale záhy se 
své funkce vzdal a věnuje se nyní 
pouze otázkám národohospodářským na 
Ostravsku. 

Fajgei Damir, Feigel Damir. 

Fajnoi Štefan (* 16. 2. 1844 na Březové, 
t 26. 4. 1909), slov. hud. skladatel a bu- 
ditel; studoval v Bratislavě teologii, ale 
přešel na práva do Pešti. R. 1867 vstou- 
pil do advokátní kanceláře dra Michala 
Mudroně a po složení zkoušky usadil se 
v Senici, kde blahodárně působil až do 
smrti. Pracoval hlavně v ev. církvi, již 
bránil proti útokům maďarským a jeho 
zásluhou zůstal senický kraj až do ko- 
nečného osvobození národně probudilým. 
Z jeho advokát, kanceláře vyšel Hviezdo- 
slav, Krno, Marko vič, Bazovský a jiní 
významní slovenští veřejní pracovníci. 

Fajnor Štefan (* 1888, t 27. 6. 1918), ka- 
pitán rus. legií. R. 1915 upadl do ruského 
zajetí a přihlásil se ihned do čes. voj- 
ska. V bojích u Bezenčuku, kde velel 
6. rotě, padl. 

Fajnor Vladimír (* 23. 10. 1875 v Se- 
nici), významný slovenský právník, byl 
advokátem ve Zvoleni, kde bránil práv 
slovenštiny. Po převratu jmenován žu- 
panem v Báň. Bystřici, r. 1919 presiden- 
tem soudní tabule v Bratislavě, nyní 
vrchního soudu. Byl ministrem pro sjed- 
nocení zákonodárství v úřednické vládě. 
Je soukromým docentem soukromého 
práva na brat. universitě, vydal několik 
právnických knih, z nichž nejdůležitější 
je Nástin soukromého práva. 

Fajům (Fayům), egypt. prov., 1735 km®, 
as 507.700 ob., až 45 m pod hladinou 
mořskou, úrodná kotlina v libycké poušti, 
spojená průplavem s Nilem. Od posta- 
vení přehrady u Asuánu má dvakrát 
ročně úrodu (bavlna a j.). Ovce poskytují 
jemnou vlnu. Průmysl: plátno, vlněné 
a bavlněné látky, méněcenný růžový 
olej. Hlavní město je Medinet-el-F. Lit.: 
Beadnell: The Topography and Geology 
o fthe Province (1905). 

Fakce (lat.), živě agitující strana, zvi. 
politická. 

Fakir (arab.), chudý, ve smyslu člověka, 
potřebujícího spíše přispění a milosrden- 
ství božího než materielní pomoci, v už- 
ším smyslu tolik jako derviš; v Evropě 
rozumí se f. obyčejně fanat. potulný 
kajícník indický. 


Fakse, dřevěný domácí bůžek v Nor- 
sku, jemuž se obětovalo v době zimního 
slunovratu ještě v 19. stol. 

Faksimlle (lat., vl. fac simiJe, „učiň 
podobně!"), napodobenina zcela .se podo- 
bající originálu, na př. rukopisů, kreseb 
a pod. pomocí rytin., nyní pravidelně 
foto'mechanickými způsoby. K nejdůlež. 
patří „Facsimile of Ancient Manuscripts 
and Inscriptions", jež vydala Palaeogra- 
phical Society (1873 — 94) a edice společ- 
nosti New Palaeographical Society (1903 
a pozd.) a j. 

Fakt (Jat. factum), čin, skutečnost 
zjištěná. 

Fakticita (Jat.), skutečnost. 

Faktický, skutečný. 

Fakticky (z lat. factum), skutečně, na 
základě skutečno'Stí, jimi prokázáno. 

Faktis, náhražky kaučuku, elastická 
massa, získaná působením síranu chlor, 
na houstnoucí olej, používá se buď sa- 
motná, nebo ise míchá s kaučukem. 

Faktitivní (lat.), působící; faktitivum, 
tolik jako kausa4:ivum. 

Faktor (lat.), účinná s-oučáatka, pro- 
středek, pohnutka; v aritmetice se nazý- 
vají též dělitelé čísla f., jelikož jejich ná- 
sobením dostaneme číslo. 

Faktor (lat.), obchodvedoucí, zvi. v tis- 
kárnách, též v továrnách, na hutích a 
pod.; vedoucí faktorií. V domáckém 
průmyslu obstarává f. styk mezi podni- 
katelem a dělníky. V Anglii značí f. ko- 
misionáře. 

Faktor Frant. (* 1861 — 1911), č. chemik 
a profesor prostějovské reálky. Četné 
spisy chem. a cestopisy. 

Faktorage (fr.), provise, komision. od- 
měna, mzda nosiče. 

Faktorie (angl. factory, franc. facto- 
rerie), obchodní filiálka v cizí zemi, hl. 
v Orientě, vedená zřízenci se zvi. plnou 
mocí (faktory). Byly příčinou vzniku ně- 
kterých větších kolonií. V Anglii zname- 
nají factories velké průmyslové podniky 
s dalekosáhlou dělbou práce. 

Faktorljni váha (angl. factory weight), 
váha angl. faktorií, používaná dř. angl. 
obchodníky v Bengálsku; mun (maund) 
o 40 sirs = 37.324 kg. 

Faktum (lat.), „skutečnost", pův. jen 
v právní řeči; Q* též factum. 

Faktura (fr. focsture, it. fattura), vše- 
obecně tolik iako obnovení, zvi. pokud 
jde o uměl. díla. — V obchodě účet na 
dodávané zboží. Fakturovat, vystaviti 
fakturu. — V hudbě osnova skladby. 

Faktnrista, zaměstnanec kancelářský, 
obchodní, pověřený zapisováním faktur. 

Faktum! knihy, obch. knihy, do nichž 
se zapisují faktury; dělí se na knihy 


Faktuini knihy 


155 


Falcování 


faktur došlých a vydaných, účetnictví, 
ctví. 

Fakulta (lat. facultas), označení pro 
části, na něž jsou rozděleny university; 
též souhrn přísluš. docentů. Mimo sta- 
ré fakulty teologie, jurisprudence, me- 
dicíny a filosofie vznikly v 2. pol. 19. stol. 
další, Tia př. íprávinická, stájtovědeoká, 
véd hosipodársikýoh a sociálních, veteri- 
nárská, věd matemat. a přírodních. U nás 
na univ. Karlově fakulty: právnická, lé- 
kařská, filosofická a teologická, k nimž 
po převratu přibyla ještě f. přírodově- 
decká a f. Husova bohoslovecká, stojící 
mimo rámec university. 

Fakultativní (lat.), podle vlaj&tní záli- 
by, úsudiku (protiva: obligatomí). Fakul- 
tativní nebo volné ústní jednání, ústní 
jednání. 

Fai (arab. fál), dobrá nebo š,patná 
předzvěst u mohamedánů; provádí se 
otevřením koránu se zavřenýma očima 
(u Pearšanů Hafizo-va ,^Dwanu‘‘), obrátí se 
7 stran zpět a věta, na které nejdříve 
utkví zrak, je pokládána za předzvěst. 

Fala i(fr. fa-la), všeobecné označení zpí- 
vaných taneěních písní s delším dodat- 
kem beze slov, nebo složeným ze slabik 
nemajících významu, jako fa-la-ila a pod. 

FalaleUa. 

Falaise, hl. město arr. ve fr. dep. Cal- 
vados, as 5.G00 ob., malebně polož, na po- 
břežních útesech; čilý obchod a průmysl. 

FalaleUa, it. název pouličních poo:*ěv- 
ků, končících nejčastěji a refrénem fa- 
lali, falalá, falalella. 

Falanx (řec.), bitevní pořádek pěcho- 
ty starých Reků a Římanů do 2. války 
punské; protáhlý obdélník o hloubce nor- 
málně 8 mužů (8 řad) a délce takové, 
jaká na počet mužstva vyšla (tak při 
počtu 800 mužů stálo vedle sebe 100 tnužů 
v každé řadě). Muži stáli v šířce asi 1 m 
od druha; za sebou těsněji, skládali se 
vesměs z těžkooděnců (hoplitů) opatře- 
ných přílbou, krunýřem, holenicemi, ští- 
tem, mečem a, jako hl. zbraní, bodacím 
kopím. F. byla taktickým tělesem a pů- 
sobila nárazem (chokem) několika řad 
vyčnívajících kopí. Epaminondas (371 př. 
Kr.) utvořil f. šikmou, t. j. na levém 
křídle hlubokou až 50 mužů, na pravém 
mělkou (8 — 12 mužů), aby lépe čelil pro- 
tivníkovu pravému křídlu, jež při boji 
předbíhávalo a působilo obchvatně. Filip 
Makedonský (kol 350 př. Kr.) vyzbrojil 
f. dvouručními, přes 6 m dl. kopími (sa- 
rissa); do středních řad dal t. zv. hypas- 
pisty, opatřené kratším kopím a lehčí 
zbrojí. Římská f. měla původně 3000 mu- 
žů téžkooděných a slula spolu s pomoc- 
nými zbraněmi legie (Q*). Od 400 př. Kr. 


se legie dělí na manipuly, menší bojové 
jednotky; hl. zbraní je házecí kopí (pi- 
lum) a krátký meč; římská f, působí 
tedy ne chokem, nýbrž šermířským umě- 
ním mužstva. Scipio Africanus starší 
(kol 200 př. Kr.) zavedl novou taktiku 
sledovou, jíž stará f. vzala za své. Od 
Alexandra Makedonského bojuje ve spo- 
ření s f. vždy jezdectvo, takže dochází 
k taktice sdružených zbraní. 

Falaša (,,ipřistěho(v.aJlí“), kmen národa 
Agau v Habeši, pirý ptotoimci Židů, kteří 
zde vládli v 9. — 13. stol. Žiiví se zeměděl- 
sivífm, hrnčířstvím, izipraoaváním bavlny 
a mají vyspělou železoftechniku. Žijí mo- 
nogamně. Jejich řeč — quara — je ná- 
řečí agao. 

Falat Juljan (* 1853), pol. malíř; malo- 
val lovecké a isportovmí otbrajzy, jojkož 
i výjevy z pol. lid. života. 

Falb Rudo-lf 1838 v Štýrském Hrad- 
ci), kněz a astronom v tPraze ir. 1869. 

Falc, něm. krajina, Německo. 

Falcacappa Juan Ejaroslao, pseud. 
Jana V. Veselého. 

Falcaria Host (snpeik), rostlina z čeledi 
Umbelliferae. Lístky jsou rozeklané ve 
2—3 úkrojky, trávově úzké, někdy srpo- 
ví tě izahnuté, s ostře pilovitým okrajem. 
Ze 4 evropských druhů je F. vulgaris 
Beomhasrd. (srpek obecný) rozšířen ve 
střední Evropě jako nlevel na okrajích 
polí a luk. 

Falcováni (správněji: zahýbání, sklá- 
dání), značí přehnouti plechové okraje 



PJ€oh zahnutý, 
a) jednoduše, b)-c) drojitč. 


do sebe a je stlačiti. Rozeznáváme jedno- 
duché, dvojité. V knihařství značí sklá- 
dání archů podle stránek. V truhlářství 



Prkna spojena drážkou. 


dělání drážek v prknech, které chceme 
těsně spojití. Obdoba je v písmolijectví, 
když obrazec písma u kuželky opatřen 



Kuželka s drážkou. 


Falcováni 


156 


Falknov n. O. 


drážkou, aby se přečnělek neulomil a 
písmo lépe spojilo. 

Falcidiova kvarta (Quarta Falcidia), 
v římském právu čtvrtina zákon, dě- 
dického dílu, jež podle zákona „lex Fal- 
cidia“ (40. př. Kr.) musela zůstati dědici 
nezatížená odkazy. 

Falcinellns rajky. 

Falcká válka válka třicetiletá. 

Falckenberg Richard (1851 — 1920), něm. 
filosof, prof. v Erlangen. Sp.: Grundziige 
der Philosophie des Nikolaus Cusanus 
(1880), Geschichte der neuen Philosophie 
(1886), H. Lotze, Hilfsbuch zur Geschichte 
der Philosophie seit Kant (1890) a j. Do 
č. překl. F. X. Procházka: Dějiny novo- 
věké filosofie (1898). 

Falco sokol. 

Falcone Aniello (Angelo) (1600—56), it. 
malíř, silně ovlivněn Domenichinem a 
Caravaggiem, maloval fresky a válečné 
obrazy. 

Falconetto Giovanni Maria (k. 1468— 
př. 1540), ital. malíř a stavitel; maloval 
fresky, zbudoval měst. brány v Padově. 

Falconieri, slavná vila mezi Camaldoli 
a Frascati, postav, r. 1550, patřila rodu 
Falconieri, posléze též něm. cis. Vilé- 
mu II., jenž v ní zřídil útulek pro něm. 
umělce a učence. Po svět. válce Itálií vy- 
vlastněna. 

Faleme, 1. přítok Senegalu, ohraničuje 
Bambuk, ústí nad Bakelem a je splavný 
pro malé parníky na trati 200 km. 

Faleúskl Felicjan (1825 — 1910), pol. 
spisovatel, psal básně, dramata, příběhy, 
překládal klasiky a j. 

Falerii, staré město v již. Etrursku, 
u dnešního Civitá .Castellana; obyv. tvo- 
řili Latincům příbuzní Faliskové, 394 př. 
Kr. se poddalo Římanům. Při vzpouře 
('293 a 241) zničeno a založ, nedaleko 
F. novi. 

Falernské víno (Falernum vinum), 
slavné víno v řím. starověku, z Ager 
Falernus v s.-z. Kampani. Nejlep. bylo 
massické. 

Falešná zátoka (angl. Falše Bay), vel- 
ký záliv na již. konci Afriky, oddělený 
od Atlant, oceánu Mysem Dobré naděje. 

Falešný, ’ neupřímný, padělaný, ne- 
pravý, napodobený. 

Falézy (franc. falaises), příkré pobřeží 
v sev. Francii; též i jiná strmá pobřeží 
moří a jezer. 

Falquiéie Alexandre (1831 — 1900), ír. 
sochař a malíř; byl ovlivněn naturalis- 
mem Carpeauxovým, zhotovil četné so- 
chy (Drama, Corneille, Balzac, Revoluce 
a j.). Od r. 1873 maloval též obrazy a 
nahé figury. 


Falieri Mariano (k. 1280 — 1355), benát 
dože, po nezdařeném pokusu o zřízení 
signorie byl popraven. 

Falimlerz Stefan (* 1534), autor první- 
ho botanického díla v polštině, rodák po- 
znaňský, lékař Jana Tarnowského. 

Falke Jonáš, malíř v Praze 1617. 

Falkenhaasen Ludwig, baron (* 1844), 
německý generál; Účastnil se válek 1866 
a 1870—71; od r. 1915 velitelem armádní 
skupiny F v Alsasku, 1916 velitelem 6. 
armády na záp. frontě; 1917—18 gen. gu- 
vernér Belgie, kde se stal pověstným 
svou krutostí. Sp.: Der groBe Krieg der 
Jetztzeit (1909), kde řeší srážku mezi 
Francií a Německem vítězstvím Němec- 
ka; Kriegfúhrung und Wissenschaft 
(1913) a j. 

Falkenhayn Erich von (1861 — 1912), ně- 
mecký generál; byl 1900 — 1903 v Číně 
s okupačním vojskem, 1913 pruský mi- 
nistr války. Za svět. války po Moltkovi 
od prosince 1914 náčelník velikého gen. 
štábu; řídil všecky hlavní operace něm. 
armád (ofensiva do Ruska a porážka 
Srbska 1915, Verdun 1916), ale po nezda- 
ru u Verdunu nahrazen Hindenburgem 
a velel pak 9. arm. při znamenitě prove- 
deném tažení do Rumunska 1916. F. byl 
zástupce vysilovací strategie a nechtěl se 
odvážit žádné rozhodující ofensivy a 
žádné neprovedl až do konce. Sp.: Die 
Oberste Heeresleitung in ihren wichtig- 
sten Entschliefiungen 1914 — 16 (1919) a 
Feldzug der 9. Armee gegen die Rumá- 
nen 1916—17 (1921). 

z Falkenštejna, Záviš zi F. 

Falklandské ostrovy (Islas Malvinas), 
brit. souostroví (200 ostrovů) v již. Atlant, 
oceáně, na 51—53® j. š. a 57—62® z. d., 
11.960 km*, as 2150 ob. Obě hl. skupiny 
Záp. F. a Vých. F. dělí Falklandský prů- 
liv. Pobř. tvoří rozervané skály; četné 
fjordy s dobrými přístavy; vnitrozemí je 
kopcovité a jezernaté, s velkými rašeli- 
ništi. Podnebí je drsné. — Námořní bitva 
8. XII. 1914, v níž anglický admirál Stur- 
dee (2 bitevní, 3 obrněné, 2 lehké křiž- 
níky) potopil loďstvo němec, admirála 
v. Spee (2 obrněné, 3 lehké křiž.), mimo 
lehký křižák Dresden, jenž se na Čas za- 
chránil. Bitvou vyčištěny oceány od něm. 
válečných lodí; Němci od té doby vysí- 
lali jen pomocné křižáky k rušení doho- 
dového obchodu. 

Falknov (Falkenau), o. v C., okr. česká 
Lípa, 1541 ob. (203 čs.), 4 sklárny, 5 rafin. 
skla, výroba dřev. vlny, 3 pily, výroba 
kokos, tovarů. 

Falknov nad Ohři, m. v Č., 10.151 ob. 
(351 čs.), okr. s., ber. úř., posád. velitel- 
ství, pivovar, přádelna baví. Uhel. doly. 


Falknov □. O. 


157 


Falx 


F. zal. ve 13. st.; r. 1434 věn. cis. Zikm. 
Kašparu Šlikovi, r. 1622 prodán Kostici 
z Rhienecků. Želez, most 132 m dl. 

Falkon (něm. Falkaune, fr. faucon), 
druh kanónu v 16. a 17. stol.; podobný 
menší ráže slul falkonet (franc. fancon- 
neau); dělo. Česky nazývány sokolnice. 

Falkonet, plukovní dělo; dvojitý f., 
f. se dvěma hlavněmi. 

Falknšovce, o. na Slov., okr. Micha- 
lovce, 696 ob. (84 čs.). 

Falkowski Juljusz (1813 — 1892), polský 
historik a spisovatel. Sp.: Obrazy z žy- 
cia kilku ostatních pokoleň w Polsce 
(1877), Wspomnienia z 1848 a 1849 (1879). 

Falkovski] Fedor Nikolaj evič (* 1874), 
ruský spisovatel-symbolik. 

Falkštein (Falkenstein), zříc. hrad u Je- 
třichovic. Zal. ve XIV. stol. a byl v ma- 
jetku p. z Michalovic a později z War- 
temberka. 

Fall Leo (1873—1925), hud. skladatel 
rak.; psal oblíbené operety (Dolarová 
princezna, Stambulská růže atd.). 

Faller Nikola (* 22. IV. 1862 v Ivancu 
u Varaždina), chorvatský kapelník a ře- 
ditel záhřebské opery od r. 1897 až do vý- 
služby. Žák vídeňské konservatoře, pak 
Massenetův a Delibesův. Před svým ře- 
ditelstvím opery byl dvakrát jejím ka- 
pelníkem, hudebním učitelem a dirigen- 
tem pěveckých sborů, též nejstaršího 
Kola. Komponoval drobné skladby. 

Fall River, m. v USA., stát Massachu- 
setts, 120.415 ob., přístav, největší továr- 
ny bavlnářské z celého světa. 

Fallns (řecko-lat), mužský pohlavní 
úd; symbol plodivé síly v řeckých bac- 
chických kultech. V antice byl zhotovo- 
ván z kůže a v průvodech nošen (v Ří- 
mě při Liberáliích) ; sloužil také jako 
amulet. 

Falsa demonstratio non nocet (lat.), 
„nesprávné označení je neškodné”, t. j. 
nesprávné označení smluvní věci není 
na závadu, je-li smluvním stranám jas- 
ně známo, o jaký předmět jde. 

Falset (ital.), zvi. druh hlasových zvu- 
ků, schopných vyšších poloh, jejichž za- 
barvení se značně odlišuje od obyčejného 
hlasu. Byl používán v uměl. zpěvu hl. 
v 15. a v 16. st. ke zpívání sopránových 
a altových partií muži. V 17. — 18. st. po- 
užívalo se k tomuto účelu kleštěnců. 

Falsiíikát (lat.), něco padělaného; fal- 
sifikace, padělání; falsifikátor, paděla- 
tel; falsifikovat, padělat. 

Falstalí sir John (1378—1459), angl. ka- 
pitán. Také humorist, postava v Sha- 
kespearově Jindřichu IV. a ve Veselých 
ženách windsorských: vychloubavý vo- 
ják, líný, starý, tlustý, avšak plný vtipu. 


Falstei, plochý, úrodný dánský ostrov 
v baltském moři, jižně od Sjaelandu. Nej- 
větší osadou jest Nikjóbing. Do r. 1766 
byl F. majetkem dánské koruny. 

Falsus procurator (lat.), osoba, která 
vystupuje jako zástupce (zmocněnec) 
osoby druhé, aniž k tomu byla zmocně- 
na. Podle § 1016 o. z. závisí účinnost 
smlouvy uzavřené f. p-em na schválení 
osoby zastoupené, — Podle čl. 55 obch. 
zák. ručí ten, kdo neobdržev prokury 
nebo plné moci, sjednal nějaký obchod 
jako prokurista nebo zmocněnec, osobně 
třetí osobě podle obch. práva; tato ho 
může žalovati buď o náhradu škody nebo 
na splnění. 

Faltis Viktor, JUDr. (1834-1904), ad- 
vokát v Kostelci n. O. a malíř-akvare- 
lista. Žák Ant. Dvořáka. 

Faltus František (* 1850), č. spisovatel, 
ríd. učitel v Brandýse n. Osl. Napsal prů- 
vodce okolím Brandýsa n. O. 

Faltys Břetislav (* 18. VIII. 1871), bratr 
K. F., český herec divadelní a filmový. 

Faltys Josef (* 1839 v Záběhlicích t 17. 
I. 1926 v Praze), český herec a div. ředí- 
tel, národní buditel, z jehož společnosti 
vyšlo mnoho našich předních herců. Byl 
neúnavným organisátorem Svazu divad. 
ředitelů a jeho předsedou. 

Faltys Karel (* 17. IV. 1878 ve Voti- 
cích), český herec. Po studiích věnoval 
se divadlu a řídil krátce div. spol. svého 
otce; později popul. člen pražských diva- 
del (Intimní, Uránie), od 1910 členem 
operety Měst. div. na Vinohradech až do 
rozpuštění téže 1919, poté hostujícím čle- 
nem pražských scén operetních a re- 
vuálních. 

Faltys Viktor, 0^ Faltis Viktor. 

Faltysová Antonie, chof F. J. (* 1838), ze 
známé herecké rodiny Mušků, členů 
první české divad. společnosti J. A. Pro- 
kopa. 

Faltysová Olga, choC F. Bř. (* 6. VIII. 
1871), česká herečka a překladatelka 
mnoha div. her. 

Falun (Fálón), největší osada Koppar- 
berg-Lánu (Švéd.), na břehu Falua-Elfu. 
2 kostely, školy, museum, značný prů- 
mysl tkalcovský, zpracování kůže, doly 
na měď (nyní v úpadku). 

Falnnské brilianty (cínové brilianty), 
vyrábějí se tím, že se v roztavené slitině 
olova a cínu máčí facetově broušená 
sklíčka a že se přichycený kov po ztuh- 
nutí odloupne. F. b. jsou používány nej- 
více jako náhrada skvostů pro divadlo. 

Falx (lat., množné číslo falces), srp; 
srpovité nářadí (na př. f. muraíis, na 
strhování zdí). — F. cerebelli, f. cerebri, 
o* mozek. 


Fama 


158 


FándU J. 


Fama (lat.), pověst; u řím. básníků též 
zosobňováno. 

Fama crescit enndo, lat. přísloví: po- 
věst rozšiřovánína vzrůstá (totiž tím, že 
každý něco přidá), podle Vergiliovy 
Aeneidy 4, 175. 

Famagnsta, město na jižním pobřeží 
Cypru, jižně od zřícenin Salamidy. Kdysi 
sídlo levantského obchodu, byla r. 1372 
dobyta Janovany. Později sdílela osudy 
Cypru. 

Famatinit, nerost (náleziště Sierra Fa- 
matina), měděné červený a šedý, krysta- 
lovou formou a tvrdostí podobá se enar- 
gitu, jest však síroantimoničňanem měď- 
ným C2SbS4. 

Faměra Josef, litec figur a štuků 
v Praze od roku 1845, vzdal se živnosti 
r. 1853. 

Fames (lat.), hlad; u řím. básníků též 
zosobňováno; pecuniae sacra fames, pro- 
kletá touha (lačnost) po penězích. 

Familia (lat.), rodina, skupina v pří- 
rodopise. 

Familiérní (lat.-franc.), důvěrný, na 
základě svazku příbuzenského; familiér- 
nost, důvěrné chování. 

Famille rose (franc., famij-ros, červe- 
ná rodina), sběratelské označení pro čín- 
ský porculán se zdobením smaltovými 
barvami, v nichž převládá určitý druh 
karmínové červeně (rouge ďor). Vyráběl 
se koncem 17. st. a převládá asi od roku 
1720. cy čínské umění. 

Famille verte (franc., famij vert, „zele- 
ná rodina“), sběratelské označení pro 
čínský porculán, zvláště pro porculán 
2. polovice 17. st. se zdobením v modrém 
pod glasurou a v zářících průhledných 
barvách, pod nimiž zelená obyčejně pře- 
vládá. 

Famincyn Alexander Sergějevič (1841 
— 1806), bratr O. F., ruský hud. skladatel 
oper, komor, hudby a písní. Hud. spis. 

Famincyn Andrej Sergějevič (* 1835 
v Moskvě), ruský botanik, prof. v .'Petro- 
hradě; zkoumal vliv světla na vegetaci. 

Famosní (lat.), slavný, pověstný (v do- 
brém i zlém smyslu), znamenitý; famo- 
sus libellus, výsměšný neb utrhačný 
spisek. 

Famulns (famulant, lat.), sluha, ve 
středověku sluha, zbrojnoš, panoš; po- 
zději student nebo mladý doktor, jenž 
profesorovi při přednáškách prokazuje 
úsluhy; též lékařův pomocník (nyní 
asistent). 

Fanal (arab. fanár, stř, lat. fanarium, 
it. fanale), smluvené znamení, dávané ve 
dne kouřem, v noci ohněm. 

Fanar, jméno řecké čtvrti na sev.-záp. 
od Cařihradu, na Zlatém rohu, kde byl 


až do r. 1925 ekumenický patriarchát a 
řecká vysoká škola. Tam sídlili po dobytí 
města Turky potomci byzantských řec- 
kých rodin a zámožnější Rekové, zvaní 
podle toho Fanaristé. 

Fanatik (od lat. fanum, chrám, svaty- 
ně), vášnivý bojovník za určité články 
víry; fanaticky, vášnivě, horlivě; fana- 
tismus, horlivost pro určité přesvědčení. 

Fancev Franjo, Dr. (* 24. IX. 1882 
v chorvatském Virju), profesor záhřeb- 
ské university. Psal do odborných časo- 
pisů o historii jazyka, literatury a člán- 
ky dialektologické, najmě o kajkavském 
nářečí. V ostatních revuích i denních 
listech uveřejnil drobné příspěvky. 

Fancy (mn. č. fancies, angl. fensi), fan- 
tasie, vkus; f. fair, dobročinný bazar. 

Fančikovoi o. v Podkarp. Rusi, okr. 
ševljuš, 884 ob. (3 čs.). 

Fandango (rondeňa malagueňa), špan. 
národní tanec v taktu, pomalého po- 
hybu, za zvuku kytary neb kastanětů. 

Fandarja, levý přítok Zaravšanu 
v Turkestanu, SSSR.; 26 km dl. 

Fanderlík Josef, JUDr. (1839—1805), 
mor. politik, od r. 1871 zemský poslanec 
moravský, 1873 — ^91 říšský poslanec stra- 
ny staročeské, od r. 1884 přís. zemského 
výboru. Vynikající právník a odborník 
v otázkách jazykových. 

Fándli Jur. (* 22. III. 1754 v Ompitále), 
slov. spisovatel; studoval v Ostřihomě a 
Budíně, r. 1776 byl vysvěcen na řk. kně- 
ze, r. 1777 byl kaplanem v Seredi, r. 1780 
v Lukáčovcích, kde pobyl jen tři měsí- 
ce, a až do r. 1807 farářem v Naháči, kdy 
pro neíTvovou nemoc a slabost očí odešel 
na odpočinek do svého rodiště, kde ze- 
mřel v bídě a zapomenutí 3. III. 1811. Za 
životní úkol si vzal povznesení drobného 
venkovského lidu a proto mu psal jedno- 
duchým slohem o jeho hospodářských 
věcech. Na své naháčské faře, kde obdě- 
lával kus pole a zahradu, vždy předem 
vyizkioušel své rady. Tak vzniklo pět 
svazků, jež vycházely od r. 1792 do r. 
1800 v Tmavě pod názvem Pilní domajší 
a polní hospodář, r. 1783 Zelinkár z vel- 
kích zelinkárskích kňíh vytáhnutí a r. 
1802 'Slovenskí včelár. Jsou to knihy, 
v nichž se odráží Fándliho osvícenství a 
jež byly prvé určeny slovenskému lidu, 
o nějž se dosud nikdo nestaral. Fándli 
poučuje formou zábavnou, hlavně rád 
užívá rozmluv mezi rychtářem a úrad- 
ským, jak to později s oblibou napodo- 
boval Lichard. On však nejen poučuje, 
ale i vychovává, jak o tom svMčí dva 
svazky Příhodných a sviatočných kázní 
z r. 1795 a 1796. Prvá jeho kniha, Důvěr- 
ná zmluva medzi mňíchom a diahlom 


Fándll J. 


159 


Fantasie 


(1789) a lajtinská Coímípeinddajta hi&toria 
gentis SiIaA^ae (1793) sledují miinoito i cíl 
uiká^ait, že uherští Sloiváči, naijmě katolí- 
ci, pochopili Yoilání nové dohy a že si 
chtějí zalažift vlastní liteiratUTU. Na prvou 
knihu se ozval Bajza pamfletem Anti- 
FándJy anebo Dúvemé zmlúvání mezi 
Theodulusem, třetího Franciškánuv rádu 
bosákem, a Jurem Fándly, Naháckým fa- 
rářem, kde vytýkal Fándiymu, že podpo- 
ruje věc nepravou. Bernoláík, cítě se 
dotčen touto knížkou, odpověděl letákem: 
Toto maličké písmo má sa pánovi Anti- 
Fándlimu do jeho vlastních rúk ode- 
vzdat. F. byl jediným spisovatelem školy 
BernoláJkovy, Jenž se neodvraoel od pří- 
tomnosti, projeivoval smysl pro potřeby 
současné a jenž stál na stanovisku nábo- 
ženské snášelivosti proti všem ostatním 
Be-molákovcům, pěstujícím výlučně lite- 
raturu náboženskou. Proto jejich spisy 
úplně zapadly, kdežto Fándliho knihy 
měly dlouho na Slovensku vděčné čtená- 
ře ve vrstvách lidových. 

Fanega, dříve špaň. obilní míra = 12 
celemines = 55,488 1, v latinské Americe 
ještě částečně užívaná, tak v Mexiku 12 
almudes = 90,815 1, v Chile 96,98 1, v Ar- 
gentině 1,327 hl, v Quatemale = 54,52 1. 

Fanegada (Fanega de tierra), stará šp. 
plošná míra různé velikosti podle krajů, 
v Madridě = 34*238 a; používá se dosud 
v Kolumbii = 64 a a v Mexiku = 3-57 ha. 

Fanfára (franc.), silavnostní trubačský 
signál trojavučný; též povel k útoku 
jízdy. 

Faníaron (franc., fáforo), vychloubaČ, 
mluvka; fanfaronáda, chvastounství. 

Fanfárový sloh, tak izvaný podle vaz^by 
Nicolasem Evem kolem r. 1830 vynaleze- 
né, se /Spirálovými úponky z vavřínových, 
palmových a dubových ratolestí, použité 
nejipnve pro knihu: Lets Fanfares et Cour- 
vées ahbadesques etc. (1613). Výraz „á la 
fanfaTe“ teprve od 19. stol. používán 

Fang, africká skupina národů neurčité 
rasové příslušnosti mezi dřívější hrajii- 
cí jižního Kamerunu a řekou Ogove, ob- 
sahuje kmeny Baně, Njem, Mwelle a 
Mpangwe. Jsou příbuzní kulturně kme- 
nům Nam-Nam. Živí se lovem zvěre a 
ryb. Jfiou obratní koiváři, hrnčíři a tkalci, 
tetují se, 'znají oibřlzku, žijí v polygamii 
a uctívají vedle přediků ^slunce a měsíc. 

Fanga, stará krychlová míra v Portu- 
galsku a Brasilii = 4 alqueires 52*2 1. 

Fango (ital., bahno), minerální bahno 
z teplých pramenů v \Battaglia, používá 
ee k lázním neb oibkladům při rheuma- 
tismu, ženských nemocích a j. 

Fanninské ostrovy (fening; americké 
ostrovy, středopolyneské Sporady), sou- 
ostroví v Tichém oceánu blízko rovníku, 


mezi 157 — 163® z. d., celkem na pěti ostro- 
vech v rozloze 670 km» 250 ob., těžících 
kokosový olej. Kdysi sbíralo se tu 
guano. Fanning jest nejobydlenější a je 
stanicí kabelu Vancouver — Austrálie. 

Fan5, dánský ostrov na záp. pobřeží 
Jutska naproti Esbjergu, obydlen rybáři 
a plavci. 

Fanon (franc,), praporec, malý prapor 
k označení cílových bodů při voj. cvičení. 
— Malý kus látky (lat. manipulum) na 
levé ruce řím.-kat. kněží; kulatý široký 
límec (orale zvaný), jejž obléká papež při 
slavnostních mších; pruhy látky (zvané 
sudarium) na berlách opatů a stuhy 
splývající po zádech s biskupské mitry, 

Fanta Josef (* 1858), arch., prof. archi- 
tektury na technice v Praze a restaurá- 
tor starých staveb. Navrhl plán nádraží 
Wilsonova a budovy ministerstva obcho- 
du a Hlaholu. Znalec lidových památek. 

Fanta Kašpar (1792 — 1855), asistent 
něm. university v Praze. Pracoval v po- 
rodnictví a vydal spis o břichořezu. 

Fantaisie (franc., fátasí), fantasie. 

Fantasia, v Egyptě a v Sýrii označení 
pro umělecká představení, slavnostní vý- 
stupy, hry a mimické, hudbou provázené 
tance; v Alžíru a Marokku zvláště pro 
zdánlivé zápasy na koních, jež jsou ob- 
vyklé při slavnostech beduinských. 

Fantasie, díla umělecká, při nichž fan- 
tasii jest ponecháno volné pole. (Volně 
tvořené krajiny, arabesky, grotesky). 

V hudbě nazývá se f. instrumentální 
skladba volné formy. Nejstarší jako f. 
označené kusy (v Itálii kol 1600) jsou 
fugované. Když fuga nabyla přísných fo- 
rem, nazývala se f. skladba fuze proti- 
chůdná. (Bach: Fantasie a fuga A-mol). 
Dále se f. nazývají směsi složené z úryv- 
ků operních neb instrumentálních. (Fan- 
tasie na motivy . . .) 

Fantasie (řec.), schopnost svobodného 
vytváření představ. Jest vázána na jed- 
noduché smyslové vjemy, které však 
rozšiřuje a zaměňuje, čímž se vytváří ve- 
liké množství představ. Často celý obsah 
těchto představ tkví zmateně ve vědomí. 

V tom podobá se f. myšlení, od kterého 
se však liší názorností. (Fantasie jest 
„myšlení v obrazech".) Pasivní jest f,, 
když ponecháváme představám volnost 
samočinného vybavení, aktivní, když 
svobodně vybíráme a záměrně části v je- 
den celek slučujeme. Pasivní jest tím bo- 
hatější, čím méně jest vyvinuto logické 
myšlení (vznik mýtů). Fantasie dodává 
věcem jiného významu (u dítěte). Meta- 
fysického významu nabývá f. u Frosch- 
ammera, který pokládá veškerou skuteč- 
nost za produkt světové fantasie. (Die 


Fantasie 


160 


Farář 


Phantasie ais Grundprinzip des Welt- 
prozesses, 1876.) 

Fantasmagorie (rec.), kouzelné zjeve- 
ní; dnes název pro techniku jevištní při 
zjevování strašidel, prováděnou laternou 
magicou (Robertson, Esken). Dnes se věc 
provádí ostrým světlem a zrcadly. 

Fantastos, v řecké mytologii bůh snů, 
bratr Morfea. 

Fanteria (od fante, mladík), ital. tolik 
jako pěchota, infanterie. 

Fantom (řec.), zjevení, strašidlo; v lé- 
kařství napodobené části lidského těla, 
hl. za účelem cvičení. 

Fa Presto, pseud. Karla Maška. 

Faq., zkratka v bursovních telegra- 
mech, utvořena ze začátečních písmen 
slov fair average quality (dobrá střední 
jakost). 

Faquin (franc., faká, lat. facchino), 
dřevěný panák, terč pro hody oštěpem 
v jízdárně. — Též: hulvát, ničema; fa- 
quinerie, darebáctví, ničemný kousek. 

Farábi (Alfarabi), Abu Nasr, Moha- 
med (* kolem r. 870, t 950 v Damašku), 
jeden z největších arabských filosofů; žil 
na dvoře Saif ad Daula v Aleppu. Vnikl 
hluboko do řecké filosofie, komentoval 
Porfyria, Aristotela, Ptolomea, Platona. 
Psal též o hudbě. 

Farad (F), jednotka elektr. kapacity, 
fysikální veličiny. 

Faraday-Maxwellova teorie (ferede- 
meksuel), Faradayem odůvodněná a 
Maxwellem matematicky formulovaná, 
jež vysvětluje elektrostatickou indukci 
mezi vodiči na základě elektrických po- 
šinutí v molekulách dielektrika (isolá- 
torů), elektrická indukce. 

Faraday Michael (1791—1867), anglický 
chemik a fysik. Narodil se v Londýně 
jako syn kováře. Po studiu stal se asist. 
Sira Humreye Dawyho v Royal lustitu- 
tion. R. 1825 jmenován ředitelem labora- 
toří, roku 1833 univ. profesorem. F. stojí 
v čele angl. chemiků 19. st. a jeho práce 
slouží za základ k dalším chem. úspě- 
chům. Objevení dvou nových sloučenin 
chlorinu, vedlo jej k objevům několika 
plynů a novému druhu optického skla. 
Největší důležitost mají jeho práce pro 
polarisaci (1846). R. 1831 objevil magne- 
ticko-elektrickou indukci u dynama, 
1834 ekvivalent elektro-chemického roz- 
kladu a r. 1838 elektro-statické indukce 
a relace mezi silami magnetickými a 
elektrickými, r. 1851 atmosférický mag- 
netismus. Ojí Maxwell-Faradayova teorie. 

Fara E1-, arabský název pro Eufrat. 

Faiadayův válec, elektr. influence. 


Faradisace (faradotherapie), použití 
faradického proudu k léčení, Q* elektro- 
léčba. 

Farairah, skupina oas v egypt. pro- 
vincii Fajúm na pokraji Libycké pouště, 
obývaná mohamedánskými Senussity. 

Farallones (faráljones, „pilířové ská- 
ly“), tři skalnaté, žulové ostrůvky před 
zálivem San Francisco v Kalifornii; 
hnízdiště nesčetných ptáků, na nejjiž. 
ostrůvku maják. 

Farandole (franc., farádol), rychlý pro- 
vengalský tanec; tančí vždy jen jeden 
pár. Takt ®/s. 

Farao, název egypt. králů. Egypt. 

Farář (parochus, plebanus), v církvi 
katol. kněz, jemuž biskup s udělením 
farního obročí přikázal zároveň duchov- 
ní správu nad věřícími určitého obvodu. 
Má býti bezúhonný. Mimo bohoslovecká 
studia musí vykonati ještě zvláštní 
zkoušku, t. zv. farní konkurs. Má ovlá- 
dat! jazyk svých fariiíků. Před udělením 
far. obročí skládá vyznání víry a přísahu 
poslušnosti svému biskupu, načež obdrží 
dekret, ve kterém se stanoví jeho pravo- 
moc. Pravomoci jeho podléhají všichni 
katolíci, kteří mají v této farnosti domi- 
cil nebo quasidomicil. Obročí má pro- 
půjčeno trvale a může ho býti zbaven 
jediné v případech, cirk. právem sta- 
novených. Faráři-řeholníci jsou však od- 
stranitelní na pouhý rozkaz svého před- 
staveného nebo příslušného biskupa. Po- 
vinnosti farářovy jsou: přisluhovat! vě- 
řícím svátostmi (vyjma biřmování a svě- 
cení kněžstva), konati bohoslužby, hlá- 
sati a vykládati evangelium, vyučovati 
na školách náboženství katol. V každou 
neděli, zasvěcený svátek a o dnech k ito- 
mu určených musí obětovati mši za své 
osadníky, koná ohlášky snoubenců, asi- 
stuje při uzavírání manželství, při po- 
hřbech, bdí nad chrámovou hudbou a 
zpěvem, má se starati o místní chudé a 
nemocné. Z tohoto poměru mezi f. a far- 
ními osadníky vyvinul se farní přímus 
.(Q^). Další povinností faráře je vésti 
farní knihy čili matriky a to podle usta- 
novení sněmu tridentského knihu po- 
křtěných a oddaných, podle předpisů 
partikulárních též knihy: zemřelých, 

biřmovanců, ohlášek a farní knihu pa- 
mětní. U nás vedou faráři pro katolíky 
své farnosti zároveň matriky státní 
(křestní, snubní a úmrtní). Farář smí 
býti v roce pouze 2 měsíce mimo farnost, 
vyjma případ, že by závažné důvody vy- 
žadovaly delší nepřítomnosti. U nás mu- 
sejí býti všecka farní obročí obsazena 
na základě konkursu, uveřejněného 
v diec. úředních listech. Farář spravuje 


Francouzské malířství II, 



Mistr z Moiilinsu: Tryptyclion v katliedrále nioulinskó. 



Pícrre Mipnard: Maria Mancini, 
neteř kardin. Mazarina (Berlin). 



Jean Fouquet: 
Kancléř Juvcnal (Ix)uvre). 



Jean Francois Millet: Pastýřka (Paris, Chanchard). 



Gustave Coubert: Lamači kamene (Drážďany). 



r*AM lAp. ra«4il>' Louvre. U. G. K. Tanečnice % kytici. SehodUt^ lAinku t BloU 



Francouzské umění. 



Farář 


161 


Farnese 


jmědií obrodní sám za dozoru biskupova, 
kostelní (zádušní) za účasti patronátní- 
ho úřadu. Náleží mu příjem z farního 
obročí a štolové poplatky (o^) za některé 
cirk. úkony, dále titul cirk. veledůstojný 
pane. Farnímu úřadu dává se titul: dů- 
stojný. Jména farář užívá se i pro du- 
chovní osoby jiných církví, na př. česko- 
bratrské, starokatolické. 

Farářstvi, o. v C., Pražské Předměstí 
u Hradce Králové, okr. Hradec Králové, 
238 ob. čs. 

Farce (franc., fars), komická hra, hru- 
bá fraška. Tento druh pix>vozoval se ve 
Francii ve stol. 13. až 17.; náměty byly 
obyčejně lidového původu. Nejlepší f. 
jest „Maistre Pathelin, jež se udržela od 
r. 1465 až dodnes na jevišti. Sbírky F. vy- 
dali Leroux de Lincry a F. Michel, Picot 
a N>toíp (1880). Též v Itálii, Španělsku a 
Portugalsku hrály se f. Některé přeložil 
do češtiny O. Dubský. 

Fardel (angl., z it. fardello), břemeno, 
náklad soumarův; na Ceyloně 100 liber 
(45*36 kg) skořice nebo bavlny. V Anglii 
plošná míra = K a. 

Farel Guillaume (1489—1565), reformá- 
tor román, Švýcarska; působil v Ženevě 
a po vypuzení odtud v Neufchátelu. 

Farewell (angl., fervel), žij blaze, 

Farewell Kap (angl., fervel),. 1. jižní 
mys Grónska; 2. severozáp. mys jižního 
ostrova Nového Zélandu. 

Faríara, ipodběl. 

Faria e Sousa (-sosa), Manvel de (1590 
— 1649), portugaJský polyhistor a lyrický 
básník. Vynikl zvláště jako komentátor 
Camóensův. 

Farina Johann Maria (1685 — 1766), vý- 
robce kolínské vody (Eau de Cologne) a 
její vynálezce, ital. původu. V jeho rodi- 
ně se přenášelo tajemství výroby na 
příští generace. 

Farinato Paolo (1524 — 1606), it. malíř 
a architekt. 

Fariseové (oddělení, odloučení), nábo- 
ženská s*trana židovská v dobách před 
Kristem a za jeho života. Osobovali si 
jedině správný výklad Starého zákona. 
Náleželi vrstvám zámožnějším, proto 
měli velký vliv na veřejný život. Na ko- 
nec upadli ve strohý formalismus. 

Farkačová Arnoštka, pseud. Fr. X. 
Svobody. 

Farkas Gyula v., PhDr. (* 1894), prof. 
university berlínské a ředitel maďarské- 
ho ústavu této university. Sp.: Erdélyi 
Kóltók (1923), Die ungarische .Romantik 
(1930) a některá díla o slov. filologii, 

Farkas Jos. (t 1848), mědirytec a malíř 
miniatur na Slovensku. Působil v Pešti 

Nový slovník naučný. — Svazek VIL 


a Bratislavě, Od něho jsou dva pohledy 
na Nitru. 

Faikaš, jm. mnoha rodů maďař, šlech- 
ty i rodin nešlechtiokých v Maďarsku a 
Rumunsku. 

Farkaš Ferd., kněz arcibiskup, ostři- 
homského, farář ve Velkých Ondřejovi- 
cích ve stolici Tekovské na Slovensku; 
jako kaplan založil r. 1856 v Nových 
Zámcích pro cikánské děti školu, první 
a dlouho jedinou cikán, školu v Uhrách. 

Farkaša, o. na Slovensku, okr. Šafa, 
5.356 ob. (156 ěs.). 

Farkašín, o. na Sl., okr. Trnava, 943 ob. 
(922 čs.); cukrovar. 

Farma, jméno pro zemědělský podnik 
v Americe. U nás užívá se v drůbežnictví. 

Faimaceut, lékárník. 

Farmacie, lékárna. 

Farmakognosie, věda o chem. složeni 
a původu léčiv. 

Farmakologie, věda o účinku léčiv a 
jich upotřebení. 

Farmakopoea, úřední seznam léčiv, 
čas od času vyhlašovaný, které musí býti 
v každé lékárně. 

Farman Henri (* 1874), fr. letec. Pů- 
vodně malíř, později závodník. Se svým 
bratrem Mauricem (* 1877) získal záslu- 
hy o zlepšení konstrukce letadel. 

Farmář, majitel formy, hospodář 

Farná, o. na Slov., okr. Bratislava, 762 
ob. (669 čs.). 

Farnabazos, perský satrapa v helles- 
pontské Frygii za Dareia II. a Artaxerxa, 
při kterém stál proti Kyrovi mladšímu. 
Bojoval se Sparťany 394 v námoř. bitvě 
u Knida, kde s pomocí Athéňana Konóna 
zvítězil. 387 byl povolán do Sus, kde se 
stal zetěm Artaxerxovým. 

Farnád, o. na Slov., okr. Parkán, 2227 
ob. (450 čs.). 

Farnakés II., král Boaporské říše (* 97 
př. Kr. jako Čtvrtý syn Mithridata VI.). 
Použil války mezi Pompejem a Caesa- 
rem k nabytí Kappadocie a Malé Armé- 
nie, byl však od Caesara 2. VIII. 47 
u Zely rychle a na hlavu poražen (Cae- 
sarovo: Veni, vidi, vici), uprchl do své 
země, kde byl zavražděn, 

Farnese, ital. knížecí rod do 13. st. sá- 
hající; z něho pochází papež Pavel III., 
jehož syn Pietro Luigi ovládl Parmu a 
Piacenzu, Vnuk tohoto Alessandra byl 
místodržícím v Nizozemsku a vyzname- 
nal se v četných bojích. R. 1731 vymřel 
rod F. po meči, — Palazzo F. v Římě za- 
počato podle plánů Antonia de Sangallo 
153 Oa pokračováno ve stavbě pod vede- 
ním Michel Angelovým. Nyní je sídlem 
franc. vyslanectví. F. zahrady na severní 

11 


Farnese 


162 


Fársánské ostrovy 


straně Palatinu, kdysi skvělé, ještě dnes 
nesou stoupy bývalé nádhery. 

Farnesina, vila v ftímě (Trastevere) 
v ulici Lungara, proti Palazzo Farnese, 
postavená r. 1509 nákladem kupce Ago- 
stina Chigiho, připisovaná Rafaelovi 
nebo Peruzzimu, klenot renesančního 
stavitelského umění, vynikající fresko- 
vou výzdobou od Rafaela (Amor, Psýché 
a Galathea). 

Farneská umělecká díla, řada antic- 
kých děl, zvaných tak proto, ježto částeč- 



ně byla nalezena a restaurována za pa- 
peže Pavla III. (Alessandro Farnese) a 
částečně proto, že dlouho byla hlavní 
ozdobou uměleckých sbírek v Palazzo 
Farnese, odkud přešla do držení krále 
neapolského r. 1790, jenž je odevzdal mu- 
seu v Neapoli (nyní Museo Nazionale). 
Nej krásnější jsou: Farneská flora (mra- 
mor) z lázní Caracallových v Římě, po- 
dle novějších mínění Hébe; farneský He- 
rakles (mramor, 1540 nalezený), dílo 
Athéňana Glycona, Farneský býk (Toro 
Farnese), dílo sochařů Apolinia a Tau- 
riska. Též toto největší antické sousoší 
z antických dob zachované bylo nalezeno 
v lázních Caracallových. 

Farnesol, destilát z různých éterických 
olejů s příjemnou květinovou vůní, po- 
užívá se jako voňavka. 

Farnik Gustav (1823 — 1863), herec 

v Praze. 

Farnik Václav (1770-'1838), učitel na 
konservatoři v Praze. 

Faro, belgické pivo; maják (ital, faro); 
hazardní hra. 

Faroerské ostrovy (Ovčí ostrovy), část 
král. dánského, 1399 km^, (1921) 21.352 


ob., skupina ostrovů mezi Skotskem a 
Islandem, 18 obydlených a 4 neobydle- 
né. F. jsou hornaté ostrovy z doby 
terciemi. Mají příkré břehy, osídlené 
ptactvem. Krátké řeky slouží k pohánění 
četných elektráren. Množství malých je- 
zírek je původu ledovcového. Z nerostů 
těží se hnědé uhlí a měď. Podnebí jest 
oceánské, vlhké, mlhavé, bouřlivé. Oby- 
vatelé, kteří se sem přistěhovali z Nor- 
ska v dobách Vikingů, mluví řečí blíz- 
kou islandské. Úřední a církevní řeč je 
převážně dánská. Rybářství, lov velryb 
a ptactva, chov dobytka, dobývání raše- 
liny, zpracování vlny, málo zemědělství. 
F. jsou spojeny kabelem s britskými 
ostrovy a Islandem a parníky s Islan- 
dem, Leithem, Bergenem a Kodaní. F. 
tvoří správní okres, církevně proboštství. 
Vlastní lidové zastupitelstvo (Lagting) 
volí zástupce do dánského parlamentu. 
Správu vede dánský místodržitel sídlem 
v městě Thorshavn na ostr. Stromo. 

Faros, 1. ostrov se světoznámým majá- 
kem u Alexandrie, podle kterého se ma- 
jáky ve starověku nazývaly fary. — 2. 
ostrov (c\» Lesina). 

Farqnharské ostrovy, malá angl. sku- 
pina ostrovů, s.-v. od Madagaskaru, spra- 
vovaná z ostr. Mauritia. 

Farrai (ferer) Geraldina (* 1882), se- 
veroamer. zpěvačka; 1901—07 u berlín- 
ské dvorní opery, potom u Metropolitan 
Opera v New Yorku. Napsala svůj životo- 
pis (1916). 

Farrel Charles (* 9. VIII. 1902 v Onset 
Bay, Massachusetts), od r. 1924 známý 
americký filmový herec. 

Farrěre Claude, Frédéric Vargone. 

Fárs (Fársistán), perská provincie nej- 
méně 125.000 km* veliká v [jižíní Persii 
u moře; honnatý kraj s náhonními plani- 
nami dosti úrodnými. Úpatí lesnatých 
hor pokrývají sady a vinice. Kraj tento 
náleží k nejplod. v Persii. Malá lid- 
natost, hl. město Siraz, přístavy: Bušer, 
Lingah. Vyváží se: vlna, kožišiny, ko- 
berce, guma. — F. je vleusitní domovinou 
Peršanů, mateřská země Kýrova (četné 
zříceniny měst jako Persepolis, Pasarga- 
de svědčí o bývalé slávě). 

Farsalos (také Fersala), m. v Thessa- 
lii v řeckém nomu Larissa, 2500 ob., na 
vých. kraji thessalské roviny, stanice 
dráhy, železniční uzel, tabáková továrna. 
Poblíž rozvaliny hradu starého F., nej- 
bohatšího a nejmocnějšího města staré 
Thessalie. V bitvě u F. padlo 9. srpna 
48 př. Kr. rozhodnutí mezi Caesarem a 
Pompejem. 

Fársánské ostrovy, skupina korálových 
os-tix)vů v Rudém moři; skládá se z hlav- 


Fáisánské ostrovy 


163 


Fasse 


nich ostrovů Ke- 
bir F. a Seghir F. 
a z mu. malých 
ostrůvků. Arabští 
obyvatelé tamní 
vyvážejí datle, 
perly a želvovinu. 

Farsetia Turr., 
rod é. Crucifereae, 
přímé větvité by- 
liny nebo keříky. 
Sedm druhů vý- 
chod. středomoří. 
F. aegyptica Turr. 
je hlavní rostlina 
Libycké pouště. 

Faxsl (pers.), no- 
voperská řeč (c^ 
perská řeč). 

Farský Frant. 
(1846—1927)., in- 



spektor zeměděl. IW‘«etia aegyptica. 
vyučování v Pra- 
ze. Sp.: Příspěvky k dějinám hospod, vy- 
učování (1920), Stručný přehled vývoje 
školství a vyučování hospodářského 
(1922). 


Farský Josef (1826 — 1889), kamenoti- 
skař v Praze, od r. 1856 převzal závod 
Popelíkův. 


Farský Karel, Th. 

Dr. (* 27. VII. ve Ško- 
dě jo vě, t 1927 v Pra- 
ze), patriarcha církve 
českosl. R. 1919—1921 
přidělen byl služebně 
min. vyučování a 
nár. osvěty. Byl před- 
sedou reform. klubu 
českoslov. duchoven- 
stva, ve kterém za 
jeho předšed, dne 8. 
ledna 1920 usneseno 
zřízení nové církve 
čsl. R. 1923 zvolen 
biskupem, 1924 patri- 
archou CCS., kterou 
vlastně sám vytvořil. Z jeho liter, prací: 
Ces. misál (1920), Stručný výklad nauky 
CCS (1921), Liturgie (1924), Stát a církev 
(1925), Naše Postyla (1926). 



Th. J)r. EArel Fars&ý. 


Faryngologie (řec.), nauka o hltanu a 
jeho nemocech. 

Faryngotomie (řec.), operativní ote- 
vření jícnu za příčinou odstranění ná- 
dorů neb ciz,ích těles. 

Fas (lat., od fari, říkati), to, co shoduje 
se s výrokem božím, (tedy tolk, jako bož- 
ské právo (oproti ius, právu lidskému), 
opak jest nefas. Per f. et nefas, prostřed- 
ky dovolenými i nedovolenými. 


Fasáda (íranc. fa^ade, fasad), vmější, 
v užším smyslu přední strana budovy. 
Fasádová cihla, kámen .pro obložení fa- 

Fasces (lat., jedn. č, fas- 
cis), u starých Římanů 
znak nej v. úřední moci; 
byl to svazek prutů obto- 
čený červeným řemenem, 
s vyčnívající sekyrou. F. 
jsou původu etruského, 
kde je nosili před králi 
liktoři, za královské doby 
počalo se jich užívati 
v Římě a za republiky se 
tam stále udržely. Nyní 
jich fašisté užívají jako 
oznaku (Q* fašisté). 

Fascia (lať.), anatomic- 
ký výraz pro blánu oba- 
lující svaly. 

Fascikl, svazek spisů, 
většinou aktů úředních. 

Fascinnm (lat.), u stár. Římanů zna- 
čilo očaroívání „škaredým pohledem**, 

uhranutí a zároveň prostředek k ochraně 
před takovýmito kouzly; fasctnovati, 

ohromiti. 

Fáse (řec.), o-becně úsek stálého vývoje. 
V astronomii změny v osvětlení luny a 
planet (hl. Venuše a Marta). 

Fáse, Qa fáze. 

Fashion (angl., faš’in, z franc. faQon, 
fasó), móda, uhlazený způsob života; fa- 
shionabel (fáš3nebl), módní, uhlazený. 

FasU (t 1562 či 1563), tur. básník z Ca- 
řihradu, napsal Divám a jeho nejznameni- 
tější dílo je báseň romanticko-alegorická 
Gúl a Bůbúl (Růže a slavík). 

Fasokl, lesnatá horská krajina sev. od 
Senaaru na Modrém Nilu. Má asi % mil. 
obyv. a vyváží gumu, med, zlato, slono- 
vou kost a sennesové listí. 

Fasona (franc. fagon), postava, výhled, 
střih, vizor, pojetí. 

Fassbendrová Zdeňka (* 12. XI. 1879 
v Děčíně), operní pěvkyně; zpěvu učila 
se na pražské konservatoři a u Destinn- 
Loeweové, 1899 stala se členem dvoř. div. 
v Karlsruhe, 1905 členem dvoř. div. 
v Mnichově, kde zpívala všechny velké 
ženské partie oper Wagnerových, v nichž 
hostovala na mnoha jiných divadlech. 
Jejím chotěm byl r. 1911 zemřelý Felix 
Mottl, ředitel dvorní opery v Mnichově. 

Fasse (lat. fassio), povinné přiznání 
příjmů na př. z domovního majetku, 
z požitků (státních zaměstnanců). U du- 
chovenstva jest -to podrobný výkaz o pří- 
jmech a vydáních obročních, který musí 
podati držitel obročí státním i církervním 
úřadům, aby mohl býti podle toho zjištěn 
Čistý výnos ohročí. 



I4klor 


11 



Faster K. 


164 


Fata morgana 


Faster Kašpar (1835 — 1908), syn Petra 

F. Jako student založil r. 1853 s bratran- 
cem Antonínem Steidlem tajné sdružení 
Qi Bratří rudého praporu. Byl odsouzen 
k 121etému žaláři, amnestován r. 1857, 
načež se věnoval učitelství. Jako učitel 
měšť. škol zabýval se lexikografií. Sesta- 
vil slovník franc.-čes. a čes.-franc. 

Faster Otto (* 6. VIL 1872, f 26. IX. 
1907), dramat, spisovatel, vnuk revolucio- 
náře Petra Fastra. Studoval obch. akad. 
v Praze a věnoval se pak pouze literatuře. 
Vydával s J. Ladeckým časopis Thalia 
1897—1898), od r. 1899—1904 u M. Knappa 
Divadelní Listy. Napsal dramata: Marie 
a Marta (1897), V pavučinách (1897), Živé 
pochodně Neronovy (1906), též veselohry 
a dále hry se zpěvy, z nichž nejpopulár- 
nější jsou Pražské švadlenky, roku 1926 
též zfilmované. 

Faster Petr (1801 — 68), pražský hostin- 
ský (u Zlaté husy), známý a horlivý 
vlastenec v revoluč. roce 1848, kdy měl 
značný podíl na tehdejších událostech 
od svolání prvé schůze do Lázní sva- 
továclavských (11. III. 1848) až po Pa 
bouře svatodušní, po nichž byl též ve vy- 
šetřovací vazbě. Po amnestii žil v sou- 
kromí. 

Fastl (lat., dies fasti); u Bímanů 1. dni, 
v nichž se projednávaly veřejné, zvláště 
soudní záležitosti (proti dies nefasti, 
v nichž bylo zakázáno vésti soudní jed- 
nání); 2. seznam těchto dní, jenž byl po- 
zději vyryt do kamene (dříve znám jen 
Patriciům). Nejdůležitější jsou tyto: F. 
Maffeiani, téměř na celý rok rozšířeny; 
Praenestini (leden — duben, prosinec); Ve- 
nusini (květen — červen); Equilini (duben 
—červen); Farnesiani (února a březen) a 
j. Uvedeny jsou v zachovaném kalendáři 
úředním z r. 354 po Kr., sepsaném Diony- 
siem Philocalem, a v křesťanském pře- 
pracování tohoto kalendáře od Polemia 
Sylvia (448—449 po Kr.); 3. seznamy vyš- 
ších úředníků na kamenných tabulích 
(Fasti consulares od r. 30 př. Kr. až 565 
po Kr.). Z těchto zachovány zlomky, 
z nichž nejdůležitější jsou F. capitolini. 
Lit.: Henzen-Hůlsen: Corpus inscriptio- 
num latinarum 1893. 

Fastrada (f 10. VIII. 794), třetí man- 
želka (783) Karla Velkého, dcera výcho- 
dofranckého knížete Radolfa; vydráždila 
svého nevlastního syna Pippina r. 792 
k povstání. 

Fastrová Olga (t 17. I. 1876 v Praze), 
česká spisovatelka a žurnalistka. Pod 
pseudonymem Yvonna píše do Nár. Poli- 
tiky módní rubriku. V beletristických 
pracích pěstuje konvenční prósu. Také 
překladatelka. Napsala prósy: Fata mor- 


gana (1906), Márinka Zemanová (1909), 
Pozdě (1910), Zlatá rybka (1916), Zdenino 
štěstí (1917), Okovy (1918), Tři mládenci 
(1918), Gospar Niko a jiné povídky (1920), 
Zlatý kroužek (1922). tJvahy: Útulný do- 
mov (1914), Co se sluší a nesluší (1921) 
a jiné. 

Fašismus (z ital. fascio, svazek), po ví- 
tězném výsledku svět. války vzniknuvší 
národní spolek ital. bojovníků (fascio di 
commbattimento) k odstranění soc. a stá- 
tu nepřátelských snah. V čele stojí býv. 
soc. poslanec Benito Mussolini (od 1. li- 
stopadu 1922 min. předseda). Svým po- 
chodem na ňím (28. — 30. X. 1922) způso- 
bili fašisté státní převrat, Mussolini po- 
volán k moci a zavádí fašistickou dikta- 
turu. R. 1924 utvořena faš. milice, která 
jest na roveů postavena vojsku a podléhá 
přímo Mussolinimu. Vojensky spořádáni, 
oděni v černé košile, postupují fašisté 
násilně proti istrijským Slovanům a ty- 
rolským Němcům. Hlavní jejich snaha 
je udusiti parlamentarismus a svobodné 
zednářství. F. dosud přestál časté krise, 
ale situaci dosud, díky energii svého 
vůdce, ovládá, ačkoliv tajně se stále 
organisuje protifašistické hnutí, hlavně 
z emigrantských kruhů. 

Fašoda (též Kodok), hl. město Horního 
Nilu, kde se srazila výprava franc. ma- 
jora Marchanda (Q*) 1898 s vojskem angl. 
gen. Kitchenera (Oí»); Francouzům, kteří 
chtěli získati Súdán, bylo však vládou 
(zahraň, min. Delcassé) nařízeno ustoupit, 
což vedlo pak k dohodě s Anglií, jež 1904 
vyvrcholila v Entente cordiale (o*). 

Fatalismus (z lat. fátum, osud), víra 
v osud, přesvědčení, že světové události 
a lidský život jsou podřízeny jakési nám 
nepochopitelné a slepé nutnosti, proti níž 
jsme bezmocní. Fatalista, stoupenec fa- 
talismu, fatalistický, člověk, jenž věří 
v osud a poddává se mu. 

Fatalita (lat.), osudovost, neštěstí, ne- 
příjemná příhoda. 

*)Patálni (lat.), osudem určený, osudný, 
protivný. 

Fata morgana (fata = kouzelnice, mor- 
gana = arabské jméno ženské), zrcadlení 
vzdušných vrstev, kterým se stávají vi- 
ditelnými určité vzdálené předměty, 
které za normálních okolností nemohou 
býti pouhým okem spatřeny. Fysikální 
podstatou tohoto zjevu jest lom a odraz 
světelných paprsků ve vzduchových, ne- 
stejně položených a různé hustoty mají- 
cích vrstvách. Děje se tak nejčastěji nad 
pouštěmi, kde pravidelně mají vyšší 
vrstvy vzduchové hustotu vyšší než 
vrstvy níže položené; na vzdáleném obzo- 
ru zrcadlí se pak obrácené obrazy krajin. 


Fata morgana 


165 


Faunus 


které rychlejším prouděním vzduchu pak 
zmizí. Lit: Perner-Exner: Meteorolog. 

Optik, 1922. Q* bar. přílohu. 

Fatějev Andrej Michajlovič (1814^ 
1865), ruský spisovatel, novelista. 

Fatějev Arkadij Nikolajevič (* 1872), 
původně prof. university v Charkově, 
nyní na rus. práv. fakultě v Praze. Na- 
psal řadu právn. spisů. 

Al-Fátiha (arab., otevírající), první súra 
koránu, zvaná též umm al-kitáb (matka 
knihy); obsahuje sedm krátkých vět a 
tvoří část denní mohamedán. modlitby. 

Fatima, nejmladší dcera Mohamedova 
(*' kolem r. 610, t r. 632), od r. 625 maji- 
želka pozdějšího kalifa Aliho; měla tři 
3>Tiy: Hasana, Hoseina a Mohassina. Od 
prvních dvou pocházejí zvláštní potomci 
prorokovi, šerifové a seijidové. 

Fatimovci, mohamedánská dynastie 
založená 908 Obeid Alláhem ibn Moha- 
medem, poiiomkem Fatimy. Obeid Alláh 
podrobil si severní Afriku, bojoval pod 
jménem Mahdi; popíral autoritu Abásov- 
ců a prohlásil se konečně kalifem, čímž 
způsobil roztržku mezi mohamedány. 
Jeho potomci dobyli i Sicílie, pak Sýrie. 
Hakim (996 — 1021) způsobil pronásledo- 
váním křesťanů křížové výpravy. Po 
smrti poisledního Adida (1171) dobyt 
Egypt, střed říše F., Saladinem (Oj*), jenž 
tam rozšiřoval bezúspěšně ismaelitismus. 

Fatka Maxmilián, JUDr. (* 23. IX. 1868 
v Biskupicích na M.), gener. ředitel pošt 
a telegrafů CSR. v Praze. Po převratu 
pověřen organisací českosl. poštovnictví 
a vybudováním samost. pošt. úr. šekové- 
ho. V prvém a druhém úřed. kabinetě za- 
stával úřad ministra pošt a telegrafů. 

Fatmé Fatima. 

Fatovatl, přihlásiti svoje jmění k vy- 
měření daní. 

Fatra Malá, též Fatrička, pohoří stř. 
Karpat, 45 km dl., kterou proráží Váh 
u Vrůtek; nejv. hory Velká Lúka (1477 m) 
a Malý Kriváň (1711 m); CSK.: Horopis. 

Fatra Velká, pohoří stř. Karpat, táh- 
noucí se v délce 35 km sev. od Nízkých 
Tater, zalesněné, s nejv. vrcholem Ostre- 
dok (1591 m). 

Fatranský, pseud. Gustava Izáka. 

Fatsia Dene et Planch., rod č. Aralia- 
ceae s jediným druhem F. japonica DC,, 
azalka japonská (Azalia sieboldii hort.) 
z Japonska; je to stromek s dlouze řapí- 
katými listy, jichž velká čepel je dlanitě 
laločnatá; pěstuje se s oblibou v pokojích. 

Fátum (lat.), starořímaké označení 
božstvem vyslovené vůle, potom osud, 
smrt. Personifikováno ve slově Fatae, též 
Fati (»jedn. č. Fata, Fatus), fatalismus. 



Fatsia Japonica. 


Faturan, kondensací fenolů formalde- 
hydem připravovaná náhražka tvrdé gu- 
my; jest výborným elektr. isolátorem. 

Fa tntto, pseud. Karla Hašlera. 

Fauchard (fošár, z franc. faucher, fošé, 
sici), sečná zbraň, parádní zbraň švýcar- 
ských gard na evropských dvorech. 

Faucher (fošé) Léon (1803 — 1854), fran- 
couzský státník a publicista, 1848 posla- 
nec, za presidenta Louise Napoléona byl 
ministrem veřejných staveb a vnitra. Na- 
psal: Études sur TAngleterre (1845), Mé- 
langes ďéconomie politique (1856). 

Faucher Louis Eugěne (* 1874), fr. ge- 
nerál; účastnil se svět. války a r. 1919 
přidělen fr. missi v CSU., kdež r. 1922 
jmenován čsl. generálem. 

Fauchon (íošo, z franc. faux, fo, kosa), 
krátká sečná zbraň, vydávající při nára- 
zu ostře zvonivé zvxiky, byla užívána 
v 13. stol. 

Fauknar z Fonkenštejna Šebastian 
(t asi 1590), písař soudu komorního a 
lenního. Sp.: Titulář, obsahující v sobě 
fonny listů a titule stavův duchovních 
i světských (Praha, 1589). 

Fauliiš Mikuláš, budějovický občan, 
který první přivezl do Čech spisy Wi- 
klefovy. 

Faulhaber Robert (* 1820 v Horním 
Waldenburku v Pruském Slezsku), malíř 
porculánu v Praze v 60. letech m. st. 

Fauna (novola;t.), domorodá zvířena 
určitého kraje, s jisitými charaikteriatic- 
kýimi znaky, jež jí vtiskl ráz přírody, kli- 
matické podmínky, po případě i lidská 
kultura. Důležité poznatky o dřívějších 
tvarech a druzích zvířeny vyplývají ze 
srcvnání fauny ostrovů a pevnin, uzavře- 
ných jezer a moří. 

Faunus (lat., ,,Milostivý“), starořímský 
bůh, jenž jako Lupercus chránil dobytek 
a jako Junus mu propůjčoval plodnost, 
oc^ánce venkova, polí a lesů. Týral však 
též lidi dušením (Incuhus); jako Fatuus 
věstil. Jeho svátek připadal na 15. únor. 
R. 194 př. Kr. se mu dostailo v Římě chrá- 



Faunus 


166 


Favre Jules 


mu, jehož založení bylo 
oslavováno Faunalieani 
13. února. V pozdější 
době byl stotožňován 
s řeckým Panem, V kul- 
tu patřil do spřízněno- 
sti s bohyní niv Fau- 
nou, uctívanou jako 
Bona Dea. 

Faure (Í5r) Frangois 
Felix (1841—1899), kože- 
luh v Havru a posla- 
nec, president obchodní 
komory „Le Havre“, 

1894 ministr námořni- Faunus, 

ctví, 1895 — ^99 president 
republiky. Jeho vlivem r. 1897 uzavřen 
ru&ko-francouzsiký s(pol©k. Napsal: Bud- 
geits de la France et des principaux Etats 
ďEurope (1870). 

Fauré Gabriel Urbain (1845—1924), 
franc. hud. skladatel a ředitel pařížské 
konservatoře (1905 — 1920). Složil četná 
orchestrální a komorní díla, písně a j. 

Fausse couche (franc., fos kuš), Q* po- 
trat. 

Fausse reconnaisance (franc., fos re- 
konesans, klamné poznávání), klamání 
se v upamatování; člověk věří, že určitý 
zážitek již prožil. 

Faust Jan (* 1843 v Kutné Hoře), mo- 
delář ve vosku v Praze v letech šede- 
sátých. 

Faust Ovidius, PhDr., měst. archivář 
v Bratislavě, referent kultur, záležitostí 
města B. Literárně činný. 

Faust Johann, doktor Johannes, taju- 
plná osobnost, jež prý žila na počátku 
16. st. v Německu a byla zasvěcena do 
okultních nauk a vysoké magie. Fausto- 
va osobnost byla záhy opředena fanstas- 
tickými pověstmi o smlouvě s ďáblem. 
Stala se oblíbenou postavou básnické 
obrazotvornosti. Nejznámější v tom smě- 
ru Goethův Faust (překl. Jar. Vrchlický 
a Ot. Fischer). Německý okultní a vědecký 
spisovatel Karel Kiesewetter sebral všech- 
ny spisy o Faustovi a napsal veliké dvou- 
dílné dílo: Faust in der Geschichte und 
Tradition, v němž dokazuje, že Faust 
opravdu existoval (* prý kolem r. 1490 
v Knittlingách v Německu a t kolem r. 
1540); ve spise vysvětluje též jeho záhad- 
nou historii. Lit.: A. Kraus, Faustiana 
aus Bohmen. 

Faust senior Publius Faustus Andre- 
vinus (* 1517), rodilý Ital, vědec, básník 
v Paříži. 

Fausta Flavia Maximiana (* 295), dcera 
císaře Maximiana, manželka Konstan- 
tina Velkého. 


Faustin, pseud. Karla Klostermanna. 

Faustin Fr., pseud. Fr. J. Procházky. 

Faustulus, podle řím. pověsti pastýř, 
jenž odložená dvojčata Rom ala a Rema 
našel a dal vychovat! své ženě Acce La- 
rentii. 

Faute (fr.), chyba, nedostatek. 

Faute de mieux (franc., fot de mijé), 
v nedostatku lepšího, v nouzi. 

Faute-fret (franc., fó-fré, něm. Faut- 
frachit), náhrada, která přísluší majiteli 
lodi, odstoupí-li druhá strana od smlou- 
vy dopravní, nákladní a p. 

Fauteil (franc., fotej; středolat. faldis- 
tolium), lenoška, křeslo; křeslo presi- 
dentské; jedno ze 40 sedadeJ ve francouz- 
ské Akademii. 

Fauves (franc., fov, divoká zvěř), ozna- 
čení pro extrémně moderní kruh umělců 
kolem malíře Matisse, jenž se odřekl 
zcela naturalistických tendencí. 

Faux (franc.), nesprávný, falešný. 

Faux bouidoD (franc., fo burdon), ang- 
lický způsob, též v Římě pěstovaný, do- 
provázeti zpěv „cantus firmus^ v terciích 
a sextách; začáteční a konečné melodie 
v kvintách a oktávách. 

Faux pas (franc., fo pa), chybný krok, 
chyba, omyl. 

Favé Alphonse (1812—1894), franc. gen. 
a spisovatel; byl ordonančním důstojní- 
kem Napoléona IIL, 1871 — 83 učitel a ve- 
litel École Polytechnique, na níž konané 
přednášky vyd. s názv. Cours ďart raili- 
taire (1877). Další sp. Histoire de Tartil- 
lerie (1845—47) a spolu s Napoléonem IIL: 
Études sur le passé et lavenir de 1’artil- 
lerie (1862—72). 

Favele linguis (lat.), buďte příiznivi 
(mlčte) svými jazyky (t. j. nerušte mlu- 
vením), jinak asi „zbožně mlčte “, zvolá- 
ní římského kněze před obětí. 

Favn (dán., faun), plavecká míra 
v Dánsku = L883 m. 

Favor (lat.), přízeň, výhoda, nadržová- 
ní; f. defensionis, v trestním procesu vý- 
hodné postavení obžalovaného proti ža- 
lobci, na př. že v pochybnostech dlužno 
rozhodnouti pro obžalovaného (in dubio 
pro reo) a j. 

Favorabilis (lat.), příznivý, nakloněný. 

Favorit, oblíbenec, miláček, zvláště při 
koňských dostizích kůň, od něhož se oče- 
kává vítězství; favoritka, uznaná milen- 
ka panovníkova; favorisovati, věnovati 
přízeň; favoritismus, hospodaření oblí- 
benci. 

Favoriten, X. okres vídeňský, hojně 
Čechy obydlený, 141.360 obyv. 

Favie Jules (1809 — ^1880), franc. politik 
a advokát. Provolal po pádu Napoléo- 
na III. s Gambettou vládu Nár. obrany, 
ve které byl min. zahraničí. Splnomocník 



Favre Jales 


167 


Federal Goancil 


Francie při jednání o mír s Německem 
28. I. 1871. Clen Fr. Akademie od r. 1868. 
Četné spisy polit. 

Favns (tinea favosa), nakažlivá choro- 
ba kůže hlavy u zvířat a lidí, vyvolaná 
vláknitou bakterií (Achorion Schónlei- 
nii), která se usadí v míšcích vlasových 
a způsobí jejich zánět. Žluté terče, které 
se s počátku tvoří (favus, „plástev medu“), 
splynou s vlasy, zničí vlasové kořeny a 
způsobí tak vypadávání vlasů. Léčba: 
změkčení šupin a epilace (odstranění 
vlasů), zvi. Rentgenem, léčba paprsky. 
F. přichází u koček, psů, králíků, zřídka 
u koní, vyznačuje se silnými, kulatými 
šupinami a je přenosný na člověka. — 
F. drůbeže je od f. ssavců poněkud od- 
lišný, objevuje se nejprve na hřebeni ja- 
ko povlak plísně, způsobuje vypadávání 
peří a smrt vyčerpáním. 

Fawcet George (* 1863), film. herec. De- 
butoval 1886 jako Hamlet, řadu let u di- 
vadla, od 1915 hercem filmovým; hraje 
typické úlohy otců a starých pánů. 

Fayalit, nerost, orthokřemičitan želez- 
natý, tvrdost 6,5, spec. v. 4,3; nachází se 
v tmavohnědých krystalech v eruptiv- 
nich horninách v Yelonstonském parku 
a na ostrovech Liparských, celistvý ně- 
kdy v žule. 

Faye Julia (* 1903), amer. film. herečka, 
známá z filmů: Intolerance, Plavci na 
Volze, Zakázané ovoce. Král králů atd. 

Fayence (franc., fajans), zboží hli- 
něné a keramické; Faenza, majoliky. 

Fayences patriotiqaes (franc., fajans 
patrijotyk), v letech 1789 — 95 ve Francii 
vyráběné hrubé nádobí z majoliky s ná- 
pisy a vyobrazeními, propagujícími krá- 
lovství nebo revoluci. 

Fayolle Marie Émile (* 1852), franc. 
maršál; sloužil u dělostř., 1897 — 1907 pro- 
fesor na École de guerre, kde zaved) 
nauku o soustředění palby; za svět. vál. 
se vyznamenal jako divisionář v bitvě 
u Grand Couronné 1914 a pak v útocích 
r. 1915, kdy se stal velit. XXXIII. sboru; 
od února 1916 velit. 6. arm. (na Sommě), 
od května 1917 velit. střední skupiny 
armád (Ghampagne-Verdun); 1918 velit. 
armád, reservy (později skupiny armád), 
jež obsahujíc 1., 3., 10. a 6. arm. nejvíc 
přispěla k zaražení němec, ofensivy a vy- 
znamenala se při Fochově útočném po- 
stupu k Rýnu. 1919 velitel okupační arm. 
na Rýně; od 1921 maršál; 1921 — 22 vůdce 
zvi. misse do Kanady a Itálie. Sp.: Con- 
centration des feux et concentration des 
moyens (1913). 

Fáze (řec.), éra, údobí, čátst vývoje. 


Fazenda (portug., špaň. hacienda), 
venkovský statek, zvláště v Brasilii; fa- 
zendeiro, majitel fazendy. 

Fazenda Louise (* 17. VI. 1895), zprvu 
divadelní umělkyně, od r. 1925 úspěšná 
herečka amer. filmových veseloher. 

Fazol Phaseolus. 

Fázy James (1796—1878), švýc. politik, 
předseda revol. vlády ženevské do r. 1861 
a budovatel nové švýc. ústavy. 

Fazzoletto (zz == dc), kapesník v Itálii, 
nejprve v 16. st. používaný, bohatě zdo- 
bený krajkami. kapesníky. 

F. D-, Fidei Defensor, na britských min- 
cích u jména králova. 

F-dnr (it., Fa-maggiore, madžore, fr. 
Fa-majeur, mažír), v hudbě f s velkou 
tercií; akord f dur; f, a, c. 

Fe, chem. značka pro 1 atom železa 
(ferrum). 

Fealtherstone, středisko angl. průmyslu 
uhelného s 15.000 ob. R. 1893 velká stávka 
horníků. 

Feather River (fetr river), zlatonosná 
řeka v pohoří Sierra Nevada v Kalifor- 
nii; vlévá se u Sacramenta do stejno- 
jmenné řeky. 

Febrilni (lat.) zimničný. 

Febris (lat.), horečka. 

FebrnariuSj měsíc únor. 

fecit (lat., obyčejně zkráceně fec.), vy- 
konal, zhotovil; následuje obyčejně za 
podpisem jména umělcova, zvláště na 
kresbách a mědirytinách. 

Federace (lat. foedus z= smlouva), svaz, 
spolek. 

Federace aeronautická (Fédération aéro- 
nautique Internationale; F. A. I.), unie 
aeronautických korporací pro vzducho- 
plavecký sport, která vydává mezinárod- 
ní pravidla a registruje výkony. Zal. 1924 
v Paříži. Jejím členem jest Cs. Aeroklub. 

Federace Dělnických tělocvičných jed- 
not v ČSR-, soustřeďuje 1921 odštěpené 
jednoty D. T. J. Má na 100.000 členů; 
mimo tělovýchodu organisuje i skau- 
ting (Spartakovi skauti práce). 

Federace dohodových bojovníků (Fédé- 
ration interallié des anciens combat- 
tants; F. I. D. A. C.), nepolitická mezi- 
národní sdružení býv. vojáků dohodo- 
vých států za světové války. Má na 
10 mil. členů. Členem jejím jest také 
Družina čsl. legionářů. 

Federal Gouncil oí the Ghurches of 
Ghrist (federal konsil of the ČerČis of 
krajst), založ. 1908, spolek téměř všech 
větších evangel. církví severoamer., asi 
s 50 mil. věřících a s větším počtem vol- 
ných organisací, soustřeďuje celý ame- 
rický protestantismus. 


Fedeialismns 


168 


Fehllngova reakce 


Federalismns (lat.), systém, při němž 
si kraje, spojené ve státní celek, uchová- 
vají pokud možná svou státní samostat- 
nost; opak: unitarismus. 

Federalisté (lat), přívrženci federalis- 
mu; odpůrci jednotného státu, v býv. Ra- 
kousku zastánci samostatnosti jednotli- 
vých korunních zemí. Ve Francii byli 
tak r. 1789 zváni Girondisté, poněvadž 
prý chtěli zlomit nadvládu Paříže a osa- 
mostatnit kraje. V USA. byli f. ti, kteří 
chtěli posílení moci ústředí, v opak de- 
mokratů, kteří žádali samostatnost spol- 
kových zemí. 

Federální reseivní banky v USA., po- 
dle zákona (Fed.-Res. Act) ze dne 23. 12. 
1913 jsou bankami cedulovými. USA. 
jsou rozděleny na 12 distriktů a v kaž- 
dém je zřízena jedna cedulová banka 
(Federal-Reserve Bank), jež je s ostat- 
ními podřízena t. zv. Federal Reserve 
Boardu ve Washingtoně. Vydává ban- 
kovky (Federal Reserve Notes), které 
musí každá státní pokladna přijímati, 
jež pak předává dále bankám distrikt- 
nína. Každá pak z těchto bank musí míti 
převzaté oběživo kryto směnkami (bank. 
úhrada). 

Féderation intemationale de Echecs 

(FIDE), světový svaz šachový, založen 
byl r. 1924 v Paříži a pořádá každoročně 
své kongresy (dosud Paříž, Curych, Bu- 
dapešť, Londýn, Haag, Benátky a 1930 
v Hamburku). Ve svazu je soustředěno 
29 státních svazů šachových. Při kon- 
gresech v Londýně, Haagu a Ham- 
burku pořádány šachové zápasy Čtyř- 
členných mužstev jednotlivých států, 
sdružených ve FIDE, pro kteréžto 
turnaje se vžil název: šachová olym- 
piáda. Při olympiádě v Hamburku 
(červenec 1930) umístilo se čsl. mužstvo 
na 5. místě mezi 18 národy. Současně 
pořádán v Hamburku i zápas i světový 
championát žen v šachu, který získala 
již po druhé Věra Menšíková (ČSR.) a 
tím i pohár lady Hamilton-Russellové. 
Šachový kongres v r. 1931 bude uspořá- 
dán v ČSR. 

Federov, pseud. Jur. Čajdy. 

Federovo, o. v P. R., okr. Sevljuš, 389 
ob. (3 čs.). 

Feďkovyč Osyp (1834—1888), ukrajin- 
ský básník a spisovatel z Bukoviny. Hl. 
básně: Dezertyr, V cerkvi. Rekrut, Tova- 
ryši. Povídky: Ljuba-zhuba, Beztalan- 
ne zakochannja, Pobratym a jiné. 

Fedorov Alexandr Mikrofanovič (* 1868), 
ruský básník a spisovatel. Do češ. přel. 
Moře (Moudrá, 1914). 

Fedorov Inokentij Vasiljevič (1836 — 
1883), ruský spisovatel. Hl. dílo Sibirskije 


razskazy, Světlov. Psal pod pseudon. 
Omulevskij. 

Fedosova Irina (f 1899), vypravěčka 
rus. bylin, které zaznamenal Rybakov. 

Fedosějevci, ruská sekta, zal. 1696 Feo- 
dosijem Vasiljevem. Byli uznáni až 1883, 
kdy mnoho slevili se své věrouky. 

Fedríechtýři, lid. název vynikajícího 
ěermířského spolku pražského ze XVII. 
stol., jehož skutečné jméno bylo: Frei- 
fechter von der Feder zum Greifenklau, 
též bratří Sv. Víta, sídlícího na Malé 
straně a pěstujícího šerm končířem 
{z= Feder). 

Fedrovní list, v staročeském právu 
osvědčení vydávané tovaryšům, náde- 
níkům a čeledínům, když opustili se 
svolením zaměstnavatele službu. Kdo ho 
neměl, byl i vězněn. 

Fedýmeš, o. na SL, okr. Krupina, 569 
ob. (3 čs.). 

Fedýmeš nad Žitavou, o. na Sl., okr. 
Nové Zámky, 1352 ob. (1336 čs.). 

Fée, v rom. básnictví tolik co víla, 
rusalka. 

Féerie (férí), divadelní kus se skvělou 
výpravou, kouzelnými proměnami a ba- 
letem; pohádková, kouzelná hra. 

Fehde (st.-germ. Fahida), opovědné ne- 
přátelství, u Germánů a pak ve středo- 
věku vůbec spor mezi jednotlivci neb 
stranami (nikoli státy!), pro škodu vza- 
tou na těle nebo majetku, pokud nebyl 
urovnán z vůle obou nebo cestou práva; 
došlo-li k užití zbraní, musilo být nepřá- 
telství 3 dny napřed opověděno (t. zv 
listem o[d]povědným); obě strany však 
musily vystoupit! ze své podřízenosti 
(městu, lennímu pánu a p.). Spor se vedl 
krůtě, nejen mezi jednotlivci, nýbrž mezi 
celými jejich rodinami i many, o životy 
a jmění zúčastněných; má ráz krevní 
msty, vztahující se na celé příbuzenstvo, 
vyjímaje ženy a nedospělé. 

Fehdebriei, list o[d]povědný, Fehde 

Fehér (maď.), bílý. 

Féhérvár Belgrad. 

Fehling Hermann (1812—1885), něm. 
chemik a profesor stuttgartské techniky. 
Pracoval hl. v oboru techn. chemie. Pro 
určování cukru vynalezl roztok, podle 
něho nazvaný, jenž obsahuje kompletní 
sůl, dvojmocné mědi a kys. vinné; za 
přítomnosti cukru vylučuje se z modré- 
ho roztoku červená sraženina kysličníku 
mědného. Redigoval nové vydání Chem. 
sborníku (Handwdrterbuch fůr Chemie, 
1871). 

Fehlingova reakce chemická, redukční 
pochod, kterým dvojmocná měď v rozto- 
ku F. (o^) za přítomnosti cukru se mění 
v měď jednomocnou. Roztok tento, který 


Fehllngova reakce 


169 


Fejfar Rnd. 


se připravuje smíšením modré skalice 
(síran mědný) se Seignettovou solí (<^) a 
hydroxydem draselným, jest barvy jas- 
ně modré, sraženina pak jest temně čer- 
vený kysliičník mědný. Tímto roztokem 
se poznají všechny monosacharidy, dále 
laktosa a maltosa, cukr třtinový však 
teprve po inversi. 

Fehringeiová Augusta (* 1823 v Berlí- 
ně), operní zpěvačka v Praze. 

Fechner Gustav Theodor (1801 — 1887), 
fysik, profesor v Lipsku; pracoval o gal- 
vanické elektřině a studoval procesy 
elektro-chemické. Též se věnoval estetice, 
filosofii a antropologii. 

Fechner Hans (* 1860), malíř; obíral 
se genrovými obrazy, později maloval 
portréty. Též literárně činný. 

Feigel Damir (‘ 18. VIL 1879 v Idrii), 
žurnalista a humorista slovinský. Psal 
feuilletony, humoresky a jiné ^rty do 
celé řady listů. Samostatně vydal tyto 
sbírky humoristických črt: Pol litra vi- 
pavca (1910), Bacili in bacilke (1920), Tik 
za fronto (1921), Po stráni klobuk (1923). 
Lit.: Jarč v lublaňském Zvonu (1923). 

Feigert Bedřich (‘ 1802), divadelní a 
komorní mistr tance a majitel taneční 
školy v Praze. 

Feigl Bedřich (* 6. III. 1884 v Praze), 
malíř a grafik. Ilustroval dílo Prager 
Ghetto. Vyniká jako krajinář-akvarelista. 

Feigl Ludvík (‘ 1861 v Táboře), knihov- 
ník české besedy ve Lvově, vynikající 
kulturní pracovník tamní čsl. kolonie. 
Napsal: Sto let Čes. života ve Lvově (3 
díly). Svoji cennou sbírku vzácných uni- 
kátů předal varšavskému etnografické- 
mu museu. 

Feikl Stanislav (* 12. 11. 1883), akad. 
malíř, krajinář a portretista. Díla: Stará 
Praha (1914, zakoupila Moderní galerie), 
hrad Kokořín (1927, min. školství). Cel- 
kový pohled na Ostravu (1919, majetek 
města Ostravy), mnoho podobizen v ma- 
jetku soukromém. 

Feinberg Samuel (* 1890), ruský skla- 
datel-modernista a klavírní virtuos. 

Feindt Cilly (* 8. IV. 1910 v Berlíně), 
filmová herečka, proslulá jezdkyně na 
koni, známá z filmů Cirkusová prin- 
cezna, Dunajské vlnky, Polní maršálek, 
Pronásledovaná nevinnost a mn. j. 

Feistenbeigei Antonín (1678 — 1722), ma- 
líř krajin, který zdržoval se též v Praze 
kolem r. 1706. 

Feistmantel František (* 1789 v Inšpru- 
ku, t kol r. 1856), herec v Praze. 

Feistmantel Karel (1819 — 1885), český 
geolog, znalec útvaru kamenouhelného a 
Barrandea. 


Feistmantel Otakar, MUDr. (1848 — 91), 
prof. pražské techniky. Pracoval dlouhý 
čas v Indii. Studoval kamenouhelný 
útvar. Hl. díla: Fossil flora of Goand\vana 
systém (1877 — 82); Geolog, and paleonto- 
logical relations to the coal beds of East 
Austral and Tasmania (1891). 

Feitama Sijbrand (1694 — 1758), nizoz. 
kritik a překladatel; překládal franc. 
básně. 

Feith Rhijnvis (1753 — 1827), nizozemský 
básník; stál pod vlivem Goethovým a 
Klopstockovým. 

Fejérpataky Gašpar (též Bělopotocký) 
(* 1. I. 1794 ve Vel. Paludzi, t 18. V. 
1874 v Mikuláši), knihař v Lipt. Sv. Mi- 
kuláši, významný buditel slov. Po skon- 
čení gymnasia vyučil se knihařství a 
usadil se r. 1821 v Mikuláši, kde se vrhl 
do národně buditelské práce. Svůj život 
vylíčil ve vlastním životopise, vydaném 
až r. 1924. Založil v Mikuláši knihovnu, 
půjčovnu knih, organisoval ochotnická 
divadla, kolportoval knihy, vydával ka- 
lendáře, psal básně, cestopisy, poučné 
články, vydal Záborskému bajky a horlil 
zprvu pro jednotu jazyka, ale později se 
připojil k Štúrovi, jemuž půjčil 10.000 zl. 
na kauci pro vydávání Slovenských Ná- 
rodních Novin. Jako církevní zapisovatel 
byl velmi přesný a zachoval tak mnoho 
důležitých zpráv o slovenských věcech, 
neboC v Mikuláši bylo jednu dobu stře- 
disko národní práce. Byl Madary krůtě 
pronásledován, hlavně za revoluce. 

Fejérváry de Komlós-Keresztes Géza, 
baron (1833 — 1914), uh. státník a polní 
zbrojmistr. R. 1884 uh. ministr honvédů, 
jejichž organisaci provedl. Za prudkých 
bojů maď. oposice proti Vídni důvěrní- 
kem císaře Frant. Josefa I. a uh, minist. 
předseda (1905—06). 

Fejfalík Julius (1833—1862), český lite- 
rární historik, dvorní bibliotekář ve 
Vídni. Hl. díla: Uber Kónig Wenzel von 
Bóhmen ais deutschen Liederdichter und 
uber Unechtheit der altbóhm. Píseň 
milostná krále Václava I. (1857); Studien 
zur Geschichte der altbóhm. Literatur 
(1859); AltČechische Leiche, Lieder und 
Sprúche (1862) a mn. j. 

Fejfar František (* 1868 v Nové Páce), 
úředník Zemské banky, popularisátor 
obchodních a finančních věd. 

Fejfar Rudolf (* 4. I. 1876 v Běstvině 
u Čáslavě), operní pěvec; působil jako 
barytonista na divadlech v Plzni, Brně 
a Král. Vinohradech, pak v Lublani, 
Osjeku a na král. div. v Bělehradě. Po- 
hostinsky vystupoval v Opatii, Dubrov- 
níku a Sarajevě. V letech devadesátých 
zúčastnil se hnutí pokrokového a v po 


Fejfar Rad. 


170 


Félibrige 


věstném procesu s Omladinou odsouzen 
byl na 13 měsíců těžkého žaláře. Za svět. 
války vstoupil jako dobrovolník do srb- 
ské armády, s kterou vykonal t. zv. „po- 
chod -smrti“ přes Albánii. V r. 1916 — 17 
Ijůsobil opět jako pěvec koncertní v Pa- 
říži, Versailles, Fontainebleau, Cognacu, 
propaguje písně české a srbské, zúčast- 
ňuje ise naší zahraniční osvobozov. akce. 

Fe|k Emil (* 14. X. 1896 v BHé Tře- 
mešné u Dvora Králové), malíř-kraji- 
nář. Větší práce: Šárka u Prahy, Sv. Vít, 
Tatry, Hradčany. 

Fekonja Andrej (1851 — 1920), slovinský 
kněz a literární historik. Do různých ča- 
sopisců napsal řadu ne příliš originál- 
ních literárně-historických rozprav a 
biografií, mnoho se zabýval dobou chor- 
vatského ilyrismu. Lit.: Glaser: Zgodo- 
vina Slovenskega Slovstva, 4, 212 — 214. 

Fekolometr (měřič škrobu), přístroj 
k určení obsahu vodv ve škrobu. 

Fel (lat,), žluč. 

Felahie, kraj na levém břehu Tígridu, 
dějiště bojů ve svět. válce (1916). (Mezo- 
potámská fronta.) 

Felandren, phellandren, CioHie, látka 
náležející mezi t. zv. terpeny. Jest obsa- 
žena ve větším množství v silici felan- 
driové, získané ze semen haluchy vodní 
čili vodního kmínu (Oenanthe Phellan- 
drium), dále v silici eukalyptové, ele- 
miové a j. 

Felber Viktor, Ing. dr. (* 11. X. 1880 ve 
Svitavách na Mor.), prof. čes. techniky; 
napsal celou řadu odbor, prací z techn. 
mechaniky, hydrauliky a termomechani- 
ky. Vydal spisy: Reálné základy všeob. 
mechaniky (1912—13), Příspěvky k teorii 
a konstrukci pump a kompresorů (1916) 
a jiné. 

Felbiger Johann Ignaz (1724 — 1788), 
opat augustiniánský, organisátor ra- 
kouského obecného školství. Hl. dílo: 
Methodenbuch. Lit: Kádner, Dějiny pe- 
dagogiky, III. 

Felbinger Bartoloměj (* 15. IX. 1785 
v Chebu, t 18. II. 1871 v Záhřebě), český 
architekt, velmi vážený v Záhřebě. Vy- 
pracoval návrhy na katedrálu v Djakovu 
^817); v letech 1820 — 50 tvořil význačné 
budovy záhřebské. 

Felcman Jan (* l>8í9), ředitel cukro- 
varu, vynálezce lapače kamenů při řep- 
ných pračkách. Psal četná pojednání 
z oboru cukrovarnické techniky. 

Felčar (z něm. Feldscher), dříve lékař 
s nižším vzděláním, nejčastěji vojenský 
ranhojič. 

Fald Jindřich (* 1883 na Smíchově), 
proť. státní konservatoře hudby v Praze. 
Žák prof. Ševčíka a Suchého. 


Feldenová Hedy (Feltlová) (narozena 
v Teplicích), česká operní pěvkyně, po 
ičinnosti u div. v Hamburku, štětině, No- 
rimberce a Magdeburku byla v letech 
,1901—12 altistkou Nár. div. v Praze. 

Felder Kajetán, svob. pán z (1814 — 19), 
vídeňský starosta. V 1. 1878 — 84 zemský 
maršálek dolnorakouský. 

Feldince, o. na Slov., okr. Rimavská 
Sobota (1031 ob. (121 čs.). 

Feldkirch, město ve 
Vorarlberku, 11.896 ob. 
(1923), 455 m n. m., na 
řece lilu. Má čilý prů- 
mysl bavlnický. 

Feldman Wilhelm 
(1868—1919), pol. spi- 
sovatel a liter, historik. 
Sp.: O twórczosci Že- 
romskiego i Wyspiaň- 
skiego (1905), Pomniej- 
FeidkirciTuT szyciele olbrzymów 
(1907), Wspóiczesna li- 
teratura polská (1902 — 1918), Stronnictwa 
i partje polit, w Galicji (1907), Dzieje 
polskiej myšli polit. (1914). Z krásné li- 
teratury: PiQkna žydówka (1887), Žydzina 
(1888), Nowele i obrazki (1889), W oko- 
wach (1890), Nowi ludzie (1894) a j. Též 
psal divadelní hry. Byl redaktorem Kry- 
tyky (1901—14). 

Feldmanowski Hieronim (1823 — 1885), 
polský básník, překladatel a bibliograf. 

z Felda (z Felzu, Feldt) Jan, malíř 
v Praze III. Pro radnici malostranskou 
maloval podobiznu cis. Matyáše. R. 1619 
z rozkazu královského odstranil obrazy 
a umělecky cenné předměty z chrámu 
svatovítského, když byl měněn na pro- 
stou kalvínskou modlitebnu. 

Feldwebel (něm.), ^ šikovatel. 

Feldweibel, v něm. žoldnéřských útva- 
rech vyšší důstojník, jmenovaný naji- 
matelem. 

Feledince, o. na Slov., okr. s. v místě, 
1031 ob. (121 čs.); mlýn. 

Félibrige (felibridze), jihofrancouzská 
literární společnost, jejímž účelem je za- 
chovat! Provengi (jihofranc. kraji) jeho 
jazyk a svéráz; byla založena 21. května 
1854 sedmi provengalskými básníky, 
z nichž nejslavnější byl Frederik Mistral. 
Název přijali podle staré provexigalské 
písně. Félibre znamená kojenec, svěře- 
nec. Básníci bývají nazýváni kojenci 
Mus. Félibrige dělí se na tři třídy. Třetí 
určena pro cizince. Z Cechů byl jmeno- 
ván jejím členem básník Sigísmund 
Bouška (1890), rok nato Jaroslav Vrch- 
lický; oba vyznamenáni stříbrnou me- 
dailí Félibrů za zásluhy o literaturu 
provengalskou. Félibrové pořádají kaž- 



Félibrige 


171 


Felsosiérity 


dych 7 let básnické dostihy, t. zv. květné 
hry, při kterých se udílejí vítězům ceny. 
Kdo získal první cenu, dostane titul 
mistra v umění básnickém (mestré en gai 
sabé) a jmenuje i korunuje stříbrným 
věncem královnu Félibrů na dobu 7 let. 
Zásluhy Félibrů o zachování jazyka 
i svérázu Provence jsou nesmírné. Ně- 
která díla slavného člena Félibrů Mistra- 
la (Mireio a j.), máme přelož, do češtiny. 

Felicitas (lat, štěstěna), řím. bohyně 
úspěchu, důstojná žena s rohem hojnosti. 

Felicitas, křest, svátá: 1. podle legendy 
vznešená řím. vdova, umučená se svými 
sedmi syny za Marka Aurelia. Svátek: 
23. listopadu; 2. křest, otrokyně v Karta- 
gině, umučená za Septimia Severa r. 202. 
Svátek: 7. března. 

Felidae šelmy kočkovité. 

Felin Adam, v XVI. stol. Českobratrský 
kazatel, znalec orientálních jazyků. Po- 
máhal v revisi II. vyd. Králické bible. 
Iridii sbor ve Slavkově (1560 — 98). 

Feliůska Ewa z Wendorffów^ (1793— 
1859), ipolská spisovajtelka románů a ce- 
stopisů. 

Felinski Alojzy (1771—1820). polský 
básník. Hl. díilo tragedie Barbara Radzi- 
wiílowna (1820). 

Felis kočka. 

Felix, apatykář na Malé straně v Praze 
r. 1573. 

Felix, jméno více papežů: F, I., světec 
(269 — 274); svátek 30. května. — F. II. (355 
— ^358), řím. biskup, zemřel v Portu za- 
puzen Liberiem (O*). — F. III. (483—492), 
odpůrce monofysitů; vyobcoval patri- 
archu cařihradského Acacia z církve, 
čímž vyvolal první schisma mezi církví 
římskou a řeckou. — F. IV. (526—530), 
dosazený Theoderichem, králem Ostro- 
gotů. 

Felix, křest, světec: 1. F., podle legendy 
mučedník okolo r. 300; se svou setrou Re- 
gulou je patronem Curychu. Svátek: 11. 
září. — 2. F. Falesius n. F. z Valois, 
poustevník u Meaux. S Janem de Matha 
založil řád Trinitářů (<^). Svátek: 20. 
listopadu. 

Felix (lat., šťastný), mužské (křestní) 
jméno. 

Felix Antonius, propuštěnec císaře 
Claudia, v 1. 52—60 prokurátor v Palesti- 
ně, nutil Židy k povstání proti Římu. 

Felix Jakub, MUDr. (1832 — 1905), gen. 
řed. rumunského zdravotnictví v Buku- 
rešti. Roku 1869 jmenován prof. na univ. 
v Bukurešti. Jako odb. spisovatel byl ne- 
obyčejně činný, hlavně v odboru hygieny 
a demografie. 

Felix Josef, pseud. J. F. Špačka. 


Felix Josef (1882—1916), če-ský spisova- 
tel, politik. Byl za váLky internován a 
poslán na frontu, kde padl. 

Felix Václav, PhDr. (* 14. X. 1873 
v Něm. Brodě), čes. fysik, prof. č. tech- 
niky v Praze. Hl. díla: t)ber Anoden- 
schichten bei Gasenladungen (1896); 
O vlnách elektrických (1900). 

Felkovský, pseud. Felixe Kutlíka. 

Fellahové, mohamedánské rolnictvo 
r Egyptě, kde tvoří na 60% ob. Jsou ito 
míšenci Arabů s původním egyptským 
obyvatelstvem. Dále se užívá slova f. 
pro Araby, usedlé a živící se rolnictvím 
jako protiklad ke sHovn Beduin, značící 
Araba-ikočovnlka, příiloiha. 

Fellerová Apollonia Marie (1813 — ^18<82), 
č. spisovatelka a představená kláštera 
kutnohiorského. Napsala několik div. her 
pro mládež. 

Fellner Ferdinand (1847 — 1916), něm. 
arch. a stavitel, r. 1873 s arch. H. Helme- 
rem utvořil fiímu, která vybudovala 
většinu divadel střední Evroipy (ve Vídni 
div. Městské a Lidové, v Pešti, Oděsse, 
Curyohu, Berlíně), v území ČSR nynější 
Nár. divadlo v Brně (1881), Slov. Nár. 
div. v Bratislavě a Košicích a Nové ně- 
mecké divadlo v Praze. 

Fellner Richard (1861 — 1910), bratr pře- 
dešlého, něm. kritik a essayista, divad., 
dramaturg a aežiséir Lidového divadla 
ve Vídni. 

Felinerová Anna (1800 — 1873), divadelní 
tanečnice v Praze r. 1846. 

Fellow (angl., feló), soudruh, člen 
družstva, v Anglii označení pro řádného 
člena učené společnosti, zvi. univ. Dnes 
název graduovaných koleje. F.-Commo- 
ners (komenei's), studenti z vyšší šlechty 
s hodností f. 

Fellowship (angl., felóšip), společnost, 
družina; místo fellowa na angl. univ., za- 
dávané obyč, na 7 — 10 let a spojené se 
stipendiem. 

Felonie (ze středověk, felo, zrádce), po- 
rušení lenní (manské) věrnosti (na př. 
odepřením lenních povinností) k lennímu 
pánovi vasalem n. opačně. Měla za ná- 
sledek ztrátu léna, u duchovních knížat 
ztrátu regalií. 

z Felsdorín Šultys Jan, Pji ŠuJtys. 

Felsing: 1. Johann Konrád (1766 — 1819), 
2. Joh. Heinrich, jeho syn (1800^—1875), 3. 
Jakob, 2. syn (1802—1883). Všichni tři 
byli slavní němečtí mědirytci. 

Felsit, mikro- až kryptokrystalická 
(mikrofelsit), směs ortoklasu a křemene. 
Nachází se v četných porfyrech. 

Felsosférity, kulaté, svazečkové sfero- 
lithy; skládají se z felsitu a mikrofelsitu, 


Felsosférity 


172 


Fengtien 


vyskytují se (někdy v mikroskopické ve- 
likosti) v četných porfyrech. 

z Felsu Colona Linihart, 1618 maršálek 
vojska staívovského; jeho iStatky konfi- 
skovámy a on isám padl v hitvě u Sitze-n- 
dorfu (1620). Jeho synovci Jan Jiří a 
Wolf Linhart vstoupili do služeb švéd- 
ských a bojovali u Bírei.tenfelda (1631). 

z Felsu Colonové, šlechtický rod ném. 
původu, usedlý v Cechách a ve SJezsku. 
Vymřeili r. 1809. 

Felsztyňski z Felsztyna Sebast jan (1490 
—1544), pol. hud. skladatel a autor čet- 
ných písní kostelních i mší. 

Feluka, loď určená ku pobřežní plavbě 
na Středozemním moři; dříve to byla 



také válečná loď s lehkými a otáčivými 
děly. 

Feminismus (z lat. femina, žena), 
ženské hnutí; ve francouzštině (fémi- 
nisme, feminism). 

Fémsky Fráňo O., pseud. Andreje 
Bážika. 

Femui (lat.), stehenní kost obratlovců 
(Qi kostra); u hmyzu třetí noha. 

Fen (fán, angl. fun, fán), v Číně jako 
číslo ^/lo; jako délková míra =r 3.58 mm, 
jako polní míra v Šanghaji =: 67,446 qm; 
jako závaží (také kandarin zvané) =; 
10 Li = 0,378 g. 

Fenacetin (paraacetfenetidin), ethyl- 
éter acetylparaaminofenolu 

CflH^íOGHfl) . NH . CO . CHs, 
bez barvy a záp-axíhu, lesklé krystalky. 
Nejstarší prostředek proti horečce a bo- 
lestem hlavy. 

Fencibles (angl., fenslbls), angl. po- 
břežní strážníci; v míru zastávají celní 
službu, ve válce obhajují pobřeží. 

Fencl Antonín (‘ 28. XII. 1881 v Nus- 
lích), český herec, div. ředitel a spisova- 
tel dramat, a filmový. Po úspěš. host. 
na Nár. div. v Praze r. 1904 věnoval se 
herectví. 1909 řež. a brzo ředitel Švand. 


divadel, 1913 — 14 řed. N. d. v Brně, 1914 
—1916 opět řed. Švand, div., 1916—17 řed. 
div. v Karlině, 1917 řed. České činohry, 
krátce řed. div. Adrie v Praze, pak věno- 
val se filmu; založil první kinoškolu, 
1919 propagoval v Americe český film 
událostí ze dnů převratových. 1923 pře- 
vzal Arénu na Smíchově, v níž s velkým 
úspěchem zavedl revuální hry po paříž. 
vzoru. Projektuje přestavbu Arény ve 
velkom. všesport. palác. V r. 1913 vybudo- 
val první čes. divadlo v přírodě v Šárce. 
Napsal řadu dramat a překládal divad. 
hry (nový překl. Shakesp. Kupce benát- 
ského). V r. 1904 vydával divad. humor, 
satir, měsíčník S prken a prkének. 

Fendei, nárazníky z vrbového lýka, 
lanoví, korku, jichž se používá k zabrá- 
nění poškození lodí a člunů, když při- 
stávají. 

Fenek, lišák pustinný (Canis zerdo), 
drobný dravec, ípodobající se lišce a ma- 
jící až 20 om dlouhý ocas a veliké oči 
i uši. Jeist sám asi 45 cm dl. a 20 cm 



Fenek. 


vys., barvy pískové plavé, čímž se při- 
způsobuje svému okolí (mimikri). Žije 
hl. v severoafr. pouštích, loví hmyz a 
menší zvířata ipouze v noci. 

Fénelon (fénló) Frangois de Salignac 
de la Mothe (1651 — 1715). Jeden z největ- 
ších franc. spis., arcibiskup v Cambrai. 
Jeho teolog, spis Explication des maxi- 
mes des Saints sur la vie intérieure (Vý- 
klad myšlenek světců o životě vnitřním) 
byl pro svůj kvietismus papežem za- 
vržen. Jeho pedag. spis Traité de Tédu- 
cation des filles (Pojednání o výchově 
dívčí) je dosud akutní. Jeho román Les 
aArentuires de Télómaque (Příhody Te- 
lemachovy), dosud otiskovaný, čtený a 
skoro do všech kult. jazyků překládaný, 
vynesl mu pro neohrožené názory ztrátu 
přízně krále Ludvíka XIV. 

Fenestia (lat., okénko), spojení bubín- 
kové dutiny s vnitřním uchem, Qa ucho. 

Fengtien (čin., nebem uctívaný), 1. již. 
provincie čin. Mandžurie (dř. Šónking), 
z území Liantung (Q*), Liansi (Qj») a (od 
1913) vých. Gobi (C^), 276.900 km^ s (1922) 
12,824.779 ob., mezi nimi Mandžurové 


Fengtien 


173 


Fenykl 


jsou stále více zatlačováni čínskými a 
nedávjío jap. ipřistěhovalci. V úrodných 
krajích náplavenin Lianha (Q*) se hojně 
pěstuje bob, kukuřice, proso, rýže atd., 
v ipahopkatých středních územích Lian- 
tungu hojně se nachází uhlí a železo. 
Nejleípší pastviny má východní Gobi. Hh 
m. Mukden. Hlavní přístavy jsou Rint- 
šuang a Antung (C^); vývoz jde také ja- 
ponskou Dairou (C^). Jihomandžairská 
dráha ispojuje F. s Charbinem, Tientsi- 
n©m, Dairou óitd. Další cx* Mandžurie. — 
2. Dřívější čínsiké označení pro Muikden. 

Feng-YUh-siang, čin. generál, obsadil 
r. 1924 Peking, uvěznil dosavadního pre- 
sidenta Tsao-Kiun a utvořil prozatímní 
vládu. R. 1925 se poděkoval, ale r. 1926 
opět vystoupil na veřejnost, 

Fenchon, kafru blízko stojící keton, na- 
chází se ve fenyklovém oleji, tvoří bez- 
barvou, poněkud olejovitou kapalinu, 
chutná trpce. V průmyslu používá se 
jako rozpustidlo pryskyřice, kaučuku, 
laků, olejů a nitrocelulosy. 

Fenians, angl. islovo (íínjens), spolek 
irsko-republ. bratrstva, zal. 1857 v Paříži, 
rozšířený v USA. a usilující o osvobození 
Irska. Slovo to znamená „mužové Fin- 
novi“ podle staroir. reka Finna. 

Fénicie, Foiniďde. 

Féničané, Folnikie. 

Fénbr, Foinix. 

Fennoskandie, severoevropské, ve svém 
geologickém složení jednotné území, za- 
bírající Skandinávii, Finsko a poloostrov 
Kolu. 

Fenol, kyselina ikarbolová, fenyilaliko- 
hol, CaHs.OH, jest nejdůležitějším feno- 
lem. Objeven byl r. 1834 v dehtu kameno- 
uhelnéan. Tvoří bezbarvé jehlicovité ikry- 
staly, tající při 41° G, vroucí při 182° C. 
Ve vodě se do-ati dobře rozpouští (1 d. 
v 15 d. vody). Obráceně také voda roz- 
pouští ise v kyselině karbolové a způso- 
buje roztěkání krystalů na kapalinu, 
která púsobeiím vzduchu červená. Jest 
význačného zápachu, silných antiseptic- 
kých účinků, jedovatý a kůžd silně lep- 
tající. Užívá se ho nejčastěji v lékařství 
v podobě 2 — Sproc. karbolové vody k vy- 
mývání ran. 

Fenoláty, sloučeniny fenolu s anorga- 
nickými zásadami. Slouží v lékařství 
jako prostředky desinfekční. Patří sem 
fenolát sodný, CeHsONa, který se tvoří 
žíháním fenolu s hydroxydem sodným. 
Tvoří bílé, ve vodě snadno rozpustné 
krystaly. Fenolát vápenatý (C6H60)2Ca a 
fenolát rtuťnatý (CoH 60 ) 2 Hg, který slouží 
jako lék při nemocech kožních. 

Fenolftalein, C 20 H 14 O 4 , vyrábí se zahří- 
váním směsi fenolu a kyseliny ftálové 


3 kyselinou sírovou na 115 — 120° C. 
Vzniklý produkt vyvaří se vodou, roz- 
pustí v louhu sodném a srazí přídavkem 
'kyseliny octové. Tvoří bílý, ve vodě 
špatně, v alkoholu dobře rozpustný prá- 
šek. Přídavkem alkalií barví se inten- 
sivně červeně, přebytkem kyseliny zbar- 
vení zase mizí. Změna barvy nastává při 
koncentraci vodíkových iontů 8.3 (bez- 
barvý) až 10.0 (červený roztok). Používá 
se hlavně jako indikátor v analytické 
chemii, některých derivátů pak v lé- 
kařství. 

Fenolsírová kyselina, CqH4(OH) . SO3H 
(orto-), tvoří se vedle para-kyseliny za- 
hříváním kyseliny karbolové s kyselinou 
sírovou. Přichází bucř v podobě krystal- 
ků, tajících při 50° C nebo v podobě sy- 
rupovitého roztoku. Slouží v barvířství 
a v lékařství jako prostředek antiseptic- 
ký pod názvem aseptol nebo kyselina so- 
zolová. 

Fenoly, kyslíkaté deriváty benzenu a 
jeho homologů, které se tvoří podobným 
způsobem jako alkoholy náhradou vodí- 
ků jednou nebo více skupinami hydro- 
xylovými. Jsou bud tekuté nebo pevné, 
často význačné svým zápachem (kyseli- 
na karbolová, thymol), ve vodě jsou 
v různém stupni rozpustné nebo též ne- 
rozpustné. Některé působí antiseptický. 
Podle počtu skupin hydroxylových roze- 
znáváme fenoly jednomocné (kys, kar- 
bolová, kresoly, thymol), dvojmocné (py- 
rokatechin, hydrochinon, resorcin), troj- 
mocné (pyrogalol) a vícemocné. 

Fenomen (z řec. fainómenon, zjev), 
objekt, který si uvědomujeme pomocí 
smyslů; rozeznáváme fenomény fysické, 
chemické a psychologické. Fenomén není 
tedy věc poznaná podle své podstaty, ale 
tak jak se jeví v našem vědomí podle po- 
dání našich smyslů. Kant definuje feno*^ 
mén jako předmět smyslů, myšlený jed- 
notou kategorií. V metafysice tvoří fe- 
nomén protiklad k pomyslnému. 

Fenomenologie, ve filosofii 1. nauka 
o jevech, tedy nauka o vnímání; 2. zkou- 
mání různých vývojových stupňů naše- 
ho vědomí. Známá jest fenomenologie 
Hegelova, ve které pojímá ducha lidské- 
ho ve svých projevech jako vědomí po- 
kračující k absolutnu; 3. v přeneseném 
významu studium vývoje obecně. Tak 
napsal Hartmann Fenomenologii ethic- 
kého vědomí, ve které pojednává o všech 
možných morálních principech. Někteří 
filosofové (Scheidler a j.) nazývali spe- 
cielní část psychologie fenomenologií 
duše. 

Fenykl, Foeniculum. 


Fenyklová voda 


174 


Ferdinand 


Fenyklová voda, používá se jako oční 
vody. 

Fenyklový olej, destilací fenyiklovích 
semen s vodou získaný éterický olej; 
voní aromaticky, chutná sladce po ko- 
ření, spec. v. 0,965 — 0,975, tuhne při 3 — 6®. 
Obsahuje 50—60% anetolu, 4% fenchonu 
Používá se při výrobě likérů, voňavek 
pro mýdla, proti nadýmání a k podporo- 
vání vylučování mléka. 

Fenylen, (CeHO^i, v org. ch. dvojmocný 
radikál, povstávající odnětím dvou ato- 
mů H z jádra aromat. 

Fenylendiaminy (diaminobenzoly), 
C 6 H 4 (NH 2 ) 2 , známe: 3, o-, m- a p-. 

Fenylhydrazin, CeH^ . NH . NHa, získá 
se redukcí diazobenzenchloridu chlori- 
dem cínatým. Tvoří bezbarvé krystalky, 
tající při 19.6® C na bezbarvou, snadno 
oxydací hnědnoucí kapalinu, která vře 
při 243.5® C bez rozkladu. Ve vodě se 
špatně, v alkoholu dobře rozpouští. S ky- 
selinami tvoří soli, jež jsou ve vodě do- 
bře rozpustné. Jest to důležité reduko- 
vadlo. Slouží v organické chemii jako 
důležité zkoumadlo na aldehydy a ke- 
tony, s nimiž dává ve vodě nerozipustné 
hydrazony, charakteristické svými body 
tání. S diketony a cukry dává osazony, 
taktéž pro charakteristiku těchto slou- 
čenin důležité. Dále používá se na vý- 
robu antipyrlnu. 

Feodor n. Fedor (fjodor), jméno tří rus. 
carů: 1. F. I. (1557—1598), tělesně i duš. 
slabý, vládl za něj jeho švakr Boris Go- 
dunov. Jím vyhasl rod Rurikovců. — 2. 
F. II., syn G. Godunova, zabit při přícho- 
du Lžidimitrije. — 3, F. III. (1661 — 1682), 
odňal Turkům Ukrajinu mírem bakčisa- 
rajským. 

Feodosija (fjodosia): 1. přístav a moř. 
lázně v rus. sovět, republ. Krimské, 34.543 
ob., na j.-v. pobřeží paloo&tr. F. Má bot. 
zahradu, museum, obrazárnu, průmysl 
my dl., cihl. a váp., oboh. vínem a ovo- 
cem; 2. poloositrov ftéhož jména. 

Feofan vlastně Georgij Vasiljevič Go- 
vorov (t 1894), ruský teolog v 19. stol. 
Hl. dílo: Toilkovaniija na poslanija sv. 
apoětola Pavla, 

Feoiilakt Lopatinskij (t 1741), ruský 
etolog v 18. stol. Hl. díla: Obličenije 
něpravd naakolničeiskioh, Igo Goapodne 
blago. 

Fcoktisov Jevgenij M ich a jíloví Č (1829— 
1898), ruský spisovateli. Hl. díla: Borba 
Greciji iza nezaviisimost; Očerki istoriji 
Vengriji. 

Fei Ahasvei, pseud. Ferd. Malého. 

Feramonti Jan (1873 — 1922), čes. herec; 
po 30 let členem smíchovských divadel 


jako herec činoherní a operetní, poslední 
léta jako pokladník. 

Ferber Johanu Jaoob (1743 — 1790), rus. 
přírodovědec, prof. v Petrohradě. HJ. d.: 
Beitráge d. Mineralgeschichte von Bóh- 
men ((1774). 

Ferberit, neroist, v^olframan železm-atý, 
podobného složení jako reinit a wolfra- 
mit; nachází se v černých, zrnitých agre- 
gátech v Sierra Almagrera (Španělsko) 
a v Coloradu. 

Ferda, pseud. Jar. Nováka. 

Ferdinand: I. rím.-něm. cíis.: 1. F. I. 
(1503—1564), syn Filipa Krásného, bratr 
Karla V., dostal r. 1521 rak. země, 1526 
stal se čes. a uher. králem, 1531 římským 
králem a 1556 císařem; bojoval v Uhrách 
proti Turkům a byl horlivým katolíkem. 
Jeho ohotí byla česká princezna Anna, 
sestra 'Ludvíika Jagellovce. 

2. F. II., vnuk F. I., syn arcivév. korut. 
a štýr. Karla (1578—1673), odchovanec je- 
suitů, od 1617 král český, od 1618 uher- 
ský, od 28. VIIL 1619 cíis.; potlačil české 
povstání v bitvě bělohorské, prováděl od 
r. 1620 násilnou protireformaci ve svých 
zemích, přenesl válku do ostatní své říše, 
aby zničil protestantismus, což se mu 
ovšem nepodařilo, vydal 1626 v Čechách 
obnov, zřízení zemské, 1629 restituční 
edikt v říši, 1634 nařídil izavraMění 
Valdštýnovo. 

3. F. III., syn a nást. předch. (1608 — 
1657), po snorti Valdštýnově vrch. velitel 
cis. armády, od 1637 cis., od 1641 usilo- 
val o mír. 

II. A n h a 1 1. Rada knížat toho jména. 

III. Bavorsko: F., kurfiřt bav. (1636 
—1679). 

IV. Brunšvicko: Dva vévodové 

v 18. istol. 

V. Bulharsko: F. I., syn Augusta, 
prince sasko-koburského (* 1861 ve Víd- 
ni), od 1887 kníže bulh., od 1908—1918 
car bulh., ve svět. válce byl na straně 
Něm. a Rak., 8. října 1918 vzdal se trůnu 
ve prospěch svého syna Borise a žije 
nyní v Koburku. 

VI. Hessensko: hr. F. (1783—1866). 

VII. N e a p o 1 s k o a S i c i 1 i e : F. I., 
král neapol. (t 1494), ač byl nemanž. sy- 
nem krále aragonskóho Alfonsa V., stal 
se jeho nástupcem, byl spravedlivý a 
oslabili šlechtu. — F. II., vnuk předch., syn 
neapol. krále Alfonsa II. (1469 — 1496), bo- 
joval vítězně proti Francouzům o svou 
zemi. 

F. III. q* F. II., král ápaň. 

F. IV., král neapol., jako král sicilský 
F. I. (1751—1825). Za něho měl vliv na 
vládu osvíc. markýz Tanucci, po něm 
však choť F. IV., Karol. Marie, dcera cis. 
Marie Terezie. Za Napoleona dvakrát 


Ferdinand 


175 


Feigana 


vypuzen, vídeň. kongresem opět dosazen, 
zavedl ve ®vé zemi iirůzovládu ke konci 
svého života. 

F. II. Karel, vnoilk předch. (1810—1859), 
pronásledoval svobodomyslné živly, za- 
čež 1848 sesazen, 1849 véak se vrátil, 
bombardovav Messinu. Též za něho byla 
hrůzovláda. 

VIII. Rakousko: F. I., j<ako král 
čes. a uher. F. V. i(1793 — 1875), nejíst, syn 
Frant. I. a Marie Terezie, princezny si- 
cilské, vládl 1835 — 1848. Za něho vládu 
vedla státní konference (ar civ. Ludvík, 
arciv. Frant. Karel, kn. Metternich a hr. 
Kolovra/t). Po povstání vídeňském vzdal 
se vlády ve prospěch svého synovce 
Frant. Jos. I. 2. pros. 1848. 

IX. Arcivévodové rakouští: F., 
2. syn cis. F. L, bratr Maxmiliána II. 
(1529—^1595), správce čes. země r. 1547, 
správce Tyrol od 1564, byl r. 1557 tajně 
oddán s krásnou Filippinou Welserovou. 
— F. Karel Josef ďEste (1781—1850), 
vojevůdce rak., poražen 1805 u Gůnabur- 
gu od marš. Neye. — F. Karel (1868 — 
1915), zřekl se všech práv 1911 a žil pode 
jménem F. Burg. Oženil se s Bertou Czu- 
berovou. 

X. Portugalsko: 1. F. I., král por- 
tugalský (1345—85). — 2. F. Svatý, princ 
portug. (1402 — 1443), byl odevzdán Mau- 
rům jako rukojmí r. 1437 po nezdařeném 
útoku na Tanger a do své smrti chován 
u nich ijako otrok. Byl prohlášen svátým 
r. 1470. — 3. F. II., král port. (1816—1885). 

XI. Rumunsko: F., král rum. (* 1865 
v Sigmaringen, f 1926). Ve svět. v. byl 
donucen držeti s Dohodou, Rumun- 
sko. 

XII. Španěly: 1. F. I. Veliký král 
kastilský (t 1065). — 2. F. II., král león- 
ský (t 1188). Porazil Alfonsa I., krále 
portug., bojoval šťastně proti Kastilii, 
Portug. i Maroku. — 3. F. III. Svatý, 
král kastilský (1199 — ^1252). Dobyl Cordo- 
vy, iSevilly, Cadize a j. m. na Maurech, 
jimž zůstala jen Granada. — F. IV., král 
kastilský (1285 — 1312), slabý panovník. — 
5. Ferd. I. Spravedlivý, král aragonský 
(1380—1416), výborný vládce. — 6. F. II. 
Katolický, král aragonský, jako král 
spojené špaů. moinairchie F. V. (1452— 
1516), pojal za choť Jsabeillu Kastilskou 
r. 1467. Stal se i králem neapoL (jako 
F. III.). — 6. F. VI., král špaň. (1713— 
1759), za něho provedeny zdárné reformy 
v rolnictví, financích, vojsku, podporo- 
val vědy a omezil inkvisici. — 7. F. VIL, 
král špaň. (1784—1833), prožil smutné 
mládí při dvoře svého otce Karla IV. za 
všemoh. min. Godoye, byl změkčilý a po- 
kažený. Prožil ponižující franc. okupaci 
své země. 


Ferdinandov, obec v C.. okr. Klatovy, 
49 čs. ob. 

Ferdinandus Philips, maJíř z Antverp. 
Žil též v Brně, kde chová se od něho 
v museu votivní obraz rodiny Michaela 
Reicha z r. 1593, a v Praze r. 1603. 

Fer6-en-Tardenois, m. v dep. Aisne, na 
ř. Ourcq; za němec, ofensivy 28.-29. V. 
1918 středisko odporu arm. Degouttovy 
proti útoku něm. arm. Boehmovy; za dru- 
hé bitvy na Marně (červenec 1918) o město 
zuřivě bojováno, až dobyto Francouzi 
28. VIL 

Feré-Champenoise, m. ve franc. dep. 
Marné, vých. od Sézanne. 25. III. 1814 po- 
rážka Napoléonových maršálů Marmon- 
ta a Mortiera od ruského a rakouského 
jezdectva vedeného hr. Pahlenem a No- 
stitzem za vrch. velit. korun, prince wůr- 
temberského. R. 1914 za bitvy na Marně 
(6.-9. září) centrum útoků něm. 3, arm. 
(Hausen) proti franc. 9. arm. gen. Foche, 
jenž svou neústupností za největšího 
něm. náporu zažehnal nebezpečí průlo- 
mu, Čímž přispěl k franc. vítězství. 

Ferenc Futurista (Fr. Fiala), (* 7. XII. 
1891 na Smíchově), akad. sochař, revu- 
ální a činoherní autor a komik, vnesl 
svými futuriemi nový komický styl do 
čes. divadla. Herecky Činný od r. 1908, 
vystupoval na všech pražských div. 
(i div. sálech). První aranžér a režisér 
revuál. her v Aréně na Smíchově v r. 
1923. I ve vážném repert. her Moliěro- 
vých a Shakesip. v Mést. div. na Vino- 
hradech. Od r. 1929 čl. Osvob. divadla. 

Ferenc Jindřich -(* 17. VI. 1881), spis. a 
hud. skladatel, prof. na učit. ústavě. Li- 
terární práce: Horké sto-py (básně, 1927), 
Vrah, povídky (1928), Rozmarná žena a 
lev, komedie o 3 děj. (1928). Hud. práce: 
Modlitba na Řipu i(mužsiký sbor, I. cena 
župy), Snirt Jana Koziny, pro sóla, sbor 
a orcheistr (cena Praž. Hlaholu 1922), Si- 
rotek, ballada pro sóla, sbor a orchestr 
(1926), Stahat Mater, sóla, sbor a orchestr 
(1929). 

Ferentis (také Ferentium), město v již. 
Eitrurii, 7 km sever avých. od Vitenba, do 
7. stol. sídlo biskupovo. 

Feretrius, přídomek říncuského boha Ju- 
pitera, jako ochránce smilav a msititele 
zrady. 

Ferg Franz (1689 — 1740), něm. malíř a 
rytec, četná díla v pražské galerii. 

Fergana, okres rus. sovět. řep. Usbeki- 
stan, část Turkestanu, na v. od m. Sa- 
markandu. Má 143.000 km*, 2,050.000 ob. 
(Sartů, Kirgizů, Tadšiků, 35.000 Rusů). 
Hl. ř. Syr-Darja. Jezero Karokul. Půda 
vel. úrodná, daří se pšenice, rýže, ječ- 
men, proso, bavlna, ovoce, víno. Prů- 
mysl je zvi. domácí: kůže sedla, papír. 


Fergana 


176 


Ferment 


nože, 'l)avlina, hedvájbí. Hl. m. Choikaind 
(Kokan), žel. dr. vede ze Samarkandu 
přes Kokan do Andidžanu a Namanganu. 

Fergusonit, hnědý až černý nerosí, 
v ipodstatě niobotanitaličman yttria, zn. 
Y(Nh.Ta)04, zahříváním pouští helium. 
Nachází se v čtverečných krystalech, 
spec. v. 5*6— 5*9, vrostlý v křemenu. 

Fergusson, Sir Charles (1868), britský 
generál; byl vojenským guvernérem oku- 
pačních vojsk v Kolíně 1918 — 19. 

Feriae, starořímské svátky, o kterých 
se nepracovalo. Byly stálé, pohyblivé a 
příležitostné. 

Feriálni osady, lidumilné zařízení, jímž 
slabé městské děti jsou na útraty mě- 
sta, státu n. dobročinných spolků (zvi. 
feriálních podpůrných spolků) dováženy 
o prázdninách na venkov, aby se zota- 
vily. K tomu slouží pobyt na venkově n. 
v horách n. u moře. První zavedl feri- 
ální osady farář W. Bion v Curychu r. 
1877. Zřizují se domovy, ozdravovny a 
pod., jež zdarma nebo za levný peníz při- 
jímají děti na delší letní (po př. i celo- 
roční) pobyt. ZdraATotní význam f. o. je 
veliký, děti se většinou zachraňují pro- 
fylaktivně před nemooemi, hrozícími jim 
v budoucnu zdraví podrýti a život zkrá- 
tili. U nás pracuje po převratu v tomto 
směru Spolek feriálni osady v Praze, 
Masarykova Liga proti tuberkulose, 
YMCA, YWCA, skautské oddíly a j. 

Feriatus (lat.), slavící svátky, nepra- 
cující; teonpus feriatum, .podle kat. cirk. 
práva doba od prvé advent, neděle až 
k svátku nar. Páně a od poipel. středy až 
k prvé neděli po velikonocích, během 
kteréžto doby nesmějí býti uzavřeny žád- 
né slavné, hlučné sňatky, jen sňatky ti- 
ché, které smějí býti konány jen se svo- 
lením biskupovým. 

Ferienčík Jan (* 1865 ve Zvoleni, 

1 1925), učitel, redaktor a spisovatel, far- 
mář v Slovaktowně; byl učitelem v Bře- 
zinách. R. 1894 odebral se do Am., kde 
redigoval Jednotu, Chicagský Hlásnik a 
na kfOnci života Denný Hlas v Clevelandě. 

Ferienčík Mikuláš Št. (* 30. VIL 1825 
ve Zvoleni, t 3. III. 1881 v Turč. Svat. 
Martině). Už jako student vydával v Le- 
voči r. 1846 časopis Život a když Fran- 
cisci založil Peát-^budínské Vědomosti, 
stal se jejich redaktorem a setrval 
v nich, i když byly přeneseny do Mar- 
tina a změněny na Nár. Noviny. R. 1868 
začal vydávat popul. list Národný Hlás- 
nik, r. 1878 — 1880 řídil beletr. měsíčník 
Orol. Jako matiční pracovník účastnil se 
čile ruchu národního. Psal básně, nove- 
ly, divadla, přispíval do humor, časopisu 
Černokňažník a všech slov. časopisů. Na- 
psal veselohry: Pravda predca zvíťazí 


(1862), Až bude Matica (v rukopise), Pane 
Důvěra, kde je tvoja důvěra?, Prvý 
apríl a novelku Jedlovský učitel, hojně 
čtenou i dnes. 

Ferienčík Samuel (* 1793 ve Zvoleni, 
t 1855 v Brašově), slov. buditel a spis., 
byl ev. faiTářemv Jelšavě, odkudž posílal 
časopisům po-^/ětrnostní ziprávy. Zanechal 
Paměti jelšavské a muráňské a krčmě 
cirk. knih sepsal Ideen fur die kůnftige 
Gesetzgebung der ungar. Protestanten 
(1850). 

Ferman (pers., rozkaz), dekret m. výnos 
zeměpána v tureckých zemích, také li- 
stina, vyhotovená v kaligraficky zaplete- 
ném písmě. 

Fermata (ital.), také corona, hud. zna- 
ménko pro vydržení ('^). F. prodlužuje 
trvání noty nebo pomlčky v míře ne- 
určité. V koncertech, áriích ukazuje f. 
nad notou krátce před nějakým ukonče- 
ním, že má tam býti vložena kadence. 

Fermatův problém se nazývá úloha, 
jež má elementárně dokázati, že rovnice 
xn -I- yn — zn pro hodnoty n, větší než 2, 
není v celých číslech řešitelná. Fermat 
znal podle svých údajů důkaz této věty, 
který se ale již nenašel. Věta ta není 
ještě přesně dokázána. Euler vyčerpal 
případy n = 3 a n == 5, Kummer dokázal 
větu pro mnoho hodnot n. Gotinská 
vědecká ispolečnost vypsala na základě 
Oidzkazu Wolfskehla 100.000 M, které ale 
inflací Jsou znehodnoceny, pro úplné vy- 
řešení problému. 

Fermendžin Eusebije, vl. pův. Martin 
(O,), (* 20. IX. 1845, t 25. VI. 1897 v Naši- 
cích), kněz, historik. R. 1862 stal se čle- 
nem řádu františkájnského a přijal jmé- 
no Euseibije. R. 1882 stal se generálním 
definitorem svého řádu v flímě a po 
smrti Ceneitově historiografem řádu, po- 
kračuje od 25. sv. na mo-numentálním 
díle Wtadingi annales Miinorum. Zane- 
chal v rukopise úplnou historii řádu. R. 
1886 vydal Annales Minorum ad Claras 
Aquas. Lit.: F. Smiěiklas: O. E. F. (Leto- 
pis 1897.) 

Ferment (lat. fermenta, kvasidlo), 
organ, látky, jež rozkládají jiné látky 
organické (ponejvíce kvašením), samy 
při tom se neměníce. Rozeznáváme: 1. f. 
organisované, jež jsou v rostlinách jed- 
nobuněčných (na př, bakteriích) a je- 
jichž přítomností vzniká rozklad; 2. f. 
neorg. nebo enzymy, jež jsou vylučovány 
tkání rostl. n. zvířecí, často zvláštními 
žlázami. — Bakterie s účinky kvasícími 
lze zničiti zvýšenou teplotou. Vedle pří- 
chodu vzduchu n^O'máhají k vegetaci 
téchto bakterií nejvíce přiměřená teplo^ 
ta, dostatečné množství živin a chybění 
aritiseptických látek. V látkové výměně 



Přílolia Nového velkého ilustrovaného slovníku naučného. 



Feiment 


177 


Ferrara 


argainiismÍL mají f. důležitou úlohu. Roz; 
kládají potraviny v jedjnoduché součásti 
(zažívání) a doplňují látky po.třeibiné tělu 
(assimilace). Organ, látky odumřelých 
org^aaiismů půí?obením f. se zničí rozkla- 
dem nebo hnitím. Působení f. má veli- 
kou podobnost s katalysí. 

Fermež, tekutina, která v teaiké vrstvě 
na vizduchou rycMe schne a utvoří na 
předmětech, které jí byly natřeny, lesklý, 
většinou průsvitný povlak. Rozeznává- 
me: mastné f., připravované z rychle 
schnoucích olejů; mastné laky, roztoky 
pryskyřic v lakových olejích; terpenti- 
nové a alkoholické f., roztoky pryskyřic 
v terpentinovém oleji nebo v alkoholu. 
Jako rozpustidtsl používá se též éteru, 
kafrového oleje, čínského dřevěň, oleje, 
dřevěného lihu, acetonu atd. Mastné f. 
připravují se z lněného nebo makového 
oleje zahříváním se sloučeninami olova 
(kleijitem, miniem) neibo manganu (bure- 
lem, boritanem manganatým, pryskyřič- 
ným mýdlem mangan.), které urychlují 
vysýchání olejů v nátěru. Mastné laky 
připravují se z lněnoolejné fermeže a 
kopalu, jantaru a jiných pryskyřic. Ko- 
pulová fermež připravuje se zahříváním 
kopalové pryskyřice s přehřátou vodní 
parou, při čemž destiluje kopalový olej, 
který za horka mísí se s kopalem a 
lněňoolejnou fermeží. Podobně vyrábí se 
jantarová f. (jantarový lak). Obyčejná 
pryskyřičná f. připravuje se rozpouště- 
ním obyčejné nebo tvrzené kalafuny a 
kysličníku olovičitého nebo manganiči- 
tého v horké fermeži lněnoolejné. K ter- 
pentinovT^ fermežíím patří damarová f. 
(damarový lak), která se připravuje roz- 
pouštěním damarové pryskyřice v hor- 
kém terpentinovém oleji. Z mastixu, 
gumigutty, elemi, sandaraku, dračí krve 
a šelaku připravuje se zlatý lak (na př. 
k natírání rámečků pro oibrazy). Teapen- 
tinové f. často míchají se s mastnými 
f. Terpentinový olej nahrazuje se ně- 
kdy lacinějším olejem z kamenouhelné- 
ho dehtu, pryskyřičným olejem a pod. 
Vodojasná kaučuková fermež připravuje 
se tavením kaučuku s bezvodou kalafu- 
nou. Po přidání barviva (běloby zinkové) 
mísí ise 8 kalafunovou f., připravovanou 
rozpouštěním kalafuny v absolutním al- 
koholu a benzinu. Alkoholických f, (li- 
hových laků) používá se v papírnictví a 
knihařiství, též při pozlacování, v umě- 
leckém průmyslu kovovém a j. Přiipra- 
vují se rozpouštěním se skleněným práš- 
kem smíchaných pryskyřic v 90% alko- 
holu. Ke kovům lnou velmi dobře, při- 
dá-li se k nim kyselina boritá. 

Feimolx (franc., fermoar), spona, zá- 
mek; také dláto (fermoor) u tesařů. 

Noyý dlovntk lUiuíný. — Srasek VH. 


Feimor Vilém Vilémovič (1704 — 1771), 
ruský gen., velitel armády proti Prusku 
1757 -^ 58 . 

Fernambuco, Pn Pemambuco. 

Fernambukové dřevo, Q* Caesalpinia. 

Fernandez Juan, portug. mořepdavec 
v XV. stol. Prozkoumal Rio ďOro, 1447 
vypravil se s Diegem Gillem do střední 
Afriky. 

Fernandez y Gonzales Manuel (1823— 
1888), španělský spisov. Značný čas své- 
ho života ztrávil ve voj. službách. Psal 
dramata (El Cid, 1858; Padre y rey, 1860; 
Don Luis Osorio, 1864 a j.) a romány, 
kdysi velmi oblíbené (Martin Gil, 1754; 
La virgen de la Palma, 1867; Esperanza, 
1870 a j.). 

Fernando Poo, špaň. ostrov na záp. po- 
břeží afr., pův. vulk., pokrytý hustým 
pralesem, podnebí nezdravého, ale úrod- 
ný. Hl. m. Santa Isabel. 

Fern-Andra (Fernandreros (* 1894 ve 
Watseka v Americe, Illinois), americká 
film. herečka, předtím herečka revuál- 
ních a varietních divadel v Anglii, nyní 
trvale v Berlíně, kde vystupovala i na 
divadlech. 

Fernkorn Anton Domínikus von (1813 
— 1878), něm. sochař a kovolitec, od 1840 
řed. liteckých závodů ve Vídni; od 1866 
trpěl duševní chorohou. Hl. díla: poimník 
velkiovévody Karla, jezdecká socha bána 
Jelačiče, pomsiík prince Evžena, vévody 
Ferdinanda Brunšvického a j. 

Feroce (it.), divoce, bouřlivě (v hudbě). 

Feiolia AnbL, z čel. Rosaceae s jedi- 
ným druhem F. Guianensis Anbl., strom 
na Guayaně a Antillách; o jeho dřevě 
dřevo atlasové. 

Feronla, staroital. bohyně plodů (snad 
etruského původu); též ochránkyně pro- 
puštěnců. 

Feronia Corr., z čeledi Rutaceae, jediný 
druh F. elephantum Corr., velký strom 
ve východní Indii a na Ceyloně, má licho- 
speřené, anisově vonící listy, červeno- 
zelené květy a mnohosemenné, jablku 
podobné plody a dřevnatou slupkou a 
jedlou dužinou. Z raněného kmene prýští 
guma, které se užívá jako lepidla a dává 
se do vodových barev. 

Ferrabosco Frant,, malíř, který malo- 
val v Praze, v polovině XVI. stol. 

Ferradini Antonio (t 1799 na Malé 
straně v Praze), italský hudební sklada- 
tel v 18. stol. Byl kopedníikem v Praze a 
psal duchovní hudbu. 

Ferrara, ital. pro v. v kraj. Emilia, 
2640 km*, 435.523 ob., hl. m. Ferrara, 
107.618 ob.; želez, uzel na trati Padova — 
Bologna, s mnoha kostely a nádher, 
stavbami, univers.; sídlo prefekta a arci- 
biskupa. F. někdejší vévodství r. Este. 

12 


Ferrari 


178 


Ferrokyanidy 


Ferrari Angelo {* 14. 8. 1898 v Símě), 
italský herec filmový, začal filmovati již 
ve chlapeckém věku 15 let, zprvu v Itálii, 
pak ve Vídni a Berlíně. Hrál též titulní 
roli českého filmu Pražský flamendr 
podle hry J. K. Tyla. 

Ferraris Josef (1726 — 1814), rakouský 
maršál, člen dvorské voj. rady, zname- 
nitý kartograf. (Mapa Belgie.) Bojoval 
u Chotusic a u Bukac (Hochkirch). 

Ferraská majolika, hliněné zboží mléč- 
né barvy, zdobené groteskami nebo 
obrazci, ve F. v 15. a 16. stol. 

Ferratin (kysel, fecrrialibuminová), při- 
pravuje se z vaječného bílku a ferri- 
natriumtartarátu, obsahuje 6% železa, 
slouží podobně jako ferratosa, 5% roztok 
ferratinu, při léčení chudokrevnosti. 

Ferreira Antonio (1528 — 1569), portug. 
básník. 

Ferrer Fraincisco (1859—1909), španěl, 
republikánský politik; byl učitelem řečí 
a pedagogem v Paříží, později v Barce- 
loně, kde si založil pověstnou ^^Volnou 
školu“ (Escuela moderna), založenou na 
myšlence solidarity, samostatnosti a vol- 
nosti žactva. Pro tyto svoje volnomyšlen- 
kářské názory byl pronásledován, až ko- 
nečně po revoluci v Barceloně r. 1909 
zatčen a zastřelen v pevnosti Montjuich 
podle stanného práva. Hned nato však 
jeho přátelé prosadili obnovu procesu, 
zjistili Ferrerovu nevinu a tak po smrti 
byl rehabilitován, 

Ferreusi pseud. Fr. Šedy. 

Ferrikyan [FeiTi(CN)o]^i, ve volném 
stavu neznámý trojmocný komplex, 
v němž železo obyčejnými metodami 
nelze dokázati, chová se jako halogen, 
jest aniontem kyseliny ferrikyanovodí- 
kové H2Fe>(CN)6; O* soli železa a ferro- a 
ferrikyanidy. 

FerrikyBDidy, sloučeniny kyseliny fer- 
rikyanovodíkové, H3Fe(CN)0. Tato dá se 
připravit! rozkladem nasyceného rozto- 
ku červené krevní soli dýmavou kyseli- 
nou solnou. Tvoří hnědozelené jehlice, 
na vzduchu snadno modrající a ve vodě 
i alkoholu rozpustné. Sama nemá důle- 
žitosti. Její nejdůležitější solí jest ferri- 
kyanid draselný, červená krevní sůl, Ka- 
lium ferricyanatum, K3Fe(CN)o. Vyrábí 
!se z roztoku žluté krevní soli oxydací 
chlorem nebo bromem nebo elektrolysou. 
Po odpaření získají se granátově Červe- 
né, kosočtverečné hranoly, jež rozetřením 
dávají žlutý prášek. Ve vodě se dobře 
rozpouští na sytě žlutý roztok (40 d soli 
ve 100 d vody při 15®), který však se na 
světle rozkládá. Jest jedovatý. Používá 
ee v barvířství a tiskařství, při výrobě 
barev, ve fotografii, na přípravu citli- 


vých hnědých a modrých pausovacích 
papírů a v analytické chemii k dokazo- 
vání sloučenin železnatých, s nimiž dává 
modrou ssedlinu (modř Turnbulovu). 

Ferripyrin, ferropyrin, jest červený, ve 
vodě rozipustný kryatadický prášek, ob- 
sahující antipyrin a chlorid železitý. Po- 
užívá se v lékařství. 

Ferrisloučeniny, sloučeniny trojmocné- 
ho železa. 

Ferrit, čisté železo bez uhlíku, nebo 
s malým obsahem uhlíku; poznáme je 
pod drobnohledem na vyleštěném po- 
vrchu, který se jeví jemně krystalickým. 

Ferritový cement, pojivo připravené 
z roztoku octanu hořečnatého a pálené 
magnesie. 

Ferrity, 1. soli, v nichž kysličník žele- 
zitý jest aniontem; 2. krystality (<^), obsa- 
hující kysličník železitý. 

Ferro (šp. Hierro), nejmenší z ostrovů 
Kanárských, 275 km®, asi 6000 ob.; velký 
vývoz fíků, hl. m. Valverde. Od r. 1634 
první poledník. 

Ferro Jean Baptista, malíř a architekt 
z Padui, kde též t před r. 1560. Byl čin- 
ným ve službách dvorských v Praze 
v 1. 1539 — 48. Pracoval na Hradě praž- 
ském, ale jeho návrh na výzdobu vel- 
kého sálu podobiznami českých panov- 
níků a členů rodiny Ferdinanda II. ne- 
byl proveden. 

Ferrokyan [FeiMCN)e]™, ve volném 
stavu neznámý čtyřmocný komplex, 
v němž železo obyčejnými metodami 
nelze dokázati a v němž kyanová sku- 
pina není jedovatá. Jest aniontem ky- 
seliny ferrokyanovodíkové H4Fe(CN)e, 
s kovy tvoří ferrokyanidy. 

Ferrokyanidy, sloučeniny kyseliny fer- 
rokyanovodíkové, H4Fe(GN)8. Lze ji zí- 
ská ti, jestliže k nasycenému roztoku 
žluté krevní soli přidáme dvojnásobný 
objem konc. kyseliny solné. Jest to bílá 
ssedlina, na vzduchu modrající, použí- 
vaná někdy na přípravu některých 
ferrokyanidů přímým slučováním se 
zásadami (ferrokyanid amonný, vá- 
penatý atd.). Vedle ferrokyanidů jed- 
noduchých známe také f. smíšené 
o dvou různých kationtech, na př. f. vá- 
penatodraselný a pod. Ve vodě rozpou- 
kějí se jen f. alkalické a žíravých zemin. 
Ferrokyanidy těžkých kovů jsou ve vodě 
nerozpustné a proto se připravují sráže- 
ním i(f. železitý, mědnatý a ].). Oxydací 
chlorem a j. látkami mění se na ferri- 
kyanidy. Nejdůležitější jest: ferrokyanid 
draselný, átutá krevní sůl, Kalium ferro- 
cyanatum, K4 Fe '(CiN)a . 3 H»0. Tvoří se 
varem roztoku Ityanidu draselného se so- 
lemi žeileznatými nebo i s kovovým žele- 


Ferrokyanidy 


179 


Femla 


zem. Drive vyrážběla se ve velkém tave- 
ním různých oůpadiků jatečných (rohy, 
kůže, krev, vlma) s potaši a železnými 
pilinami. Tavenina se pak vyloužila vo- 
dou a z roztoku po sfiltrování vydoučiily 
Be velké žluté krystaly trihydrátu. Dnes 
vyrábí se hlavně z upotřebené čisticí 
hmc-ty plynárenské. Tato nejprve vylu- 
huje se vodou, aby se odstranily soli 
amonné a pak vysušená hmota zahřívá 
Be s práškovým vápnem na 40 — 100®. 
V 2 ?niklý íerrokyanid vápeinatý vylouží se 
vodo-u a převede se působením chloridu 
drasetlného na špatně rozpustný ferro- 
kyanid vápenatodraseilný K 2 GaFe(GN) 6 . 
Ten se oddělí a varem s uhličitanem dra- 
selným dává Žlutou krevní sůl. Ta;to tvoří 
velké, citrónově žluté krystaly, ve vodě 
dobře ro.zpustné (1 d. ve 4 d. vody), 
v alkoholu ne.Tozpuiatné. Není jedovatá, 
ale muisí s ní býti velmi o<patmě zachá- 
zeno, ježto velmi snadno lze z ní zítskati 
prudce jedovatý kyanid draselný. Užívá 
se jí v barvírství a tiakařství, na výrobu 
kyanidu draselného, berlínské modři, 
traskavin, k povrchovému ocelení kujno- 
železných předmětů, ve fotografii a 
v analytické chemii jako zkoumadla na 
sloučeniny želez! té, s nimiž dává modrou 
ssedlinu ferrokyanldu železitého (Berlín- 
ské modři). 

Ferrokyanid měďnatý, Gu 2 Fe(GN)(j, vy- 
lučuje se z roztoku žluté krevní soli při- 
dáním solí mědnatých v podobě červeno- 
hnědé ssedliny, zv. Hatchetovou hnědí. 
Této reakce používá se jed?iak v analy- 
tické chemii k dokazování sloučenin 
mědnatých, jednak přímo na výrobu 
hnědé barvy. 

Ferrolaktát (Ferrum lacticum) 

Fe (G3Hfl03)2 . 3 H 2 O, miléčnan železitý, na- 
zelenalý prášek, ve vodě rozpustný, 
B obsahem as 19% Fe. Vyrábí se ze syro- 
vátky, která se za přídavku cukru a že- 
lez. pilin nechá kysati po delší dohu 
v teplém místě. Vytvořená kyselina mléč- 
ná se při tom slučuje s přítomným žele- 
zem na mléčnan železitý. Používá se ho 
stejně jako jiných preparátů železitých 
v lékařství. 

Ferrol El, m. ve áp. prov. La Goruňa, 
30.350 ob., jeden ze tří špaň. vál. přístavů, 
arsenál, doky, rybolov a pobřežní obchod. 

Ferroničre, kovová čelenka jako dám- 
ská ozdoba, nazvaná po choti železníka 
nebo advokáta Ferrona v Paříži, milence 
cis. iFrantiška I. (La belle F., obraz od 
Leonardo da Vinci v Louvru). 

Ferrosoli, soli dvojmocného železa, 
soli železa, 

Ferinci Francesco di Giovanni, nazjv. 
del Tadda (1497 — 1585), !t. sochař. Jeho 
porfýr. hlava Kristova v praž. galerii. 


Ferrnm, železo. 

Ferry Jules (1832 — 1893), franc. státník. 
Vystoupil na veřejnost svým spisem Gom- 
ptes fantastiques ďHaussmann (1865), 
ve kterém káral špatné obecní hospodář- 
ství pařížské. R. 1870 vstoupil do vlády 
a v Nár. shromáždění 1871 připojil se re- 
publ. levici. R. 1879 jako. min. vyučování 
prosadil protiklerikální zákony a vypu- 
zení jezuitů. 1880 — 1885 byl třikráte pré- 
mierem a věnoval se hl. rozšíření franc. 


kolonií. Pro -svoje germanofilské smýšle- 
ní a neúspěchy v Tong-Kingu ale svržen 
a žil v ústraní až do r. 1891, kdy zvolen 
senátorem a 1893 presidentem senátu. 
Sp.: Lettres (1914). 

Fersen Frederik Axel, hrabě (1719— 
1794), švédský politik a důstojník. Byl 
vůdcem polit, strany „klobouků", později 
říšským radou, 'ale 1773 odstoupil a vedl 
pak oposici na říšském sněmu. Jeho Hi- 
Btcrisí^ skrifter jsou ale příliš stranická. 

Fersen Hans Axel, hinabě (1755 — 1840), 
syn předešlého, švédský diplomat. Byl 
zapleten do útěku franc. rodiny král. do 
Varennes a podnikal později vše, aby ji 
osvobodil. Vrátil se pak do vlasti, byl říš- 
ským maršálkem, obviněn ale z otrávení 
koř. iprince Karla Augusta a lidem za- 
vražděn. 

Feršman Jan (1826 — 89), zemský posla- 
nec a starosta v Benešově. 

Feršman Václav (1853 — 1927), prof. 
hospod, akad. v Táboře a odb. spisovatel. 
Sp.: O krmivech a jich uipravování. Zá- 
klady chovu a užitku zvířectva hospo- 
dářského. 

Fertešalmáš, o. v P. R., okr. Sevljuš, 
710 ob. (50 čs.). 



Ferula asa 
foetida. 


Perula 

comimimia L, 


Ferula L. (ločidlo), rod č. Umbelli- 
fereae, více let perennující rostlina s lo- 
dyhou 2 — 3 m vysokou, se zpeřenými li- 

12 * 


Fenila 


180 


Fétm M 


sty a četnými okolíky v horní části lo- 
dyhy až přeslenovité nahloučenými, ze- 
lenavě žlutými. Asi 60 druhů. F. aaa 
foetida L., 1. čertovo lejno, tvoří na ka- 
menitých a slaných stepích v Persii po- 
rosty. Po naříznutí vytéká z kořene i z lo- 
dyhy bělavá, tuhnoucí ěťáva, klejoprysky- 
řice česnekového zápachu, zvaná asant 
(asa foetida, <^), známá droga. Z F. 
galbaniflua Brs., 1. galbanové (Persie, 
Afganistan), vytéká zelenohnědá, vosko- 
vitá klejopryskyřice galbanum, používa- 
ná jako medicinální droga a na tmely. 
F. tingutana L. (sev. Afrika, Orient) po- 
skytuje drogu marocké amoniacum, F. 
Sumíbul Hook. (Buchara), kořen sumbul, 
raošusový kořen, užívaný pro mošusově 
vonnou silici. 

Ferule, rychtářské právo, z pevných 
élach ujpletené a koží potažené, řemínky 
ozdobené, asi 6 dm dl. žezlo, jež rychtář 
při úř. v]^onu v ruce třímal a ev. rozva- 
děné strany jím přetáhl, biti jich ale ne- 
směl. Také cechmiflítři měili svoje f. jako 
odznak úřadu; bývaly dřevěné, vyisou- 
struhované a pestře omalované. 

Fernlová kyselina, CioHioOt, organická 
kyselina, vyskytuúící se v některých pry- 
skyřicích, na př. v pryskyřici oipopanax, 
asantu (asa foetida) a v pryskyřici, vyté- 
kající při poranění modřínů. 

Ferns Jan, Qa Jiří Plachý. 

Fervin, masový výtažek, obsahující že- 
lezo, podává se jako výživný a železitý 
přípravek. 

Fes (ital.. Fa, bemolle, franc. Fa, bé- 
moi, angl. F. fiat), o půl tónu snížené F 
(zn. b). Fes-dur-akord = fes, as, ces; 
fes^moll-akord = fes asas ces. 

Fes fez. 

Fescennini, staroit. svatební zpěvy, ob- 
sahovaly žerty někdy dosti hrubé, potom 
vůbec posměšné písně, na př. na trium- 
fátora. 

Fesenmayei Antonín 1804 v Čáslavi), 
raědirytec v Praze. Jeho otec Ondřej 
(1777—1838), měšť. a mistr krejčí v Praze; 
bratr téhož František (1815 — 1861), malíř 
a učitel kreslení; syn tohoto Josef (* 1842 
v Praze), úředník Krasoumné jednoty. 

Feska Adolf (* 1821 v Karlsruhe), 

mědirytec v Praze. 

Fesl Michal Josef (* 1788 v Praze), bo- 
hos>lovec směru boilzanovského, prof. cír- 
kevních dějin a rektor isemináře v Lito- 
měřicích, 1819 suspendován, zemřel 1863 
ve Vítdni. Knihovnu odkázal Českému 
Muiseu. Lit.: Kordač, Die theologi-schen 
Studien in Oesterreich. 

Festetics de Tolua Josef, bar. (1694— 
1757), rak. generál; bojoval pod Eugenem 
Savojským, hájil 1737 hrdinně Smede- 


reva, 1742 obléhal Francouze v Praze, 
1744 porazil u Berouna prus. gen. Haake, 
pronásledoval ustupujícího Fridricha II. 
do Slezska, 1745 zvítězil tam v boji 
u Vladislavě (Loslau). 

Festetics de Tolna Tassilo (1813 — 66), 
rak. ipol. podmarš.; účastnil se pruského 
vpádu r. 1866. 

Festina leňte, lat. přísloví: spěchej po- 
malu, t. j. s rozumem. 

Festival, hudební isilavnost většího roz- 
měru. 

Festivo (ital.), v hudbě: slavně, slav- 
nostně. 

Feston (fr.), závěs z květin, listí, mušlí 
atd., který bud skutečně visí, nebo je 
napodoben v sádře a kameni jako deko- 
rační náplĎ. F. se objevuje již v pozdním 
řeckém a řím. umění stavitelském a byly 
hlavně oblíbeny v ital. renesanci k vý- 
zdobě fasád a vnitřních prostor. 

Festnbert, os. v depart. Pas-de-Calais; 
blíže Bethune; v angl. ofensivě v Artois 
(květen 1915) se ho zmocnili Angličiané 
po krvavé bitvě 23. V., v níž se ukázal 
velký nedostatek střeliva; to vedlo k in- 
terpelacím v angl. parlamentě a zřízení 
ministerstva pro výzbroj (Lloyd George). 

Festuca L. (kostřava), rod č. Grami- 
neae, tráva vytrvalá s vícekvětými klá- 
sky v latách nebo hroznech; pérovité 
čnělky vyrůstají z vrcholku semeníku a 
pochvy dolejších listů stébelnatých jsou 
otevřené. Obsahuje 17 druhů značně po- 
dobných. Lučním porostům patří z nich 
jen statné druhy s plochými listy: F. pra- 
tensis Huds. (= elatior L.), k. luění a 
F. arumdiinacea Schr., k. rákosovitá. 
Ostatní jsou suchomilné (na př. F. ovina 
L a j.); na vápenitých skalách roste F. 
glauca L. 

Festuca, hůl, kterou dotýkal se řím- 
ský praetor otroka, jenž měl býti pro- 
puštěn na svobodu. Ve středověku v prá- 
vu německém užíváno f. při přenášení 
majetku a při prohlašování za dospělé 
jako symbolu. 

Festns Porcius, 60 — 62 po Kr. prokurá- 
tor v Palestině. 

Festns Sextus Pompeius, lat. gramatik 
z 2. st. po Kr.; učinil výpis z díla Verria 
Flacca: De verborum significatu. 

Fet Afanasij Afanasjevič, vlastně Še- 
nišin (1820—1892), ruský básník. Jeden 
z nejlepších ruských lyriků; působil 
hlavně na básníky moderní. 

Fěte (franc., fét), svátek. 

Féthl bel, tuir. otátiníik a důstojník. 
Súóastinil se hnutí miladotureckého a <pů- 
Bobil r. 1911 jako voj. sutaché v Paříži, 
později jako vyslanec v Sofii. R. 1922 


Féthi be] 


181 


Fenilleton 


zvolen předsedou Národ, shromáždění 
v Ankaře a r. 1924 jmenován min. před- 
sedou. 

Fetiaiové (lat, fetiales), starořímské 
kněžké kolegium, skládající se ze 20 čle- 
nů, pův. patrici jských, jejichž úkolem 
bylo: žádání a dávání zadostiučinění, vy- 
hlášení války a uzavření míru. Válku vy- 
hlašoval jeden z nich, zvaný pater 
patratus. 

Fetišismus, uctívání fetišů (od port 
feHi^o [fetišů], koujzelnílk). Od De Bros- 
sova Du culte des dieux fótiches (1760) 
nazývány tak všechny předměty uctívání 
v náboženství přírodním, u národů, sto- 
jících na nízkém stupni kultury (ani- 
mismus). Fetišem bývají někdy před- 
měty jako: jehla, ovinutá přízí, červená 
papouščí péra, lidské vlasy, hrnec hlíny, 
do něhož se vstrčí kohoutí péro, atd. 
Přinášejí se jim různé oběti. Vlastnímu 
fetišismu se blíží uctívání zvířat, květin. 
F. je velmi rozšířen v Záp. Africe a Se- 
verní Asii. — V psychiatrickém smysUi 
rozumíme pod fetišismem sexuelní lásku 
a to jen k určité části milované osoby; 
nej častěji jsou to vlasy. 

Fett Ondřej (* 1668 ve Vratislavi, f 1741 
v Praze), básník a homiletik jesuitský. 
Lit.: Pedol, Jesuitem 1786, 147. 

Fettauer Jan (* 1613 v Jihlavě, f 1668 
v Zahámi), bohoslovec jesuitský. Lit.: 
Pelcl, Jesuitem 1786, 38. 

Fetter Jan, MUDr. (1847—1884, lékař 
v Brandýse n. L. a hygien, sokolský pra- 
covník. 

Fettersch Josef (1806 — 1870), litograf 
v Praze. 

Fetvá (arab.), v mohamedánských ze- 
mích výrok muftiho ve sporných otáz- 
kách soukromých, soudních i politic- 
kých, hl. v náboženských. 

Fendalismus, feudální systém; poli- 
tický směr, který dává přednost rodové 
aristokracii a hlavně šlechtě, která drží 
pozemky. 

Fendallsta, přívrženec feudalismu. 

Feudální (od feudum), lenní; patřící 
středověkému lennímu stavu. Nazývají 
se tak jisté stavovské výsady, které stojí 
v příkrém odporu k moderní demokracii. 
Feudální strana, reakční šlechtická stra- 
na; feudální systém, systém lenní; f. 
stát, stát lenní; f. stav, lenníci, podřízení 
lennímu pánu. léno. 

Feuerbach Ludwig Andreas (1804 — ^72), 
něm. materialistický filosof hegelovské- 
ho směru. Vyšel z mystického pante- 
ismu, na němž založil spis Gedanken 
uher Tod und Unsterblichkeit (1830), kt. 
byl zabaven pro protiteologický radika- 
lismus. Přiklonil se od Heglova idealismu 


k materialismu a ateismu, na němž za- 
ložil dílo Das Wesen des Christentums 
(1841). Prohlásil, že není možné víry a 
vědy a „přeměnil teologii v antropolo- 
gii“. Já je tělo a tělo je sama bytost člo- 
věka, člověk je, co jí (der Mensch ist, was 
er isst). Co člověk jmenuje bohem, jest 
jen zidealisovaný člověk. Jiné spisy F- 
ovy jsou: Das Wesen der Religion, přel. 
Icha (1845), Grundsátze der Philosophie 
der Zukunft (1843), Vorlesungen tiber das 
Wesen der Religion (1851), Gottheit, Frei- 
heit und Unsterblichkeit vom Standpunkt 
der Anthropologie (1866). F., jemuž bylo 
zamezeno učiti na universitě a jenž proto 
ž»l jako soukromník u Ansbachu, měl ve- 
liký vliv na protiteologický radikalis- 
mus a na marxistické pojetí náboženství. 

Feuerstein Bedřich (V 15. ledna 1892 
v Dobrovici), čes. architekt a malíř. Byl 
stoupencem směru futuristického a kubi- 
stického a jedním ze zakladatelů umě- 
lecké skupiny Devětsil a revue Stavba. 
Pracoval na divadelních návrzích v Pa- 
říži (1’921) a navrhl dekorace pro Národní 
divadlo a Městské divadlo v Praze. Jeho 
stavba krematoria v Nymburce a Vojen- 
sko-zeměpisného ústavu v Praze jsou 
architektury puristické. S arch- Aug. 
Perretem pracoval v Paříži (1924 — 25) na 
divadle pro mezinár. výstavu mod. de- 
korativního umění. Potom se odebral 
jako architekt do Tokia. 

Fencht Jakub (1540—1580), něm. boho- 
slovec, do češtiny přeložil Václav Brosrns 
„Pět kázání na dvadceti neslušných pří- 
čin a zjevných klamův od Pikhartův 
proti katolickým smýšlených^ (Litomyšl 
1589). Lit: Jireček, Ruk. I. 103. 

Fenillet (foje) Octave (1821 — ^90), franc. 
spisovatel. Realistický povídkář a roma- 
nopisec. Nejvýznač, z jeho románů jsou: 
Monsieur de Camors (přel. A. Hansgirg), 
Roman ďun jeune homme pauvre (pře- 
ložili E. Zůngl a F. Knínský), Julia de 
Trecoeur (přel. A. Cerman), Historie ďune 
Parisienne (přel. J. J. Benešovský-Veselý) 
a drobné povídky (výběr přel. P. Projsa). 
Z dramat: Montjoie (přel. J. E. Šlechta), 
Dalila, le Village (přel. A. Pulda). 

Fenilleton (franc., íójtoa), pův. příloha, 
nyní technický název pro onu Část novin, 
která obsahuje nepolitické zprávy a kri- 
tiky z kult života. Takové nepolitické 
zprávy přinášely už nejstarší noviny. Pod 
tlakem Napoléonových výnosů o tisku 
pěstován ve Francii stále hojněji feuiile- 
ton. Jméno pochází od Geoffroye, který 
tak nazval 22. ledna 1800 část divadelně- 
kritickou Journal des Débats. Nynější 
bohatá fonma povstala asi r. 1840. U náa 


Feuilletoii 


182 


Fiala Bolu 


nejvíce vynikal jako pisatel feuilletonů 
J aji 'Neruda 

Féval Paul (1817—87), franc. spisovatel, 
oblíbený romanopisec. Nejvétší slávu 
zjednal mu jeho román Mystěres de 
Londres (přel. do č. Koupil 1926), nejlep- 
ším jeho dílem jest Bossů (přel. Studni- 
čka 1919). Mnoho jeho románů bylo zdra- 
matisováno. Ke sklonku svého života 
stal se horlivým katolíkem a napsal čet- 
né romány nábož. obsahu. (Les merveil- 
les du Mont St. Michel — 1880). 

Feydean Ernest Aimé (1821 — ^73), franc. 
spisovatel. Jméno zjednal mu jeho ro- 
mán Fanny (1858), který přeložil do Č. 
O. Auředníček (Šílená vášeň, 1894). M. j. 
napsal ještě: Sylvie (1861), Un début á 
Topéra (1863), La comtesse de Chalis 
(1867), většinou pikantního obsahu. 

Feydean Georges (1862 — 1921), franc. 
spis., syn předeš!.; napsal innoho popul. 
veseloher a frašek, z nichž nejznámější: 
La Dáme de chez Maxim (1899), Occupe- 
toi ďAmélie (1908), On purge bébé (1910). 

Feyerabend Sigismund (1518 — 1592), 
frankfurtský knihtiskař a nakladatel. 
Svoje díla ozdoboval krásnými dřevory- 
ty Vydal mimo četné klasiky r. 1560 
Lutherovu bibli v pěkné typogr, úpravě. 

Feyezer Jiří, akademický malíř žijící 
ve Vídni; zdržoval se se svou rodinou 
v Praze v letech 1837 — 1851. 

Feyeríeii Čeněk (1845 — 1920), čes. práv- 
ník, notář v Karlině; výborný pracovník 
komunální a stavovský. 

Feylar Matěj Maria (1821 — 88), český 
homiletik, kanovník v Mikulově. Lit.: 
Podlaha, Bibl. 2178. 

Fez (domněle po městu Fez nazváno), 
v předním Orientu pokrývka hlavy, če- 
píce z červeného sukna, třapcem zdobe- 
ná, v podobě nízkého komolého kužele. 
1925 zakázáno v Turecku nositi fez. Stra- 
konický fezový průmysl vyvinul se 
2 punóochářství a stávkářství, kterážto 
odvětví byla v rozkvětu v polovici 18. st, 
zvláště za velkopřevora Václava Joachi- 
ma Čejky z Olbramovic. První fezy začal 
ve Strakonicích vyráběti r. 1807 punčo- 
chář Jan Petráš pro obchodníka Brauna 
v Linci. Když pak r. 1828 byla zřízena ve 
Strakonicích první továrna na výrobu 
fezů, zatlačil tovární průmysl rukoděi 
nou výrobu, která od té doby živořila až 
zanikla docela. 

Fez, hl. sev. město Marokka, 70.540 ob., 
350 m n. m., v úrodné rovině, středisko 
evropského dovozu pro celou sev. Afriku 
až k Timbuktu. Ze 785 mešit je jen 130 
zachováno, mezi nimi nejvétší a nejslav- 
nější Džamia Karubin (mešita Cheru- 
bím). Průmysl: vlněné pokrývky, safián, 
hedvábné Šátky, koberce atd. Původně 


samostatná říše, 1550 spojila se s Ma- 
rokkem. 

Fezán, skupina menších oás na Saha- 
ře, patřící od r. 1911 italskému Tripolsku, 
350 — 400.000 km*, aisi se 40.000 ob. Podnebí 
je horké a velmi suché; z rostlinstva di- 
voce rostoucí tamaryškové křoví, ze zví- 
řeny hyeny, šakal, divoká liška, gazelly, 
pštros. Obyvatelstvo se skládá z míšenců, 
domorodých Tuaregů, Berberů a Arabů. 
Převládajícím náboženstvím je islám. 

ff, v hudbě: fortissimo, velmi silně. 

Fiakr (franc. fiacre), nájemný vozka; 
nazváni tak podle sv. Fiacria, mnicha ze 



Fiaikr re staxé době. 


6. st., jehož obraz byl vývěšním štítem na 
domě v Rue Saint-Martin v Paříži, kde 



Faoton. 


bydlel první z nájemných vozků, Sau- 
vage, ke konci 17. st. 

Fiala, a* Cheiranthus. 

Fiala (ř.), v gotickém 
slohu štíhlá vížka, kte- 
rá se buď nachází po 
stranách oken, nebo 
stojí na vrcholu pilířů. 
Skládá se z Části spod- 
ní (tělo) a pyramidál- 
ní; konec je ozdoben 
růžicí křížovou. 

Fiala Antonín, malíř 
v Praze kol 1837 — 60. 

Fiala Bohuši., MUDr. 
(1871 — 94), český lékař. 
Psal lékařské stati zvi. 
do Časopisu lékařů čes. 
Fiajy. Vydal O příčinách t. 

zv. spontánní luxace 
čočky (1894), O chování se indich-síranu 
sodnatého ku chroraogenům orgánů 
(1892). 



Fiala Ctibor 


183 


Fialová Marie 


Fiala Ctibor (* 21. II. 1885), vrch. odb. 
rada mm. železnic, doceet -č. vys. školy 
tečím., asesor Mezinár. soud. dvora spra- 
vedlnosti v Haagu. Hlavní díla: Ekono- 
mie želez, dopravy (1927, poctěna cenou 
Masaryk, akad. práce), Doprava želez- 
niční (Technický průvodce X., 1929), Že- 
lezniční návěštění (1922). 

Fiala Bduaird, inž., PhDr, h. c. (* 9. IV. 
1855, t 7. X. 1924), vynikající čes. numis- 
matik, kterémužto odboru se od r. 1895 
úplně věnoval a o jehož organisaci v Če- 
chách získal si velké zásluhy. Byl dlou- 
há léta ředitelem král. hanoverského mu- 
sea mincí, které jedinečným způsobem 
uspořádal tak, že stojí za vzor všem po- 
dobným ústavům. Hlavní pozornost ^ě- 
noval vždy mincím českým, z kteréhožto 
oboru uveřejnil mnoho prací, z nichž 
nejcennější jest jeho celoživotní dílo 
České denáry (1895 — 1898). Zakladatel Č. 
numism. společnosti a čestný doktor íil. 
fak. Karlovy university v Praze. 

Fiala František, Ferenc Futurista. 

Fiala František {* 1817 v Čáslavi, 
t 1905), kanovník hradecký a vyšehrad- 
ský, český bohoslovec a pedagog. Lit.: 
Krška, ČKD 1880, 326. 

Fiala František Salesius (* 1883 v No- 
vém Městě na Moravě), literární a kul- 
turní historik, pseudonym „F. S. Horák“, 
profesor reálky v Nov. Městě n. M. Lit.: 
Obzor rodinný 1920, 123. 

Fiala František, inž., Dr. techn. (* 12. I. 
1883), prof, čes. vysoké školy technické 
v Praze. Jeho díla: Úvod do nomografie 
(1917), Volba zobrazení pro stát českosl. 
s úvodem do kartografie (1921), Nomo- 
grafie (1928), Kartografické zobrazování 
(1929) a mnoho odb. článků ve věd. časo- 
pisech českých, rakouských, německých 
a francouzských. 

Fiala Hubert (* 1855), středošk. prof. 
v Brně, lektor franc. jazyka na čes. tech- 
nice bniěnské a překladatel z franštiny. 
Napsal t£kké mluvnici jazyka financ, a 
četné učebnice. 

Fiala Jan (* 1773 v Janovicích, t 1842), 
měšťan a stavitel v Praze. 

Fiala Jaromír, PhDr. (* 1892), hudeb, 
kritik a překladatel z francouzštiny. 

Fiala Jeroným Zikmund (* kol 1600 
v Budyni nad Ohří), český bohoslovec, 
vydal „Dvanáctero rytířův Božích obojí- 
ho pohlaví^ (Praha 1630). Lit: Jungmann 
1849, 553. 

Fiala Josef (1751 — 1816), č. skladatel a 
znám. hoboista, jeden z posl. virtuosů 
na gambu. Četné skladby z oboru hudby 
komorní, jež byly svého času velmi oblí- 
beny. Dvorní hudebník kníž. Fůrsten- 
berka v Donau-Eschinkách. 


Fiala Josef (* 1811), měditiskař v Praze. 

Fiala Josef (* 31. VIL 1882 v Praze\ 
malíř. Žák Hynaisův. Je krajinářem i fi- 
guralistou. 

Fiala Kamil, MUDr. (* 31. VIL 1880 
v Praze), český spisovatel, odb. lékař cho- 
rob pohlavních a kožních. Sepsal: Případ 
onemocnění maz. žláz kožn., vedoucí 
k jizvám (1910), Studie o therapii sněhem 
kysličn. uhličit. v dermatologii (1910). 
Byl hudeb, a liter, kritikem v Moderní 
Revui a překládal z francouzštiny (Remy 
de Gourmonta, AI. Bertranda, D'Aure- 
villy, Quinceye, Alfr. Jarryho a Balzaca). 

Fiala Ladislav (1864 — 1906), povídkář 
a bohoslovec, pseudonym J. L. Brázda, 
1898 doktor bohosloví, 1903 prof. gymna- 
sia v Příbrami. Lit: Bambas, Program 
gymnasia, Příbram 1906. 

Fiala Moric, šlechtic (* 30. X. 1809, f 
13. VI. 1869), čes. spisovatel, rakouský 
plukovník. Byl učitelem českého jazyka 
na vojenské akademii vídeňské v letech 
1838 — 1844. Psal hojně do českých časo- 
pisů; kromě toho překládal z němčiny a 
angličtiny. Lit: Čenský: Z dob našeho 
probuzení. 

Fiala Oskar (1860 — 1918), český malíř. 
Maloval hojně pražské pohledy a zabý 
val se drobnou grafikou. 


Fiale. 

Fiale, plochá, bez nožky, miska, uží- 
vaná v starověku na nápoje. 

Fialka, 0* violka. 

Fialka Jindřich (1855 — 1920), č. inže- 
nýr, stavitel a architekt, ředitel st prům. 
školy v Pardubicích. Vynikající projek- 
tant četných staveb a autor různých odb. 
studií a článků. Pocházejí od něho ná- 
vrhy: divadla v Pardubicích a v Sla- 
ném, Starom. tržnice, Olivovna v Říča- 
nech, prům. škola v Pardubicích, vo- 
dárna na Letné a č. j. 

Fialka Jindřich (* 1894), předseda a 
pozd. ředitel Akad. domu. Vynik. soc. 
pracovník hlavně v otázkách student- 
ských. 

Fialka Zdeněk (1850 — 1926), profesor 
v Brodech (Halič). Jako pensista účastnil 
se činnosti Maffie a vyznamenán revol. 
medalií. 

Fialkový kámen, treutopohlia. 

Fialová A., pseud. Anny Beranové. 

Fialová Marie (* 1860), Česká malířka. 

Fialová Marie (* 1889 v Boskovicích 
na Mor.), česká operní pěvkyně, od 1911 
přední člen opery Nár. div. v Brně. 


Fiammingo 


184 


Fibich Zd. 


Fiammingo (U., Vlám), název nizozem. 
umělců, kteří žili v Itálii a byli tak na- 
zýváni podle své původní vlasti. 

Flasco (it, sklenice, plur. fiaschi, 
fiaski), starší vinná míra v Toskánsku = 
2-279 1. — F. udělati (it. far f.), míti úplný 
nezdar, propadnout!. 

Fiat (lat.), staĎ se! Fiat lux, budiž 
světlo!; f. iustitia, pereat mundus! spra- 
vedlnosti musí býti učiněno zadost, třeba 
by se tím i svět zničil (heslo císaře Ferdi- 
nanda L). — F. lege artis (na receptech), 
ať se připraví přiměřeně. 

Fiat, značka it. továrny na automobily 
v Turině. 

Fibei zibethicum, hlodavec obecně zná- 
mý pod jménem ondatra nebo také dla- 
koš; pochází ze Sev. Ameriky, kde byla 
vždy lovena pro svou pěknou kožišinu. 



Fiber zibethicum. 


Od r. 1906 nasazena v několika kusech 
v Dobříši u Prahy, odkud se rychle roz- 
šířila po celých Cechách a stala se 
mnohde nevítaným hostem. 

Fibiger Augais^in, Msgre (* 1868), kon- 
sistoriální rada v Litoměřicích, význam- 
ný menšinový pracovník; spolu s dr. Le- 
šerem docílili, že Litoměřice po převratu 
byly obsazeny českosl. vojskem bez krve- 
prolití. Od r. 1923 člen městské rady a 
všech sociál, korporací litoměřických. 

Fibiger Jan Emanuel (1796 — 1861), čes. 
pedagog. Lit.: Podlaha, Bibl. 2178. 

Fibiger Michael Josef (1657—1712), bá- 
sník duchovní, velmi, str řádu Křižovníků 
s červenou hvězdou. Lit.: Podlaha, Bibl. 
2178. 

Fibich Antonín (* 1732), hudebník 

v Praze r. 1770. 

Fibich Richard, MUDr. (* 1876), báňský 
lékař, docent vys. školy báňské v Pří- 
brami. Vynikl jako lékař-spisovatel. 

Fibich Vilém (* 1888), evang. reform. 
farář v Zelově (Volyň). Od r. 1921 fará- 
řem nedvétš. č. exulaoit. siboTu v Polsku. 

Fibich Zdeněk (* 21. 12. 1850 v Šebo- 
řicích v Cechách, t 15. 10. 1900 v Praze), 
čes. hud. skladatel. Nabyl pečlivého hud. 
vzdělání v Praze (i ve Smetanově hud. 
škole), v Lipsku (1865—67), v Paříži (1868) 
a v Mannheimu (1869 — 70). Od svého ná- 
vratu 1871 žil trvale v Praze s výjimkou 
ročního pobytu ve Vilně (1873—74), vě- 


nuje se vedle soukro- 
mého vyučování hudbě 
výhradně hub. skladbě 
a jen přechodně také 
hud. kritice (Dalibor), 
dirigentství divadelní- 
mu (1875 — 78) a v Pra- 
voslav. chrámu (1878— 
81), a divad. dramatur- 
gii (1899). Hudba Fibi- 
chova jeví se poslu- 
chači na první poslech 
Zdeněk Fibich, jako výron duše na 
výsost básnické. F. byl 
romantik, v jehož díle příroda a její kou- 
zlo dovedly vyvolat nejhlubší odezvu; tak 
hlavně nálady lesa, jež chápat naučilo 
ho jeho mládí, které prožil v myslivně 
(Šárka), hory (Z hor, Novella) a poesie 
večera mají v něm svého mistra. Pro 
erotické city našel v hudbě celou stup- 
nici bohatých odstínů od jemných zá- 
chvěvů až k plné intensitě vášně (Hedy, 
Šárka, Nálady); rovněž měl jemný smysl 
pro nadreálnost fantastickou (pohádko- 
vé zjevy v Bouři) i metafysickou (osudo- 
vost v balladách, v Helze). Jeho roman- 
tism má blízko k Weberovi, hlavně však 
k Schumannovi, tvůrci drobných hudeb- 
ních básní jemných nálad (klavírní 
skladby). Umění F. je aristokratické. F. 
jako umělec stačil si sám, nehledal vněj- 
šího úspěchu. S aristokratismem souvisí 
i intimita jeho drobných klavírních skla- 
deb, dále to, že k lidové hudbě přiblížil 
se jen výjimkou a vždy s distancí, a ko- 
nečně i subjektivism posledního jeho 
období. Byl skvělý portretista se schop- 
ností konkrétní a jasné kresby (opery. 
Nálady). Přesto, že byl mistrem hudební 
drobnomalby a přesto, že hudební ná- 
pady přicházely mu ve velmi rychlém 
sledu a zcela spontánně, měl vzácně vy- 
vinutý smysl pro architekturu skladby, 
pro odvážení vzájemného poměru témat 
i pro volbu formy hudební (volba mezi 
melodramatem a symf. básní) a pro 
uspořádání celkové výstavby díla. Archi- 
tektoničnost, umění charakteristiky, 
schopnost ekonomicky vyzvednout z ná- 
mětu to nej důležitější, učinily z něho 
dramatika; tytéž vlastnosti, spojené 
8 chápáním osudovosti, visící nad dějem, 
a se sklonem k náladové lícni předurčily 
jej pro komposici ballad. Veden vzorem 
Smetanovým, jenž mu byl mistrem nad 
jiné drahým, postavil se F. jako duch 
pokrokový hned od počátku s plnou roz- 
hodností za Wagnera a Liszta, jichž 
snahy byly tehdy ještě málo pochopeny. 
Hlavní výrazovou složkou F. hudby je 
melodie, navazující své periody v široké 



Fibich Zd. 


185 


Fibiin 


klenby, bez zvlášť pregnantního či zdů- 
razněného rytmického podkladu, a 
schopná líčit detailní psychické záchvě- 
vy; i kontrapunktik Bach má v něm 
svého obdivovatele. Vývojově bývají li- 
šena v jeho díle dvě po pr. tři období; 
poslední, zabírající léta devadesátá, je 
pak charakterisováno subjektivismem, 
jenž ony romantické rysy přetavuje 
individualismem a vnáší do nich citovou 
intensitu, zabarvenou odlesky krisí osob- 
ních a laděnou místy silně eroticky. F, 
měl vzácné u hudebníků pochopení i pro 
umění ostatní (literatura, malířství) ; 
hud. teorii a hud. literaturu ovládal je- 
dinečně. Snad nejsilněji projevil se F. 
v melodramatu a v opeře. K melodra- 
matu koncertnímu přivedlo ho 
jeho vzácné umění koncisnosti a struč- 
nosti hudebního výrazu, pochodící i z je- 
ho dramatického instinktu, jeho sklon 
k balladičnosti, a možnost uplatnit de- 
tail básně a hudební drobnokresbu. Tak 
vytvořil zde řadu vynikajících děl, jako 
Štědrý den (Erben, 1875), Pomsta květin 
(1877), Věčnost (1878), Vodník (1883, 
Erben, zde po prvé nahrazen v dopro- 
vodu klavír orchestrem), Královna Emma 
(1883), Hakon (1888, vrchol). Scénická 
díla F. náležejí vesměs k nejlepšímu, 
co po Smetanovi bylo u nás v tomto 
oboru vytvořeno. První zralou operou je 
Blaník (1877), kde F. staví již zcela sa- 
mostatně na základech daných Smeta- 
novými Branibory a Daliborem. Messin- 
ská nevěsta, mohutná tragedie drtivého 
účinku (1883, O. Hostinský), stojí úplně 
avšak neodvisle na půdě Wagnerova 
hud, dramatu (přízn. motiv, kresba v or- 
chestru, vyloučení hud. uzavřených čí- 
sel, deklamační princip). Deklam. prin- 
cip vedl F. důsledně za teoret. podpory 
O, Hostinského ke scénickému melodra- 
matu, které se pak jeví jako domyšlení 
Wagnera. Je to Hippodamie (Vrchlický, 
tři večery, Námluvy Pelopovy, 1889, 
Smír Tantalův, 1890, Smrt H., 1891), dílo 
i ve světové literatuře jedinečné umělec- 
kým a vývojovým významem. F. zde 
bylo předem rozluštit i řadu zcela techn. 
otázek (na př. poměr slova k orchestr, 
barvě). Subjektivní období přináší opery 
Bouře (1894, pohádka krásných nálad), 
Hedy (1895), Šárka (1897, nejpopulár- 
nější, erotika). Pád Arkuna (1898, část. 
odklon od subjekt., předehra Helga a 
vlastní opera Dargun). Z orchestrálních 
skladeb našly v něm svého mistra sym- 
fonické básně: Orchestr, fantasie 

(1871), Othello (1873), Záboj, Slavoj a Lu- 
děk (1873), Toman a lesní panna (1874, 
ballad. ráz), Vesna (1881, líceň filipoja- 


kubské noci), dvě Vigilie (1883), V pod- 
večer (1893, nadýchnutý obraz Žofína 
s řadou portrétů osob F. blízkých, velmi 
populární). Dojmy z venkova (1898); 
ouvertury k Pražskému židu (1871), 
Veseloherní ouvertura (1873, napsána za 
den). Noc na Karlštejně (skvělá kresba 
dvorského a náladového ovzduší Vrch- 
lického veselohry, 1886), Oldřich a Bože- 
na (lidová idylla, 1898), Komenský (1892, 
slavnostní). Symfonie napsal F. tři: 
F-dur (1883), Es-úur (1893), e-mol (1898), 
z nichž ona Es-dur je jednou z nejkrás- 
nějších a při tom nejsubjektivnějších 
českých symfonií vůbec. Mistrem nad 
jiné je F. ve tvorbě klavírní. Vedle 
Maličkostí (čtyřruč.), sonáty B-dur (čtyř- 
ruč.), cyklu Z hor, Malířských studií a j. 
je to sbírka 376 Nálad, dojmů a upomí- 
nek (1894 a násl., 4 řady, 2. pod názvem 
Novella); tento soubor je vzácně krás- 
ným a i ve světové literatuře ojedinělým 
přepisem přírodních vjemů i osobně in- 
timních zážitků, spojených s postavou 
jeho libretistky A. Schulzové (libreta 
Hedy počínaje). Hudebního materiálu 
Nálad použil F. i v jiných svých sklad- 
bách (v Bouři, Hedy, Šárce, symf. Es-dur, 
V podvečer a j.), což dává možnost na- 
hlédnout do čistě subjektivního ladění 
některých míst v těchto skladbách a činí 
je posluchači dvojnásob drahými. Dále 
nutno uvést díla komorní kvintet 
D-dur (1894), klavírní kvartet e-moll, 
smyčcový kvartet G-dur (1878), trio 
F-moll, kantáty Melusina, Jarní 
romance (1880), řadu písní, díla i n- 
struktivní. Žáky F. byli : K. Kovařo- 
vic (t 1920), O. Ostrčil. — Lit.: Spisy Zd. 
Nejedlého, J. Bartoše (m. j. monografie 
ve Zlatorohu), vzpomínky O. Hostinského, 
A. Schulzové, Fibichův Památník a j. 

Fibichová BeUy, ix)z. Hanušová (* 1846 
v Jilemnici), operní pěvkyně; vytvořila 
postavy Mantinky, Rózy, Radmily a ZáAři- 
še v operách Simeitanových, vynikla 
i v repertoiru světovém. 1875 stala se 
druhou chotí skladatele Zdeňka Fibicha. 

Fibing Christian (* 1750), malíř. Od 
něho oltářní obraz sv. Matouše v Ctíněvsi 
z r. 1822. 

Fibing Jan Karel, malíř v Praze v le- 
tech 1729 — 71 v domě čp. 638-11. Syn 
vojáka. 

Fibrilly (od lat. fibra), velmi jemná 
vlákna vazivového tkaniva, svalů a 
nervů. 

Fibrin (krevní f.), bezbarvá bílkovitá 
látka, která se tvoří při srážení krve 
nebo krevního plasmatu z fibrogenu, 
ihned jak krev opustí tělo. F. vzniká 
při některých onemocněních již přímo 


Flbiin 


186 


Flcaa 


v systému krevním (Q* krev). Mění se ky- 
selinami pomalu v acidalbumin, rychle 
rozpouští se žaludečními šťavami a tryp- 
sinem, 

Fibioin, hílkovi-na, tvořící hl. součást 
surového hedvábného vlákna (až 68%). 

Fíbrolysin, sloučenina thiosinamin- 
natriumsalicylátu, používá se při vstři- 
kování ku změkčení jizvy na kůži. 

Flbiom (lat), lehký nádor, skládající 
se ze Samého vaziva, někdy měkký, ně- 
kdy tuhý. Při měkkých formách (slizni- 
cové polypy nosu, fibromy zevní kůže) 
jsou vazivové tkáně volně mezi sebou 
propleteny, a ty, které převážně ze šlach, 
f ascii a okostice vycházejí, jsou hustě 
k sobě přitisknuty. Když přistoupí k va- 
zivovému bujení sarkomatosní, povstává 
fibrosarkom zlé povahy. Vazivové nádory 
břišních pokrývek nazývají se též des- 
moidy. 

Fibula, spona, brož, z bronzu, zlata, 
stříbra nebo ze železa, již od doby bron- 
zov époužíváno jako ozdoby. Její tvar se 
mění podle místa a doby. Povstala z oby- 
čejné jehly, která se na jednom konci 
ohnula, aby se mohla lépe připevniti. 
Anatomicky: kost lýtková, tenčí z obou 
kostí bércových, noha. 

Fickelscher Václav Jan (* v druhé po- 
lovici XVII. věku v Piraze, f po 1720 
v Plzni), český míistoipisec města Plzně. 
Lit.: Jireček, Ruk. I. 193. 

Fický Jan Norbert, pražsiký knihtiskař, 
držel od 1720 arcibiiskujpskou tiskárnu ve 
„dvoře královóm“. Lit.: Jireček, Ruk. I. 
193. 

Fický Jan Norbert mladší, pražský 
knihtiskař, od 1760 s<právce tiskáren 
otcovy a Hiladkého. Lit.: Jireček, Ruk. I. 
193. 

Ficoronská cista, antická cista z bron- 
zu, 1738 u Palestriny Ficoroniem nale- 
zená. Na desce víka se čte nápis, že ji 
zhotovil Novius Plaucius v Římě. 

Fictnm z Fictamu, starobylý rod ně- 
mecký, který se usadil v 15. stol. v Če- 
chách a zde se počeštil. V 17. st. rod vy- 
mřel. Z nich známý v č. dějinách Bosso 
F., který byl r. 1426 velitelem míšeňské- 
ho vojska, jež vtrhlo do Cech, ale u Cstí 
n. L. poraženo. ApI (Opi) F. z F. koupil 
r. 1453 hrad Nový Šumperk, odkud česká 
větev rodu pochází. Z nich neáznám. 
Kryštof (1465—86), maršálek dvoru král. 
Vladislava a Kryštof (t 1620), který byl 
jedním z direktorů a sepsal s Myllnerem 
druhou apologii odbojných stavů; hájil 
právo stavů na novou volbu králwskou 
a sesazení Ferdinanda II., za to (po své 
smrti) zbaven cti a statků. 

Ficus L. (fíkovník, smokvoň), z čeledi 
Moraceae. Jsou to buď mohutné stromy, 


keře neb liány. Ve svém pletivu obsahují 
hojně mléčnic, s mléčným sekretem. 
Listy jsou buď celokrajné, zubaté, nebo 
laločnaté. Květy jsou nepatrné a stojí 
četně ve vysokém kulovitém až hruško- 
vitém receptakulu, opatřeném úzkým 



Fíkorvnik. 


krajem (kališním). Vše dozrává v masitý 
fík. Mnohé druhy vytvářejí vzdušné ko- 
řeny, které někdy slouží mohutné koruně 
jako opora. Vzdušné kořeny epifytických 
druhů tvoří často kolem podpůrného 
kmene síťovitý obal, který jej sešněruje, 
až udusí. (Škrtiči.) Zajímavé jest dále, že 
některé druhy žijí v mládí jako liány a 
teprve později vyhánějí kolmý kmen; 
tento nese obyčejně jiné listy než plazivé 
větve. Rod obsahuje asi 600 druhů, ro- 



Ficus Indioa L. 


stoucích v teplejších krajinách celého 
světa; nejvíce ve Vých. Asii, v okrsku In- 
dickém a Malajském, v Africe, ve Středo- 
zemí a j. Ficus carica L. (smokvoň ob.), 
až 9 m vys. strom nebo keř s listy srdčitý- 
mi, dlanitými, 3 — ^51aločnými, neb neděle- 
nými. Drobné květy jsou ponořeny do duž- 
niny receptakula, která vzniká zdužna- 
těním osy, jež se pohárkovitě vyklene a 
uzavře kvítky do své dutiny. Na vrcholu 



Ficas 


187 


Fides 


je malý otvůrek, chráněný šupinami. 
Květy jsou samčí i samičí a jsou rozma- 
nitě uspořádány. Buď jsou promíchány, 
neb rozděleny na určité partie, takže při 
ústí jsou samčí, na basi samičí a pod. 
Samčí květy mají 3 okvětní lístky a 3 ty- 
činky samičí, nepatrné okvětí a semeník 
se čnělkou a 2 bliznami. Plod jest nažka, 
uzavřená v dutině receptakula. Oplod- 
nění ikvétů jest velmi zajímavé a bylo 
předmětem čet. pozorov. Jest [zprostřed- 
kováno žlaubatkamiiz čeledi Cynipidae, jež 
kladou vajíčka do semeníků a tak pře- 
nášejí pyl ze samčích květů na samičí a 
způsobují zúrodnění. U Ficus carica jsou 
již ode dávna známy 2 formy: divoký fík 
(caprificus) a pěstovaný, plodný ficus. 
Divoký vytváří hlavně jen samčí květy, 
pěstěný naopak hlavně samičí. Toho se 
prakticky používá k t. zv. kaprifikaci 
fíků. Větévky s květy z divokého fíku se 
zavěšují v zahradách, na kulturní stro- 
my. Hmyz poprááený pyilem přeleze ze 
schnoucích květů do receptakul pravých 
fíků, aby nakladl vajíčka, a způsobí 
oplodnění. Kaprifikace však ztrácí na dů- 
ležitosti vypěstováním druhů, které bez 
oplodnění a tvoření klíčení schopných 
semen poskytují dobré fíky. Zralé fíky 
se pojídají jednak syrové, jednak se suší, 
pak buď lisují, neb navlékají na stébla 
a tak vyvážejí. Nejlepší jsou smyrenské, 
nejméně cenné dalmatské. — Ficus syco- 
morus L. (smokvoň egyptská), rostoucí 
v Egyptě a celém Orientě; má 12 — 15 m 
vysoký, až 10 m tlustý kmen, velkou ko- 
runu, vejčitě-srdčité listy a malé plody, 
stojící v chocholíku. Dřevo trvanlivé, 
téměř nepomíjející a sloužilo ke zhoto- 
vování rakví egyptských mumií. F. reli- 
giosa, smokvoň posvátná č. pipal, vy- 
soký strom indický, s listy dlouze 
řapíkatými a malými, jedlými plody. Je 
vysazován kolem chrámů jako posvátný 
strom, nebot Indové věří, že pod ním do- 
sáhl Buddha pravého poznání víry. 
Velmi silný kmen končí bohatě košatou 
korunou, z jejíchž horizontálních větví 
jdou vzdušné kořeny, které se v zemi za- 
kořeňují. Takovýmto způsobem vytváří 
celé háje. Podobně se rozrůstá také Ficus 
indica L. (isimoikvoň indická), F. laceifeira 
L. (sm. lakonosná) a F. bengalensis L. 
(sm. bengálská). Rostou v tropické Asii 
a na Malajských ostrovech. Poskytují 
kaučuk, lýko, šelak a také jedlé plody. F. 
ceriflua Jungh. z Jávy a Sumati'y, dává 
vosk. F. elastica (sm. pružnoklejná), do- 
movem v Indii, poskytuje kaučuk. 
V Evropě se pěstuje jako ozdobná pokoj- 
ská rostlina. F. australis W., F. macro- 
phylla Roxb. z Vých. Indie, F. stipulata 


Thunb. z Číny a Japanu, jsou pěstovány 
jako ozdobné rostliny. Listy F. domestica 
Roxb. se v Indii pojídají. 

Fíčky, příjice. 

Fideikomis (lat. fidei commissum), 
v římském právu každý bezforemný pro- 
jev vůle pro případ smrti, jehož splnění 
bylo přenecháno svědomí (fidei) dědicově 
a jehož provedení nebylo vynutitelné. Po- 
dle práva obecného rozumělo se f. projev 
vůle zůstavitelovy, podle níž zavazuje 
tento svého dědice, aby poskytl určené 
třetí osobě (fideikomisář) nějakou majet- 
kově právní výhodu. — Podstata rodin- 
ného f., nazývaného svěřenství, pozůstá- 
vá v tom, že souhrn majetku, zvi. pozem- 
kového, je podroben ustanovením o ome- 
zení prodatelnosti i zatížení a sestave- 
ním zvi. řádu nástupnického má se do- 
síci toho, aby bylo zachováno rodině 
hospodářsky jisté postavení v osobě do- 
častoého majitele í. Nástupce nastupuje 
v dědictví „ex ipacto et providentia mai- 
orum“, t. j. neodvozuje svého práva od 
svého předchůdce, nýbrž od zaJtladatele 
f. Zák. z 3. července 1924, č. 179 Sb. z. an., 
byla svěřenství (rodinné f.) všeho druhu 
zrušena a nová svěřenství nemohou býti 
zakládána. 

Fidelkomlsní koianni fondy, v Prusku 
fondy, z nichž byly hrazeny výlohy krá- 
lovy a královského domu. 

Fideles (lat., věřící), 1. označení křesťa- 
nů v protikladu k nevěřícím (infideles), 
ve staré církvi, též pokřtění v protivě ke 
katechumenům; 2. (lat., věrní), poddaní, 
vasalové. 

Fidelio, titul jediné Beethovenovy ope- 
ry (Q.). 

Fidelissimus (lat.), nej věrnější, t. j. nej- 
věrnější syn církve. Název portug. krále. 

Fidelis sigmarinský, vlastně Marcus 
Roy i(* 1577 v Sigmariingách), ikřesfanský 
svátý (1746), kapucín, jako misionář byl 
v Rhaetii povstalými sedláky zabit. 

Fidelitas (lat., věrnost), tolik jako fide- 
lita; f. feudalis, poddanská věrnost. 

Fidélni (lat., fidelis), čilý, veselý. Fidél- 
nost, čilost, veselost, uvolněnost. 

Fides (lat.), věrnost, víra; u Římanů 
bohyně věrnosti, jež byla jako f. publica 
nebo populi Romani v chrámu na Kapi- 
tolu uctívána. Na mincích se zobrazuje 
jako matróna s košem na plody a klasy. 
Jejím symbolem jsou dvě spojené ruce. 
F. publica, od státu daný slib ochrany, 
bezpečnosti osobní, za což od státu se vy- 
žadoval bezpečnější průchod, pak vůbec 
veřejná důvěra, která státu, podřízeným 
a úředníkům bude dána. F. punica, pan- 
ská věrnost, ironicky pro nedodržení 
slova. 


Fide, sed cnij videi 


188 


Fiedler F. K. 


Fide, sed cni, videi Latinské při šloví: 
Věr, hleď však, komu! 

Fides implicita (lat., zabalená věrnost), 
víra, jež vše věří, co církev předpisuje, 
byí i článků věroučných nezná. Refor- 
mace tuto zásadu popírá. 

Fidias (Feadiafl), aMický sochař v V, 
etoL ipř. Kr. Za staírověku byl pokládán 
za největšího imistra pflasítiky. Byil prý 
pro machinace se zJaitem, které bylo- ur- 
čeno pro sochu Athény v Parthenónu, od- 
souzen do žaláře, ve kterém zemřel. Po- 
díle jiných pramenů však uprchl do 
Oiympie, kde vytvořil proslavenou sochu 
Diovu. Vlastnoruční jeho díla se nedo- 
chovala; známe pouze napodobeniny a 
kopie, proto si o jeho slohu nemůžeme 
učiniti dobrou představu. Jako tvůrce 
ideálních božských, spojoval prav- 

divost a přirozenost s nejjemnější for- 
mální propracoviaností a s pečlivou tech- 
nikou. Socha Athénina na Parthenónu, 12 
m vys., zmizela koncem 4. stol. po Kr.; 
hlava, paže a nohy byly zhotoveny ze 
slonové kosti, úbor a zbroj ze zlata. Stej- 
nou technikou byl vytvořen Zeus v Olym- 
pii, v sedmin ásobné životní velikosti, 
který byl počítán k 7 divům světa. V V. 
stol. byl zničen požárem. Obrovským dí- 
lem byla také Athéna Promachos, kovová 
socha stojící na Athénském hradě, jejíž 
pozlacená výzbroj zářila do veliké dáliky. 
Přičítají se mu dále sochy: Demétér, 
Apollo v Římě a Kasselu, Athéna Medi- 
ci. Jak dalece byl F. zúčastněn na vý- 
zdobě Parthenónu není jisto, I když 
značná Část starších soch a třeba i celko- 
vý plán snad od něho pocházejí, přece jen 
značná část díla ukazuje na mladší školu 
sochařskou. 

Fidibns, papír k zapalování dýmky 
atd., zkratka podle jedněch z fid[elibus 
fratjibus, veselým bratřím, nápis po- 
zvánky ke kuřáckému kroužku, kteréž 
pak bylo po-užito jako zapalovadla, podle 
jiných 5íkr. z fil de bois, tříska, louč. 

Fidler Fedor Fedorovič (* 1859), ruský 
spisovatel a překladiautel hl. do něm. iaz. 

Fidlovačka, 1. dřev. nástroj obuvnický, 
kterým se kůže hladí (,,fidlujc“); 2. jar- 
ní slavnost cechu obuvnického, konaná 
každoročně v Praze, v údolí nuselském, 
ve středu po Velikonocích. Cech vystro- 
joval vždy velkou máji, stromek, opatře- 
ný fábory, na jehož vrcholu připevněna 
slavnostně ozdobená f. a velké ševcov- 
ské kopyto a za slavnostního průvodu 
odnesen stromek na místo slavnosti; je 
to vl. slavnost na uvítání jara a konala 
se již za dob Josefa II.; 3. divadelní hra 
J. K. Tyla, napsaná r. 1834, ve které se 
po prvé zpívala píseň Kde domov můj, 
pozdější nár. hymna česká. Pro svoji 


vlasteneckou tendenci byla často hrána, 
hl. v době světové války. 

Fidrmneová Anna Olga (* 30. 3. 1896 ve 
Vrbici u Král. Městce), česká spisovatel- 
ka. Vydala prósu: Žena mezi ženami 
(1920) a slovníček cizích slov: Čtenářova 
příručka (1923). 

Fidac (lat.), pevná důvěra. Fiduciární 
dědictví, podle dřívějšího práva dědictví, 
jemuž se ukládá svěřenský statek. 

Fidncia (la/t., důvěřivost), právní 
smlouva, která fiduciáře proti třetímu 
zpLnomocňuje, s právem druhého volně 
naložiti, však jen v jeho zájmu a podle 
jeho stvrzení. Ujednání, jimiž se taiková 
právní smlouva stane, nazývají se fidu- 
ciámí obchody. 

Fieber Franz X. (1807—1872), ředitel 
pomocných úřadů u krajského soudu 
v Chrudimi a známý entomolog i bota- 
nik. V Král. č. společnosti nauk uveřej- 
nil Četná odb. pojednání. 

Fiebig Ignác (f 1725), ředitel kůru a 
varhaník v Ústí n. Lab.; zanechal řadu 
skladeb hudby církevní. Lit.: Dlahač I. 
395. 

Fiebig Jan Kryštof (t 1714 v Ústí nad 
Labem), pedagog a hudební skladatel. 
Lit.: Dlabač I. 396. 

Fiebiger Ignác, český hudebník XVIII. 
věku, jehož oratorium „Filius prodigus 
ad patrem“ provedeno bylo 1769 v do- 
minikánském kostele sv. Jiljí v Praze. 
Lit.: Dlabač I. 396. 

Fiebich Antonín Bedřich (f 1800 v Pra- 
ze), český hudebník XVIII. věku, Člen 
orchestru při svatovítském dómu; jeho 
oratorium Ave Maria provedeno 1764 
v servitském kostele sv. Michala. Lit.: 
Dlabač I. 397. 

Fiebich Jan (* v Ronově u Žleb, f 1785), 
malíř fresek. Po studiích na vídeň. aka- 
demii vrátil se do Čech. Jeho díla jsou na 
zámcích ve Slatiňanech a v Uhrách. 

Fiedler Alois Václav (1705—1752) čes. 
kreslíř, Strahov, premonstrát; v knihov- 
ně strahovské zanechal rukopis díla Se- 
creta artis pictoriae. Lit.: Dlabač I. 397. 

Fiedler Františci^ JUDr. (1858—1925), 
profesor správní vědy a rak. správního 
práva na universitě Karlově a český po- 
litik. 1901 — 1918 byl říšským poslancem, 
ministrem obchodu v koal. kabinetě 
Beckově (1907 — 08); zastánce positivní 
politiky, jíž zůstal i za války věren, Sp : 
ZemědMská politika (1899), Rak-uh. vy- 
rovnání po r. 1878 (1903), Socialismus 
před válkou a po válce (1920), Pozem- 
ková reforma (1924) a č. j. 

Fiedler Frant. Karel, MUDr. (f 1808), 
prof. teor. a prakt. porodnictví v Praze. 
Byl 12 let lékařem zaopatřovacích ústavů 
pro chudé; r. 1803 s<tal se skutečným prof. 


Fledler F. K. 


189 


Fiolg 


teor. a praikt. porodiniotiví. Předmááel 
č&sky. 

Fiedler Jan (1841—1881), knihkupecký 
účetní; pracoval u Šimáčka, vydal Struč- 
nou nauku o účetnictví (1875), Lit.: 
Urbánek, VB 1881, 323. 

Fledler Korla August (1835 — 1917), uči- 
tel ev. semináře v Budyáíně a hornolu- 
žický spisovatel. Vydal sbírku hornolu- 
žických písní nár. r. 1878 a redigoval 
1866 — 73 čas. Lužičan, pozd. týdeník 
Pomhaj Bóh. 

Fiedler Qtito Wí-lheLm (1832—1912), prof. 
matem-ajtiiky na něm. technice pražské a 
curyssiké. Pracoval hl. v deskript. geo- 
metrii. 

Fiedler Restitutus, český hudebník, žák 
Bo-huisilava Cemohorakého, varhaník rádu 
Minorků v Liitoměricích, kde v druhé po- 
lovici XVIII. věku zemřel. Lit.: Dlabač 
I. 397. 

Fiedlerit, nerost, démantově lesklý, 
jednoklonně krystalující oxychlorid olo- 
va, podobá se penfielditu. 

Fiedlerová Marie (1872—1897), čes. he- 
rečka a zpěv., v r. 1892 — 93 členem Nár. 
div. v Praze. Zpívala partie subretní. 

Fiegner Petr (* 1782, t 10. X. 1863), 
měšťan a obchodník v Praze, otec Jindři- 
cha Fúgínera. 

Field Eugěne (1850—1895), amer. básník 
a žurnalista; psal hojně lyrické a balla- 
dické básně. 

Field John (1782 — 1837), angl. pianista 

Field (fild) Nathaniel (1587—1632), angl. 
dramatik a herec. 

Flelding Henry (1707—1754), angl. ro- 
manopisec; studoval v Londýně za těž- 
kých poměrů, získal si však svými hrami 
a romány značnou popularitu. Nejzná- 
mější je Tom Jones, do češtiny přel. P. 
Sobotka (1872); Vypravování o dobro- 
družstvích J. Andrewse (V. Čenek, 1910). 

Fierabras (fiěrabra), rytířský román 
16. st.; jedná podle franc. pramenu o po- 
hanském obrovi F. z okruhu bájí o Karlu 
Velikém. 

Fieramente (ital.), hudební označení; 
pyšně, vzpupně; fierezza, pýcha. 

Fierich Franciszek Ksavery (* 1860), 
profeisor umiív. krakovské a ipolský práv- 
ník, hl. v oboru práva soukromého, 

Fierllnger Zdeněk (* 1891), českoslov. 
diplomat. R. 1914 organisoval rostovský 
oddíl České družiny na Rusi a zúčastnil 
se bojů u Zborova. R. 1917 poslán Nár. 
radou do Sev. Ameriky, aby organisoval 
dobrovolníky pro čsl. armádu ve Francii* 
Od roku 1918 byl zaměstnán v českoslov. 
kanceláři v Paříži. Po převratu sjednal 
s amer. mimistrem Hooverem zásobování 


naší republiky a organisoval celou tuto 
velkorysou akci. R. 1920 jmenován vy- 
slancem v Haagu, 1924 v Bukurešti, 1925 
ve Washingtonu a r. 1928 ve Švýcarech. 

Fiesco de Fieschi, zn. patricijský rod 
janovský, z něhož pocházeli papežové In- 
nocenc IV. a Hadirián V. Nyiní franc. rod 
Fiesque. F. de F. Giov. Luigi (1523 — 47), 
byl znám svým nezdařeným pokusem 
spiknutí proti Doriovi (0^), přívrženci 
španělů v Janově, čehož použil Schlller 
ke svoji itragedii. 

Fiesole, ital. město s.-v. od Florencie, 
Jako obec ajsi 10.430 ob., <s Florencií spoje- 
né drahou; sídlo biskupa, kathedrála, 
kostel sv. Alexandra, starověké muáeum. 

Fiesole, 1. Fra Giovanni da, též Fra 
Beato Angelico zvaný, vlastně Quido di 
Pieftro (1387—1455), iitalský malíř; 1446 
povolán papežem Evženem IV. do Říma, 
1436—42 maloval ve florentském klášteře 
sv. Marka fresky a mnoho jiných maleb. 

Fiesole Mino da, vlastně Mino di Gio- 
vanni di Mino (1431 — 1484), it. sochař. 

Fiess Karel (* 1841 v Rastattě), kame- 
notiskař v Praze; 1870 přijat do Prahy, 
přiženil se na závod Loviszaachův, ože- 
niv se s jeho vdovou Antonií, roz. Ij37. 

Fiíe (fajf), skotský šlechtický rod, je- 
hož předek Than Macduff, protivník 
Macbethův, byl povýšen králem” Malcol- 
mem na šlechtice. 

Flferna Jakub (* 1820), kameno tiskař 
v Praze. 

Filka Jan (* 29. IX. 1889 v Kolíně n. L.), 
čes. oper. pěvec (baryton), od r. 1915 člen 
oipery Nár. div. v Praze. 

Fifth Avenue (fif ěvenjů), iznámá ulice 
v New Yorku. 

Flgar Jan, JUDr. (1845 — 1905), advokát 
v Chrudimi a okr. starosta. Získal si vel- 
ké zásluhy o organisaci čes. hasičstva 

Figar (Hofer) Richard (* 19. VIL 1866 
v Bílé Třemošné, t 1921 v Praze), český 
operní pěvec (tenorista)); působil po ně- 
kolik let u německých divadel. 1894 — 1900 
v Záhřebě a od r. 1901 — 08 u opery Nár. 
div. v Praze, kde zpíval první partie lyr. 
i hrdinné. 

Flgaxo (obměna š(pan. picaro, Oji), dra- 
matický typ, byl stvořen na jevišti Beau- 
marchaisem a jest nyní typem zchytra- 
losti, intriky a obratnosti. 

Figaro, Le, pařížský deník, vedoucí 
protisocialistický bulvární tisk se silným 
sklonem ke konservativně-klerikální po- 
litice; založ. 1854. 

Figig, saharská velmi úrodná osada 
j. od Oránu, asi s 15.000 berberskými a ži- 
I dovskými ob. 


Fígl 


190 


Flchte J. 


Fígl Oslov.), veselý kousek, žer-t. Fig- 
liar, ótveráík, šelma. 

Figněrova Věra Nikolajevna (* 1852), 
ruská lékařka a nihilistka. 1883 zatčena, 
odsouzena k smrti, cestou milosti (promě- 
něn jí tento trest v doživotní žalář. R. 
190i amnestována a žila pak iv cizině; po 
převratu se navrátila do Ruska. 

FiguU Ondřej (* v Rokycanech, t kol 
1540), zvaný ,,Hrnčířův“, čeiský filolog 
16. věku, farář v Zerčicích, přepisoval 
knihy Starého zákona a zajímal se o pí- 
semnictví hlaholské (1534). Lit.: Dobrov- 
ský LG 218. 

Figulus, pseud. Fr. Hrnčíře. 

Figulus Jiří Victor 
(* 23. I. 1858 ve Fram 
kensteinu, t 28. VII. 

1927 v Praze), inženýr, 
obchod, a průmysl, jed- 
natel v jižní Africe; ke 
konci svého života od- 
borný konsulent čs. mi- 
nist. obchodu. Poslední 
mužský potomek J. A. 

Komenského. Syn lé- 
kaře ve Frankensteinu 
v Pruském Sleszku; vy- 
stěhoval se do jižní Viktor FíguliM. 
Afriky, kde působil 
v různých podnicích, posléze v Jo- 
hannisburgu v Transvaalu. Roku 1899 
bojoval v řadách transvaalských; za svě- 
tové války bojoval v anglické armádě 
proti Němcům. Horlivě se zúčastnil ná- 
rodního hnutí mezi našimi krajany v již. 
Africe. Po světové válce přijel do Čech 
se svou dceruškou Gertou a od r. 1922 
trvale usadil se v Praze. Napsal a uveřej- 
nil v Zlaté Praze (1927) své vzpomínky 
na svůj pobyt v jižní Africe. 

Figura (lat), v užším smyslu ěarami se 
všech stran ohraničená část roviny, v šir- 
ším smyslu geometricíkýitvar. Ve tstyliisti- 
ce a rétorice figury jsou útvary subjek- 
tivního vnitřního stylu: 1. v počítání 
přehnané výrazy (hyperboly), 2. při opa- 
kování určitá slova, 3. v určitých for- 
mách větné a slovní spojitosti (na př. 
asyndeton a polysyndeton), 4. retorské 
otázky. V hudbě Q* figurace. 

Flgurace (lat.), v hudbě výzdobení jed- 
noduchého postupu hlasu melodicko-ryt- 
mickými vedlejšími motivy. 

Figurální čísla, členy aritmetické řady 
libovolného pořádku, jejichž počáteční 
člen jest 1. Ve druhé a každé další řadě 
jest onen Člen roven součtu všech před 
ním iSítojících členů jedné (řady nad ním 
nebo roven součtu předcházejícího členu 
jedné rady a nad ní stojící. 


1. příklad: 

1 2 3 4 5 6... 

1 3 6 10 15 21... 

1 4 10 20 35 56... 

2. příklad: 

1 4 7 10 13 16... 

1 5 12 22 35 51... 

1 6 18 40 75 126... 

Figurální hudba, nástrojová hudba 
v protivě k chorálu jdoucímu ve stejných 
notách, též mešní hudba: figurální zpěv 
(cantus figuratus). 

Flguranti (lat,), na jevišti němé osoby; 
v baletu sborové a sólové tanečnice. 

Figurína (fr.), figurka, malá (obyčejně 
antická) socha, vedlejší postava v pozadí 
krajinářské malby. — V divadelnictví 
malířem navržená kostýmová výzdoba. 

Figurovat! (lat.), představovati, tvořiti, 
hráti roli, skupinu vyplniti. 

Fignš-Bystrý Wiliam (* 1875), prof. a 
hud. skladatel na učitel, ústavě v Báňské 
Bystřici. Složil četné klavírní skladby, 
komponoval operu Detvan a slovenskou 
Kantátu. Rovněž sebral a vydal sbírku 
slovenských lidových písní. 

Flchte Johann Gottlieb (1762 — 1814), 
filosof. Od r. 1780 studoval v Jeně teo- 
logii, pak byl domácím učitelem v Cury- 
chu, v Lipsku, i ve Varšavě a 1792 odešel 
do Královce, kdež se uvedl u Kanta v je- 
ho duchu sepsaným pojednáním Versuch 
einer Kritik aller Offenbarung. Poněvadž 
spis vyšel anonymně, byl přičítán Kan- 
tovi a Fichte se k němu přihlásil, až se 
stal slavným. V dalších anonymních spi- 
sech: Beitrag zuř Berichtigung der Ur- 
teile des Publikums uber die franzósi- 
sche Revolution (1793), Zurůckforderung 
der Denkfreiheit von den Fůrsten Euro- 
pas, die sie bisher unterdrůckten (1793) 
hájil Fichte právo revoluce ve smyslu 
svobodného chápání Kantova. 1794 byl F. 
povolán do Jeny. Zde napsal řadu spisů. 
1799 byl vyšetřován pro atheismus a za- 
žádav si o propuštění, odešel do Berlína, 
kdež se dostal do středu romantiků a na- 
psal více filosofických knih. Při založení 
berlínské university měl významnou řeČ 
a působil na ní od r. 1810 jako profesor. 
F. se chlubí tím, že první a jediný Kan- 
tovu filosofii v jádře pochopil a rozivedl. 
Jako takové platilo pro něho učení Kan- 
tovo o volnosti, autonomii rozumu nebo 
rozumovém charakteru člověka, jenž si 
dává isáim zákon miravní, v roadílu od 
empirického charakteru, jenž podléhá 
přirozenému zákonu a jest nesvobodný. 
Buď se dá Já z přirozenosti a věci na sebe 
vyvozovati, nebo přirozenost a věc dají 
se na sebe z Já odvozovati. Z jednajícího 



Fichte J. 


191 


Filadelfns 


Já vychází Fichte. Výrok „jsem skutečně 
svoboden** jest první článek víry, který 
razí cestu idealismu. Úkolem vědeckého 
učení jest, z toho Já tak pojímaného vy- 
vodit! filosofický systém. Povstává prak- 
tická filosofie nebo mravouka, jež spočí- 
vá na čistém instinktu. Úkolem pozem- 
ského života lidstva jest, aby všechny 
svoje svody v něm podle rozumu řídilo. 
Tu pak nastává pět epoch: doba nepod- 
míněíné vlády skrze imistimkt, doba, (kdy 
rozumový instinkt se rozšiřuje na auto- 
ritu na venek působící (středověk), epo- 
cha osvobození a absolutní rovnopráv- 
nosti vůči pravdě (osvícenství), doba čistě 
rozumového badání a konečně doba, jež 
leží ještě v budoucnu, kdy se lidstvo pro- 
pracuje samo s jistější a nechybující ru- 
kou k předsevzatému obrazu rozumu. 
Nyní platí tedy nebe na zemi uskutečnit! 
a věčsně „Irvající** v pozemskou práci 
obrátit!. — Jeho isebrajné spisy vydal jeho 
syn J. H. Fichte (1845 — 46, 11 sv.; nové 
vyd. 1925). Výbor v 6 sv. od F. Medica. 

Fichte Immanuel Hermann, syn F. J. 
G. (1796—1879), filosof. Ve filosofii stál 
na spekulativním stanovisku theismu 
proti Hegelovu pantheismu. Důležitější 
z jeho spisů jsou: Spekulatieve Theolo- 
gie a Theistischer Weltansicht. 

Fichtelberg (Smrčník), druhá nejvyšší 
hora Krušných hor v Sasku (1214 m), slo- 
žená ze slídové břidlice. 

Fichtelit, vzácný nerost, uhlovodík 
C 18 H 32 , tvoří tabulkovité krystaly a po- 
vlaky na kusech dřeva; bílý, perleťově 
lesklý, taje při 46®, jest blízký hartitu. 

Flchu (franc., fišý), třírohý Šátek na 
krk nebo přes prsa, asi kol 1790 módní. 

Fijalek Jan Nep., ThDr. {* 1864), pol- 
ský cirk. dějepisec a profesor krakovské 
univ. Sp.: Šmierč šw. Waclawa (1893), 
Uchrzešcijanienie Litwy przes Polsky a j. 

Fijažkowski Mieczyslaw (* 1888), pol. 
dramat, spisovatel. Hry: Gor£ica krew 
(1918), Pan Posel (1919), Czarodziejka 
(1920), Wierna kochanka (1921). 

Fijan Andrij (* 1851, t 26. IX. 1911), nej- 
větší chorvatský herec a tragéd. Hosto- 
val též na Nár. div. v Praze. 

Flji Islands (fidži islands), Fidži- 
ské ostrovy. 

Fík, ficus. 

Fikar Jakub z Vratu (* koncem XV. 
věku v Praze), český politik, 1524 radní 
písař, pak městský rada a primátor praž- 
ský, dvorský sudí měst královských, je- 
den ze čtyř nešťastníků, kteří byli 22. 
srpna 1547 na Pohořelci stati o tak zv. 
„krvavém sněmě** po válce Šmalkaldské. 

Fikar z Vratu, písař obce králohradec- 
ké, přepsal v krásném kodexu pro obec 


„práva konšelská'*, „běh městských vý- 
povědí** a celé dílo Všehrdovo (1531). Lit.: 
Jireček, Ruk. I. 193. 

Fikce (z lat. fingere, vymýšleti), vědo- 
mě klamný předpoMad k dosažení určit, 
proikjt. cíle. — V práv. terminologii před- 
stava skutečnosti neexistující jako existu- 
jící nebo naopak. F. zakládá se většinou 
na předpisu zákona (fictio iuris), pokud 
tento nařizuje, že za jistých okolností má 
se předpokládat!, že určitá událost se 
stala, kdežto tato se nepřihodila. F. se 
liší od právnické presumpce (praesump- 
tio iuris, právní domněnka), t. j. právní- 
ho předpisu, že určitá skutečnost, jež 
má v zápětí právní důsledky, musí se po- 
kládat! za jistých okolností za neotřesi- 
telnou, ač není prokázána. 

Fikh (arabsky, úsudek, rozumovost), 
schopnost, na vlastním mínění založené 
právní rozhodnutí učiniti, když při da- 
ných otázkách zákona náboženská tra- 
dice islámu schází a případy preceden- 
ce chyběly. Od rozhodinuití velkého práv- 
ního systému označuje f. právní vědu 
všeobecně. Právní zpravodaj se jmenuje 
fakih. 

Fikl Antonín (1800 — 1882), český budi- 
tel, měšťan a kupec pražský, osmačtyři- 
cátník a horlitel pro práva češtiny v Pra- 
ze. Lit.: Urbánek VB 1882, 377. 

Fíkový list. Mrav, aby se pohlavní 
ústrojí obnažených antických soch po- 
krývalo fíkovými lirsty (z plechu) povstal, 
jak se zdá, v Římě a nikoliv před polo- 
vicí 18. st. (předtím oblékány sochy celé) 
a zaveden byl na církevní popud. Sáhá 
zpět k biblickému vypravování o prvním 
hříchu. 

Fikrle Jaroslav (* 1879), současný čes- 
ký historik školy Gollovy, badatel v otáz- 
kách husitských. 

Fiktionalismns, označení pro filoso- 
fický směr, vzniklý Vaihingerovou filo- 
sofií. 

Fiktivní (lat.), na fikci spočívající vy- 
myšlený, vylhaný. 

Fila (řec.), plochá nádoba k pití, bez 
uch a podstavce, fiale. 

Fila Ant. (* 1796 v Lounech, f 6. IV. 
1869 v OPiraze), nualíř podobázeoi. Od něho 
jsou olejomalby (podobizna arcibiskupa 
Schrenka z r. 1839 ve Strahov, klášteře) 
i akvarely (podobizna Anny Zimmer- 
mannové z r. 1840). 

Fila Václav Matěj (* 11. V. 1843 v Pra- 
ze), člen divad. společmosíti a zpěvák. 

Flladelfla, Philadelphia. 

Filadelías Martin Zámrský (* 1550 
V Zámrsku, t 1592), český bohoslovec 
augšpurského vyznání, 1581 duchovní 
správce v Novém Jičíně, 1584 v Opavě; 


Filadelfns 


192 


FUeirlč 


vydal „Postilla evangelitská“ (Bruntál 
1592). Lit.: Jireček II. 108. 

Filadelfas Nikodém, čeekobratrský bo- 
hoslovec XVI. věku, napsal „Odpověď* 
na spis Viléma Slavaty, v němž vyložil 
příčiny svého přestoupení k církvi kato- 
lické (1597); rukopis je v Herrnhutě. Lit: 
Jireček, Ruk. II. 110. 

Fllago L. (béloílisít), z čel. Compo:sitae, 
malá, plstnatá bylina s drobnými kvítky 
v úhory směstoiainými. Z dvanácti druhů 
na severní polokouli jsou čtyři v Němec- 
ku, zvi. F. germanioa a F. arvensiis Fries. 
jsou plevel. 

Filai (egypt. Pilak), nilský ostrov u 
Assuanu, zasvěcený Isidě. Na ostrově 
mnohé zříceniny chrámové. 



Chrám na ostrotě FUaí. 


Fifakovo, o. na Slov., okr. Lučenec, 
3219 ob. (806 čs.). 

Fllakovské Kováče, o. na Slov., okr. 
Lučenec, 542 ob. (21 čs.). 

Filamentl (lat.), nitkové přívěsky; v bo- 
tanice tolik jako tyčinky. 

Filanda (ital.), spřádání, místnost k od- 
motávání hedvábných kokonů. 

Filanáky] Mykola (* 1873), ukrajinský 
básník. Hl. sbírka básní: Liryka (1906), 
Calendarium (1911). 

Filantrop (řec.), přítel lidí, opak misan- 
trop, Čestný název mužů o společnost 
zasloužilých (v 18. stol,). Dále pak pří- 
vrženci pedagogických teorií J. B. Ba- 
sedowa (filantropisté). 

Filantiopinnm (řec.-lat), škola spole- 
čenských citů, založená 1774 J. B. Base- 
dowem v Dessavě. Udržela se do 1793 a 
byla vzcrem podobných učilišť. 

Filantropismns (philanthropismus), vy- 
chovatelský systém J. B. Basedowa, vy- 
cházející z Rousseaua a zdůrazňující při- 
rozenost a laskavost vyučování, které má 
sméřovati k nacvičení sociálních ctností 
a humanitě. — Lit.: Pinloche: La réfor- 
me de ťéducation en Alleraagne au 18^ 
siěcle. Basedow et la Philantropisme 
(1889). Kádner: Dějiny pedagogiky II. 


Filaiet, tři ruští církevní hodnostáři. 
1. F., 1778 — 1858, metropolita kijevský. 
Obíral se studiemi církevního zpěvu. — 
2 F. (dříve Vasilij Drosdov) 1782—1867, 
arcibiskup moskevský, znamenitý řečník. 
— 3. F., 1805 — 1866 arcibiskup v Cerni- 
govu, konal studia historická. 

Fllarlidae, vlasovci. 

Filatelie (řec.), nauka o poštovních 
známkách. Filatelista, sběratel poštov- 
ních známek. Q* sběratelství. 

Filatov Nil Fedorovič (1842 — 1902), rus- 
ký lékař a prof. dětského lékařství v Mo- 
skvě. Byl též ředitelem univ. kliniky pro 
dětské nemoci a předsedou Spolku dět- 
ských lékařů. Napsal mnoho věd. prací, 
z nichž některé přelož, do č. (Dětské ne- 
moci, přel. dr. Preininger r. 1893). 

Filatova nemoc, dětská nemoc, podob, 
spále, lehčího průběhu. 

Filcík Jan (‘ 1785 v Kopidlně, t 1837), 
český pedagog, štěpař a včelař, učitel 
v Chrasti. — Lit.: Jungmann, 1849, 553. 

Fildan Jan (* 5. III. 1896 v Oplocanech 
na Mor.), politický žurnalista a básník. 
Před válkou vydával beletristický měsíč- 
ník Zora, později se zesnulým Bartošem- 
Vlčkem založil lit. revui Host v Přerově. 

Filek Jiljí Augustin (* 1717 v Třeboni, 
t 1842), Český pedagog, 1802 děkan v Chý- 
nově, pak spoluředitel gymnasia v Ces. 
Budějovicích. — Lit.: Podlaha, Bibl. 

2179. 

Filelío (ilat. Philelphus) Francesoo (1398 
— 1481), it. humanista. 

FUémón a Baakis (Baucis), staří man- 
želé ve Frygii, kteří, ač chudí, pohostinné 
přijali Dia a Herma, začež byli ušetřeni 
povodně. Jejich chatrč stala se chrámem. 
Oni sami si v)nprosili současnou smrt. 
Byli proměněni v dub a lípu. 

FUémón, 1. řecký básník nové attické 
komedie, 361—263 př. Kr. žil v Athénách, 
kde několikráte zvítězil nad Menandrem. 
Z jeho her zachovaly se Kupec a Poklad 
ve zpracování Plautově. Zlomky u Kočka: 
Comicorum atticorum fragmenta sv. 2. 
(1884). — Lit.: Dietze: De Philemone co- 
mico (1901), 2. křesťanský světec v Ko- 
losseji, žák sv. Pavla, v jehož domě se 
scházela křesťanská obec. Jest mu určen 
list sv. Pavla v N. zákoně Památka jeho 
jest 22. listopadu. 

Filet (fr., filé, síťkování), žemsiké 
ruční práce. — Též přímočaré ozdobení 
knižního hřbetu. — V umění kuchařském 
ledvina (ledvinová pečeně), obzvláště 
z hovězího, vepřového, jeleního masa. 
Kusy masa z drůbeže bez kostí, masové 
řezy z rybího hřbetu atd. 

FUevič Ivan Porfirěvič (1856 — 1913), 
prof. univ. varšavské a ruský historik. 





Fayence. 

1 . Mísa Z Gubbio řit. práce z r. 1619). 2. Delftská vása ( 18 . stol.). 3. Kachlík německý 
( 16 . atol.). 4. Džbán maiirský (u. stol.). 5. Miska starojaponská. G. Vása z času Jin- 
dřicha II. ( 16 . stol.). 7. Mísa z Urbino ťit. práce 16 . stol.). 8. Džbán kodaňský (1700— 
1760). 9. a 10 . Novodobé fayence (továrna Aluminia). 


Příloha Nového velkého ilustrovaného .slovníku naučného. 


Filevlč J. P. 


193 


Filicales 


Sp.: Istorija Karp, Rusi 1772—1090, Ce- 
chija i Cechi (1893). Upřímný přítel Cechů 
a slavjanofil. 

Filey (faili), námořní lázně v York- 
shire (Anglie), 4549 ob., j.-v. od Scarbo- 
rough. 

Filharmonie (řec.), záliba v hudbě; fih 
harmonický, hudbu milující. F. společ- 
nosti, hudeb, spolky, konc. instituce. 

Filhelleni (řec., přátelé Řecka), v helle- 
nistické době mužové, kteří se zasloužili 
o řeckou zemi. Za časů osvobozenských 
válek řeckých Evropané, kteří Reky 
hmotně i morálně podporovali, jako 
Byron, Eynard, Múller, Ludvík I. Bavor- 
ský, Thiersch a j. 

Filhellenismus, polit.-romantické hnutí, 
vzniklé v Německu a ve Švýcarsku, pra- 
cující k osvobození Řecka; směs zbožňo- 
vání antiky, křesťanského nepřátelství 
k Turkům, moderního liberalismu a ro- 
mantiky. Nadšení však velmi brzo vy- 
prchalo. 

Filiace (lat.), synovství nebo dcerství; 
odtud v duchovním řádovém životě zá- 
vislost a poslušnost členů řádu na před- 
staveném řádu. Filiační žaloba, žaloba na 
přiznání otcovství a alimentace dítěte. 
Franc, právu byla podobná žaloba nezná- 
má, až zákonem ze dne 16. listop. 1912 
byla ponechána v obmezeném rozsahu. — 
Filiační zkouška jest část zkoušky 
k určení předků, k ní připojené listinné 
zprávy nazývají se filiační text. 

Filiálka, odbočka závodu, banky a j. 

Filiální (středolat., íbýiti v oblibě u dě- 
tí), poměr dcery k matce; t. zv. filiální 
ústavy musejí při obchodním soudu býti 
přímo oznámeny a do příručního zařazo- 
vače zanešeny. — Filiální kostely jsou 
obstarávány duchovními jiného kostela. 

Filibert z Montjeu, církevní politik 
XV, věku, * koncem XIV. v Montjeu ve 
Francii, 1433 přišel do Prahy jako legát 
basilejského koncilu, po druhé až po bit- 
vě u Lipan, vyjednávaje s Husity o kom- 
paktáta a bojuje s Rokycanou o primát 
duchovní v Praze, kde 1439 t- Lit.: Neu- 
mann, Z dějin bohoslužeb v době husit- 
ské (Hradec 1922). Palacký, Staří letopi- 
sové čeští (1829). 

Filicales (kapradiny, Filices; k tomu 
2 tab.), řád tajnosnubných cévnatých ze 
třídy kapradinovitých (Filicineae), bylin- 
né, řidčeji stromovité rostliny, s málo roz- 
větveným pněm a velk. listy krás. tvarů 
(vějíře), v mládí na konci dovnitř svinu- 
tými, na jejichž spodní straně vznikají vý- 
trusnice. Z asi 4500 známých druhů patří 
3600 k horkému pásmu. Velikostí, krá- 
sou a rozmanitostí tvarů jsou tyto tro- 
pické k. s k. stromovitými a epifytický- 
mi na prvém místě. Mírná a studená 


pásma mají jen k. s podzemním, odden- 
kcvitým stonkem, které dávají přednost 
i zde stinným, vlhkým místům. Listy 
četných k. obsahují sliz a působí mírně 
svíravě. Podzemní stonky jsou často 
hořké, svíravé, až ostré, obsahujíce čá- 
stečně mastný n. éterický olej a některé 
vyznačují se hlístopudnými vlastnostmi 
(kapraď samec, Aspidium filix mas 
Swartz). Oddenek někt. druhů obsahuje 
i cukr vedle třísloviny a kys. jablečné 
(osladič, Polypodium vulgare L.). Škro- 
bovitá dřeň ze stonku někt. cizokrajných 
druhů (na př. Cyathea medullaris Sw.) 
slouží za potravinu. Oddenek z Cibotium 
barometz Link se suchomázdřitými šu- 
pinami (plevy, paleae) a z Agnus scythi- 
cus požívá v Číně vysoké vážnosti pro 
krev stavějící vlastnost zlatohnědých 
chlupů. Mnohem významnější úlohu za- 
stávají k. jakožto rostliny zahradní a 
ozdobné. — Postup vývoje. K. vyvinují 
se ve 2 se střídajících generacích, jejichž 
vzhled je zcela různý. K. s listy je gene- 
race nepohlavní (sporofyt), kt. má na 
spodině listů výtrusy, spory, vznikající 
bez oplození, t. j. nepohlavně. Ze spory 
vyrůstá zelený, většinou srdčitý prvoklí- 
ček (prothallium), někdy žijící i pod ze- 
mí v soužití s vláknitými houbami, kt. 
představuje pohlavní generaci, neboť 
nese pohlavní ústroje (tab. II.), z nichž 
vzniká nová k. Samičí pohlav. ústroje 
(zárodečníky, archegonie, II.) jsou láhvo- 
vité útvary tak vkleslé do tkáně prvo- 
klíčku, že vyčnívá pouze poněkud za- 
křivená část krčku, kdežto spodní část 
s buňkou vaječnou (oosféra) leží pod po- 
vrchem. Kanálek v krčku oplození schop- 
ného zárodečniku otevře se rozestoupe- 
ním se horních buněk krčku, takže muž- 
ské pohlav. buňky (spermatozoidy n. 
spermie), opatřené pohyblivými brvami, 
mohou vniknouti k oplození. Samčí po- 
hlav. ústroje (pelatky, antheridie) jsou 
polokulovitá vyklenutí prvoklíčku, obsa- 
hující „spermatogenní tkáň“, z jejíchž bu- 
něk vznikají spermatozoidy (II.), šrou- 
bovité vinuté to buňky s brvami. Oplo- 
zení je možné jen tehdy, je-li prvo- 
klíček zvlhčen vodou; spermia pohybují 
se pak přivábeny chem. odměšky (kyse- 
lina jablečná) slízové kapky (II.) k záro- 
dečníkům, vniknou do kanálku v krčku 
a spojí se s vaječ, buňkami. Z oplozeného 
vajíčka vznikne zase generace nepohlav- 
ní. V anat. stavbě k. přicházejí vedle pa- 
renchymatických tkání typické cévní 
svazky, spojené ve stonku četných dru- 
hů ve válcovitou rouru (stele). Provázejí 
je silné ploténky sklerenchymu, tvořící 
se sklerenchyrnovou rourou, uloženou 
na obvodě lodyhy, velmi silnou sousta- 

13 


Nový olovník naučný, — Svazek VH. 


Filicales 


194 


Filicales 




PolyTpodlum Pteridium liycooKKUiim Opliiogrlossiiin 

Tulgaire. aquolinuin. vulgiarc'. 


Nabojre: Marsilia quadrifolia, dole Pdilularia 
grlobulilera. 


Nahoře v Jero: Salvinia natans, dole v levo: Isoétca lacu- 
rtris, T praivo: Scolo>pendnum vulgare 


Filicales 


195 


Filicales 



AJiSCKpbiia axníata. 



Soustava cefvnich svazků ze stonku Ajs- 
pidáa. — Kličici výtrusy Polypodia: a) = 
mladgi, b) něco starší období, k = první 
kořenový chJup. — Pélatka (antheridium) 
zanrřená. 



VytrusDÍce (archegoaidum), uzavřená: h = 
buňka z kanálku v krčku, e = buňka va* 
Íe6ná. 



Výtrusn/lce z Pteris eevrulata oievřemá: 
e = buňka vaječná, s = vystupující kap- 
lúi alizu. 



Aspidium (Nephrodium) filix mas. 


13 


Filicales 


196 


Filicales 



Sela^ii^ella 

6clag^inoide9. 


2 



1. Výtrusy z A^pldium filix mAS. — 2. Průřez stromovitého kmene 
kapradiny: a) b) = sklerenchym, c) = svazky fibrovasálni. — 
3. Pelatka (aniheridium), vypuzujicí spennatozoa. 



Výtrusnlce z Aspidium filix 
mas (kapraď samec): a) ne- 
zralé, s výtrusy, b) zralé. 



Vlevo: Starši iprvoikllĎek: ipr =: ze spodu, ar = výtrusnlce, 
an = pelatka, w = chlupy kořenové. — Vpravo: Prvo- 
kiíčck z Adiantum capLUus veneris: p = prvoklífiek, b = 
první list, w = kořeny, h — chlupy kořenové. 




Z výtrusu vzniklý prvokli- 
éck u Aspldia: pr = buňky 
prvokliélku. 


vu skeletní. Pokožka je hustě posázena 
hnědavými plevami (paleae), chránícími 
pučící listy. Tvar listů je velmi rozma-' 
nitý. Slouží jako ústroje asimilační a 
nosiči výtrusů, kt. vznikají ve výtrusni- 
cích (II., 4), umístěných ve shlucích na 
spodině listu (kupky plodní, sori) a ob- 
sahujících skupinu mateřských buněk 


výtrusů, z nichž vzniká dělením po 4 vý- 
trusech (II., 13). Stěna zralé výtrusnice 
praskne a výtrusy jsou vymrštěny ven. 
Rozdělení. Rozeznávají se: a) k. euspo- 
rangiátní, kde stěna výtrusnic skládá se 
z více řad buněk, a h) k. leptosporan- 
giátní, u nichž stěna výtrusnic sestává 
z jediné buněčné vrstvy. K prvním patří: 



Filicales 


197 


Filip IV. 


1, Marattiaceae, většinou statné k. s vel- 
mi velikými listy, rostoucími v tropech, 
k nimž patří druhy Marattia, Angiopte- 
ris, Archangiopteris, Danaea a Kaulfus- 
sia. 2. Ophioglossaceae (vratičkovité), 
malé rostliny s krátkým podzemním 
stvolem, z kt. v každém vegetaěním ob- 
dobí vznikne jen jeden list. Prvoklíček 
žije pod zemí. Sem patří druhy: Ophio- 
glossum (str. 104) a Botrychium, rozší- 
řené v málo odrůdách v horkém a mír- 
ném pásmu. U leptosporangiátních roze- 
znáváme dva řády: I. Pravé k. (filices) 
s výtrusy pouze jednoho druhu a II. pla- 
vuně (Hydropterides), které mají spory 
dvojí, jiný tvar listů a jiný způsob ži- 
vota. I. řád Filices čítá 6 rodů: 3. Hy- 
menophyllaceae, malé, něžné k. tropic- 
kých lesů s jednoduchými listy a ten- 
kým, obyč. plazivým stonkem. Druhy: 
Hymenophyllum a Trichomanes. 4. Cya- 
theaceae, většinou veliké, z části stro- 
movité k. s mnohonásobně rozčleněnými 
listy. Patří sem druhy převážně tropické: 
Cyathea, AIsophila (str. 104—5) a Dickso- 
nia. 5. Polypodiaceae, rod bohatý druhy, 
k nimž patří většina evr. k.: Acrosti- 
chum, Platycerium, Polypodium (104), 
Pleopeltis, Niphobolus, Gymnogramme, 
Pteris (105), Hemionitis, Adiantum, Chei- 
lanthes, Asplenium, Blechnum, Scolo- 
pendirum (104), Aspidium (105), Phe- 
gopteris, Cystopteris, Onoclea, Woodsia, 
Oleandra, Davallia. 6. Gleicheniaceae, 
rostlinovité k. s plazivým oddenkem hl. 
náležející již. polokouli. Druhy: Platyzo- 
ma, Gleichenia. 7. Schizaeaceae. Sem 
patří zvláštní druhy, částečně tropické, 
částečně v Austrálii přicházející: Schi- 
zaea, Aneimia, Mohria a Lygodium. 
8. Osmundaceae, druhy: Todea a Osmun- 
da. II. Různovýtrusné plavuně (Hydro- 
pterides) jsou malé tvary s velmi rozlič. 
ústroji na listech, na jejichž spodině jsou 
výtrusnice. Rozeznávají se 2 rody: 1. 
Marsiliaceae, malé byliny, rostoucí v ba- 
žinách s plazivým stvolem. Druhy: Mar- 
silia (104) a Pilularia (104). 2. Salvinia- 
ceae, které z části volně plovou na vodě 
jako velmi malé rostlinky, s druhy Sal- 
vinia (104) a Azolla. Zkamenělé kapra- 
diny. V dřívějších obdobích země tvořily 
k. převážnou součást rostlinstva. Již 
z kanadského devonu popsány zbytky 
typických k. Z kamenouhelného útvaru 
pochází asi 300 druhů, z permu 130, 
útvar jurský poskytl asi 200, křídový 60 
a vrstvy třetihomí asi 120 druhů (0^ 
jednotí, geol. útvary). Zbytky podobné 
k., přicházejí od karbonu až do permu 
(souborné jméno Cycadofilices) tvoří pře- 
chodné tvary mezi k. a Cycadaceae. 


Filicinová kyselina, C 30 H 42 O 13 (Acidum 
filicicum), obsažena je v oddenku kapra- 
dinovém (Aspidium filix mas). Tvoří bez- 
barvý prášek, bez chuti a zápachu, 
v alkoholu rozpustný, tající při 125® C. 
Užívá se jí v dávkách 0.5 — 1.0 g podobně 
jako oddenku kapradinového v lékařství. 

Filier, o. na SL, okr. Revúca, 487 ob. čs. 

Filigrán (ital. filigrana, fr. filigrane 
[filigraň], z lat. filium granum, zrno- 
vlákno, filigránová práce), ozdoby, umě- 
lecké předměty z jemných, spolu slitých 
stříbrných, postříbřených a železných 
drátů, jež představují různé arabesky. 
Největšího umění dosáhl f. v Číně a 
v Indii. Nyní se provádí v mnohých 
krajích jako domácí řemeslo (Turecko, 
Norvéžsko, švédsko a Maďarsko), 
vodní tisk v papíře. 

Filigránové sklo, sklo pletené. 

Filimonov Georgij D. (1826 — 1898), rus. 
archeolog. 

Filimonov Vladimír Sergějovič (1787 — 
1857), ruský spis. a přítel Puškinův. 

Filioqne (lat.), „i ze Syna“. Podle vy- 
znání nicejsko-cařihradského Duch sv. 
vychází z Otce i ze Syna (f.), kterýžto do- 
plněk jest dosud předmětem sporu mezi 
vých. a záp. církví. Po prvé se vyskytuje 
r. 589 a uznán později římskou církví. 

Filip L, syn Jindřicha I. (1052—1108), 
francouzský král. Nastoupil na trůn 1060, 
bojoval nešťastně s hrsibětem flander- 
Bkým. Od 1105 vládl společně se svým 
synem Ludvíkem VI. Liit. Fliche: Le 
régne de P. I. U912). 

Filip II, Augustuis (1165 — 1223), franc, 
král, syn Ludvíka VIL, nastoupil 1180. 
Podrobil si mnoho vasalů. 1190 podnikl 
s Richardem Lví srdce křížovou výpravu, 
vrátil se však (brzy. Dobyl Normandie, 
Anjou, Maine, Tourainne a Poitou. Když 
vnikl císař Otto IV. s Janem Anglickým 
do Francie, porazil je 1214 u Bouvines. 
Získané území svěřil úředníkům. Lit,: 
Gartelilieri: P. II. (1899—1922, 4 sv.). 

Filip III. Smělý (1245—1285), král fran- 
couzský, syn sv. Ludvíka. Získal Tou- 
louse 1271, bojoval s neúspěchem proti 
Kastilii a Aragonii (1276, 1285). Byl oddán 
s Isabellou Aragonskou a Marií Brabant- 
skou, kterou dal popraviti, poněvadž prý 
dala zavraždit! jeho syna Ludvíka. Lit.: 
Langlois: Le régne de P. III., le Hardi 
(1887). 

Filip IV, Krásný, syn F. III. (1268—1314). 
Nastoupil 1284. Oženili se s Johanou Na- 
varrskou, válčil 1291 pro Aragonii, 1297 — 
1299 proti Anglii, získal 1300 Flandry, 
kterých však již 1302 pozbyl. Získal dále 
Lyon a Champagni. Ve vnitřní správě za- 
vedl úřady, které svěřil oibčanským práv- 
níkům. Peníze pro úřednictvo získal da- 


Filip IV. 


198 


Filip! Jos. 


němi, kiteré rozvi*M pravidelně. Z ftoho 
Vznikli spor š papežem Bonifácem XIII., 
kterého všaik zajal v Anagini. Papež K'le- 
mens V. musil se uSídliti v Avignone. F. 
ze ziislcuchtivosti dal podnět k strašlivé- 
mu procesu s Templáři (1312). Velmistr 
řádu Molay, který hyl 1313 upálen, vy- 
zval (krále na Boží soud do rolca, oož se 
také splnilo. Lit.: Renan: Étude sur la 
politique de P. le Bel (1911). Wenck: P. 
der Schone (1905). 

Filip Solnohradský, ěeský poilitik cír- 
kevní, * v první polovici XIII. věku z Jit- 
ký Přemyslovny, vychován s Přemyslem 
Otakarem II., 1240 probošt vyšehradský 
a kancléř česíký. 1247 arcibiskup v Sol- 
nohrad ě. pracoval proti plánům Otakara 
II. až do 1279, kdy t v Kremži. Lit.: Pa- 
lacký, DNČ I. 520. 

Filip VL z Valois (1293—1350), král fr., 
synovec Filipa IV., založil 1328 dynastii 
Valois, získal Cjhampagni a Brie, porazil 
Vlámy 1328 u Casselu. Vpádem do Guyen- 
ny započal lOOletou válku s Anglií; loď- 
stvo jeho bylo poraženo 1340 u Sluys, ar- 
máda 1346 u Crécy. Získal Anjou, Maine 
a Dauphiné. Jeho manželkami byly Jana 
Burgundská a Blanca z Navarry. Po něm 
nastoupil jeho isyin Jan Dobrý. Lit.: Dé- 
prez: Les préliminaires de la guerre de 
cent ans (1902). 

Filip, malíř v Praze-I. R. 1391 dostal 
právo městské, t před r. 1410. 

FUip. malíř a pozlacovač v Praze-I. 
v 1. 1523—27. 

FUip Alois, MUDr. i(* 1875), lékař v Ja- 
roměři a spisovatel byg. i sportovní. 

Filip Brněnský, český stavitel varhan, 
1389 převor eremit, řádu Augustiniánů 
v Brně, kde 1398 tí varhany stavěl po ce- 
lé Evropě. Lit.: Janeček, Das Augustiner 
Eremitenstift (Brno 1898). 

Filip Dominik (* 18. 8. 1879 v Jičíně), 
čes. spisov., profesor české státní reálky 
v Praze. Prosa: Mezi skřítky (1914), 
Zlatá studánka (1919), Trpasličí robinso- 
náda (1920), Jak se čerti ženili (1923). 
Dramatické práce: České dušičky (1921), 
Zelené oči (1922). 

Filip Dominik (* 1827 v Jamném, f 1902 
v Meránu), český lidumil, dvorní kaplan 
a prelát, za životní cíl obral sobě zříditi 
sanatorium pro kněze v Gorici a v Me- 
ránu. Lit.: Krška, ČKD 1800, 327. 

Filip de Novavilla, církevní politik XV. 
věku, * v italské Novaville, 1499 biskup 
sidonský, kterého čeští kališníci získali 
k svěcení svých žáků. 1504 došel do Tá- 
bora a do Prahy, kde .se počal psáti 
„Boemorum episco.pus“, ale pro různice 
s utrakvistickou konsistoří odešel 1506 do 
Kutně Hory, kde f 1507. Lit.: Neumann, 
Z dějin bohoslužeb (Hradec 1922). 


Filip Jaroslav (* 1877), malíř v Mladé 
Boleslavi, žák prof. Maška. 

Filip Neri, křestanský světec (1515 — 
1695), kanonisován 1622. Založil 1558 kon- 
gregaci Oratoriánů. Zabýval se historic- 
kými studiemi a byl rádcem papeže a 
kardinálů. Svátek jeho jest 26. května, 

Filip Otakar (* 1. 7. 1874), žurnalista a 
spisovatel. Byl členem red. Hlas Národa 
(1897), Nár. Politiky (1898) a v r. 1919 
vstoupil do Pražských novin, nynější 
Ceskosl, Republiky. Napsal romány: 
Duchcovský literát, Červená kamelie, 
Otroci sobectví, články jeho jsou z oboru 
iiterár. a politicko-historického. Je uměl. 
ref. Českosl. Republiky. 

Filipec Jan, čes. politik církevní, * r. 
1431 v Prostějově, 1469 vstoupil do slu- 
žeb krále uherského Matyáše, 1478 kanc- 
léř Uher, 1482 správce biskupství v Olo- 
mouci, 1490 vzdal se v Uhrách všech hod- 
ností a 1492 vstoupil do řádíu Františká- 
nů, 1503 zvolen definitorem a t 1509 v Uh. 
Hradišti. V politice české i uherské měl 
veliký vliv, vykonal mnoho pro kulturní 
povznesení Moravy a pro udržení českého 
živlu. Lit,: Palacký, DNČ 5, 1895, 557. 

Filipek Vádav (29. VIII. 1811 ve Veselí 
n Luž., t 27. V. 1863 v Praze), čes. spiso- 
vatel, žurnalista. Započal svou činnost ve 
veřejnosti jako herec. Pozděij překládal 
divadelní hry a povídky (Kotzebue, Sue). 
Napsal též původní hry: Ženich v tisíce- 
rých ouzkostech, Duchové sedmi šedi- 
vých bratrů na besedě a j. Humor, po- 
vídky: Paměti kocourkovské, Turek na 
mostě pražském, Masopustní láska. 
S Rubeáem a Hajniáem vydával Paleč- 
ka. R. 1859 napsal studii o Jos. K. Ty- 
lovi. 

Filipendula L. (tužebník), z čeledi Ro- 
saceae, s listy zpeřeně rozeklanými a 
malými bílými květy, které jsou směst- 
nány v husté květenství; asi 8—9 druhů 
v mírném severním pásmu, v Německu 
domovem. F. ulmaria Maximowicz (t. jil- 
mový), roste na kraji potoků a vlhkých 
lukách. F. hexapetala Gilib. (Spirea fili- 
pendula J. Hill, t. obecný) má jedlé hlí- 
zovité kořeny velikosti hrachu a oba 
druhy uvedené byly užívány dříve v lé- 
kařství. 

Filipescu Nikolaus (1862 — 1916), rumun. 
politik, studoval v Paříži a v Ženevě; 
výborný řečník. Jako ministr vojenství 
od r. 1910 zmodernisoval rum. armádu. 

FiUpi Josef {* 1876), spis. o spiritismu, 
farář v Janově u Litomyšle, psal do 
časopisů Museum, Hlídka, Vlast. — Lit.: 
Podlaha, Bibl. 2179. 

Filip! Josef 1812 v Heralci), Český 
včelař, 1845 farář ve Volfířově, od 1842 


Fllipi Jos. 


199 


Filippiny 


psal do časopisu „Včela“. Lit.: Podlaha, 
Bibl. 2179. 

Filipinos, špan. označení pro obyvatele 
Filipín, obzvláště pro Q* Tagaly. 

Fillpov, o. v C-, okr. Děčín, 247 ob. 
(2 čs.); ženský klášter redempt. koleg. 

Filipov, o. v C., okr. Šluknov, 1970 ob. 
(72 čs.); tov. uměl. květin, kartáčů, vý- 
roba plet. zboží, koleg. redemptoristů 
s poutn. chrámem. 

Filipova Huť, o. v C., okr. Sušice, 337 ob. 
(1 čs.). 

Filipovič Franjo 12. 10. 1820 v Gospi- 
ču, t 8. 6. 1903 ve Vídni), rakouský ge- 
nerál dělostřelecký, velící generál v růz- 
ných krajích Rakousko-Uherska. R. 1859 
zúčastnil se války v Itálii, r. 1878 opera- 
cí za okupace Bosny a Hercegoviny pod 
vrchním velením svého bratra Josipa. Za 
zásluhy byl jmenován baronem. Dobrý 
vlastenec. 

FUipovlč Ivan (* 24. 6. 1823 ve Veliké 
Kopanici, t 28. 10. 1895 v Záhrebě), učitel, 
pak do pensionování r. 1887 inspektor 
obecných škol v záhřebské županii. Byl 
r. 1852 uivězněín pro nacánáliní báseň, uvěř. 
v Nevenu. Spolu s Deželičem, Motcem a 
Šimončičem sestavil Novi rječnik hrvat- 
skoga i nemačkoga jezika, 2 díly, 1869— 
1875. Zkrácené vyd. Žepni rječnik hrvat- 
skoga i nemačkoga jezika, 1878 a pozd. 
Jiné spisy: Krátká povijest književnosti 
hrvatske i srpske (1875), Krátká stilisti- 
ka (1876), Kraljevič Marko u národním 
pesmama (1880). — Lit.: D. Trstenjak 
Život i rad Ivana Filipovi^a (1897). 

Filipovič Josip (* 28. 4. i8l9 v Gospiču, 
t 6. 8. 1889 v Praze), rakouský generál, 
nakonec velitel v Praze. Účastnil se 
r. 1848 bojů u Vídně, r. 1859 v Itálii, 1866 
pruské války. R. 1851 — 53 byl adjutantem 
baňa Jelačiče. V r. 1878 vedl okupační 
vojska do Bosny a Hercegoviny a organi- 
soval tam též provisorní vládu. Hlásil ?e 
vždy ke své národnosti. 

Filipovič Jovan (* 1819 v Karlovcích, 
t 28. 2. 1876 v Bělehradě), začal úřed- 
nickou kariérou a byl pozd. ministrem. 
R. 1864 odsouzen jako předseda kasační- 
ho soudu pro osvobození obžalovaných 
v aféře Majstrovičově, r. následujícího 
byl amnestován. V 1. 1846 — 47 vydával zá- 
bavný časopis Avalu. Sám napsal spisy: 
Filosofija prava (1839) a Filosofija prava 
kao nauke o istraživanju izvora umnoga 
prava (1863). Překládal z němčiny a fran- 
coužštiny. 

Filipovský Oldřich (* 1890), prof. a vir- 
tuos na klavír v Plzni. Absolvent mistr, 
školy při státní konservatoři v Praze 
(oddělení Hofmeistrovo) a žák prof. V. 


Kiírze v Brně. Výborný pedagog. Napsal 
četné hudební referáty. 

FUippi Giovanni Maria (* asi 1540), 
dvorní stavitel Rudolfa II, Navrhl zá- 
padní část hradu Pražského a též provedl. 

Filippino a Filippo Lippo Lippi. 

Filippiny (špaň. Islas Filipinas, angl. 
Philippine Islands), souostroví v indickém 
archipelu, majetek USA., sestávající 
z ostrovů: Luzón, Mindanao, Sámar, Pa- 
nay, Palawan, Negros, Mindoro, Milaran, 
Zebú, Bohol, Máshate a 7083 malých 
ostrůvků, 296.296 km^ 11,568.994 obyv. 
(1926). — Geologicky podobají se Borneu 
a Celebesu. Základy jsou složeny z kry- 
stalických břidlic a z terciárních sedi- 
mentů. Soustrovím táhnou se dva paral- 
lelní horské pásy, které dosahují v Mont 
Halcónu výše 2585 m. Mimo ně existují 

ohoří z paleozoika sopečného původu. 

inné sopky jsou: Taal u Manily, Mala- 
spina, Camiguin. Zemětřesení jsou častá. 
Pobřeží je velmi členité, a obklopené 
korálovými ostrovy. Větší řeky jsou jen 
na Luzónu a Mindanau: Rio de Cagayan, 
Pampagna, Agusan. — Podnebím patří 
F. do oblasti monsumů. Léto jest tro- 
pické, zima suchá. Rostlinstvo patří do 
malajské skupiny, převládá savanna, pal- 
my (Areca, Cocos), Tectona grandis, ba- 
nánovník. -- Fauna tvoří samostatný 
okruh. Endemické jsou druhy Bubalus 
mindorensis, chro torny s, xeromys, četné 
druhy myší, opic a poloopic, tygrovitých 
koček. — Obyvatelstvo se skládá z Čí- 
ňanů, Japonců, Američanů, španělů a 
Britů. Domorodců je přes 10,000.000. Po- 
dle vyznání jest 9 mil. katolíků, 200.000 
protestantů, 540.000 pohanů, 400.000 mo- 
haraedánů. Domorodci se dělí na starší 
obyvatele Igorroty a Ilongoty, Manoby, 
Subany, Manday, a na mladší přistěho- 
valé kmeny: Tagaly, Ilocany, Vicoly. 

Číňané tvoří obyvatele přístavů. 1926 bylo 
7280 škol, 10 škol normálních, 21 obchod- 
ních, 4 university v Manile. — Časopisů 
bylo: 28 španělských, 33 anglických, 11 
dvoujazyčných, 34 filippinských, 4 čín- 
ské. Četné listy jsou dvojjazyčné a troj- 
jazyčné. Úhrnem je listů 142. — Pod 
americkou správou učinilo zemědělství 
veliké pokroky. Z celkové plochy jest 64% 
pralesa, 4% neprozkoumané plochy, 19% 
travnaté půdy, 12% vzdělávané plochy. 
Pěstuje se rýže, kukuřice, kokosový ořech, 
cukrová třtina, banány. Upadlo pěstování 
kávy, kakaa a tabáku. Chov dobytka se 
omezuje na Skot a vepře. Těží se železná 
ruda. zlato a něco stříbra a platiny. Prů- 
mysl se omezuje na zpracování bavlny, 
hedvábí, olejů a tabáku. — Vyváží se 
cukr, oleje, tabák, koření (1927: 303 mil. 
pesos), dováží se bavlna, kovové zboží, 


Filippiny 


200 


Filias S. P. 


rýže, mouka (235 mil. pesos). V přísta- 
vech kotvilo 1927: 1136 lodí. Železnic je 
1308 km, poštovních úřadů 935, telegraf- 
ních linek 14.188 km. Kabely vedou do 
USA. a Hong-kongu. 11 bank pod- 
poruje obchod. Metrický syetém jest 
úředně zaveden. Měna: Jednotkou je 1 
filippinský peso, nebo manilský dolar, 
který má 50 centavů. Má hodnotu asi 
16 Kč. — Podle ústavy ze 29. srpna 1916 
jest generální guvernér jmenován pre- 
sidentem USA. 5 ministrů jsou Filipiňa- 
né. Národní shromáždění se skládá ze 
senátu 24členného a poslanecké sněmovny 
93členné. Státní radě předsedá guvernér. 
Hl. m. jest Manila. F. jsou rozděleny na 
37 provincií, a 9 provincií vyhrazených 
pohanským domorodcům. Státní příjmy 
činily 1926: 79 mil. pesos, výdaje 78 mil. 
p. — Vojsko má 12.120 mužů (placených), 
613 amerických, 27 filippinských důstoj- 
níků. Dějiny: F. byly objeveny 1521 
Magelhaensem, který je pojmenoval 
„Ostrovy sv. Lazara“. 1543 byly nazvány 
podle krále Filipa II. „Islas Filipinas*'- 
Od 1569 byly ve španělském majetku, 
jen 1762—64 byly britské. Od 18. stol. za- 
vedli Španělé hospodářství v plantážích 
a horlivě obraceli domorodce na katoli- 
cism. Od 1876 následovala serie povstání 
proti jejich panství, která sice neměla 
trvalého úspěchu, stála však značné 
oběti na životech a majetku, čímž se 
ostrovy staly málo výnosné. Proti reži- 
mu se postavil Aguinaldo, který za války 
španělsko-americké potíral Španělské 
panství. Manila se vzdala 13. srpna ame- 
rickému admirálu Dewymu, ale ve vnitro- 
zemí vládly španělské úřady až do paříž- 
ského míru 10. prosince 1898, ve kterém 
Španělé podstoupili Filippiny USA. 
za 20 mil. dolarů. Naděje ob., že bude 
uznána 23. června 1898 prohlášená repu- 
blika, se neuskutečnily. Proto Aguinaldo 
vznítil nové vzbouření, které bylo ame- 
rickou armádou potlačeno až 1901, kdy 
byl Aguinaldo zradou zajat. Hnutí za sa- 
mostatnost však pracuje dále. Lit.: Roo- 
sevelt: The Philippines (1927). Mapu 

vydal Hodgson. 

Filipponové, ruská sekta, nazvaná po 
mnichu Filipovi zemř. 1675, ponurého ná- 
zoru životního, stupňovaného až k fana- 
tismu. V Rusku byli pronásledováni. 
Usazovali se tudíž v Bukovině, kde se 
nazývají Lipi>ované. 

Fllippos (řec., milovník koní), řecké 
osobní jméno. 

Filippos II. (383 — ^336 př. Kr.), král ma- 
cedonský, zakladatel veliké Macedonie, 
syn Amynty II., stal se 359 králem, za- 
vedl ve vojsku falanx, porazil 358 Pae- 
ony, 357 — 6 dobyl Amfipolie, Pydny a Po- 


teidai, zlatých dolů Pangajských, kdie 
založil město Filippi, ostrovů Imra a 
Lemna. V t. zv. svaté válce zmocnil se 
Řecka. 352 porazil Fóky, 348 dobyl Olyn- 
thu, 339—8 zničil Amfissu, Athéňany po- 
razil u Chaironeie. F. jednal s proraže- 
nými velmi mírně a svolal sněm do Ko- 
rinthu, na kterém byl 337 zvolen spolko- 
vým velitelem proti Peršanům. Za zbro- 
jení byl však svým těles, strážcem Pau- 
saniem v Aigách zavražděn (336). Násle- 
doval po něm Alexandr Veliký. 

Filippos III., syn Demetria II. (238 — 179 
př. Kr.), král macedonský, 215 — 205 vedl 
jako spojenec Hannibalův válku proti 
Římu, později proti Egyptu. Ve druhé 
válce proti Římanům (200 — 197) byl 
u Kynoskefal v Thessalii poražen, a mu- 
sil 60 zřeknout! hegemonie nad Řeckem. 
Ve válce s Antiochem bojoval (191 — 189) 
nešťastně. 

Filippov Alexandr Nikitič (* 1853), 
prof. university jurjevské a ruský právn. 
historik. 

Filippov Michajl Michajlovič (1858^ 
1903), ruský spis. filosof. 

Filippov Těrtij Ivanovič (1825 — 1899), 
ruský spisovatel; dal podnět ke sbírání 
nár. písní ruských. 

Filippns, učedník Kristův, z Betsaidy, 
žil v Samaří. Byl zaměňován s evange- 
listou F., který kázal v Caesarei v Pale- 
stině a v Malé Asii. Svátek: apoštola 
1. května (atributy: kříž, had), evange- 
listy 6. června. 

Filippus Benitius (Benizzi) (1233 — 
1285), křesť. světec, generál Servitů, zce- 
stovalý řečník, rádce Rudolfa Habsbur- 
ského. Za svátého prohlášen 1671. Svátek: 
23. srpna. 

Filirovati (fr.), hedvábí soukati; při 
zpěvu (ital. filara il tuono, tón napnouti): 
tón trvale rovnoměrně nechati vyzněti. 

Filistaiové Filištínští. 

Filisti (šosák), něm. přezdívka, vznik- 
la kolem r. 1800, značí pedantického, 
omezeného, úzkoprsého měšťáka. 

Filištín Petr, pseud. Ant. Koukla. 

Filištínští, kananejský kmen, přistě- 
hovalý asi 1200 př. Kr. V historické době 
židovské bydleli na pobřeží záp. Judska. 
Hl. města jejich byla Ekron, Asdod, 
Askalon a Gaza (Pentapolis). Bojovali 
často se Židy. David je donutil, aby se 
omezili jen na úzký pobřežní pruh. 

Filias (lat.), syn, f. legitimus, vlastní 
syn. 

Filius Sancti Petři (lat.. Syn sv. Petra), 
čestný titul, který udělovali papežové 
oněm knížatům, kteří apoštolské stolici 
prokazovali obzvláštní oddanost. 


Filke M. 


201 


Filmová produkce č. 


Filke Max (* 1855 v slezském Steuben- 
dorfu), hudební skladatel; skládal mše 
a motetta, vynikl svým Te deum. 

FUkuka Vladimír, Ing. (* 1884), em. 
profesor vys. škol v Záhřebě, úř. aut. 
geometr v Brně. Byl činným při založení 
svazu Čechoslováků v Jugoslávii. 

Filla Emil (* 3. 4. 1882 v Chropyni na 
Mor., čes. malíř. Studoval v 1. 1903 — 1905 
na praž. akademii. Cestoval po Francii, 
Itálii, Německu a Holandsku. Je též spi- 
sovatelem v oboru estetiky a umění. 
Z obrazů jeho zejména: Matka, Milo- 
srdný samaritán, Spáči ve III. tř. vlaku, 
Čtenář Dostojevského, Zátiší s eidam- 
ským sýrem. Zúčastnil se čes. odboje 
v Holandsku. R. 1920 vrátil se do Prahy. 
Český modernista, ČI. Osmy, S. V. U. 
Mánes, představitel kubismu. Své studie 
o výtvarném umění uveřejnil v Uměl. 
měsíčníku a ve Volných směrech. Od r. 
1906 vystavoval s úspěchem na četných 
výstavách domácích i za hranicemi, zvi. 
ve Francii. 

Filleborn Seweryn (1820 — 47), pol. bás- 
ník. Sp.: Poezje (1847). 

Fille de France (fr., fij de frans, dcera 
Francie), dříve označení pro královskou 
francouzskou princeznu. 

Filler Josef (* 1869 v Hostenicích), čes. 
dramatik lidový, farář v Příchovicích, 
vydal dram. legendu Svatá Julie a ora- 
torium Svatá Alžběta (Brno, 1913). 

Fillér, maďař, označení pro haléř 
Vioo koruny. 

Film, celuloidový pás s fotografiemi, 
které lze promítati. ^ filmový průmysl. 

Film abstraktní, je vlastně pohyblivý 
obraz absolutního malířství. Oboha- 
cuje abstraktní hru optických tvarů 
o nový prvek, o pohybový rytmus. Prů- 
kopníky a-ho f-u, který je prozatím 
uměním velmi málo známým, jsou: f V. 
Eggeling, H. Richter, Man Ray. 

Filme (angl., blána), poddajná, prů- 
hledná blána acetylceluloidy. 

Filmová produkce česká. Čechy byly 
[wvní zemí a Praha prvním městem býv. 
Rak.-Uherska, kde se počalo s film. vý- 
robou. Archit. Křížeineoký přivezl z Pa- 
říže první přijímací aparát a film do 
Prahy v r. 1907 a s počátku filmovalo se 
jen zcela bez programu (Praha, pražské 
ulice, skupiny osob a j.). Teprve r. 1909 
na výstavišti (Výstava arch. a inž.) na- 
táčen ruch na výstavišti a film hned re- 
klamně promítán na výst. kinu Oezero- 
vč. V r. 1910 sestavena arch. Urbanem 
první čes. film. spol. Fotokinema-Praha, 
později přezvaná Asum, V r. 1911 založ, 
druhá čes. film. spol. Kinofa (řed. Pech), 
jež natáčela první čes. film (as 250 m) 


„Pět smys-lů člověka“ s populárním J. 
Švábem-Malostrainským v hl. roli. Ki- 
nofa pak pokračovala výhradně ve vý- 
robě přír. snímků a s pěkným úspěchem 
(na mezinár. film. výstavě v Miláně r. 
1912 obdržela I. cenu za nejkrásnější fo- 
tografii). Kinofa likvid. 1913 pro nedo- 
statek kapitálu. Firma Asum v období 
1910 — 14 vyrobila řadu filmových her a 
veseloher (Falešný hráč, Esterela, Dáma 
s barzojem, Amer. souboj a j.), z nichž 
některé prodány též do Vídně a Pešti. — 
And. Sedláčková, Alois a Jára Sedláček, 
Jiří Steimar, akad. malíř Štáfl, Ella 
Laušmanová byli hl. herci těchto filmů 
a jich prvním přijím. operát. Můnzber- 
ger. Za války byla činnost Asumu ochro- 
mena. V r. 1914 založil A. Jalovec, řed. 
bia IHuision, film. sípol. Illusion-Film, 
jež vyrobila též několik čes. filmů (Cho- 
lera v Praze, Zkažená krev a j.), ale na- 
rukování řed. Jalovce zastavilo její čin- 
nost. Za války utichla výroba čes. filmů 
až do r. 1917, kdy založena ing. Havlem 
výrobna Lucema-Fílm (řed. J. Baláš), 
jež vyrobila r. 1918 první českou šestl- 
aktovou veselohru Pražští Adamité (řež. 
A. Fenol, v bl. rolích E. Švandová, R. 
Kadlec a J. Vošablík), pak vesel. Zlaté 
srdíčko, rovněž za režie A. Fencla. V r. 
1918 zahájily činnost 4 nové výrobny: 
Excelsior-Film (bři. Zavřelové a J. Ba- 
láš), Praga-Film (Česká banka, řed. A. 
Fencl), Weteb-Film (W. T. Biinovec) a 
film. spol. Bratři Uéglové. Excelsior-Film 
vyrobil filmy: Utrpením k slávě a Česko- 
slovenský Ježíšek. Bři Déglové: O děv- 
čicu a Stavitel chrámu. Z význačnějších 
výrobků Praga-Filmu byly: Macocha, 

Šestnáctiletá a Noc na Karlštejně. We- 
teb-Film docílil prvního pronik, úspěchu 
filmem: Za svobodu národa a dále fil- 
my: Irča a Lexa, Irča v pensionátě. Pla- 
meny života. Poslední radost, Černí my- 
slivci atd. V r. 1919 vešla v život další 
film. výrobna Poja-Film (maj. A. Jalo- 
vec, řež. Vlád. Slavínský), jejíž filmy: 
Divoká Maryna, Láska je utrpení. Sně- 
ženky, Zlatá žena, Děvče ze stříbrné hra- 
nice, O velkou cenu a j. doznaly mimo- 
řádných úspěchů. V r. 1920 založily film. 
půjčovny Biografie a American-Film 
první čes. akc. filmovou továrnu A-B. 
B prvním čes. filmovým atelierem. Hned 
první filmy tam vyrobené byly úspěšné: 
Tam na horách, řež. S. Goldin, Ukřižo- 
vaná, rež. J. Orlický, Moderní Magdale- 
na, rež. J. Orlický, a již pronikavého 
úspěchu dosáhly filmy: Cikáni, rež. K. 
Anton, Děti osudu, rež. J. Rovenský a 
Kříž u potoka, rež. J. S. Kolár. Současně 
v r. 1920 zalol spol. Rex-Film (maj. bři. 
Škorpilové), jež zhotovila celkem dva 


Filmová produkce č. 


202 


Filmové právo 


filmy: Zpěv zlata, řež. K. Lamač, a Pří- 
chozí z temmot, režie J. S. Kolár, oba 
úspěšné filmy pozoruhodné uměl. úrovně. 
Vedle jmenovaných založeno bylo v těch 
letech ještě několik film. ^oleč., jež po 
zhotovení 1 — 2 filmů zanikly a nepři- 
spěly zvlášť významně k historii čes. 
filmu. V r. 1921 založen Atropos Film 
(maj.' B. Klaner, rež. Sv. Innemann) s řa- 
dou úspěšných filmů: Koraptoiristka, Ze- 
lený automobil a j. Všeobecnou hospo- 
dářskou krisi r. 1922 pocítil i 6sl. film 
velice tíživě a rozvrat německé marky 
zbavil ěsL film nejbližšího a nejlepšího 
zákazníka. V letech 1922 — ^25 čsl. film 
vlastně jen živořil. Několik málo vyro- 
bených filmů ročně bylo v nepoměru 
k dřívějšímu počtu. Teprve ve druhé pol. 
r. 1925 dík hosrpodár. konsolidaci středo- 
evrop. a hlavně po upevnění něm, mar- 
ky začala Oipét čilejší výroba ósl. filmů. 
Nebyly isice již zakládány nové výrobny, 
ale při rostoucím zájmu a poptávce po 
6sl. filmu samy půjčovny filmů financo- 
valy výrobu čes. filmů, zvláště po mimo- 
řádném úspěchu morálním i finančním, 
jehož docílil podnikatel J. Špelina fil- 
mem Vdavky Nanynky Kuličkový, podle 
rom. Ign. Hermanna, za rež. -M. Krňan- 
ského. Od té doby také počíná vzestup 
čsl. filmové výroby. Od r. 1925 do 1928 
vyrobena celá řada úspěšných čes. fil- 
mů: Dp panského stavu, řež. K. Anton, 
Syn hor, r. VI. Slavínský, Lucerna, r. K. 
Lamač, Šest mušketýrů a Pražsfký fla- 
mendr, rež. Přem. Pražský, Werther, rež. 
E. Hajský, Dobrý vo.ják Švejk, 1. a 2. ep. 
řež. K. Lamač. 3. ep. Sv. Tnmemann, J. K. 
Tyl, rež. SV. Innemann, Karel HavlíČek- 
Borovský, řež. K. Lamač, Pohádka máje, 
řež. K. Anton, Falešná kočička. Lásky 
Kačenky Strnadové, rež. Sv. Innemann, 
Velbloud uchem jehly, řež. K. Lamač, 
Batalión, řež. Přem. Pražský, Dům ztra- 
ceného štěstí, r. J. Roven sicý, Sextánka, 
rež. J. Medeotti-Boháč, Otec Kondelík a 
ženich Vejvara, rež. K. Anton, Z lásky, 
rež. VI. Slavínský, Filosofka Maja, rež. 
O. Kmínek, Pohonská vesnice, řež. M. 
Krňanský, Kreutzerova sonata, rež. G. 
Machatý, Páter Vojtěch, řež. Mac Ftrič, 
atd., jakož i filmy, vytvořené českými 
umělci v berlínských atelierech: Saxo- 
fon-Suzi, Vezmi mne s sebou, Bihi, 
Anny, pozor, policajt!, rež. K. Lamač. 
Rok 1929 zastihl český film v plné čin- 
nosti. Vyrobeno celkem přes 30 filmů, 
z nichž zvláště zasluhují zmínky: Ero- 
tikou, rež. G. Machatý, Boží mlýny, rež. 
Medeotti-Boháč, Hříchy lásky, rež. Kar. 
Lamač, Podskalák, Pražské švodlenky, 
rež. Př. Pražský, Varhaník u sv. Víta a 
Chudá holka, rež. M. Frič, Kainovo zna- 
mení, rež. O. Kmínek, Její pastonk 3 rĎ)a, 


rež. R. Měšťák, jež prokázaly znatelný 
umělecký i technický vzestup čsl. filmu. 

V r. 1929 natočeny též dva první české 
velkofilmy, a to: Plukovník Švec, řež. 
Sv. Innemann, a Svatý Václav, řež. Dr. 
J. S. Kolár, jež jako kulti-vých. filmy 
zproštěny povinnosti placení dávky ze 
zábav, a konečně natočen i první český 
zvukový a mluvící film Tonka Šibenice, 
rež. K. Anton. Do počtu úspěš. filmů 
toho roku patří opět i řada těch, jež vy- 
robeny v Berlíně s našimi umělci v hl. 
rolích, jako: Kaviárová princezna a Děvče 
z USA., rež. K. Lamač. Pro další prospe- 
ritu čsl. filmu jsou prozatím nepříznivé 
podmínky, pokud stále ještě tu není 
moderně vybavený atelier a pokud také 
financování filmové výroby setrvává na 
účastenství kapitálovém více méně ná- 
hodovém, stále ještě bez programu vel- 
korysého podnikání. Přistoupí-li pak 
také ještě s porozuměním stát se svou 
podporou, může ósl. film vytvořiti umě- 
le cko-průmyslovou výrobu takového roz- 
sahu, že při velkém po:čtu biografických 
divadel v republice čsl. bude míti jistě 
též svůj význam národohospodářský. 

Filmový průmysl (kinematografie), sou- 
bor produkce světelných filmů a spoje- 
ných s ní výrobních odvětví, a to: to v. 
výr. celul. filmů, strojů přijímacích, před- 
váděcích, vyvolávání negativů a hotovení 
positivů (kopií). F. p. datuje se vlastně 
teprve od 1890; do té doby byl jedině vý- 
hradou fy Bratří Pathé v Paříži. F. p. 
přiveden na nejvyšší stupeň dokonalosti 
v Americe (Los Angeles, Hollywood). 

V čelných státech evrop. stávají mocné 
koncerny f. p., těšící se všestr. podpoře 
veřejnosti a států; ve SSSR. f. p. je do- 
konce ve správě státní. — Ve všech stá- 
tech podléhají v zemi vyrobené a dová 
žené filmy předchozí censuře, a to z ohle 
dů mravnostních a veř. pořádku; rovněž 
stávají zápovědi přístupnosti mládeže do 
16 let. Zkušební komise sestává z orgánů 
stát. admin., kruhů uměl. a vychovat. — 
Rozvoji domácího f. p. je na závadu 
ostrá konkurence amer., která podepřena 
jsouc ohromným kapitálem a vybaveiia 
všemi soudobými vymoženostmi techn. 
zatlačuje nízkými cenami evrop. pro- 
dukci do pozadí, jež ke své záchraně je 
nucena dovolávati se ochrany a sdružuje 
se k opatřením před ovládnutím svět. 
trhu Amerikou, kinematografie. 

Filmové právo, souhrn právních před- 
pisů, týkajících se filmu a jeho zužitko- 
vání v kinematografech. F. p. dotýká se 
rozličných právních oblastí: právo autor- 
ského, zhotovovacího, pracovního (fil- 
mových výroben, atelierů), smluvního 
(koupě, prodej a půjčování filmů); ní> 


Filmové právo 


203 


Film zvukový 


kinematograf vztahují se předpisy 
o koupi, nájmu, smlouvě služební a 
o dílo. Ku f-ému p-u jest počítati též 
předpisy o filmové censuře (Q^ filmový 
průmysl). Souhrnná kodifikace f-ého p-a 
neexistuje, podle rozh. ze 24. 11. 1913 
pokládá se film, zvlášť autorem sestro- 
jený, za dílo literární, dramatické ve 
smyslu zákona z 26. 12. 1895 o ochraně 
práva autorského. 

Film zvukový a miuvici. Snahy oživiti 
„němý‘- film zvukem předváděného děje 
jsou tak staré, jako výroba filmu sama, 
ba s hlediska fotografického pokusy 
„fotografovali" zvuk jsou starší nežli 
film. Již v r. 1862 vídeňský učenec Sze- 
mark snažil se fotograficky zachytiti 
zpěv významných zpěváků, ale bez val- 
ných výsledků. R. 1878 prof. Black v Ame- 
rice fotografoval zvuk pomocí systému, 
v němž chvění a kývání diafragmy se 
přenášelo na zrcadlo, odrážející světelný 
paprsek na foto-plastickou desku (asi 
jako gramofon, deska s polocitlivým po- 
vrchem), uváděnou v pohyb hodinovým 
mechanismem. Belgický profesor Her- 
mann chtěl zachytiti zviik pomocí kýva- 
jícího zrcadla, jehož paprsky zapisovaly 
zvuk na fotocitlivý papír, kterýžto prin- 
cip jest dosud velmi důležitou součástí 
některých fonofotografických přístrojů, 
jako na př. u fotofonu dra Hoxa. R. 1892 
předváděn v Paříži Chronofotofon Deme- 
nyho, jednoho ze zakladatelů a průkop- 
níků kinematografie vůbec. 1894 před- 
váděl T. A. Edison jím vynalezenou kom- 
binaci kinetoskopu a fonografu, již na- 
zval kinetofon. Roku následujícího po- 
užíváno tohoto přístrotje v Gaumontově 
kinu Kinetoskop Parlor, ale s nevalným 
úspěchem^ nebof synchronisace zvuku a 
obrazu byla nedokonalá a nesoučasná. 
V r. 1910 předváděl Edison nový vynález, 
spojiv fonograf pomocí převodního ře- 
menu s projektorem, čímž dosáhl sou- 
časné shody zvuku i děje filmu, ale ani 
tento způsob neměl trvalý úspěch. Zdo- 
konaleným vynálezem Edisonovým byl 
kamerafon Američana Whitmanna z r. 
1905, při němž docílena shoda zvuku a 
obrazu synchronisací motorů, uvádějí- 
cích v pohyb fonograf i projekční aparát 
filmový. V téže době uplatnil se i Gau- 
montův chronofon na podobném pod- 
kladě reprodukčním. Značným pokrokem 
byl a vlastně začátkem rozvoje zvukové 
kinematografie jest fotocinématofon ang- 
lického inženýra E. A. Lausta, patento- 
vaný 1906, který první zavedl do foto- 
elektrické kamery selen, měnící elektro- 
vodivost působením světelných paprsků. 
Princip jest tento: Mikrofon přijímá zvu- 


kové vlny a převádí je přes elektrozep, 
v němž byly zapjaty baterie, do přijí- 
mače, filmové komory, který obsahuje 
elektromagnet, jehož póly spolupůsobí 
s pružinou kontaktu, na němž je upev- 
něna jedna diafragma. Elektrický proud, 
vyvolaný chvěním zvukových vln, roze- 
chvěje diafragmu, upevněnou na pruž- 
ném péru kontaktu mezi zdrojem světla 
a druhou, nehybnou diafragmou. Obě d. 
mají podélné průřezy, jimiž proniká na 
film světlo ze světelného zdroje. Chvění 
prvé d. (pohyblivé), souhlasné se zvuko- 
vými vlnami, mění velikost světelných 
průřezů d. prvé i druhé, souhlasně měníc 
intensitu světelného paprsku, dopadají- 
cího na fotocitlivý pás. Záznam zvuku 
pak jeví se jako klikatá, vlastně vlnitá 
linie, jejíž šířka závisí na síle zachyco- 
vaného zvuku. V r. 1925 Madeler prová- 
děl záznam zvuku diamantovou jehlou, 
reagující velmi citlivě na chvění mem- 
brány mikrofonu. De Forestův fonofilm 
z r. 1923 byl značným zdokonalením dří- 
vějších poznatků. Výroba a předvádění 
zvukových filmů došla horečného tempa 
v Americe, a to v trojí formě: 1. Zvu- 
kový film mluvící All talking, t. j. film, 
provázený veskrze dialogy, event. hudeb, 
vložkami, tedy úprava, blížící se diva- 
delní hře. 2. Filmy synchronisované se 
zvukovými efekty, které kromě hudeb- 
ního doprovodu děje doplněny vložkami 
písní, recitací, znázornění hluku, ulič- 
ního šumu, odjezdu vlaků, vlnobití, vřavy 
bitevní atd. 3. Pouze synchronisované 
filmy, kde dřívější doprovod hudební 
jest nyní reprodukován mechanicky (ať 
již deskami, nebo fotogr. zvukem na 
filmu), a to doprovodem, který se při- 
myká k ději, tedy hudbou pro film zvlášť 
komponovanou. Systémů výrobních i re- 
produkčních jest celá řada a z nej- 
význačnějších jsou: 1. Vitafon a jemu 
podobné, kde film je provázen deskou 
gramofonu, a výroba i předvádění se- 
stává zde ze dvou rozdílných procesů. 
Ve chvíli, kdy se natáčí scéna ve stu- 
diu, jest spuštěna gramofonová deska, 
zachycující zvuky. Odchylka časová však 
zde nesmí dosáhnout! % vteřiny, pak 
jest rozdíl již rušivý. Při předvádění 
jsou pak též dva rozdílné aparáty, je- 
jichž synchronisace musí býti naprosto 
přesná. Oba přístroje pracují společně a 
stane-li se, že film se přetrhne, přestane 

1 zvukový aparát pracovati, jak při vý- 
robě, tak i při předvádění filmu. 2. Mo- 
vieton přináší fotografovaný zvuk po 
délce filmu (šířka zvukového pole jest 

2 mm a zvuky se registrují v horizontál- 
ních liniích, silnější tóny jsou označeny 


Film zvukový 


204 


Filolaos 


temněji). Movieton působí pomocí inten- 
sity paprsků světelných při závislosti na 
paprscích gamma. 3. Fotofon má zvukové 
znaky umístěné po šířce filmu. Rozdíl 
mezi m. a f. záleží v různosti zvukových 
znaků na polích filmu. Zvukové políčko 
fotofonu měří asi 3 mm a zvuky se re- 
gistrují zubatou, pilovitě křivou linií, zů- 
stavující na filmu s jedné strany světlej- 
ší a s druhé strany temnější prostor, mě- 
nící své velikosti. V tomto systému jsou 
gamma paprsky označeny právě onou 
velikostí bílých plošek, ohraničujících 
zubatou čáru a působí pomocí světla, 
procházejícího světlými ploškami. Vý- 
roba i předvádění movieton. a fotofon. 
filmů sestává jen z jednoho procesu, kdy 
totiž vlastně dva procesy procházejí spo- 
lečně a současně: negativ fixuje zobra- 
zované v té chvíli, kdy políčko zvukové 
přijímá zvuk. A stejně se děje i repro- 
dukce. Vitafon i movieton používají k za- 
chycení zvuků diafragmy, fotofon zvlášť 
konstituovaných papírových kuželů. Na 
samostatný film jest zachycován zvuk 
při systému Gaumontova cinéfonu. Tím 
jest možno, stejně jako při vitafonu, re- 
produkovati film se zvuky i bez nich. 
Jiné systémy jsou Marconiho, německý 
multiton, spočívající na elektromagne- 
tických účincích, Tri-Ergon, kde zvuk 
jest zachycován na políčkách fonogra- 
fickými znaky atd. Povšechně možno 
rozděliti systémy na 2 skupiny: 1. Zvuk 
se zaznamenává fotograficky buď po 
straně vlastního filmu (fotofon, movie- 
ton, fonofilm a j.), nebo na zvláštní film 
(cinéfon). 2. Zvuk se zaznamenává fono- 
graficky na desku, podobnou gramofo- 
nové, synchronisovanou pomocí syn- 
chronního motoru, uvádějícího v pohyb 
projekční film. přístroj i reproduktor 
zvukového filmu (vitafon, chronofon, 
kamerafon a j.), nebo fonograficky na 
filmu (Tri-Ergon). Rada systémů a pa- 
tentů zjednodušena koncentrací a kon- 
cernováním elektroprůmyslu a výroby 
strojů přijímacích i předváděcích. 
V Americe jest to Western-Electric Co., 
v Evropě Kúchenmeister-Tobis se svými 
podniky Ultraphon-Tobis. Tobis-Klansr- 
film, se svojí mateřskou firmou A. E. G., 
Siemens, a Telefunken. Samozřejmě, že 
přístroje zvukových filmů podléhají 
stále ještě změnám a zdokonalování, po- 
dle dosavadních poznatků, zkušeností a 
připojením nových vynálezů v tomto 
oboru, na jejichž prostudování a zlepšení 
zvláště americký průmysl filmový vě- 
nuje ročně milionové sumy. Rozšíření 
zvukových biografů ovšem znamená též 
přeorientování výroby filmů z němých 
na zvukové. Tak Western-Electric Co. 


dodala od srpna 1926 (kdy umístila 
první stroje svého systému) do června 
1930 celkem 6000 reprodukčních aparátů 
svého systému kinodivadlům celého svě- 
ta. V přítomné době jediný český atelier 
filmový A. B. na Vinohradech vybudoval 
vlastní zvukový atelier s přijímacími 
aparáty systému Tobis-Klangfilm, a sou- 
časně blíží se k uskutečnění vybudování 
velkého film. atelieru v Brně (ve výstav- 
ním paláci) pro výrobu filmů jak zvuko- 
vých tak i němých. Amerika však snaží 
se podchytili odbyt svých zvukových fil- 
mů ve stejné výši jako až dosud bylo pri 
filmech němých, a proto organisuje na 
velkém podkladě výrobu svých zvuk. 
filmů současně v několikajazyčných ver- 
sích, a tak i řada herců divadelních 
i filmových českých angažována pro na- 
táčení českých versí. (Prameny a litera- 
tura: „Filmový kurýr“, III. a IV. roč.). 

Filodémos, řecký filosof z Gadar 
v Sýrii. Žil v 1. stol. př. Kr. Napsal epi- 
gramy a četná filosofická díla, z nichž 
některá byla nalezena v troskách Herku- 
lánea. Vydány byly: O bozích (1917), 
O zbožnosti (1866), O smrti (1886), O sprá- 
vě domu (1906), O řečnic tví (1892—96), 
O hudbě (1884). 

Filochowska Helena (* 1889), pol. spi- 
sovatelka. Ukončivši ruské gymn., studo- 
vala na Univ. Jagiellonském a v Paříži, 
Sp.: Nasz Kiuk (1910), Gzarne lab^dzie 
(1912), Kobieta w masce (1913), Ma- 
cierzynstwo (1914), Sztylet (1922) a celou 
řadu novel, cestopisů uveřejnila v souč. 
časopisech. 

Filochowskl Waclaw (* 1890), pol. no- 
velista. Sp.: Chiňskie Cienie (1920), Czarci 
niljm (1921), Znak (1922), Amulet Ozirisa 
(1922) a j. 

Fiola, hruškovitá láhev, s úz- 

é kým hrdlem, používaná v lé- 
kárnách. 

Filoselle (franc., filosel), od- 
padky při spřádání hedvábných 
\ vláken na hedvábí floretové. 

Ů Filoktétés (řec. hrdina), zdědil 
Hérakleův meč a jedovaté šípy. 
Fiola. Při tažení do Troje byl na ostro- 
vě Lémnu uštknut hadem. Pro 
zápach, z rány vycházející, byl pone- 
chán na Lémnu. Když však bylo za 
10 let věštěno, Že bez jeho šípů ne- 
bude Troje dobyto, byl přivezen do le- 
žení a tam Machaonem vyléčen. Když 
pak usmrtil Parida, padlo město. Jeho 
osud líčí Sofoklova tragedie F. 

Filolaos, řecký filosof, žák Pythago- 
rův; uprchl při pronásledování P. žáků 
do Lukanie. Podal první nauku P. ve 
spise „O přírodě^. 


Filologie 


205 


Filologie 


Filologie (rec., filein — milovati, logos 
— slovo), u Platona sdíiLnost, radost z ře- 
či; ipojean í. se však íbrzo omezuje na li- 
terární nebo vědecké snahy a vzdělání. 
Od renesance označuje se slovem f. věda 
o řeckém a římském st>arověku, zračícím 
so v literatuře a umění. Od konce 18. 
stol. (pak i véda o literatuře a řeči i ná- 
rodů moderních. Dělí se na f, klasickou 
(řeckou a římsikou), a na f, moderní (ně- 
meckou n. germanistiku, anglickou n. 
anglistiku, románskou n. román i štiku, 
slovanskou n. slavistiku atd,), dále f. 
orientální atd. Moderní f. v užším smyslu 
rozumí se anglistika a romanistika. — I. 
Klasická filologie. Předmět k. f. jest 
řecko-římská kultura ve své podstatě a 
ve svých projevech. Pomocné vědy k. f. 
jsou: archeologie, starověké dějiny, epi- 
grafika, numismatika, nauka o papy- 
rech. V užším smyslu zabývá se k. f. stu- 
diem literatury antické. Snaží se zrekon- 
struovat! origi-nelní znění textů pomocí 
paleografie, textové kritiky, gramatiky a 
rétoriky, mluvnickým i věcným rozbo- 
rem, texty zrevidované vysvětluje a lite- 
rárně hiodnotí. 'K. í. počala již ve staro- 
věku a dosáhla nejvyššího stupně v Ale- 
xandrii (Zenodo*tos, Kallimachos, Erato- 
sthenes, Aristofanes, Aristarchos), a Per- 
gamu (Krates). Kol 100 pr. Kr. složil 
Dionysios Thrax ZáMady gramatiky, kol 
150 pio Kr. Apollonios Dyskolos skladbu. 
Římané napodobovali Řeky i na poli f. 
Hl. zástupci této vědy jsou: L. Aelius 
Stilo, M. Terentius Varro, M. Verrius 
Ftiaccus, M. Valerius Probus. V Byzanci 
zabývali se f. studiemi řečtiny Fotics, 
Suidas, Eustathios, Tzetzes. V záp. Evro- 
pě udržela se latina vlivem církve, kdež- 
to řečtina upadla v zapomenutí. Teprve 
v renesanci vzniká nová věda o antice. 

V Itálii věnují se f. Petrarca, Boccaccio, 
ChrysolOiTas, Bessarion, Laskaris, Loren- 
zo della Valle, Angelo Poliziano, v Ně- 
mecku Reuchlin, Desiderius! Erasmus', Me- 
lanchthion, Gamerarius, ve Francii Budé, 
Turnéhe, Daimbin, Scaliger, Casauiboii, 
Glaude de Saumaise, Mon.tfaucon, v Ni- 
zozemí Liipsius, Voissius, Grotius, Hein- 
sius, Groinov, Grávius, Heínsterhuis, Valc- 
kenaer, iRuhnken, Wyttenbach, v Anglii 
Bentley, Dawes, Musgrave, Porzon. 

V nové době byla k. fil. pěstována hlav. 

v Německu s velmi přesným vědeckým 
aparátem. Zasloužili se o ni: Wolf, Wink- 
kelmann, Hermann, Bockh, v moderní 
pak době: Diels, Heinze, Leo, Moaninsen, 
Norden, Robert, Wiliamowitz-Moellen- 
dorff. K. f. v ČSR: Csl. věda. Lit: 
Bockh: Enzyklopádie und Methodolo- 

gie d. philolog. Wissenschaften (1886); 
Kroll: Geschichte d. klass. Ph. (1919). 


— II. Moderní filologie v užším 
smyslu. A. Anglistika. Počátek její tvo- 
ří prostudování archivů a knihoven 
zrušených klášterů 1539, kterého se pod- 
jali: Leland, Bale, Parker, Cotton. Po 
predchozíích pracích W. Lambardeho na- 
psat Spelman první staroanglický slov- 
ník i(1626). Whelock a Sommer vydávali 
staré památky, Junius otiskl staroangl. 
básně. Hickes vydal 1703—05 parvní vě- 
deckou mluvnici staroanglickou. Vlivem 
romantistiky oirientovala se i anglistika 
novějšími metodami, zdůrazňujícími dě- 
jiny řeči. Tímto směrem zabývali se 
Grimma, Bopps, Boeworth, Furnicall, 
(^'ein, Zupitza, Wulker, Sievers, Sweet, 
Skeat. Souběžině rostl zájem i o novou 
angličtinu, studium dialektů a dějiny no- 
vé literatury. Na tomto poli pracovali: 
Morsbach, Wright, Murray, Brandley, 
Luick, Wharton, Taine, Legouis Caza- 
mian. — B.Romanistika. a) Filologie ital- 
ská vzniká již v 15. a 16. stol. zásluhou 
autorů: P. Bembo, Barbieri Giammaria, 
Castelvetro Ludovico, Jacopo Corbinelli. 
Moderní epocha začíná pracemi Dielso- 
vými, Ascoliho a Meyer-Lúbkeho. Jejich 
žáci jsou moderní filologové: Mussafia, 
Monaci, Parodi, Salvioli, Gorra, Goida- 
nich, iMerlo, Battisti, Terracini, Bartoli. 
Dílo Croceho vytýčilo f. nové obzory. 
V nejnovější době zabývají se i. í. Voss- 
ler, Bertoni, Cannello, Stoppato, Caix. — 
b) Španělská íiMogie, počíná Don En- 
rique de Aragónen, Alonsem se Palencia, 
Antoniem de Lebrija. Ze starších bada- 
telů vynikají Juan de Valdés, Bernardo 
Aldrete, Covarrubias, Nicolás Antonio, 
L. Velásquez, Antonio Sánchez, Bouter- 
wek, Aribau. Staré texty vydávali: Bobi 
de Fiaber, Hartzanbusch, Durán, Gayan- 
gos, Depping Wolf, Ticknor. V 19. stol. 
pracovali o š. f. Delius, Wolf, Hofmann, 
Schack, Clarus, Amador de los Ríoz, Milá 
y Fontanals, v cizině pak Gessner, Mun- 
thc, Sohuchardt, Hanssen, Guervo, Fitz- 
mauricenKelly, MoreLFatio, Foulché-Del- 
bo-sc. Moderní vědu zastupují ve Španěl- 
sku Menéndez y Pelayo, Menéndez Pidal, 
Américo Castro, T. Navarro Tomáš. Ča- 
sopis pro š. f. je Revista de Filologla es- 
paňola (od 1914). — c) Franc, filologie 
vznikla poměrně pozdě, až v 18. století 
pracemi Raynouardovými, Roqueforto-vý- 
mi. V 19. a 20. stol. ziab 3 ^ali se f. f.: 
Orelli, Fauriel, Ubland, Bekker, Diez, 
Brunoit, Nyrop, Herzog, Vossier, Lerch, 
Lorck, Spitzer, Salverda de Grave, Dau- 
zat, Raynouard, Fallot, Burguy, Lůcking, 
Gilliéron, Morf, Jud, Jaberg. Vydávání 
pramenů obstarávali: Foerster, Paris, 

Meyer, Gautier, Bédier, Stengel, Stim- 
ming, Gróber, Suchier, Winckler, lexiko- 


Filologie 


206 


Filosofie 


graíii: La Curne de. Saiinte Palaye, Gode- 
froy. Dějimy framc. literatury fpéstovali: 
Petit de Jullevitle, Lanson, Bédier-Ha- 
zard, Dairmesiteter-Hatzfeld, Morf, Guy, 
Hettner, Klemperer, Lalous, Brune tiére, 
Fauquet, Lemaitre, Sainte-Beuve, Taine. 
— Německou f. Q*: Germanistika, nor' 
dickou f. o*; Nordické a‘azy^y» orientální 
f. c^: Orientalistiika, slovanskou f. 
Slavistika. Čeští filologové jsou uvedeni 
v článku: Věda v Ceiskoisilovensku. 

Filomates Matouš Dačický z Valken- 
berka (* v polovině XVI. věku v Dači- 
cích, t kol 1600 v Praze), český přírodo- 
vědec a hymnolog, 1573 bakalář, vycho- 
vatel v panských rodinách. — Lit.: Jire- 
ček, Ruk. 2, 1876, 110. 

Filomusus Martin, latinský básník 
příležitostný, žil koncem XVI. věku 
v Praze, proslul verši Epithalamium 
k svatbě Václava Dobřenského (1583). 
Lit.: Jireček: Ruk. 2, 1876, 111. 

Filón, 1. řecký stavitel za času Ale- 
xandra Velikého; vystavěl loděnice v Pi- 
raeu, zasvěcující chrám v Eleusině se 
sloup, předsíní. — 2. F. z Byzance, řec. 
matematik ve IIL st. př. Kr. Napsal dílo 
o mechanice (Mechanice syntaxis). Za- 
chovala se 4. kniha o ohradách, stavbě 
pevností, válečných stavbách. Jemu při- 
čítaný spis O sedmi divech pochází až 
ze VI. st. — 3. F. (Judaeus) (* 20 př. Kr., 
t 50 po Kr.), židovsko-řecký filosof 
z Alexandrie; přišel 40 po Kr. do ftíma 
jako vůdce poselstva alexandrinských 
Židů ke Caligulovi. Zprávu o tom podá- 
vá ve spise Legatio ad Gaium. F. je tvůr- 
ce alegorického výkladu bible, kterou po- 
kládal za Hieros Logos sv. knihy, zjeve- 
né zasvěcenci Mojžíšovi a prorokům. 
Dílo jeho obsahuje mystickou hloubku 
platónské a stoické filosofie. Názory jeho 
jsou: Biblické stvoření jest totéž, jaké 
líčí Platon v Timaiu. Židovský zákon 
jest dán celému lidstvu, jest zákon pří- 
rodní, který musí lidstvo naplniti. Ži- 
dovští patriarchové Abraham, Jakub a 
Izák jsou personifikací tří cest, které ve- 
dou ke ctnosti, a to cesty poznání, cvi- 
čení (askese) a přirozeného nadání. Boha 
pojímá imanantně ve »větě, i trans- 
cendentně, mimo svět. Vlastnosti Boží, 
které bible popisuje, jsou jen alegoriemi. 
Boží andělé jsou síly a ideje, soustředěné 
v božském Logu. Účelem člověka jest 
vymaniti se z pout hmoty, následovati 
Logos a přizpůsobit! se Botiu. Doporučuje 
extasi, která je osvobození duše z těles- 
nosti, takže může i v pozemském bytí 
vznésti se ku hvězdám. Řecky psané dílo 
bylo vydáno od Cohna, Wendlanda, Rei- 
tera v 7 sv. (1896—1928). — 4. He- 

rennios F. z Byblu (Fénicie), řec. grama- 


tik v I. st. po Kr. Napsal mezi 64 — 140 
dílo: O městech a slavných mužích, 
z nich pocházejících. Zdá se, že je to 
přepracování díla Sanchuniathonova. 

Filonomus Matouš (* 1550 v Benešově), 
1582 opat v Emauzích, 1590 vypověděn 
a t v cizině; katolický bohoslovec a fi- 
lolog. Vydal Epištoly Svatého Ignácia 
(1575), Grammatica bohemica (1577) s ča- 
soměrným překladem osmi žalmů a 
Knížka slov českých (1587). Lit: Jireček, 
Ruk. 1, 1875, 60. 

Filosemité (řec., přátelé Semitů), ozna- 
čení pro odpůrce antisemitismu. 

Filosofie (řec., „láska k moudrosti**). 
Slovo filosof vyskytuje se po prvé u He- 
rakléita, výraz filosofovati u Herodota. 
Oba výrazy znamenají zde snahu po du- 
ševním vzdělání. Pojem filosofie zavedl 
první Pythagoras, který moudrost při- 
pisoval jen bohům, kdežto lidem jen 
lásku k moudrosti, kterou vyrozumíval 
znalost všech věcí na nebi i na zemi 
mimo nás. Platón rozuměl filosofií ne- 
jenom lásku k moudrosti, filosofický 
éros, leč snahu po povznesení života, lid- 
ského konání, hodnotě, dobru, účelu a 
ctnosti, systematické vědění o projevech 
věčně bytujících ideí. U Aristotela obsa- 
huje filosofie všechny vědy, ona eama 
jest však vědění o prvních příčinách a 
principech všeho dění; v metafysice 
snoubí se v ladný celek výtěžky věd spe- 
cielních. V antice nebyla však filosofie 
jen teorie, byla i prožívána v praktickém 
životě. Tuto její praktickou stránku zdů- 
razňovali hl. kynikové, stoikové a epiku- 
rejci. Podle Cicerona jest filosofie uči- 
telkou života, vynálezkyní zákonů, prů- 
vodkyní všeliké ctnosti, podle Epikura 
„rozumová snaha po životě blaženém**. 
Rekové dělili filosofii ve tři discipliny; 
logiku, fysiku a ethiku, ke kterým po- 
zději přistoupila metafysika, kterou po- 
zději scholastikové dělili na onto- 
logii a teologii. Stejně tak rozdělila se 
fysika na kosmogonii a psychologii. 
1750 byla do filosofie Baumgartenem 
uvedena estetika, jakožto nauka o krás- 
nu a jeho projevu v umění. (Srovnej 
hesla: logika, ethika atd.) Zatím co scho- 
lastika prohlubovala principy Aristote- 
lovy filosofie, oddělila se v renesanci 
filosofie od teologie a jednotlivých věd 
a osamostatnila se. Od Descartesa na- 
bývá vrchu otázka poměru myšlení 
k vnějšímu světu, čímž vzniká teorie po- 
znání, neboli noetika, která stává ee 
předběžnou disciplinou každé filosofie, a 
které Kant zasvětil celý svůj život. Po- 
něvadž noetika vedla k poznání, že 
veškeré poznání a myšlení jest vázáno 
na pochody vědomí, stala se psychologie 


Filosofie 


207 


Filoxenos 


odvětvím velmi důležitým, ano i základ- 
ním, neboť vnější svět byl zkoumán jed- 
notlivými vědami odbornými, které však 
měly rozdílné metody. Následkem toho 
každá věda snažila se obor svého po- 
znaného materiálu prohloubit! filoso- 
ficky, noeticky a své metody podrobit! 
logickými zkouškami. Tak vznikly disci; 
pliny, pěstované více odbornými učenci 
než filosofy: přírodní filosofie, filosofie 
dějin, kultury, řeči, práva, ekonomie, ná- 
boženství, umění atd. Není snad vědy a 
techniky, která by byla nezbudovala 
svou filosofii, dokonce také byla napsána 
„filosofie filmu“ (R. Harms, 1926). Dnes 
stojí proti sobě tyto dva názory o pod- 
statě filosofie. Podle jedněch jest filoso- 
fie nauka o principiích jednotlivých věd, 
jejichž metody a základní pojmy sta- 
noví, a systematicky zpracovává. Podle 
druhých jest světovým názorem 
metafysika, idealismus, materialismus 
atd.)) a hledá rozřešení základních otá- 
zek světa a života, při čemž obrací zrak 
na celek, hledajíc smysl všeho bytí a 
dění. Lit.: Drtina: Úvod do filosofie 
(1929), kde další literatura. — Dějiny filo- 
sofie. Obecné dějiny filosofie jednají 
o světových názorech všech národů po- 
kud nejsou jen náboženskými mythy a 
dogmaty (Indie, Čína), ale vznikly logic- 
kým myšlením a vědeckým badáním. 
Dějiny filosofie v užším smyslu počínají 
filosofií řeckou (Q* řecká literatura). 
Tato dělí se na dobu předsokratické filo- 
sofie přírodní (Thalés, Anaximandros, 
Anaximenés, Herakleitós, Pythagoras, 
Xenofanes, Parmenides, Empedokles, 
Anaxagoras, Demokritós), na dobu sofi- 
stiky (Protagoras, Gorgias, Prodikos, 
Kritias), na dobu klasické filosofie, kte- 
rá počíná Sokratem a vrcholí Platonem 
a Aristotelem. Pak následuje helleni- 
sticko-římská filosofie, ovládaná školou 
stoickou (Zenon, Kleanthes, Chrysippos, 
Panaetioe, Poseidonios, Seneca, Epiktet, 
Mark — Aurel) a epikurejskou (EpiKuros, 
Lucretius) a konečně školou novoplaton- 
skou (Plotin, lamblichos, Julian Aposťa- 
ta, Proklos). V patristice mísí se vlivy 
křesťanské s platonismem. Scholastika 
buduje křesťansko-katolický světový ná- 
zor pomocí nauky Aristotelovy a Plato- 
novy. Filosofie novověká počíná rene- 
sancí (Mikuláš Cuzánský, Giordano Bru- 
no) a brzo stává se majetkem jednotli- 
vých národů. Ve Francii zakládá Descar- 
tes moderní rationalismus, v Anglii Ba- 
con Verulamský moderní empirismus. 
V Německu vycházejí Leibnitz a Kant 
z anglicko-francouzské filosofie, kterou 
prohloubili, čímž vznikl kriticismu.s na 
jehož podkladě vyrostl německý idealis- 


mus (Fichte, Scheling a Hegel). V pří- 
tomné době vládne ve filosofii spor mezi 
logicismem a psychologismem. Proti po- 
sitivismu, který ovládl v 19. stol. světo- 
vou filosofii (Comte, Spencer), Vzniká 
reakce v idealismu Bergsonově, pragma- 
tismu Jamesově, vitalismu Drieschově. 
Problémy noetické nabývají vrchu nad 
problémy metafysickými. Četní filoso- 
fové vracejí se k starým myslitelům, 
takže moderní filosofii můžeme nazvat! 
jako eklektickou. (Driesch k Aristotelovi, 
Croce k Hegelovi, němečtí novokantovci, 
katoličtí aristotelo-thomisté a pod.) Lit: 
Drtina: Myšlenkový vývoj evropského 
lidstva; Drtina-Kozák: Úvod do filosofie 
(1926—29); Krejčí: Filosofie přítomnosti; 
Filosofie posledních let před válkou (1918). 

Filosofie kultory, pojem zavedený H. 
Rickertem pro onačení filosofie duchov- 
ních věd (na cozdíl od filosofie přírodní) 
a duchovních hodnot, do které patří pak 
i filosofie děíjiin. U nás se f. k. zabývá dr. 
Trnka (Člověk a jeho dílo, 1928). 

Filostratos, jméno čtyř řeckých sofistů 
z ostrova Lemnu. 1. F., syn Verův, kte- 
rému se připisuije dialog „Nero“. 2. Fla- 
vius F., 170 — ^250 po Kr. Napsal životopis 
Apollónia z Tyany, Životy sofistů, Spis 
o gymnastice. Dopisy, různé erotické 
hříčky. 3. F., izeť předešlého, napsal spis 
o psaní dopisů a přičítají se mu Heroi- 
koa, dějiny trojských hrdinů, Eikones, 
popis obrazů. Syn jeho 4. F., napsal rov- 
něž Eikones, ale ne tak zdařile. Lit.: 
Munischer, Die Philostrate (1907). 

Filothea, slavný spis sv. Františka Sa- 
leského z r. 1608, psaný klasickou fran- 
štinou, přeložený do všech jazyků evr.; 
do češtiny uvedl jej Jiří Konstanc (1657^ 
Vincenc Žák ^844^ Jan Krbec (1843), Fi 
Poimon (1865), Jan De&olda (1873) a Kar. 
Vrátný i(1916). 

FUou (frc., filů), darebák, šejdíř, filuta, 
úskočný člověk. 

Filous František (* 1799 v Plzni), sta- 
vitel v Praze, vyučený zedník, absolvent 
stavitelského kursu na technice, venkov- 
ským stavitelem od r. 1822, zejména u hr. 
No štice, vystavěl mnoho staveb v Plzni, 
Písku, Falknově, Kraslicích a j. Stavite- 
lem v Praze od r. 1840. Byl též přísež- 
ným zeměměřičem. R. 1852 nevykonával 
více živnost, zdržuje se ve Velhorticích 
na Šumavě. 

Filoxenos (435 — 380 př. Kr.), 1. řecký 
básník dithyrambů. Žil na dvoře Diony- 
sia, od kterého hyl na čas poslán z tre- 
stu do lomů. Zemřel v Efesu. — 2. 
(Xenai, Axenaia) (450—^22), syrský teo- 
log, vůdce monofysitů. Přeložil bibli a 
psal káizání a dogmat, pojednání. Spisy 
jeho vyd. White, Beenstein a Gwynn. 


FUs 


208 


FiltrováBÍ 


Fils (frc., fis), syn; F. ainé de TÉglise 
(fíis éné deleglíz), pírvoroze-ný syn církve, 
titul franc. králů; F. de Thomme (fíz 
delom), ozn. pro Napoléona II., vévodu 
zákupekého. 

Fils AjntonÍDQ (1730 — 1760), č. hud. skla^ 
datel v Mannheimu a ivioloncellista. 

Filsl Jan, čes, skladatel mší a konta^a- 
punktik, lil v druihé pol. XVIII. věku 
v Praze. Lit.: Dilabač I. 397. 

Filstich Jan (1689 — 1743), sedmihrad- 
ský dějeipiisec. Síp.: Schediasma histori- 
cum de Walachorum historia (1743). 



Filtr Bcrkeřeldňr. 


Filtr Berkefeldův, slouží k čištění 
vody od bakterií. 

Filtračni látka, tlustá tkanina kepro- 
vaná, pofužířvaná do lisů filtračních. 

Filtrační lis, zařízení k oddělení pev- 
ných práskovitých látek od kapalin, při 
kterých, se směs lisuáe v uzavřeném pro- 
storu, naplněném filtračními látkami. 
U komorových lisů (Q* obr.) se hmota 



PiltTAčnl lis. 


zývá filtr, filtrům, kolatorium, cedicí 
látka, propuštěná kapalina je fiLtrát, ko- 
latua'a a pevné hmoty tvoří filtrační 
zbytek. Obyčejně se používá trychtýře 
z pijavého papíru, který se vkládá do 
skleněného trychtýře. K rychlejší práci 
slouží t. zv. hvězdicový filtr. Nejrychleji 



Filtr z pijavého papiru. 

pracuje t. z v. ssací fittr, který se vzdu- 
chotěsně nasazuje do korkové zátky 
dvouhrdlové láhve, na jejíž druhé hrdlo 
se nasazuje vývěva. V obr. 2. je znázor- 
něn porculánový fil-tr, ze kterého se od- 
ssává vzduch. Kapaliny, které papír roz- 
rušují, se filtrují přes asbest, skleněnou 
vlnu, střelnou bavlnu atd. Nesmí-li fil- 
trát vycMadnouti, používá se honko- 



PoíTOuláaový íiltr. HorkorzduSný filtr. 


nachází mezi dvěma skříňovitě vybra- 
nými deskami. FiiltraČní látky se upev- 
ňují vždy mezi dvě dírkované desky a 
tvoří takto sadu filtračních komor. Ko- 
mory se přitlačí šroubem a maAkou (A) 
k protiložisku (D). 

Filtrát, kapalina filtrovaná, filtrace. 

Filtrování, rozdělení kapaliny a pevné 
hmoty pomocí porésní hmoty, která pro- 
pouští pouze kapalinu. Tvoří-li tuto po- 
résní hmotu tkanivo, nazývá se filtro- 
vání též cezením. Porésní těleso se na- 


vzdušných filtrů (obr. 3.). Též se používají 
filtrační sáčky, ve kterých zůstává zbytek 
jako filtrační koláč. Sáčky se věsí na 
dřevěné rámy. V technických závodech 
se používají filtrační přístroje, sestro- 
jené na principech uvedených laborator- 
ních .ixřístrojů. U filtračních bubnů je 
cedicí plocha na obvodu bubnu, který se 
otáčí kol vodorovné osy. Kapalina při- 
chází od obvodu ke středu, ^ačnou ce- 
stu vykonává kapalina při odstřediv- 
kách, kde se centrifugáLní silou vrhá 
proti stěnám buhnu. K fiiltrování vody 


Fatry 


209 


Finanční patent 


slouží t. 2 v. neroistiné filftry. Jsou to oby- 
čejně duté válce, naplněné písikem, poir- 
culánem atd. Položíme-li do vody polo- 
kouli z lisovaného uhlí, můžeme gumo- 



Vodnl filtr. 


vou hadicí, upevněnou na vrchu uhlu, 
filtrovanou vodu přímo odebírati. V obr. 
je znázorněn filtr vodní, ve kterém voda 
postupně prochází vrstvou vlny, písku, 
uhlu a oblázků- 

Filtry světelné, barevná skla, obarvené 
vrsftvičíky želatiny nebo koJlodia Osuché 
filtry), nebo v skleněných trubičkách 
s rovinnými, rovnotběžnými dny uzavře- 
né barevné roztoky (kapalné filtry), kte- 
ré z bídého .světla absooTbují ke své barvě 
komplementární složky. Používá se jich 
ve fysiologické optke, astronomii, hlav- 
ně však ve fotografii k utl'umení příliš 
silného světla a k potlačení některých 
barevných odstínů, na př. při zhotovo- 
vání snímků v dvoj- a trojbarevné foto- 
grafii fotografie). 

Fily {egypt. Pilak), ostrov v bíilu u As- 
vánu v Hor. Egyptě, 384 m dl., 135 m 
Sir.; nacházejí -se na něm četné zříceniny 
chrámů. Byla tu ctěna Isis. Její chrám 
byl ozdoben Nektanedem II. (358 — 345 př. 
Kr.) sloupovím, pylony a nástěnnými 
malbami. Nyní jsou F. následkem pře- 
hrady u Asvánu každoročně delší čas 
ZEutOtpeny, takže zříceniny velmi trpí. 
Liit.: Bénédite, Descriiption et histoire de 
Tile de P. (1893); Lyons, Report on the 
Island and Temples of P. (1900). 

Filzbauer Tadeáš Josef (1786—1834), č. 
bohoslovec, Mas. filolog a censor knih, 
1804 premonstrát strahovský. Lit.: CKD 
1836, 161. 

Filzig Jan (* 1806 v Pelhřimově), sta- 
vitel v Praze r. 1869. 

Fimosa (fimosis), vrozené nebo záně- 
tem, rakovinou atd. zíiskané zúžení před- 
kožky pyje, která se nedá vůbec nebo 
jen velmi nesnadno stáhnouti přes žalud. 
Následky f. jsou poruchy při močení a 
místní záněty z nečistoty tím vznikající. 
Odstranění předkožky u dětí je snadné, 
u dospělých však jen operací. 

Norý slovník naučný. — Svazek VII. 


Finál (z lat.), na konci (finis) jsoucí, 
závěrečný, konečná uzávěrka v účtáren- 
ství a správě pokladní, závěrečné výka- 
zy ročních příjmů a vydání. 

Finále (z it., konec), v hudbě poslední 
věta hudeb, díla (sonáty, symfonie atd.), 
též konec jednání ve zpěvohře. 

Finalls (z lat.), závěrečný tón, ke kte- 
rému směřují všecky tóny cirk. tóniky. 

Finance peněžní hospodářství. 

Finance státní o* CSR.: Csl. st. hospo- 
dářství fin. 

Finanční aristokracie (franc. Haute- 
Finance), peněžní ústavy, prostředkující 
při uzavírání státních půjček. 

Finanční kontrola mezinárodní, dozor 
nad státy s rozvráceným finančním ho- 
spodářstvím, smíšenon mezinár. komisí 
věřitelských států k odvrácení státního 
úpadku. Do dob no.vějších stávaly jedině 
vnitros-tát. fin. kontr. komise jako trvalé 
výbory (dříve kontr. kom. stát. dluhu, 
jejíž působnost přešla na Nejv. účetní 
kontrol, úřad v ČSR.). Podstatným a nej- 
obtížnějším úkolem f. k. m. bylo dbáti 
toho, aby tímto opatřením státní suve- 
renita ani trvání dotyč. státu neutrpěly. 
Proto f. k. m. vybudována jest na smlou- 
vách mezinárodních a přísluší jí zkoušeti 
hosp. plán, ciniti pmti němu námitky, 
bdíti nad jeho dodržováním, obstavovati 
příjmy stát., příp. stát. majeteik prodá- 
vat! neb zastavovat!. Tak za egypt. stát. 
dluh 1876 převzaly sv. č. záruku: Anglie, 
Francie, Německo, Itálie, Rakousko a 
Rusko. V Turecku 1878: Anglie, Itálie, 
Francie, Rakousko a Německo. V Řecku 
1897: Anglie, Francie, Německo, Itálie, 
Rakousko a Rusko. V Číně příjmy celní 
jsou spiravov. správou námoř. cel. V Ra- 
kousku byla za účelem sanace tamních 
financí Spol. národů dosazena f. k. m., 
jejíž správa svěřena do rukou starosty 
rotterdamského, Zimmermanna, s garan- 
tovanou půjčkou 650 mil. zl. korun. 

Finanční ministerstvo, jest nejvyšší 
úřad pro správu financí státních. fin. 
úřady čsl. 

Finanční patent (úpadkový) z 20. II. 

1811, publikovaný 15. III. 1811, vyhlásil 
v býv. Rakousku zákonnou devalvaci 
papírových peněz, zvaných bankocetle, 
jichž velikým převýdajem při nuceném 
oběhu a nesměnitelnosti za drahý kov 
byla měna nadobro rozvrácena. Banko- 
cetlí, jichž původně bylo vydáno za 12 
milionů zl. a které měly tehdá ažio, obí- 
halo v r. 1806 za 250 mil. zl. a rok nato 
již za 500 mil. zL, rok 1809 (válka s Na- 
poléonem) přinesl další zvětšení jich obě- 
hu na 729 mil. zl. a koncem r. 1810 bylo 
jich v oběhu za 1.060,982.235 zl. Pokračo- 
vala inflace tedy rychlým krokem a stej- 

14 


Finanční patent 


210 


Finanční patent 


ným znehodnocení papírových peněz. 
Disažio jejich proti kovovým penězům 
koncem r. 1810 dostoupilo po několik dnů 
na 1200 (za 100 zL ve stříbře platilo se 
1200 zl. v bankocetlích). K prohlášení ofi- 
cielní devalvace za tehdejšího presidenta 
dvorské komory hr. Wallise došlo, když 
méně radikální plán 0’Donellův k ozdra- 
vění měny, obsažený v patentu císaře 
Františka z 26. II. 1810, konvertovali část 
bankocetlí za směnné listy (Einlosungs- 
scheine) v konvenční měně 100 zl. za 300 
zL v bankocetlích a stáhnout! větší část 
bankocetlí z oběhu vyplacením hotový- 
mi penězi, jež měly býti opatřeny zahra- 
niční výpůjčkou, zajištěnou hypotékárně 
na státních a církevních statcích, se ne- 
zdařil. V úvodu odůvodňoval finanční 
patent nevyhnutelnost devalvace banko- 
cetlí a v „blahootcovské‘‘ péči vyzvědal 
naléhavost stabilisace měny; aby bylo za- 
chráněno hospodářství a jmění podda- 
ných, k tomu cíli že je nutno ihned 
zmenšili oběh papírových peněz na míru 
potřebnou k obchodu a zbylé peníze pa- 
pírové náležitě podložili. Finanční pa- 
tent pak obsahoval v hlavních rysech 
tato ustanovení: Jmenovitá hodnota ban- 
kocetlí byla zredukována na pětinu (je- 
den zlatý o 60 kr. platil pak 12 kr.). Ban- 
kocetle byly přeměněny na směnné listy 
u nás zvané šajny, kterých nemělo býti 
vydáno více nežli bylo třeba k výměně 
bankocetlí. Nucený oběh bankocetlí byl 
koncem ledna 1812 zrušen. Od 15. března 
1811 byly šajny jakožto nová vídeňská 
měna výhradními papírovými penězi. 
Státní dluh měl zůstati co do kapitálu 
neztenčený, jenom míra úroková ze stát- 
ních půjček a obligací byla redukována 
na polovici. Daně a jiné státní dávky 
splatné po 15. březnu 1811 bylo platiti 
buď v šajnech aneb pateronásobným 
obnosem v bankocetlích. Služné a pense, 
jakož i jiná správní vydání bylo vyplá- 
cet! také tak, naproti tomu však všecky 
příplatky a drahotní přídavky odpadly. 
Od 15. března 1811 počínaje musily 
všecky smlouvy mezi rakouskými pod- 
danými pod neplatností jich býti uzaví- 
rány ve vídeňské měně; při zápůjčkách 
poskytnutých v určitém druhu mincí 
mohlo se však vymíniti zaplacení dluhu 
v penězích téhož druhu; smlouvy o zá- 
půjčkách a o zboží z ciziny mohly býti 
uzavírány v kovové měně. Pokud se tý- 
kalo splacení dluhů, rozlišoval patent 
mezi pohledávkami vzniklými před 15. 
březnem 1811 trojí druh, jednak ty, které 
měly býti podle smlouvy splaceny urči- 
tými penězi, pak ty, jichž zaplacení, slí- 
beno bylo v kovové měně, a konečně 


všechny ostatní. První bylo zaplatiti po- 
dle úmluvy stran, druhé buď v kovové 
měně aneb plnou hodnotou v šajnech, 
aneb pateronásobně v bankocetlích. Pro 
míru (výši) platby u pohledávek třetího 
druhu byla rozhodna doba, kdy vznikly. 
Ty, které vznikly před 1. lednem 1799, 
bylo zaplatiti jak co do kapitálu, tak co 
do úroků plně (vypůjčil-li si tedy někdo 
před r. 1799 v bankocetlích na př. 100 zl., 
byl povinen zaplatiti 100 zl. v šajnech 
nebo 500 zl. v bankocetlích). Pohledávky 
z doby od r. 1799 až do konce září 1810 
bylo platiti v redukovaném obnosu podle 
průměrného kursu bankocetlí v době 
vzniku pohledávky (důvodem toho byl 
fakt, že kurs bankocetlí od r. 1799 počí- 
naje až do vyhlášení patentu [tedy po 12 
let] stále klesal). Patent obsahoval škálu 
udávající průměrný kurs bankocetlí 
v jednotlivých měsících od ledna 1799 až 
do března 1811 včetně. Pohledávky z doby 
od října 1810 až do března 1811 výji- 
mečně bylo splatiti nikoli podle sku- 
tečného průměrného kursu bankocetlí, 
který se tehdy pohyboval mezi 552— 
960, nýbrž podle kursu patentem na 
500 fixovaného, kterýžto kurs odpo- 
vídal zákonné devalvaci. Zde byla tedy 
řítící se měna podchycena. Příklady pře- 
počtu pohledávek vzniklých v kritické 
době (od r. 1799—1811) podle fin. patentu: 
Za nezaplacenou pohledávku 100 zl., 
vzniklou: v r. 1799, bylo zaplatiti 97 zl. 
v šajnech nebo 485 zl. v bankocetlích, 
v r. 1803 77 zl. v šajnech nebo 385 zl. 
v bankocetlích, v r. 1808 49 zl. v šajnech 
nebo 245 zl. v bankocetlích, v r. 1810 21 
zl. v šajnech nebo 105 zl. v bankocetlích, 
v r. 1811 20 zl. v šajnech nebo 100 zl. 
v bankocetlích. Pohledávky splatné již 
před 15. březnem 1811, které bylo v době 
splatnosti zaplatiti v bankocetlích podle 
jejich jmenovité hodnoty, měly se podle 
jmenovité hodnoty zaplatiti tehdy, ne- 
byly-li včas zaplaceny pro překážku na- 
stalou v osobě věřitelově. Od 10% daně 
umořovací ze jmění, zavedené dvěma pa- 
tenty z 8. září 1810 (pozůstatek to sanač- 
ního plánu 0’Donella) bylo upuštěno a 
nařízeno, aby daň, pokud byla vybrána, 
byla poplatníkům vrácena. (Byly to pe- 
níze hlavně z Čech.) K finančnímu pa- 
tentu byly v letech následujících vydány 
četné doplňující a vysvětlující dekrety a 
nařízení. Redukcí jmenovité hodnoty 
bankocetlí na pětinu měla býti zjednána 
pro papírové peníze parita s mincí stří- 
brnou; uzákonil tedy finanční patent to, 
co již dříve vytvořily poměry samy, jím 
byla dána toliko norma, aby devalvace 
provedena byla spořádaně. Nejdůležitější 


Finanční patent 


211 


Finanční úřady čsl 


ustanovení fin. patentu o splácení po- 
hledávek odpovídalo tehdá výlučně pa- 
nující měnové teorii kvantitní, při čemž 
dlužno uznati, že autoři patentu v tak 
velice bědné době poctivě se vynasnažili 
požadavky spravedlnosti prosadili a co 
možná staré věřitele chránili. Hospodář- 
ské účinky státního úpadku byly: Zota- 
vila se měna (disažio šajnů v r. 1812 či- 
nilo pouze 137); placením daní a dávek 
plnou hodnotou a redukcí úroků ze stát- 
ního dluhu zlepšily se státní finance; 
hmotné poměry státních zaměstnanců, 
kteří za válek drahotou nejvíce trpěli, 
se rázem příznivě upravily; stoupnutím 
kupní ceny peněz zlepšily se poměry 
soukromých zaměstnanců a dělnictva; 
majetek reální (pozemkový a domovní), 
pak výroba a obchod nebyly tím valně 
dotčeny; ti, kdo v poslední (kritické) 
době před vyhlášením patentu zaplatili 
znehodnocenými penězi dobré dluhy ze 
staré doby, dobře pochodili; nejhůře po- 
stiženi byli ti, kdo měli v době vyhlášení 
státního úpadku bankocetle ve velkém 
množství doma, pak ti, kdo je v poslední 
době rozpůjčili neb v peněžních ústavech 
uložili. Vyhlášení finančního patentu pů- 
sobilo zejména ve Vídni a velikých mě- 
stech katastrofálně; obyvatelstvo bylo 
státním bankrotem nanejvýše překvape- 
no, důvěřovaloť opětovnému konejšení 
8 nejvyšších míst, že k něčemu podob- 
nému nedojde. Scény, které se v Čechách 
odehrály, líčí Jirásek v románu F. L. Věk. 
Dodati dlužno, že ustanovení fin. patentu, 
že má býti šajnů vydáno jen omezené 
množství, nebylo dodrženo, Rakousko 
pod neodolatelným tlakem poměrů po- 
máhalo si i po bankrotu v r. 1811 k pe- 
nězům jejich tiskem. Do r. 1820 stoupl 
obnos obíhajících šajnů na 600 milionů zl. 
Jmenovitá hodnota jejich byla pak ofi- 
cielně snížena na takže nakonec 
bankocetle poklesly na 2/25 jejich jmeno- 
vité hodnoty. — Literatura: Dr. Brdlík: 
Zemědělský majetek a peníze, v Země- 
dělském archivu r. IX.; v. Menši: Finanz- 
patent, Mischler-Ulbrich, ósterr. Staats- 
worterbuch; Dr. Stiassný: Der ósterr. 
Staatsbankerott vom J. 1811; Beer: Fi- 
nanzen Osterreichs im XIX. Jahrhundert. 

Finanční úřady československé, jsou 
státní orgány povolané podle ústavy 
spraATOvati státní finance. Viroholným mí- 
stem (je ministerstvo financí. Jemu pří- 
sluší neijvyšší správa všech finančních 
záležitostí státu; sem náleží zvláště ve- 
řejné dávky, stáitní úvěr, měna, peněž- 
nictví, zcizování státního majetku, státní 
dluh, istátní rozpočet a osobní věci vyš- 
ších fiinančiních úředníků. O právních 


proistředcích proti rozhodnutím a opatře- 
ním nižších finančních úřadů je mini- 
sterstvo financí pravidla poslední in- 
stancí. V čele ministerstva financí je mi- 
nistr financí. Toto ministerstvo i(ú'&trední 
správa) je rozděleno na více odborů (ny- 
ní 9) a presidiální kancelář. Jednotlivé 
odbory vedou odboroví přednostové. Kaž- 
dý odbor má několik ;správních oddělení 
s ministerskými rady jako vedoucími. 
Příděl agend odborům a správním oddě- 
lením se podle potřeby mění. Minister- 
stvu financí jsou přičleněny revdsní od- 
bor a ústřední ispráva evidence katastru 
daně pozemkové. Dále je tu zřízena vrch- 
ní ikvalifikační komise pro stížnosti do 
kvalifikace finančních úředníků a vrchní 
disciplinární komise k rozhodování stíž- 
ností finančních úředníků do rozhodnutí 
a opatření kárných. Pro službu účetní 
jest účtárna s mnohými účetními odděle- 
ními. Manipulaci obstarávají oddělení 
kancelářská a pomocné úřaxiy (podatel- 
na, výpravna, spisovna, hospodářský 
úřad a litografie). V odborech i správ- 
ních odděleních ijsou úředníci konceptní, 
v účtárně a jejích odděleních úředníci 
účetní, v manipulaci úředníci kancelářští 
8 pomocnými silami kancelářskými (ofi- 
cianti, kane. pomocnici) a zrizenci. Pro 
obvod každé zermě je zřízen a minister- 
stvu financí bezprostředně podřízen zem- 
ský finanční úřad s názvem zemské fi- 
nanční ředitelství v (Piraze a v Brně, ge- 
nerální finanční ředitelství v Bratislavě 
a hlavní finanční ředitelství v Užhorodé. 
Těmto administrativním úímlům II. sto- 
lice přísluší obzvláště osobní správa všech 
kategorií finaaičních úředníků, kancelář- 
ského personálu a zřízenců; pensijní vě- 
ci všech resortů; dozor na úřadování pod- 
řízených úřadů; věci správní a organ i- 
sační; správa státních budov; správa ve- 
řejných dávek ve druhé instanci; rozho- 
dování o odvoláních a stížnostech do roz- 
hodnutí a opatření finančních úřadů I. 
stolice; sečkav ání veřejných dávek; po- 
skytování úlev daňových; vrácení pře- 
platků; (křestní agenda důchodková a j. 
V čele jmenovaných ředitelstev je presi- 
dent, jehož zástupcem je vicepresident. 
Agenda je rozvržena podobně jako u mi- 
nisterstva financí na skupiny a admini- 
strativní oddělení. Přednostou skupiny 
je vládní rada, přednostou administrativ- 
ního oddělení vládní nebo vrchní finanč- 
ní rada. Ve správních odděleních ustano- 
veni jsou úředníci konceptní. Službu 
účelní obstarávají účtárny s příslušnými 
odděleními, tu konají službu úředníci 
účetní. Pro službu manipulační jsou po- 
mocné úřady (podatelna, výpravna, spi- 
sovna, hospodářský úřad a tiskárna) a 

14 * 


Finanční úřady čsl. 


212 


Finanční úřady čsL 


kancolár-ská odiléleiní, kde pracují úřed- 
níci kancelářští s .potřeibiným po6tem 
kancelářských sil pomocných a zřízenec- 
kých. U zemských finančních úřadů jsou 
zřízeny pro finanční úředníky kvalifikač- 
ní komise a pro všecky finanční zaměst- 
nance komise disciplinární. Zeímskýim 
finančním úřalům podřízeny jsou vymě- 
řovací úřady I. stolice; v zemích histo- 
rických jsou to herní správy a okresní 
finanční ředitelství, na Slovensku a Pod- 
karpatské Rasi finanční ředitelství. Ber- 
ním správám přísluší vyměřování a 
správa daní přímých a daně z obratu a 
přepychové. Jsou zařízeny jakožto správ- 
ní fimainčiní úřady I. stolice v sídlech 
okresních (politických) úřadů. Přednostou 
bemí správy je vládní nebo vrchní fi- 
nanční rada, u menších herních správ 
konceptní úředník nižší hodnosti. Okres- 
ní finanční ředitelství spravují v I. in- 
stanci daně nepřímé, poplatky a jiné 
státní důchodky vyilma daně vyměřované 
berními správami. Jsou zřízeny vždy pro 
větší počet soudních okresů. P.ro vymě- 
řování poplatků jso-u tu zvláštní, dosti 
samostatná poplatková oddělení, v Pra- 
je agendou tou pověřen samostatný 
úřad zvaný Úřad pro vyměřování poplat- 
ků. Přednostou okresního finančního ře- 
ditelství jest okresní finanční ředitel 
v hodnosti vlátlního rady nebo vrchního 
finančního rady. Finanční ředitelství na 
Slovensku a Podkaipatské Rusi obstará- 
vají v I. instanci jak správu přímých tak 
nepřímých daní a veškerých státních dů- 
chodků. Personál berních správ a okres- 
ních finančních ředitelství (finančních 
ředitelství) sestává z úrediníků koncept- 
ních, účetních, berních a kancelářských 
8 pomocnými silami kancelářskými a 
zřízenci. Výkonnými úřady okresních 
finančních ředitelství (finančních ředi- 
telství) jsou úřady celní, důchodková 
kontrola (kontrola nepřímých daní 
uvnitř země) a inspektoráty finanční 
stráže (kontrola na hranicích). Pro vy- 
měřování daně pozeimkové, lehčích po- 
platků, úroků z nrodlení, exekučních 
poplatků, repartici autonomních přirá- 
žek, súčtování plateb, prodej směnečných 
blanketů, kolků a nákladních listů a vy- 
máhání nedoplatků na veřejných dáv- 
kách, jsou zřízeny v sídlech okresních 
soudů berní úřady, které jsou zároveň 
soudními depositními a sirotčími po- 
kladnami. Podřízeny jsou ve věcech pří- 
mých daní a osobních příslušné bemí 
správě, ve věcech daní nepřímých okres- 
nímu finančnímu ředitelství (finančnímu 
ředitelství); pokud jde o agendu peněž- 
ní a účtovací podléhají v celém státě bez- 
prostředně zemským finančním úřadům, 


v působnosti jako sirotčí a soudní depo- 
sitní úřady, podléhají soudům. Z důvo- 
du úsporných se bemí úřady .postupně 
zrušují, agenda jejich přechází na resort- 
ní úřady. Ve vnitřní Praze zastává súčto- 
vání daňových plateb súčtovací oddělení 
berní správy. Berním úřadům a siičto- 
vacím oddělením přiděleni jsou úředníci 
berní s pomocnými kancelářskými sila- 
mi a zřízenci, k nimž náležejí též berní 
vykonavatelé. Speciálními úřady (orgá- 
ny) finanční správy jsou finanční proku- 
ratury zastupující erár ve sporech, ústí\ 
státní pokladna, zemské finanční poklad- 
ny, ředitelství státního dluhu a hlavní 
punoovní úřad (tyto všecky podléhají 
přímo ministerstvu financí); dále tech- 
nická finanční kontrola konající dozor- 
čí službu v oboru spotřebních daní v pří- 
slušných průmyslových podnicích, kata- 
strální měřičské úřady udržující evidenci 
katastru daně pozemkové, archiv map 
katastrálních pověřený uschováním ka- 
tastrálních oparátů a prováděním větších 
prací katastrálních, oddělení pro nové 
měření pozenuců, úřady potravní daně 
na čáře, chemicko-ítechnické zkušebny 
finanční správy a kolkovní úřady (tyto 
všecky jsou přímo podřízeny zemským 
finančním úřadům). Ministerstvu financí 
podřízeny jsou též přímo ředitelství ta- 
bákové režie a mincovny, v těchto pří- 
padech jde však o státní podniky. U fi- 
nančních státních pokladen konají služ- 
bu úředníci pokladniční. Pro nalézání 
práva v příčině deliktů důchodkových 
jsou v zemích htstorických itrestní soudy 
důchodková. Na Slovensku a v Podkar- 
patské Rusi je agenda ta přikázána řád- 
ným soudům. Pokud se týče vzdělání 
úřednicitva finančního požaduje se pro 
službu konceptní u finančních úřadů ad- 
ministrativních absolvování studií práv- 
nických a istátovědeokých se všemi teoi*e- 
tickými (3) státními zkouškami (které 
pouhý doktorát práv nenahrazuje) a 
praktická zkouška u vrchního soudu dů- 
chodkového. Konceptní úředníci u finan« 
čních prokuratur musí hýiti doktory práv 
a musí se pqdrobiti zkouškám fiskální a 
advokátní. Úředníci technické finanční 
kontroly jsou absolventy vysoké školy 
technické jakožto inženýři chemie. Mě- 
řičtí úředníci musí vykázati iabsolvování 
střední školy, pak zeměměřický kurs na 
vysoké Škole technické se stát. zkouška- 
mi. Úředníci účetní, pokladniční, celní a 
berní jsou středoškoláci s odbornými 
praktickými zkouškami. Pro tslužbu u 
důchodková kontroly je nyní předepsáno 
absolvování 6 tříd střední školy a pak 
zkouška praktická. Úředníci finanční 
stráže berou se z mužstva finanční Sitráže 


Finanční úřady čsl. 


213 


Flngal P. 


po úspěšiném výlcoinu odborné ZikoušJky. 
Pro mužflitAřo finaninčí stráže -a /pro íkam- 
celářské pomocné síly t(ikainc. oficianty a 
kane. pomocníky) meoií předepsáno určité 
školní v^ělání; taktéž pro zřízence, t. j. 
osoby, které konají zpravidla jen práce 
manuální. 

Finanční věda, nauka o zásadách pod- 
miňujících hospodářství veřejných těles 
pokud tse týkají opatřování a spravová- 
ní potřeb, prostředků. Ve f. v. především 
přihlížet! jest k stát. výdajům a poté 
k úhradě, ježto míra příjmů je závislá na 
způsobu a míře výdajů. Výdaje lze rozdě- 
liti na výdaje řádné a mimořádné. 
K oněm náležejí pravidelně se opětující 
výdaje, (k těmto však výdaje neperiodic- 
ké, mnohdy jen ojedinělé. Rovněž u pří- 
jmů dlužno rozeznávat! příjmy řádné a 
mimořádné (ojedinělé). I>omácí zdroje 
příjmů jsou z domén a budov, stát. dolů 
a hutí, drah, jiných stát. podn., m